Důvodová zpráva k Vl. návrh zák. o technických požadavcích na výrobky - EU - RJ

ČÁST PRVNÍ

K čl. I,

K bodu

1. Zpřesňuje se dikce ustanovení předmětu úpravy tak, aby i s ohledem na to, že § 8 byl zrušen zákonem č. 102/2001 Sb., byly odstraněny nejasnosti, zda se stanovení technických požadavků vztahuje na výrobky obecně, nebo jen na stanovené výrobky (§ 12). Současně se prohlubuje význam spojení „oprávněný zájem“ především proto, aby toto vymezení umožňovalo přejímat směrnice ES, které, i když ojediněle, upravují i jiné věci než odpovídá dosud použitému pojmu „oprávněný zájem“.

2. Ustanovení rozšiřuje okruh osob, kterým zákon stanoví povinnosti, v návaznosti na to, že některé směrnice ES přejímané nařízeními vlády k provedení zákona upravují některá práva a povinnosti těchto subjektů. Vzhledem k tomu, že existují právní předpisy, upravující podrobně povinnosti při uvádění do provozu, je nezbytné stanovit, že tyto předpisy platí souběžně

3. Výčet oblastí předmětu úpravy zákona se upřesňuje s ohledem na § 7.

4. Doplnění je nezbytné k zajištění podmínek pro dosažení slučitelnosti prováděcích nařízení vlády s právem ES.

5. Pro vstup ČR do EU je třeba zajistit rozšíření úpravy tak, aby se netýkala pouze trhu v ČR, ale vnitřního trhu EU.

6. Jedná se o doplnění definice pojmu, který bude použit při novelizaci nařízení vlády přejímajících směrnice Rady ES.

7. Upřesnění pojmu v souladu s definicemi používanými v předpisech ES.

8. Pro vstup ČR do EU je třeba pojem „dovozce“ upravit do vztahu k vnitřnímu trhu EU.

9. Jedná se o doplnění definice pojmu, který bude použit při novelizaci nařízení vlády přejímajících směrnice Rady ES.

10. Zpřesnění je nezbytné k zajištění podmínek pro dosažení slučitelnosti prováděcích nařízení vlády s právem ES.

11. Jedná se o upřesnění pojmu „technická specifikace“ v návaznosti na úpravu § 7 včetně pojmu „norma“, který byl v původním textu zaveden v příliš obecném měřítku.

12. Doplnění je nezbytné k zajištění podmínek pro dosažení slučitelnosti prováděcích nařízení vlády s právem ES.

13. V souvislosti se zrušením § 8, které bylo provedeno zákonem č. 102/2001 Sb.se nadpis hlavy II zpřesňuje.

14. V souvislosti s doplněním odst. 2 se upřesňuje název § 3.

15. V návaznosti na úpravu § 7 se upřesňuje vymezení technických dokumentů.

16. Zrušuje se nepřesně zavedená legislativní zkratka.

17. Návrhem se specifikují pojmy z oblasti normalizace a harmonizace technických norem v souvislosti s potřebou zjednoznačnit výklad podstaty dokumentů nezbytných pro jejich užití v procesu posuzování shody v evropském kontextu. Úprava souvisí rovněž s odstraněním legislativní zkratky „normy“.

18. – 31. Viz odůvodnění v bodu 16 a doplnění o problematiku změn a rušení českých technických norem.

31. Úprava je rovněž nezbytná vzhledem k zajištění podmínek pro dosažení slučitelnosti technických předpisů s právními předpisy ES. V souladu s mezinárodními závazky ČR se upravují povinnosti ministerstev a ústředních správních úřadů. Dále se zpřesňuje povinnost pro Ministerstvo průmyslu a obchodu, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a pro dozorové orgány, související se zajišťováním bezpečného evropského trhu.

32. – 33. Formulační zpřesnění

34. Úprava je vyvolána potřebou definovat obecněji obsah rozhodnutí o autorizaci v souladu s praxí v ES

35. Rozšiřuje se obecná úprava pro možnost přizvat v působnosti Úřadu odborníka pro kontrolu autorizovaných osob na základě jeho skutečných schopností a zkušeností bez omezení na zaměstnance Úřadu, popřípadě i zahraničního experta v rámci uplatňování příslušných mezinárodních smluv.

36. Navrženou úpravou dojde k realizaci nezbytného rozšíření okruhu podmínek, kdy lze změnit či zrušit autorizaci vzhledem k poznatkům, které přinesla dosavadní praxe.

37. Zrušením dosavadního znění se ruší „pojistka“ pro případ neexistence autorizované osoby, což odpovídá praxi uplatňované v rámci EU. Pro takový případ lze využít notifikované osoby v ostatních členských státech EU. Nové znění vyjadřuje návaznost autorizace na notifikaci.

38. Odstranění nepřesné duplicity s ustanovením § 11 odst. 1.

39. Navržená úprava zdůrazňuje povinnost autorizovaných osob, především z důvodů prohloubení právní jistoty ostatních subjektů při posuzování shody.

40. Jde o formulační upřesnění ve vazbě na zavedenou legislativní zkratku a o doplnění, které je nezbytné z hlediska zajištění podmínek pro dosažení slučitelnosti prováděcích nařízení vlády s právem ES.

41. Jde o formulační úpravu odstraňující nesoulad s návětím.

42. Doplnění je nezbytné vzhledem k potřebě zajištění podmínek pro dosažení slučitelnosti prováděcích nařízení vlády s právem ES. Současně navržená změna se týká praktické stránky vydávání certifikátů a jejich účinnosti, která povede ke zjednodušení činnosti autorizovaných osob a zvýšení účelnosti a hospodárnosti.

