Důvodová zpráva k Návrh novely zákona o správě daní a poplatků

K bodu 1

Odstraňuje se nedůslednost při novele provedené v rámci přijetí rozpočtových pravidel a upřesňuje se, že se jedná i o prostředky za porušení rozpočtové kázně poskytované rovněž prostřednictvím Národního fondu, tedy o prostředky vážící se na Evropskou unii a dále o prostředky státních finančních aktiv. Současně se v souladu se zřízením územních samosprávných celků a s Ústavou ČR nahrazuje pojem "obce" pojmem "územní samosprávné celky".

K bodu 2

Doplněním textu se odstraňuje současný rozpor mezi tímto zákonem, občanským zákoníkem a zákonem o konkursu a vyrovnání. Je nezbytné umožnit poskytování údajů ze správy daní správci dědictví a předběžnému správci v rozsahu jejich ustanovení soudem.

K bodu 3

Navrženým textem dochází k prolomení mlčenlivosti vůči Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro účely sledování dodržování zákona o veřejné podpoře.

K bodu 4

Jedná se o zpřesňující ustanovení, které vyřeší problém toho, zda lze vzít odvolání zpět do doby vydání rozhodnutí odvolacího orgánu nebo do okamžiku doručení tohoto rozhodnutí.

K bodu 5

Komplexní úprava institutu ručení je jedním z nejnaléhavějších záměrů tohoto návrhu. Dosavadní kusá úprava velmi snižuje právní jistotu především ručitele a vystavuje ho tím do nejistého a do značné míry nevýhodného postavení vůči správnímu orgánu, což v konečném důsledku škodí i dosažení účelu daňového řízení, jímž je uhrazení daňové pohledávky. V souladu s právní úpravou v občanském zákoníku se rozšiřují liberační důvody, čímž dochází ke zvýšení právní jednoty. Odstavec 1 posiluje právní postavení ručitele, které je v současnosti neodůvodněně slabé, v tom smyslu, že se správnímu úřadu ukládá použít všech zákonných instrumentů k vymožení daňové pohledávky na daňovém dlužníkovi, včetně exekučního řízení. Povinnosti provést exekuční řízení se daňový úřad může zprostit a daňový nedoplatek požadovat na ručiteli v případě, že je prokazatelné, že exekuce na majetku dlužníka by nevedla k uhrazení jeho pohledávky. Cílem je, aby vymáhání daňového nedoplatku na ručiteli bylo nejzazším prostředkem, jak dosáhnout jeho zaplacení a aby byly v prvé řadě využity všechny možnosti jeho vymožení na daňovém dlužníkovi.

K bodu 6

Navrhuje se zpřesnit a konkretizovat právní úpravu umožnění jiné osobě zaplatit za povinného daň. Cílem je usnadnit a rozšířit možnosti zaplacení daně.

K bodu 7

Současná právní úprava daňového zástavního práva neumožňuje plnit jeho vlastní smysl, kterým je zajišťování uspokojení daňové pohledávky s příslušenstvím ze zástavy v případě, že nedojde k jejímu plnému uspokojení ve stanovené lhůtě splatnosti. Vypuštění druhé věty platné právní úpravy je nezbytné, neboť toto ustanovení je vzhledem ke znění § 16 obsoletní. Právní nástroje použitelné při zjišťování předmětu zástavy jsou obsaženy v institutu daňové kontroly v § 16. Jejich ingerence do § 72 je tedy nežádoucí a matoucí. Hlavním cílem navrhované úpravy je zpřehlednění a zefektivnění daňové exekuce. Pokud by se, tak jako dosud, zřízení zástavního práva správním úřadem řídilo občanským zákoníkem, resp. občanským soudním řádem, bylo by velmi problematické, neboť podle občanského zákoníku je vznik zástavního práva vázán na právní moc rozhodnutí, ustanovení občanského soudního řádu zase chápou soudcovské zástavní právo jako formu výkonu rozhodnutí, zatímco u správního řízení podle tohoto zákona nejde o formu daňové exekuce. Navrhovaná úprava tedy umožní zřízení zákonného zástavního práva již okamžikem doručení vykonatelného rozhodnutí správního úřadu, dlužník tedy nebude mít čas na to, aby předmět zástavy do nabytí právní moci převedl na jiný subjekt a tím zřízení zástavního práva fakticky zabránil. Tím, že odvolání proti rozhodnutí o zřízení zástavního práva jsou odejmuty odkladné účinky, budou daňová rozhodnutí vykonatelná bez ohledu na právní moc. Prodej zastavené nemovitosti, tedy uspokojení pohledávky prodejem ji zajišťující zástavy, bude pružnější a tedy i efektivnější. Uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy bude možné přímo, bez nutnosti zprostředkování a to i vůči novému nabyvateli zástavy. Dosavadní právní úprava se omezovala na veřejnou dražbu nebo soudní prodej zástavy. Konečně bylo třeba s ohledem na specifika veřejnoprávních (daňových) pohledávek oproti pohledávkám soukromoprávním zeslabit vztah podřazenosti vůči právní úpravě zástavního práva v občanském zákoníku na přiměřené použití občanského zákoníku.

