Důvodová zpráva k Vládní návrh exekučního řádu správního

Při tvorbě této právní normy, která obsahuje podrobnou úpravu vymáhacího řízení, se vycházelo z obecných zásad a postupů upravovaných stávajícími právními předpisy při respektování principů nařízení a provedení výkonu rozhodnutí obsaženého v OSŘ, zákoně o soudních exekutorech a zákoně o veřejných dražbách, s přiměřenou úpravou odpovídající potřebám správního řízení.

Při stanovení rozsahu užívaných způsobů exekuce byla akceptována zásada rovného postavení státních orgánů, a proto zákon umožňuje využití všech prostředků, které má pro výkon rozhodnutí k dispozici podle OSŘ soud jako nezávislý orgán státu, ale i které mají k dispozici fyzické a právnické osoby vykonávající příslušnou činnost na komerční bázi s výjimkou exekuce prodeje zástavy a exekuce prodeje podniku. Tedy způsoby, kromě uvedených výjimek, které může pro provádění nucených dražeb využívat dražebník podle zákona o veřejných dražbách, a soudní exekutor podle zákona o soudních exekutorech.

K názvu zákona

Navrhuje se změnit původně stanovený název „zákon o výkonu správních aktů (exekuční řád správní)“, pouze na „exekuční řád správní“, který by pojmově zahrnoval i výkon, resp exekuci takových, zejména peněžitých povinností vzniklých ze zákona, k jejichž plnění není rozhodnutí nebo jiný správní akt, tedy, vydáván (například splatná částka zálohy na daň).

K části první – Úvodní ustanovení

K § 1 Vymezuje předmět zákonné úpravy, kterým je vymáhací řízení (legislativní zkratka „vymáhání“) nesplněných nepeněžitých povinností nebo nesplněných peněžitých povinností, uvedených v exekučním titulu, jejichž plnění bylo fyzickým či právnickým osobám uloženo vykonatelným správním aktem nebo vykonatelným rozhodnutím, nebo na základě vykonatelné veřejnoprávní smlouvy nebo dohody o smíru, nebo které jsou tyto osoby povinny plnit ze zákona bez vydání rozhodnutí nebo správního aktu (např. splatná částka zálohy na daň). Podle tohoto zákona se postupuje i při vymáhání povinností, k jejichž vymáhání se Česká republika zavázala podpisem mezinárodních právních aktů.

K § 2 a § 3 Vymezuje se působnost zákonné úpravy. Stanoví se zde, kdo podle tohoto zákona postupuje a zavádí se pojem exekuční úřad. V § 3 se stanovuje, že pro ostatní orgány, právnické nebo fyzické osoby, které nejsou exekučními úřady, ale vykonávají určité působnosti v oblasti veřejné správy, provádí vymáhání na základě jejich návrhu krajský úřad. Pro tyto (jiné než exekuční úřady) se zavádí legislativní zkratka „jiný orgán veřejné správy“.

K části druhé – Obecná ustanovení o vymáhání

K § 4 a § 5 Vymezuje se obsah pojmu ”vymáhání”, jako vynucené splnění povinnosti nezávisle na vůli povinného subjektu nebo dlužníka. Z uvedeného vyplývá, že vymáhání je širší pojem, který je dán jeho cílem. K naplnění cíle vymáhání se stanovují prostředky vymáhání, kterými jsou exekuční výzva a exekuce. O tom, který prostředek vymáhání bude použit, rozhoduje v návaznosti na konkrétní podmínky exekuční úřad. Exekuce může být provedena i v případě, že nebyla použita exekuční výzva. V průběhu jednoho vymáhaní, zejména při vymáhání nedoplatků, může být vedeno i několik exekucí, a to postupně nebo i současně, případně i opakovaně, je-li zjištěn další majetek dlužníka, ze kterého lze vymáhaný nedoplatek uhradit. Použití exekuční výzvy se po vzoru stávající úpravy vymáhání nedoplatků podle ZSDP rozšiřuje i na vymáhání nepeněžitých povinností. Dále se stanovuje příslušnost exekučního úřadu k vymáhání nedoplatku v případech, kdy věcná příslušnost není stanovena zvláštním předpisem a stanovuje se jaké úkony v rámci vymáhání lze dožádat. Stanovují se podmínky, za kterých jiný věcně příslušný exekuční úřad může odmítnou vymáhání nebo provedení exekučního úkonu.

K § 6 Vymezují se osoby, které mají procesní postavení účastníků vymáhacího řízení. Vymezuje se pojem povinný subjekt, dlužník a poddlužník;přitom není rozhodné, zda se jedná o primární povinnost nebo o povinnost, jejíž plnění přešlo na jinou osobu, nebo zda plnění povinnosti vychází z uplatněného ručení.