43. Přesun nadpisu ustanovení a jeho nadřazení dvěma ustanovením je žádoucí z obsahového hlediska obou paragrafů.

44. Návaznost na bod 32.

45. Návaznost na bod 1 a 2.

46. Formulační změna zjednodušuje použití tohoto ustanovení pro období před i po vstupu ČR do EU a souvisí s úpravou značení výrobků.

47. Doplnění zmocnění pro vládu je nezbytné k tomu, aby nařízení vlády, vydávaná k provedení zákona mohla být plně slučitelná se směrnicemi ES v období po vstupu ČR do EU.

48. Zrušení ustanovení navazuje na to, že česká značka shody po vstupu do Evropské Unie nabude odlišného významu od současné úpravy a forma této úpravy se v zákoně posouvá do bodu 52.

49. Návaznost na bod 2 a umožnění stanovit i postupy posuzování shody, pokud je předpisy ES stanoví u výrobků při jejich opakovaném použití.

50. Ustanovení je nezbytné proto, aby bylo nepochybné, že autorizované osoby v případech, ve kterých je jejich činnost upravena nařízeními vlády plně slučitelnými s právem ES budou používat označení „notifikované osoby“. To zahrnuje i činnost osob notifikovaných jinými členskými státy.

51. Navržená úprava souvisí se zavedením značení CE po vstupu ČR do EU jako běžné formy národního značení výrobků v souvislosti s posuzováním shody, které se tak dostává na úroveň evropského.

52. Jde o stanovení povinnosti označení výrobku, upřesňuje se význam a užití označení CE a české značky shody, povinnosti uchovávat doklady o posouzení shody na území Evropských společenství, stanovení oprávnění pro zplnomocněného zástupce a zákazu bránění uvedení výrobku na trh a do provozu, jestliže splňuje technické předpisy a vyhověl podmínkám posouzení shody, v souladu se stavem v EU.

53. Novým ustanovením se, obdobně jako je tomu v EU, zavádí praxe, aby u výrobků, kde je umožněno posuzovat shodu bez účasti autorizované osoby bylo možno již v předvstupním období využívat označení CE pro všechny dovážené výrobky. Ustanovení je omezeno na sektory PECA a na období do vstupu ČR do EU.

54. Zrušení dosavadního ustanovení je vyvoláno stanoviskem Evropské komise vzhledem k nemožnosti jeho realizace po vstupu ČR do EU.

55. Ustanovení reaguje na úpravy uvedené v bodu 52. Orgánu dozoru je v souladu s praxí v EU navrhována pravomoc stanovit příslušnou lhůtu k odstranění některých nedostatků.

56. - 57. Jde o formulační zpřesnění odpovídající úpravě v bodu 52.

58. V návaznosti na bod 6 se upřesňuje číselné označení odkazu na poznámku pod čarou.

59. Změna navazuje na úpravu v bodu 52. Doplněním se zabraňuje případné pochybnosti o nutnosti splnit stanovené požadavky i po zaplacení pokuty.

60. Ustanovení, které je nezbytné k dosažení plné ochrany před neoprávněným rozmnožováním a rozšiřováním v oblasti českých technických norem a je nezbytné i ve vztahu k závazkům, vyplývajícím z členství pověřené osoby v evropských normalizačních organizacích, navazuje rovněž na bod 16 (zrušení legislativní zkratky „norma“).

61. Jde o změnu odpovídající převážné praxi.

62. Doplněk je nezbytný k zajištění podmínek pro dosažení slučitelnosti prováděcích nařízení vlády s právem ES.

63. Upřesňuje se zmocnění k vydání nařízení vlády v souladu s navrženými změnami zákona.

ČÁST DRUHÁ

K čl. II,

K bodu

1. Jde o formulační změnu související se změnou dokumentů a označení výrobků týkajících se posouzení shody.

2. Upřesnění působnosti orgánu dozoru odpovídá změně dle bodu 1 a dále tomu, že je nezbytné, aby předmětem dozoru byly i ty povinnosti, vyplývající ze směrnic Rady ES, které bylo nutno převzít zvláštním zákonem.

3. – 6. Upřesnění působnosti orgánu dozoru odpovídá změnám navrženým v bodech 1 a 2 v čl. I.

ČÁST TŘETÍ

K čl. III

Jde o realizaci zásadní připomínky Ministerstva dopravy a spojů s tímto odůvodněním:

K bodu 1.

Absence zákonného ustanovení, kterým se stanoví provozovatelům veřejných telekomunikačních sítí povinnost veřejně oznamovat parametry rozhraní svých sítí pro připojení koncových zařízení (ustanovení článku 4 směrnice č. 99/5/ES o rádiových a telekomunikačních koncových zařízeních a o vzájemném uznávání jejich shody) tvoří ve smyslu práva ES zásadní překážku obchodu pro oblast telekomunikačních koncových zařízení a brání zpracování sektorové přílohy telekomunikace, jejíž zařazení pod PECA bylo schváleno vládou ČR (usnesením č. 245 ze dne 14. března 2001).

K bodu 2.

V souvislosti s plnou liberalizací telekomunikačních služeb v Evropské unii nedochází již ke stanovování parametrů rozhraní veřejných telekomunikačních sítí pro připojení koncových zařízení státem, ale každý držitel licence k provozování veřejné telekomunikační sítě si má právo určit parametry těchto rozhraní sám, v závislosti na použité technologii k výstavbě této sítě a na dalších aspektech. Tato rozhraní nejsou proto normalizována. Aby výrobci koncových telekomunikačních zařízení mohli vyrábět koncová zařízení, která budou k jednotlivým rozhraním veřejných telekomunikačních sítí bezkonfliktně připojitelná, musí znát podrobné parametry rozhraní těchto sítí. Navrhované znění prakticky přebírá text článku 4 Směrnice č. 99/5/EC, kde je členským státům uloženo zajistit, aby provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí zveřejnili přesné a postačující technické specifikace těchto rozhraní dříve, než budou služby poskytované prostřednictvím těchto rozhraní k dispozici veřejnosti, a aby pravidelně zveřejňovali veškeré aktualizované specifikace. Bez znalosti uvedených parametrů rozhraní nemohou výrobci/dovozci koncových zařízení plnit své informační povinnosti vyplývající v EU z ust. článku 6 odst. 3 směrnice 99/5/EC a v ČR z ust. § 3 odst. 5 nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení (tímto nařízením vlády byla relevantní ustanovení směrnice 99/5/EC převedena do právního řádu ČR).

