Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku, je předkládán na základě plánu legislativních prací vlády na rok 2001 a usnesení vlády České republiky č. 1289 ze dne 18. prosince 2000, kterým byl schválen návrh věcného řešení změn zákonů vyvolaných v souvislosti se zákonnou úpravou platebního styku a kterým bylo rozhodnuto zpracovat tento materiál a předložit jej vládě do 30. září 2001. Usnesením č. 763 ze dne 25. července stanovila vláda České republiky termín předložení harmonizačních zákonů na 31. srpen 2001.
V souvislosti s přípravou zákona o platebním styku, který implementuje právní akty Evropských společenství v oblasti platebního styku, vznikla potřeba změnit některé zákony. Vláda citovaným usnesením rozhodla, že tyto změny budou předmětem samostatného zákona.
Jedná se o změnu zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a změnu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Zhodnocení platného právního stavu
Do jednotlivých návrhů změn citovaných zákonů jsou promítnuty převážně nové principy evropského práva v oblasti platebního styku, kteréplatná právní úprava dosud neobsahuje.
Pouze u obchodního zákoníku není většina změn motivována bezprostřední implementací směrnic Evropských společenství. Jsou zde promítnuty částečně harmonizační úpravy vyvolané přípravou zákona o platebním styku, ve větší míře si však úpravy vyžádala bankovní praxe. Úprava smlouvy o běžném účtu (§ 708 až 715) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716 až 719) týkající se platebního styku nebyla dosud předmětem ani jedné z četných novelizací tohoto kodexu. Některé principy (např. nakládání s účtem a s peněžními prostředky na účtu či vypořádání při zániku smlouvy oúčtu) jsou v platné právní úpravě zcela opomenuty.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
a) změna zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů
Navrhovanou novelu je třeba chápat v širších souvislostech s cílem směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, která bude implementována v oblasti platebních systémů zákonem o platebním styku, dílčí úpravou v zákoně o konkursu a vyrovnání a částečně též změnou zákona č. 97/1963 Sb.
Připravovaný zákon o platebním styku upravuje vznik a fungování platebních systémů, jejichž účastníci se dohodli, že se tyto systémy řídí právním řádem České republiky. Cílem směrnice a tedy i legislativních úprav v českém právním řádu je umožnit využití peněžních prostředků nebo zajištění (kolaterálu) pro splnění závazků účastníka platebního systému vyplývajících z jeho účasti v tomto systému, a to i v případě, byl-li na majetek tohoto účastníka prohlášen konkurz, popřípadě, bylo-li vůči němu uplatněno jiné opatření, jehož právním následkem je zastavení nebo omezení plateb. Úpravy mají zabránit blokování těchto peněžních prostředků z titulu prohlášení konkurzu, zajistit neodvolatelnost, platnost a vymahatelnost příkazů účastníka – úpadce, které byly přijaty systémem provozovaným podle zákona o platebním styku. Zároveň se v návrhu zákona o platebním styku umožňuje realizovat přednostně práva ze zajištění poskytnutého účastníkem – úpadcem k zajištění jeho závazků z příkazů přijatých tímto systémem. Tato opatření mají vést k odstranění dominového efektu insolvence dalších účastníků systému. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle zákona o platebním styku budou moci být v systémech provozovaných podle tohoto zákona účastníky též zahraniční osoby (i z „třetích států“), na druhé straně české osoby se budou účastnit platebních systémů provozovaných podle právního řádu států Evropské unie (Evropského hospodářského prostoru).
Protože zákonem o platebním styku bude zajištěno pokračování v realizaci příkazů i práv ze zajištění (kolaterálu) účastníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurz (nebo vůči němuž bylo uplatněno jiné opatření), je třeba zajistit, aby tato realizace nebyla znemožněna cizím právem v případě účastníka z jiného státu, než toho, podle jehož právního řádu se řídí smlouva o platebním systému.
To je úkolem změny zákona č. 97/1963 Sb. Navrhovaná úprava obsahuje odchylku od obecné zásady mezinárodního práva soukromého, podle níž konkurzní řízení a jeho účinky podléhají právu státu, v němž bylo řízení zahájeno, a stanoví zásadu, že práva a povinnosti účastníka systému, na jehož majetek byl prohlášen konkurz, popřípadě vůči němuž bylo uplatněno jiné opatření, pokud vznikly v souvislosti s jeho účastí v systému uvedeném v seznamu České národní banky podle zákona o platebním styku, se řídí právem státu, kterým se řídí smlouva o platebním systému. Pokud jde o práva ze zajištění investičními instrumenty, řídí se práva ze zajištění právem státu, v němž je veden účet, rejstřík nebo jiná obdobná evidence, kde jsou tato práva zaznamenána.
b) změna zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Navrhuje se změna ustanovení § 263 odst. 1, § 708 až 715, změna § 716, doplnění § 716a, změna § 717 až 719 a doplnění § 719a, která upravují smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu. Cílem těchtozměn není bezprostřední implementace právních aktů Evropských společenství. Protože však obchodní zákoník upravuje v § 709 a 713 lhůty provádění plateb (převodů), musí být úprava uvedena do souladu s připravovaným zákonem o platebním styku, který tyto lhůty kogentně stanoví. Dále se doplňuje demonstrativní výčet podmínek smlouvy o účtu (výše cen, lhůty, úrok) v návaznosti na část návrhu zákona o platebním styku upravující převody plateb. Ostatní úpravy mají přinést zpřesnění pojmů a nejasných ustanovení připouštějících dvojí výklad, vypuštění neživotných ustanovení a především doplnění úprav, které si vyžádala bankovní praxe.
Pro přehlednost úpravy jsou do návrhu změny zákona zahrnuta kompletní ustanovení jednotlivých paragrafů i v těch částech, které zůstávají beze změny.
c) změna zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Navrhuje se změna ustanovení § 567 odst. 2. Cílem této úpravy je sjednocení okamžiku splnění peněžitého dluhu plněného prostřednictvím peněžního ústavu nebo provozovatele poštovních služeb s ustanovením § 339 obchodního zákoníku. Obě ustanovení mají totiž vazbu na ustanovení části druhé návrhu zákona o platebním styku týkající se převodů plateb, konkrétně poskytnutí úroku z prodlení při zpoždění platby a vrácení částky při neúspěšném převodu. Zákon o platebním styku v souladu s příslušnou směrnicí přesně určuje, která osoba (zda příkazce či příjemce) a od kterého okamžiku má právo na úrok z prodlení či vrácení částky. Tato pravidla musí platit v celé Evropské unii stejně, aby bylo možno zajistit provázaně práva a povinnosti osob z různých členských států. Současná dikce § 567 odst. 2 občanského zákoníku by v těchto souvislostech znevýhodňovala příjemce platby, jehož nárok by zanikl splněním, aniž by mu vznikl nárok na úrok z prodlení či vrácení částky podle zákona o platebním styku.
d) změna zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů
Navrhuje se doplnění ustanovení § 13 o nový odstavec 8. Úprava implementuje článek 6 směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a přímo souvisí s připravovaným zákonem o platebním styku. Podle návrhu tohoto zákona bude Česká národní banka soustřeďovat informace o prohlášení konkurzu na majetek účastníků platebních systémů provozovaných podle zákona o platebním styku nebo platebních systémů evropských. Zákon o platebním styku stanoví informační povinnost České národní banky o prohlášení konkurzu na majetek účastníka, a to vůči vybraným účastníkům daného systému i vůči orgánům členských států Evropské unie.
