K § 1:
V úvodních ustanoveních se vymezuje obsah navrhované
zákonné úpravy a druhy shromáždění, která nepodléhají
režimu tohoto zákona. Pro účely navrhovaného zákona bylo též
třeba definovat pojem „veřejné místo“.
K § 2:
Stanoví
se, kdo je oprávněn shromáždění svolat a kdo tedy bude plnit
povinnosti vůči příslušnému orgánu veřejné správy.
Kromě
podmínky zletilosti, podmínky plné způsobilosti k právním
úkonům, jde-li o fyzické osoby, podmínky trvalého pobytu
nebo přechodného pobytu na základě uděleného dlouhodobého víza
k přechodnému pobytu, jde-li o cizince, apodmínky mít sídlo na
území České republiky, jde-li o právnické osoby, se na subjekty
oprávněné svolat shromáždění žádné další požadavky
nekladou.
V
omezení subjektu svolavatele-cizince na osobu s trvalým pobytem
nebo přechodným pobytem na základě uděleného dlouhodobého víza
nelze spatřovat omezení práva shromažďovacího. Čl. 19 Listiny
základních práv a svobod (jakož i čl. 21 Mezinárodního
paktu o občanských právech) zaručuje každému právo pokojně se
shromažďovat. Pod takto formulované ústavní právo však nelze
subsumovat také právo každého svolávat a organizovat shromáždění
– při připuštění opaku by totiž zcela jistě brzy nastaly
situace, při nichž by se na území České republiky konalo
shromáždění svolané a organizované kterýmkoliv cizincem
odkudkoliv ze světa, aniž by úřad mohl proti němu v souladu
se zákonem zasáhnout. S největší pravděpodobností by ve
většině takových případů vznikaly problémy s dodržováním
stanovených povinností jak ze strany svolavatelů, tak ze strany
úřadů, a lze rovněž předpokládat, že by docházelo i ke
zneužívání institutu práva na pokojné shromažďování
samotného.
K
§ 3:
Stanoví
se, které orgány veřejné správy vykonávají působnost ve
věcech práva shromažďovacího.
Navržená úprava směřuje k zajištění ucelenosti zákonné
úpravy práva shromažďovacího, neboť se jí do tohoto návrhu
zákona přejímá také ustanovení § 1 zákona č. 94/1990
Sb., o působnosti národních výborů při provádění některých
ustanovení zákona o právu shromažďovacím a zákona o
civilní službě, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.
Původní rozdělení obou zákonných úprav vyplývalo
z ustanovení čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 2
ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve
znění ústavníhozákona č. 556/1990 Sb.,podle
nichž Federální shromáždění mělo zákonodárnou pravomoc
pouze ve věcech zásadní úpravy základních práv a svobod
v rozsahu stanoveném ústavními zákony a ve věcech svěřených
do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, zatímco
přijetí zákonné úpravy, kterou byly výslovně určeny druhy a
stupně tehdejších národních výborů majících působnost při
uplatňování zákona o právu shromažďovacím, bylo svěřeno
zákonodárným sborům republik (národním radám).
K
§ 4:
Stanoví
se případy, kdy je svolavateli ukládána povinnost oznámit úřadu
shromáždění ve smyslu tohoto zákona, tj. ta, která se konají
na veřejném místě. Navržená právní úprava přitom vychází
z čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dále
se stanoví podmínky, při jejichž splnění se shromáždění
považuje za oznámené.Pro případ možnosti
aktuálního reagování na neočekávané společenské události
formou shromáždění konaných na veřejných místech a současného
zachování alespoň minimální možnosti úřadu připravit se na
jeho konání a učinit odpovídající opatření (§ 12 odst. 1),
je stanovena možnost konání shromáždění oznámených po
zákonem stanovené lhůtě. Pokud úřad takové oznámení přijme,
hledí se na shromáždění jako na oznámené
Výjimka
z oznamovací povinnosti se stanoví pro shromáždění pořádaná
církvemi nebo náboženskými společnostmi, registrovanými podle
zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví
a náboženských společností a o změně některých zákonů
(zákon o církvích a náboženských společnostech), za účelem
projevu náboženského vyznání a dále shromáždění
svolaná orgány veřejné správy v jejich územním obvodu
v souvislosti s plněním jejich úkolů.
Zároveň
může obec nařízenímurčit ve svém územním
obvodu místo či více míst, která budou vyhrazena pro shromáždění
konaná bez oznámení. Obec přitom může též stanovit dobu,
v níž se taková shromáždění konat nesmějí. S ohledem
na to, že se tato shromáždění neoznamují, nelze je zakázat;
lze je pouze rozpustit, nastanou-li k tomu zákonem stanovené
důvody.