ČÁST ČTVRTÁ

K čl. IV

Jedná se o stanovení účinnosti s tím, že se rozlišuje mezi ustanoveními, která mohou nabýt účinnosti až dnem vstupu ČR do EU a ostatními ustanoveními, u nichž je možné je uplatňovat již od stanoveného termínu po vyhlášení novely zákona.

V Praze dne 9. ledna 2002

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman v.r.

místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu

doc. Ing. Miroslav Grégr v.r.

Platné znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky

a o změně a doplnění některých zákonů,

ve znění zákona č. 71/2000 Sb. zákona č. 102/2001 Sb.

a zákona č. …/2002 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY

HLAVA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a) způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo (přírodní) životníprostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, (dále jen "oprávněný zájem"),

b) práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšenémíře ohrozit oprávněný zájem(,); tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků¹⁾,

c) práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím(.),

d) způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a požadavků práva Evropských společenství.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) výrobkem jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá,

b) uvedením výrobku na trh okamžik, kdy je výrobek (v České republice) na trhu Evropského společenství poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců, pokud to (nařízení vlády nevylučuje) stanoví nařízení vlády. Je-li to nezbytné, vláda nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis vztahuje,

c) uvedením výrobku do provozu okamžik, kdy je výrobek poprvé použit uživatelem v členských státech Evropské unie k účelu, ke kterému byl zhotoven pokud tak stanoví nařízení vlády, je výrobek uveden do provozu v okamžiku, kdy je k tomuto použití připraven nebo poskytnut. Pokud je výrobek uveden do provozu na pracovišti^1a), uživatelem se rozumí zaměstnavatel,

(c)d) výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem,

(d)e) dovozcem ten, kdo uvede na trh výrobek z jiného (státu) než členského státu Evropské unie nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje,

f) zplnomocněným zástupcem osoba usídlená v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona,

(e)g) distributorem ten, kdo (výrobky prodává, jejich prodej zprostředkovává nebo jiným způsobem je poskytuje uživatelům, i když svou činností vlastnosti výrobků přímo neovlivňuje) v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh (dále jen distribuuje).

(f)h) technickými požadavky na výrobek

1. technická specifikace obsažená v právním předpisu nebo jiném technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků(.),

2. jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh(.),

i) notifikovanou osobou právnická osoba, která byla členským státem Evropské unie oznámena orgánům Evropského společenství a všem členským státům Evropské unie jako osoba pověřená členským státem Evropské unie k činnostem při posuzování shody výrobků s technickými požadavky.

HLAVA II

(TECHNICKÉ PŘEDPISY, NORMY A POVINNOSTI VÝROBCŮ,

DOVOZCŮ A DISTRIBUTORŮ)

TECHNICKÉ PŘEDPISY A TECHNICKÉ NORMY

§ 3

Technické předpisy a technické dokumenty

(1) Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, (vyhlášený uveřejněním jeho plného znění ve Sbírce zákonů,) obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby.

(2) Technickým dokumentem se pro účely tohoto zákona rozumí dokument, který obsahuje technické specifikace výrobku, a není technickým předpisem ve smyslu odstavce 1 ani technickou normou, a který by mohl vytvořit technickou překážku obchodu.

§ 4

České technické normy

(1) Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou (§ 5) pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Věstník Úřadu"). Česká technická norma není obecně závazná.

(2) Název česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů.

(3) Česká technická norma ((dále jen „norma“)) poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech.

(§ 4a

Normy a dokumenty pro posuzování shody

(1) Norma se stává harmonizovanou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené harmonizovanou evropskou normou. Jestliže je to nezbytné pro splnění technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády vydaného podle tohoto zákona, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Úřad“) určit pro posuzování shody další normy nebo technické dokumenty mezinárodních organizací, obsahující technické požadavky, jejichž vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu, (dále jen „určené normy“).

(2) Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované normy a harmonizované evropské normy, jejich změny nebo zrušení a určené normy, jejich změny nebo zrušení. Současně uvede technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.

(3) Splnění harmonizované normy nebo určené normy a v případech vyplývajících z mezinárodní smlouvy též splnění zahraniční technické normy přejímající harmonizovanou evropskou normu se v rozsahu jejího obsahu považuje za splnění požadavků stanovených nařízením vlády, k němuž se tyto normy vztahují.)

§ 4a

Harmonizované technické normy a určené normy

(1) Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob (dále jen „harmonizované evropské normy“). Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Úřad“) po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technickédokumenty mezinárodních popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty obsahující podrobnější technické požadavky (dále jen „určené normy“).

(2) Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované české technické normy, určené normy a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvede též technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.

(3) Splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, nebo splnění jejich částí se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění těch požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují. Pokud orgány Evropského společenství u harmonizovaných evropských norem nebo Úřad u určených norem dospějí k závěru, že splnění těchto norem nebo jejich částí nelze nadále považovat za splnění požadavků technických předpisů, oznámí Úřad ve Věstníku Úřadu ty harmonizované české technické normy nebo určené normy, kterých se tato skutečnost týká.

§ 5

Zabezpečení tvorby českých technických norem

(1) Tvorbu a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

(2) Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen "Ministerstvo") může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technickýchnorem, jejich změn a zrušení (dále jen "pověřená právnická osoba"). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

(3) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby na základě její žádosti. Posuzuje přitom zejména, zda žadatel bude schopen plnit všechny podmínky stanovené tímto zákonem.