K § 7 a § 8 Vymezuje se obsah pojmu „zúčastněné osoby“, kterým v souvislosti s vymáháním vznikají práva a povinnosti, ale které při vymáhání nemají postavení účastníků řízení. Dále se vymezuje obsah pojmu „přibrané osoby“, jimiž jsou osoby, které mohou být přibrané k zajištění veřejné kontroly nebo zajištění pořádku a bezpečnosti v rámci plnění některých úkonů při vymáhání. Přibraným osobám náleží náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku.

K § 9 Upravuje se provádění exekuce v případech, kdy došlo k přechodu, případně převodu povinností nebo i práv na jinou osobu. Vzhledem k potřebám praktického provádění exekucí byl v odst. 3 samostatně upraven postup exekučního úřadu při pokračování v exekuci, jestliže při jejím provádění došlo k úmrtí povinného subjektu nebo dlužníka. Cílem tohoto ustanovení bylo odstranit pochybnosti o oprávněnosti řízení v případě, že je v exekuci pokračováno na základě pravomocných správních aktů, jejichž vykonatelnost by nemohl ovlivnit povinný subjekt nebo dlužník, a to ani pokud by nezemřel nebo proto, že exekuční úřad pokračoval v exekuci i po smrti povinného subjektu nebo dlužníka jen proto, že o ni nebyl vyrozuměn. To se však nevztahuje na exekuční úkony, kdy je pro další řízení nezbytné vedení těchto úkonů s osobami na něž práva a povinnosti přešly, případně byly převedeny, anebo vyžaduje-li další řízení projev vůle těchto osob.

K § 10 a § 11 Vymezuje se pojem exekuční titul a stanovují se náležitosti vykonatelného výkazu nedoplatků, který není rozhodnutím a který se zpravidla dlužníkovi nedoručuje. Vykonatelný výkaz nedoplatků racionálním způsobem shrnuje neuhrazené nedoplatky dlužníka do jednoho dokumentu, přičemž vychází ze skutečnosti, že nedoplatky v něm uvedené lze vymáhat, tj. že povinnost zaplatit nedoplatek byla uložena exekučním titulem, nebo že povinnost zaplatit nedoplatek je stanovena zvláštním právním předpisem, bez vydání exekučního titulu (např. splatná částka zálohy na daň). Doložka vykonatelnosti na vykonatelném výkazu nedoplatků tedy nestanovuje nové datum, od něhož lze nedoplatky vymáhat, ale potvrzuje, že všechny nedoplatky na něm uvedené lze vymáhat. Vykonatelný výkaz nedoplatků není nově zaváděným exekučním titulem a jeho používání podle správního řádu i podle ZSDP se v praxi správního řízení dlouhodobě osvědčilo. Tento vykonatelný výkaz nedoplatků, který je specifickým exekučním titulem používaným exekučním řádem správním, nelze zaměňovat za výkazy nedoplatků, které jsou užívány v souladu s příslušnými právními předpisy (např. § 62 ZSDP, apod.).

K § 12 Vymezuje se okamžik zahájení vymáhání nepeněžité povinnosti nebo nedoplatku a to ve vazbě na skutečnost, zda je vymáhání zahájeno z moci úřední, tj. zda vymáhání provádí exekuční úřad, který správní akt vydal nebo je vymáháno na základě návrhu fyzické nebo právnické osoby, které svědčí právo z plnění peněžité nebo nepeněžité povinnosti na základě exekučního titulu, vydaného orgánem veřejné správy, nebo na základě dožádaní jiného orgánu veřejné správy. Povinný subjekt nebo dlužník se o zahájení vymáhání vyrozumí v exekuční výzvě nebo exekučním příkazu.

K § 13 Stanovují se podmínky pro spojení řízení. Vzhledem k rozdílným procesním předpisům, které jsou pro vymáhání subsidiárně používány, je vyloučeno procesní spojení řízení k vymáhání nepeněžité povinnosti s řízením k vymáhání peněžité povinnosti. Spojit řízení v případě, že bylo zahájeno na návrh fyzické nebo právnické osoby, jenž svědčí právo z exekučního titulu nebo na návrh orgánu veřejné správy lze jen tehdy, souhlasí-li s tím ten, kdo návrh podal.

K § 14 Stanovuje se okruh okolností, které vedou k ukončení vymáhání. Povinný subjekt nebo dlužník se o ukončení vymáhání nevyrozumí, pouze se provede záznam v jeho spisu. Vymáhání stejných nedoplatků se může opakovat, změní–li se podmínky, pro které bylo jejich vymáhání zastaveno.

K § 15 Jednotně se stanovuje lhůta pro prekluzi práva na vymáhání nepeněžité povinnosti nebo nedoplatku na dobu 10 let pro případy, kdy tato lhůta není upravena zvláštním právním předpisem.