Nové ustanovení v zákonu o konkursu a vyrovnání ukládá oznamovací povinnost konkurzních soudů vůči České národní bance, aby byla zajištěna provázanost obou norem.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Navrhovaná právní úprava je nezbytná pro dosažení plné slučitelnosti českého právního řádu s právem Evropských společenství upravujícím platební styk a platební systémy a znamená rovněž nezbytné doplnění českého právního řádu v oblastech, které nejsou dosud upraveny nebo jsou upraveny nevhodně.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami a její slučitelnost s právními akty Evropských společenství
Návrh zákona má do značné míryharmonizační charakter a změny citovaných zákonů buď přímo implementují nebo souvisejí s implementací následujících právních aktů Evropských společenství:
- směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. Návrh změny zákona č. 97/1963 Sb. přímo implementuje článek 8 a článek 9 odst. 2 této směrnice pro oblast platebního styku; návrh změny zákona č. 328/1991 Sb. implementuje článek 6 směrnice.
- směrnice 97/5/ES o přeshraničních převodech. Návrh změny občanského zákoníku a částečně změny obchodního zákoníku je vyvolán implementací této směrnice návrhem zákona o platebním styku.
Návrh zákona je s těmito akty plně slučitelný a je plně v souladu s právem Evropských společenství. Jiné mezinárodní závazky České republiky nejsou návrhem zákona dotčeny.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na státní rozpočet.
K části první - změna zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním
Do zákona se doplňuje nové ustanovení kolizní normy (§11a), které implementuje článek 8 a článek 9 odst. 2 Směrnice 98/26/ES v oblasti platebních systémů. Toto ustanovení stanoví zásadu, že práva a povinnosti účastníka systému, na jehož majetek byl prohlášen konkurz (nebo vůči němuž bylo uplatněno jiné opatření, jehož právním následkem je zastavení nebo omezení plateb, např. nucená správa), pokud vznikly v souvislosti s jeho účastí v systému uvedeném v seznamu České národní banky podle zákona o platebním styku, se řídí právem státu, kterým se řídí smlouva o tomto platebním systému. Dohoda o právním řádu, jímž se platební systém řídí, je pojmovým znakem systému podle směrnice a tedy i podle návrhu zákona o platebním styku. Seznam České národní banky bude obsahovat jak systémy provozované podle českého právního řádu (podle zákona o platebním styku), tak ode dne vstupu České republiky do Evropské unie systémy působící podle práva ostatních členských států Evropské unie (států Evropského hospodářského prostoru).
Druhá zásada, kterou změna zákona č. 97/1963 Sb. upravuje, se týká práv na investiční instrumenty, která byla poskytnuta jako zajištění (tzv. kolaterál) závazků vyplývajících z účasti v systému uvedeném v seznamu České národní banky podle zákona o platebním styku. Jsou-li tato práva zaznamenána na účtu, v rejstříku nebo v jiné obdobné evidenci v České republice nebo ode dne vstupu České republiky do Evropské unie v některém z ostatních členských států Evropské unie (států Evropského hospodářského prostoru), řídí se práva ze zajištění právem státu, v němž je veden účet, rejstřík nebo jiná evidence, zatímco ostatní práva vyplývající z účasti v platebním systému se řídí právním řádem státu, kterým se řídí smlouva o tomto platebním systému. Tento princip se uplatní nejen ve vztahu k zajištění ve prospěch účastníka platebního systému, ale v souladu se směrnicí ve prospěch národních centrálních bank a Evropské centrální banky, a to bez souvislosti s účastí v platebním systému.
K části druhé – změna obchodního zákoníku
K bodu 1:
Některá z novelizovaných ustanovení smlouvy o běžném účtu jsou označena jako kogentní (zejména úprava disponování s účtem a s peněžními prostředky na účtu).
K bodu 2 (Smlouva o běžném účtu)
K § 708:
V odstavci 1 nedochází k věcným změnám, pouze k výstižnější charakteristice smlouvy o běžném účtu.
Odstavec 2 přejímá stávající zásadu písemné formy smlouvy o běžném účtu.
K § 709:
V odstavci 1 se nově zavádí povinnost označit ve smlouvě majitele účtu obchodní firmou (názvem) a sídlem, či jménem a bydlištěm a dalšími identifikačními znaky majitele účtu. Tím je deklarována neexistence anonymních účtů v bankách.
Odstavec 2 uvádí demonstrativní výčet náležitostí a podmínek, které by měla smlouva o běžném účtu obsahovat. Zkušenosti z praxe ukázaly, že je nezbytné, aby smlouva o běžném účtu obsahovala základní podmínky služeb (např. úročení, předávání výpisů z účtu, stanovení úplaty za služby). Jejich absence ve smlouvě (resp. obchodních podmínkách banky, které bývají nedílnou součástí smlouvy) komplikuje vzájemné vztahy smluvních partnerů a případné řešení sporů. V odst. 2 písm. d) se zdůrazňuje možnost sjednat ve smlouvě, že úplata nebude bankou požadována (stejný princip je uplatněn u úročení účtu). Běžné účty, které nejsou zpoplatňovány, ani úročeny, jsou v praxi klienty často využívány.
Za účelem zvýšení právní jistoty se v odstavci 3 připouští možnost nakládání s účtem jen pro jeho majitele. Nakládáním s účtem se rozumí například změna podpisových vzorů, změna jiných dispozic týkajících se účtu, právo smlouvu o běžném účtu vypovědět. Tento pojem neznamená nakládání s peněžními prostředky na účtu, jehož úprava je obsažena v § 710. Ustanovení připouští, aby majitel účtu udělil k nakládání s účtem speciální plnou moc sepsanou ve formě notářského zápisu. Nedodržení této podmínky má na následek neplatnost plné moci. Toto přísné opatření má chránit klienta před vysokým rizikem zneužití běžné plné moci.
Ustanovení odstavce 4 řeší nakládání s účtem pro případ spolumajitelství účtu. Z praktických důvodů a zejména v zájmu ochrany klientů i banky se stanoví zásada, že spolumajitelé nakládají s účtem společně, není-li ve smlouvě o běžném účtu výslovně určena k nakládání s účtem jedna z těchto osob. Ustanovení řeší podpůrně výši podílů spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu pro případy, že tato věc není pokryta smlouvou nebo rozhodnutím soudu. Stanoví se zásada, že podíly spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu jsou stejné.
K § 710:
Odstavec 1 vymezuje povinnosti banky a koresponduje se stávajícím ustanovením § 709 odst. 1.
Do odstavce 2 se zakotvuje důležitá již vžitá bankovní zásada, spočívající v oprávnění disponovat s peněžními prostředky na účtu jen ze strany osob, které jsou uvedeny v podpisových vzorech k účtu, nebo u nichž dispoziční právo vyplývá ze smlouvy o běžném účtu (např. disponování platební kartou). Běžně se k disponování s peněžními prostředky na účtu nepřipouští plná moc, ledaže by to bylo výslovně stanoveno ve smlouvě o běžném účtu. Banka nakládá s peněžními prostředky na účtu v souladu se zákonem (v případě výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu dle občanského soudního řádu), nebo, stanoví-li to smlouva o běžném účtu (např. zúčtování úplaty).
Odstavec 3 zdůrazňuje vyváženost práv a povinností obou smluvních stran.
Odstavec 4 stanoví podpůrně pravidlo pro určení výše úplaty, pro případy, kdy nebyly výše úplaty ani způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě, ani nebylo sjednáno, že úplata nebude požadována. Ustanovení nedeklaruje výslovně právo banky použít peněžní prostředky na účtu k započtení své pohledávky na zaplacení úplaty, neboť toto právo obecně vyplývá z ustanovení § 361 obchodního zákoníku.
