Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o sociální potřebnosti

:

K čl.I

K bodu 1:

Jednou z podmínek sociální potřebnosti je skutečnost, že si občan nemůže zvýšit příjem vlastním přičiněním. Dosavadní text § 1 odst.1 uvádí, že se jedná zejména o zvýšení příjmu vlastní prací, což je pouze jedna z možností zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Další možnosti lze v určité míře dovodit pouze z § 3 odst. 2 a § 4 odst. 1 a z hlediska vlivu na výši dávky z § 4 odst. 3. Proto se navrhuje vypustit slova „zejména vlastní prací“ a připojit nový odstavec 3 vymezující možnosti zvýšení příjmu vlastním přičiněním, které lze po žadateli o dávku a po osobách s ním společně posuzovaných požadovat.

K bodu 2:

Nově navržený odstavec 3 vymezuje pojem zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Vychází z předpokladu, že stát by měl poskytovat finanční pomoc především těm osobám, které nemají možnost zvýšit si příjem vlastní prací, využitím majetku nebo uplatněním zákonných nároků.

První možností je aktivní snaha o zvýšení příjmu vlastní prací. Přitom již ve stávajícím textu (dosavadní § 1 odst. 3) je pamatováno na situace, kdy po občanu vzhledem k věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných uvedených důvodů nelze zvýšení příjmu vlastní prací požadovat. Pokud by však takový občan přesto příjem z výdělečné činnosti měl, má tato skutečnost vliv na nárok na dávku a její výši.

Výslovně se navrhuje stanovit, že občan nebude uznán za sociálně potřebného, pokud řádně neuplatní své zákonné nároky a pohledávky, tj. neučiní takové kroky, které mohou vést k získání finančních prostředků, např. podání žádosti o dávku, podání návrhu soudu na určení výživného apod. Dosud lze ke skutečnosti, že občan své zákonné nároky neuplatil, ve smyslu § 4 odst.1 a 3 pouze přihlédnout při stanovení výše dávky. Mimoto v dosavadní právní úpravě je výčet zákonných nároků, které by měl občan uplatnit, taxativní, a tím např. neobsahuje požadavek na uplatnění nároků z pracovních nebo obdobných vztahů. Navrhuje se výslovně uvést nejběžnější zákonné nároky, které přicházejí v úvahu.

Další možností zvýšení příjmu vlastním přičiněním je využití movitého a nemovitého majetku. Stávající právní úprava v tomto smyslu obsahuje pouze v § 3 odst. 2 možnost nepovažovat občana za sociálně potřebného s ohledem na celkové sociální a majetkové poměry, aniž blíže stanoví, jaké majetkové poměry jsou tomu na překážku, pouze výslovně vylučuje z požadavku možnosti zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost prodej nebo pronájem nemovitosti nebo bytu, který žadatel o dávku (osoba společně posuzovaná) využívá k přiměřenému trvalému bydlení.  Navrhuje se výslovně stanovit, že jednou z podmínek uznání občana za sociálně potřebného je skutečnost, že nemá majetek, jehož prodejem nebo využitím by si mohl zvýšit příjem s tím, že výjimkou přímo stanovenou zákonem je majetek tvořící obvyklé vybavení domácnosti a jako dosud se chrání přiměřené bydlení, tj. byt nebo nemovitost sloužící k přiměřenému trvalému bydlení. Do zákona se též navrhuje zmocnění pro Ministerstvo práce a sociálních věcí k vydání vyhlášky, ve které budou uvedeny další movité a nemovité věci, které nejsou na překážku přiznání dávky z důvodu sociální potřebnosti.

Ze stávajícího § 1 odst. 2 lze i nadále dovodit, že možnosti zvýšení příjmu vlastním přičiněním se zkoumají nejen u žadatele o dávku, nýbrž též u osob s ním společně posuzovaných (manželka, nezaopatřené děti a jiné osoby).

