Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o bankách - EU

K článku I

K bodu 1.

Do ustanovení § 1 odstavce 1 se doplňuje text, který jednoznačně deklaruje, že tento zákon je speciální právní úpravou pro oblast podnikání bank a vztahuje se i na organizační složky (pobočky) tuzemských bank působící v zahraničí a na působení poboček zahraničních bank v tuzemsku. V této souvislosti je třeba upozornit na odlišný režim poboček bank ze států Evropské unie a ostatních poboček, což dále zákon upravuje.

Zákon zavádí mezinárodně srozumitelný pojem "bankovní licence" ve všech ustanoveních zákona, kde se doposud hovořilo o "povolení působit jako banka". Vzhledem k tomu, že pojem "bankovní licence" je v zákoně pojmem velice frekventovaným, zavádí se pro něj legislativní zkratka "licence".

Banky samozřejmě musejí respektovat obecnou právní úpravu, zejména obchodní zákoník, který má vůči tomuto zákonu vztah obecného předpisu k předpisu zvláštnímu.

K bodům 2. a 6.

Změny provedené v § 1 odstavcích 3 a 7 souvisejí s novým pojetím bankovní licence a též s přelicencováním bank (viz. přechodná ustanovení). Bankám budou vydány nové licence, ve kterých budou povolené činnosti jmenovitě vymezeny včetně případného omezení rozsahu, ve kterém je bude možno vykonávat. Stejně tomu bude i u licencí vydaných nově vzniknuvším bankám. V licenci mohou být stanoveny i podmínky, které je nutno splnit před zahájením činnosti, popř. je dodržovat v průběhu podnikání. Končí dosavadní praxe, kdy je vymezení povolených činností provedeno negativně, tedy tak, že v licenci je např. stanoveno, že banka smí vykonávat veškeré v zákoně uvedené činnosti s výjimkou činností podle § 1 odst. 3 písm. i), m) a n). Tato koncepce spolu se skutečností, že některé banky vůbec licenci v papírové podobě nemají, přinášela v praxi problémy a proto je třeba přistoupit ke změnám. Výčet činností uvedený v odstavci 3 ztrácí v důsledku nového písmene p) svou taxativní povahu. To ovšem neznamená, že v bankovní licenci lze povolit jakoukoliv činnost, bez ohledu na to, zda má či nemá vztah k podnikání v bankovním sektoru. Z textu písmene p) vyplývá, že regulátor (tedy ČNB) je při licencování limitován tím způsobem, že nemůže povolit v licenci činnost, která nemá souvislost s činnostmi uvedenými písmenech a) až o) a v odstavci 1. Nespornou výhodou takto pojatého výčtu bankovních činností je však to, že umožní povolovat v bankovní licenci i případné nově se objevivší činnosti související s novými bankovními produkty, jejichž existenci nemůže zákon zatím předpokládat.

Zakotvení „obchodování s devizovými hodnotami a se zlatem“ do textu písmene n) je důsledkem skutečnosti, že tyto hodnoty nejsou investičními instrumenty ve smyslu zákona o cenných papírech, jehož terminologii jinak zákon na několika místech přebírá. Potřeba odlišení devizových hodnot od zlata vyplývá z připravované novely devizového zákona, která už nepočítá s existencí zlata jako devizové hodnoty.

V odstavci 3 se doplňuje dikce písmen d) , h) a i) tak, aby formulace lépe vystihovala text přílohy k tzv. II. bankovní směrnici a taktéž terminologii zákona o cenných papírech ve znění jeho poslední novely (pojem investiční služby). Ke zrušení některých písmen dochází z toho důvodu, že pojem investiční služby v sobě zahrnuje činnosti doposud uvedené pod těmito písmeny.

K bodu 3.

Banky nesmějí vykonávat jiné podnikatelské činnosti, než které mají povoleny v licenci (jinak by byl smysl licence oslaben či úplně eliminován). Zejména si nemohou obstarávat živnostenské listy na provozování restaurací, pohostinství apod., což se v dosavadní praxi nezřídka stávalo.

Z původního odstavce 4 se přesouvá do odstavce 3 činnost spočívající ve vydávání hypotečních zástavních listů. Uvedení této činnosti v samostatném odstavci ztrácí opodstatnění poté, co se negativní pojetí licence mění na pojetí pozitivní (povolené činnosti musí být v licenci uvedeny). Současně nová dikce na rozdíl od platného stavu umožňuje, aby se touto činností mohly zabývat i pobočky zahraničních bank.

K bodu 4.

Doplnění ustanovení odstavce § 1 odst. 5 je potřebné s ohledem na skutečnost, že podle dosavadní úpravy nebylo zcela zřejmé, zda si má žadatel o licenci nejprve obstarat zvláštní povolení a teprve pak žádat o licenci nebo zvolit postup opačný. To se podle platné právní úpravy v zákoně o cenných papírech týká poskytování investičních služeb - licenci uděluje Komise pro cenné papíry.

K bodu 5., 11., 13., 19., 21., 22., 25., 59., 102., 105., 123., 126.

Jde o změnu legislativně technického charakteru.

K bodu 7.

Návrh směrnice o elektronických bankách přikazuje buď vydávání elektronických peněžních prostředků vyhradit bankám a nebo nebankovní instituce, kterým to bude umožněno, podřídit pravidlům a dohlížet je. V souladu s kontinentální praxí se zakotvuje v § 2 odst. 1 písm. b) první varianta. Odstavec 2 přináší definici elektronického peněžního prostředku.

Nový odstavec 3 vyplývá z požadavku čl. 3 II. bankovní směrnice, explicitně rozvedeného v její preambuli, a je namířen proti obcházení zákazu přijímat vklady od veřejnosti vydáváním dluhopisů popř. jiných obdobných cenných papírů (těmi se rozumí takové cenné papíry, které jsou vyjádřením peněžitého dluhu emitenta vůči jejich držiteli – může jít i o cenné papíry vydávané podle cizího právního řádu). Soustavné (kontinuální, vícekrát se opakující) vydávání dluhopisů bude při splnění některé z podmínek stanovených směrnicí a převzatých zákonem posuzováno jako přijímání vkladů. Pokud takové dluhopisy budou na primárním trhu nabízeny pouze institucionálním investorům, nepůjde ovšem o zakázané přijímání vkladů od veřejnosti, jelikož okruh institucionálních investorů (tedy profesionálů v oblasti investování) nelze považovat za veřejnost. Pokud by však byly nabízeny i ostatním osobám, šlo by o zakázané přijímání vkladů od veřejnosti, tedy o neoprávněné podnikání s trestněprávními důsledky.

Ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) je převzato z dosavadní úpravy.

K bodu 8.

Vyhrazení názvů "banka" a "spořitelna" pouze pro subjekty s bankovní licencí chrání veřejnost před uvedením v omyl. Drobná úprava v § 3 odstavci 1 umožní sankcionovat i případy, kdy sice není zneužito samotné slovo "banka" či "spořitelna", přitom se však operuje s odvozeninami těchto slov se stejným nežádoucím efektem. V souladu s novelou obchodního zákoníku se pojem "obchodní jméno" nahrazuje pojmem "obchodní firma".

K bodu 9.

Ustanovení § 3 odst. 2 je přeformulováno tak, aby text zcela vyhovoval požadavku I. bankovní směrnice.

K bodu 10.

Nově zařazený odstavec 3 v § 3 vychází z požadavku článku 5 I. bankovní směrnice. Ustanovení písmene a) chrání veřejnost před uvedením v omyl, kdy 2 právnické osoby používají zaměnitelnou obchodní firmu. Cílem ustanovení písm. b) je garantovat pobočce zahraniční banky možnost užívat svou obchodní firmu a zároveň chránit veřejnost před uvedením v omyl v důsledku podobných názvů dvou osob. Požadavek na rozlišovací dodatek je směrnicí vyžadovaným kompromisem mezi zájmem pobočky podnikat pod svou obchodní firmou a zájmem veřejnosti, aby na trhu nepodnikaly subjekty se zaměnitelnými obchodními firmami.

K bodu 12.

V ustanovení § 4 odst. 1 je reagováno na změnu terminologie, kterou přináší novela obchodního zákoníku (namísto pojmu "základní jmění" se zavádí pojem "základní kapitál") a na změny, které přinesl nový zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Ten již pro budoucnost nepočítá s vydáváním opatření, která jsou vyhlašována ve Sbírce zákonů. Česká národní banka proto v případech, kdy regulace směřuje k subjektům, které nejsou bankami, bude využívat formu vyhlášky. V případech, kdy regulace směřuje do bankovního sektoru, bude ČNB využívat nový operativní nástroj- opatření vyhlašovaná ve Věstníku ČNB. Tím se zmocnění uvedou do souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění poslední novely.