K § 711:
Ustanovení přejímá obsah stávajího § 710. Ze stávajícího § 711 se vypouští výslovné ustanovení o nápravě chyby. V současné době je tato problematika již vyřešena v § 20b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 165/1998 Sb., který je kogentní, a ponechání tohoto ustanovení v obchodním zákoníku by vedlo k nežádoucí duplicitě.
K § 712:
Ustanovení se formulačně zpřesňují a přibližují běžné bankovní terminologii.
K § 713:
Do jednoho ustanovení se soustředí úprava lhůt zúčtování, jak odepsáním peněžních prostředků z účtu, tak jejich připsáním na účet; používá se bankovní terminologie. V odstavci 1 se stanoví podpůrná lhůta pro odepsání peněžních prostředků z účtu klienta.
Odstavec 2 řeší lhůty připsání peněžních prostředků na účet odkazem na zvláštní zákon. Tím bude zákon o platebním styku, který má nabýt účinnosti ke stejnému datu jako změna obchodního zákoníku. Zákon o platebním styku kogentně stanoví lhůty zúčtování na území České republiky v české měně a v rámci implementace příslušné směrnice Evropských společenství lhůty tzv. přeshraničních převodů (převody mezi členskými státy Evropské unie a dalšími státy tvořícími Evropský hospodářský prostor do výše protihodnoty 50 000 eur).
Mimo jeho úpravu zůstanou pouze tuzemské nekorunové převody a mezistátní převody jiné, než přeshraniční. Na tuto situaci pamatuje odstavec 3.
K § 714:
Jednoznačně a srozumitelně se stanoví počátek a konec úročení peněžních prostředků na účtu a další zásady úročení. Vypouští se neživotné ustanovení o úrocích stanovených na základě jiného zákona a podpůrně se zakotvují zásady úročení včetně fixního vzorce stanovení výše úrokové sazby vycházejícího z diskontní sazby České národní banky.
K § 715:
Odstavce 1 a 2 upravují možnosti výpovědi smlouvy o běžném účtu v intencích stávajícího ustanovení § 715, dikce se zpřesňuje stanovením dne zániku smlouvy.
V odstavci 3 se nově dává bance možnost pro případy, kdy majitel účtu porušuje podstatným způsobem podmínky smlouvy o běžném účtu, vypovědět smlouvu o běžném účtu s okamžitou účinností. Pro případy, že by výpověď nebylo možno doručit (v praxi se banky s tímto problémem setkávají poměrně často), se zavádí fikce dne doručení. Aby nedošlo k poškození majitele účtu, musí být výpověď podána zákonem stanoveným způsobem a úprava účinků doručení je vázána na určité podmínky, obdobně, jako je tomu u doručování podle zákoníku práce.
V odstavci 4 se stanoví postup banky po zániku smlouvy o běžném účtu. Bance se ukládá vypořádat pohledávky a závazky související s účtem. Banka zúčtuje k tíži účtu rovněž platby uskutečněné platebními kartami nebo šeky přede dnem zániku smlouvy o běžném účtu. Banka je oprávněna započítat si své pohledávky, které má vůči majiteli účtu ze smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu je povinen vrátit bance platební prostředky, které mu k účtu vydala.
Odstavec 5 upravuje etapu po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu, kdy následuje zrušení účtu. Je-li na účtu kreditní zůstatek, banka postupuje podle příkazu majitele účtu. Nedá-li majitel bance jiný příkaz, banka peněžní prostředky vyplatí majiteli v hotovosti, resp. mu oznámí, že jsou mu v hotovosti k dispozici. Pokud nebylo možno zůstatek účtu vyplatit, banka peněžní prostředky uloží na evidenčním účtu nebo do soudní úschovy. Peněžní prostředky neúročí, což vyplývá ze skutečnosti, že smluvní vztah zanikl. Peněžní prostředky zůstanou uloženy do doby, kdy se pohledávka na jejich vyplacení promlčí. Bance se dává právo započítat si svou pohledávku na úplatu za převod zůstatku účtu a na úhradu nákladů spojených s úschovou peněžních prostředků, které nemohly být vyplaceny majiteli účtu nebo převedeny dle jeho dispozice. Ustanovení dále ukládá bance povinnost majiteli účtu písemně oznámit den, k němuž byl účet zrušen.
K bodu 3 (Smlouva o vkladovém účtu)
K § 716:
V odstavci 1 dochází k formulačnímu zpřesnění a doplnění podstatného znaku termínovaného vkladu - zásady, že majitel účtu přenechává bance peněžní prostředky k využití na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou ( na to pak váže § 717). Vypouští se stávající podpůrné ustanovení pro případ, že není ve smlouvě o vkladovém účtu určena měna. Určitá měna je jednou z podstatných částí smlouvy a je uvedena v kogentním ustanovení; smlouva o vkladovém účtu ji tedy musí obsahovat, jinak je neplatná.
Odstavec 2 přejímá stávající zásadu písemné formy smlouvy o vkladovém účtu.
K § 716a:
Sleduje se obdobný cíl jako v § 709 odst. 2 – vymezit základní podmínky, které tento smluvní typ má obsahovat. Toto ustanovení ani § 716 (základní ustanovení) stejně jako stávající úprava smlouvy o vkladovém účtu neobsahuje oprávnění banky účtovat si úplatu za služby spojené s vedením účtu a započítat si pohledávku z tohoto titulu na peněžní prostředky na účtu. Vyplývá to z povahy vkladového účtu, banka může zohlednit ceny služeb ve výši úrokové sazby. V současné praxi banky účty termínovaných vkladů nezpoplatňují. Toto ustanovení rovněž ukládá bance dohodnout podmínky předčasného výběru vkladu, pokud jej banka umožňuje (§ 717).
K § 717:
Z odstavce 1 se vypouští stávající podpůrné ustanovení o účinnosti výpovědi, které bylo v rozporu s odstavcem 2, v němž nedochází k věcným změnám.
Doplňuje se ustanovení odstavce 3, které umožňuje automatické opakování termínovaného vkladu dle podmínek smlouvy (tzv. revolvingový vklad), které se v praxi běžně využívá.
Odstavec 4 zpřesňuje současné ustanovení o možnosti vypovědět část vkladu.
K § 718:
V odstavci 1 se obdobně jako v § 714 u běžného účtu vypouští neživotné ustanovení o úrocích stanovených na základě jiného zákona a podpůrně se zakotvuje vzorec stanovení výše úrokové sazby vycházející z lombardní sazby České národní banky.
V odstavci 2 se zpřesňuje ustanovení o splatnosti úroků ve vazbě na dobu uložení peněžních prostředků nebo na předčasný výběr.
Odstavce 3 a 4 zůstávají bez věcných změn; v odstavci 4 dochází k sjednocení dikce s ustanovením § 714 odst. 2, které upravuje tutéž problematiku.
K § 719:
Ustanovení se zjednodušuje a zobecňuje, stejně jako stávající ustanovení ukládá bance povinnost uvolněné peněžní prostředky převést nebo vyplatit podle příkazu majitele účtu.
Vypouští se stávající odstavec 2, neboť postihoval pouze jednu ze situací předčasného výběru; ustanovení vyplývá z logiky smlouvy o vkladovém účtu a jeví se jako nadbytečné.
K § 719a:
Toto ustanovení předpokládá, že tam, kde není jiná úprava, nebo úprava chybí, se použijí přiměřeně příslušná ustanovení smlouvy o běžném účtu (např. povinnost označit ve smlouvě majitele účtu, zásady týkající se nakládání s účtem a peněžními prostředky na něm, vypořádání zrušeného účtu).
