Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona - trestní řád - EU

Čl. I

K bodu 1 (§ 384 odst. 1):

V čl. 41 Schengenské prováděcí úmluvy jsou podrobně upraveny podmínky, za nichž se připouští tzv. přeshraniční pronásledování pachatelů trestné činnosti, resp. sledování osob a věcí, které provádějí policejní orgány cizího státu na území sousedního státu. V potřebném rozsahu se zde zakotvuje rovněž oprávnění (ať v rámci tzv. dělené nebo výlučné pravomoci) orgánů, na jejichž území je zákrok prováděn. Jedná se především o poskytnutí faktické součinnosti, nebo o rozhodování o zadržení pronásledované osoby a její předběžné zatčení. I když v souladu s obecným ustanovením § 384 odst. 1 trestního řádu, které podpůrně odkazuje na předpisy platné pro styk s cizinou ve věcech občanskoprávních (tedy na zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, zejména § 55 až 62), by bylo teoreticky možné takovou součinnost realizovat prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti, je zřejmé, že tato varianta je nejen zcela nepraktická, ale je minimálně sporná z hlediska zákonné působnosti tohoto ústředního úřadu státní správy. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby v rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou potřebnou součinnost zajistil státní zástupce, v jehož obvodu má být součinnost poskytnuta. Pojmově se jedná o provádění úkonů přípravného řízení, kde státní zástupce hraje klíčovou roli, a i z hlediska místní působnosti je takové řešení nejvhodnější.

K bodu 2 (§ 384 odst. 5, 6):

Podle čl. 39 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy lze informace, které dožádaná smluvní strana poskytne dožadující smluvní straně, použít jako důkazy v trestním řízení v dožadující smluvní straně pouze se souhlasem příslušných soudních orgánů dožádané smluvní strany. Obdobně v čl. 50 odst. 3 téže úmluvy dožadující smluvní strana může předat a použít informace nebo věci doličné získané od dožádané smluvní strany k jinému vyšetřování, trestnímu stíhání nebo řízení, než které je uvedeno v její žádosti, pouze s předchozím souhlasem dožádané smluvní strany.

Z uvedených ustanovení mezinárodní úmluvy vyplývají pro vnitrostátní právo dva požadavky:

- určit orgán, který je k vyslovení souhlasu podle těchto ustanovení oprávněn,

- stanovit kriteria, která má takový orgán při posuzování žádosti o vyslovení souhlasu vzít v úvahu.

Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že efektivně může žádost o udělení souhlasu posoudit v prvé řadě ten orgán činný v trestním řízení, který předtím takové údaje poskytl. Pouze v tom případě, že zákonodárství dožadujícího státu stanoví, že takový souhlas musí vyslovit soud, anebo takový požadavek vyplývá (jako je tomu v daném případě) z mezinárodní smlouvy, navrhuje se, aby žádost o vyslovení souhlasu posoudil okresní soud, v jehož obvodu je činný orgán, který poskytl údaje uvedené v žádosti.

Hlediska, kterými se má orgán posuzující žádost o vyslovení souhlasu s užitím údajů nebo věcí řídit, vycházejí z principu, že v prvé řadě je třeba trvat na podmínkách, které pro takové užití stanoví vnitrostátní zákonodárství (viz např. § 8 odst. 2 nebo § 88 odst. 4 trestního řádu). Jako druhé hledisko se stanoví požadavek, aby takovým užitím poskytnutých údajů a věcí nevzniklo nebezpečí, že bude zmařeno vnitrostátní řízení nebo jiný srovnatelný důležitý zájem. Údaje, o které se jedná, jsou totiž často poskytovány jako informace, která má napomoci k odhalení trestné činnosti a jeho pachatelů, nikoliv jako informace, která má být v podobě důkazu zveřejněna. Nelze vyloučit, že posledně uvedeným postupem by mohlo dojít ke zmaření probíhajícího trestního řízení vedeného v České republice, které je teprve ve fázi šetření před zahájením trestního stíhání. Jiným důležitým zájmem, který by takto mohl být ohrožen, je zájem např. zájem na utajení zdroje určitých informací.