K části třetí – Exekuční výzva a Exekuce

K § 16 Vymezuje se použití exekuční výzvy jako prostředku vymáhání, který může exekuční úřad využít v jednodušších případech, kdy nehrozí nebezpečí z prodlení při zajištění majetku. Exekuční výzva bude používána zpravidla při vymáháni nepeněžitých povinností nebo i nedoplatků, zejména tehdy, kdy lze předpokládat, že ke splnění nepeněžité povinnosti nebo zaplacení nedoplatku bude použití tohoto vymáhacího prostředku postačující. Exekuční výzva je vlastně posledním pokusem o „dobrovolné“ splnění nepeněžité povinnosti nebo zaplacení nedoplatku povinným subjektem nebo dlužníkem, předtím než je přistoupeno k provedení exekuce. Se zasláním této výzvy není spojena povinnost úhrady exekučních nákladů. Rozhodování o tom, zda bude zaslána exekuční výzva nebo bude rovnou přistoupeno k exekuci, je ponecháno ke správnímu uvážení exekučnímu úřadu. Při tomto rozhodování je nutno vycházet ze znalosti konkrétní situace, druhu, případně výše nesplněné nepeněžité povinnosti nebo nezaplaceného nedoplatku a dále přihlížet k nebezpečí z prodlení, nebude-li provedena exekuce včas, ale i k tomu, jak povinný subjekt nebo dlužník doposud plnil uložené povinnosti, zda je solventní apod.

K § 17 Vymezuje se zahájení exekuce a jednotlivé způsoby jejího provádění. Volba způsobu exekuce je ponechána na exekučním úřadu, který vychází z konkrétních znalostí získaných ve správním nebo daňovém řízení, nebo se volba způsobu exekuce řídí povahou uložené povinnosti, zejména u vymáhání povinnosti nepeněžité povahy. V odst. 3 se upravuje provádění exekuce k vymožení jiné povinnosti než zaplacení nedoplatku, která se řídí povahou uložené nepeněžité povinnosti. Tím je vyloučena volba způsobu exekuce, kterou má exekuční úřad při vymáhání nedoplatků. Vzhledem k tomu, že i exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti je spojena s náklady, použije se v případě jejich nezaplacení některý z exekučních způsobů k vymožení nedoplatků. Pokud z exekučního titulu vyplývá pro povinný subjekt povinnost vykonat určitou práci nebo podat výkon (nepeněžité plnění), musí se činit rozdíl mezi případem vynucení zastupitelného plnění a případem plnění nezastupitelného, takže může být stejného výsledku dosaženo provedením práce či výkonu osobou třetí, např. v případě řemeslných prací nebo výkonů.

K § 18 Obdobně jako v OSŘ se stanovují obecné zásady upravující rozsah prováděné exekuce a upravuje se postih majetku patřícího do společného jmění manželů.

K § 19 Stanovují se náležitosti exekučního příkazu a zásady pro jeho doručování.

K § 20 a § 21 Upravuje se oprávnění exekučního úřadu, aby pro účely vymáhání v případech, že nezná rozsah majetku nebo místo, kde se majetek dlužníka nachází, dlužníkovi uložil povinnost podat „Prohlášení o majetku“. Současně se stanovuje povinnost dlužníka takové prohlášení podat. Zákon také stanovuje omezení dlužníka v dispozici s majetkem v případě, že mu byla stanovena povinnost podat prohlášení o majetku. Tento způsob získání informací o majetku má pro exekuční úřady vytvořit obdobné podmínky, které má soud podle OSŘ nebo i soudní exekutor podle zákona o soudních exekutorech. Nejedná se o nové pravomoci exekučního úřadu, ale pouze o přenesení práv, která měl i podle dosavadních předpisů (přiměřené používání OSŘ).

K § 22 Vymezuje se pojem „exekutor“, jako úřední osoba pověřená provádět vymáhání, přičemž se na něho přímo zákonem přenáší některá práva a povinnosti.

K § 23 Na základě ustanovení některých právních předpisů (zákon o konkurzu a vyrovnání) nebo na základě provádění některých procesních kroků (odst. 1) může nastat situace, kdy exekuci nelze provést. Pro takové případy je zaveden institut odložení exekuce. Odložení exekuce znamená, že provedené úkony, nestanoví-li exekuční úřad jinak, zůstanou zachovány (např. peněžní prostředky dlužníka, které byly na účtu u banky ke dni odložení exekuce, zůstanou „zablokovány“) a v provádění dalších úkonů (např. vyplacení nebo uvolnění těchto peněžních prostředků) se pokračuje až když je rozhodnuto o pokračování exekuce, pokud není exekuce zastavena.

K § 24 Stanovují se specifické podmínky, na jejichž základě dochází k zastavení exekuce.V odst. 1 písm. m) se upravuje obdobně jako OSŘ v § 268 odst. 1 písm. h) zastavení exekuce proto, že je tu jiný důvod, pro který nelze exekuci provést například proto, že zanikla věc která má být odebrána, došlo k úmrtí osoby, která má vykonat nezastupitelné plnění apod.

K § 25 Definuje se pojem neoprávněné exekuce. Provedení neoprávněné exekuce má za následek zánik povinnosti povinného subjektu nebo dlužníka uhradit exekuční náklady.