K části třetí – změna občanského zákoníku
Podle občanského zákoníku (§ 567) je dluh (závazek), který plní dlužník prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo peněžního ústavu, splněn okamžikem, kdy byla částka poukázána, není-li dohodnuto jinak. Podle obchodního zákoníku (§ 339) je peněžitý závazek placený prostřednictvím banky splněn připsáním částky na účet věřitele u jeho banky. Závazek zprostředkovaný provozovatelem poštovních služeb je splněn vyplacením částky věřiteli.
Stávající úprava v občanském zákoníku by činila problémy při uplatňování ustanovení části druhé zákona o platebním styku týkajících se povinnosti platit úrok z prodlení při zpoždění platby a vrácení částky při neúspěšném převodu. Podle této úpravy obdrží úrok z prodlení či částku neúspěšného převodu v zásadě příkazce, tím by však podle stávajícího znění § 567 odst. 2 občanského zákoníku došlo k znevýhodnění příjemce. Příjemce by neobdržel platbu včas, přitom podle citovaného ustanovení občanského zákoníku by příkazce splnil dluh, neboť z jeho účtu by byla částka odepsána nebo poukázána v hotovosti. Navíc by příkazce obdržel úrok z prodlení či částku neúspěšného převodu od své převádějící instituce podle příslušných ustanovení zákona o platebním styku, přestože žádná škoda ani prodlení mu nevznikly. Naopak příjemce by neměl ani plnění, ani úrok z prodlení, ani nárok na vrácení částky v případě neúspěšného převodu. Z těchto důvodů návrh sjednocuje úpravu okamžiku splnění peněžitého závazku v obou kodexech. Právo klienta na náhradu škody podle obecných ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku zůstává zachováno. Úprava byla ponechána jako dispozitivní, aby umožnila uzavření odchylné dohody.
K části čtvrté – změna zákona o konkursu a vyrovnání
Podle navrhované úpravy zákona o platebním styku má Česká národní banka soustřeďovat informace od soudů o prohlášení konkursu na majetek účastníků platebního systému provozovaného podle zákona o platebním styku nebo na majetek účastníků platebního systému provozovaného podle právního řádu jiného členského státu Evropské unie, jsou-li českými osobami. Česká národní banka pak bude povinna soudy poskytnuté informace předat provozovateli systému, jehož se konkurs účastníka týká, vybraným účastníkům, plnícím zprostředkovatelské funkce, a orgánům jiných členských států Evropské unie, které k tomu byly určeny v souladu s právem příslušného státu.
Aby mohla Česká národní banka tuto úlohu plnit, je nezbytné uložit v zákonu o konkursu a vyrovnání soudům povinnost oznámit bance prohlášení konkursu na účastníka platebního systému a doručit jí též příslušné usnesení.
K části páté – účinnost
Účinnost se stanoví ke stejnému datu, jako účinnost zákona o platebním styku, a to vzhledem k přímé souvislosti obou norem.
V Praze dne 26. září 2001
Ing. Miloš Zeman v.r.
předseda vlády
JUDr. Jaroslav Bureš v.r.
ministr spravedlnosti
Doc. Ing. Zdeněk Tůma CSc. v.r.
guvernér České národní banky
Část zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn
* * *
ČÁST I
Ustanovení kolizní a o právním postavení cizinců
ODDÍL 1
Kolizní ustanovení
§ 3
Způsobilost
(1) Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem.
(2) Činí-li právní úkon v Československé socialistické republice cizinec, stačí, není-li dále uvedeno něco jiného, je-li k úkonu způsobilý podle práva československého.
§ 4
Právní úkony
Pokud není stanoveno nebo k rozumnému uspořádání vztahů nezbytno něco jiného, řídí se platnost právního úkonu, jakož i následky jeho neplatnosti týmž právním řádem jako účinky právního úkonu; pokud však jde o formu, postačí, bylo-li učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle, vyjma, že by právní řád, jímž se řídí smlouva předepisoval písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti.
Práva věcná
§ 5
Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je.
§ 6
Vznik a zánik věcných práv k věcem movitým řídí se právem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva. Jde-li o věc, která se podle smlouvy přepravuje, posuzuje se vznik a zánik těchto práv podle práva místa, odkud byla věc odeslána.
§ 7
Ustanovení o zápisech do veřejných knih platí v místě, kde nemovitost je, se použijí i tehdy, když právní důvod vzniku, zániku, omezení nebo převodu knihovního práva se posuzuje podle jiného právního řádu.
§ 8
Vydržení se řídí právem místa, kde byla na počátku vydržovací doby. Vydržitel se však může dovolat právního řádu státu, na jehož území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy věc byla v tomto státě, jsou podle právního řádu tohoto státu splněny všechny podmínky vydržení.
Práva závazková
§ 9
Volba práva
(1) Účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné vztahy; mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.
(2) Pokud z projevu vůle účastníků nevyplývá nic jiného, nepřihlíží se ke kolizním ustanovením zvoleného právního řádu.
§ 10
(1) Nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu.
(2) Vzhledem k tomu se zpravidla řídí:
a) smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy;
b) smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost;
c) smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy;
d) smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy;
e) smlouvy, příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy;
f) smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy;
g) smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku.
(3) Jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu, v kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy.
§ 11
Právní řád určený podle § 9 nebo 10 platí také o změnách, zajištění a následcích porušení závazků tam uvedených, pokud z úmyslu účastníků nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.
§ 11a
(1) Práva a povinnosti osoby, které vznikly z její účasti v platebním systému, uvedeném v seznamu České národní banky podle zvláštního právního předpisu, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz, nebo u níž došlo k zastavení nebo omezení plateb v důsledku jiného opatření, se řídí týmž právním řádem, kterým se řídí smlouva o platebním systému. Volba jiného práva je vyloučena.
(2) Jsou-li určeny investiční instrumenty, včetně práv s nimi spojených, k zajištění práv
a) účastníka platebního systému uvedeného v seznamu České národní banky podle zvláštního právního předpisu, jestliže tato práva vznikla z jeho účasti v tomto systému,
b) České národní banky, ode dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost centrální banky některého z členských států Evropské unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor nebo Evropské centrální banky,
a práva těchto osob nebo osob jednajících na jejich účet jsou zaznamenána na účtu, v rejstříku nebo v jiné obdobné evidenci v České republice a ode dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost v takové evidenci v některém z členských států Evropské unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor, řídí se práva ze zajištění právním řádem státu, kde je veden účet, rejstřík nebo jiná obdobná evidence, v nichž je zajištění zaznamenáno. Volba jiného práva je vyloučena.
§ 12
Pokud jde o movitosti, řídí se ve vztahu mezi stranami právním řádem určeným podle § 9 až 11 také tyto otázky:
a) okamžik, od kterého na nabyvatele přechází oprávnění nakládat věcí,
b) okamžik, od kterého má nabyvatel právo na plody a užitky převáděné věci,
c) okamžik, kterým nebezpečí škody na převáděné věci přechází na nabyvatele,
d) okamžik, kterým právo na náhradu škody vzniklé v souvislosti s převáděnou věcí přechází na nabyvatele
e) výhrada vlastnického práva k převáděné věci.
§ 13
(1) Promlčení závazkových práv se řídí týmž právním řádem jako závazkové právo samo.
(2) Započtení se řídí, pokud z požadavku rozumného uspořádání právního poměru nevyplývá něco jiného, týmž právním řádem jako pohledávka proti níž směřuje započtení.