K § 5:
Součástí subjektivního práva shromažďovacího je nejen právo
osob účastnit se shromáždění a svolávat je, ale též právo
na ochranu před neoprávněnými zásahy do výkonu tohoto práva. S
ohledem na poznatky praxe je třeba zamezit účelovému blokování
veřejného místa (např. i na několik let dopředu) tím způsobem,
že je pak k realizaci shromažďovacího práva nemůže využít
jiný subjekt. Z tohoto důvodu se svolavateli neumožňuje
podat oznámení dříve než 3 měsíce přede dnem konání
shromáždění (k oznámením podaným před touto lhůtou se
nepřihlíží) a že na základě tohoto oznámení lze konat
shromáždění pouze v jednou stanoveném termínu.
Toto
ustanovení bude chránit případné svolavatele a účastníky
jiných shromáždění, jimž by neoprávněné dlouhodobé
blokování určitých veřejných prostranství ze strany ostatních
svolavatelů ve výkonu shromažďovacího práva bránilo. Je tak
výrazem zásady, že žádné právo nelze vykonávat na úkor práv
jiných subjektů.
K § 6:
Tímto ustanovením se vymezují základní údaje, které je třeba
v oznámení uvést. Jde o údaje identifikující
svolavatele a jeho zástupce, místo konání shromáždění a další
skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda není dán důvod pro
případný zákaz konání takového shromáždění.
Zároveň se svolavateli ukládá povinnost uvést v oznámení
jazyk, ve kterém bude shromáždění vedeno, jestliže se
předpokládá, že bude vedeno v jiném jazyce než českém.
Úřadu tak bude i v těchto případech umožněno vykonávat
své povinnosti vyplývající zejména z § 12 odstž. 1.
K § 7:
Snahou
podrobné úpravy je vyřešení postupu při podání oznámení.
Je třeba především jednoznačně upravit postup v případech,
kdy je podání neúplné nebo nepřesné. Úřad je povinen
svolavatele ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem informovat,
že jím podané oznámení je vadné a že tedy nesplnil oznamovací
povinnost. Bude zájmem svolavatele, aby co nejrychleji zabezpečil
doplnění oznámení. Nestihne-li tak učinit ve lhůtě podle § 4
odst. 2, nemůže konat jím zamýšlené shromáždění, aniž by
se tím zároveň nevystavil nebezpečí postihu za přestupek podle
§ 20 odst. 1 písm. a) resp. správní delikt podle § 21. Vždy však
může ke konání shromáždění využít místa určeného obcí
podle § 4 odst. 6, kde lze shromáždění konat bez oznámení.
K § 8 a 9:
Dosavadní právní úprava dávala svolavateli shromáždění,
resp. jím určenému pořadateli pouze oprávnění vydávat pokyny
k zajištění řádného průběhu shromáždění. Zkušenosti
z poslední doby však ukázaly, že je třeba zákonem zajistit
aktivnější spolupráci svolavatele shromáždění. Úprava
navržená v § 8 proto směřuje k přenesení větší míry
odpovědnosti na svolavatele shromáždění tím, že zakotvuje
povinnosti namísto pouhého oprávnění.
Také odpovědnost za udržení pořádku v místě konání
shromáždění (§ 9) bude mít primárně svolavatel. Teprve
nepodaří-li se mu zajistit pokojný průběh shromáždění
vlastními silami, bude mít povinnost obrátit se na úřad nebo na
útvar policie se žádostí o pomoc při řešení vzniklé situace.
K
§ 10:
Účastníkům
shromáždění jsou ukládány takové povinnosti, aby byl zajištěn
řádný a pokojný průběh shromáždění.
Z důvodu osobní odpovědnosti za případný přestupek či
trestný čin se v písmenu d) nově stanoví povinnost
účastníků nezakrývat si obličej způsobem znemožňujícím
identifikaci. K uvedenému opatření vedou zejména zkušenosti
z poslední doby, kdy stále více narůstají projevy
vandalismu a násilí a stávají se takřka běžným průvodním
jevem demonstrací. Iniciátory těchto činů, přicházející na
shromáždění již s úmyslem takové jevy vyvolávat, přitom
nelze identifikovat, neboť jsou zpravidla zcela zamaskováni a zákon
jim takové chování nezakazuje. Splnění této povinnosti však
bude požadováno pouze v těch případech, kdy bude proti
shromáždění prováděn zákrok útvaru policie. Pokud však bude
z povahy a průběhu shromáždění zjevné, že zakrývání
obličejové části hlavy tento účel nesleduje (shromáždění
bude probíhat zcela pokojně, i když účastníci např. budou mít
škrabošky představující některé politiky či jiné osoby anebo
budou pomalováni barvami státní vlajky), nebude důvodu vyžadovat,
aby účastníci obličej odkryli.