Nově se přímo v zákoně stanovuje požadavek na minimální výši základního kapitálu banky (v souladu s dosavadní praxí se jedná o 500 mil. Kč v penězích). Doposud byl tento požadavek zakotven pouze v opatření ČNB, což neodpovídalo významu tohoto požadavku. Nebyl zakomponován požadavek na zvýšení minimální výše základního jmění oproti dosavadnímu právnímu stavu, jelikož relevantním kriteriem pro posuzování finančního zdraví banky není absolutní výše základního kapitálu, ale plnění poměrného ukazatele kapitálové přiměřenosti. Případný požadavek na minimální výši základního kapitálu např. ve výši 800 mil. Kč (jde o úroveň v loňském roce prosazovanou Poslaneckou sněmovnou) zcela zbytečně nutí malé zdravé banky k expanzi, o kterou samy nestojí a která může být v rozporu s jejich obchodní strategií. Komunitární právo požaduje minimální základní kapitál úvěrové instituce ve výši 5 mil. eur, tedy přibližně 175 mil. Kč. Naše právní úprava jde tedy již dnes daleko za požadavek příslušné směrnice ES.

K bodu 14.

Doplnění odstavce 2 v § 4 vyplývá z požadavku článku 7 II. bankovní směrnice. Cílem ustanovení je zakotvení mezinárodní spolupráce požadované směrnicí. Tento doplněk ustanovení odstavce 2 nabývá účinnosti až dnem vstupu ČR do EU (viz. článek VII).

K bodu 15.

V § 4 odst. 3 se zpřesňuje a rozšiřuje výčet podmínek, při jejichž splnění lze udělit licenci. Proti dosavadní dikci zákona jde zejména o požadavek na funkční řídící a kontrolní systém, kvalitní strategii a obchodní plán a o prevenci vzniku netransparentních a nekontrolovatelných skupin, jakož i o prevenci obcházení zákonů tím, že se banka registruje v zemích s liberálním (zejména daňovým) režimem a činnost provádí na území České republiky. Ustanovení je v souladu s požadavkem směrnice ES o posílení obezřetného dohledu.

K bodu 16.

Definice pojmu "úzké propojení" v § 4 odst. 4 odpovídá směrnici ES o posílení obezřetného dohledu.

K bodu 17.

Cílem ustanovení § 5 odst. 2 je zakotvení mezinárodní spolupráce v souladu s pojetím bankovních směrnic. Spolupráce se zahraničním bankovním dohledem již ve fázi před udělením licence může do licenčního procesu vnést poznatky, které jsou relevantní pro udělení či bankovní licence či zamítnutí žádosti.

Dikce § 5 odst. 4 koresponduje s dikcí § 4 odst. 3.

Zmocnění na vydání vyhlášky (odst. 5) koresponduje s obdobným zmocněním pro náležitosti žádosti o licenci v případě tuzemské banky.

Třebaže tuzemské banky mohou mít pouze formu akciové společnosti, nelze totéž vyžadovat od zahraničních bank, které mají zájem o podnikání jejich pobočky na našem území. Jde o výslovný požadavek článku 4 I. bankovní směrnice, který byl zohledněn v odstavci 6.

Požadavky související s licencováním poboček zahraničních bank se nevztahují na případy uvedené v § 5a, který poskytuje zvýhodněné zacházení pobočkám bank z členských států Evropské unie.

K bodu 18.

V § 5a odstavci 1 se s účinností ode dne vstupu České republiky do EU zavádí jednotná bankovní licence včetně výkonu bankovního dohledu domovským státem tak, jak ji požaduje II. bankovní směrnice. Stejné výhody požívají i ostatní státy tvořící Evropský hospodářský prostor (Island, Lichtenštejnsko, Norsko), neboť tak stanoví mezinárodní smlouva o Evropském hospodářském prostoru, která bude pro Českou republiku závazná. Jednotná bankovní licence se v souladu s předpisy ES vztahuje jak na poskytování služeb prostřednictvím pobočky (tzv. freedom of establishment), tak i na poskytování přes hranice bez založení pobočky (tzv. freedom to provide services). Pouhé inzerování služeb poskytovaných mimo území ČR se nepovažuje za poskytování služeb na území ČR a podléhá pouze předpisům o reklamě. Jednotná bankovní licence však nemůže platit v případě, že členský stát vyjednal výjimku, ať již pro sebe nebo pro některou právnickou osobu se sídlem na svém území (odst. 2). Pokud je banka obchodníkem s cennými papíry, dává jí právo ES možnost vybrat si, zda bude poskytovat služby v oblasti obchodování s cennými papíry prostřednictvím jednotné bankovní licence podle zákona o bankách nebo prostřednictvím jednotné licence na poskytování investičních služeb podle zákona o cenných papírech.

Odstavec 3 zajišťuje, aby nebylo třeba měnit zákon o bankách v případě, že bude uzavřena mezinárodní smlouva, která poskytne výhodu jednotné bankovní licence dalšímu státu (v současné době je v jednání smlouva mezi státy EU a Švýcarskem). Výhody jednotné bankovní licence musí podle směrnice 89/646/EHS za určitých podmínek požívat i dceřiná společnost banky, která této výhody sama požívá. Pokud je tato dceřiná společnost obchodníkem s cennými papíry, dává jí právo ES možnost vybrat si, zda bude poskytovat služby v oblasti obchodování s cennými papíry prostřednictvím jednotné bankovní licence podle zákona o bankách nebo prostřednictvím jednotné licence na poskytování investičních služeb podle zákona o cenných papírech.

V odstavci 4 je vyjádřen obsah pojmu jednotná bankovní licence a je konkrétně specifikováno, která ustanovení zákona se za jakých podmínek vztahují na zahraniční subjekty podnikající na našem území. Ustanovení je v plném souladu s II. bankovní směrnicí. Totéž platí pro ustanovení odstavce 5 a odstavce 6, věta první.

Ustanovení odstavce 6 zmocňuje Českou národní banku v souladu se směrnicí k aplikaci sankcí, ale jen za určitých podmínek, které přesně stanoví směrnice a přebírá tento zákon.

Ustanovení odstavce 7 upravuje zvláštní oprávnění ČNB vůči pobočkám zahraničních bank ze zemí EU. Jde o výkon dohlídky na místě.

V ustanovení § 5b je zajištěno splnění povinnosti České republiky respektovat tzv. černou listinu, kterou vede Evropská komise. V případě, kdy se jedná o osobu se sídlem na území Evropské unie, která je pod kontrolou osoby, která je na černé listině, má závazek umožnit volně poskytovat služby osobě se sídlem na území Evropské unie přednost před povinností respektovat černou listinu. Obdobně má přednost závazek vůči osobě se sídlem na území dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, ale pouze v případě, že tato osoba byla pod kontrolou osoby, která je na černé listině, ještě před tím, než se tato ovládající osoba na černé listině ocitla.

V § 5c až 5m je detailně popsán princip jednotné licence, tak jak jej zakotvuje právo ES. Základní myšlenka jednotné licence tkví v tom, že banka z členského státu EU může provozovat některé činnosti (vyjmenované v § 5d) i na území ostatních členských států EU, a to bez nutnosti žádat v těchto státech o další licenci. To vše samozřejmě za předpokladu splnění určitých podmínek. Stejné možnosti má při splnění kumulativních podmínek uvedených v §5e i finanční instituce. V § 5f až 5i je popsán režim komunikace mezi bankou (finanční institucí) a orgánem bankovního dohledu a mezi orgány zainteresovaných dohledů příslušných států před tím, než banka (finanční instituce) začne podnikat na území hostitelského státu.

Součástí principu jednotné licence je i výkon dohledu nad bankou (finanční institucí) ze strany domovského státu (to tedy znamená, že pobočku francouzské banky působící na území Německa dohlíží francouzský bankovní dohled) - § 5k a 5l. Ingerence orgánu dohledu hostitelského státu je omezena na minimum a pokrývá pouze případy, kdy by mohlo dojít ke škodě vlivem nežádoucí časové prodlevy od zjištění nedostatku do zásahu dohledu domovského státu.

V § 5l je zakotvena informační povinnost mezi zainteresovanými orgány dohledu pro případ odnětí licence bance, která má pobočku na území druhého státu. V § 5m je garantována svoboda reklamního působení.

Ustanovení § 5a až 5m nabudou účinnosti až dnem vstupu ČR do EU (viz čl. VII).

K bodu 20.

V § 6 se vypouští odstavec 2 pro nadbytečnost. Jeho smysl přebírá nově koncipovaný odst. 7 v § 1.

K bodům 23. a 24.

Doplnění § 7a písm. b) a d) činí text jasnějším a srozumitelnějším.

K bodu 26.

V § 8 v novém odstavci 6 se zakotvuje povinnost banky mít útvar vnitřního auditu, což je dalším příspěvkem k požadavku bankovních směrnic na bezpečné a obezřetné fungování bank. Odstavec 7 zabraňuje možnému konfliktu zájmů a odstavec 8 pak zabezpečuje, aby informace byly ze strany vedoucího tohoto útvaru předávány dozorčí radě banky, která tak dostává důležitý nástroj pro plnění svých kontrolních funkcí v bance.

K bodu 27.