§ 14
Právní poměry vzniklé z jednostranných právních úkonů se řídí právním řádem státu, v němž má dlužník bydliště (sídlo).
§ 15
Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinnosti vyplývající ze smluv a jiných právních úkonů, řídí se právem místa, kde škoda vznikla, nebo místa, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu škody.
Právo pracovní
§ 16
(1) Poměry z pracovní smlouvy se řídí - pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává práci. Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala.
(2) Pracovní poměry pracovníků dopravních podniků se řídí u dopravy železniční a silniční právem sídla podniku, u dopravy říční a letecké právem místa registrace a u dopravy námořní právem státu, pod jehož vlajkou se doprava provozuje.
Právo dědické
§ 17
Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti.
§ 18
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době projevu vůle. Totéž právo je rozhodné i pro určení, které další druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.
(2) Forma závěti se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy závěť učinil; stačí však, vyhoví-li právu státu, na jehož území byla závěť učiněna. Totéž platí o formě zrušení závěti.
Právo rodinné
Vztahy mezi manžely
§ 19
Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem.
§ 20
Forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se manželství uzavírá.
§ 21
(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států. řídí se vztahy právem československým.
(2) Smluvená úprava manželského majetkového práva se posuzuje podle právního řádu, který byl pro majetkové vztahy manželů rozhodný v době, kdy k úpravě došlo.
§ 22
(1) Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem československým.
(2) Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství rozvodem nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v Československé socialistické republice delší dobu, použije se práva československého.
(3) Těchto ustanovení se použije i při prohlášení manželství za neplatné nebo při zjištění, zda tu manželství je, či není.
Vztahy mezi rodiči a dětmi
§ 23
(1) Určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením.
(2) Žije-li dítě v Československé socialistické republice, může být otcovství určeno (zjištěno nebo popřeno) podle práva československého, je-li to v zájmu dítěte.
(3) K platnosti uznání otcovství postačí, stane-li se podle práva státu, v němž k uznání došlo.
§ 24
(1) Vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, řídí se právem státu, jehož příslušníkem je dítě. Žije-li dítě v Československé socialistické republice, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva československého, je-li to v zájmu dítěte.
(2) Nároky rodičů na výživu vůči dětem se řídí právem státu, jehož příslušníkem je ten z rodičů, který nárok na výživu uplatňuje.
§ 25
(1) Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není provdána, řídí se právem státu, jehož příslušnicí je matka v době narození dítěte.
(2) Jestliže matka dítěte, která je cizí státní příslušnicí, má bydliště v Československé socialistické republice a otec dítěte je československým příslušníkem, řídí se nároky matky dítěte podle práva československého.
§ 26
(1) Osvojení se řídí právem státu, jehož příslušníkem je osvojitel.
(2) Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost, musí být splněny podmínky právních řádů obou manželů.
(3) Jestliže by bylo třeba podle odstavců 1 a 2 použít cizího právního řádu, který by osvojení nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů žije v Československé socialistické republice delší dobu, použije se práva československého.
§ 27
Zdali při osvojení a podobných vztazích je třeba přivolení dítěte, nebo jiných osob a orgánů, je nutno posoudit podle právního řádu státu, jehož je příslušníkem dítě.
Opatrovnictví
§ 28
Podmínky vzniku a zániku opatrovnictví nad nezletilými se řídí právním řádem státu, jehož je nezletilý příslušníkem. Opatrovnická péče se týká zásadně nezletilého a jeho majetku, nechť je jeho majetek kdekoli.
§ 29
Povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví nad nezletilým se řídí právním řádem státu, jehož je opatrovník příslušníkem.
§ 30
Právní poměry mezi opatrovníkem a nezletilým se řídí právním řádem státu, v němž je opatrovnický soud nebo řád.
§ 31
Tato ustanovení o opatrovnictví nad nezletilými platí obdobně, jde-li o podobná ochranná zařízení, jako opatrovnictví nad osobami nezpůsobilými k právním úkolům.
ODDÍL 2
Postavení cizinců
§ 32
(1) Cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané českoslovenští.
(2) V případě, že cizí stát nakládá se státními občany československými jinak než se svými příslušníky, může ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s příslušnými československými orgány rozhodnout, že ustanovení odstavce 1 se nepoužije.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2, pokud jde o majetkové vztahy, se použije obdobně pro právnické osoby.
§ 33
Dvojí a neurčité státní občanství
(1) Je-li někdo v rozhodné době státním občanem československým a považuje-li ho za svého příslušníka také jiný stát, je rozhodné státní občanství československé.
(2) Je-li někdo v rozhodné době zároveň příslušníkem několika států, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled.
(3) Na toho, kdo v rozhodné době není příslušníkem žádného státu nebo jehož státní příslušnost nelze stanovit nebo nelze zjistit, které příslušnosti nabyl naposled, je třeba hledět, jako by byl příslušníkem toho státu, na jehož území měl v rozhodné době bydliště, a nelze-li to zjistit, na jehož území měl pobyt. Nelze-li ani to zjistit, je třeba postupovat, jako by šlo o československého občana.
ODDÍL 3
Společná ustanovení
§ 34
Právní oblasti
Má-li se použít právního řádu státu, který má více právních oblastí, rozhodují o použití práva některé z nich předpisy onoho státu.
§ 35
Zpětný a další odkaz
Má-li se podle ustanovení tohoto zákona použít právního řádu, jehož ustanovení odkazují zpět na právo československé nebo dále na právo jiného státu, lze takový odkaz přijmout, odpovídá-li to rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahu, o který jde.
§ 36
Veřejný pořádek
Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení Československé socialistické republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat.
* * *
Část obchodního zákoníku s vyznačením navrhovaných změn
* * *
Část třetí
Obchodní závazkové vztahy
Hlava I
Obecná ustanovení
Díl I
Předmět právní úpravy a její povaha
§ 261
(1) Tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.
(2) Touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb.
(3) Touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy
a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka,
b) mezi zakladateli družstva a mezi členem a družstvem, jakož i mezi členy družstva navzájem, pokud vyplývají z členského vztahu v družstvu, jakož i ze smluv o převodu členských práv a povinností,
c) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování (§ 642) a dále z úplatných smluv týkajících se cenných papírů,
d) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716),
e) z bankovní záruky (§ 313), z cestovního šeku (§ 720) a slibu odškodnění (§ 725),
f) mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem,
g) mezi zakladateli a správcem vkladu.
(4) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců.
(5) Při použití této části zákona podle odstavců 1 a 2 je rozhodující povaha účastníků při vzniku závazkového vztahu.
(6) Smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího.
§ 262
(1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Dohodou nelze vyloučit použití ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách nebo adhezních smlouvách a zneužívajících klauzulích a ustanovení zvláštních právních předpisů směřujících k ochraně spotřebitele.
(2) Nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštního právního předpisu něco jiného a je-li jenom jedna ze stran právního vztahu podle § 261 odst. 1 nebo 3 podnikatelem, použijí se ustanovení této části na obě strany; ustanovení o odpovědnosti, spotřebitelských smlouvách nebo adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a společných závazcích občanského zákoníku a ustanovení zvláštních zákonů směřujících k ochraně spotřebitele však je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.