K § 26 Stanovuje se výše exekučních nákladů a podmínky, za nichž jsou povinný subjekt nebo dlužník povinni k jejich úhradě. Proti zásadám stanoveným v dosavadním znění § 73a ZSDP, které upravují exekuční náklady pro vymáhání nedoplatků, byly provedeny podstatné změny. Vzhledem k tomu, že zákon umožňuje ukončit vymáhání nebo zastavit exekuci na návrh, nově se stanovuje, aby osoba, jejímuž návrhu bylo vyhověno uhradila nezaplacené exekuční náklady. Upravuje se postup exekučního úřadu při nakládání s exekučními náklady v případě neoprávněně provedené exekuce nebo exekuce zastavené z důvodů uvedených v § 24 odst. 1 písmeno g) až l). Zvyšuje se stávající spodní hranice exekučních nákladů za výkon exekuce a výkon prodeje z 200 Kč (používaná podle ZDSP) na 500 Kč. Nově se omezuje nejvyšší hranice exekučních nákladů vymáhaných jedním exekučním příkazem na částku 500 000 Kč. Sjednocen byl postup pro stanovení povinnosti k úhradě exekučních nákladů za výkon exekuce a za výkon prodeje. Povinný subjekt nebo dlužník je povinen tyto náklady ve vztahu k jednomu nedoplatku uhradit v průběhu vymáhacího řízení pouze jednou. Uvedené úpravy sníží neúměrné zatížení dlužníka, a to zejména při opakovaném prodeji věcí v dražbě. Nově byla též upravena participace na exekučních nákladech v případech, kdy některé exekuční úkony jsou prováděny společné pro několik daňových dlužníků.

K § 27 Stanovuje se, že exekuční prostředky získané vymáháním se použijí na úhradu těch nedoplatků a exekučních nákladů, pro které byla exekuce prováděna. Je-li exekuce prováděna na návrh fyzické nebo právnické osoby, které svědčí právo z exekučního titulu, vyplatí se získané peněžní prostředky této osobě.

K § 28 Stanovují se zásady pro řízení o vyloučení majetku z prováděné exekuce, a to jak z moci úřední, tak na žádost. Obdobné zásady jsou upraveny v § 267 OSŘ. Upravuje se lhůta pro podání návrhu soudu na vyloučení věci z exekuce v případě, že exekuční úřad nevyhověl odvolání v této věci. Po dobu řízení nelze předmětnou věc exekucí postihnout.

K § 29 Upravuje se postup pro řízení o námitkách na popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu. Rozhodnutí o pravosti pohledávek z exekučního titulu, který nevydal exekuční úřad, vydává na základě jeho žádosti příslušný soud nebo orgán veřejné správy, z jehož rozhodnutí nebo správního aktu pohledávka vznikla. Obdobná zásada je upravena v § 267a OSŘ.

K § 30 Souhrnně se vymezuje majetek, který nepodléhá exekuci nebo který je z provádění exekuce vyloučen a stanovuje se, které přijmy nepodléhají nebo podléhají jen částečně určitému způsobu exekuce. Exekuci nelze provést na předmět, který podléhá utajení podle zákona č. 148/1998 Sb., o utajovaných skutečnostech.

K části čtvrté - Provádění exekuce k vymožení nedoplatků

Hlava I - Společná ustanovení

K § 31 Vymezuje další obecné pojmy, dále používané v zákoně.

K § 32 Nově se ustanovuje oprávněná úřední osoba pověřená dohledem nad prováděním dražby, kterou je dražební dohlížitel. Jsou mu svěřena nezastupitelná práva a povinnosti k zabezpečení dražby, zejména v případech zabezpečení pořádku a rozhodování o vznesených námitkách. Dohlíží na činnost licitátora a dodržování zákonného způsobu provedení dražby.

K § 33 a § 34 Vymezují se účastníci dražby a stanovují se jim práva a povinnosti, jež musí splnit, aby se mohli aktivně dražby účastnit. Zákon dále jednoznačně vymezuje osoby vyloučené z dražby. Dražit je zakázáno exekutorovi, dražebnímu dohlížiteli a dalším oprávněným úředním osobám (tj. pracovníkům exekučního úřadu), které se na provádění dražby podílí, licitátorovi, dlužníkovi a manželu dlužníka nebo jim pověřenému zástupci, a to z důvodu zachování nestrannosti při provádění dražby. Aby nedošlo k narušení průběhu dražby, je dražení zakázáno i dalším osobám, které provádění dražby zajišťují (pořádková služba, příslušníci policie přibraní k zabezpečení pořádku). Dražit nesmějí ani další osoby, jimž zvláštní právní předpis brání v nabytí věci, která je předmětem dražby.

K § 35 Stanovují se základní náležitosti dražební vyhlášky, včetně jejich rozšíření v případech, kdy má být prodávána nemovitost. Zvláštností dražební vyhlášky proti OSŘ, je stanovení povinnosti složit dražební jistotu i v případech, že není předmětem dražby nemovitost, ale je jím jednotlivý předmět dražby nebo jednotlivý soubor předmětů dražby, jehož cena přesahuje částku 1 000 000 Kč. Obdobné ustanovení obsahuje např. zákon o veřejných dražbách.