Stanovy by měly postihovat základní organizační prvky vytvořeného vnitřního kontrolního systému, což předchozí dikce § 9 odstavce 1 písm. d) nenaplňovala (ve stanovách nelze upravit "systém", je možno v tomto dokumentu pouze popsat jeho organizační strukturu a zajištění). Nová dikce je konzistentní s pojmoslovím, nově používaným v ustanoveních § 4 odst. 3, § 5 odst. 4 a v nově pojatém § 22.

K bodům 28. až 33.

Změny provedené v ustanovení § 11 prohlubují informační povinnost bank vůči veřejnosti, což je bezesporu správný trend posilující na druhé straně odpovědnost každé osoby za výběr banky pro své úspory. Rozšíření informační povinnosti vychází z požadavku směrnic ES o systémech záruk za vklady a o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a systémech obchodování s cennými papíry a týká se účasti bank v platebních systémech a v systémech pojištění pohledávek z vkladů. Požadavek na informování o struktuře konsolidačního celku, jehož je součástí, souvisí se zakotvením konsolidovaného dohledu (§ 26c a násl.). Požadavek na zavedení efektivních mechanismů pro vyřizování stížností klientů (odst. 5) naplňuje požadavek směrnice ES o přeshraničních platebních převodech a doporučení o elektronických platebních prostředcích. Ustanovení § 11 odst. 2 věta druhá a odst. 5 nabudou účinnosti až dnem vstupu ČR do EU (viz čl. VII).

K bodu 34.

Doplnění § 12 odst. 1 vyplývá z praxe bankovního dohledu. Účast banky na podnikání komanditní společnosti a veřejné obchodní společnosti může banku vystavit povinnosti krýt ztrátu těchto společností až do výše majetku banky. Tím by mohli být postiženi vkladatelé.

K bodům 35. a 36.

Změny v § 12 odst. 3 jsou jednak odrazem zastaralosti dosavadní v zákoně užívané terminologie, jednak důsledkem zakotvení konsolidovaného dohledu (§ 26c a násl.).

Nový odstavec 4 zakotvuje bezpečnostní pravidlo vycházející z požadavku čl. 10 směrnice II. bankovní směrnice.

K bodu 37.

Regulace úvěrové angažovanosti se již neubírá směrem, který předpokládalo dosavadní znění § 13 písm. a) a b). Proto se zakotvuje souhrnný pojem úvěrová angažovanost (zahrnující systém vnitřní kontroly a řízení rizik), přičemž konkretizace pravidel bude provedena v opatření ČNB (§ 15). V souvislosti se zakotvením konsolidovaného dohledu je třeba rozlišovat úvěrovou angažovanost na individuálním základě (tedy angažovanost banky samotné) a na konsolidovaném základě (angažovanost konsolidačního celku, jehož je banka součástí).

K bodu 38.

Drobná úprava v § 14 souvisí se zakotvením konsolidovaného dohledu (§ 26c a násl.).

K bodu 39.

S ohledem na to, že zákon operuje s pojmem kapitál, je potřebné definovat tento pojem, a to jak na individuálním, tak na konsolidovaném základě. Definice bude detailně rozpracovány v opatření ČNB. Jak již bylo uvedeno dříve, je třeba ukončit režim opatření vyhlašovaných ve Sbírce zákonů. Česká národní banka bude ve vztahu k bankám využívat nový operativní nástroj, kterým bude opatření vyhlašované ve Věstníku České národní banky.

K bodům 40. až 43.

Drobná úprava v § 16 odst. 1 písm. c) respektuje novou terminologii obchodního zákoníku. V odstavci 2 písm. b) se doplňuje požadavek na předložení dokladů dokumentujících nezávadnost osob, o které se jedná. Jde o požadavek vyplývající z praxe bankovního dohledu. Vypuštění dosavadního písmene c) z odstavce 2 souvisí s ustanovením nového § 16a, který věcně přebírá obsah vypouštěného písmene.

K bodu 44.

Úvod ustanovení § 16a odst. 1 je přesunut z původního § 16 odst. 2 písm. c), následný text ustanovení pojednávající o povinném informování o diskriminačních opatřeních cizích států vůči pobočkám nebo bankám hodlajícím poskytovat služby na území cizího státu bez založení pobočky, koresponduje s článkem 9 II. bankovní směrnice.

V odstavci 2, jehož účinnost je odložena na den vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (viz. čl. VII), je stanoven postup banky v případě záměru otevřít pobočku nebo poskytovat služby bez založení pobočky v členském státě Evropské unie nebo v dalším státě tvořícím Evropský hospodářský prostor. Ustanovení koresponduje s pasáží zákona pojednávající o principu jednotné licence. Po obdržení oznámení o záměru otevřít pobočku banky nebo finanční instituce v zahraničí rozhodne Česká národní banka ve správním řízení, zda jsou splněny podmínky stanovené právem Evropského společenství pro tyto případy.

K bodu 45.

Drobná formulační úprava v § 17 odst. 2 písm. a) a b) souvisí se zavedením konsolidovaného dohledu.

K bodům 46. a 47.

Článek 12 II. bankovní směrnice neumožňuje vyjmout z limitů kvalifikované majetkové účasti každou kapitalizovanou pohledávku, ale pouze případy záchranné operace a finanční rekonstrukce. Tyto pojmy bylo tudíž nutno zapracovat do § 17 odstavce 3. Výklad těchto pojmů, resp. podřazení konkrétní situace těmto pojmům, přísluší regulátorovi případ od případu. Půjde zpravidla o situaci, kdy v důsledku neschopnosti firmy dostát svým závazkům vůči bance dojde ke kapitalizaci pohledávky a banka následně realizuje ve firmě ozdravný proces, čímž podstatně sníží či eliminuje ztrátu, kterou by jinak utrpěla.

Druhou výjimkou z aplikace omezení vyplývajících z odstavce 2 je situace, kdy kvalifikovaná účast banky vznikne v důsledku účasti na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, pokud banka drží kvalifikovanou účast nejdéle rok od jejího nabytí. Ustanovení odstavce 4 je opět v souladu se směrnicí 89/646/EHS.

K bodům 48. až 52.

Definice kontroly (§ 17a odst. 1) se nahrazuje odkazem na obchodní zákoník, který operuje s pojmy ovládaná a ovládající osoba. Pojem "kontrola" jako takový však v zákoně, především z gramatických důvodů, na mnoha místech zůstává, ovšem s obsahem, který dává obchodní zákoník pojmu "ovládající osoba". Bylo by nesystematické definovat kontrolu odlišným způsobem. Definice obchodního zákoníku vyhovuje požadavku směrnice ES o konsolidovaném účetnictví.

V dalších odstavcích jde o formulační úpravy, které lépe odrážejí terminologii směrnice a terminologii obchodního zákoníku. U definice kvalifikované účasti se novou formulací jasněji dává najevo, že přímé a nepřímé podíly je třeba pro účely posouzení kvalifikované účasti sčítat.

Mezi finanční instituce se nově zařazují (v souladu s požadavkem směrnice) právnické osoby, které v rámci svého podnikání jako svou rozhodující či podstatnou činnost nabývají majetkové účasti na jiných právnických osobách, což souvisí se zakotvením konsolidovaného dohledu (§ 26c a násl.) a definicí konsolidačního celku (§ 26d ).

K bodům 53. až 56.

V § 19 odst. 1 písm. c) a f) se vypouští nadbytečný pojem "hlavní akcionář" a tam, kde se dříve vyskytoval, používá se nadále směrnicemi zavedený pojem "kvalifikovaná účast". Tento pojem se zavádí i v dikci písmene e). Pojem "společnost" nekoresponduje s pojmem "právnická osoba" užitým na začátku ustanovení – proto se nahrazuje pojmem "právnická osoba". Nadbytečná definice v odstavci 2 se vypouští.

K bodu 57.

Změny v § 20 odstavcích 3 a 4 jsou převážně formulačního charakteru a mají za cíl přesnější převzetí požadavku článku 11 II. bankovní směrnice. Drobné změny v ustanoveních souvisí s dikcí bankovních směrnic, které si ve všech případech, kdy jde o majetkovou účast jedné osoby na druhé, všímají dvou kriterií- základního jmění a hlasovacích práv. Prvé kriterium doposud v tomto ustanovení chybělo.

V odstavci 4 se oznamovací povinnost vztahuje v souladu s požadavkem směrnice nově i na situace, kdy má být převeden takový objem akcií nebo jiných práv, který sám o sobě představuje kvalifikovanou účast na bance. To se tedy bude např. týkat situace, kdy někdo drží 70% akcií s hlasovacím právem z jejich celkového objemu a hodlá svůj podíl snížit na 58%. Předmětem prodeje bude tedy 12% akcií s hlasovacím právem z jejich celkového objemu, což je balík akcií, který sám o sobě představuje kvalifikovanou účast na bance.

K bodu 58.

V § 20 odst. 6 jde pouze o změnu legislativně technického charakteru.

K bodu 60.

