Předkládaný návrh novelizace trestního zákona a zákona o přestupcích reaguje na nové trendy v přístupu k drogové problematice v zemích Evropské unie a dalších vyspělých evropských státech (Švýcarská konfederace) a na negativní zkušenosti s aplikací ustanovení zavedených novelou provedenou zák. č. 112/1998 Sb., která byla již v době svého přijetí kritizována řadou odborníků z řad odborné právní veřejnosti, ale i lékařů a terapeutů. Je možno konstatovat, že tyto hlasy převážily nad hlasy příznivců uvedené právní úpravy. Předkládaný návrh přitom plně respektuje závazky České repubilky vyplývající z mezinároních smluv v této oblasti.
Právě existence údajných mezinárodněprávních závazků České repubilky byla nejzásadnějším argumentem pro zavedení obecné trestnosti držení resp. přechovávání drogy (omamné či psychotropní látky nebo jedu) s účinností od 1. 1. 1999 (držení drogy pro jiného, stejně jako další manipulace s ní způsobilá ohrozit třetí osobu jsou nadále postihovány ust. § 187 tr. zák). Uvedený argument však není a nebyl správný. Předkladateli tehdejší novely byly zmiňované mezinárodněprávní závazky ne zcela přesně interpretovány a argumentace směřující k nutnosti zavedení trestnosti držení drogy byla tak spíše účelovou či pramenící ve skutečnosti z neznalosti uzavřených a ratifikovaných mezinároních úmluv, a následně z pouhého bezmyšlenkovitého, „otrockého“ opakování jejich zkresleného výkladu.
Údajné závazky České republiky vedoucí k tvrzené potřebě novelizace trestního zákona ust. § 187a jsou dovozovány zejména z Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 (přijata v New Yorku, publikována pod č. 47/1965 Sb.), kterou byly nahrazeny prakticky veškeré do té doby existující mezinárodní smlouvy v této oblasti. Nutnost kriminalizovat (a to výslovně jako trestný čin, nikoli např. přestupek) držení drogy pro vlastní potřebu je přitom dovozován z doslovného znění čl. 36 odst. 1 Úmluvy. Pomineme-li problémy s překladem a výkladem právních termínů, které nemusí zcela přesně odpovídat termínům užívaným ve vnitřních právních řádech jednotlivých států (v českém textu Úmluvy je celkem libovolně zaměňován termín trestný čin a přestupek, ačkoli má tento termín označovat vždy totéž – srovnej čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy), je zde především Komentář k uvedené úmluvě, z něhož lze jednoznačně dovodit, že signatářské země (tedy i ČR) nejsou povinny stíhat a trestat držení drogy právě (a pouze) tehdy, jedná-li se o držení pro vlastní potřebu, neboť toto není považováno za závažný trestný čin. Tuto skutečnost potvrzuje i např. JUDr. Bohumil Pikna v článku jinak obhajujícím potřebu represivního přístupu a existenci závazků ČR kriminalizovat držení drogy pro vlastní potřebu (Současná česká legislativa upravující držení drogy ve světle mezinárodních závazků, Právní rozhledy č. 2, Praha 1996). Smlouva tak sice stanoví, že smluvní strany nemají povolit (legalizovat) držbu drogy, na druhé straně však neukládá státům, že mají takové jednání považovat vysloveně za trestný čin ve smyslu svých vnitrostátních předpisů a takto jej stíhat. Jednoznačná přednost je ponechána ústavním předpisům a principům každého státu, stejně jako jeho plné suverenitě v oblasti trestněprávní jurisdikce. Úmluva neklade o nic menší důraz na prevenci a na otázky tzv. harm reduction, byť tento pojem není ještě užíván.
Z dalších mezinárodních úmluv a dokumentů lze zmínit Protokol o změnách k Jednotné úmluvě o omamných látkách přijatý 1972 (v ČR publikován pod. č. 458/1991 Sb.), který se však probírané problematiky nijak nedotýká, a dále Úmluvu o psychotropních látkách přijatou ve Vídni v roce 1971 (publikována pod č. 62/1989 Sb.). Tato Úmluva rovněž směřuje k nutnosti kriminalizace nakládání s drogami neoprávněnými osobami, nezmiňuje však výslovně nutnost kriminalizace pouhého držení drogy pro vlastní potřebu a zejména zcela jednoznačně ponechává prioritu ústavním předpisům každého ze signatářských států a rovněž tak vnitřním trestněprávním normám každého ze států. V jejím čl. 22 odst. 4 a 5 se uvádí, že v otázkách jurisdikce mají převahu ustanovení vnitrostátního práva a žádné ustanovení (rozuměj Úmluvy – pozn. autora) neomezuje zásadu, že trestné činy budou stanoveny, stíhány a trestány v souladu s vnitrostátním právem příslušné strany. Z této Úmluvy tak žádný závazek pro Českou republiku směrem k nutnosti stíhat jako trestný čin držení drogy (OPL) pro vlastní potřebu neplyne.
