Důvodová zpráva k Vládní návrh novely OSŘ ve vztahu k Fin. prokur.

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

2001

III. volební období

___________________________________________________________

1101

Vládní návrh

zákon

ze dne ..........2001,

kterým se mění zákon č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky :

ČÁST PRVNÍ

Změna občanského soudního řádu

Čl. I

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb. a zákona č. 155/2000 Sb., 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001, zákona č. 137/2001 Sb., 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 276/2001 Sb., se mění takto:

4. Za § 21b se vkládá nový § 21c, který včetně poznámky pod čarou č. 55a zní:

„ § 21c

(1) V případech, kdy podle zvláštního právního předpisu^55a) vystupuje před soudem za stát Finanční prokuratura, jedná před soudem jménem státu její zaměstnanec pověřený ředitelem Finanční prokuratury.

______________________

^55a) Zákon č. … Sb., o Finanční prokuratuře„.

(2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.

2. Za § 35 se vkládá nový § 35a, který zní:

㤠35a

(1) Zvláštní právní předpis^55a) stanoví, ve kterých případech a za jakých podmínek může podat návrh na zahájení řízení anebo do řízení vstoupit Finanční prokuratura.

(2) Pokud Finanční prokuratura vstoupí do řízení podle odstavce 1, je oprávněna ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu.„.

3. V § 48 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„(3) Písemnost určená Finanční prokuratuře, která je účastníkem řízení anebo vstoupila do řízení (§ 35a), se doručuje na adresu jejího územního pracoviště. Za Finanční prokuraturu jsou oprávněni písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít zaměstnanci, kteří byli v rámci územního pracoviště pověřeni přijímat písemnosti; není-li jich, písemnost se odevzdá zaměstnanci, který je pověřen řízením územního pracoviště.„.

4. Za § 48d se vkládá nový § 48e, který zní:

㤠48e

Vystupuje-li za stát před soudem Finanční prokuratura (§ 21c), doručuje se písemnost na adresu jejího územního pracoviště. Pro přebírání písemnosti se použije obdobně § 48 odst. 3 věta druhá.„.

5. V § 142 odst. 4 se doplňuje věta druhá, která zní:

„To platí obdobně, bylo-li řízení zahájeno na návrh Finanční prokuratury v případech a za podmínek uvedených v § 35a.„.

6. V § 157 odst. 1 se za slova „účast státního zastupitelství„ vkládají slova „a Finanční prokuratury„.

7. V § 203 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„(3) Finanční prokuratura může podat odvolání jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupila dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům řízení.„.

8. V § 231 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Finanční prokuratura, pokud není přímo účastníkem řízení, může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu pro zmatečnost jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a. Nevstoupila-li Finanční prokuratura do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení (§ 35a).„.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o Ústavním soudu

Čl. II

V § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou zní:

„(2) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem stát, vystupuje za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu a v řízení jménem státu jedná vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec této organizační složky státu; tím není dotčeno právo státu nechat se zastoupit způsobem uvedeným v § 29. Vystupuje-li podle zvláštního právního předpisu^2a) za stát Finanční prokuratura, jedná v řízení jménem státu její zaměstnanec pověřený ředitelem Finanční prokuratury.

________________________________

^2a) Zákon č. ........... Sb., o Finanční prokuratuře.„.

Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o státní statistické službě

Čl. III

V § 2 odst. 7 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona č. 220/2000 Sb., se za slova „organizační složka státu„ vkládají slova „ , která je účetní jednotkou, „.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o státním podniku

Čl. IV

Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb. a zákona č. 103/2001 Sb., se mění takto:

1. V § 2 odstavec 2 zní:

„(2) Podnik je příslušný hospodařit s majetkem státu.¹⁾„.

2. V § 2 odstavec 3 zní:

„(3) Kmenovým jměním podniku je obchodní majetek podniku, s nímž je podnik příslušný hospodařit při svém vzniku.„.

3. V § 4 odst. 3 písmeno e) zní:

„e) určení a ocenění majetku státu,²⁾ s nímž se podnik stane příslušným hospodařit v okamžiku svého založení, „.

4. V § 5 odst. 2 písmeno b) zní:

„b) doklad o ocenění majetku státu, s nímž je podle zakládací listiny podnik příslušný hospodařit v okamžiku svého založení, provedeném podle zvláštních předpisů,²⁾„.

5. V § 7 odst. 4 se slova „s nímž měl právo hospodaření„ nahrazují slovy „s nímž byl příslušný hospodařit„.

6. V § 8 odst. 3 se věta druhá nahrazuje touto větou: „Vzájemně se podniky vypořádají v poměru, v jakém se staly příslušné hospodařit s majetkem zaniklého podniku.„.

7. V § 15 písmeno e) zní:

„e) může měnit zakládací listinu s výjimkou odnětí majetku, s nímž je podnik příslušný hospodařit k okamžiku svého založení nebo k okamžiku zápisu změny zakládací listiny do obchodního rejstříku, nestanoví-li tento zákon jinak,„.

8. § 16 zní:

㤠16

(1) Obchodním majetkem podniku je souhrn věcí, práv a jiných majetkových hodnot

státu, s nimiž je podnik příslušný hospodařit.

(2) Podnik vykonává k majetku státu práva vlastníka a hospodaří s majetkem státu podle zvláštního zákona,¹⁾ není-li dále stanoveno jinak. Nabývá-li podnik majetek od jiné osoby než od státu, nabývá jej pro stát.

(3) Majetek státu, s nímž je podnik příslušný hospodařit, může zakladatel podniku odejmout pouze v případech a za podmínek stanovených zákonem.

(4) Za své závazky odpovídá podnik svým obchodním majetkem s výjimkou určeného majetku (§ 2 odst. 5).

(5) Pokud zvláštní zákon¹⁾ podmiňuje platnost právního úkonu vztahujícího se k majetku státu povolením výjimky, schválením anebo předchozím souhlasem, výjimku povoluje a schválení nebo předchozí souhlas poskytuje podniku vždy zakladatel, nejde-li o případy, kdy tak podle tohoto zvláštního zákona činí vláda, Ministerstvo kultury nebo Ministerstvo životního prostředí. Jestliže tento zvláštní zákon podmiňuje povolení výjimky, schválení nebo předchozí souhlas veřejným zájmem anebo závažnými důvody, není tím zakladatel při svém rozhodování vázán.

(6) Právní úkony vztahující se k majetku státu včetně určeného majetku, učiněné podnikem bez povolení výjimky, schválení nebo předchozího souhlasu předepsaného tímto nebo zvláštním zákonem,¹⁾ jsou neplatné od samého počátku.„.

9. Za § 16 se vkládá nový § 16a, který zní:

㤠16a

(1) Podnik může uzavírat smlouvu o poskytnutí movité věci do užívání podniku spojenou se smlouvou o následném převodu této věci do vlastnictví státu.