§ 263
(1) Strany se mohou odchýlit od ustanovení této části zákona nebo její jednotlivá ustanovení vyloučit s výjimkou ustanovení § 261 a § 262 odst. 2, § 263 až 272, § 273 odst. 1, § 276 až 289, § 301, 303, 304, § 306 odst. 2 a 3, § 308, § 311 odst. 1, § 312, 313, § 321 odst. 4, § 322, 324, 341, 344, 355, 365, 370, 371, 376, 382, 384, § 386 až 408, § 444, 458, 459, 477, 478, § 479 odst. 2, § 480, § 483 odst. 3, § 488, § 488b až 488e, § 493, 499, § 509 odst. 1, § 528, 535, 592, 597, 608, § 612 až 614, § 620, § 622 odst. 4, § 628, 655, 655a, 658, 659a, 659b, 659c, § 660 odst. 4, § 662 odst. 3, § 668 odst. 3, § 669 odst. 6, § 672a, § 673 odst. 2, § 678, § 679 odst. 1, § 680, 707, 711, § 709 odst. 3, § 710 odst. 2 a 3, § 713 odst. 2, § 714 odst. 4, § 718 odst. 1, 720, 725, 729, 743 a § 745 odst. 2.
(2) Strany se nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu.
§ 264
(1) Při určení práv a povinností ze závazkového vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.
(2) Obchodní zvyklosti, ke kterým se má přihlížet podle smlouvy, se použijí před těmi ustanoveními tohoto zákona, jež nemají donucující povahu.
§ 265
Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.
* * *
Díl XXIII
Smlouva o běžném účtu
§ 708
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele.
(2) K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná forma.
§ 709
(1) Banka je povinna přijímat na běžný účet v měně, na kterou zní, peněžité vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na běžném účtu podle písemného příkazu majitele účtu nebo při splnění podmínek stanovených ve smlouvě vyplatit mu požadovanou částku nebo uskutečnit jeho jménem platby jím určeným osobám. Nevyplývá-li z příkazu doba, kdy má být platba provedena, je banka povinna platbu provést v den, který následuje po doručení příkazu.
(2) Je-li zřízen běžný účet pro několik osob, má každá z nich postavení majitele účtu.
§ 710
Je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru (§ 497 a násl.).
§ 711
(1) Za provedení plateb je banka oprávněna požadovat úhradu nákladů s tím spojených a použít k jejich započtení peněžních prostředků na účtu.
(2) Banka opraví bez zbytečného odkladu chybné účtování. Nárok na náhradu škody tím není dotčen.
§ 712
(1) Banka je povinna v lhůtách stanovených ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu, oznámit majiteli účtu údaje o přijatých a provedených platbách.
(2) Majitel účtu je oprávněn požadovat, aby mu banka prokázala provedení plateb.
§ 713
(1) Banka je povinna připsat ve prospěch běžného účtu jeho majitele peněžní prostředky ke dni, kdy banka získala právo s nimi nakládat, a od tohoto dne náleží majiteli účtu úroky z těchto prostředků.
(2) Peněžní prostředky použité majitelem účtu podle § 709 účtuje banka k tíži účtu dnem, kdy tyto peněžní prostředky vyplatila nebo platby uskutečnila, a za tento den nenáleží majiteli účtu úroky z čerpaných peněžních prostředků.
§ 714
(1) Ze zůstatku účtu platí banka úrok. Úroky jsou splatné, není-li ve smlouvě stanoveno něco jiného, koncem každého kalendářního čtvrtletí a připisují se ve prospěch běžného účtu.
(2) Není-li výše úroku sjednána ve smlouvě, je banka povinna platit úroky stanovené zákonem nebo na základě zákona, jinak úroky obvyklé pro účty vedené za podobných podmínek.
§ 715
(1) Smlouva může být majitelem účtu kdykoli s okamžitou účinností písemně vypovězena.
(2) Banka může smlouvu písemně vypovědět s účinností ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu.
(3) Zůstatek běžného účtu banka vyplatí majiteli účtu nebo podle jeho příkazu převede na jiný účet u banky nebo po odečtení nákladů s tím spojených na účet u jiné banky.
(4) Banka je povinna oznámit bez zbytečného odkladu majiteli účtu výši zůstatku jeho účtu ke konci kalendářního roku.
Díl XXIII
Smlouva o běžném účtu
§ 708
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.
(2) Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu.
§ 709
(1) Ve smlouvě o běžném účtu banka označí majitele účtu uvedením obchodní firmy nebo názvu a sídla majitele a identifikačního čísla, pokud bylo přiděleno, jde-li o osobu právnickou, nebo uvedením jména, příjmení, bydliště a rodného čísla nebo data narození majitele, popřípadě obchodní firmy, místa podnikání a identifikačního čísla, jde-li o osobu fyzickou.
(2) Smlouva o běžném účtu může obsahovat dále
a) osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi,
b) výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby, období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku peněžních prostředků na účtu jeho majiteli, popřípadě ujednání, že úroky nebudou placeny,
c) lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a dále formu tohoto oznámení,
d) výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí, popřípadě ujednání, že úplata nebude bankou požadována. Výši úplaty lze sjednat i odkazem na ceník banky.
(3) S účtem je oprávněn nakládat jen majitel účtu. Jiná osoba než majitel účtu může nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci udělené majitelem účtu a sepsané formou notářského zápisu.
(4) Je-li zřízen účet pro více osob, má každá z nich postavení majitele účtu. Spolumajitelé nakládají s účtem společně, pokud se ve smlouvě o běžném účtu s bankou nedohodnou, že s účtem nakládá jeden z nich. Nestanoví-li smlouva o běžném účtu nebo rozhodnutí soudu něco jiného, jsou podíly všech spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu stejné.
§ 710
(1) Banka je povinna přijímat na účet v měně, na kterou zní, vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na účtu uskutečnit podle příkazu majitele účtu nebo osob oprávněných podle odstavce 2 výplaty nebo platby majiteli účtu nebo jím určeným osobám.
(2) S peněžními prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat jen osoby uvedené v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance, jiné osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu. Banka je oprávněna nakládat s peněžními prostředky na účtu, stanoví-li tak zákon nebo smlouva o běžném účtu.
(3) Banka je povinna provést platby řádně a včas, pokud majitel účtu splnil požadavky stanovené zákonem a smlouvou o běžném účtu.
(4) Nejsou-li výše úplaty ani způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu, je majitel účtu povinen platit úplatu obvyklou v době provedení služby.
§ 711
Smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).
§ 712
(1) Nestanoví-li smlouva o běžném účtu něco jiného, je banka povinna oznámit majiteli účtu po skončení kalendářního měsíce každý přijatý vklad a platbu a každou provedenou výplatu a platbu v tomto kalendářním měsíci a po skončení kalendářního roku je povinna informovat majitele účtu o zůstatku peněžních prostředků na účtu, a to výpisem z účtu.
(2) Banka prokáže majiteli účtu na jeho žádost provedení plateb.
§ 713
(1) Banka je povinna odepsat peněžní prostředky z účtu v den určený osobou oprávněnou nakládat s peněžními prostředky na účtu, předá-li tato osoba proveditelný příkaz v době dohodnuté s bankou; není-li tento den určen, ve lhůtě stanovené smlouvou o běžném účtu a není-li lhůta stanovena, pak nejpozději následující pracovní den po předání příkazu.
(2) Banka je povinna připsat peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději ve lhůtách stanovených zvláštním právním předpisem.
(3) Nestanoví-li lhůtu zvláštní právní předpis nebo smlouva o běžném účtu, připíše banka peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději následující pracovní den poté, kdy získala právo s nimi nakládat.
§ 714
(1) Nestanoví-li smlouva o běžném účtu něco jiného, platí banka majiteli účtu ze zůstatku peněžních prostředků na účtu úroky.