K § 11:
I
na shromáždění, která se neoznamují, se přiměřeně vztahují
ustanovení, kterými se upravují práva a povinnosti svolavatele a
účastníků shromáždění. Pro vyvození odpovědnosti za
případné porušování povinností podle tohoto zákona byla do
návrhu zákona zakotvena možnost jasně určit osobu svolavatele z
okruhu přítomných účastníků shromáždění.
K § 12:
V rámci
zabezpečení veřejného pořádku je nutno uložit některé
povinnosti také úřadu, jemuž bylo shromáždění oznámeno. Jde
o oznamovací povinnost vůči správci komunikace a útvaru policie
v případě všech oznámených shromáždění, o povinnost
vyslat na shromáždění zástupce úřadu, povinnost nabídnout
svolavateli v případech, kdy nastane důvod k zákazu
shromáždění podle § 13 odst. 1 písm. b) až d) a § 13 odst. 3,
vhodné náhradní místo konání shromáždění a povinnost
požádat útvar policie o pomoc v případě, že ani
svolavatel ani úřad nemůže zajistit klidný průběh shromáždění,
resp. obnovení jeho klidného průběhu. V těchto případech
se uvedená povinnost ukládá úřadu, a to v souladu
s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky.
K § 13:
Stanoví se důvody zákazu konání oznámeného shromáždění,
sledující nejen účel řádného výkonu práva shromažďovacího,
ale i oprávněné zájmy osob, které se shromáždění neúčastní
a přesto mohou být jeho konáním přímo dotčeny.
Z dosavadní
právní úpravy se přejímá zákaz konat shromáždění v okruhu
100 m od budov zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory
jednají.
Úřadu se umožňuje zakázat oznámené shromáždění jen ve
výjimečných případech, např. pokud jeho konání je v rozporu
s ústavním pořádkem nebo kdy je např. třeba řešit rozpor
mezi zájmem jedné skupiny osob konat shromáždění na určitém
místě v určitém čase a objektivními okolnostmi, resp.
oprávněnými požadavky ostatních osob.
Pokud
by nastaly důvody pro zákaz konání shromáždění, jejichž
podstatou je nevhodné místo jeho konání ve smyslu odstavce 1
písmen b) až d), nemůže úřad shromáždění zakázat, aniž by
před tím svolavateli nenabídl jiné vhodné místo, pokud takové
místo ve svém správním obvodu má. Takové důvody přicházejí
v úvahu zejména u shromáždění s vysokým počtem
účastníků, která se mají konat na zjevně nepřiměřeně malém
prostoru (malá náměstí, parky apod.), kde není dostatečně
zajištěno sociální zařízení, popř. by mohlo dojít
k zablokování příjezdových komunikací pro sanitní vozy,
apod. Právě tato shromáždění by nemusela ohrozit pouze
účastníky shromáždění, ale i obyvatelstvo nacházející
se v daném okolí.
V zájmu
zachování nerušeného nočního klidu se úřadu umožňuje
zakázat shromáždění, má-li se konat na místě, kde by byl
noční klid rušen a svolavatel nepřistoupil na vhodné náhradní
místo pro konání shromáždění, které mu úřad nabídl.
K § 14:
Krátká
lhůta stanovená pro podání oznámení vyžaduje přiměřené
zkrácení lhůty pro rozhodování úřadu i stanovení zvláštního
způsobu doručení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že doručení
písemného vyhotovení rozhodnutí nepřichází v těchto
případech v úvahu, stanoví se jako způsob doručení
vyvěšení rozhodnutí na úřední desce úřadu s tím, že
jedno písemné vyhotovení bude svolavateli zasláno pro informaci
(resp. k další potřebě, např. pro případ, že by chtěl
proti rozhodnutí o zákazu shromáždění podat žalobu podle § 15
odst. 1).
Pokud
úřad ve lhůtě 3 pracovních dnů nevyvěsí na úřední desce
rozhodnutí o zákazu shromáždění, platí, že shromáždění
nebylo zakázáno.