K bodu 3:

Přijetí zaměstnání s nízkou mzdou u příjemce dávky sociální péče podle dosavadní právní úpravy může znamenat, že získá celkový příjem stejný či nižší než předtím vyplácené sociální dávky. Navrhuje se zavedení principu, na základě kterého bude výhodnější přijmout práci i za nižší mzdu, protože pracující občané budou bonifikováni zvýhodněným zápočtem příjmu pro posouzení jejich sociální potřebnosti a event. rovněž v rámci posouzení jejich celkových sociálních a majetkových poměrů v rámci správního uvážení správního orgánu. Ten, kdo pracuje a snaží se, musí se mít v zásadě lépe než ten, kdo nepracuje a je jen pasivním příjemcem dávek. Musí být výhodnější přijmout i hůře placenou práci, než připustit či usnadnit účelové jednání občana, které by zajistilo setrvání v systému a pobírání dávek sociální potřebnosti. Současně se vychází z principu, že pracující občan (pracující občan – příjemce sociálních dávek) má vyšší náklady než pouhý příjemce sociálních dávek. Navržené příjmy získané z přímé pracovní činnosti, jejichž výše bude započítávána jen ze 70%, postihují situace, ve kterých má smysl klienta motivovat.

K bodu 4:

Navrhuje se upravit text § 2 odst. 1 zákona o sociální potřebnosti vypuštěním jednotné částky, o niž se na základě doporučení příslušného odborného lékaře zvyšuje v případě jakékoli diety částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Do ustanovení se zároveň doplňuje zmocnění pro Ministerstvo práce a sociálních věcí k vydání vyhlášky, ve které stanoví diferencované částky podle jednotlivých typů diet, o něž se zvyšuje částka životního minima. Přitom navrhovaná nejnižší částka, o niž se z důvodu dietního stravování bude zvyšovat částka životního minima, je stejná jako dosavadní jednotné zvýšení pro všechny druhy diet, a tak nedojde změnou právní úpravy ke snížení příjmu u žádného z dosavadních příjemců dávky sociální potřebnosti poskytované s přihlédnutím ke zvýšeným nákladům na dietní stravování.

K bodu 5:

Vypouští se část textu ustanovení týkající se majetkových poměrů občana, jímž se chrání při posuzování majetku přiměřené trvalé bydlení příjemce dávky sociální potřebnosti, neboť tato úprava bude nově obsažena v § 1 odst. 3 zákona (bod 2. čl.I návrhu zákona).

K bodu 6:

V návaznosti na změnu označení odstavců vyplývající z bodu 2 je nezbytné upravit též odkazy v § 3 odst.3 a v § 8a odst.3.

K bodu 7:

Vypouští se část ustanovení, v němž bylo příslušnému orgánu poskytujícímu dávku sociální potřebnosti uloženo přihlížet k tomu, zda žadatel o dávku (osoba společně posuzovaná) uplatnil své zákonné nároky, neboť tato úprava je nově obsažena v § 1 odst.3 zákona (bod 2. čl.I návrhu zákona) s tím, že již nejde jen o „přihlédnutí“, nýbrž jednu z podmínek uznání občana za sociálně potřebného.

K bodu 8:

Při stanovení výše dávky bude úřad stejně (jako dosud) vedle částek životního minima přihlížet též ke skutečným odůvodněným nákladům potřebným k zabezpečení základních životních potřeb. Výslovně se stanoví, že se přihlíží též k výši příjmu posuzovaných osob, i když princip doplňování příjmu do potřebné výše platí i podle dosavadní právní úpravy a lze ho dovodit z § 4 odst.1. Vypouští se část textu umožňující při stanovení výše dávky přihlížet k uplatnění zákonných nároků, neboť tato skutečnost se zjišťuje pro nárok na dávku.

K bodu 9:

Současná právní úprava obecně řeší povinnosti příjemce dávky sociální péče v § 106 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska dávek poskytovaných podle zákona o sociální potřebnosti je však nezbytná širší a aktivní součinnost občana s příslušným správním orgánem. Žadatel o dávku současně s podáváním žádosti osvědčuje některé skutečnosti a nově se jak jemu, tak i společně posuzovaným osobám stanoví povinnost dát písemný souhlas s ověřováním rozhodných skutečností (např.ověření výše příjmu u zaměstnavatele apod.). K ověřování rozhodných skutečností přitom může být občan vyzván kdykoli též po přiznání dávky – tedy jako příjemce dávky (obdobně společně posuzovaná osoba). Současně se stanoví sankce za nesplnění uvedených povinností, a to zamítnutí žádosti o dávku, zastavení výplaty nebo odejmutí dávky.