(2) Úroky z peněžních prostředků na účtu náležejí majiteli účtu ode dne, k němuž byly ve prospěch jeho účtu v souladu s § 713 odst. 2 nebo 3 připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vyplaceny.
(3) Úroková sazba se stanoví jako roční. Úroky jsou splatné, nestanoví-li smlouva o běžném účtu jinak, koncem každého kalendářního měsíce a banka je povinna připsat je k zůstatku peněžních prostředků na účtu nejpozději do pěti pracovních dnů po skončení kalendářního měsíce, za který se k zůstatku peněžních prostředků na účtu připisují.
(4) Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu, činí úroková sazba polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu.
§ 715
(1) Smlouva o běžném účtu může být majitelem účtu kdykoli písemně vypovězena, i když byla uzavřena na dobu určitou. Dnem doručení výpovědi bance smlouva o běžném účtu zaniká.
(2) Banka může smlouvu o běžném účtu kdykoli písemně vypovědět. Smlouva o běžném účtu zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu.
(3) Jestliže banka vypoví smlouvu o běžném účtu proto, že majitel účtu porušil podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy o běžném účtu, zaniká smlouva o běžném účtu dnem doručení výpovědi majiteli účtu. Výpověď musí být v tomto případě podána jako doporučená zásilka na adresu uvedenou ve smlouvě o běžném účtu. Odmítne-li adresát výpověď převzít nebo výpověď nebylo možné doručit, účinky doručení nastávají v den, v němž držitel poštovní licence vrátil výpověď bance.
(4) Zanikne-li smlouva o běžném účtu, banka bez zbytečného odkladu vypořádá pohledávky a závazky týkající se účtu, zejména provede platby uskutečněné prostřednictvím platebních karet a šeků, pokud byly použity do dne zániku smlouvy o běžném účtu, a dále je banka oprávněna si započítat své pohledávky, které má vůči majiteli účtu ze smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu je povinen vrátit bance platební karty a tiskopisy šeků, které mu k účtu vydala.
(5) Po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu banka účet zruší. Zůstatek peněžních prostředků zrušeného účtu banka vyplatí majiteli účtu, pokud nedal příkaz, aby jej banka převedla na jiný účet nebo vyplatila jím určeným osobám. Banka je oprávněna si započítat svou pohledávku na úplatu za převod zůstatku peněžních prostředků zrušeného účtu na jiný účet, popřípadě svou pohledávku na úhradu nákladů spojených s úschovou zůstatku peněžních prostředků, jestliže nemohl být vyplacen ani převeden na jiný účet. Banka je povinna majiteli po zrušení účtu písemně oznámit, ke kterému dni byl účet zrušen.
Díl XXIV
Smlouva o vkladovém účtu
§ 716
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit tento účet pro jeho majitele v určité měně a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky a přenechat jejich využití bance.
(2) Není-li měna ve smlouvě určena, platí, že se účet zřizuje v československé měně.
(3) K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná forma.
§ 717
(1) Jestliže majitel účtu nakládá s peněžními prostředky na účtu před dobou určenou ve smlouvě, nebo není-li v ní tato doba určena, před uplynutím výpovědní lhůty, nárok na úroky zaniká nebo se sníží způsobem stanoveným ve smlouvě. Nevyplývá-li ze smlouvy jiná účinnost výpovědní lhůty, je výpověď účinná po třech měsících ode dne, kdy majitel účtu doručil bance písemnou výpověď. Vypovědět lze i část vkladu. Účinky zániku nebo snížení nároku na úroky se týkají pouze úroku z částky, u níž nebyla dodržena výpovědní lhůta.
(2) Stanoví-li to smlouva, není majitel účtu oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím doby stanovené v odstavci 1.
§ 718
(1) Banka je povinna platit úrok ve výši stanovené ve smlouvě nebo, není-li smluvena ve výši stanovené zákonem nebo na základě zákona, jinak v obvyklé výši s přihlédnutím k délce doby, po kterou byly peněžní prostředky na účtu vázány.
(2) Úroky jsou splatny po uplynutí lhůty, po kterou jsou peněžní prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle § 717 odst. 1. Nebyl-li vkladový účet sjednán na určitou dobu, nebo byl-li sjednán na dobu delší než jeden rok, jsou úroky splatny nejpozději koncem každého kalendářního roku.
(3) Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu delší než jeden rok, je banka povinna na žádost majitele účtu úroky vyplatit po uplynutí kalendářního roku.
(4) Úroky se počítají ode dne, kdy banka získala právo nakládat s peněžními prostředky. Za den, kdy majitel účtu nakládá s peněžními prostředky, mu úroky nenáleží.
§ 719
(1) Po uplynutí stanovené doby nebo účinnosti výpovědi podle § 717 odst. 1 je banka povinna uvolněné peněžní prostředky vyplatit majiteli účtu nebo převést na jeho účet u jiné banky.
(2) Týká-li se výpověď podle § 717 odst. 1 pouze části peněžních prostředků na účtu, nastávají účinky stanovené v odstavci 1 ohledně této části.
Díl XXIV
Smlouva o vkladovém účtu
§ 716
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.
(2) Smlouva o vkladovém účtu vyžaduje písemnou formu.
§ 716a
Smlouva o vkladovém účtu může obsahovat dále
a) osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu,
b) výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku účtu jeho majiteli,
c) lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a dále formu tohoto oznámení,
d) ujednání, zda a za jakých podmínek může majitel účtu nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě o vkladovém účtu nebo před uplynutím výpovědní lhůty (§ 717 odst. 1).
§ 717
(1) Jestliže majitel účtu nakládá s peněžními prostředky na účtu před dobou určenou ve smlouvě o vkladovém účtu, nebo není-li v ní tato doba určena, před uplynutím výpovědní lhůty, nárok na úroky zaniká nebo se sníží způsobem stanoveným ve smlouvě o vkladovém účtu. Účinky zániku nebo snížení nároku na úroky se týkají pouze úroků z částky, u níž nebyla dodržena výpovědní lhůta.
(2) Stanoví-li to smlouva o vkladovém účtu, není majitel účtu oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím doby stanovené v odstavci l.
(3) Majitel účtu se může s bankou dohodnout, že doba určená ve smlouvě o vkladovém účtu se opakovaně prodlužuje.
(4) Je-li smlouva o vkladovém účtu uzavřena na dobu neurčitou, lze vypovědět i část vkladu.
§ 718
(1) Banka je povinna platit majiteli účtu úroky sjednané ve smlouvě o vkladovém účtu. Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení ve smlouvě o vkladovém účtu sjednány, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu.
(2) Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu kratší než jeden rok, jsou úroky splatny po uplynutí lhůty, po kterou jsou peněžní prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle § 717 odst. l. Nebyla-li smlouva o vkladovém účtu sjednána na dobu určitou, jsou úroky splatny nejpozději koncem každého kalendářního roku.
(3) Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu delší než jeden rok, je banka povinna na žádost majitele účtu úroky vyplatit po uplynutí kalendářního roku.
(4) Úroky z peněžních prostředků na účtu náležejí majiteli účtu ode dne, k němuž byly ve prospěch jeho účtu připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vyplaceny.
§ 719
Banka je povinna uvolněné peněžní prostředky podle příkazu majitele účtu vyplatit nebo převést majiteli účtu nebo jím určeným osobám.
§ 719a
Není-li v ustanoveních § 716 až 719 stanoveno něco jiného, použijí se na smlouvu o vkladovém účtu přiměřeně ustanovení o smlouvě o běžném účtu.
* * *
Část občanského zákoníku s vyznačením navrhované změny
* * *
§ 567
(1) Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.