(4) Pokud pověřená právnická osoba neplní podmínky stanovené v tomto zákoně a v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá, Ministerstvo pověření zruší.

(5) Rozhodnutí o pověření právnické osoby, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů České republiky.

(6) Pokud nejsou tvorba a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad.

(7) Náklady na tvorbu českých technických norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu norem, především (harmonizovaných norem) českých technických norem přejímajících evropské normy, zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.

(8) (Normy) České technické normy nebo jejich části vydané na jakémkoliv nosiči smějí být rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem právnické osoby pověřené jejich tvorbou a vydáváním nebo za podmínek stanovených v odstavci 6 se souhlasem Úřadu.

§ 6

Podmínky tvorby a vydávání českých technických norem

Při tvorbě a vydávání českých technických norem, jejich změnách a zrušení musí být zajištěny podmínky stanovené v rozhodnutí o pověření, kterými jsou zejména

a) včasné zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích (norem a vydaných normách) českých technických norem, jejich vydání, změnách a zrušení ve Věstníku Úřadu,

b) jednotnost a vzájemný soulad českých technických norem a jejich soulad s právními předpisy,

c) využívání dosaženého stupně rozvoje vědy a techniky,

d) uplatňování ochrany oprávněného zájmu,

e) plnění povinností vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích a využívání výsledků mezinárodní spolupráce,

6. projednání návrhu normy s každým, kdo se ve lhůtě stanovené ve zveřejněném oznámení o zahájení zpracování návrhu normy přihlásí u osoby uvedené v tomto oznámení, nebo s každým, kdo zašle své stanovisko ke zveřejněnému návrhu normy ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění,)

f) projednání návrhu české technické normy, její změny nebo zrušení s každým, kdo se ve lhůtě stanovené ve zveřejněném oznámení o zahájení zpracování návrhu české technické normy nebo o návrhu na změnu nebo zrušení české technické normy přihlásí u osoby uvedené v tomto oznámení, nebo s každým, kdo zašle své stanovisko ke zveřejněnému návrhu ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění,

g) zrušení české technické normy, které bylo projednáno podle písmene f), pokud neodpovídá podmínkám stanoveným pod písmeny b) až d),

(g)h) řádná distribuce vydaných českých technických norem a jejich změn do dvou týdnů po doručení objednávky.

(§ 7

Informační povinnosti

(1) Informaci o návrhu technického předpisu, jeho změny nebo doplnění zasílaného k zaujetí stanoviska ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům a České národní bance, k němuž se vztahuje informační povinnost vyplývající z mezinárodních smluv, předávají ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka Úřadu. Obdobně postupuje vláda, pokud se vyjadřuje k návrhům zákonů, jejich změn nebo doplnění, jedná-li se o návrhy technických předpisů.

(2) Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, nesmí být návrh technického předpisu předložen ke schválení před uplynutím jí stanovené lhůty pro podání připomínek.

(3) Úřad jako informační místo zabezpečuje v rozsahu stanoveném mezinárodními smlouvami

a) oznamování o návrzích technických předpisů, norem a postupů pro posuzování shody do zahraničí a

2. informování o obdobných zahraničních návrzích uveřejněním ve Věstníku Úřadu.

(4) Vláda nařízením upraví postup při poskytování informací v oblasti technických předpisů a norem.

(5) Úřad oznamuje orgánům Evropských společenství nebo příslušným orgánům států, s kterými o tom jsou uzavřeny mezinárodní smlouvy, v rozsahu z těchto smluv vyplývajícím, zejména

a) stanoviska o tom, že bylo zjištěno, že ustanovení harmonizované evropské normy neodpovídá základním požadavkům uvedeným v technických předpisech vydaných orgány Evropských společenství, popřípadě jiné skutečnosti týkající se norem,

b) autorizované osoby (§ 11) pověřené k plnění úkolů notifikovaných osob působících v rámci Evropské unie.

(6) Ministerstvo oznamuje orgánům Evropských společenství nebo příslušným orgánům států, s kterými o tom jsou uzavřeny mezinárodní smlouvy, v rozsahu z těchto smluv vyplývajícím, rozhodnutí o uložení ochranného opatření^1a) u stanovených výrobků (§ 12) včetně těch, které mají původ ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva.)

§ 7

Informační povinnosti

(1) Informace o návrhu a návrh technického předpisu nebo jiného technického dokumentu, jejich změny nebo doplnění, na které se vztahují informační povinnosti vůči členským státům Evropské unie a orgánům Evropského společenství nebo informační povinnosti vyplývající z mezinárodních smluv, předávají ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka Úřadu.

(2) Informační povinnosti týkající se českých technických norem zajišťuje pověřená právnická osoba (§ 5 odst. 2). Způsob jejich plnění stanoví vláda nařízením.

(3) Technický předpis nebo jiný technický dokument nesmí být předložen ke schválení nebo schválen před uplynutím lhůty pro podání připomínek, stanovené vládou s tím, že doba pozastavení prací na přípravě technického předpisu nebo technického dokumentu, běhemníž má dojít k rozhodnutí o schválení nebo o přípravě harmonizovaného předpisu Evropských společenství, může být prodloužena za podmínek stanovených vládou.

(4) Úřad jako informační místo zabezpečuje

1. oznamování technických předpisů nebo jiných technických dokumentů podle odstavce 1 do zahraničí,

2. informování o zahraničních návrzích technických předpisů a jiných technických dokumentů a o zahraničních dokumentech souvisejících se zajišťováním postupů při poskytování informací uveřejněním ve Věstníku Úřadu,

3. informování orgánů Evropského společenství o vydání technických předpisů, pokud přejímají směrnice Evropských společenství, a zasílání textů těchto technických předpisů orgánům Evropského společenství,

4. metodické usměrňování jednotného předkládání informací a jejich rozsahu v souladu s pokyny a postupy Komise Evropského společenství a s mezinárodními smlouvami.