K čl.II:

Uplatněním nové právní úpravy může dojít jak ke zvýšení dávky (výhodnější zápočet příjmu z výdělečné činnosti a některých dalších příjmů), tak k odnětí dávky, například z důvodu majetku, který by příjemce dávky mohl prodat nebo jinak využít, například pronajmout; tento princip platí jednak pro nově přiznávané dávky, jednak pro dávky přiznané podle dosavadní právní úpravy a náležející ke dni účinnosti zákona. Přechodné ustanovení stanoví pravidla pro přehodnocení dávek přiznaných přede dnem účinnosti tohoto zákona; ukládá příslušným orgánům nové posouzení nároku a výše dávek přiznaných přede dnem účinnosti zákona nejpozději do šesti měsíců ode dne účinnosti zákona. Výslovně se stanoví povinnost příslušného orgánu vyžádat si souhlas s ověřováním rozhodných skutečností též u dávek přiznaných přede dnem účinnosti zákona. Aby nedošlo k poškození příjemců dávek tím, že k přepočtu dojde např. až několik měsíců po dni účinnosti zákona, přechodné ustanovení zaručuje doplacení dávky ode dne účinnosti zákona. Jiné zpětné úpravy v nároku na dávku nebo její výši (např. odejmutí dávky) se výslovně vylučují.

K čl. IV:

Účinnost zákona se nenavrhuje pevným datem, neboť účinnost dnem vyhlášení v průběhu kalendářního měsíce by znamenala přepočet dávek v kalendářním měsíci, což by bylo značně administrativně náročné.Navrhuje se proto účinnost prvním dnem kalendářního měsíce následujícím po dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů.

V Praze dne 26. září 2001

předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n, v.r.

1. místopředseda vlády

a ministr práce a sociálních věcí

PhDr. Vladimír Š p i d l a, v.r.

Platné znění zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn

Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti ve znění zákona č. 84/1993 Sb., zákona č. 165/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č.182/1994 Sb., zákona č. 134/1995 Sb., zákona č.118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 136/1996 Sb. a zákona č. 133/1997 Sb.

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Sociální potřebnost

§ 1

(1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem¹⁾ (dále jen „částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním(, zejména vlastní prací).

(2) Občané žijící v domácnosti,¹⁰⁾ jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně¹¹⁾ (dále je „společně posuzované osoby"), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst. 3 písm. c).

(3) Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zejména:

a) aktivní snaha o zvýšení příjmu vlastní prací,

b) řádné uplatnění zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona^11a) a uplatnění nároků z pracovních nebo obdobných vztahů,

c) využití movitého a nemovitého majetku.

(4) Splnění podmínky spočívající ve využití movitého a nemovitého majetku podle odstavce 3 písm.c) se nevyžaduje

3. u movitých věcí sloužících k provozu domácnosti, potřebě a spotřebě jejích členů, a to v ceně a množství, které odpovídá obvyklému vybavení domácnosti; při posuzování jednotlivých věcí se přihlíží též k věku a zdravotnímu stavu členů domácnosti,

4. u nemovitosti nebo bytu, které občan využívá k přiměřenému trvalému bydlení;

Ministerstvo práce a sociálních věcí může stanovit vyhláškou okruh dalšího majetku, jehož využití pro zvýšení příjmu vlastním přičiněním se nepožaduje.

((3))(5) Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

a) poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,

b) občana staršího 65 let,

c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,

d) nezaopatřeného dítěte; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle předpisů o důchodovém pojištění.²⁾

((4))(6) Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů o zaměstnání⁶⁾ a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, se posuzuje obdobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že nezletilý občan žije v domácnosti s rodiči (rodičem) nebo osvojiteli (osvojitelem).

((5))(7) Příjmem občana³⁾ se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních šesti měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby. Příjmy ze závislé činnosti, funkční požitky podle zvláštního zákona^3a) a mzdové nároky zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele podle zvláštního zákona^3b) se pro účely posouzení sociální potřebnosti občana a rozhodnutí o výši dávek podle tohoto zákona započítávají ve výši 70 %.

§ 2

(1) Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem⁴⁾ se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje (o 600 Kč měsíčně) měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou.

(2) Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem⁵⁾ se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kč měsíčně. U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti.¹⁰⁾

§ 3

(1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštní zákonem⁵⁾ odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

(2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat(; na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti nebo bytu, které užívá k přiměřenému trvalému bydlení).

(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,

a) jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání;⁶⁾ to však neplatí, jde‑li o občany uvedené v (§ 1 odst. 3) § 1 odst.5, nebo

b) po dobu, po kterou nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., anebo

c) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob,¹⁵⁾ a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou.