(2) Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím pošty nebo peněžního ústavu, je dluh splněn okamžikem, kdy byla částka poukázána, není-li dohodnuto jinak.
(2) Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu nebo provozovatele poštovních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.
* * *
Část zákona o konkursu a vyrovnání s vyznačením navrhované změny
* * *
§ 13
(1) V usnesení o prohlášení konkursu musí být ustaven správce konkursní podstaty; jestliže soud ustavil v řízení předběžného správce, ustaví jej za správce.
(2) Usnesení o prohlášení konkursu obsahuje
a) jméno a bydliště (obchodní jméno nebo název, sídlo a identifikační číslo) úpadce, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci úpadce,
b) jméno a bydliště (obchodní jméno nebo název, sídlo a identifikační číslo) správce konkursní podstaty,
c) výzvu, aby věřitelé ve lhůtě stanovené soudem přihlásili u soudu všechny své pohledávky; tato lhůta nesmí být kratší třiceti dnů a delší tří měsíců,
d) výzvu, aby osoby, které mají závazky vůči úpadci, již plnění neposkytovaly úpadci, ale správci konkursní podstaty.
(3) Ve výzvě podle odstavce 2 písm. c) musí být věřitelé vyzváni, aby neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na úpadcových věcech, právech nebo pohledávkách; přitom je třeba označit předmět, u něhož se nárokuje zajišťovací právo, druh a důvod pro vznik zajišťovacího práva, a zajišťovanou pohledávku.
(4) Usnesení o prohlášení konkursu se doručí účastníkům řízení; dále se doručí správci, osobám uvedeným v § 3 odst. 2, známým věřitelům úpadce, jakož i příslušným daňovým orgánům a úřadům práce. Úpadci se usnesení doručí do vlastních rukou.
(5) Usnesení se vyvěsí toho dne, kdy bylo vydáno, v úplném znění nebo ve vhodném zkráceném znění na úřední desce soudu a dále na úřední desce okresního soudu, v jehož obvodu je dlužníkův podnik nebo jeho bydliště, jsou-li mimo sídlo soudu. Výpis z usnesení soud zveřejní též způsobem stanoveným zvláštním předpisem nebo jiným vhodným způsobem. Je-li dlužník zapsán v obchodním nebo jiném rejstříku, oznámí soud prohlášení konkursu orgánu, který rejstřík vede a který toto prohlášení zapíše; oznámení soudu se považuje za návrh na zahájení řízení o změně zápisu. Soud dále oznámí prohlášení konkursu katastrálním úřadům, které evidují nemovitosti, o nichž je mu známo, že patří dlužníkovi.
(6) Účinky prohlášení konkursu nastanou vyvěšením usnesení na úřední desce soudu, který konkurs prohlásil. Tímto okamžikem se dlužník stává úpadcem.
(7) Obdobně podle odstavců 4 a 5 se postupuje, jestliže byl návrh na prohlášení konkursu zamítnut podle § 12a odst. 4.
(8) Je-li dlužník účastníkem platebního systému uvedeného v seznamu České národní banky podle zvláštního právního předpisu, soud současně s vyvěšením usnesení podle odstavce 5 oznámí prohlášení konkursu též České národní bance; usnesení o prohlášení konkursu se České národní bance doručí bez zbytečného odkladu.
* * *
Srovnávací tabulka návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku, s legislativou ES
Navrhovaný předpis ČR |
Odpovídající předpis ES |
|||||
Ustanovení zákona |
Obsah |
Celex č. |
Ustanovení (čl. písm., bod, odst., apod.) |
Obsah |
Hodnocení slučitelnosti |
Poznámka |
ZMĚNA ZÁKONA O MEZINÁRODNÍM PRÁVU SOUKROMÉM A PROCESNÍM |
|
|
|
|||
§ 11a |
a práva těchto osob jsou zaznamenána na účtu, v rejstříku nebo v jiné obdobné evidenci České republiky a ode dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost v takové evidenci některého z členských států Evropské unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor, řídí se práva ze zajištění právním řádem státu, kde je veden účet, rejstřík nebo jiná obdobná evidence, v nichž je zajištění zaznamenáno. Volba jiného práva je vyloučena.
|
31998L0026 |
Čl. 8
Čl. 9, odst. 2 |
Je-li zahájeno konkurzní řízení proti účastníkovi systému, určuje práva a povinnosti vyplývající z účasti v systému, nebo v souvislosti s ní, právo, jímž se tento systém řídí.
Jsou-li cenné papíry (včetně práv s nimi spojených) poskytnuty jako zajištění účastníkům a/nebo centrálním bankám členských států nebo budoucí Evropské centrální bance, jak je uvedeno v odstavci 1, a právo těchto bank (nebo právo zmocněnce, zástupce nebo třetí osoby jednající jejich jménem) k cenným papírům je zaneseno v registru, na účtu nebo v systému centralizované evidence nacházejícím se v některém členském státě, vztahují se na určení práv těchto subjektů jako držitelů zajištění ve vztahu k těmto cenným papírům právní předpisy uvedeného členského státu.
|
Plná |
|
ZMĚNA OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU |
|
|
|
|||
§ 567 odst. 2 |
Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavunebo provozovatele poštovních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.
|
31997L0005 |
Čl. 6, odst. 2, druhý pododstavec
Čl. 8, odst. 1, první pododstavec
|
Není-li sjednaná lhůta dodržena nebo, neexistuje-li taková lhůta, nejsou-li do konce pátého bankovního pracovního dne následujícího po dni akceptace příkazu k přeshraničnímu převodu peněžní prostředky připsány na účet instituce příjemce, poskytne instituce příkazce příkazci odškodnění.
Nejsou-li poté, co instituce příkazce akceptovala příkaz k provedení přeshraničního převodu, příslušné částky připsány na účet instituce příjemce, a aniž jsou tím dotčeny jakékoli jiné uplatnitelné nároky, poukáže instituce příkazce příkazci částku přeshraničního převodu až do výše 12 500 ECU … |
Plná |
Právo ES upravuje pro celou EU/EHP jednotně odškodnění a postupy při ztrátě částky převodu a vychází přitom z , v Evropě běžného, stanovení okamžiku splacení dluhu doručením dlužné částky. Pokud by ČR nepřizpůsobila svoji doposud opačnou úpravu, znamenalo by to, že v případě ztráty částky by dlužník měl i splněný dluh i odškodnění, zatímco věřitel by neměl nárok na nic. |
ZMĚNA ZÁKONA O KONKURSU A VYROVNÁNÍ |
|
|
|
|||
§ 13, odst. 8 |
Je-li dlužník účastníkem platebního systému uvedeného v seznamu České národní banky podle zvláštního právního předpisu, soud současně s vyvěšením usnesení podle odstavce 5 oznámí prohlášení konkursu též České národní bance; usnesení o prohlášení konkursu se České národní bance doručí. |
31998L0026 |
Čl.6, odst. 1,2 |
1. Pro účely této směrnice se okamžikem zahájení konkurzního řízení rozumí okamžik, kdy příslušný soudní nebo správní orgán vydá rozhodnutí. 2. Po vydání rozhodnutí podle odstavce 1 o něm příslušný soudní nebo správní orgán okamžitě vyrozumí příslušný orgán určený členským státem. |
Plná |
|
Číslo předpisu ES (kód celex) |
Název předpisu ES |
31997L0005 |
Směrnice EP a Rady ze dne 27. ledna 1997, o přeshraničních převodech |
31998L0026 |
Směrnice EP a Rady ze dne 19. května 1998, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry |