Obecná část
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku, je předkládán na základě plánu legislativních prací vlády na rok 2001 a usnesení vlády České republiky č. 1289 ze dne 18. prosince 2000, kterým byl schválen návrh věcného řešení změn zákonů vyvolaných v souvislosti se zákonnou úpravou platebního styku a kterým bylo rozhodnuto zpracovat tento materiál a předložit jej vládě do 30. září 2001. Usnesením č. 763 ze dne 25. července stanovila vláda České republiky termín předložení harmonizačních zákonů na 31. srpen 2001.
V souvislosti s přípravou zákona o platebním styku, který implementuje právní akty Evropských společenství v oblasti platebního styku, vznikla potřeba změnit některé zákony. Vláda citovaným usnesením rozhodla, že tyto změny budou předmětem samostatného zákona.
Jedná se o změnu zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a změnu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Zhodnocení platného právního stavu
Do jednotlivých návrhů změn citovaných zákonů jsou promítnuty převážně nové principy evropského práva v oblasti platebního styku, které platná právní úprava dosud neobsahuje.
Pouze u obchodního zákoníku není většina změn motivována bezprostřední implementací směrnic Evropských společenství. Jsou zde promítnuty částečně harmonizační úpravy vyvolané přípravou zákona o platebním styku, ve větší míře si však úpravy vyžádala bankovní praxe. Úprava smlouvy o běžném účtu (§ 708 až 715) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716 až 719) týkající se platebního styku nebyla dosud předmětem ani jedné z četných novelizací tohoto kodexu. Některé principy (např. nakládání s účtem a s peněžními prostředky na účtu či vypořádání při zániku smlouvy o účtu) jsou v platné právní úpravě zcela opomenuty.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
i) a) změna zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů
Navrhovanou novelu je třeba chápat v širších souvislostech s cílem směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, která bude implementována v oblasti platebních systémů zákonem o platebním styku, dílčí úpravou v zákoně o konkursu a vyrovnání a částečně též změnou zákona č. 97/1963 Sb.
Připravovaný zákon o platebním styku upravuje vznik a fungování platebních systémů, jejichž účastníci se dohodli, že se tyto systémy řídí právním řádem České republiky. Cílem směrnice a tedy i legislativních úprav v českém právním řádu je umožnit využití peněžních prostředků nebo zajištění (kolaterálu) pro splnění závazků účastníka platebního systému vyplývajících z jeho účasti v tomto systému, a to i v případě, byl-li na majetek tohoto účastníka prohlášen konkurz, popřípadě, bylo-li vůči němu uplatněno jiné opatření, jehož právním následkem je zastavení nebo omezení plateb. Úpravy mají zabránit blokování těchto peněžních prostředků z titulu prohlášení konkurzu, zajistit neodvolatelnost, platnost a vymahatelnost příkazů účastníka – úpadce, které byly přijaty systémem provozovaným podle zákona o platebním styku. Zároveň se v návrhu zákona o platebním styku umožňuje realizovat přednostně práva ze zajištění poskytnutého účastníkem – úpadcem k zajištění jeho závazků z příkazů přijatých tímto systémem. Tato opatření mají vést k odstranění dominového efektu insolvence dalších účastníků systému. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle zákona o platebním styku budou moci být v systémech provozovaných podle tohoto zákona účastníky též zahraniční osoby (i z „třetích států“), na druhé straně české osoby se budou účastnit platebních systémů provozovaných podle právního řádu států Evropské unie (Evropského hospodářského prostoru).
Protože zákonem o platebním styku bude zajištěno pokračování v realizaci příkazů i práv ze zajištění (kolaterálu) účastníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurz (nebo vůči němuž bylo uplatněno jiné opatření), je třeba zajistit, aby tato realizace nebyla znemožněna cizím právem v případě účastníka z jiného státu, než toho, podle jehož právního řádu se řídí smlouva o platebním systému.