Poskytování dávek sociální péče

§ 4

(1) Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle tohoto zákona, se poskytují jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů podle § 2 nebo § 3 odst. 1. (Přitom se přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb (životních potřeb nezaopatřených dětí) uplatnil nárok na dávky nemocenského pojištění (péče) nebo důchodového pojištění nebo na dávky státní sociální podpory, s výjimkou takových dávek poskytovaných jednorázově, popřípadě na výživné a příspěvek na výživu podle zákona o rodině.)

(2) Občanu, jehož příjem se podle zvláštního zákona posuzuje společně s dalšími občany,¹¹⁾ se jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu všech společně posuzovaných osob.

(3) Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob), k výši příjmu“ a k majetkovým poměrům (, popřípadě též k tomu, zda občan (společně posuzované osoby) uplatnil nároky uvedené v odstavci 1 větě druhé).

§ 5

Příspěvek na výživu dítěte

(1) Nezaopatřenému dítěti, které se považuje za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti¹⁰⁾ neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu dítěte ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, popřípadě zvýšeným o částku uvedenou v § 2.

(2) Za příjem nezaopatřeného dítěte se pro účely odstavce 1 považuje poměrná část připadající na jednoho člena domácnosti z úhrnu příjmů společně posuzovaných osob podle zvláštního zákona¹⁾ Jestliže na člena domácnosti připadne částka vyšší, než odpovídá jeho životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2, použije se tato převyšující částka rovnoměrně pro ostatní členy domácnosti, na které připadá částka nižší, než odpovídá jejich životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2.

(3) Příspěvek na výživu má přednost před přiznáním dávky sociální péče podle § 4.

§ 5a

(1) Občan žádající o dávku nebo příjemce dávky je povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav; tyto povinnosti platí obdobně pro společně posuzované osoby.

(2) Nesplní-li občan žádající o dávku, příjemce dávky nebo společně posuzovaná osoba ve stanovené lhůtě povinnosti uvedené v odstavci 1, může být po předchozím upozornění žádost o dávku sociální péče zamítnuta, výplata dávky sociální péče zastavena nebo dávka sociální péče odejmuta.

§ 6

Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nevyužívají peněžité dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte, poskytne se místo peněžité dávky věcná dávka.

§ 7

zrušen

§ 7a

Peněžité dávky podle § 4 a 5 nenáležejí po dobu pobytu oprávněného v cizině.

§ 8

Úhrada nákladů sociální péče

(1) Od osoby povinné vyživovat⁹⁾ příjemce dávky sociální péče, jejíž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností, se nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 3400 Kč měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu, která je na ni odkázána výživou a jejíž příjem je nižší než 1500 Kč a příjmem této osoby.

(2) Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění vyživovací povinnosti vůči manželu nebo nezaopatřenému dítěti.

(3) Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže povinná osoba řádně platí výživné.

§ 8a

Dávky sociální péče v mimořádných případech

(1) Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytování dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

(2) Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto, že podmínky stanovené tímto zákonem nesplňují ostatní společně posuzované osoby (§ 1 odst. 2), může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost; (§ 1 odst. 3) § 1 odst. 5 zde přitom neplatí.

(3) Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů.¹⁴⁾ Pomoc lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 9

Zrušují se 1. § 23 odst. 1, § 24, § 42 odst. 1 až 3, § 47 a 50 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, 2. s působností pro Českou republiku § 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

N á v r h

V y h l á š k a

Ministerstva práce a sociálních věcí

ze dne…………………..,

kterou se provádí zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti,

ve znění pozdějších předpisů

Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 1 odst. 4 a podle § 2 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona č. ../….Sb. (dále jen „zákon“):

§ 1

(1) Pro účely zvýšení příjmu vlastním přičiněním využitím movitého a nemovitého majetku se nepožaduje prodej nebo jiné využití tohoto majetku:

1. kompenzačních a technických pomůcek osob s těžkým zdravotním postižením poskytnutých podle zvláštního právního předpisu, ¹

2. prostředků zdravotnické techniky

3. úprav a vybavení, na jejichž pořízení byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu,²

4. motorového vozidla, na jehož zakoupení, celkovou opravu nebo zvláštní úpravu byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu, ³

5. motorového vozidla, na jehož provoz pobírá osoba oprávněná nebo osoba společně posuzovaná podle zvláštního zákona⁴ příspěvek na provoz motorového vozidla podle zvláštního zákona,⁵

6. předmětů sloužících ke vzdělání,

7. finanční částky tvořící část příjmu, která se nezapočítává do příjmu v souladu s § 1 odst. 7 zákona.