Vilém Holáň v.r. Josef Janeček v.r.

Části zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, s vyznačenými změnami

§ 1

Rozsah působnosti

(1) Tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně (dále jen "daně"), které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky (dále jen "rozpočet republiky"), rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů (dále jen "územní rozpočty") a státních fondů České republiky. (dále jen "fondy“) rozpočtu České republiky nebo státních finančních aktiv (dále jen státní rozpočet), rozpočtů územních samosprávných celků a okresních úřadů (dále jen územní rozpočty) a státních fondů nebo Národního fondu.

§ 10

Zastupování

(1) Za fyzické osoby, které nemohou před správcem daně jednat samostatně pro nezpůsobilost nebo omezenou způsobilost k právním úkonům, jednají jejich zákonní zástupci.Pokud nebyl opatrovník soudem ustanoven, stanoví zástupce pro daňové řízení správce daně. Rovněž správce dědictví^7a a správce ustanovený podle zvláštního právního předpisu^7b zastupují při správě daní daňový subjekt v rozsahu příslušných ustanovení a mají v daňovém řízení obdobné postavení jako zákonný zástupce.

§ 24

Povinnost zachovávat mlčenlivost

(1) Pracovníci správce daně, jakož i třetí osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o tom, co se při daňovém řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděli, zejména o poměrech daňových subjektů jak osobních, tak i souvisejících s podnikáním.

(2) Osoby zúčastněné na daňovém řízení musí být poučeny o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích porušení této povinnosti.

(3) Pracovníci správce daně mohou

a) informace získané v daňovém řízení poskytnout jinému pracovníku téhož nebo jiného správce daně, dále pak odvolacímu orgánu nebo soudu, projednávají-li tyto orgány opravný prostředek v daňové věci, projednávají-li dědictví po daňovém dlužníkovi, vedou-li řízení o konkurzu a vyrovnání u daňového dlužníka, projednávají-li návrh správce daně, jímž se domáhá určení neúčinnosti právních úkonů daňového dlužníka nebo výkon exekuce ohledně daňové pohledávky,

b) poskytovat informace nadřízeným orgánům v případech vyřizování stížností daňových subjektů, při odborném posuzování jednotlivých případů a při jejich dohlídkové činnosti vykonávané u správce daně, jakož i dalším orgánům oprávněným ze zvláštního zákona ke kontrolní či dohlídkové činnosti u správce daně při výkonu správy daní v rozsahu jejich zákonného oprávnění; pracovníci těchto orgánů jsou přitom vázáni pod sankcí podle § 25 tohoto zákona. Tyto orgány rovněž postupují podle odstavce 11,

c) zobecněné informace získané při výkonu správy daní poskytnout ministerstvu, aniž by byly uváděny konkrétní daňové subjekty, jichž se informace týkají. Tyto zobecněné informace může ministerstvo poskytovat jinému orgánu, pokud tak stanoví zvláštní zákon,

d) poskytovat souhrnné údaje o výši daňové povinnosti, stavu nedoplatků, povolených posečkáních, splátkách a prominutích, výši a včasnosti převedených částek apod. u jednotlivých daní jejich příjemcům, jimž výnos těchto daní náleží podle zákonného rozpočtového určení.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení a pracovníci daňového orgánu daňovým subjektem zproštěni pouze písemně, s uvedením rozsahu a účelu.

