Zákonná úprava kárné odpovědnosti soudců je jednou z významných záruk nezávislého výkonu soudnictví, která zajišťuje, že kárnou odpovědnost soudce může posoudit a sankcionovat pouze nezávislý soud. Současně má poskytovat i garance společnosti, že soudní moc bude vykonávána nezávisle, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů soudci, kteří odpovědně přistupují k plnění svých služebních povinností a dbají na dodržování soudcovské etiky jak při výkonu soudcovské funkce, tak i ve svém osobním životě.
Ukazuje se, že platná právní úprava kárné odpovědnosti soudců již ve svém základu plně neodpovídá společenským potřebám, a to jak z hlediska samotného vymezení kárné odpovědnosti, okruhu navrhovatelů kárného řízení, tak i z hlediska vymezení soustavy kárných soudů a jejich personálního obsazení. Realizace potřebných změn právní úpravy přesahuje však svým rozsahem možnosti novelizace a vyžaduje přijetí nového zákona o kárné odpovědnosti soudců, příprava nového zákona však vyžaduje delší časové období.
Poznatky z aplikace platné právní úpravy, zejména pak poznatky z výkonu dohledové činnosti orgánů státní správy soudů, však ukazují na naléhavost potřebné změny zákonného vymezení kárného provinění. V zájmu řádného chodu soudnictví a zvýšené prestiže soudcovské funkce je nezbytné, aby zákon umožnil vyvodit odpovědnost a sankcionovat soudce, který své povinnosti s touto funkcí spjaté řádným způsobem neplní.
Navrhuje se proto novelizací platné právní úpravy nově definovat kárné provinění soudce.
Navrhovaná úprava si nevyžádá zvýšené náklady ze státního rozpočtu.
K čl. I.:
Navrhuje se definovat kárné provinění v obecné poloze, s příkladným výčtem základních charakteristických příkladů porušení soudcovských povinností.
Nejeví se schůdným zákonem taxativně vymezit jednotlivé způsoby, jakými lze porušit soudcovské funkce neohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé soudnictví. Snaha o taxativně vymezený výčet jednání, v nichž by bylo třeba spatřovat kárné provinění, by naopak vedla k nežádoucímu výsledku, kdy konkrétní protiprávní jednání soudce by nemohlo být podřazeno pod takový taxativní výčet a tudíž ani kárně sankcionováno.
Obecné vymezení umožňuje podřadit pod tuto definici jednání, které je v rozporu s vymezenými povinnostmi soudce, vyplývajícími z § 54 zákona o soudech a soudcích. Obecný výčet jednání, v němž lze spatřovat kárné provinění, by však měl obsahovat ve formálním řazení podle svého významu charakteristické formy a druhy protiprávního jednání, aby tak poskytoval pro aplikaci dostatečný návod k tomu, jaké jednání je třeba pod definicí kárného provinění podřadit.
Pro aplikaci zákonné úpravy je potřebné zvýraznit odpovědnost soudců za poskytování soudní ochrany v přiměřených časových lhůtách s výslovným uvedením kárné odpovědnosti soudce za zaviněné nedůvodné průtahy při provádění soudních úkonů, která tvoří závažnou skupinu případů kárných provinění.
K čl. II:
Navrhovaná úprava je naléhavá, proto se navrhuje stanovit její účinnost již od 1. ledna 1998.
V Praze dne 2. července 1997
předseda vlády
prof. Ing. Václav Klaus, CSc., v.r.
ministryně spravedlnosti
JUDr. Vlasta Parkanová, v.r.
Ke sněmovnímu tisku č. 250
ZÁKON
ze dne 27. září 1991
o kárné odpovědnosti soudců
(znění příslušných ustanovení podle navrhovaných úprav)
§ 2
Kárná odpovědnost soudců
(1) Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností soudce. Kárným proviněním je zejména:
a) jednání, jím ž soudce způsobí nedůvodné průtahy v jednotlivých úkonech soudu, jež mají za následek, že soudní ochrana nebyla poskytnuta v přiměřené době,
b) chování soudce, jímž ohrozí důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů,
c) chování soudce, jímž poruší soudcovskou etiku nebo naruší důstojnost funkce soudce.
(Původní znění:
(1) Kárným proviněním je zaviněné porušení služebních povinností soudce nebo chování, jímž soudce narušuje důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.)