K § 15:
V
souladu s obecnými principy právního státu se umožňuje, aby na
základě žaloby podané svolavatelem bylo rozhodnutí o zákazu
shromáždění přezkoumáno soudem. Návrh zákona se tak uvádí
do souladu s navrhovaným správním řádem soudním. V případě
zrušení rozhodnutí již úřad ve věci znovu nerozhoduje.
Odpovědnost
úřadu za škodu, která by mohla být způsobena nezákonným
rozhodnutím úřadu, se řídí zákonem č. 82/1998 Sb., o
odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona
České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti.
K § 16 až 18:
Stanoví
se způsob rozpuštění zakázaného shromáždění a podmínky, za
kterých lze rozpustit oznámené a nezakázané shromáždění,
svolané neoznámené shromáždění, shromáždění, které se
neoznamuje, nebo nesvolané shromáždění, o jejichž konání se
úřad dozví, jakož i shromáždění konané v době mezi 22.
a 6. hodinou, je-li při němrušen noční klid.
Rozpuštění shromáždění se provádí úkonem, který se v
teorii správního práva označuje jako bezprostřední zákrok.
Nejde tedy o rozhodnutí vydané v rámci správního řízení.
Vzhledem k tomu, že nelze vždy zaručit, že se zástupce
úřadu, jehož přítomnost je na oznámeném shromáždění jinak
povinná podle § 12 odst. 1 písm. c), včas dozví o shromáždění,
které nebylo oznámeno, a že se ho tak bude moci zúčastnit,
stanoví se pro případ jeho nepřítomnosti povinnost útvaru
policie rozpustit shromáždění, nastanou-li k tomu zákonem
stanovené důvody. Navrhované ustanovení je v souladu s § 46
odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb.
K § 19:
Součástí
subjektivního práva shromažďovacího je nejen právo zúčastnit
se ho, ale i právo na to, aby shromáždění nebylo v rozporu
se zákonem rozpuštěno. Navrhuje se proto, aby nejen svolavatel,
ale i účastník měl právo podat proti rozpuštění shromáždění
(jakožto aktu bezprostředního zákroku) námitky u soudu.
Rozhodne-li soud, že shromáždění bylo rozpuštěno v rozporu se
zákonem, bude tím navrhovateli umožněno nejen konání
shromáždění v náhradním termínu, ale získá i podklad
pro případné uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu
zákona č. 82/1998 Sb., pokud by mu taková škoda
prokazatelně vznikla.
K § 20 až 22:
V
zájmu zásady zákonnosti se oproti dosavadní právní úpravě
přesněji vymezují jednotlivé skutkové podstaty přestupku a
správního deliktuproti
právu shromažďovacímu a současně se zpřísňují sankce za
jejich spáchání.
K § 23:
Pro
řízení o zákazu shromáždění budou platit pouze ta ustanovení
správního řádu, která se týkají náležitostí správních
aktů, právní moci a vykonatelnosti –
přitom se vychází
z návrhu nového správního řádu, který by měl nabýt
účinnosti současně s navrhovaným zákonem.
Vzhledem ke skutečnosti, že aplikace obecné úpravy, která
vymezuje okruh účastníků správního řízení podle správního
řádu, je tímto návrhem zákona vyloučena, je třeba též
výslovně určit účastníka řízení o zákazu shromáždění.
K § 24:
Jde o přechodné ustanovení, které jednoznačně stanoví, ve
kterých případech, resp. do jaké lhůty po nabytí
účinnosti nového zákona, se bude postupovat podle dosavadní
právní úpravy.
K § 25 a 26:
Ke dni nabytí účinnosti navrhovaného zákona bude třeba zrušit
celou dosavadní právní úpravu, tj. zákon č. 84/1990 Sb., o
právu shromažďovacím, jakož i § 1 zákona č. 94/1990 Sb., o
působnosti národních výborů při provádění některých
ustanovení zákona o právu shromažďovacím a zákona o civilní
službě, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.
K § 27:
Podle ustanovení § 25 odst. 6 písm. e) zákona o pozemních
komunikacích je tzv. zvláštním užíváním pozemní komunikace
m.j. také „pořádání … shromáždění“, jestliže by jím
mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu.