(2) Příslušný orgán může kromě předmětů uvedených v odstavci 1 písm. a) až h) nepožadovat pro účely zvýšení příjmu vlastním přičiněním takové využití majetku, které by pro občana znamenalo nepřiměřenou tvrdost.

§ 2

(1) Částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem⁶ se u osob, jejichž zdravotní stav podle doporučení příslušného odborného lékaře vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování, zvyšuje měsíčně:

a) u diety nízkobílkovinné o 600 Kč

b) diety nízkobílkovinné při dialýze o 600 Kč

c) diety pankreatické o 650 Kč

d) u diety nízkocholesterolové při hypercholesterolemii

a hyperlipoproteinemii o 650 Kč

e) u diety diabetické o 750 Kč

f) u diety při onemocnění celiakií a fenylketonurií o 1750 Kč.

(2) Ve specifických případech zvýšených nákladů na dietní stravování z důvodů diety redukční u těžkých vad pohybového ústrojí, kardiovaskulárních onemocnění nebo těžké otylosti (zpravidla po dobu jednoho roku), jaterní, výživné u stavů po resekci podstatných částí tenkého nebo tlustého střeva, stavů po resekci žaludku, po dobu akutní léčby onkologických onemocnění nebo malnutricí jakékoli etiologie, žlučníkové při prokázaných anatomických změnách a při značných funkčních poruchách, se zvyšuje výše uvedená částka životního minima o částku odpovídající typu diety uvedené v odstavci 1 písm. a) až e), se kterou je taková dieta podle odborného lékaře z hlediska typu onemocnění srovnatelná.

(3) Pokud zdravotní stav občana vyžaduje více typů dietního stravování, zvyšuje se částka potřebná na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb pouze jednou, a to o částku odpovídající té z diet předepsaných posuzovanému občanovi, která je nejvyšší.

§ 3

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem, kterým nabývá účinnosti zákon č…./…. Sb., kterým se mění zákon č.482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.

O d ů v o d n ě n í :

Návrh vyhlášky provádí některá ustanovení zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů. Stanoví v návaznosti na příslušná ustanovení tohoto zákona, který další majetek není na překážku uznání občana za sociálně potřebného pro účely dávek sociální péče poskytovaných z důvodu nedostatečného příjmu.

K § 1:

Navržená úprava směřuje k ochraně občana tím, že stanoví určité nepřekročitelné limity pro posuzování majetkovým poměrů. Jde především vedle obvyklého vybavení domácnosti a přiměřeného trvalého bydlení (úprava obsažená v zákoně) o různé pomůcky určené těžce zdravotně postiženým občanům, o prostředky sloužící ke vzdělání apod. Využitím majetku pro účely zvýšení příjmu vlastním přičiněním, které by znamenalo pro občana nepřiměřenou tvrdost, se rozumí např. předměty sloužící k udržení nebo znovuzískání zaměstnání ve standardním provedení, tedy předmětů, které úzce souvisí s motivací k práci.

K § 2:

Částky zvyšující životní minimum pro posuzování sociální potřebnosti jsou navrženy na základě výsledků projektu „Nezbytné náklady na lékařsky předepsané dietní stravování“ zpracované prof. MUDr. Michalem Andělem a kol. v roce 1995 a důvodové zprávy k usnesení vlády České republiky č. 1027. Projekt byl zpracován v rámci přípravy zákona o sociální pomoci, a to v jeho části řešící hmotnou nouzi. Ačkoli od data zpracování studie uplynulo šest let, lze její záměry aplikovat, protože jde o vyjádření rozdílu v nákladech na dietní stravu oproti stravě běžné a není potvrzeno, že by se tento rozdíl od uvedené doby změnil. V případě diet při onemocnění celiakií a fenylketonurií jde o splnění úkolu citovaného usnesení vlády. Dosavadní systém dotace vybraného sortimentu potravin již neodpovídá potřebám této skupiny občanů. Je nezbytné urychleně přijmout navrhovanou diferenciaci, a to s ohledem na vysoké náklady spojené s výživou při onemocnění celiakií a fenylketonurií ve srovnání s náklady na jiné dietní stravování.

K § 3:

Účinnost vyhlášky se navrhuje shodná jakou má navrženu novelizace zákona č.482/1991 Sb. obsahující zmocnění k vydání vyhlášky.