Dokonce ani zatím poslední Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami ze dne 10. 12. 1998 (publikována pod č. 462/1991 Sb.) nezavazuje ČR ke zpřísnění právní úpravy oproti znění účinnému před 1. 1. 1999. Nabádá sice signatářské státy k přijetí opatření, aby úmyslné přechovávání, získávání nebo pěstování jakýchkoli drog pro osobní potřebu bylo považováno za trestný čin, činí tak ale s výhradou ústavních principů a základních zásad jejich (rozuměj signatářských států – pozn. autora) právních systémů. Smluvní strany mají splnit závazky z Úmluvy v souladu se zásadami svrchovanosti a územní celistvosti států a nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných států, zejména pokud jde o jurisdikci v trestních věcech. Je tedy ponechána volnost uvážení a žádný přímý závazek pro Českou republiku k zavedení trestnosti držení drogy pro vlastní potřebu neexistuje.
Lze zmínit ještě Závěrečné prohlášení druhé Pan-evropské konference ministrů a vládních činitelů států Rady Evropy a představitelů Komise evropských společenství o problémech nedovoleného zneužívání drog (Štrasburg, únor 1994). Uvedený dokument sice vyjadřuje podporu represivního přístupu ke zneužívání drog a obchodvání s nimi, ale opět nejde o nijak závazný dokument. Navíc dokument vyzývá k tomu, aby nebylo legalizováno zneužívání drog, což ale není totéž, jako dekriminalice jejich držení či užívání. Nelze položit rovnítko mezi pojmy „nelegalizovat“ (tj. učinit nedovoleným, právem nepřipuštěným) a „kriminalizovat“, tj. postihovat prostředky trestního práva. Uvedené platí tím spíše, že v České republice je jedinou univerzální trestněprávní sankcí (tedy trestem, který přichází v úvahu u každého trestného činu) trest odnětí svobody, který obecně představuje nejzávažnější zásah do svobody člověka.
Pro shrnutí lze citovat ze čl. JUDr. Miroslava Růžičky, Problematika trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek nebo jedů, uveřejněného v časopisu Právní rádce č. 3, Praha 2000: „Ustanovení mezinárodních úmluv o kontrole drog jsou v České republice závazná jen v rámci vnitrostátních ústavních a ostatních právních předpisů. Státy jsou sice zavázány učinit opatření směřující k trestnímu postihu jednotlivých jednání uvedených v citovaných úmluvách, ale mohou vůči nim postupovat pružně. Od úplného trestního postihu (zejména v případech „závažných“ trestných činů), přes využití alternativních trestů a alternativních opatření až po napomenutí či výstrahu nebo uložení správních sankcí či opatření. Není tedy předepsán jen trestní postih.“
Ustanovení, jímž byla do českého právního řádu nově zavedena kriminalizace držení drogy (OPL) pro vlastní potřebu (§ 187a tr. zák.) lze kritizovat z řady pohledů. Vzhledem k tomu, že tak bylo na mnoha místech již učiněno, a to v řadě případů vysoce fundovaným způsobem, ať již šlo o argumentaci právní, lékařskou, terapeutickou či sociologickou, uvádíme níže pouze stručný přehled nejzákladnějších argumentů proti stávající právní úpravě.
Jedním z nejčastěji užívaných tzv. obecných argumentů je skutečnost, že jde o ustanovení jsoucí jednoznačně v rozporu s jinak důsledně ctěnou zásadou, že sebepoškozování není trestné, tedy že každý je svobodný v nakládání se svým tělem a svým zdravím. Je určitým paradoxem , že zatímco sebevražda (byť by šlo o pokusy sebečastěji opakované) není trestná a je každému ponechána svoboda např. i pro odmítnutí lékařské pomoci, v případě drogy zákon u osob, které drogu ke škodě svého vlastního zdraví aplikují, přistupuje k jejich trestání (byť tak činí nepřímo přes držení drogy, nikoli přímo kriminalizací jejího užívání).