Nový odstavec 9 v § 20 časově omezuje oprávnění investora nabýt akcie banky po udělení souhlasu. Souhlas je Českou národní bankou udělován po prověření způsobilosti investora být akcionářem banky. Tato způsobilost se v čase může měnit (zejm. u právnických osob). Bylo by tedy nesprávné, aby udělený souhlas dával např. možnost nabýt akcie banky za 10 let po jeho udělení. Marné uplynutí roční lhůty pro nabytí akcií bude mít za následek, že investor bude muset požádat o souhlas znovu (pokud jeho zájem o akcie banky trvá).

V novém odstavci 10 je zakotvena právní fikce ve prospěch žadatele o souhlas. Ustanovení je namířeno proti případné nečinnosti České národní banky a je v souladu se směrnicí 89/646/EHS.

V novém odstavci 11 je řešena situace, kdy žadatel neplní své povinnosti. Výsledkem může být zastavení správního řízení.

Ustanovení odstavce 12 zaručuje regulátorovi další zdroj potřebných informací o struktuře akcionářů. Informace od banky samotné mají velký význam především v situaci, kdy sami akcionáři zákonné povinnosti neplní.

K bodu 61.

Oprávnění regulátora pozastavit hlasovací práva za určité situace se nahrazuje povinností tak učinit. To lépe splňuje požadavek vyplývající z článku 11 II. bankovní směrnice, která vyžaduje po regulátorovi konkrétní zákrok. Tituly pro pozastavení akcionářských práv se rozšiřují v souvislosti s novým odstavcem 9 v § 20.

K bodu 62.

V § 20a odst. 2 se upravuje povinnost banky předložit výpis z registru emitenta zaknihovaných akcií tak, aby byla reálně splnitelná. Výpis k určitému dni lze totiž obdržet až den následující. Další drobné terminologické úpravy souvisejí s novelou zákona o cenných papírech, který rozlišuje ve výpisu z registru emitenta správce a akcionáře.

K bodu 63.

Oprávnění České národní banky navrhnout soudu, aby vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, se upřesňuje v tom smyslu, že je nutno respektovat podmínky stanovené obchodním zákoníkem.

K bodu 64.

Změny v § 20b odst. 1 v podstatě ukončují monopol České národní banky na mezibankovní zúčtování. Konec tohoto monopolu fakticky nastane v okamžiku, kdy bude přijat zákon o platebním styku, který je ve fázi rozpracovanosti. Zákon používá pojem "platební systém", který se již objevil v novele zákona o České národní bance.

Nový odstavec 2 v podstatě přebírá část dosavadního textu odstavce 1 s tím, že ustanovení se bude dotýkat pouze účastníků platebního systému provozovaného Českou národní bankou. Nadále trvá oprávnění bank zřizovat si vzájemně v České republice účty v české měně v souladu s vyhláškou České národní banky.

Změna v odstavci 3 je legislativně technického charakteru- z původního odstavce 6 se text přesouvá do odstavce 3.

K bodu 65.

Text ustanovení § 20c je převzat z dosavadního § 20b. Bylo žádoucí oddělit ustanovení o platebních systémech od ustanovení o opravném zúčtování. Je třeba zdůraznit, že institut opravného zúčtování je přípustný pouze u korunových plateb na území ČR. Drobné změny oproti dosavadní dikci jsou převážně legislativně technického charakteru.

K bodu 66.

Odstavec 2 se z § 21 vypouští pro nadbytečnost, neboť problematiku upravuje zákon o účetnictví.

K bodu 67.

Nová dikce § 22 vypouští povinnost bank ověřovat prostřednictvím auditorů zprávu o hospodaření banky za příslušný rok. Smysl původních zpráv o hospodaření banky se v průběhu minulých let značně změnil a rychlý vývoj v bankovnictví vystavuje banky kvalitativně novým rizikům. Regulátor musí mít možnost požadovat ověření o schopnosti banky tato rizika adekvátně řídit. Smyslem nové úpravy je rovněž možnost specifikovat (resp. zúžit) okruh ověřovaných skutečností v případě potřeby regulátora až na jednotlivé banky v závislosti na rozsahu a obsahu podstoupených rizik (odst. 2). V zájmu lepších výsledků auditu zákon stanoví povinnost zabezpečit jej prostřednictvím auditorské společností.

V odstavci 3 se prodlužuje lhůta stanovená pro banku pro oznámení nové auditorské společnosti po zamítnutí té původní ze stany České národní banky. Prodloužení lhůty je v zájmu bank, nalezení vhodné auditorské společnosti vyžaduje delší čas než dosavadních 15 dní.

Ustanovení odstavce 4 vylučuje vznik konfliktu zájmů. Odstavec 5 klade specifické požadavky na auditorské zprávy v souladu s potřebami bankovního dohledu.

Regulace obsažená v dosavadním odstavci 5 se vypouští, neboť do problematiky vnějšího auditu nepatří. Obdobná dikce se zakotvuje na jiném místě v zákoně (v § 8 ).

K bodu 68.

Dosavadní terminologie se nahrazuje novou terminologií obchodního zákoníku.

K bodům 69. a 70.

Změny souvisejí s novým členěním této pasáže zákona.

K bodu 71.

V ustanovení § 25 se promítají požadavky I. a II. bankovní směrnice, směrnice o posílení obezřetného dohledu a směrnice a novely směrnice o kapitálové přiměřenosti. Ustanovení stanovuje příslušnost bankovních dohledů jednotlivých států v případech, kdy podnikání banky přesahuje hranice domovského státu, jakož i možnost bankovního dohledu cizího státu požádat bankovní dohled České národní banky o provedení dohlídky na místě. Cílem této "výpomoci" mezi bankovními dohledy je zlevnění a zefektivnění výkonu bankovního dohledu.

K bodu 72.

I. a II. bankovní směrnice, jakož i směrnice o posílení obezřetného dohledu kladou velký důraz na mlčenlivost orgánů bankovního dohledu. Výjimky (průlomy do mlčenlivosti) jsou v § 25a stanoveny taxativně a orgán bankovního dohledu nesmí informace poskytnout jiným orgánům nebo pro jiné účely, než stanoví zákon. Tyto případy jsou popsány v odstavcích 2 až 5.

Ustanovení § 25a odst. 4 věta druhá a odst. 5 nabudou účinnosti až dnem vstupu ČR do EU (viz čl. IV).

Odstavec 6 naplňuje požadavek práva ES, aby k nepovolenému průlomu nedošlo poskytnutím informace někomu, kdo sám není vázán mlčenlivostí.

Odstavce 7 a 8 naplňují požadavky práva ES, bez jejichž zakotvení do našeho právního řádu by orgány dohledu členských států Evropské unie nemusely (a v některých případech ani nemohly) umožnit zaměstnancům bankovního dohledu České národní banky přístup ke svým utajovaným informacím.

K bodu 73.

Jde o změnu legislativně technického charakteru v souvislosti se změnou členění zákona.

K bodům 74. a 76.

Dosavadní terminologie se nahrazuje novou terminologií obchodního zákoníku.

K bodu 75.

Úprava v § 26 odst. 1 písm. b) souvisí se změnou pojetí bankovní licence.

K bodům 77. a 84.

V § 26 odst. 1 písm. g) se doplňuje nové opatření k nápravě spočívající v zákazu provádění operací se spřízněnými právnickými osobami. Banka bývá často členem finanční skupiny (zastřešené např. finanční holdingovou společností). Pokud se banka vlivem provádění operací se spřízněnými právnickými osobami dostává sama do nežádoucí situace, může být použití tohoto opatření ze strany regulátora velmi praktické. Uložení tohoto opatření bude probíhat ve správním řízení, což vyplývá z upravené dikce odstavce 4.

K bodu 78.

Opatření popsané v bodě 77. nebude možno využít ve vztahu k pobočkám zahraničních bank (vzhledem k citlivosti takového zásahu do podnikání a vzhledem k tomu, že konsolidovaný dohled nad pobočkou bude vykonáván v zemi sídla zahraniční banky).

K bodu 79.

V § 26 odst. 3 písm. a) se doplňuje nedostatek v činnosti spočívající v neplnění podmínek, za nichž byla udělena licence. Stanovené podmínky podle § 4 odst. 3 a § 5 odst. 4 platí nejen pro udělení licence, ale musí být samozřejmě dodržovány po celou dobu existence banky.

K bodu 80.

Obcházení právních předpisů je stejně negativním jevem jako jejich porušování. Proto se rozšiřuje výčet nedostatků v činnosti v § 26 odst 3 o tyto případy. To umožní bankovnímu dohledu proti těmto praktikám zasáhnout.

K bodu 81.

V § 26 odst. 3 písm. c) se nahrazují slova "bankovního systému" slovem "banky nebo pobočky zahraniční banky" neboť možnost ohrožení celého bankovního sektoru lze předpokládat pouze v případě velkých bank a není možno toto ustanovení uplatnit v praxi obecně (vůči malé bance, která nemusí poškozovat přímo zájmy svých vkladatelů, ale může svými špatnými obchody ohrožovat svou vlastní bezpečnost a stabilitu). Tato dikce rovněž váže na dikci ustanovení § 12 odst. 1, kde je použit pojem "bezpečnost a stabilita banky" . Dikce písmen c) a d) se nově vztahuje i na pobočky zahraničních bank, neboť pro jejich vyloučení z působnosti ustanovení není důvod.