(5) Jako základu pro obsah technického předpisu lze použít pouze takovou technickou normu, která byla přijata v souladu s postupy stanovenými v nařízení vlády.

(6) Vláda může nařízením upravit postup, rozsah a náležitosti poskytování informací týkajících se technických předpisů, jiných technických dokumentů a technických norem.

(7) Úřad oznamuje orgánům Evropského společenství, popřípadě příslušným orgánům členských států Evropské unie zejména

1. stanoviska ke zjištění, že ustanovení harmonizované evropské normy neodpovídá základním požadavkům uvedeným v předpisech Evropských společenství, popřípadě jiné skutečnosti týkající se harmonizovaných evropských norem nebo jiných dokumentů a opatření souvisejících s uplatňováním předpisů Evropských společenství,

2. osoby pověřené podle § 11 k činnostem při posuzování shody podle nařízení vlády přejímajících právo Evropských společenství, změny a zrušení tohoto pověření.

(8) Ministerstvo oznamuje orgánům Evropského společenství, popřípadě příslušným orgánům členských států Evropské unie, rozhodnutí orgánů dozoru o uložení ochranného opatření^1b) u stanovených výrobků (§ 12) s odůvodněním vymezeným v nařízeních vlády. Oznámení orgánů Evropského společenství o ochranných opatřeních uplatněných v jiných členských státech Evropské unie předává ministerstvo orgánům dozoru.

(9) Orgány dozoru oznamují ministerstvu a Úřadu rozhodnutí o uložení ochranného opatření u stanovených výrobků.

§ 8

zrušen

HLAVA III

STÁTNÍ ZKUŠEBNICTVÍ

§ 9

Státní zkušebnictví

Státní zkušebnictví je soubor činností uskutečňovaných Úřadem a osobami pověřenými podle tohoto zákona, jejichž cílem je zabezpečit u výrobků stanovených podle tohoto zákona posouzení (shody s požadavky technických předpisů) jejich shody s technickými požadavky stanovenými nařízeními vlády (dále jen „posouzení shody“).

(§ 10

Certifikace

Certifikace podle tohoto zákona je činnost nezávislé autorizované nebo akreditované osoby, která vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek nebo činnosti s výrobou související jsou v souladu s technickými požadavky na výrobky. Tyto certifikáty lze využít při posuzování shody podle § 13 odst. 1.)

§10

Certifikace

(1) Certifikace podle tohoto zákona je činnost

3. autorizované osoby prováděná v rozsahu vymezeném technickým předpisem, nebo

4. k tomu akreditované osoby prováděná na žádost výrobce nebo dovozce, při níž se vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek nebo činnosti související s jeho výrobou, popřípadě s jeho opakovaným použitím, jsou v souladu s technickými požadavky v certifikátu uvedenými.

(2) Certifikáty vydané autorizovanou osobou se využívají při posuzování shody podle § 13 odst. 1 zákona, certifikáty vydané akreditovanou osobou lze využít při posuzování shody podle § 13 odst. 1 jen v případech, kdy je k posouzení shody oprávněn výrobce nebo dovozce.

§ 11

Autorizace

(1) Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou, popřípadě s jejich opakovaným použitím, a vymezených v technických předpisech (dále jen "autorizovaná osoba"). Autorizaci pro činnost podle tohoto zákona uděluje ve (věcně) vymezeném rozsahu Úřad rozhodnutím na základě žádosti, která musí být doložena doklady o plnění podmínek autorizace stanovených tímto zákonem a nařízeními vlády (vydanými k jeho provedení), a to po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se týká posuzování stanovených výrobků prováděné autorizovanými osobami. Nedojde‑li k takové dohodě, rozhodne o autorizaci Úřad, jehož rozhodnutí může na základě podnětu dotčeného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu zrušit vláda. Úřad v rozhodnutí o autorizaci stanoví podmínky pro dodržování jednotného postupu autorizovaných osob při jejich činnosti a vymezí jeho rozsah.

(2) Úřad může vydat rozhodnutí o autorizaci, pokud žadatel o autorizaci splňuje všechny podmínky k řádnému zajištění činnosti při posuzování shody stanovené nařízením vlády vydaným k provedení zákona. Pokud nařízení vlády tyto podmínky nestanoví, může Úřad vydat rozhodnutí o autorizaci, splňuje-li žadatel o autorizaci nezbytné podmínky, kterými jsou

a) odborná úroveň ve vztahu k procesu posuzování shody,

b) neexistence finančních nebo jiných zájmů, které by mohly ovlivnit výsledky činnosti autorizované osoby,

c) vybavení vlastními zařízeními k technickým a administrativním úkonům a přístupnost k zařízení pro speciální posuzování,

d) existence nezbytného počtu zaměstnanců s odborným výcvikem, znalostmi a schopnostmi,

e) existence závazku zaměstnanců k mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvídají při činnosti autorizované osoby,

f) existence závazku uzavřít v rozsahu udělené autorizace smlouvu o provedení úkonů podle stanoveného postupu posuzování shody.

Při rozhodování o autorizaci lze využít zjištění prokázaných při akreditaci (§ 14 až 16). Na udělení autorizace není právní nárok.

(3) Autorizovaná osoba je povinna neprodleně po doručení rozhodnutí o autorizaci uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu. Nejpozději do 30 dnů od doručení rozhodnutí o autorizaci předloží autorizovaná osoba doklad o pojištění Úřadu, jinak její autorizace zaniká.