To je úkolem změny zákona č. 97/1963 Sb. Navrhovaná úprava obsahuje odchylku od obecné zásady mezinárodního práva soukromého, podle níž konkurzní řízení a jeho účinky podléhají právu státu, v němž bylo řízení zahájeno, a stanoví zásadu, že práva a povinnosti účastníka systému, na jehož majetek byl prohlášen konkurz, popřípadě vůči němuž bylo uplatněno jiné opatření, pokud vznikly v souvislosti s jeho účastí v systému uvedeném v seznamu České národní banky podle zákona o platebním styku, se řídí právem státu, kterým se řídí smlouva o platebním systému. Pokud jde o práva ze zajištění investičními instrumenty, řídí se práva ze zajištění právem státu, v němž je veden účet, rejstřík nebo jiná obdobná evidence, kde jsou tato práva zaznamenána.
j) b) změna zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Navrhuje se změna ustanovení § 263 odst. 1, § 708 až 715, změna § 716, doplnění § 716a, změna § 717 až 719 a doplnění § 719a, která upravují smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu. Cílem těchto změn není bezprostřední implementace právních aktů Evropských společenství. Protože však obchodní zákoník upravuje v § 709 a 713 lhůty provádění plateb (převodů), musí být úprava uvedena do souladu s připravovaným zákonem o platebním styku, který tyto lhůty kogentně stanoví. Dále se doplňuje demonstrativní výčet podmínek smlouvy o účtu (výše cen, lhůty, úrok) v návaznosti na část návrhu zákona o platebním styku upravující převody plateb. Ostatní úpravy mají přinést zpřesnění pojmů a nejasných ustanovení připouštějících dvojí výklad, vypuštění neživotných ustanovení a především doplnění úprav, které si vyžádala bankovní praxe.
Pro přehlednost úpravy jsou do návrhu změny zákona zahrnuta kompletní ustanovení jednotlivých paragrafů i v těch částech, které zůstávají beze změny.
k) c) změna zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Navrhuje se změna ustanovení § 567 odst. 2. Cílem této úpravy je sjednocení okamžiku splnění peněžitého dluhu plněného prostřednictvím peněžního ústavu nebo provozovatele poštovních služeb s ustanovením § 339 obchodního zákoníku. Obě ustanovení mají totiž vazbu na ustanovení části druhé návrhu zákona o platebním styku týkající se převodů plateb, konkrétně poskytnutí úroku z prodlení při zpoždění platby a vrácení částky při neúspěšném převodu. Zákon o platebním styku v souladu s příslušnou směrnicí přesně určuje, která osoba (zda příkazce či příjemce) a od kterého okamžiku má právo na úrok z prodlení či vrácení částky. Tato pravidla musí platit v celé Evropské unii stejně, aby bylo možno zajistit provázaně práva a povinnosti osob z různých členských států. Současná dikce § 567 odst. 2 občanského zákoníku by v těchto souvislostech znevýhodňovala příjemce platby, jehož nárok by zanikl splněním, aniž by mu vznikl nárok na úrok z prodlení či vrácení částky podle zákona o platebním styku.
d) změna zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů
Navrhuje se doplnění ustanovení § 13 o nový odstavec 8. Úprava implementuje článek 6 směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a přímo souvisí s připravovaným zákonem o platebním styku. Podle návrhu tohoto zákona bude Česká národní banka soustřeďovat informace o prohlášení konkurzu na majetek účastníků platebních systémů provozovaných podle zákona o platebním styku nebo platebních systémů evropských. Zákon o platebním styku stanoví informační povinnost České národní banky o prohlášení konkurzu na majetek účastníka, a to vůči vybraným účastníkům daného systému i vůči orgánům členských států Evropské unie.
Nové ustanovení v zákonu o konkursu a vyrovnání ukládá oznamovací povinnost konkurzních soudů vůči České národní bance, aby byla zajištěna provázanost obou norem.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Navrhovaná právní úprava je nezbytná pro dosažení plné slučitelnosti českého právního řádu s právem Evropských společenství upravujícím platební styk a platební systémy a znamená rovněž nezbytné doplnění českého právního řádu v oblastech, které nejsou dosud upraveny nebo jsou upraveny nevhodně.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami a její slučitelnost s právními akty Evropských společenství
Návrh zákona má do značné míry harmonizační charakter a změny citovaných zákonů buď přímo implementují nebo souvisejí s implementací následujících právních aktů Evropských společenství:
l) - směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. Návrh změny zákona č. 97/1963 Sb. přímo implementuje článek 8 a článek 9 odst. 2 této směrnice pro oblast platebního styku; návrh změny zákona č. 328/1991 Sb. implementuje článek 6 směrnice.
m) - směrnice 97/5/ES o přeshraničních převodech. Návrh změny občanského zákoníku a částečně změny obchodního zákoníku je vyvolán implementací této směrnice návrhem zákona o platebním styku.