(5) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat

a) vůči Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, pokud provádí v rozsahu svého oprávnění kontrolu podle schváleného plánu kontrolní činnosti,

b) jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán v souvislosti s daňovým řízením trestný čin neodvedení daně, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení. Ohledně těchto trestných činů může státní zástupce a po podání obžaloby předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem povinnosti zachovávat mlčenlivost;

ve stejném rozsahu plní správce daně oznamovací povinnost podle zvláštního právního předpisu,

c) při plnění oznamovací povinnosti správce daně ohledně trestných činů padělání a pozměňování kolkových známek, padělání a pozměňování nálepek k označení zboží pro daňové účely, porušení předpisů o nálepkách k označení zboží pro daňové účely, udávání padělaných a pozměněných peněz, padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka, pokud k nim došlo v přímé souvislosti se spácháním trestných činů daňových, uvedených v písmenu b), a to v rozsahu nezbytně nutném k jejich objasnění; tato podmínka souvislosti neplatí při plnění oznamovací povinnosti ohledně trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz,

d) při podávání podnětů ke stíhání trestných činů proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele, trestných činů veřejných činitelů a úplatkářství, pokud se jich dopustili pracovníci správce daně a došlo k nim v souvislosti se správou daní, a to v rozsahu nezbytně nutném k jejich objasnění.

e) vůči Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při plnění informační povinnosti podle zvláštního právního předpisu.^10a

§ 48

Odvolání

(1) Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti stanovení daňového základu a daně správcem daně a proti jiným rozhodnutím, pro něž je to zákonem stanoveno nebo kde to zákon nevylučuje, pokud se písemně nebo ústně do protokolu svého práva odvolání nevzdal.

(2) Proti rozhodnutím, zejména proti výzvám podle § 43, která předcházejí pravomocnému stanovení daňového základu a daně, se nelze samostatně odvolat. To platí i tehdy, mají-li být daňový základ a daň stanoveny či přezkoumány dodatečně, a to bez ohledu na to, zda v řízení pak k dodatečnému stanovení daňového základu a daně skutečně dojde.

(3) Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu u správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno.

(4) Odvolání musí obsahovat tyto náležitosti

a) přesné označení správce daně,

b) přesné označení odvolatele,

c) číslo jednací, případně číslo platebního výměru nebo jinou

jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání

směřuje,

d) uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jiné důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí,

e) návrh důkazních prostředků k tvrzením v odvolání uvedeným, není-li odvoláním namítán jen rozpor s právními předpisy,

f) navrhované změny či zrušení rozhodnutí.

(5) Odvolání lze podat ve lhůtě třiceti dnů ode dne, který následuje po doručení rozhodnutí proti němuž odvolání směřuje, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Neobsahuje-li podané odvolání zákonem předepsané náležitosti, vyzve správce daně odvolatele s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu ne kratší patnácti dnů. V případech, že odvolání lze zamítnout podle § 49 odst. 2, výzva se omezí jen na doplnění těch chybějících zákonných náležitostí, které jsou rozhodné pro posouzení odůvodněnosti zamítnutí, případně se od výzvy upustí. Vyhoví-li odvolatel plně této výzvě, má se za to, že odvolání bylo podáno včas a řádně. Nevyhoví-li odvolatel výzvě, správce daně odvolací řízení zastaví. Proti rozhodnutí o zastavení řízení je přípustné odvolání.

(6) Nemůže-li správce daně posoudit všechny údaje odvolání z výsledků již provedeného řízení, řízení doplní.

(7) Do doby, než je o odvolání rozhodnuto, může odvolatel údaje svého odvolání doplňovat a pozměňovat.

7. Do doby, než je rozhodnutí odvolacího orgánu vydáno, může odvolatel údaje

svého odvolání doplňovat a pozměňovat nebo vzít odvolání zpět.

§58

Ručení

(1) Daňový nedoplatek je povinna zaplatit také osoba, která je podle tohoto nebo zvláštního právního předpisu ručitelem, pokud byl daňový nedoplatek bezvýsledně vymáhán na dlužníkovi v exekučním řízení nebo, nejsou-li prokazatelně dány podmínky pro exekuci, byl daňový dlužník opakovaně marně vyzván k zaplacení daňového nedoplatku. Správce daně je v takovém případě povinen ručitele k uhrazení daňového nedoplatku vyzvat a současně stanovit lhůtu k plnění.

2. Proti výzvě uvedené v odstavci 1 se ručitel může odvolat. Včas podané odvolání má

odkladný účinek.

2. V odvolání může ručitel namítat pouze skutečnost, že

1. není ručitelem,

2. není splněna podmínka bezvýsledného vymáhání na daňovém dlužníkovi podle odstavce 1,

3. ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo vůči daňovému nedoplatku, který není vykonatelný,

4. právo na zaplacení daňového nedoplatku bylo promlčeno,

5. daňový nedoplatek zanikl nebo neexistuje.

2. Ručitel má při plnění platební povinnosti podle tohoto zákona obdobné procesní

postavení jako daňový dlužník, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak."

§ 59

Způsob placení daní

(1) Daně se platí příslušnému správci daně v české měně. Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena.

(2) Správce daně přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka, aby oznámil do přiměřené, jím určené lhůty, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaúčtuje platbu na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový dlužník včas, určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně zaevidoval na daň. O úhradě daně použité správcem daně na jinou platbu, než na jakou ji určil daňový dlužník, musí správce daně daňového dlužníka písemně uvědomit. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat.

(3) Daň lze platit

a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet správce daně,

b) v hotovosti

1. prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence na příslušný účet správce daně,

2. osobám pověřeným správcem daně výhradně přijímat od daňových dlužníků platby na daň v hotovosti; na přijatou platbu je správce daně povinen vydat potvrzení,

3. výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak,

4. pracovníku správce daně v blokovém řízení,

c) kolkovými známkami, stanoví-li tak zvláštní předpis; každý správce daně, u něhož připadá v úvahu placení kolkovými známkami, je povinen mít přiměřenou zásobu kolkových známek a prodávat je daňovým dlužníkům,

d) platebními známkami, jde-li o úhradu daní do územních rozpočtů a stanoví-li tak zvláštní předpis,

e) přeplatkem na jiné dani.

(4) Kolkové známky vydává ministerstvo, které obecně závazným právním předpisem upraví zejména jejich podobu, hodnoty, v nichž budou vydávány, jejich evidenci, způsob placení při jejich použití a zacházení s nimi.

(5) Platební známky vydávají okresní úřady a orgány obcí. Ministerstvo upraví obecně závazným právním předpisem jejich náležitosti v rozsahu zmocnění podle odstavce 4.

(6) Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí

a) náklady řízení,

b) pokuty,

c) zvýšení daně,

d) nejstarší nedoplatky na dani,

e) běžné platby daní,

f) úrok,

g) penále.

(7) Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji zaplatil dlužník. Vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil, není přípustné.

(7) Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji zaplatil daňový dlužník. Reklamuje-li však oprávněně banka nebo pošta tentýž den, kdy byla platba připsána na účet správce daně, platbu správce daně vrátí. Není-li reklamace uplatněna tentýž den, správce daně jí vyhoví pouze tehdy, vznikl-li touto platbou vratitelný přeplatek, který nebyl do doby vyřizování reklamace vrácen daňovému subjektu ani použit na úhradu jiného nedoplatku, a to pouze do částky, která je přeplatkem, i když nedosahuje výše 50 Kč. Nelze-li reklamaci vyhovět, vydá správce daně bance nebo poště potvrzení o došlé platbě a daňovém dlužníkovi, na úhradu jehož nedoplatku byla v důsledku jejich omylu zaevidována. Rovněž v případě, kdy prokáže ten, kdo zaplatil za daňového dlužníka, zřejmý omyl při úhradě, se postupuje při vyřízení reklamace podle věty třetí a čtvrté, nemá-li žadatel vlastní daňový nedoplatek. Vrácení platby tomu, kdo ji za daňového dlužníka zaplatil, není v ostatních případech přípustné

§72

Zástavní právo

1. K zajištění pohledávky a jejího příslušenství může správce daně zřídit rozhodnutím zástavní právo. Zástavní právo vzniká doručením vykonatelného rozhodnutí správce daně o jeho zřízení katastrálnímu úřadu.

2. Není-li pohledávka s příslušenstvím, zajištěná zástavním právem, uhrazena ve lhůtě splatnosti, je správce daně oprávněn tuto pohledávku uspokojit exekucí na předmět zástavy.

3. V ostatním platí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o zástavním právu.