Platná právní úprava škody způsobené rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem již neodpovídá současným společenským potřebám.
Zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, neumožňuje plně postihnout celou šíři problematiky náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci.
Podle platné právní úpravy je jediným nositelem odpovědnosti za škodu stát a jeho odpovědnost je výlučná. Stát odpovídá za škodu způsobenou při činnosti státních orgánů nebo společenských organizací. Toto vymezení neodpovídá ústavní ani zákonné úpravě výkonu veřejné moci, která je podle Ústavy České republiky svěřena i jiným subjektům než státu.
V souvislosti s uplatněním principu samosprávy v našem právním řádu přestal být stát výhradním nositelem veřejné moci. Podle čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky jsou územní samosprávné celky územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Při přípravě nové právní úpravy náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci bylo třeba přihlédnout k těmto skutečnostem a koncipovat návrh tak, aby odpovědnost dopadala nejenom na stát, ale i na subjekty územní samosprávy.
V návrhu se dále odráží skutečnost, že mechanismus výkonu veřejné moci subjekty územní samosprávy se odlišuje od výkonu veřejné moci státem; například obce v samostatné působnosti zpravidla nepostupují podle zákonem upravených procesních předpisů.
V návrhu bylo nutno vyřešit také vzájemné vztahy mezi státem a územními samosprávnými celky v samostatné i přenesené působnosti. Rozhodování obcí podléhá přezkoumání jak ze strany okresních úřadů, tak ze strany soudů ve správním soudnictví. V návrhu bylo nutno určit míru odpovědnosti obcí v takových případech i možnost eventuálního regresního postihu.
Vyčlenění úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci z občanského zákoníku je důsledkem toho, že škoda při výkonu veřejné moci vzniká nikoliv ze soukromoprávního, ale z veřejnoprávního vztahu. Odpovědnostní právní vztah je ovšem již vztahem soukromoprávním.
Problematika náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci není upravena právními akty Evropských společenství. Členské státy Evropské unie v těchto věcech postupují podle vnitrostátního práva.
Navrhovaný zákon v porovnání se stávající právní úpravou neznamená rozšíření rozsahu odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí, rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo za nesprávný úřední postup a proto sám o sobě nebude mít dopady na státní rozpočet. Výše náhrad škody, které bude stát povinen zaplatit podle navrhované právní úpravy, bude, stejně jako podle dosud platného zákona č. 58/1969 Sb., záviset na tom, v jakém rozsahu orgány státu svým rozhodováním porušují zákony nebo nesprávně úředně postupují, jakou škodu tím způsobí a v jakém rozsahu se poškození svých nároků na náhradu škody domáhají; případné změny její výše proto nelze považovat za dopady nové právní úpravy.
Náklady na náhradu škody podle navrhovaného zákona budou hrazeny z příslušných rozpočtových kapitol jednotlivých ústředních orgánů státní správy.
Navrhovaná právní úprava si nevyžádá zvýšení počtu pracovních sil.
K § 1
Nositeli odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci jsou stát a územní samosprávné celky. Stát ponese odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu soudnictví a při výkonu státní správy, územní samosprávné celky za škodu způsobenou při výkonu veřejné správy v rámci samosprávy.
Z § 21 občanského zákoníku se podává, že stát může vystupovat i jako subjekt občanskoprávních vztahů. Jak vyplývá z příslušných ustanovení zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, samospráva nezahrnuje pouze výkon správních funkcí obce, ale i činnosti, k nimž dochází v rovině občanskoprávní (např. hospodaření s majetkem obce).
Návrh zákona dopadá pouze na škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, tedy ve veřejnoprávní sféře. Náhrady škody, již stát nebo územní samosprávný celek způsobí jako subjekt občanskoprávních vztahů, se návrh nedotýká.
V návrhu je zdůrazněno, že územní samosprávné celky odpovídají pouze za výkon těch pravomocí v rámci samostatné působnosti, které jsou územnímu celku výslovně svěřeny zákonem. Způsobí-li obec škodu jinak, bude se nárok na její náhradu řídit podle občanského zákoníku.
V návrhu je užit širší termín územní samosprávné celky, ačkoliv v současné době lze tímto výrazem rozumět pouze obce. Ústava však stanoví, že právo na samosprávu mají i vyšší územní samosprávné celky a že i na ně může být přenesen výkon státní správy, a proto se zde vytváří prostor pro vymezení odpovědnosti i těchto vyšších územních samosprávných celků, budou-li zřízeny.
K § 2
Odpovědnost za škodu podle navrhovaného zákona bude založena na objektivním principu odpovědnosti. Ke vzniku odpovědnosti státu a územního samosprávného celku za škodu nebude požadováno zavinění a odpovědnosti se nebude možno z žádného důvodu zprostit.
Tato právní úprava směřuje k ochraně poškozeného a zaručuje, že náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nebude omezena pouze na škodu způsobenou zaviněně.
K § 3
Státní správa je jménem státu vykonávána subjekty, jež mají ke státu diferencovaný vztah. Jde především o státní orgány, které jsou zřízeny výlučně k plnění funkcí státu.
Dále jde o jiné právnické nebo fyzické osoby, kterým byl svěřen výkon státní správy, které však nemají charakter státního orgánu a jejich činnost nespočívá jen ve výkonu státní správy nebo úřadu. Mezi ně lze zařadit např. lesní stráž podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) nebo ředitele školy podle zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství.
Dojde-li ke škodě jinak než při výkonu státní správy, posuzuje se škoda podle občanského zákoníku.
Státní správu vykonávají i obce v přenesené působnosti a stát nese v rámci navržené právní úpravy odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu pravomocí v rámci samostatné působnosti nesou obce samy.
K § 4
Pro účely zákona se za výkon státní správy považuje i činnost notáře, působí-li jako soudní komisař podle občanského soudního řádu nebo sepisuje-li veřejné listiny o právních úkonech podle zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Sepisování veřejných listin se považuje za činnost, jež nese výrazné veřejnoprávní prvky zejména v souvislosti s významem veřejných listin při dokazování. Podle občanského soudního řádu lze notářský zápis, tedy veřejnou listinu sepsanou notářem, který obsahuje závazek, přímo vykonat; v tomto smyslu má veřejná listina sepsaná notářem stejné postavení jako vykonatelné soudní rozhodnutí.
Postup notáře jako soudního komisaře a postup při sepisování listin se považují za úřední postup.
Notáře je nutno podřídit režimu zákona zvláštním ustanovením, protože jejich zvláštní právní statut je neumožňuje zařadit do některé z kategorií podle předchozího ustanovení.
K § 5
Stát odpovídá za škodu způsobenou skutečnostmi výslovně v zákoně uvedenými, tedy individuálním rozhodnutím ve věci nebo nesprávným úředním postupem. Jejich vzájemný vztah lze vymezit tak, že za nesprávný úřední postup nelze považovat rozhodování.
Nárok na náhradu škody může vzniknout pouze z rozhodnutí, jež bylo vydáno na základě procesních předpisů, tedy občanského soudního řádu, trestního řádu, správního řádu nebo jiných předpisů, jež upravují správní proces, např. zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.