Návrh zákona je s těmito akty plně slučitelný a je plně v souladu s právem Evropských společenství. Jiné mezinárodní závazky České republiky nejsou návrhem zákona dotčeny.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na státní rozpočet.
Zvláštní část
K části první - změna zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním
Do zákona se doplňuje nové ustanovení kolizní normy (§11a), které implementuje článek 8 a článek 9 odst. 2 Směrnice 98/26/ES v oblasti platebních systémů. Toto ustanovení stanoví zásadu, že práva a povinnosti účastníka systému, na jehož majetek byl prohlášen konkurz (nebo vůči němuž bylo uplatněno jiné opatření, jehož právním následkem je zastavení nebo omezení plateb, např. nucená správa), pokud vznikly v souvislosti s jeho účastí v systému uvedeném v seznamu České národní banky podle zákona o platebním styku, se řídí právem státu, kterým se řídí smlouva o tomto platebním systému. Dohoda o právním řádu, jímž se platební systém řídí, je pojmovým znakem systému podle směrnice a tedy i podle návrhu zákona o platebním styku. Seznam České národní banky bude obsahovat jak systémy provozované podle českého právního řádu (podle zákona o platebním styku), tak ode dne vstupu České republiky do Evropské unie systémy působící podle práva ostatních členských států Evropské unie (států Evropského hospodářského prostoru).
Druhá zásada, kterou změna zákona č. 97/1963 Sb. upravuje, se týká práv na investiční instrumenty, která byla poskytnuta jako zajištění (tzv. kolaterál) závazků vyplývajících z účasti v systému uvedeném v seznamu České národní banky podle zákona o platebním styku. Jsou-li tato práva zaznamenána na účtu, v rejstříku nebo v jiné obdobné evidenci v České republice nebo ode dne vstupu České republiky do Evropské unie v některém z ostatních členských států Evropské unie (států Evropského hospodářského prostoru), řídí se práva ze zajištění právem státu, v němž je veden účet, rejstřík nebo jiná evidence, zatímco ostatní práva vyplývající z účasti v platebním systému se řídí právním řádem státu, kterým se řídí smlouva o tomto platebním systému. Tento princip se uplatní nejen ve vztahu k zajištění ve prospěch účastníka platebního systému, ale v souladu se směrnicí ve prospěch národních centrálních bank a Evropské centrální banky, a to bez souvislosti s účastí v platebním systému.
K části druhé – změna obchodního zákoníku
K bodu 1:
Některá z novelizovaných ustanovení smlouvy o běžném účtu jsou označena jako kogentní (zejména úprava disponování s účtem a s peněžními prostředky na účtu).
K bodu 2 (Smlouva o běžném účtu)
K § 708:
V odstavci 1 nedochází k věcným změnám, pouze k výstižnější charakteristice smlouvy o běžném účtu.
Odstavec 2 přejímá stávající zásadu písemné formy smlouvy o běžném účtu.
K § 709:
V odstavci 1 se nově zavádí povinnost označit ve smlouvě majitele účtu obchodní firmou (názvem) a sídlem, či jménem a bydlištěm a dalšími identifikačními znaky majitele účtu. Tím je deklarována neexistence anonymních účtů v bankách.
Odstavec 2 uvádí demonstrativní výčet náležitostí a podmínek, které by měla smlouva o běžném účtu obsahovat. Zkušenosti z praxe ukázaly, že je nezbytné, aby smlouva o běžném účtu obsahovala základní podmínky služeb (např. úročení, předávání výpisů z účtu, stanovení úplaty za služby). Jejich absence ve smlouvě (resp. obchodních podmínkách banky, které bývají nedílnou součástí smlouvy) komplikuje vzájemné vztahy smluvních partnerů a případné řešení sporů. V odst. 2 písm. d) se zdůrazňuje možnost sjednat ve smlouvě, že úplata nebude bankou požadována (stejný princip je uplatněn u úročení účtu). Běžné účty, které nejsou zpoplatňovány, ani úročeny, jsou v praxi klienty často využívány.