K § 36 Obecným způsobem stanovuje základní principy a postupy pro nařízení a provádění dražby. V dalších částech zákona jsou pak u jednotlivých způsobů exekuce (prodej movitých věcí nebo nemovitostí apod.) uvedena specifika odpovídající charakteru draženého předmětu.

Hlava II - Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů

K § 37 až § 42 Stanovují se zásady provádění exekuce srážkou ze mzdy. Vymezují se povinnosti dlužníka a zejména plátce mzdy při provádění tohoto způsobu exekuce. Vymezuje se způsob provádění srážek ze mzdy a pracovních příjmů, jichž se exekuce dotýká, včetně způsobu provádění srážek z příjmů, na něž bude dlužníkovi vznikat nárok teprve v budoucnu. Je zakázáno, aby si po doručení exekučního příkazu dlužník nebo plátce mzdy provedl započtení svých pohledávek, a to jak vzájemně, tak i vůči tomu, v jehož prospěch je exekuce prováděna. Stanoví se zásady pro výpočet provádění srážek ze mzdy a pořadí uspokojení pohledávek, včetně vymezení přednostních pohledávek a nezabavitelných částek mzdy. Při stanovení části mzdy, kterou nelze exekuovat, se vychází ze součtu všech mezd a jiných příjmů dlužníka. V případě, že dochází ke změně plátce mzdy, jsou stanoveny povinnosti dlužníkovi, dosavadnímu i novému plátci mzdy. Nově je upravena možnost domoci se náhrady v případě neprovedených nebo neodvedených srážek, jejichž nezaplacení bylo zaviněno porušením zákonných povinností plátce mzdy. Exekuční úřad v případě porušení povinnosti vydává rozhodnutí, které v případě dobrovolného nesplnění povinnosti je exekučním titulem. Zákon tak stanoví postup a způsob jak se domoci náhrady částek, k jejichž nezaplacení došlo z viny plátce mzdy, jestliže nesplnil nebo porušil povinnosti stanovené mu v této části zákona. K vynucení plnění povinností nepeněžité povahy se může uložit pokuta. Aby však nedocházelo k nadměrnému zatížení plátců mzdy, byla omezena maximální výše jedné pokuty na částku 50 000 Kč.

Hlava III - Exekuce přikázáním pohledávky na peněžní prostředky dlužníka na účtech u banky

K § 43 až § 45 Upravují se povinnosti banky, dlužníka a majitele účtu i v případě, že peněžní prostředky dlužníka na účtu u banky jsou vedeny na účtu, jehož majitelem není dlužník. Zásadním rozdílem oproti zásadám OSŘ je, a to platilo i podle stávající úpravy § 73 ZSDP, že exekuce není vedena na pohledávku dlužníka na jeho účtu vedeného u banky, ale na peněžní prostředky dlužníka na jakémkoliv účtu u banky bez ohledu na skutečnost, zda je dlužník majitelem daného účtu či nikoliv. Vzhledem k této skutečnosti a také proto, aby nemohlo docházet k pochybnostem ve výkladu tohoto ustanovení, byla zpřesněna povinnost zasílat exekuční příkaz i majiteli účtu. Důkazní povinnost prokázat dlužníkovi a majiteli účtu oprávněnost exekuce byla zakotvena do § 43 odst. 2. Podle § 44 odst. 1 je banka zproštěna povinnosti vůči dlužníkovi a majiteli účtu, provedla-li výplatu částky uvedené na exekučním příkazu. Majiteli účtu, který není dlužníkem a tvrdí, že jsou exekucí neoprávněně postiženy jeho peněžní prostředky, jsou zachována jeho práva zastavit exekuci jak podáním odvolání proti exekučnímu příkazu, tak návrhem na vyloučení majetku z exekuce podle § 28. Úprava provedená v zákoně tedy umožňuje postihnout i takové peněžní prostředky dlužníka, které jsou vedeny na účtu, jehož majitelem není dlužník, například na základě vzájemné dohody mezi osobou, která prostředky na účet skládá a majitelem účtu, a to bez ohledu na to, zda tato osoba má k danému účtu dispoziční právo či nikoliv. Kromě toho ze zákona existují případy, kdy jsou na účtu vedeny prostředky jiných osob než majitele účtu, například prostředky osob sdružených na základě smlouvy o sdružení podle § 829 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), které jsou vedeny na účtu pověřeného účastníka sdružení; nebo prostředky patřící do společného jmění manželů podle § 143 ObčZ, které jsou vedeny na účtu, jehož majitelem je pouze jeden z nich; takovým případem je i evidence zálohy státní podpory, evidovaná na účtu účastníka stavebního spoření u stavební spořitelny podle zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů. Zásada o postihu peněžních prostředků dlužníků vedených na účtu u banky platí i opačně, tj. z účtu, jehož majitelem je dlužník, na jehož prostředky je exekuce vedena, lze exekuovat pouze peněžní prostředky patřící dlužníkovi. Skutečnost, že na účtu dlužníka jsou prostředky jiné osoby, prokazuje dlužník nebo osoba, která má na účtu peněžní prostředky uloženy a nikoli banka. Uvedená úprava respektuje obecnou bankovní zásadu, podle níž banka může proti vůli majitele účtu nakládat s jeho prostředky jen v zákonem stanovených případech. Kromě toho v § 43 odst. 4 je vzhledem k racionalizaci průběhu řízení a snížení nákladů řízení stanovena zásada, že exekuce, pokud nepostačují peněžní prostředky na účtech v exekučním příkazu označených, a exekuční úřad tak v exekučním příkazu stanoví, vztahuje se exekuce i na peněžní prostředky dlužníka vedené bankou na ostatních účtech, jejichž je dlužník majitelem nebo spolumajitelem. Tak jak se uvádí ve zdůvodnění k hlavě II této části, bylo nově upraveno právo domáhat se náhrady částky nevyplacených peněžních prostředků, jestliže taková situace nastala porušením povinností stanovených bance tímto zákonem.

