Zákon č. 74/1958 Sb., o trvalém usídlení kočujících osob, je poplatný době svého vzniiku. Motivován byl zejména snahou donutit občany rómské národnosti ke změně životního stylu a přimět je, aby se přizpůsobili způsobu života ostatních obyvatel. Kočovný způsob života zde je definován jako toulání se z místa na místo a vyhýbání se poctivé práci nebo nekalý způsob obživy. Zákon obsahuje zmocnění pro ministra vnitra k vydání prováděcích předpisů. V praxi aplikace zákona a jeho prováděcích předpisů umožňovala donucení občanů rómské národnosti (na jiné skupiny obyvatel nebyl zákon aplikován) k tomu, aby se přestěhovali do předem určené obce, přetrhali své dosavadní rodinné vazby a byli včleněni do pracovních kolektivů, od nichž se očekávalo, že svým výchovným působením přizpůsobí nového člena normám okolí.
I když bylo již v roce 1990 zákonem č. 175/1990 Sb. zrušeno ustanovení § 3 tohoto zákona a v praxi zůstává dnes zákon nenaplněn, samotnou jeho existenci je nutno pokládat za ostudu platného českého právního řádu. Jeho znění je třeba pokládat za diskriminující vůči určité skupině obyvatel. Z tohoto důvodu se také navrhuje zrušení zákona jako celku.
Přijetí zákona nebude mít žádný dopad na státní rozpočet. Navrhovaná novela odpovídá mezinárodním závazkům České republiky i jejímu ústavnímu pořádku.
2.
1.
Čl. I obsahuje rozhodnutí o zrušení zákona, který by mohl být pokládán za diskriminační vůči určité skupině obyvatel.
2.
Čl. II stanoví účinnost zákona v době co nejkratší, tedy dnem vyhlášení.
Dosavadní znění zákona, jehož zrušení se navrhuje:
ze dne 17. října 1958
o trvalém usídlení kočujících osob
Změna: 175/1990 Sb.
Národní shromáždění Republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Národní výbory poskytují osobám, které vedou kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života, zejména jsou povinny těmto osobám pomáhat při opatřování vhodného zaměstnání a ubytování a působit výchovnými prostředky soustavně k tomu, aby se staly řádnými pracujícími občany.
§ 2
Kočovný způsob života vede ten, kdo se ve skupinách nebo jednotlivě toulá z místa na místo a vyhýbá se poctivé práci nebo se živí nekalým způsobem, a to i tehdy, je-li v některé obci hlášen k trvalému pobytu.
§ 3
zrušen
§ 4
Ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady předpisy k provedení tohoto zákona, v nichž může zejména stanovit, jakým způsobem budou prováděny dodatečné zápisy do matrik, zajištěna evidence a zjišťována totožnost osob, které vedly kočovný způsob života.
§ 5
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení § 3, které nabývá účinnosti dnem 1. března 1959, provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.