Za účelem zvýšení právní jistoty se v odstavci 3 připouští možnost nakládání s účtem jen pro jeho majitele. Nakládáním s účtem se rozumí například změna podpisových vzorů, změna jiných dispozic týkajících se účtu, právo smlouvu o běžném účtu vypovědět. Tento pojem neznamená nakládání s peněžními prostředky na účtu, jehož úprava je obsažena v § 710. Ustanovení připouští, aby majitel účtu udělil k nakládání s účtem speciální plnou moc sepsanou ve formě notářského zápisu. Nedodržení této podmínky má na následek neplatnost plné moci. Toto přísné opatření má chránit klienta před vysokým rizikem zneužití běžné plné moci.
Ustanovení odstavce 4 řeší nakládání s účtem pro případ spolumajitelství účtu. Z praktických důvodů a zejména v zájmu ochrany klientů i banky se stanoví zásada, že spolumajitelé nakládají s účtem společně, není-li ve smlouvě o běžném účtu výslovně určena k nakládání s účtem jedna z těchto osob. Ustanovení řeší podpůrně výši podílů spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu pro případy, že tato věc není pokryta smlouvou nebo rozhodnutím soudu. Stanoví se zásada, že podíly spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu jsou stejné.
K § 710:
Odstavec 1 vymezuje povinnosti banky a koresponduje se stávajícím ustanovením § 709 odst. 1.
Do odstavce 2 se zakotvuje důležitá již vžitá bankovní zásada, spočívající v oprávnění disponovat s peněžními prostředky na účtu jen ze strany osob, které jsou uvedeny v podpisových vzorech k účtu, nebo u nichž dispoziční právo vyplývá ze smlouvy o běžném účtu (např. disponování platební kartou). Běžně se k disponování s peněžními prostředky na účtu nepřipouští plná moc, ledaže by to bylo výslovně stanoveno ve smlouvě o běžném účtu. Banka nakládá s peněžními prostředky na účtu v souladu se zákonem (v případě výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu dle občanského soudního řádu), nebo, stanoví-li to smlouva o běžném účtu (např. zúčtování úplaty).
Odstavec 3 zdůrazňuje vyváženost práv a povinností obou smluvních stran.
Odstavec 4 stanoví podpůrně pravidlo pro určení výše úplaty, pro případy, kdy nebyly výše úplaty ani způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě, ani nebylo sjednáno, že úplata nebude požadována. Ustanovení nedeklaruje výslovně právo banky použít peněžní prostředky na účtu k započtení své pohledávky na zaplacení úplaty, neboť toto právo obecně vyplývá z ustanovení § 361 obchodního zákoníku.
K § 711:
Ustanovení přejímá obsah stávajího § 710. Ze stávajícího § 711 se vypouští výslovné ustanovení o nápravě chyby. V současné době je tato problematika již vyřešena v § 20b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 165/1998 Sb., který je kogentní, a ponechání tohoto ustanovení v obchodním zákoníku by vedlo k nežádoucí duplicitě.
K § 712:
Ustanovení se formulačně zpřesňují a přibližují běžné bankovní terminologii.
K § 713:
Do jednoho ustanovení se soustředí úprava lhůt zúčtování, jak odepsáním peněžních prostředků z účtu, tak jejich připsáním na účet; používá se bankovní terminologie. V odstavci 1 se stanoví podpůrná lhůta pro odepsání peněžních prostředků z účtu klienta.
Odstavec 2 řeší lhůty připsání peněžních prostředků na účet odkazem na zvláštní zákon. Tím bude zákon o platebním styku, který má nabýt účinnosti ke stejnému datu jako změna obchodního zákoníku. Zákon o platebním styku kogentně stanoví lhůty zúčtování na území České republiky v české měně a v rámci implementace příslušné směrnice Evropských společenství lhůty tzv. přeshraničních převodů (převody mezi členskými státy Evropské unie a dalšími státy tvořícími Evropský hospodářský prostor do výše protihodnoty 50 000 eur).
Mimo jeho úpravu zůstanou pouze tuzemské nekorunové převody a mezistátní převody jiné, než přeshraniční. Na tuto situaci pamatuje odstavec 3.
K § 714:
Jednoznačně a srozumitelně se stanoví počátek a konec úročení peněžních prostředků na účtu a další zásady úročení. Vypouští se neživotné ustanovení o úrocích stanovených na základě jiného zákona a podpůrně se zakotvují zásady úročení včetně fixního vzorce stanovení výše úrokové sazby vycházejícího z diskontní sazby České národní banky.