Předmětné ustanovení nemá žádný pozitivní efekt na omezení spotřeby OPL a takový efekt se ostatně ani neočekával. JUDr. Miroslav Růžička k tomu ve svém shora citovaném článku uvádí výslovně: „Pak nelze zřejmě očekávat, že by zmíněné ustanovení představovalo skutečné řešení drogové problematiky, a že přispěje ke snížení poptávky po drogách a účinně napomůže řešit problémy osob závislých. U některých kategorií osob (např. mladistvých) se dokonce očekává efekt opačného účinku.“
Dalším negativním efektem je komplikace řešení problémů osob závislých, které se z důvodů obav z kriminalizace budou vyhýbat pomoci. Jde opět o jeden z často uváděných a důvodných argumentů proti kritizované právní úpravě. Kritizované ustanovení trestního zákona komplikuje a bude komplikovat činnost terapeutických a zejména tzv. nízkoprahových center.
Nezanedbatelným je i argument sociologický, reflektující současný faktický stav, kdy značný (v některých lokalitách, např. hl. m. Prahy nadpoloviční) počet lidí ve věku mezi 15 – 25 lety, jinak bezúhonných, má zkušenosti s tzv. lehkými drogami (cannabis). Mnozí z nich lehké drogy tzv. rekreačně užívají opakovaně, přičemž zavedením trestnosti držení drogy se všichni tito lidé fakticky stávají pachateli trestné činnosti. Jde přitom převážnou měrou o středoškolskou a vysokoškolskou mládež. Případný trestněprávní postih přitom může mít zcela zničující dopad na jejich další osobní a profesní život, daleko horší, než jaký dopad by mělo či má samo užívání drogy. Uvedený „kriminalizační efekt“ (labeling) samozřejmě může vést u řady z nich k uměle vyvolanému daleko závažnějšímu sociálně patologickému chování.
Dokonce i v písemném materiálu Ministerstva spravedlnosti z roku 1998 jsou jako negativní dopady novely trestního zákona provedené zák. č. 112/1998 Sb. uváděny mimo jiné:
další nárůst kriminality vyvolaný zavedením fakticky obecné trestnosti držení drogy pro vlastní potřebu a s tím spojené zvýšení zatíženosti všech orgánů činných v trestním řízení
legislativní problémy (spočívající zejména v tom, že zatím nebyl zcela splněn závazek státu nenahrazovat trestní represí léčbu a sociální pomoc osobám závislým na drogách, jakož i v tom, že není nijak blíže vymezeno množství drogy nikoliv malé).
Zcela specifický a rovněž negativní dopad má zavedení trestnosti držení drogy pro vlastní potřebu v případě tzv. lehkých drog, či dle správnější terminologie „drog s akceptovatelným rizikem“ (cannabinoidy). Zavedení trestnosti držení drogy v množství „větším než malé“ nutí tyto uživatele, kteří jinak uspokojují svoji potřebu domácím pěstováním rostlin konopí, k opakovaným nákupům drogy (prakticky výlučně importované ze zahraničí) u dealerů. Paradoxně tak uvedená novelizace mohla vést spíše k podpoře ilegálního obchodu a především vystavila konzumenty těchto tzv. lehkých drog působení ze strany prodejců, jejichž zájmem je vytvořit z většiny rekreačních konzumentů konopí jedince závislé na ilegálních drogách přinášejících vyšší zisky než prodej drog konopných (např.: heroin, pervitin). Prodejci, kteří odchodují s menšími než malými objemy konopných drog, mají často ve svém sortimentu řadu ilegálních drog s neakceptovatelným rizikem pro společnost a tyto drogy se také snaží za použití nejrůznějších manipulativních technik svým zákazníkům prodat.
Rovněž je tento negativní společenský trend v rozporu s postupy řešení drogové problematiky v řadě vyspělých evropských zemí (Nizozemí, Dánsko, Belgie, Portugalsko, Itálie, Švýcarsko), které se důsledně snaží využitím různých principů dekriminalizace držení konopných drog a pěstování rostlin konopí oddělit rekreační konzumenty konopných drog od pouličních prodejců ilegáních drog s neakceptovatelným rizikem pro společnost a jiných aktivit organizovaného zločinu.
S přijetím a prováděním navrhovaného zákona nejsou spojeny nároky na státní rozpočet.
Část první
K bodu 1 (§ 187a):
Navrácení trestního zákona do stavu před účinností zákona č. 112/1998 Sb. nikterak neoslabí ochranu společnosti před nepříznivými jevy spojenými se zneužíváním drog, ale povede k odstranění neúčinného, právně problematického a neefektivního ustanovení.
Část druhá
K bodu 1 (§ 30 odst. 1 písm. j)):
Možnost postihu držení drogy zůstane nadále zachována v přestupkovém zákoně, jehož znění ovšem nadále bude bránit tomu, aby jeho znění bylo vykládáno šikanózním způsobem a vedlo k postihu osob držících drogu za účelem její bezprostřední konzumace.
K bodu 2 (§ 30 odst. 2):
Dosavadní výše pokuty za držení drogy byla extrémě vysoká s ohledem na to, že aplikace je v rukou výkonné moci státu bez možnosti účinné soudní kontroly jejího výkonu. Výše pokuty byla neúměrná i s ohledem na to, že ustanovení dopadá zpravidla na osoby ve věku mezi 15 – 30 lety, zpravidla s minimálními výdělečnými možnostmi. Pokutu lze navíc ukládat i opakovaně, což může vést ke značným majetkovým dopadům do sféry postihovaného jedince, aniž by tím bylo dosaženo jakéhokoli výchovného či preventivního efektu. Naopak u mládeže hodlající s drogou pouze experimentovat působí i výše pokuty s horní hranicí 5 000,- Kč dostatečným preventivním účinkem.
Část třetí
Datum účinnosti se stanoví vzhledem k potřebě okamžité nápravy stavu a s ohledem na to, že ustanovením dochází k nápravě stavu, jímž bylo neúměrně zasahováno do práv občana
Znění částí zákonů s vyznačenými změnami
Část první
Zákon 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů
§ 187
(1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let.
(3) Odnětím svobody na osm až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch,
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší patnácti let, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví
více osob nebo smrt,
b) získá-li takovým činem prospěch velkého rozsahu, nebo
c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
§ 187a
(1) Kdo bez
povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed
v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody
až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok
až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v
odstavci 1 ve větším rozsahu.
§ 188
(1) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu,
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let, nebo
c) získá-li takovým činem značný prospěch.
§ 188a
Šíření toxikomanie
(1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladší než osmnáct let.
Část druhá
zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
§ 30
Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) prodá, podá nebo jinak umožní požití alkoholického nápoje osobě zjevně ovlivněné alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, osobě mladší osmnácti let nebo osobě o níž ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek,
b) neoprávněně prodá, podá nebo jinak umožní druhé osobě škodlivé užívání jiné návykové látky než jsou omamné látky, psychotropní látky a alkohol,
c) se nepodrobí opatření postihujícímu nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek,
d) úmyslně vyrobí líh nebo destilát bez povolení anebo úmyslně líh nebo destilát bez dovolení vyrobený přechovává nebo uvádí do oběhu,
e) úmyslně umožňuje požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek než látek omamných a psychotropních osobě mladší osmnácti let, ohrožuje-li tím její tělesný nebo mravní vývoj,
f) umožňuje neoprávněně požívání omamných a psychotropních látek osobě mladší osmnácti let, nejde-li o čin přísněji trestný,
g) požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek,
h) po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou v písmenu g),
ch) ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává činnost uvedenou v písmenu g),
i) při výkonu činnosti, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo poškodit majetek, odmítne podrobit se dechové zkoušce nebo, byla-li dechová zkouška pozitivní, se odmítne podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ač to nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví,
j) neoprávněně úmyslně přechovává omamnou nebo psychotropní látku bez úmyslu tuto bezprostředně konzumovat.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až d) lze uložit pokutu do 3000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) až g) pokutu do 5000 Kč a zákaz činnosti do šesti měsíců, za přestupek podle odstavce 1 písm. h) pokutu do 10 000 Kč a zákaz činnosti do jednoho roku, za přestupek podle odstavce 1 písm. ch) a i) pokutu do 15 000 Kč a zákaz činnosti do dvou let a za přestupek podle odstavce 1 písm. j) pokutu do 5 000 Kč.