Znění nových odstavců 5 a 6 je formulováno tak, aby soud nebo jiný orgán činný v trestním řízení posuzující žádost o vyslovení souhlasu, nemusel rozhodovat způsobem uvedeným v § 119 trestního řádu, ale aby dožádání vyřídil opatřením, tedy neformálně dožadujícímu orgánu sdělil, že buď souhlas uděluje, nebo jej naopak odmítá.

Čl. II

Vzhledem k tomu, že hlavním cílem navrhované právní úpravy je připravit v České republice podmínky na aplikaci Schengenské prováděcí úmluvy, k níž nemohou přistoupit nečlenské státy Evropské unie, stanoví se datum účinnosti shodně s datem, kdy vstoupí v platnost smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii. Tato konstrukce vychází z předpokladu, že Schengenská prováděcí úmluva bude přílohou smlouvy o přistoupení a tím oba smluvní dokumenty pro Českou republiku vstoupí v platnost ve stejném okamžiku.

V Praze dne 22.10.2001

předseda vlády

ministr spravedlnosti

Srovnávací tabulka návrhu předpisu ČR s legislativou ES

(návrhem novelizace trestního řádu se Schengenskou prováděcí úmluvou – Celex 42000A0922(02))

Část platného trestního řádu s vyznačením navrhovaných změn

Oddíl čtvrtý

Dožádání

384 

(1) Při dožádání cizozemských soudů a úřadů o poskytnutí právní pomoci, jakož i při poskytování právní pomoci cizozemským soudům a úřadům se postupuje, není-li mezinárodní smlouvou stanoveno něco jiného, i v trestních věcech s přiměřeným užitím předpisů platných pro styk s cizinou ve věcech občanskoprávních. K provádění úkonů přímo souvisejících se sledováním osob a věcí a pronásledováním podezřelých a obviněných přes hranici České republiky je příslušný státní zástupce, v jehož obvodu má být taková součinnost poskytnuta.

(2) Na základě žádosti cizího státu může soud na návrh státního zástupce rozhodnout o předběžném zajištění majetku nebo jeho části nebo o jeho zabrání za podmínek stanovených v mezinárodní smlouvě, kterou je Česká republika vázána. O návrhu je příslušný rozhodnout okresní soud, v jehož obvodu se nachází majetek, který je předmětem návrhu.

(3) Nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, na řízení a výkon rozhodnutí podle odstavce 2 se užijí přiměřeně ustanovení týkající se řízení o zabrání věci.

(4) Jestliže na základě dožádání byla České republice předána k provedení úkonu trestního řízení osoba, která má být na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo výhrady cizího státu držena ve vazbě, rozhodne o jejím vzetí do vazby na návrh státního zástupce předseda senátu krajského soudu, v jehož obvodu má být proveden úkon, který je předmětem dožádání. Na řízení se přiměřeně užije § 379 odst. 4 a § 381 odst. 3 a 5.

(5) Žádost cizího státu o vyslovení souhlasu, aby údaje nebo věci, které byly tomuto státu Českou republikou předány, byly užity jako důkazy v trestním řízení v cizině, posoudí orgán činný v trestním řízení, který takové údaje nebo věci poskytl. Jestliže je poskytl jiný orgán než soud a k žádosti cizího státu nebo na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, má souhlas vyslovit pouze soud, posoudí žádost okresní soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který uvedené údaje poskytl.

(6) S užitím údaje nebo věci v cizině podle odstavce 5 vysloví příslušný orgán činný v trestním řízení souhlas, pokud

a) by jejich užití bylo možné v případě, že by se takové trestní řízení vedlo v České republice, a

b) nehrozí, že by tím bylo zmařeno jiné řízení vedené v České republice, nebo vážně ohrožen jiný důležitý zájem.