Z § 25 odst. 1 cit. zákona vyplývá, že ke zvláštnímu užívání
je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu
vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní
komunikace a v některých případech také s předchozím
souhlasem Ministerstva vnitra, popř. příslušného orgánu
Policie České republiky. To je však v přímém rozporu
s článkem 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
neboť podle jeho věty druhé nesmí být shromáždění podmíněno
povolením orgánu veřejné správy. Navrhovanou novelou zákona o
pozemních komunikacích se proto uvádí cit. ustanovení zákona o
pozemních komunikacích do souladu s Listinou základních práv
a svobod.
K
§ 28:
Je
třeba, aby navrhovaný zákon nabyl účinnosti současně s novým
správním řádem, správním řádem soudním, jakož i
s navrhovanými zákony vycházejícími z nové koncepce
územní správy a samosprávy. Předpokládá se, že dnem účinnosti
těchto zákonů bude 1. leden 2003.
V Praze
dne 7. listopadu 2001
Ing.
Miloš Zeman v.r.
předseda
vlády
Mgr.
Stanislav Gross v.r.
ministr
vnitra
Úplná znění novelizovaných částí zákonů
s vyznačením navrhovaných změn
(ustanovení vypouštěná bez náhrady jsou uvedena v závorce
a označena kurzívou)
Zákon č. 94/1990 Sb., o působnosti národních
výborů při provádění některých ustanovení zákona
o právu shromažďovacím a zákona o civilní službě,
ve znění zákona č. 132/2000 Sb.
(§ 1
(1)
Působnost ve věcech práva shromažďovacího podle zvláštního
předpisu 1) vykonává orgán obce v přenesené působnosti, v
jejímž územním obvodu se má shromáždění konat.
(2) Pokud místo konání shromáždění má přesahovat územní
obvod obce, vykonává působnost podle odstavce 1 okresní úřad,
v jehož správním obvodu se má shromáždění konat; v
hlavním městě Praze, pokud místo konání shromáždění má
přesahovat územní obvod městské části, vykonává působnost
Magistrát hlavního města Prahy. Má-li místo konání
shromáždění přesahovat správní obvod okresního úřadu,
vykonává působnost podle odstavce 1 orgán kraje
v přenesené působnosti.
------------------------------------------------------------------
1)
§ 4, § 5 odst. 1, 4 a 5, § 6 odst. 1, 3, 5 a 6, § 8, 9, 10, 11 a
12 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.)
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona
č. 102/2000 Sb
§ 25
Zvláštní užívání
(1) K užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným
než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které
jsou určeny (dále jen "zvláštní užívání"), je
třeba povolení příslušného silničního správního úřadu
vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní
komunikace, a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost
nebo plynulost silničního provozu, také s předchozím
souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici a rychlostní
silnici, v ostatních případech se souhlasem příslušného
orgánu Policie České republiky.
(2) Silniční správní úřad vydá rozhodnutí o
povolení zvláštního užívání právnické nebo fyzické osobě
na základě písemné žádosti na dobu určitou a v rozhodnutí
stanoví podmínky zvláštního užívání. Povolení ke zvláštnímu
užívání nezbavuje uživatele povinnosti k náhradám za
poškození nebo znečištění dálnice, silnice nebo místní
komunikace.
(3) Porušuje-li právnická nebo fyzická osoba podmínky
stanovené v rozhodnutí o vydání povolení, silniční správní
úřad rozhodne o odnětí povolení. Právnické nebo fyzické
osobě, které bylo odňato povolení ke zvláštnímu užívání,
lze udělit povolení ke zvláštnímu užívání na základě
znovu podané žádosti nejdříve po uplynutí tří let ode
dne, kdy rozhodnutí o odnětí povolení ke zvláštnímu užívání
nabylo právní moci.
(4) Silniční správní úřad může rozhodnout o změně
vydaného povolení na základě odůvodněné žádosti
držitele povolení ke zvláštnímu užívání.
(5) V době branné pohotovosti státu není třeba povolení ke
zvláštnímu užívání pro vozidla Armády České republiky.