K § 715:
Odstavce 1 a 2 upravují možnosti výpovědi smlouvy o běžném účtu v intencích stávajícího ustanovení § 715, dikce se zpřesňuje stanovením dne zániku smlouvy.
V odstavci 3 se nově dává bance možnost pro případy, kdy majitel účtu porušuje podstatným způsobem podmínky smlouvy o běžném účtu, vypovědět smlouvu o běžném účtu s okamžitou účinností. Pro případy, že by výpověď nebylo možno doručit (v praxi se banky s tímto problémem setkávají poměrně často), se zavádí fikce dne doručení. Aby nedošlo k poškození majitele účtu, musí být výpověď podána zákonem stanoveným způsobem a úprava účinků doručení je vázána na určité podmínky, obdobně, jako je tomu u doručování podle zákoníku práce.
V odstavci 4 se stanoví postup banky po zániku smlouvy o běžném účtu. Bance se ukládá vypořádat pohledávky a závazky související s účtem. Banka zúčtuje k tíži účtu rovněž platby uskutečněné platebními kartami nebo šeky přede dnem zániku smlouvy o běžném účtu. Banka je oprávněna započítat si své pohledávky, které má vůči majiteli účtu ze smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu je povinen vrátit bance platební prostředky, které mu k účtu vydala.
Odstavec 5 upravuje etapu po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu, kdy následuje zrušení účtu. Je-li na účtu kreditní zůstatek, banka postupuje podle příkazu majitele účtu. Nedá-li majitel bance jiný příkaz, banka peněžní prostředky vyplatí majiteli v hotovosti, resp. mu oznámí, že jsou mu v hotovosti k dispozici. Pokud nebylo možno zůstatek účtu vyplatit, banka peněžní prostředky uloží na evidenčním účtu nebo do soudní úschovy. Peněžní prostředky neúročí, což vyplývá ze skutečnosti, že smluvní vztah zanikl. Peněžní prostředky zůstanou uloženy do doby, kdy se pohledávka na jejich vyplacení promlčí. Bance se dává právo započítat si svou pohledávku na úplatu za převod zůstatku účtu a na úhradu nákladů spojených s úschovou peněžních prostředků, které nemohly být vyplaceny majiteli účtu nebo převedeny dle jeho dispozice. Ustanovení dále ukládá bance povinnost majiteli účtu písemně oznámit den, k němuž byl účet zrušen.
K bodu 3 (Smlouva o vkladovém účtu)
K § 716:
V odstavci 1 dochází k formulačnímu zpřesnění a doplnění podstatného znaku termínovaného vkladu - zásady, že majitel účtu přenechává bance peněžní prostředky k využití na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou ( na to pak váže § 717). Vypouští se stávající podpůrné ustanovení pro případ, že není ve smlouvě o vkladovém účtu určena měna. Určitá měna je jednou z podstatných částí smlouvy a je uvedena v kogentním ustanovení; smlouva o vkladovém účtu ji tedy musí obsahovat, jinak je neplatná.
Odstavec 2 přejímá stávající zásadu písemné formy smlouvy o vkladovém účtu.
K § 716a:
Sleduje se obdobný cíl jako v § 709 odst. 2 – vymezit základní podmínky, které tento smluvní typ má obsahovat. Toto ustanovení ani § 716 (základní ustanovení) stejně jako stávající úprava smlouvy o vkladovém účtu neobsahuje oprávnění banky účtovat si úplatu za služby spojené s vedením účtu a započítat si pohledávku z tohoto titulu na peněžní prostředky na účtu. Vyplývá to z povahy vkladového účtu, banka může zohlednit ceny služeb ve výši úrokové sazby. V současné praxi banky účty termínovaných vkladů nezpoplatňují. Toto ustanovení rovněž ukládá bance dohodnout podmínky předčasného výběru vkladu, pokud jej banka umožňuje (§ 717).
K § 717:
Z odstavce 1 se vypouští stávající podpůrné ustanovení o účinnosti výpovědi, které bylo v rozporu s odstavcem 2, v němž nedochází k věcným změnám.
Doplňuje se ustanovení odstavce 3, které umožňuje automatické opakování termínovaného vkladu dle podmínek smlouvy (tzv. revolvingový vklad), které se v praxi běžně využívá.
Odstavec 4 zpřesňuje současné ustanovení o možnosti vypovědět část vkladu.
K § 718:
V odstavci 1 se obdobně jako v § 714 u běžného účtu vypouští neživotné ustanovení o úrocích stanovených na základě jiného zákona a podpůrně se zakotvuje vzorec stanovení výše úrokové sazby vycházející z lombardní sazby České národní banky.
V odstavci 2 se zpřesňuje ustanovení o splatnosti úroků ve vazbě na dobu uložení peněžních prostředků nebo na předčasný výběr.
Odstavce 3 a 4 zůstávají bez věcných změn; v odstavci 4 dochází k sjednocení dikce s ustanovením § 714 odst. 2, které upravuje tutéž problematiku.
K § 719:
Ustanovení se zjednodušuje a zobecňuje, stejně jako stávající ustanovení ukládá bance povinnost uvolněné peněžní prostředky převést nebo vyplatit podle příkazu majitele účtu.
Vypouští se stávající odstavec 2, neboť postihoval pouze jednu ze situací předčasného výběru; ustanovení vyplývá z logiky smlouvy o vkladovém účtu a jeví se jako nadbytečné.
K § 719a:
Toto ustanovení předpokládá, že tam, kde není jiná úprava, nebo úprava chybí, se použijí přiměřeně příslušná ustanovení smlouvy o běžném účtu (např. povinnost označit ve smlouvě majitele účtu, zásady týkající se nakládání s účtem a peněžními prostředky na něm, vypořádání zrušeného účtu).
K části třetí – změna občanského zákoníku
Podle občanského zákoníku (§ 567) je dluh (závazek), který plní dlužník prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo peněžního ústavu, splněn okamžikem, kdy byla částka poukázána, není-li dohodnuto jinak. Podle obchodního zákoníku (§ 339) je peněžitý závazek placený prostřednictvím banky splněn připsáním částky na účet věřitele u jeho banky. Závazek zprostředkovaný provozovatelem poštovních služeb je splněn vyplacením částky věřiteli.
Stávající úprava v občanském zákoníku by činila problémy při uplatňování ustanovení části druhé zákona o platebním styku týkajících se povinnosti platit úrok z prodlení při zpoždění platby a vrácení částky při neúspěšném převodu. Podle této úpravy obdrží úrok z prodlení či částku neúspěšného převodu v zásadě příkazce, tím by však podle stávajícího znění § 567 odst. 2 občanského zákoníku došlo k znevýhodnění příjemce. Příjemce by neobdržel platbu včas, přitom podle citovaného ustanovení občanského zákoníku by příkazce splnil dluh, neboť z jeho účtu by byla částka odepsána nebo poukázána v hotovosti. Navíc by příkazce obdržel úrok z prodlení či částku neúspěšného převodu od své převádějící instituce podle příslušných ustanovení zákona o platebním styku, přestože žádná škoda ani prodlení mu nevznikly. Naopak příjemce by neměl ani plnění, ani úrok z prodlení, ani nárok na vrácení částky v případě neúspěšného převodu. Z těchto důvodů návrh sjednocuje úpravu okamžiku splnění peněžitého závazku v obou kodexech. Právo klienta na náhradu škody podle obecných ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku zůstává zachováno. Úprava byla ponechána jako dispozitivní, aby umožnila uzavření odchylné dohody.
K části čtvrté – změna zákona o konkursu a vyrovnání
Podle navrhované úpravy zákona o platebním styku má Česká národní banka soustřeďovat informace od soudů o prohlášení konkursu na majetek účastníků platebního systému provozovaného podle zákona o platebním styku nebo na majetek účastníků platebního systému provozovaného podle právního řádu jiného členského státu Evropské unie, jsou-li českými osobami. Česká národní banka pak bude povinna soudy poskytnuté informace předat provozovateli systému, jehož se konkurs účastníka týká, vybraným účastníkům, plnícím zprostředkovatelské funkce, a orgánům jiných členských států Evropské unie, které k tomu byly určeny v souladu s právem příslušného státu.
Aby mohla Česká národní banka tuto úlohu plnit, je nezbytné uložit v zákonu o konkursu a vyrovnání soudům povinnost oznámit bance prohlášení konkursu na účastníka platebního systému a doručit jí též příslušné usnesení.
K části páté – účinnost
Účinnost se stanoví ke stejnému datu, jako účinnost zákona o platebním styku, a to vzhledem k přímé souvislosti obou norem.
guvernér České národní banky