K bodu 82.

Je žádoucí, aby nejen banky, ale i pobočky zahraničních bank byly řízeny osobami, které jsou důvěryhodné a odborně na výši. Proto se nedostatek v činnosti popisovaný v § 26 odst. 3 písm. d) nově vztahuje i na pobočky zahraničních bank. Další změna v tomto ustanovení se týká nahrazení pojmu "občanská bezúhonnost" širším pojmem "důvěryhodnost", což koresponduje s terminologií na jiných místech zákona.

K bodu 83.

V § 26 odst. 3 písmeno f) je zakotveno ustanovení reagující na zavedení jednotné bankovní licence. Zajišťuje se jím převzetí zásady výkonu bankovního dohledu domovským státem ve vztahu k českým bankám.

Ustanovení písmene g) se může jevit jako nadbytečné- jde samozřejmě o porušení tohoto zákona, tedy o nedostatek popsaný v písmenu a). Důvodem pro zakotvení je skutečnost, že se soudy brání zápisům poklesu kapitálu pod zákonem stanovené hranice s tím, že takový pokles není možný, neboť je v rozporu se zákonem. Jde o určité nepochopení, neboť jde pouze o zaregistrování reálně uskutečněného ekonomického procesu v bance, který objektivně nastal. Nové ustanovení by mělo jasně deklarovat, že situace může nastat, jde však o nedostatek v činnosti, neboť tím, že situace nastala, byl porušen zákon.

K bodům 85., 86., 88. a 101.

V ustanoveních § 26a a § 26b a v § 34 se nahrazuje věcně nepřesný a terminologicky zastaralý pojem "poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům" standardním pojmem "kapitálová přiměřenost".

K bodu 87.

Dosavadní terminologie se nahrazuje novou terminologií obchodního zákoníku.

K bodu 89.

Nově se zakotvuje komplexní úprava bankovního dohledu na konsolidovaném základě (dále též "konsolidovaný dohled"). Tento krok je nezbytný k zajištění úplné harmonizace se směrnicí 92/30/EHS o dohledu nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě (dále v této pasáži jen "směrnice")¹. Návrh pouze pasivně nepřejímá znění směrnice (ta některé aspekty konsolidovaného dohledu neupravuje podrobně, ale pouze je naznačuje), nýbrž usiluje o vytvoření funkčního rámce konsolidovaného dohledu v podmínkách ČR. Obecné zmocnění České národní banky k výkonu bankovního dohledu nad činností konsolidačních celků, jejichž součástí je banka, obsahuje od 1. ledna roku 2001 zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.. Na novelu zákona o bankách bude navazovat vyhláška ČNB, kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání konsolidačních celků, která bude danou problematiku dále podrobně rozpracovávat. V této souvislosti je třeba poznamenat, že konsolidovaný dohled nenahrazuje dohled na individuálním základě prováděný orgány dohledu v České republice i v zahraničí ani není dohledem nad činností jednotlivých osob zahrnutých v konsolidačních celcích.

V úvodním paragrafu 26c je vymezen účel konsolidovaného dohledu. Je jím ochrana banky nebo bank, které jsou součástí širších skupin (konsolidačních celků) před riziky, kterým jsou vystaveny právě účastí v těchto skupinách. Dále je v tomto paragrafu vymezen rámec spolupráce ČNB s ostatními (tuzemskými i zahraničními) regulátory, neboť tato spolupráce, spočívající především ve výměně informací, je zcela nezbytným předpokladem pro efektivní fungování dohledu nad finančními skupinami. Zvláště se umožňuje provádění kontrol na místě ze strany bankovního dohledu, příp. možnost požádat o kontrolu jiný orgán dohledu. Směrnice v článku 6 zmiňuje explicitně pouze možnost provádět kontrolu na místě ve společnostech, které jsou součástí skupiny vedené smíšenou holdingovou společností. Vzhledem k tomu, že kontroly na místě jsou standardní nástroje bankovního dohledu a navíc jsou skupiny vedené bankou či finanční holdingovou společností regulovány a dohlíženy přísněji, považujeme za logické, že toto právo musí být bankovnímu dohledu přiznáno i v případě skupin vedených bankou nebo finanční holdingovou společností. Tak je tomu i v členských zemích ES.

Paragraf 26d definuje a vymezuje tzv. konsolidační celky, na které se vztahuje konsolidovaný dohled. V této souvislosti jsou nově zavedeny základní pojmy jako ovládající banka, finanční a smíšená holdingová společnost, přidružená společnost a některé další. Z definice finanční holdingové společnosti plyne, že dohled na konsolidovaném základě nebude vykonáván nad celky, jejichž ovládající osobou je pojišťovna. Pojišťovny směrnice pod konsolidovaný dohled nezařazuje a bude pro ně vydána zvláštní směrnice o finančních konglomerátech.

Na základě kritérií stanovených vyhláškou ČNB budou moci být některé osoby z dohledu nad konsolidačním celkem vyjmuty (zejm. ty, jež jsou pro výkon bankovního dohledu na konsolidovaném základě irelevantní nebo jejichž zahrnutí by působilo potíže pro konsolidaci). Paragraf 26e pak stanoví případy, kdy ČNB dohled nad konsolidačním celkem nevykonává. V souladu s články 3 a 4 směrnice zákon umožní České národní bance upustit od výkonu bankovního dohledu na konsolidovaném základě, pokud je dotčená banka součástí jiného konsolidačního celku, na který je dohlíženo na konsolidovaném základě jiným dozorovým orgánem. Naopak, ČNB bude v souladu se směrnicí (čl. 4 odst. 1) vždy vykonávat dohled na konsolidovaném základě nad konsolidačním celkem, v jehož čele je banka se sídlem v České republice. To znamená, že ČNB může při splnění uvedených podmínek upustit od výkonu konsolidovaného dohledu nad osobami, které jsou „nad bankou a vedle banky“, avšak nemůže se vzdát dohledu nad konsolidačním celkem „od banky dolů“.

Konsolidovaný dohled bude ČNB vykonávat v plném rozsahu nad konsolidačními celky, které jsou buď vedeny bankou nebo finanční holdingovou společností. Konsolidační celky vedené smíšenou holdingovou společností budou podléhat pouze modifikovanému konsolidovanému dohledu s ohledem na jejich strukturu a převažující nefinanční činnosti (příkladem takového konsolidačního celku může být např. skupina GE).

V souladu s článkem 3 uvedené směrnice je Česká národní banka v paragrafu 26f odst. 1 zmocněna stanovit vyhláškou obezřetnostní pravidla na konsolidovaném základě (jde především o kapitálovou přiměřenost, úvěrovou angažovanost a limity kvalifikovaných účastí v nebankovních a nefinančních institucích), jež musejí ovládající osoby dodržovat a rozsah v jakém těmto pravidlům budou jednotlivé typy ovládajících osob podléhat. Obezřetnostní limity se budou vztahovat pouze na skupiny vedené bankou a skupiny finanční holdingové společnosti. Smíšené holdingové společnosti budou povinny pouze předkládat informace potřebné pro efektivní dohled banky na konsolidovaném základě (především o struktuře skupiny smíšené holdingové společnosti).

Osoby zahrnuté do konsolidačního celku jsou povinny v souladu se směrnicí sdělovat České národní bance přímo nebo prostřednictvím ovládající osoby nebo banky, která je součástí tohoto konsolidačního celku, veškeré informace potřebné pro provádění dohledu na konsolidovaném základě. Způsob předávání informací, jejich rozsah a periodicitu stanoví na základě § 26f odst. 2 Česká národní banka vyhláškou. Zároveň jsou osoby zahrnuté v konsolidačním celku povinny podle § 26g odst. 2 v souladu se směrnicí zajistit odpovídající kontrolní mechanismy správnosti poskytovaných informací (článek 3 směrnice).

Povinnosti auditora vůči orgánu bankovního dohledu jsou upraveny v § 15 odst. 3 a 4 zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech. Zákon navíc v § 26 g odst. 2 ukládá povinnost předem informovat Českou národní banku o auditorech vybraných k provedení auditu osob zahrnutých v konsolidačním celku.

V § 26h jsou upravena nápravná opatření a pokuty ve vztahu k ovládajícím osobám a dalším osobám v konsolidačním celku. V odstavci 1 je zakotvena možnost uložit pokutu až do výše 50 mil. Kč v případech, kdy osoba v konsolidačním celku neposkytne informace nutné pro výkon konsolidovaného dohledu (vztahuje se na všechny typy konsolidačních celků bez rozdílu). V odstavci 2 se hovoří o použití vybraných standardních nápravných opatření a sankcí, která jsou aplikována i na individuálním základě (požadavek na sjednání nápravy ve stanovené lhůtě, mimořádný audit, pokuta) vůči ovládající bance, příp. finanční holdingové společnosti. Nově byla zapracována možnost zákazu nebo omezení operací ovládající banky nebo finanční holdingové společnosti s dalšími společnostmi v konsolidačním celku. V odst. 3 se dále stanoví, co je považováno za nedostatek v činnosti osoby, která je součástí konsolidačního celku. Při nedostatcích v činnosti banky postupuje ČNB zejména podle § 26.

K bodu 90.

Změny souvisí s novým členěním zákona a se zavedením nové terminologie.

K bodům 91. a 92.

V dosavadní právní úpravě citelně chybělo právní zakotvení zástupce správce vykonávajícího nucenou správu. Jde o praktickou záležitost, jelikož správce čerpá dovolenou, může onemocnět apod.

K bodu 93.

Zavedením nucené správy přecházejí kompetence statutárního orgánu banky na správce, původnímu představenstvu je však třeba ponechat právo na podání opravného prostředku proti rozhodnutí o zavedení nucené správy. Jde o výslovné zakotvení stavu, který v praxi po léta funguje.

K bodu 94.

Jde o drobnou gramatickou úpravu reagující na rozšíření předchozí věty.

K bodu 95.

Jde o nápravu drobné chyby v interpunkci.

K bodu 96.

Jestliže ustanovení § 31 odst. 2 počítá se zápisem zavedení nucené správy do obchodního rejstříku, je třeba zapisovat i její ukončení.

K bodu 97.

Úprava souvisí s novým členěním zákona.

K bodům 98 a 100.

Jde o drobné gramatické úpravy související se zavedením pojmu „licence“..

K bodu 99.

V § 34 odst. 2 písm. a) se doplňuje zpřesnění titulu pro odnětí licence tak, aby byl lépe vyjádřen smysl příslušného ustanovení v článku 8 I. bankovní směrnice, která hovoří o "nepodnikání" banky. Možnost odejmout licenci z důvodů nečinnosti se musí vztahovat i na pobočky zahraničních bank – není důvod pro jejich zvýhodnění v této oblasti. Poskytování úvěrů je jednou ze dvou hlavních podnikatelských činností bank. Nečinnost v tomto směru je nutno posuzovat stejně jako nepřijímání vkladů.

K bodu 103.

Doplnění nových odstavců 3 a 4 do § 35 odstraňuje některé nejasnosti ohledně osob, kterým se doručuje rozhodnutí o odnětí licence. Je zakotven též požadavek na informování orgánu bankovního dohledu země, ve které má dotčená banka pobočky. Tímto postupem bude bezesporu snadněji naplněn požadavek I. bankovní směrnice, která stanoví povinné odnětí licence pobočky v případě, že o licenci přijde banka, o jejíž pobočku se jedná (tento zákon to ve vztahu k pobočkám zahraničních bank řeší zákonným zánikem licence v § 7a).

K bodu 104.

Změna souvisí s novým členěním zákona.

K bodu 106.

V § 36 odst. 2 se omezuje pětiletou lhůtou doposud nadčasový zákaz pro působení auditorů a osob podílejících se na auditu v roli likvidátora banky. Trvalý zákaz by postupně mohl způsobit akutní nedostatek potencionálních likvidátorů bank. Problémem doposud bylo stanovení odměny likvidátora. Zákon tuto úlohu nyní svěřuje České národní bance. Kriteriem pro výši odměny bude rozsah činnosti likvidátora.

K bodu 107.

V praxi se ukazuje, že dokumenty předkládané likvidátorem České národní bance podle § 36 odst. 4 nemusejí vždy v plném rozsahu vyhovovat potřebám bankovního dohledu pro plnění úlohy ochrany vkladatelů. Zákon tudíž nově umožňuje České národní bance vyžádat si i další podklady.

K bodu 108.

Modifikuje se dikce § 36 odst. 5, jehož dosavadní formulace nekorespondovala se skutečností, že právní úkony učiněné v rozporu s ustanovením § 12 odst. 2 jsou neplatné absolutně (není tedy nutné žádat soud, aby tuto neplatnost určil) a nikoliv relativně.

K bodu 109.

Změna souvisí s novým členěním zákona.

K bodu 110.

Terminologická úprava souvisí s pojmy užívanými ve zvláštním zákoně.

K bodu 111. až 114.

Úpravy provedené v ustanovení § 38 vycházejí z připomínek uplatněných v mezirezortním připomínkovém řízení. Formulační úprava v odstavci 3 písm. c) a v odstavci 6 je výsledkem připomínky uplatněné Ministerstvem financí (jde o provázanost pojmů s ostatními předpisy) a úprava provedená v odst. 3 písmeno f) a text nového odstavce 4 jsou reakcí na zásadní připomínky Ministerstva práce a sociálních věcí. Současná úprava bankovního tajemství bránila orgánům sociálního zabezpečení, úřadům práce a okresním úřadům efektivně vymáhat platby poskytnuté bez právního důvodu (čímž vzniká u neoprávněného příjemce bezdůvodné obohacení) Jde o případy, kdy oprávněný příjemce platby (dávky) zemřel a tudíž zaniká nárok na její další čerpání. Objem obtížně vymahatelných částek značně zatěžuje státní rozpočet.

Smysl ustanovení písmene i) je obdobný jako u písmene f) – napomáhá efektivnímu vymáhání pohledávek vůči nesolidním dlužníkům – klientům bank.

K bodu 115.

Dosavadní odstavec 7 v § 38 se pouze přemísťuje na konec ustanovení § 38, aby pobočky zahraničních bank nebyly diskriminovány, pokud jde o možnost veřejného označení řádně neplatícího klienta.

K bodu 116.

Změna souvisí s přečíslováním odstavců.

K bodu 117.

Odstavec 9 je identický s dosavadním odstavcem 7.

Nový odstavec 10 zabraňuje případným konfliktů mezi tímto zákonem a zahraničními právními předpisy v oblasti bankovního tajemství, které musí pobočka banky působící v cizině též respektovat.

K bodům 118. a 119.

Mezibankovní výměny údajů o klientech se budou moci zúčastnit i pobočky zahraničních bank. V opačném případě by mohlo jít o diskriminaci poboček. Proto dochází k drobné úpravě odstavce 1 v § 38a.

K bodu 120.

V § 38a se zakotvuje vytvoření informační databáze ČNB v rozsahu podle odst. 1 (tj. databáze sloužící k vzájemnému informování bank o záležitostech vypovídajících o bonitě a důvěryhodnosti klientů) z údajů povinně předkládaných bankami a pobočkami zahraničních bank do ČNB, která by měla být dalším nástrojem k řízení bankovních rizik a příspěvkem k obezřetnému chování bank. Povinné přispívání do informační databáze ČNB zabezpečí úplnost informací, které se jen obtížně dosáhne při provozování systémů na dobrovolné komerční bázi. Zákon umožní, aby do informační databáze mohly vstupovat i další osoby, ovšem pouze na základě ustanovení zvláštního zákona. V této souvislosti by bylo vhodné uvažovat především o účasti Konsolidační agentury.

K bodu 121.

Ustanovení § 38b a následujících naplňují požadavek II. bankovní směrnice a směrnice o dohledu nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě a zakotvují další možné průlomy do bankovního tajemstvím v případech s mezinárodním prvkem.

V § 38c se zakotvuje konzultační a informační povinnost ČNB, která souvisí s úlohou ČNB jako regulátora bankovního sektoru. Vzhledem ke značným možnostem v oblasti podnikání v zahraničí, které dává bankám princip jednotné bankovní licenci, je nezbytně nutné, aby orgány bankovních dohledů mezi sebou velmi účinně spolupracovaly a eliminovaly včas rizika plynoucí z podnikání bank.

V § 38d jsou stanoveny případy informační povinnosti České národní banky vůči Evropské komisi- v odstavci 1 jde o automatické poskytování informací, v odstavci 2 pak o poskytování informací na žádost Evropské komise.

V § 38e jsou stanoveny případy informační povinnosti České národní banky vůči orgánům dohledu členských států EU (odst. 1) a případy, kdy je ČNB povinna určité záležitosti s těmito orgány konzultovat (odst. 2). Další případy jsou uvedeny v § 38f.

V § 38g se zakotvuje oprávnění ČNB provést kontrolu na místě na území členského státu EU po jeho předchozím informování. Další případy spolupráce jsou zakotveny v § 38h. Ustanovení § 38c až 38h nabudou účinnosti až dnem vstupu ČR do EU (viz čl. VII).

K bodu 122.

Z § 39 odstavce 1 se vypouštějí „osoby provádějící bankovní dohled“, jelikož mlčenlivost těchto osob je nově upravena zvláštním ustanovením (§ 25a). Důvod pro zproštění mlčenlivosti je nově obsažen i v § 38 odst. 4.

K bodům 124. a 125.

V § 40 odst. 3 jsou v souladu s požadavkem článku 3 I. bankovní směrnice nově stanoveny lhůty pro správní rozhodnutí o udělení licence, změnu licence či zamítnutí žádosti o licenci.

V odstavci 4 je řešena situace, kdy nejsou žadatelem splněny náležitosti žádosti a následně není situace včas napravena. V těchto případech je Česká národní banka oprávněna řízení zastavit.

Nový odstavec 5 přejímá zčásti dikci dosavadního odstavce 3, ovšem s jednou úpravou. Rozhodnutí o žádosti o udělení souhlasu musí být vydáno do 3 měsíců od doručení žádosti (resp. od zahájení správního řízení) a nikoli od doručení úplné žádosti. Nová dikce je v souladu s příslušnou směrnicí.

Nový odstavec 6 výslovně deklaruje to, co vyplývá ze správního řádu. Jde ovšem o důležitý a „ostře sledovaný“ požadavek bankovní směrnice, tudíž v tomto případě má určitá duplicita své opodstatnění.

K bodu 127.

Změna souvisí s novým členěním zákona a s novým obsahem této jeho části.

K bodům 127. a 128.

O systémech záruk za vklady pojednává směrnice ES o systémech záruk za vklady. Ta požaduje, aby pojištěn nebyl pouze vklad jako takový, ale jakýkoliv dluh banky s ním související. V dosavadním systému pojištění vkladů bylo tudíž nutno přistoupit k zásadní koncepční změně. Oprávněnou osobou totiž nemusí být pouze vkladatel, ale i jiné osoby. Proto se mění název části deváté plus veškerá ustanovení, ve kterých bylo doposud hovořeno o pouhém "pojištění vkladů". Na všech těchto místech se zavádí nový pojem "pojištění pohledávek z vkladů". Poprvé se nové pojetí objevuje v § 41a.

Dílčí doplnění odstavce 3 v § 41a souvisí s novým § 41l, který pobočkám zahraničních bank za určitých podmínek umožňuje nezúčastnit se systému pojištění pohledávek za vklady podle tohoto zákona.

K bodu 130.

Drobné úpravy v § 41a odstavci 4 mají souvislost s dikcí § 41i .

K bodu 131.

V odstavci 5 se vypouští možnost použít prostředky Fondu na splácení bezúročných úvěrů od ČNB a návratných finančních výpomocí od státu. Směrnice ES o systémech záruk za vklady zakazuje, aby centrální banka poskytovala výpomoci veřejným podnikům, což je i Fond pojištění vkladů. Jestliže tedy úvěry nesmějí být poskytovány, nemohou být ani spláceny. Bezúročné úvěrové výpomoci od státu by byly diskriminující pro ostatní finanční instituce, proto ani tyto výpomoci zřejmě již nebudou moci být poskytovány, tudíž ani spláceny.

Nahrazení nepřesného pojmu "vlastník vkladu" pojmem "oprávněná osoba" souvisí se skutečností, že osobou, které bude vyplacena náhrada, nemusí být v souladu s novým pojetím této části zákona pouze vkladatel, ale i jiné osoby. Původní pojem „vlastník vkladu“ byl nevhodný i z důvodu, že vlastníkem uložených peněžních prostředků je banka.

K bodu 132.

V souladu s požadavkem směrnice ES o systémech záruk za vklady se upřesňuje okruh pojištěných pohledávek z vkladů. Nad rámec dosavadní právní úpravy jsou zařazeny do výčtu zařazeny pohledávky potvrzené vkladovým certifikátem, vkladním listem či jiným obdobným dokumentem. Podstatné je, že tyto produkty se dostávají naroveň ostatním vkladům (dosud byly nepojištěné a byly vydávány převážně na doručitele). Pojištěny naproti tomu nejsou nad rámec dosavadní úpravy pohledávky z vkladů zdravotních pojišťoven, státních fondů a pohledávky z vkladů, které je banka oprávněna zčásti zahrnout do svého kapitálu (podřízený dluh). Systém pojištění pohledávek z vkladů se nevztahuje na cenné papíry, které nejsou potvrzením o vkladu, např. směnky. Podstatnou změnou oproti dosavadní právní úpravě je skutečnost, že budou pojištěny i pohledávky z vkladů vedených v cizí měně. To vše je v souladu s požadavkem směrnice ES o systémech záruk za vklady.

Jak příspěvek banky, tak vypořádání pojištěné pohledávky ze strany Fondu ovšem bude probíhat v českých korunách; proto je nutno stanovit rozhodný den pro přepočet kurzu. Pro přepočet příspěvku banky bude rozhodných dní více- dosavadní systém, kdy se výše příspěvku odvozovala od jediného dne v roce (31.12.), je nahrazen systémem, kdy rozhodných dnů bude 12, a to ultima každého kalendářního měsíce. Důvodem pro přechod na systém odvodu propočítávaný dle průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů je skutečnost, že existuje podezření na umělé snižování objemu pojištěných vkladů ke dni 31.12. ze strany některých bank (účelové přelévání peněz z pojištěných produktů na nepojištěné).

Klíčovým kurzem pro vypořádání pojištěné pohledávky vedené v cizí měně bude kurz stanovený ke dni, který o 7 dní předchází den zahájení plateb (§ 41e odst. 2). Kurzem se vždy rozumí kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou.

Vzhledem k podstatnému navýšení základny pro odvod příspěvku (devizové vklady, depozitní certifikáty aj.) a vzhledem k určité konsolidaci bankovního sektoru, se snižuje příspěvek do Fondu z 0,5 na 0,3 %, a to nikoli z objemu vkladů k 31. 12., jak již bylo výše řečeno, ale z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů.

V § 41d odst. 1 se stanoví 21 denní lhůta, ve které musí být po zjištění rozhodné skutečnosti oznámena Fondu neschopnost banky dostát svým závazkům. Jde o pořádkovou lhůtu, kterou je vázána ČNB a Ministerstvo financí. Lhůta je vyžadována směrnicí 94/19/ES a jejím stanovením jsou hájeny zájmy oprávněných osob (zejm. vkladatelů).

Další směrnicí vyžadovaná lhůta je stanovena v odstavci 2. Jde o 3 měsíční lhůtu, ve které musí být Fond schopen vyplatit náhradu oprávněným osobám. Stanovením lhůty jsou opět hájeny zájmy oprávněných osob. Směrnice 94/19/ES i tento zákon pamatují na možné komplikace a připouští až dvojnásobné prodloužení této lhůty, vždy až o tři měsíce.

Aby lhůta stanovená v odstavci 2 byla reálná, stanoví zákon v odstavci 3 povinnosti bance, pokud jde o přípravu potřebných podkladů. Je stanovena odpovědnost konkrétních osob za splnění povinnosti a sankce za jejich nesplnění (odst. 4).

Pozastavení výplaty vkladů v rámci nucené správy neuznává směrnice ES o systémech záruk za vklady jako důvod pro nezahájení plateb z Fondu. Proto se předmětné ustanovení ze zákona vypouští.

Dříve nevyvratitelná právní domněnka o shodné výši podílu spoluvlastníků (spolumajitelů) účtu se mění v domněnku vyvratitelnou. Je tedy možno v souladu § 41e doložit jinou výši podílu, nikoliv však až poté, co banka přestala uhrazovat své splatné závazky. Takové doložení není relevantní, neboť je s vysokou pravděpodobností čistě účelové a jeho cílem je obejít ustanovení o limitech pro náhradu jedné oprávněné osobě. Při výpočtu náhrady se od pohledávek oprávněné osoby odečítají závazky oprávněné osoby v české a nově i v cizí měně. Samotné pohledávky v cizí měně se též přepočítají na českou měnu. Rozhodným dnem pro přepočet na českou měnu v obou případech je den, který o 7 dní předchází den zahájení plateb. Duchu příslušné směrnice ES by lépe odpovídalo, aby rozhodným dnem byl první den, kdy si oprávněná osoba může přijít pro náhradu za pohledávku z vkladu- tedy den zahájení plateb. Úprava však respektuje zásadní připomínku Ministerstva financí, ve které bylo konstatováno, že Fond nebude schopen ze dne na den přepočítat veškeré pohledávky na českou měnu. Aby bylo směrnici učiněno zadost, je dána možnost oprávněným osobám žádat na Fondu doplatek, jestliže kurzový pohyb české koruny v mezidobí ode dne, který o 7 dní předchází den zahájení plateb, do dne zahájení plateb, způsobil, že byla poskytnuta nižší náhrada, než by byla poskytnuta v případě, že rozhodným dnem by byl den zahájení plateb. Kurzem se rozumí kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou.

Maximální limit se v souladu s požadavkem směrnice ES o systémech záruk za vklady zvyšuje ode dne vstupu ČR do EU na 20 000 eur pro jednu oprávněnou osobu u jedné banky. Do doby vstupu ČR do EU platí limit 15 000 eur. Ekvivalent limitu v českých korunách se přepočte ke dni, který o 7 dní předchází den zahájení plateb, podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou k tomuto dni. Limit je stanoven v eurech a nikoliv v Kč z důvodů možných kurzových pohybů, které by následně mohly zapříčinit potřebu novelizace zákona, neboť limit v korunách by již nekorespondoval s požadavkem směrnice.

V § 41f odst. 1 až 4 je řešena situace, kdy na jednom účtu jsou uloženy prostředky více osob. Může jít např. o peníze složené do úschovy, podnikatelským subjektem vybrané zálohy na poskytnutí služby či obstarání věci apod. Na rozdíl od účtu spoluvlastníků bude mít dispoziční právo zpravidla jen vkladatel, který přitom na účtu může mít i své peníze (odst. 1), ale ani nemusí (odst. 5). Zákon klade důraz na identifikaci osob, z jejichž majetku složené peněžní prostředky pocházejí (ony a nikoliv složitel částky jsou oprávněnými osobami pro účely pojištění pohledávek z vkladů) a přesnou evidenci jimi poskytnutých peněžních částek, aby byla v případě insolvence banky poskytnuta náhrada všem oprávněným osobám ve správné výši.

V odstavci 6 je zakotveno opatření proti zneužití možností daných v předchozích odstavcích.

K bodu 133.

Úprava v § 41g odst. 3 souvisí s požadavky směrnice ES o systémech záruk za vklady.

Opatření proti zneužití systému (odst. 6) se doplňuje v tom smyslu, že nebude přihlíženo k přírůstkům pojištěných pohledávek z vkladů v důsledku postoupení pohledávky z vkladu učiněného po dni, kdy je Fondu oznámena neschopnost banky dostát svým závazkům. Zakotvení tohoto ustanovení si vyžaduje praxe.

K bodům 134. až 136.

Změny obsažené v § 41h jsou formulačního charakteru, což souvisí se změnou koncepce pojištění popsanou dříve.

K bodu 137.

V § 41i se vypouští možnost bezúročně úvěrovat Fond pojištění vkladů, a to jak ze strany České národní banky, tak i ze strany státu. Směrnice ES o systémech záruk za vklady zakazuje, aby centrální banka poskytovala výpomoci tzv. veřejným podnikům. Bezúročné úvěrování ze strany státu může být shledáno diskriminačním vůči jiným segmentům finančního trhu (např. pojišťovnictví), kterým takovou podporu stát negarantuje. Principům tržního hospodářství s volnou soutěží více odpovídá, aby si Fond obstaral potřebné chybějící zdroje na trhu.

K bodu 138.

Možnosti investování volných prostředků fondu se rozšiřují s ohledem na potřebu nediskriminovat cizí státy, které nabízejí stejně bezpečné investiční příležitosti, jako Česká republika. S rozšířením možností investování se posiluje role statutu Fondu, kde by měly být investiční možnosti specifikovány.

K bodu 139.

Změny v ustanovení § 41k korespondují se změnami v § 41i.

K bodu 140.

V souladu s požadavkem směrnice ES o systémech záruk za vklady se umožňuje v § 41l pobočkám zahraničních bank (z jiných států než z členských států EU) neúčastnit se systému pojištění pohledávek z vkladů. Tato možnost je vázána na podmínku, že svůj záměr oznámí České národní bance a současně jí prokáží, že systém pojištění pohledávek z vkladů, na kterém jsou účastny, zaručuje oprávněným osobám minimálně stejný stupeň ochrany jako systém pojištění pohledávek z vkladů podle tohoto zákona. Prokázání těchto skutečností je v zájmu klientů takové pobočky.

V souladu s požadavkem směrnice ES o systémech záruk za vklady se zakotvuje v § 41m možnost připojištění u Fondu pojištění vkladů pro pobočky bank ze zemí Evropské unie. Půjde zpravidla o pobočky ze zemí, které nemusejí zabezpečit pojištění do limitu 20 000 eur. Zánik připojištění (odst. 2) je koncipován v souladu s dikcí výše uvedené směrnice. V odstavci 3 je promítnut požadavek směrnice zakazující využívat rozdílů v systémech pojištění pohledávek vkladů v reklamě.

K bodu 141.

Změna souvisí s novým členěním zákona.

K článku II

V přechodných ustanoveních se v bodě 1. konstatuje vyloučení aplikace zákona, byl -li by tím porušen mezinárodní závazek České republiky.

V bodě 2. se v souladu s evropským právem rozšiřuje aplikace těch ustanovení zákona, které se vztahují ke státům EU, i na státy tvořící evropský hospodářský prostor.

V bodě 3. se zakotvuje proces přelicencování bank. Přelicencování je nutným postupem, neboť některé banky, založené před účinností zákona č. 21/1992 Sb., nedisponují licencí, která by vyhovovala parametrům tohoto zákona. Před vstupem ČR do EU je nezbytné tuto situaci napravit a vybavit všechny banky licencí, která bude odpovídat tomuto zákonu a tím i požadavkům evropského práva.

V bodě 4. se stanoví přiměřená lhůta pro zřízení útvaru vnitřního auditu.

V bodě 5. se stanoví přiměřená lhůta pro úpravu stanov bank v souladu s tímto zákonem. Totéž platí pro majetkové účasti bank ve veřejných obchodních společnostech a komanditních společnostech (zákon tyto účasti zakazuje v § 12 odst. 1)

V bodě 6. se zakotvuje užití dosavadních předpisů pro placení příspěvku do Fondu pojištění vkladů za rok 2001- aplikace nových ustanovení by představovala nepřípustný prvek retroaktivity.

K článku III

V ustanovení článku III. se řeší vztah vkladních knížek na doručitele k systému pojištění pohledávek z vkladů a jejich postupný útlum. Vyjmutím anonymních vkladů ze systému pojištění vkladů se zabraňuje zneužití pojistného systému, který by měl chránit především drobné vkladatele (je velmi jednoduché domoci se nadlimitního odškodnění z Fondu přerozdělením anonymního vkladu na spřízněné osoby, pokud je vklad evidován na více vkladních knížkách). Vynětí anonymních vkladových produktů ze systému pojištění je v souladu se směrnicí o systémech záruk za vklady a v našem právním řádu není novinkou, ale pouhým pokračováním stávajícího právního stavu. Dále je v tomto bodě řešen útlum těchto, z pohledu směrnice ES nežádoucích, forem vkladů. Koncepce, která je navrhována, počítá s ukončením existence vkladních knížek na doručitele ze zákona ke dni 31. prosince 2002, což je v souladu se závazky ČR vůči OECD. Ustanovení poskytuje dostatečný časový prostor pro přeměnu anonymního vkladového vztahu na standardní smluvní vkladový vztah, jehož účastníci jsou řádně identifikováni. Jiná v minulosti zvažovaná řešení (povinná přeměna při první dispozici s knížkou, při první úložce či výběru) byla způsobilá vyvolat zahlcení přepážek, zejména v době po Novém roce, kdy vkladatelé ve velké míře požadují připisovat či vybírat úroky. Po dni, ke kterému vkladní knížky na doručitele budou zrušeny, je stanovena dostatečně dlouhá promlčecí lhůta, ve které mohou vkladatelé zůstatek zrušeného vkladu vybrat či zvolit k jejich uložení neanonymní produkt, neučinili-li tak do 31. prosince 2002. Institut promlčení v žádném případě nebrání bankám vyplácet zůstatky zrušených vkladů i po desetileté promlčecí lhůtě.

K článku IV

Vzhledem k rozsahu novely se zmocňuje předseda vlády k vyhlášení úplného znění zákona ve Sbírce zákonů České republiky.

K článku V

S ohledem na požadavek příslušné směrnice ES se zakotvuje zvýšení limitu pro maximální náhradu z Fondu pojištění vkladů na 20 000 eur, a to ode dne vstupu České republiky do Evropské unie. Toho je dosaženo zrušením ustanovení § 41e odst. 2 ke dni vstupu České republiky do EU při současném nabytí účinnosti § 41e odst. 3, což vyplývá z článku VII.

K článku VI

Dosud používaný pojem ”povolení působit jako banka” se v devizovém zákoně nahrazuje pojmem ”bankovní nebo jednotná licence”. Změna devizového zákona reaguje na změnu pojmů v novele zákona o bankách, vyvolanou harmonizací s právem Evropských společenství.

Změna ustanovení devizového zákona byla v tomto znění součástí samostatné novely devizového zákona projednané v únoru 2001 v meziresortním připomínkovém řízení. Ke změnám pojmů v citovaných ustanoveních devizového zákona nebyly připomínky.

Na základě stanoviska předsedy Legislativní rady vlády byla ustanovení měnící pojmy v návaznosti na novelu zákona o bankách vyjmuta ze samostatné novely devizového zákona s tím, že by v novele devizového zákona mohla zůstat pouze v případě, že by novela zákona o bankách byla předložena Parlamentu k projednání. Proto se výše uvedená ustanovení navrhují změnit novelou zákona o bankách.

K článku VI

Zákon nabývá účinnosti dne 1. ledna 2002 s výjimkou některých ustanovení, jejichž účinnost se odkládá na den vstupu České republiky do Evropské unie. Jde o ustanovení, u kterých nejsou věcné důvody pro dřívější aplikaci.

V Praze dne září 2001

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman, v. r.

ministr financí

Ing. Jiří Rusnok, v. r.

guvernér České národní banky

doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc., v. r.