(6) Zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní
komunikace je
a) přeprava zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů
a užívání vozidel, jejichž rozměry nebo hmotnost přesahují
míru stanovenou zvláštními předpisy,10)
b) užití dálnice, rychlostní silnice nebo rychlostní
místní komunikace silničními motorovými vozidly, jejichž
nejvyšší povolená rychlost je nižší, než stanoví zvláštní
předpis,2)
c) užití dálnice, silnice nebo místní komunikace a
silničního pomocného pozemku pro
1. umísťování a provozování reklamních poutačů,
propagačních a jiných zařízení, světelných zdrojů,
barevných ploch a jiných obdobných zařízení (dále jen
"reklamní zařízení"),
2. umísťování, skládání a nakládání věcí nebo
materiálů nesloužících k údržbě nebo opravám těchto
komunikací, nebudou-li neprodleně odstraněny (zařízení
staveniště,
skládka stavebních hmot nebo paliva apod.),
3. provádění stavebních prací,
4. zřizování vyhrazeného parkování,
5. zřizování a provoz stánků, pojízdných či
přenosných
prodejních a jiných podobných zařízení,
6. audiovizuální tvorbu,
d) umístění inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo
podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na něm nebo
na mostních objektech,
e) pořádání sportovních, kulturních, náboženských,
zábavních a podobných akcí (a shromáždění),
jestliže by jimi mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost
silničního provozu,
f) výjimečné užití silnice nebo místní komunikace pásovými
vozidly Armády České republiky nebo historickými vozidly,
jejichž kola nejsou opatřena pneumatikami nebo gumovými obručemi.
(7) Zvláštní užívání spočívající v umísťování a
provozování reklamních zařízení může povolit příslušný
silniční správní úřad nejdéle na dobu pěti let za podmínky,
že reklamní zařízení nemohou být zaměněna s dopravními
značkami nebo s dopravními zařízeními nebo nemohou oslnit
uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušit provoz
na pozemních komunikacích. Pozemní komunikace v místě, kde je
umístěno reklamní zařízení, musí být na náklad
provozovatele reklamního zařízení vybavena svodidly nebo
jinak zabezpečena proti možnému střetu vozidel s konstrukcí
reklamního zařízení.
(8) Věci umístěné, zřizované nebo provozované bez povolení
podle odstavce 1 nebo v rozporu s ním, s výjimkou reklamních
zařízení, je jejich vlastník povinen odstranit neprodleně
po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu.
Neučiní-li tak, zajistí odstranění a likvidaci věci
příslušný silniční správní úřad na náklady vlastníka
věci.
(9) Nemůže-li příslušný silniční správní úřad
zjistit vlastníka věci umístěné, zřizované nebo provozované
bez povolení podle odstavce 1, s výjimkou reklamních zařízení,
zveřejní výzvu k odstranění věci způsobem v místě obvyklým
a po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne zveřejnění
výzvy zajistí odstranění a likvidaci věci na náklady
vlastníka dotčené pozemní komunikace. Zjistí-li vlastník
dálnice, silnice nebo místní komunikace vlastníka věci
dodatečně, může vůči němu uplatnit nárok na náhradu nákladů
vzniklých odstraněním a likvidací věci.
(10) Silniční správní úřad je povinen do sedmi dnů ode dne,
kdy se dozvěděl o zřízení nebo existenci reklamního
zařízení umístěného na dálnici, silnici nebo místní
komunikaci nebo na silničním pomocném pozemku bez povolení
ke zvláštnímu užívání vydaného příslušným silničním
správním úřadem, vyzvat vlastníka reklamního zařízení k
jeho odstranění. Vlastník reklamního zařízení je povinen
reklamní zařízení neprodleně, nejdéle do pěti pracovních dnů
po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu
odstranit. Neučiní-li tak, je silniční správní úřad povinen
reklamu do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit
odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady
vlastníka tohoto zařízení. Odstranění reklamy a její
likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda
reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.5)
(11) Nemůže-li silniční správní úřad zjistit
vlastníka reklamního zařízení zřizovaného nebo provozovaného
bez povolení ke zvláštnímu užívání, zveřejní výzvu k
odstranění reklamního zařízení způsobem v místě obvyklým
a po marném uplynutí lhůty
10 dnů ode dne zveřejnění výzvy je povinen reklamu
do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit
odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady
vlastníka dotčené pozemní komunikace, na které je reklamní
zařízení neoprávněně umístěno. Odstranění reklamy a její
likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda
reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.5)
(12) Umísťování věcí na dálnici, silnici a místní
komunikaci, které jsou uvedeny v § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 2
písm. b) až d), není zvláštním užíváním dálnice, silnice
a místní komunikace, vyžaduje však předchozí souhlas vlastníka
dotčené komunikace.
(13) Prováděcí předpis stanoví náležitosti žádosti o
povolení zvláštního užívání dálnice, silnice a
místní komunikace a náležitosti rozhodnutí v této věci.
------------------------------------------------------------------
2) Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na
pozemních komunikacích.
Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989
Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla
silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
10) Vyhláška Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb., o schvalování
technické způsobilosti a technických podmínkách provozu
silničních vozidel na pozemních komunikacích.