Návrh zákona na ochranu zvířat proti týrání

Při výkonu práva myslivosti jsou nezastupitelnými pomocníky člověka cíleně šlechtěné rasy psů, kteří kromě své společenské funkce plní další úkoly v oblasti činnosti člověka v přírodě. Slouží zejména k hledání, vystavování, dohledávání a vyhánění zvěře. Při všech těchto činnostech dochází v přírodě k přímému kontaktu psa se zvěří. Plemena loveckých psů pomáhají při redukci některých druhů volně žijících živočichů, jejichž početní stavy je nutno udržet na určité úrovni (např. lišek).

Populace volně žijících lišek v ČR jsou z hlediska myslivosti škodlivou zvěří a z pohledu veterinární epizootologie a ekologie přirozeným rezervoárem vztekliny a prašiviny. Realizace programu orální vakcinace lišek proti vzteklině nepřímo přispěla ke zvýšení jejich stavů v ČR. Liška nemá v našich podmínkách přirozeného predátora, plynování a trávení lišek je nevhodné. Redukce stavů lovem střelnými zbraněmi byla a je nedostačující. Lov do pastí a želez je zakázaný. V této situaci představuje lov lišek norováním v období reprodukce liščí populace nejefektivnější způsob snížení stavů.

Zákon na ochranu zvířat proti týrání norování na lišku povoluje. V případě kontaktu loveckého psa s divokým zvířetem má šanci na úspěch pouze velice dobře vycvičený pes, v případě norování pes pravidelně cvičený, jinak dochází k těžkým poraněním nebo i smrti psa. Je tedy nezbytné provádět výcvik loveckých psů v norování. Tento výcvik je ale naprosto nedostatečný, nedojde-li k přímému fyzickému kontaktu zvířat. Názory na možnosti cvičení psa přímo v přírodních norách vychází z neznalosti problematiky norování.

Je třeba konstatovat, že norování je nezastupitelné v myslivecké činnosti, je třeba ho pojmout jako celek, kde nelze oddělit přípravu k norování na umělé noře a vlastní norování v norách přírodních. Lov norováním tedy vyžaduje cvičit a zkoušet zvíře (norníka) na přímém živém zvířeti (liška).

Zvláštní