Důvodová zpráva k N. zák. o přechodu věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí

Zhodnocení platného právního stavu; odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy; vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy.

V rámci procesu obnovy vlastnictví k nemovitostem bylo po roce 1990 vydáno několik právních předpisů, z nichž nejdůležitější byl nepochybně zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). Ten se týkal prakticky výlučně fyzických osob. Obnova vlastnictví se však dotýká také obcí. Proto byl vydán zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, na jehož základě přešel do vlastnictví obcí vyjmenovaný nemovitý majetek, který obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949.

V meziválečném období, ale i v letech následujících po roce 1945, vznikly četné subjekty, ve kterých se vlastníci nemovitostí, tedy i vlastníci zemědělských pozemků nebo lesů sdružovali ke společnému obhospodařování svých nemovitostí. Ve většině případů šlo o družstva, mimo jiné i o tzv. lesní družstva, v nichž se sdružovali vlastníci lesů, a to jak fyzické osoby, tak i obce.

Je pochopitelné, že v rámci navracení nemovitostí jejich původním vlastníkům, byly do tohoto procesu postupně zahrnuty i nemovitosti, které byly dříve obhospodařovány sdruženími vlastníků (družstvy, zapsanými společenstvy s ručením obmezeným apod.). Pokud jde o fyzické osoby, stalo se tak zákonem č. 93/1992 Sb., kterým byl změněn a doplněn zákon o půdě. V rámci této novelizace byl mimo jiné také rozšířen okruh skutečností, na jejichž základě byl nemovitý majetek vracen oprávněným osobám tak, že oprávněným osobám měly být a následně i byly vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu (např. na bývalá jednotná zemědělská družstva) v důsledku převodu společně užívaných singulárních lesů a lesních družstev, pokud členy družstva byly výlučně fyzické osoby (§ 6 odst. 1, písm. u) zákona o půdě, ve znění pozdějších předpisů).

Obdobným způsobem, tedy např. novelizací zákona č. 172/1991 Sb., však nebylo postupováno pokud jde o nemovitý majetek bývalých lesních družstev obcí. Jejich oprávněné požadavky na vrácení majetku bývalých lesních družstev obcí měly být uspokojeny ne cestou zákona, nýbrž „pouze“ aktem exekutivy. Stalo se tak přijetím usnesení vlády č. 168 ze dne 15. března 1995, o postupu při převodech nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí do vlastnictví obcí.

Tímto usnesením vláda schválila postup při převodech nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí do vlastnictví obcí, uvedený v příloze usnesení. Postup vycházel ze zásad obdobných jako zákon č. 172/1991 Sb., když stanovil, že „do vlastnictví obcí na území České republiky se převede nemovitý majetek, který je ve vlastnictví České republiky a který ke dni 31. prosince 1949 vlastnila lesní družstva, jejichž podílníky ke dni jejich likvidace byly výlučně obce.“

Provedením usnesení vlády č. 168 z roku 1995 byli pověřeni ministři zemědělství, obrany a životního prostředí. V resortu zemědělství bylo, resp. mělo být, usnesení vlády realizováno státním podnikem Lesy České republiky (pokud jde o lesy) a Pozemkovým fondem České republiky (pokud jde o zemědělské pozemky), v resortu obrany pak státním podnikem Vojenské lesy a statky.

Na základě usnesení vlády č. 168 z roku 1995 bylo až do roku 2000 vydáno obcím několik desítek tisíc hektarů zejména lesů, ale i zemědělských pozemků a některých staveb.

Některé nejasnosti, týkající se platnosti návrhů přídělů, přídělových plánů nebo přídělových listin, kterými obce prokazovaly vlastnictví bývalých lesních družstev obcí k nemovitostem, jejichž vydání požadovaly, vedly k tomu, že se obce domáhaly vydání předmětných nemovitostí soudní cestou (viz tzv. spory o určení vlastnictví). Soudy však zaujaly právní názor, že usnesení vlády není dostatečným právním titulem k přechodu vlastnictví k nemovitému majetku ze státu na obce. To vedlo v roce 2000 prakticky k zastavení procesu realizace usnesení vlády č. 168 z roku 1995. Nastal tak stav, se kterým jsou právem nespokojeny jak obce, jimž nemovitý majetek bývalých lesních družstev obcí nebyl dosud vydán (převeden), tak i státní subjekty, které měly převody nemovitého majetku na obce na základě předmětného usnesení vlády realizovat.

Zmíněné rozsudky soudů totiž vedly např. k tomu, že v některých případech byla část nemovitého majetku bývalého lesního družstva obcí některým bývalým podílnickým obcím převedena (před vydáním rozsudků soudů) a část zůstala ve vlatnictví státu, protože některým dalším podílnickým obcím téhož lesního družstva již po vydání zmíněných rozsudků převedena nebyla. Nelze pominout ani to, že tyto rozsudky přinášejí ve svých důsledcích také značnou právní nejistotu o tom, zda převody vlastnictví nemovitého majetku provedené podle usnesení vlády č. 168 z roku 1995, nebude možno v budoucnu zpochybnit.

Pokud byly již dříve do vlastnictví obcí převedeny nemovitosti podle zákona č. 172/1991 Sb., pak není žádný rozumný a udržitelný důvod pro to, aby do vlastnictví obcí nebyl převeden rovněž nemovitý majetek bývalých – zejména lesních – družstev obcí, zvláště když je známo, že v mnoha případech bylo podmínkou přídělu majetku obci to, že přídělci (obce) vytvoří družstvo, které bude na přidělených nemovitostech hospodařit.

Je třeba zároveň přisvědčit postoji soudů pokud jde o právní názor, že usnesení vlády, které není obecně závazným právním předpisem, není dostatečným právním titulem k převodu nemovitého majetku státu do vlastnictví jiného subjektu, např. obce, pokud ovšem není takové usnesení vlády vydáno např. jako výraz souhlasu nebo schválení převodu podle zvláštního předpisu.

Za tohoto stavu je třeba, aby převody nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí, který je nyní ve vlastnictví státu, do vlastnictví obcí (bývalých podílníků lesních družstev obcí) byly prováděny na základě obecně závazného právního předpisu. Jako nejvhodnější řešení se nabízí, aby tímto předpisem byl zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nejen že již upravuje přechody vlastnictví k nemovitému majetku mezi státem a obcemi, ale k dosažení účelu nevyžaduje nijak rozsáhlou novelizaci.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami a s právními akty Evropských společenství

Navrhovaná úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky a neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána.

Návrh zákona není v rozporu s právem Evropských společenství, protože oblast privatizace státního majetku není předmětem komunitárních předpisů.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

Návrh zákona nepředpokládá finanční nároky na státní rozpočet.