(2) S předchozím souhlasem zakladatele může podnik v zájmu zhodnocení dočasně volných peněžních prostředků za úplatu nabývat cenné papíry a úplatně je převádět; k tomuto převodu nepotřebuje podnik předchozí souhlas vlády podle zvláštního zákona¹⁾ (§ 16 odst. 5).

(3) Se schválením zakladatele může podnik k majetku státu zřídit zástavní právo.

(4) Podnik může poskytnout dar jen k účelu a v rozsahu, v jakém lze podle zvláštního zákona odečíst hodnotu daru od základu daně z příjmů právnických osob.¹²⁾

(5) Podnik není povinen v případě pohledávek vzniklých z činnosti podniku požadovat od dlužníků úroky z prodlení (poplatek z prodlení) ani sjednané smluvní sankce.„.

10. V § 20a odst. 2 písmeno b) zní:

„b) nebylo pravomocně ukončeno správní či soudní řízení, které má zásadní význam pro stanovení majetku, s nímž je podnik příslušný hospodařit,„.

11. V § 20a odst. 2 písmeno d) zní:

„d) nemohl být zjištěn nebo oceněn majetek, s nímž je podnik příslušný hospodařit, nebo„.

Čl. V

Pokud se státní organizace, která není státním podnikem založeným podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ani se za něj podle uvedeného zákona nepovažuje, v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem řídí uvedeným zákonem, ale nemá zakladatele ve smyslu uvedeného zákona, plní úkoly zakladatele podle § 16, 16a a 17 věcně příslušný ústřední správní úřad.

Čl. VI

Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, jak vyplývá ze zákonů jej měnících.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o rozpočtových pravidlech

Čl. VII

V § 66 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), se slova „Organizační složky„ nahrazují slovy „Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, organizační složky„.

ČÁST ŠESTÁ

Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování

v právních vztazích

Čl. VIII

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb., se mění takto:

1. V § 11 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou zní:

„(2) V ostatních případech s majetkem uvedeným v ustanovení § 10 hospodaří Finanční prokuratura.^15a) Zjistí-li organizační složka uvedená v odstavci 1, že není příslušná hospodařit s určitým majetkem uvedeným v ustanovení § 10, vyrozumí o takovém majetku jinou organizační složku uvedenou v odstavci 1 nebo Finanční prokuraturu. Zjistí-li Finanční prokuratura, že v případě určitého majetku uvedeného v ustanovení § 10 přísluší hospodaření organizační složce uvedené v odstavci 1, vyrozumí o takovém majetku tuto organizační složku.

______________________

^15a) Zákon č. .............. Sb., o Finanční prokuratuře.„.

2. V § 11 odstavec 3 zní:

„(3) Pokud nelze příslušnost podle předchozích odstavců určit anebo budou-li v jednotlivém případě dány závažné důvody pro změnu příslušnosti organizačních složek uvedených v odstavci 1 nebo 2, určí, popřípadě změní příslušnost Ministerstvo financí na žádost anebo z vlastního podnětu svým opatřením (§ 20); ve výjimečném případě může být takto založena příslušnost i organizační složce neuvedené v odstavci 1 nebo 2. Ustanovení § 9 odst. 2 a 3 zde platí obdobně.„.

3. V § 11 se odstavce 4 a 5 zrušují.

4. V § 12 odst. 3 se věta druhá zrušuje.

5. V § 12 odst. 4 se za větu druhou vkládá tato věta:

„To platí obdobně, je-li majetek nabýván v dražbě.^17a)„ .

Poznámka pod čarou č. 17a zní: „^17a) Např. zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.„.

6. V § 12 odst. 5 se za slova „výši přípustnou podle odstavce 4„ vkládají slova „a nejde přitom o nabytí majetku v dražbě^17a)„ .

7. V § 14 odst. 6 se za slova „ve prospěch státu„ vkládají slova „ukládá dlužníku zvláštní právní předpis anebo je„.

8. V § 14 odst. 7 se za slova „Za nepotřebný se pro tyto účely považuje„ vkládá slovo „zejména„.

9. V § 15 odst. 2 se slova „Majetek podle odstavce 1 je třeba„ se nahrazují slovy „Majetek uvedený v odstavci 1 není předmětem rozhodování podle ustanovení § 14 odst. 7 a je třeba jej„.

10. V § 21 odst. 1 se slova „smlouvou převést pouze věc, která je„ nahrazují slovy „převést smlouvou věc pouze za podmínek uvedených v ustanovení § 22 až 24 a jen tehdy, je-li tato věc„.

11. V § 22 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:

„f) pozemku směňovaného za účelem nabytí pozemku jiného vlastníka.„.

12. V § 22 odstavec 4 zní:

„(4) Schválení Ministerstvem kultury vyžadují smlouvy o převodu movitých a nemovitých věcí prohlášených za kulturní památku a sbírek muzejní povahy.„.

13. V § 22 odst. 5 se na konci textu odstavce 5 doplňují slova „nejde-li o smlouvy podléhající schválení podle odstavce 4.„.

14. V § 22 odst. 6 se věta první nahrazuje touto větou:

„Zřizovatel si může zcela nebo zčásti vyhradit schvalování smluv o převodu movitých věcí nepodléhajících schválení podle odstavce 4, pokud je uzavírají jím zřízené organizační složky a nejde přitom o postup podle ustanovení § 15 odst. 2.„.

15. V § 26 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 41a zní:

„(1) Nemovité věci lze v nezbytném rozsahu smluvně zatížit věcným břemenem pro účely zřízení nebo provozu sítě technického vybavení⁴¹⁾ a veřejně prospěšné stavby,^41a) popřípadě k zajištění nezbytného přístupu vlastníka k jeho stavbě. V ostatních případech může ze závažných důvodů výjimku povolit Ministerstvo financí.

________________________

^41a) § 108 stavebního zákona.„.

16. V § 27 odst. 3 se věta druhá nahrazuje touto větou:

„Bezúplatné užívání lze sjednat jen s osobami, které se nezabývají podnikáním,^44a) a pouze k zajištění výkonu státní správy v přenesené působnosti anebo pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné.„.

Poznámka pod čarou č. 44a zní:„^44a) § 2 odst. 1 obchodního zákoníku.„.

17. V § 28 odst. 3 se slova „S majetkovými účastmi státu„ nahrazují slovy „Do obchodních společností lze majetek vkládat a s majetkovými účastmi státu„.

18. V § 30 odst. 1 se za slova „družstva⁴⁸⁾„ vkládají slova „nebo občanského sdružení^48a)„ .

Poznámka pod čarou č. 48a zní:„^48a) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.„.

19. V § 39 odst. 1 se slova „přijetí závazku nebo uznání nároku„ nahrazují slovy „smluvního

přijetí závazku nebo uznání práva, které nevzniklo ze zákona,„.