(4) Úřad kontroluje, zda autorizované osoby dodržují ustanovení tohoto zákona a nařízení vlády (vydaných k jeho provedení) a podmínky uvedené v rozhodnutí o autorizaci. Pověření zaměstnanci Úřadu a jím přizvané osoby vstupovat do objektů autorizovaných osob a vyžadovat předložení dokumentace související s činností autorizované osoby. Zaměstnanci autorizovaných osob jsou tuto dokumentaci povinni na žádost předložit.

(5) Neplní‑li autorizovaná osoba povinnosti nebo podmínky stanovené v tomto zákoně nebo v nařízeních vlády (vydaných k jeho provedení) a v rozhodnutí o autorizaci, změní-li se skutečnosti, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o autorizaci, zanikne-li potřeba existence autorizované osoby nebo pokud o to autorizovaná osoba požádá, Úřad po projednání se zúčastněnými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady rozhodnutí o autorizaci změní nebo zruší.

(6) Autorizace, jejich rozsah a změny se zveřejňují oznámením ve Věstníku Úřadu.

((7) Není‑li pro posouzení shody stanoveného výrobku určena autorizovaná osoba, zabezpečí posouzení shody Úřad.)

(7) Autorizované osoby se oznámením podle § 7 odst. 7 písm. b) stávají notifikovanými osobami.

(8) Pokud tak vyplývá z mezinárodní smlouvy, mohou plnit úkoly autorizovaných osob též zahraniční osoby oznámené v rámci této smlouvy, o kterých Úřad zveřejní informaci ve Věstníku Úřadu s vymezením rozsahu jejich činností při posuzování shody výrobků.

§ 11a

Autorizované osoby

1. Autorizované osoby zajišťujíčinnostiv rozsahu vymezeném v rozhodnutí o autorizaci(činnosti při posuzování shody výrobků, zahrnující i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou a vymezených v technických předpisech, s požadavky technických předpisů).

2. Autorizované osoby jsou povinny

1. uzavřít na základě návrhu výrobce nebo dovozce smlouvu o provedení úkonů podle stanoveného postupu posuzování shody, nebo mu do dvaceti dnů oznámit podmínky pro provedení těchto úkonů,

2. řídit se při posuzování shody technickými předpisy aprovádět technická zjištění objektivně s vynaložením odborné péče na úrovni poznatků vědy a techniky známých v době, kdy jsou prováděna,

c) v rozsahu stanoveném nařízeními vlády (vydanými k provedení tohoto zákona)

1. vydávat na základě technických zjištění certifikáty nebo jiné dokumenty,jejichž platnost mohou omezit, popřípadě pozastavit,

2. poskytovat kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně souvisejících dokladů a informace o vydání, odmítnutí nebo zrušení certifikátů nebo jiných dokumentů Úřadu(nebo jiným autorizovaným osobám a v případech stanovených pro plnění mezinárodní smlouvy též zahraničním), všem věcně příslušným notifikovaným osobám, popřípadě dalším osobám,

d) oznamovat bezodkladně Úřadu případy, kdy nemohou zajistit plnění podmínek stanovených pro výkon autorizace,

(e) pokud autorizovaná osoba zjistí při výkonu své činnosti, že výrobek může ohrozit nebo ohrožuje oprávněný zájem, ohlásí to neprodleně orgánu dozoru.)

e) ohlásit neprodleně orgánu dozoru, že výrobek může ohrozit nebo ohrožuje oprávněný zájem, pokud to zjistí při výkonu své činnosti.

(3) Autorizované osoby jsou oprávněny zrušit nebo změnit jimi vydaný certifikát nebo jiný jimi vydaný dokument, pokud se prokáže, že se změnily skutečnosti, za kterých byly vydány, zejména pokud se zjistí, že výrobky nesplňují požadavky technických předpisů, které se na ně vztahují(.), popřípadě prodloužit v rozsahu stanoveném příslušným technickým předpisem platnost certifikátu, pokud se nezměnily skutečnosti, za kterých byl vydán.

Posuzování shody

§ 12

(Posuzování shody výrobků)

(1) Vláda nařízeními stanoví

a) výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posouzena shoda (jejich vlastností s požadavky technických předpisů) (dále jen "stanovené výrobky") ministerstva a jiné ústřední správní úřady mohou výjimečně a ve veřejném zájmu, například pro odstraňování důsledků havárií nebo živelních pohrom, rozhodnout, že konkrétní výrobek se nepovažuje za stanovený výrobek,

b) technické požadavky na stanovené výrobky, které musí tyto výrobky splňovat, aby mohly být uvedeny na trh, popřípadě do provozu, a změny souvisejících ustanovení vyhlášek (technických předpisů) vydaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, pokud by vznikl rozpor s nařízeními vlády,

(c) které ze stanovených výrobků musí být při uvádění na trh označeny českou značkou shody nebo jinou nařízením vlády stanovenou značkou, pokud to vyplývá z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána,)

c) které ze stanovených výrobků a za jakých podmínek musí nebo mohou být při uvádění na trh opatřeny označením stanoveným nařízením vlády (dále jen „stanovené označení“),

d) vymezení okruhu osob nebo stanovení osob provádějících nebo podílejících se na posouzení shody(.),

e) důvody ohrožení oprávněného zájmu, které se při uložení ochranných opatření^1a) u stanovených výrobků oznamují podle § 7 odst. 8,

f) přechodné období, v němž mohou být uváděny na trh, popřípadě do provozu stanovené výrobky, nesplňující technické požadavky stanovené podle písmena b), pokud odpovídají právním předpisům členského státu Evropské unie,

g) obsah informací o ochranných opatřeních předávaných orgánům Evropského společenství, popřípadě jiným osobám, v rozsahu vymezeném právem Evropských společenství týkajícími se posuzování shody,

h) jiné podrobnosti, pokud jsou nezbytné k převzetí právních předpisů Evropských společenství týkajících se posuzování shody.