Hlava IV - Exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky

K § 46 až § 48 V této části zákona je upravena exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky podle obdobných zásad, které platí pro provádění exekuce na peněžní prostředky dlužníka u banky s tím, že poddlužníkovi je stanoveno, aby částku, kterou měl vyplatit v době splatnosti pohledávky, vyplatil exekučnímu úřadu nebo tomu, jemuž svědčí právo z exekučního titulu. Tak jak se uvádí ve zdůvodnění k hlavě II této části, bylo nově upraveno právo domáhat se náhrady částky nevyplacených peněžních prostředků, jestliže taková situace nastala porušením povinností stanovených poddlužníkovi tímto zákonem.

Hlava V - Exekuce přikázáním jiné než peněžité pohledávky

K § 49 až § 51 Jedná se o specifický způsob exekuce, který má OSŘ souhrnně zařazen pod výkon rozhodnutí postižením jiných majetkových práv. Tento způsob exekuce je specifický tím, že v první fázi, která spočívá ve vydání (dodání) věci, se při jejím provádění postupuje obdobně jako v případě přikázáním jiné peněžité pohledávky. Ve druhé fázi, tj. při zpeněžení dodaných věcí, se použijí v návaznosti na povahu dodaných věcí přiměřeně takové způsoby exekuce, které nejlépe umožní zpeněžení těchto věcí. Zpravidla se bude jednat o prodej movitých věcí, ale není vyloučen ani jiný způsob např. prodej nemovitosti, bude-li dodávanou věcí stavba, nebo zpeněžení cenných papírů, budou-li dodávanou věcí cenné papíry, apod.

Hlava VI - Exekuce postižením jiných majetkových práv

K § 52 a § 53 V pravém slova smyslu se v případě této exekuce nejedná o zvláštní způsob provádění specifických úkonů, ale v návaznosti na postižené majetkové právo bude při jeho zpeněžení využito nejvhodnějších způsobů exekuce, které budou nejlépe odpovídat povaze exekuovaného majetkového práva. Dále se stanoví, že dochází-li při provádění exekuce postižením jiných majetkových práv podle § 52k zániku účasti dlužníka v obchodní společnosti nebo v družstvu nebo zrušuje-li se tím obchodní společnost, postihuje exekuce pohledávku dlužníka z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačním zůstatku.

Hlava VII - Exekuce prodejem movitých věcí

K § 54 až § 56 Upravuje se způsob doručení exekučního příkazu tak, aby do doby příchodu exekutora nebyl dlužník o úmyslu provést exekuci vyrozuměn a nemohl provádění exekuce ztížit nebo jí zmařit. Stanovuje se možnost přibrat k provádění exekuce nestranné osoby a podle potřeby i příslušníky policie.

K § 57 a § 58 Stanoví se pravidla a upravuje se postup při provádění soupisu věcí, včetně povinnosti o soupisu věcí sepsat protokol.

K § 59 Uvedené ustanovení, v souladu s požadavky čl. 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, upravuje právo exekutora k provádění prohlídky všech míst, kde má dlužník uloženy své věci. Upravuje se i právo exekutora k provádění prohlídek, včetně prohlídky osobní. Současně se stanovuje, jakým způsobem mají být uvedené prohlídky provedeny. Uvedená zmocnění vycházejí ze zásad používaných při provádění exekuce soudem podle OSŘ nebo soudním exekutorem podle zákona o soudních exekutorech. Tato zmocnění jsou nezbytná k tomu, aby dlužník nemohl provedení exekuce znemožnit tím, že by mohl bránit v přístupu do svého obydlí nebo do míst, kde má své věci uloženy.