20. V § 39 odst. 2 se slova „věci nebo při poskytování náhrad podle zvláštních právních předpisů.⁵⁹⁾„ nahrazují slovy „nemovité věci podle zvláštních právních předpisů, nepodléhá-li taková dohoda schválení příslušného orgánu.⁵⁹⁾„ .

Poznámka pod čarou č. 59 zní: „⁵⁹⁾ Například § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.„.

21. V § 44 odst. 2 se za slova „§ 23,„ vkládají slova „§ 27 odst. 5, §„.

22. V § 47 odst. 3 se slova „podle odstavce 1„ nahrazují slovy „podle odstavce 2„.

23. V § 56 odst. 2 se za slova „s předchozím souhlasem svého zřizovatele„ a za slova „nemá-li zřizovatele„ vkládá slovo „(zakladatele)„.

Čl. IX

Členství státu nebo státní organizace v občanském sdružení vzniklé do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle dosavadních předpisů; s právy vyplývajícími z tohoto členství se naloží v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

Čl. X

Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jak vyplývá ze zákonů jej měnících.

ČÁST SEDMÁ

ÚČINNOST

Čl. XI

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2002.

D Ů V  O D O V  Á Z  P R Á V  A

O b e c n á č á s  t

Návrh především navazuje na souběžně předložený návrh zákona o Finanční prokuratuře, v souvislosti s nímž řeší nezbytné dílčí úpravy procesní povahy v občanském soudním řádu a v zákoně o Ústavním soudu. Je však spojen i s dílčím vstupem do některých dalších zákonů, konkrétně do ustanovení zákona 219/2000 Sb. (vedle změny v příslušnosti okresních úřadů a Ministerstva financí podle § 11 ve prospěch Finanční prokuratury přináší i zejména změny, které vyplynuly z prvních praktických zkušeností s aplikací zákona), zákona o státní podniku (zakotvuje dílčí odchylky zohledňující primárně podnikatelské zaměření této skupiny státních organizací), rozpočtových pravidel (vytvoření prostoru pro speciální úpravu bezúplatnosti právních služeb poskytovaných Finanční prokuraturou) a zákona o státní statistické službě (dílčí zpřesnění ve vazbě na organizační složky státu). Provázanost se zákonem o Finanční prokuratuře se projevuje i v jeho shodně navrženém dni nabytí účinnosti.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s ratifikovanými a vyhlášenými mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách. Pokud jde o vztah navrhovaného zákona k právu Evropských společenství, materie zákona spadá do oblasti, kterou primární ani sekundární komunitární právo neupravuje a nevztahuje se na ni tedy ani obecný závazek ke sbližování předpisů České republiky s  právem Evropských společenství, obsažený v  čl. 69 Evropské dohody

o přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími na straně druhé.

Návrh zákona nemá bezprostřední dopad na státní rozpočet.

Z  v  l á š t n í č á s t

III.

K Čl. I

Navržené změny v občanském soudním řádu se soustřeďují především na nezbytné minimální zásahy, vážící se k nové roli Finanční prokuratury. Určitá procesní specifika, která budou provázet zajišťování jednání před soudy ze strany Finanční prokuratury, pak vyplývají přímo z navrhovaného zákona o Finanční prokuratuře; omezenost jejich použití je důvodem, proč nejsou navrhována k zapracování do občanského soudního řádu.

K bodu 1 - vytváří prostor pro jednání zajišťované Finanční prokuraturou v řízení namísto příslušných organizačních složek státu. Zařazení této úpravy je nezbytné s ohledem na specifika, které procesní jednání zajišťované Finanční prokuraturou vykazuje oproti jejímu běžnému vystupování za stát v pozici příslušné organizační složky státu (dosavadní § 21a o.s.ř.).

K bodu 2 a 3 - řeší obdobným způsobem, který o.s.ř. používá v případě státního zastupitelství, procesní stránku přímé účasti Finanční prokuratury v řízení včetně doručování

K bodu 4 - paralelně s nově navrženým § 21c o.s.ř. řeší i otázku doručování Finanční prokuratuře. pokud tato bude jednat jménem státu v rámci svého vystupování v řízení namísto příslušných organizačních složek státu.

K bodu 5 až 8 - v návaznosti na bod 2 a 3 zohledňuje i v dalších případech přímou účast Finanční prokuratury v řízení. Textově jde o obdobu úpravy určené v o.s.ř. pro státní zastupitelství.

K Čl. II

Navržená úprava jednak dodatečně zohledňuje změny provedené ZMS, které zatím z hlediska případné účasti státu v řízení před Ústavním soudem nebyly do zákona s účinností od 1. ledna 2001 (zákon č. 220/2000 Sb.) promítnuty, a jednak obdobně jako v o.s.ř. vytváří prostor i pro takové jednání jménem státu, které by podle navrhovaného zákona měla v řízení před Ústavním soudem namísto příslušných organizačních složek státu zajišťovat pouze Finanční prokuratura.

K Čl. III

Navrhovaná změna není vyvolána bezprostředně vznikem Finanční prokuratury, nýbrž sleduje potřebu jednoznačně stanovit, že pro účely vymezení ekonomického subjektu ve smyslu zákona o státní statistické službě jsou z organizačních složek státu relevantní pouze ty, které jsou současně účetní jednotkou. Toto zpřesnění má praktický význam zejména z hlediska režimu přidělování identifikačních čísel ekonomickým subjektům, tedy i organizačním složkám státu, pokud jsou účetními jednotkami (základní přizpůsobení zákona o státní statistické službě existenci organizačních složek státu bylo již provedeno s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 220/2000 Sb.). Protože ze zákona o státní statistické službě vyplývá, že identifikační číslo slouží k identifikaci jedině ekonomického subjektu, mělo by navržené dílčí doplnění úvodního vymezení pojmů zajistit uplatnění uvedené charakteristiky i v pasážích, které upravují postup při přidělování identifikačních čísel.

K Čl. IV

Návrhem na dílčí novelu zákona o státním podniku předkladatel reaguje na podněty opřené o prvopočáteční zkušenosti s  aplikací ZMS a s vymezením vztahu ZMS a zákona

o státním podniku. Zákon o státním podniku je nepochybně speciální normou ve vztahu k ZMS (srov. též § 2 odst. 1 ZMS), ale jeho zvláštní právní úprava se týká především postavení a procesu vzniku, změn a zániku této kategorie státních organizací, jakož i role zakladatele státního podniku, zatímco vlastní pravidla hospodaření s majetkem státu jsou v něm obsažena minimálně. Zavedení obecného režimu ZMS pro hospodaření s majetkem státu proto mělo za následek téměř úplné podřízení státních podniků tomuto komplexnímu a relativně přísnějšímu zákonu, což u státních podniků, které se řídí zákonem č. 77/1997 Sb., v některých momentech nekorespondovalo např. s jejich finanční samostatností či a podnikatelskými aspekty jejich činnosti.

V tomto smyslu předkladatel navrhuje určité rozšíření této speciální právní úpravy tak, aby v nezbytném rozsahu zvětšila prostor pro samostatné majetkoprávní dispozice státních podniků. Na druhé straně nutno vzít v úvahu, že státní podniky pouze hospodaří s majetkem státu, tedy nikoli s vlastním majetkem, a že tedy nezbytný rámec základních pravidel ZMS v tomto směru musí zůstat zachován. Kromě toho větší část státních podniků funguje dosud v režimu již zrušeného zákona č. 111/1990 Sb., (např. u Ministerstva průmyslu a obchodu podle stavu k 31. prosinci 2000 šlo celkem o 365 státních podniků, z toho v likvidaci 237), a z těch, které jejich zakladatel (pouze ministerstva) přizpůsobil novému zákonu o státním podniku popř. nově založil (např. u Ministerstva průmyslu a obchodu 24), pouze menší část vykazuje skutečně podnikatelskou činnost, či stabilně hospodaří s majetkem většího rozsahu (např. Česká pošta, Řízení letového provozu České republiky, Lesy České republiky). Naopak mnohé státní podniky i v režimu zákona č. 77/1997 Sb. zabezpečují dořešení restitučních sporů či hospodaří se zbytky státního majetku po jiných zrušených státních podnicích. Pokud jde

o státní podniky Povodí, vznikly přímo ze zákona, který pro tyto specializované státní organizace zakotvuje některé odchylky i ve vztahu k zákonu o státním podniku a ZMS. Pokud jde o České dráhy, nejsou státním podnikem a jejich vznik, postavení i předmět činnosti upravuje zvláštní zákon pouze s částečným využitím úpravy postavení a právních poměrů státního podniku (v poznámce pod čarou navíc s odkazem na zákon č. 111/1990 Sb.); specifika této státní organizace by měla být řešena komplexně v rámci její uvažované transformace.

Návrh dílčích úprav zákona o státním podniku využívá též obdobně motivovaného pracovního materiálu poslanecké iniciativy, a to právě v těch směrech, které by ve spojení se změnami navrhovanými přímo v ZMS měly v dostatečném rozsahu naplnit společný záměr vytvořit státním podnikům nezbytné podmínky pro realizaci jejich vymezených podnikatelských aktivit při současném zachování právního rámce odpovídajícího skutečnosti, že tyto státní podniky hospodaří s majetkem státu a nikoli s majetkem svým.

Návrh sleduje rovněž dílčí pojmové sjednocení ve vazbě na ZMS jakožto obecný právní předpis, upravující hlavní zásady a postupy spojené s hospodařením s majetkem státu.

K bodu 1 až 7, 10 a 11 - zajišťují pojmové sjednocení s termíny užívanými v ZMS; jde o nutný předpoklad pro jednotný výklad jako zákona o státním podniku tak i ZMS.

K bodu 8 a 9 - návrh rozděluje materii dosavadního § 16 do dvou paragrafů - § 16 a § 16a. Do prvého se s dílčím zpřesněním a v nezbytné vazbě na ZMS zařazují ustanovení obecně nastiňující charakteristiku majetkoprávního postavení státního podniku. Podstatnou změnu zde představují navržené odstavce 5 a 6, které sice nadále u státních podniků počítají s uplatňováním systému výjimek, schválení a předchozích souhlasů jako podmínek platnosti vybraných právních úkonů v rozsahu upraveném v ZMS, ale přitom všude tam, kde obecný ZMS v tomto směru počítá s ingerencí Ministerstva financí, by v případě státních podniků mělo dojít k přenesení tohoto spolupůsobení na jejich zakladatele (s ohledem na předpokládaný přechod zakladatelských funkcí z okresních úřadů na Ministerstvo pro místní rozvoj podle souběžně připravovaného návrhu zákona o přechodu některých věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce a o souvisejících změnách by po 1. červenci 2002 měla jako zakladatelé státních podniků působit pouze ministerstva). Tato změna by zčásti snížila administrativní náročnost postupu spojeného s povolováním výjimek, schvalováním nebo s předchozími souhlasy, přenesla by finální posuzování jednotlivých případů na úroveň, která je státním podniků bližší a kde jsou i s ohledem na resortní specifika lepší předpoklady pro zvažování důvodnosti jednotlivých dispozic s majetkem státu. Na druhou stranu by ovšem znamenala i žádoucí zvýšení odpovědnosti jednotlivých zakladatelů, včetně tlaku na věcně i právně fundovaný přístup k jednotlivých žádostem.

V nově navrženém § 16a se pak soustřeďuje konkrétní úprava některých odchylek týkajících se nakládání s majetkem ze strany státních podniků, t.j. pro vybrané případy se státním podnikům zejména povoluje to, co mají jinak organizační složky státu a jiné státní organizace podle ZMS zčásti nebo plně zakázáno. V zájmu jednoznačnosti výkladu se zde používá i obdobná dikce (srov. zejména v případě opisu platným právem plně neupravené leasingové smlouvy - § 12 odst. 8 ZMS a navržený § 16a odst. 1 zákona o státním podniku).

Navrhovaná úprava bude součástí toliko zákona č. 77/1997 Sb. a jako taková se bude vztahovat pouze na státní podniky podle tohoto zákona založené a nebo na ty, které se za takové státní podniky považují (t.j. státní podniky v režimu zákona č. 111/1990 Sb., které byly předepsaným způsobem přizpůsobeny zákonu č. 77/1997 Sb.). Pro ostatní státní podniky, dosud fungující v režimu zákona č. 111/1990 Sb., bude nadále platit obecná úprava ZMS. V té souvislosti je ovšem třeba připomenout i další speciální režim nakládání s majetkem státu, pokud byl zařazen do „velké“ privatizace, t.j.- režim zákona č. 92/1991 Sb.; tento režim se týká veškerého majetku státu, který byl do privatizace zařazen, bez ohledu na to, zda je s ním příslušná hospodařit organizační složka státu nebo státní organizace, včetně státních podniků; rozhodování o vynětí konkrétního majetku z privatizace je vyhrazeno vládě a teprve s takto vyňatým majetkem lze nakládat v obecném režimu ZMS.

K Čl. V

Jde o přechodné ustanovení ke změnám navrhovaným v zákoně o státním podniku, které by systematicky ani věcně nezapadalo přímo do zákona o státním podniku. Navíc se dotýká dalších státních organizací, které buď sice jsou státními podniky, ale nevznikly založením nebo přeměnou podle zákona č. 77/1997 Sb. a řídí se primárně zvláštním zákonem (srov. státní podniky Povodí), anebo nejde o státní podniky a ustanovení zákona o státním podniku se na tyto státní organizace vztahují opět pouze v rozsahu vymezeném zvláštním zákonem (srov. České dráhy).

K Čl. VI

S ohledem na rozsah dosavadních změn zákona o státním podniku a v zájmu ulehčení práce s touto právní normou se současně navrhuje zařadit zmocnění pro předsedu vlády k vyhlášení úplného znění.

K Čl. VII

Jedná se o drobnou úpravu v rozpočtových pravidlech, která zajistí provázanost se speciální úpravou poskytování (resp. neposkytování) peněžitého plnění za výkon vybraných činností Finanční prokuratury příslušnými organizačními složkami. V návrhu zákona o Finanční prokuratuře koresponduje s § 25 odst. 4.

K Čl. VIII

ZMS, účinný od 1. ledna 2001, byl poprvé dotčen drobnou úpravou v § 55 odst. 1 (účinnou rovněž od 1. ledna 2001) sledující pouze zdůraznění faktu, že státní organizace nemají vlastní majetek, a to při parlamentním projednávání návrhu zákona č. 492/2000 Sb. Druhou změnu pak přinesl zákon č. 229/2001 Sb., účinný od 30. června 2001. Až na dva dílčí vstupy, které nepředstavují žádnou zásadní změnu v dosavadní koncepci a obecných pravidlech zákona (§ 2 odst. 2 a § 65, § 27 odst. 3), se tato druhá novela soustředila na speciální řešení problému státních pozemků pod bytovými domy, popř. rodinnými domky a garážemi vybudovanými v rámci družstevní bytové výstavby. Speciálně upravené postupy mají omezené věcné i osobní dopady a převážně se vyčerpají v časově ohraničeném období.

Příprava zákona o Finanční prokuratuře se tak stává první příležitostí pro podrobnější vyhodnocení zkušeností s aplikací ZMS. Samy úpravy sledující nezbytnou provázanost obou norem nejsou rozsáhlé; další navrhované změny se proto zaměřují na určité doladění celého systému, na zpružnění v momentech, které se v praxi projevují jako neúměrně blokující, či na jednoznačnější formulaci některých pravidel. V těchto širších souvislostech pak bude mít upravený ZMS jednoznačně zásadní význam i pro Finanční prokuraturu, ať už půjde o její specializovanou odbornou činnost, nebo o vlastní hospodaření s majetkem státu. Podle názoru předkladatele by se však tento vstup do ZMS neměl v žádném případě stát záminkou pro destrukci základních pravidel představujících nezbytnou ucelenou bariéru nehospodárnému a nekontrolovanému zacházení s majetkem státu ani pro neorganické změny v nově transformované a uspořádané soustavě organizačních složek státu a státních organizací. Nemělo by rovněž dojít k neodůvodněnému rozmělňování a detailizaci obecných pravidel a degradaci zákonné normy na „kuchařku“.

K bodu 1 - změna reaguje na nutný přesun příslušnosti hospodařit s majetkem státu vymezeným v § 10 ZMS z okresních úřadů (určeny k zániku v rámci II. etapy reformy veřejné správy) a Ministerstva financí (po konsolidaci této agendy na území hl. m. Prahy je účelné ústřední správní úřad oprostit od této ryze výkonné činnosti) na nově zřizovanou Finanční prokuraturu, která bude nadále zajišťovat tuto agendu jednotně pro území celé republiky prostřednictvím svých územních pracovišť dislokovaných v sídlech krajských soudů.

K bodům 2 a 3 - reagují na změnu navrhovanou v bodu 2.

K bodům 4 až 6 - rozšiřuje se prostor pro nabývání majetku pro stát v dražbě, přičemž nemusí jít pouze o veřejnou dražbu ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., ale např. též o soudní dražbu. Současně se zvýrazňuje uplatnění cenových limitů pro nabývání majetku i v těchto případech. S ohledem na specifickou povahu nabývání majetku v dražbě se však pro tyto případy výslovně vylučuje efekt částečné neplatnosti dohody o ceně v rozsahu, o jaký tato dohoda překročila zákonný limit. V dosavadním rozsahu zůstává nadále zachována specialita postupů upravených zákonem o veřejných zakázkách.

K bodu 7 - pro účely ust. § 14 odst. 6 ZMS zpřesňuje vymezení těch pohledávek státu, které mají původ ve veřejnoprávních normách, t.j. vedle pohledávek vzniklých z titulu rozhodovací činnosti příslušných orgánů v oblastech veřejného práva (zejm. správních úřadů) se výslovně doplňuje i případ, kdy peněžité plnění je přímo a v dostatečně individualizované podobě uloženo přímo veřejnoprávní normou (srov. např. platby k úhradě správy vodních toků a správy povodí podle § 101 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů).

K bodu 8 - změna taxativního výčtu důvodů nepotřebnosti majetku státu pro jednotlivou organizační složku státu nebo státní organizaci na výčet demonstrativní by měla vytvořit dostatečný prostor pro další věcné nuance individuálního posuzování stavu a využitelnosti konkrétního majetku (srov. např. nyní aktuálně rozpracovávané modely zajišťování informačních služeb ve veřejném sektoru); rovněž lépe odpovídá univerzálnímu charakteru tohoto ustanovení, které nedopadá pouze na věci, ale i na jiné majetkové hodnoty, jež mohou být majetkem státu.

K bodu 9 - doplnění sleduje zvýraznění podstatné dílčí odchylky v postupu organizačních složek státu příslušných podle § 11 ZMS hospodařit s majetkem uvedeným v § 10 ZMS oproti případům, kdy organizační složky státu a státní organizace hospodaří s majetkem státu na základě své běžné příslušnosti pojmově vymezené v § 9 ZMS. Uvedená odlišnost vyplývá z povahy dotčeného státního majetku, dané zpravidla (nejde-li o tzv. bezprizorní majetek státu) okolnostmi resp. právními důvody jeho nabytí státem, kdy tento majetek není získáván z důvodu konkrétních potřeb státu; proto také u něj z hlediska příslušné organizační složky státu nepřichází v úvahu primární posuzování jeho nepotřebnosti ve smyslu § 14 odst. 7 ZMS.

K bodu 10 (v dílčí vazbě na body 12 a 14) - zvýrazňuje resp. zastřešujícím způsobem vyjadřuje dosud ne zcela důsledně zakotvenou zásadu pro případy převodů vlastnictví věcí, popř. bytů a nebytových prostorů, a to že omezení vyplývající pro organizační složky státu a státní organizace z  ustanovení § 22 až 24 ZMS (zejména schvalovací režim u vybraných smluv) se týkají pouze takových převodů vlastnictví, které nespadají do předmětu jejich činnosti (např. výrobní státní podnik není příslušnými ustanoveními ZMS omezen při prodeji svého zboží). Uvedená zásada ovšem klade určité nároky na způsob vymezení předmětu činnosti ať už ve zřizovacích nebo zakládacích listinách, tak rovněž v zákonech, zejména pokud samy přímo zřizují organizační složku státu nebo státní organizaci. Jako obcházení ZMS by nepochybně bylo třeba hodnotit takové vymezení předmětu činnosti, které by použitím toliko obecného výčtu majetkových dispozic jako předmětu činnosti (např. nabývání majetku, převody majetku a pod.) sledovalo úplné vyvázání organizační složky státu nebo státní organizace z dosavadních zákonných pravidel.

K bodu 11 - sleduje dílčí doplnění výčtu případů, kdy smlouva o převodu majetku z vlastnictví státu do vlastnictví nestátního subjektu nevyžaduje ke své platnosti schválení Ministerstva financí; konkrétně půjde o případy cílených směn pozemků, kdy stát potřebuje od jiné osoby nabýt určitý pozemek (ať už pro jeho samostatné využití anebo pro scelení s jiným sousedním pozemkem státu) a jako plnou nebo částečnou protihodnotu využije jiný pozemek, který splňuje podmínku trvalé nepotřebnosti ve smyslu § 21 odst. 1 ZMS.

K bodům 12 (v dílčí vazbě na bod 10) a 13 - zpřesňuje dosavadní výčet případů smluv podléhajících schválení Ministerstvem kultury a odstraňuje dosud možnou duplicitu schvalování ze strany Ministerstva kultury i Ministerstva životního prostředí (smlouvy

o převodu vlastnictví pozemku ve zvláště chráněném území, který by byl zároveň součástí nemovité kulturní památky). Úpravou v bodu 12 se reaguje i na sjednocující textovou změnu navrženou pod bodem 10.

K bodu 14 (ve vazbě na bod 10) - vypouští se nadbytečná pasáž ve prospěch jednotného vyjádření zásady v § 21 odst. 1 ZMS.

K bodu 15 - návrh rozšiřuje pro některé zvláštního zřetele hodné případy možnost zatížit státní nemovitosti věcným břemenem. Pro ostatní nepokryté případy ponechává dosavadní výjimkový režim.

K bodu 16 - vytváří prostor pro užívání majetku státu formou výpůjčky (bezúplatný užívací vztah) k zajištění výkonu státní správy v přenesené působnosti a zpřesňuje ve vazbě na obchodní zákoník okruh osob, v jejichž prospěch nebude možno běžně přenechat majetek státu do výpůjčky. V rámci navrženého uceleného textu přitom zůstává nedotčeno doplnění provedené nově zákonem č. 229/2001 Sb.

K bodu 17 - do textu se doplňuje dosud obecně neošetřená forma dispozice s majetkem státu, a to jeho vklad do obchodních společností; tato dispozice je zatím v ZMS speciálně upravena pouze ve vztahu ke Konsolidační bance Praha (§ 55 odst. 4) a do nabytí účinnosti ZMS byla podmíněna povolením výjimky vládou podle § 45 odst. 2 zák. č. 92/1991 Sb.

K bodu 18 (ve vazbě na Čl. IX) - navrhuje se vyloučit možnost zapojení státu resp. státních organizací do občanských sdružení, a to jak pro pojmový nesoulad tohoto zapojení s povahou a posláním občanských sdružení, tak zejména s ohledem na nesoulad s pravidly financování organizačních složek státu a některých typů státních organizací (zejm. příspěvkové) a obcházení systému dotací. Nezbytná přechodná úprava je navržena v rámci shodné části šesté, ale pod samostatným Čl. IX, tedy nikoli jako doplnění ZMS.

K bodu 19 a 20 - zpřesňují dosavadní dikci za účelem jednoznačnějšího vymezení případů, na které ustanovení dopadá (potřeba aplikace ust. § 39 odst. 1 ZMS byla nesprávně spojována např. se souhlasnými prohlášeními státu popř. státních organizací pro účely zápisu vlastnického práva obcí k nemovitostem, které přešly na obce ze zákona, do katastru nemovitostí), a vylučují ze schvalování podle ZMS případy, které jsou tak jako tak podrobeny rozhodování příslušných orgánů (např. pozemkových úřadů v případech dohod o vydání podle zákona o půdě).

K bodu 21 - vložením textu se napravuje nedopatření v § 44 odst. 2 ZMS spočívající v neúplnosti výčtu případů, kdy podle ZMS přichází v úvahu schválení jako podmínka platnosti právního úkonu.

K bodu 22 - úprava slouží k opravě zřejmé nesprávnosti v textu.

K bodu 23 - napravuje dílčí nedůslednost při zařazování pojmu „zakladatel“ v daném ustanovení tak, aby nevznikal prostor pro jeho nesprávný výklad.

K Čl. IX

Je provázán s bodem 18 v Čl. VIII a svojí podstatou představuje přechodné ustanovení ke změně navrhované v § 30 odst. 1 ZMS.

K Čl. X

S ohledem na rozsah dosavadních změn ZMS a v zájmu ulehčení práce s touto právní normou se současně navrhuje zařadit zmocnění pro předsedu vlády k vyhlášení úplného znění.

K Čl. XI

Den nabytí účinnosti navrhovaného zákona koresponduje s datem navrženým pro zákon o Finanční prokuratuře, a tedy současně i se dnem nabytí účinnosti, který je shodný se dnem účinnosti připravovaného návrhu zákona o přechodu některých věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce a o souvisejících změnách.

V Praze dne 3. října 2001

předseda vlády

ministr financí

V Ý Ň A T E K

z platného znění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

s vyznačením navrhovaných změn

Účastníci

§ 18

(1) Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.

(2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí.⁵⁴⁾

____________________________

⁵⁴⁾ Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů.

§ 19

Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

§ 20

Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.

§ 21

(1) Za právnickou osobu jedná

a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu

jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo

b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo

c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon

stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo

d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.⁵⁵⁾

(3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce pověřil; jinak se postupuje podle odstavců 1 a 2.

(4) Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.

(5) Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.

____________________________

⁵⁵⁾ Například § 72, § 131 odst. 2, § 131a, § 182 odst. 2, § 183 odst. 1 a § 199 obchodního

zákoníku.

§ 21a

(1) Za stát před soudem vystupuje organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu.

(2) Před soudem jménem státu jedná vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec této anebo jiné organizační složky státu.

(3) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.

§ 21b

(1) Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich zaměstnanec, který tím byl touto osobou pověřen.

(2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.

§ 21c

(1) V případech, podle zvláštního právního předpisu^55a) vystupuje před soudem za stát Finanční prokuratura, jedná před soudem jménem státu její zaměstnanec pověřený ředitelem Finanční prokuratury.

(2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.

______________________________

^55a) Zákon č. ............. Sb., o Finanční prokuratuře.

__________

§ 35

Účast státního zastupitelství

(1) Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech

a) určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,

b) uložení výchovného opatření podle § 43 odst. 1 a 2 zákona o rodině,

c) nařízení ústavní výchovy a prodloužení ústavní výchovy,

d) pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti,

e) způsobilosti k právním úkonům,

f) prohlášení za mrtvého,

g) vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče,

h) umoření listin,

i) obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností a nadačního rejstříku,

j) některých otázek obchodních společností, družstev a jiných právnických osob (§ 200e),

k) konkursu a vyrovnání včetně sporů těmito řízeními vyvolanými.

Oprávnění státního zastupitelství, popřípadě nejvyššího státního zástupce podat návrh na zahájení řízení podle zvláštních předpisů⁵⁸⁾ tím není dotčeno.

(2) Státní zastupitelství je v takovém řízení oprávněno ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu.

(3) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. b) až d) může státní zastupitelství podat ve veřejném zájmu návrh na zahájení řízení, nebylo-li zahájeno podle § 81 odst. 1 a 2 nebo na návrh jiného navrhovatele.

________________________

⁵⁸⁾ Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 62 a 62a zákona

č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb.

§ 35a

(1) Zvláštní právní předpis^55a) stanoví, ve kterých případech a za jakých podmínek může podat návrh na zahájení řízení anebo do řízení vstoupit Finanční prokuratura.

(2) Pokud Finanční prokuratura vstoupí do řízení podle odstavce 1, je oprávněna ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu.

__________

Doručování

§ 45

Písemnost doručuje soud soudním doručovatelem nebo orgány justiční stráže, prostřednictvím držitele poštovní licence (dále jen "pošta") nebo příslušného policejního orgánu a v případech stanovených zvláštními předpisy i prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.

§ 45a

Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.

§ 46

Doručování fyzickým osobám

(1) Fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižena.

(2) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(3) Je-li podle odstavce 2 písemnost odevzdána účastníku, který má na věci protichůdný zájem, je doručení neúčinné.

(4) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(5) Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval.

(6) Písemnost se ukládá

a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu, který má sídlo v místě

doručení, jestliže ji doručuje soudní doručovatel nebo orgán justiční stráže,

b) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty.

§ 47

Doručování právnickým osobám

(1) Právnickým osobám se písemnost doručuje na adresu jejich sídla.⁵⁹⁾ Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na adresu, kterou sdělila soudu.

(2) Za právnickou osobu jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít orgány a osoby uvedené v § 21 nebo její zaměstnanci (členové), kteří byli pověřeni přijímat písemnosti.

(3) Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(4) Nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci 1 proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat (§ 21); při tomto doručování se postupuje obdobně podle § 46. Jestliže písemnost nebyla doručena ani tímto způsobem a jestliže se nepodaří písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se den vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl.

(5) Ustanovení § 46 odst. 5 a 6 platí obdobně.

_________________________

⁵⁹⁾ § 2 odst. 3 obchodního zákoníku.

§ 47a

zrušen

§ 48

Doručování státním orgánům

(1) Písemnost určená státním orgánům se doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Za státní orgán jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené v § 21a odst. 2 nebo jeho zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat písemnosti. Není-li jich, písemnost se odevzdá tomu, kdo je oprávněn za státní orgán jednat.

(3) Písemnost určená Finanční prokuratuře, která je účastníkem řízení anebo vstoupila do řízení (§ 35a), se doručuje na adresu jejího územního pracoviště podle zvláštního právního předpisu.^x) Za Finanční prokuraturu jsou oprávněni písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít zaměstnanci, kteří byli v rámci územního pracoviště pověřeni přijímat písemnosti; není-li jich, písemnost se odevzdá zaměstnanci, který je pověřen jednáním v řízení před soudem anebo tomu, kdo je pověřen řízením územního pracoviště.

§ 48a

Doručování státu

(1) Písemnost určená státu se doručuje příslušnému státnímu orgánu na adresu jeho sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Ustanovení § 48 odst. 2 platí obdobně.

§ 48b

Doručování advokátům

(1) Advokátům se písemnost doručuje na adresu jejich sídla.⁶⁰⁾ Jestliže advokát o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, mohou přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní jeho zaměstnanci. Vykonává-li advokacii společně s jinými advokáty, může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, odevzdána též těmto advokátům, jejich advokátním koncipientům nebo jiným jejich zaměstnancům. Jestliže advokát vykonává advokacii jako společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, přijmout rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo jiní její zaměstnanci.

(3) Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen advokát ani jiná osoba, která by mohla písemnost převzít, písemnost se uloží a advokát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si advokát nebo jiná oprávněná osoba zásilku do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(4) Ustanovení § 46 odst. 6 platí obdobně.

_________________________

⁶⁰⁾ § 13 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

§ 48c

Doručování notářům

(1) Notářům se písemnost doručuje na adresu jejich kanceláře.⁶¹⁾ Jestliže notář o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Písemnost určenou notáři, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, mohou přijmout také notářští koncipienti, notářští kandidáti nebo jiní jeho zaměstnanci. Vykonává-li notář činnost notáře společně s jinými notáři, může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, odevzdána též těmto notářům, jejich notářským koncipientům, jejich notářským kandidátům nebo jiným jejich zaměstnancům.

(3) Ustanovení § 46 odst. 6 a § 48b odst. 3 platí obdobně.

(4) Při doručování písemnosti zástupci notáře nebo náhradníkovi notáře se postupuje přiměřeně podle odstavců 1 až 3.

__________________________

⁶¹⁾ § 13 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb.

§ 48d

Doručování obcím a vyšším územně

samosprávným celkům

(1) Písemnost určená obcím a vyšším územně samosprávným celkům se doručuje na adresu sídla jejich orgánů. Jestliže o to požádají, doručuje se jim písemnost na adresu, kterou sdělily soudu.

(2) Za obec a vyšší územně samosprávný celek jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené v § 21b nebo jejich zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat písemnosti.

§ 48e

Vystupuje-li za stát před soudem Finanční prokuratura (§ 21c), doručuje se písemnost na adresu jejího územního pracoviště. Pro přebírání písemnosti se použije obdobně § 48 odst. 3 věta druhá.

§ 49

(1) Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.

(2) Kdyby doručování účastníku bylo spojeno s obtížemi nebo s průtahy, může mu předseda senátu uložit, aby si zvolil pro přijímání písemností zástupce, jemuž lze bez obtíží a průtahů doručovat; to neplatí, má-li být doručováno do ciziny. Nezvolí-li si ho, budou pro něho písemnosti ukládány u soudu s účinky doručení; o tom je třeba účastníka poučit.

(3) Usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu se doručí ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu.

§ 50

Odepře-li adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost převzít, bezdůvodně písemnost přijmout, je písemnost doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno; o tom musí být adresát (oprávněná osoba) poučen doručovatelem.

§ 50a

Uveřejňování vyhlášek

Povinnost soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená v tomto zákoně a v zákoně o konkurzu a vyrovnání, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku, pokud se zákon neomezuje na zveřejnění údajů na úřední desce soudu; tím není dotčena povinnost uveřejnění údajů v denním tisku.

_______________________________

⁶²⁾ § 769 obchodního zákoníku.

§ 50b

Pokud zákon stanoví, že rozhodnutí má být vyvěšeno na úřední desce soudu, platí, že patnáctým dnem po vyvěšení bylo rozhodnutí doručeno účastníkům, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt není znám.

__________

§ 142

(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

(4) V řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo státního zastupitelství podle zvláštních předpisů⁵⁸⁾ přizná soud žalovanému za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto nákladů proti státu. To platí obdobně, bylo-li řízení zahájeno na návrh Finanční prokuratury v případech a za podmínek uvedených v § 35a.

____________________________

⁵⁸⁾ Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 62 a 62a zákona

č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb.

__________

§ 157

(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech "Jménem republiky" uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství a Finanční prokuratury, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození (identifikační číslo).

(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

(3) V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

(4) V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci; to neplatí ve správním soudnictví.

__________

§ 203

(1) Vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.

(2) Státní zastupitelství může podat odvolání jen ve věcech uvedených v § 35 odst. 1 a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupilo dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům řízení.

(3) Finanční prokuratura může podat odvolání jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupila dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům řízení.

__________

Přípustnost

§ 228

(1) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v

původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního

stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

(2) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.

§ 229

(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže

a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,

b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,

c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29

odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,

d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,

e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,

f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,

g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího.

(2) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz), jestliže

a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,

b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,

c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí z

důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a).

(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

(4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

§ 230

(1) Žaloba není přípustná proti

a) rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde

není;

b) jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a o předběžné

vykonatelnosti;

c) jen proti důvodům rozhodnutí.

(2) Žaloba na obnovu řízení není přípustná též proti rozsudkům a usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to dovolání.

(3) Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.

§ 231

(1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.

(2) Státní zastupitelství může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu pro zmatečnost jen ve věcech uvedených v § 35 odst. 1. Nevstoupilo-li státní zastupitelství do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení (§ 35).

(3) Finanční prokuratura, pokud není přímo účastníkem řízení, může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu pro zmatečnost jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a. Nevstoupila-li Finanční prokuratura do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení (§ 35a).

((3)) (4) Ustanovení § 230 zde platí obdobně.

V Ý Ň A T E K

z platného znění zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

s vyznačením navrhovaných změn

Účastníci a vedlejší účastníci řízení

§ 28

(1) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o nichž to stanoví tento zákon.

(2) Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci.

(3) Vznikly-li pochybnosti o tom, zda je někdo vedlejším účastníkem, rozhodne Ústavní soud usnesením.

(4) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem soud v souvislosti se svou rozhodovací činností, rozumí se jím příslušný senát nebo samosoudce.

§ 29

Účastník nebo vedlejší účastník se může dát v řízení před Ústavním soudem zastupovat pouze advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.²⁾ V téže věci může mít jen jednoho zástupce.

§ 30

(1) Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.²⁾

(2) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem stát, vystupuje za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu a v řízení jménem státu jedná vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec této organizační složky státu; tím není dotčeno právo státu nechat se zastoupit způsobem uvedeným v § 29. Vystupuje-li podle zvláštního právního předpisu^2a) za stát Finanční prokuratura, jedná v řízení jménem státu její zaměstnanec pověřený ředitelem Finanční prokuratury.

((2)) (3) Za státní orgán nebo úřad jedná v řízení před Ústavním soudem osoba oprávněná jednat jménem tohoto orgánu nebo úřadu podle zvláštních předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno jeho právo nechat se zastoupit advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.²⁾

((3)) (4) Za soud jedná předseda senátu.

§ 31

(1) Zástupce účastníka podle § 29 a § 30 odst. 1 není oprávněn se dát v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším zástupcem.

(2) V plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

_________________________

²⁾ § 2 zákona ČNR č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi

poskytované.

§ 3 zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

^2a) Zákon č. ................ Sb., o Finanční prokuratuře.

V Ý Ň A T E K

z platného znění zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě,

s vyznačením navrhovaných změn

§ 2

Vymezení pojmů

(1) Individuálním údajem se pro účely tohoto zákona rozumí údaj týkající se jednotlivé právnické nebo fyzické osoby, získaný pro statistické účely podle tohoto zákona, nebo informace, ze které lze údaj o jednotlivé osobě zjistit bez vynaložení mimořádných nákladů a práce.

(2) Statistická informace je informace sociálního, ekonomického nebo ekologického charakteru, která vznikla agregací individuálních údajů.

(3) Statistický účel je užití pro číselný, slovní nebo grafický popis hromadných jevů a procesů ve společnosti, národním hospodářství a životním prostředí pomocí statistických informací charakterizujících celek nebo jeho části.

(4) Statistické zjišťování je získávání údajů od zpravodajských jednotek pro statistické účely podle tohoto zákona.

(5) Zpravodajská jednotka je právnická osoba, organizační složka státu nebo fyzická osoba, od nichž se požaduje poskytnutí údajů ve statistickém zjišťování podle tohoto zákona.

(6) Zpravodajská povinnost je povinnost zpravodajské jednotky poskytnout úplně, správně, pravdivě a včas požadované údaje pro statistická zjišťování uvedená v programu statistických zjišťování.

(7) Ekonomický subjekt je každá právnická osoba, organizační složka státu, která je účetní jednotkou, a dále fyzická osoba, která má podle zvláštního předpisu postavení podnikatele.²⁾

(8) Identifikační číslo je číselný kód, který slouží k identifikaci ekonomického subjektu.

(9) Zemědělskou činností se rozumí pro účely tohoto zákona zemědělská výroba (rostlinná a živočišná) včetně zelinářství, zahradnictví, včelařství, rybářství, chovu kožešinových a jiných zvířat, dále lov a odchyt zvěře, výroba zemědělských výrobků, pěstování lesa a těžba dřeva, jakož i poskytování služeb pro zajištění těchto činností.

__________________________

²⁾ § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

V Ý Ň A T E K

z platného znění zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku,

s vyznačením navrhovaných změn

§ 2

Základní ustanovení

(1) Podnik je právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.

(2) (Podnik má právo hospodařit s majetkem státu.1)) Podnik je příslušný hospodařit s majetkem státu.¹⁾

(3) (Kmenovým jměním podniku je obchodní majetek podniku, s nímž má podnik právo hospodařit při svém vzniku.)Kmenovým jměním podniku je obchodní majetek podniku, s nímž je podnik příslušný hospodařit při svém vzniku.

(4) Jměním podniku se pro účely tohoto zákona rozumí obchodní majetek podniku a jeho závazky.

(5) Určeným majetkem je majetek státu, který je vymezen jako určený majetek v zakládací listině. Tento majetek se zapisuje do obchodního rejstříku.

------------------------------------------------------------------

1) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím

vystupování v právních vztazích.

§ 4

Založení podniku

(1) Podnik se zakládá zakládací listinou, kterou jménem státu vydává příslušné ministerstvo (§ 3).

(2) Zakládací listina je zakladatelským dokumentem ve smyslu § 27a obchodního zákoníku. Její nedílnou součástí je