(2) Za stanovené výrobky podle odstavce 1 se vždy považují i výrobky, které jsou uváděny na trh jako použité nebo repasované.

((3) Českou značku shody, která vyjadřuje, že stanovený výrobek odpovídá stanoveným požadavkům a že při posuzování shody byly dodrženy podmínky stanovené tímto zákonem, tvoří písmena CCZ. Vláda nařízením upraví grafickou podobu české značky shody, její provedení a umístění na výrobku, jeho obalu nebo v průvodní dokumentaci.)

(4)(3) Vláda upraví nařízením pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků, v závislosti na jejich technické složitosti a míře možného nebezpečí spojeného s jejich užíváním, podmínky pro uvádění výrobků na trh, popřípadě do provozu nebo pro jejich opakované použití, zahrnující postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody (dále jen "postupy posuzování shody"), a to konkretizací nebo kombinací jednotlivých postupů posuzování shody. Jednotlivými postupy posuzování shody jsou zejména

a) posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem,

b) posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou,

c) posouzení shody, při níž autorizovaná osoba zkouší specifické vlastnosti výrobků a namátkově kontroluje dodržení stanovených požadavků u výrobků,

d) posouzení systému jakosti výroby nebo prvků systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

e) posouzení systému jakosti výrobků nebo prvků systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

f) ověřování shody výrobků s certifikovaným typem výrobku nebo se stanovenými požadavky, které provádí výrobce, dovozce, akreditovaná nebo autorizovaná osoba na každém výrobku nebo statisticky vybraném vzorku,

g) ověřování shody každého výrobku se stanovenými požadavky autorizovanou osobou,

h) dohled nad řádným fungováním systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a v případě potřeby ověření shody výrobku s požadavky technických předpisů v etapě návrhu výrobku,

1. posouzení činností souvisejících s výrobou výrobků,

10. jiné postupy posuzování shody, jestliže je to nezbytné, zahrnující popřípadě i činnost akreditované nebo jiné osoby.

(4) Pokud nařízení vlády přejímají předpisy Evropských společenství a v postupech posuzování shody je uvedena účast autorizované osoby, tuto činnost provádějí notifikované osoby.

(5) Náklady spojené s činností autorizované osoby při posuzování shody nese výrobce nebo dovozce. Cena za tyto výkony se sjednává podle zvláštního předpisu.²⁾

(6) Vláda nařízením stanoví grafickou podobu označení CE nebo jiného stanoveného označení, jejich provedení a umístění na výrobku, jeho obalu nebo i v průvodní dokumentaci.

(§ 13

Prohlášení o shodě

(1) Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh jen po posouzení shody jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovenými tímto zákonem a technickými předpisy (dále jen "posouzení shody") způsobem odpovídajícím stanoveným postupům posuzování shody.

(2) Výrobce nebo dovozce stanoveného výrobku je povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu posouzení shody (dále jen "prohlášení o shodě"). Náležitosti prohlášení o shodě stanoví vláda nařízením.

(3) Výrobce nebo dovozce je oprávněn označit stanovený výrobek, o kterém bylo vydáno prohlášení o shodě, českou značkou shody. Pokud je to stanoveno nařízením vlády vymezujícím stanovené výrobky, je výrobce nebo dovozce povinen každý výrobek označit českou značkou shody. Jestliže je posuzování shody vázáno na posouzení autorizovanou osobou, připojuje se její identifikační číslo k české značce shody.

(4) Vláda nařízeními vydanými podle § 12 odst. 1 stanoví, kdy lze, popřípadě kdy je nutno pro splnění mezinárodní smlouvy namísto vydání prohlášení o shodě u výrobků majících původ v České republice nebo ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva, umístit označení CE, popřípadě jiné, nařízením vlády stanovené označení, na každém výrobku. V případech stanovených nařízeními vlády lze označení CE, popřípadě jiné označení, použít jen za podmínek v nařízení stanovených.

(5) Povinnost dovozce vydat prohlášení o shodě podle odstavce 2 nebo postupovat podle odstavce 4 se nevztahuje na výrobky mající původ ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva, pokud při dovozu splňují ustanovení odstavce 4.

(6) Vláda nařízením stanoví grafickou podobu označení CE nebo jiného stanoveného označení, jejich provedení a umístění na výrobku, jeho obalu nebo i v průvodní dokumentaci. Označení CE lze umístit na výrobek, pouze pokud výrobek splňuje požadavky všech technických předpisů, v nichž je stanovena povinnost nebo možnost umístit na výrobek označení CE. Pokud je na výrobku označení CE nebo jiné stanovené označení, nesmí být výrobek souběžně označen českou značkou shody ani značkou, která by svým významem nebo podobou mohla vést k záměně s označením CE nebo s jiným stanoveným označením.

(7) Pokud tak stanoví vláda nařízením je výrobce nebo dovozce nebo jiná osoba stanovená nařízením vlády povinna poskytovat na základě žádosti kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně souvisejících dokladů Úřadu nebo jiným autorizovaným osobám a v případech stanovených pro splnění mezinárodní smlouvy též zahraničním osobám.

(8) Doklady o použitém způsobu posouzení shody a prohlášení o shodě a podklady k němu v rozsahu stanoveném nařízeními vlády je výrobce nebo dovozce povinen uchovat na území České republiky a kdykoliv poskytnout na vyžádání orgánu dozoru do 10 let od ukončení výroby, dovozu nebo uvedení na trh. Tato doba může být nařízením vlády upravujícím stanovené výrobky určena odchylně. U dovážených výrobků označených v případech stanovených v odstavci 4 označením CE nebo jiným označením stanoveným v nařízeních vlády nemá dovozce povinnost doklady o použitém způsobu posouzení shody uchovávat na území České republiky, je však povinen zajistit jejich předložení orgánu dozoru na jeho žádost odůvodněnou podezřením na nebezpečí vážného ohrožení oprávněného zájmu a v jím stanovené přiměřené lhůtě, a to v jazyce stanoveném nařízením vlády.