K § 60 až § 62 Upravuje se způsob zajištění sepsaných věcí, stanovuje se způsob zjišťování ceny movitých věcí a vymezují se způsoby úhrady vymáhaných nedoplatků. Proti stávající úpravě obsažené v OSŘ bylo nezbytné rozšířit způsoby prodeje a zpeněžení movitých věcí a přednostní prodej, prodej z volné ruky a prodej mimo dražbu.

K § 63 až § 67 Uvedená ustanovení rozpracovávají způsoby a postupy, kterými lze zpeněžit sepsané movité věci a provést úhradu vymáhaného nedoplatku. Kromě zpeněžení věcí zvláštní povahy a přednostního prodeje, který je obdobným způsobem řešen i v OSŘ, ve větším rozsahu se v § 66 a § 67 rozpracovává obecné ustanovení obsažené v § 326b OSŘ. Pro potřeby správní exekuce bylo nutno toto ustanovení OSŘ, které se vztahuje pouze na věci rychle se kazící, modifikovat a rozšířit i na jiné movité věci, které nelze nebo je obtížné prodávat v dražbě (např. živá zvířata, zbraně a střelivo nebo speciální materiál určený pro ozbrojené sbory, chemikálie, léčiva apod.). Samostatně je upraveno zpeněžení cenných papírů, které umožňuje uspokojit vymáhaný nedoplatek jejich prodejem, realizací práva z cenného papíru a to z věcného plnění při jejich realizaci nebo i z jejich výnosů (např. dividend).

K § 68 až § 72 Tato ustanovení upravují prodej movitých věcí v dražbě, včetně provedení opětovné dražby, pokud v konané dražbě nebyly prodány. Ustanovení § 69 stanovuje zvláštní režim prodeje pro movité věci nebo jejich soubory, pokud cena jedné věci nebo jednoho souboru přesahuje částku jeden milion Kč. V § 71 je upraven postup v případech, kdy dlužníkovi není možno nevydražené věci vrátit nebo pokud je odmítne převzít. V § 72 je obdobně jako v OSŘ upraveno provedení rozvrhu výtěžku z prodeje movitých věcí, a to bez ohledu na to, zda byla věc prodána v dražbě nebo jiným způsobem.

Hlava VIII - Exekuce prodejem nemovitostí

K § 73 Obsahuje zákazy týkající se dlužníka a stanovuje mu oznamovací povinnosti týkající se existence předkupního práva k nemovitosti. Vymezuje okruh osob, kterým se exekuční příkaz a vyrozumění o tom, že nabyl právní moci, zasílá.

K § 74 Stanovuje se způsob oceňování nemovitosti a stanovení výsledné ceny, která vychází z ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu. Stanovení výsledné ceny je rozhodnutím exekučního úřadu, proti němuž je přípustný opravný prostředek. Podání opravného prostředku má odkladný účinek.

K § 75 a § 76 Stanovují se zásady pro prodej nemovitosti v dražbě, včetně způsobu oznámování konání dražby a udělení příklepu, důsledky podání opravných prostředků a přechod vlastnictví na vydražitele.

K § 77 Vymezují se podmínky pro konání nové nebo další dražby. Nekonala-li se dražba, nařizuje se její nové konání. Nová dražba se nařizuje v případech, kdy došlo ke zrušení příklepu proto, že vydražitel ani v dodatečné lhůtě nezaplatil nejvyšší podání nebo proto, že bylo vyhověno odvolání proti rozhodnutí o příklepu. Další dražba se nařizuje v případech, kdy v dražbě nebylo učiněno ani nejnižší podání.

K § 78 a § 79 Vymezuje se postup při provádění rozvrhu výtěžku získaného prodejem nemovitosti. Závazně se stanovuje zařazení pohledávek, které mají být z výtěžku dražby uspokojeny, do skupin a také pořadí těchto skupin a jednotlivých pohledávek v nich. Dále se stanovuje, jakým způsobem má být řízení o rozvrhu prováděno a zásady pro vydání rozhodnutí o rozvrhu.⁠‌‌‌‌‌​‌​​‌‌​​​​‌⁠

K části páté – Provádění exekuce k vymožení nepeněžitých povinností

K § 80 až § 92 Jestliže vymáhaný exekuční titul ukládá jinou povinnost než zaplacení peněžité částky, jedná se o tzv. nepeněžitou povinnost, kterou lze vymáhat exekučními způsoby podle části šesté, tak jak jsou uvedeny v § 17 odst. 3.

Hlava I - Exekuce provedením náhradního výkonu

K § 80 a § 81 Skutečnost, zda jde o zastupitelné plnění, je třeba posuzovat podle okolností konkrétního případu. O zastupitelné plnění se jedná zejména např. tehdy, má-li být provedeno odstranění stavby, úprava povrchu pozemku, oprava věci, odstranění vady, uveřejnění tiskové opravy, zničení věci apod. Rozhodujícím je, aby bylo možné, objektivně vzato, provést potřebný výkon ze strany exekučního úřadu, resp. prostřednictvím někoho jiného.

Hlava II - Exekuce přímým vynucením

K § 82 až § 90 Provedení nezastupitelných plnění závisí výlučně na vůli povinného. Nezastupitelným plněním může být i např. povinnost něco strpět nebo se něčeho zdržet. Tyto povinnosti nicméně nelze vymáhat některým ze způsobů přímého vynucení. Taková nezastupitelná plnění lze vymáhat ukládáním donucovacích pokut. Stejně tak se vymáhají i další exekuční tituly, které ukládají povinnost takového nezastupitelného plnění, k jejímuž vymáhání nelze použít žádný ze způsobů přímého vynucení.

K § 82 Uvádí se demonstrativní výčet způsobů přímého vynucení.

K § 83 až § 87Nařízení exekuce vyklizením zahrnuje nejen uvolnění objektu ze strany povinného subjektu, ale i jeho odevzdání exekučnímu úřadu (odevzdání klíčů apod.) tak, aby mohl s uvolněným objektem nakládat. Zásah exekučního úřadu spočívá i v odstranění věcí povinného subjektu nebo členů jeho domácnosti, popřípadě i jiných osob, z vyklizovaného objektu. Ustanovení § 87 upravuje zajištění bytové náhrady. Jedná se o obdobnou konstrukci, jaké je užito ve stavebním řádu. Občanský soudní řád upravuje více způsobů zajištění bytové náhrady zejména proto, že v případě soudního výkonu rozhodnutí se jedná o řízení na návrh a přicházejí tak v úvahu i další způsoby zajištění náhrady, totiž ze strany oprávněného. V případě správní exekuce se jedná naproti tomu o řízení z moci úřední a proto přichází v úvahu pouze uvedený způsob zajištění bytové náhrady.

K § 88 až § 90 Upravuje provedení exekuce odebrání movité věci včetně možnosti provedení osobní prohlídky a prohlídky bytu a jiných místností obdobným způsobem jak je upraveno  v ustanovení § 59.

Hlava III - Exekuce ukládáním donucovacích pokut

K § 91 Systém exekučních způsobů správní exekuce je obdobně jako výkon rozhodnutí prováděný soudem tvořen i exekucí ukládáním donucovacích pokut. Jedná se o subsidiární způsob vymáhání splnění nepeněžitých povinností.

Hlava IV - Společné ustanovení

K § 92 Toto ustanovení umožňuje v určitých případech přibrání příslušníků policie pro všechny exekuční způsoby přímého vynucení a náhradního výkonu. Podle německého exekučního řádu správního je správní úřad provádějící exekuci oprávněn si vyžádat asistenci příslušníků policie jak v případech přímého vynucení, tak i v případě exekuce provedením náhradního výkonu. V současném správním řádu je naproti tomu tato možnost výslovně stanovena jen pro exekuci předvedením osoby.

K části šesté – Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

K § 93 Upravuje se vztah k správnímu řádu. Není-li v tomto zákoně upraveno jinak, na vymáhání nepeněžitých povinností a nedoplatků se využijí ustanovení správního řádu.

K § 94 Stanovuje zvláštnosti vymáhání nedoplatků prováděného správcem daně. Je-li vymáhán nedoplatek na daních, cle, poplatcích, odvodech, zálohách na tyto příjmy a odvody za porušení rozpočtové kázně (pod legislativní zkratkou daně v § 1 ZSDP), nebo nedoplatek, při jehož placení se postupuje podle části šesté ZSDP na základě zmocnění v § 1 odst. 4 ZSDP, postupuje se v případě, že vymáhání není upraveno tímto zákonem, podle ZSDP. Postup podle předchozí věty se použije vždy, pokud exekučním úřadem je územní finanční orgán, celní orgán nebo orgán územního samosprávného celku. Hovoří-li zákon o rozhodování usnesením (tento pojem ZSDP nezná), je pod tímto pojmem nutno chápat rozhodnutí ve smyslu ZSDP. Dále se upravují odlišnosti v užití některých ustanovení zákona v návaznosti na subsidiární použití ZSDP. Pro vymáhání nedoplatků jejichž placení probíhá podle ZSDP a všech ostatních nedoplatků, vymáhaných územními finančními orgány, celními orgány nebo orgány územních samosprávných celků, je postup podle správního řádu vyloučen.

K § 95 Stanovují se zvláštnosti při používání opravných prostředků a stanovuje se, ve kterých případech orgán veřejné správy vydává usnesení. Vylučuje se možnost přerušit exekuci, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Tato úprava vyplývá ze specifičnosti exekuce, kdy již provedené úkony, a to zejména při dražbě, jsou nevratné.

K § 96 Umožňuje orgánu veřejné správy nebo osobě, které svědčí právo z exekučního titulu, požádat o provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) soud nebo soudního exekutora.

K § 97 Upravuje se způsob dokončení exekucí a výkonu rozhodnutí zahájených před účinností zákona.

K § 98 Stanovuje se účinnost zákona od 1.1.2003

V Praze dne 26. září 2001

předseda vlády

ministr financí

ministr vnitra