(9) Distributor nesmí, s výjimkou výrobků označených CE nebo jiným označením stanoveným v nařízeních vlády ve smyslu odstavce 4, u kterých prokáže, že mají původ ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva ve smyslu odstavce 4,distribuovat stanovené výrobky, u kterých nemá písemné ujištění o tom, že výrobce nebo dovozce vydal prohlášení o shodě. Toto písemné ujištění je distributor povinen každému na jeho žádost

a) předložit ihned na místě k nahlédnutí,

b) na náklady žadatele nejdéle do 20 dnů vydat distributorem potvrzenou kopii.

(10) Prohlášení o shodě nezbavuje výrobce a dovozce odpovědnosti za vady výrobků ani za škody jimi způsobené.

(11) Povinnosti výrobce nebo dovozce uvedené v § 13, jejichž podrobnosti stanoví nařízení vlády, může plnit též osoba zplnomocněná výrobcem nebo dovozcem. Pokud tyto osoby uvedené povinnosti neplní, je povinna zajistit jejich plnění osoba, která jako poslední uvádí stanovený výrobek na trh.)

§ 13

(1) Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh, nebo stanoví-li tak nařízení vlády mohou být tyto výrobky uvedeny do provozu, jen splňují-li technické požadavky stanovené podle § 12 odst. 1 písm. b) a po posouzení shody postupem posuzování shody stanoveným podle § 12 odst. 3, a jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 2.

(2) Stanovený výrobek, má-li být uveden na trh, popřípadě do provozu, musí nebo může být v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády opatřen stanoveným označením a pokud tak stanoví nařízení vlády, musí být k němu vydáno nebo přiloženo ES prohlášení o shodě nebo jiný dokument.

(3) Označení CE na stanoveném výrobku vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup.

(4) Českou značku shody, kterou tvoří písmena CCZ, lze použít pouze u výrobků na něž se nevztahují předpisy Evropských společenství. Tato značka vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup.

(5) Pokud je stanovený výrobek opatřen označením CE, nesmí být souběžně označen českou značkou shody, pokud nařízení vlády nestanoví jinak, nebo značkou, která by svým významem nebo podobou mohla vést k záměně s označením CE nebo s jiným stanoveným označením.

(6) Pokud tak stanoví vláda nařízením, je výrobce nebo dovozce nebo jiná osoba stanovená nařízením vlády povinna poskytovat na základě žádosti kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně souvisejících dokladů Úřadu nebo autorizovaným osobám, popřípadě stanoveným zahraničním osobám.

(7)Doklady o posouzení shody v rozsahu stanoveném nařízeními vlády je výrobce nebo dovozce povinen v období 10 let od ukončení výroby, dovozu nebo uvádění na trh na vyžádání poskytnout orgánu dozoru. Tato doba může být nařízením vlády určena odchylně.

(8) Povinnosti výrobce nebo dovozce uvedené v § 13, jejichž podrobnosti stanoví nařízení vlády, může v rozsahu stanoveném nařízením vlády plnit též zplnomocněný zástupce. Pokud tyto osoby uvedené povinnosti neplní, je povinna zajistit jejich plnění osoba, která jako poslední uvádí stanovený výrobek na trh.

(9) Distributor je povinen jednat tak, aby zabránil distribuci stanovených výrobků, které zjevně nesplňují požadavky zákona, zejména výrobků, které nejsou opatřeny stanoveným označením.

(10) Jestliže výrobek splňuje podmínky stanovené v § 12 a § 13, nesmí být bráněno jeho uvedení na trh, popřípadě do provozu, pokud z významných důvodů ochrany oprávněného zájmu zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů.^2a)

§ 13a

U stanovených výrobků, ke kterým se vztahuje mezinárodní smlouva^2b), a pro které je stanoven postup posuzování shody bez účasti autorizované osoby, lze použít ustanovení § 13 odst. 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 11 i když výrobek nemá původ v České republice nebo ve státech s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva.

§ 14

Akreditace

(1) Akreditací se pro účely tohoto zákona rozumí postup, zahájený na žádost právnické osoby nebo fyzické osoby, která je podnikatelem, na jehož základě se vydává osvědčení o tom, že je způsobilá ve vymezeném rozsahu provádět zkoušky výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jinou obdobnou technickou činnost.

(2) Náklady spojené s akreditací hradí žadatel o akreditaci. Cena se sjednává podle zvláštního předpisu.²⁾

3. Provádění akreditace v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

§ 15

Podmínky pro pověření k provádění akreditace

(1) Ministerstvo může svým rozhodnutím pověřit prováděním akreditace právnickou osobu (dále jen "akreditující osoba"). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto rozhodnutí platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

(2) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby k provádění akreditace na základě její žádosti. Posuzuje při tom zejména, zdali právnická osoba bude schopna plnit podmínky stanovené tímto zákonem.

(3) Neplní‑li akreditující osoba povinnosti nebo podmínky stanovené v tomto zákoně nebo v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to sama požádá, Ministerstvo rozhodnutí o pověření zruší.

(4) Rozhodnutí o pověření akreditující osoby a zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů České republiky.

(5) Náklady, které akreditující osobě vzniknou při činnostech vyplývajících z mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace, která má přímý vztah k činnostem podle tohoto zákona, hradí stát.

(6) Pokud není provádění akreditace zabezpečeno akreditující osobou, zabezpečuje ji Úřad.

(7) Pro udělení pověření k provádění akreditace musí právnická osoba žádající o akreditaci splňovat tyto podmínky:

a) nestrannost vzhledem k žadatelům o vydání osvědčení o akreditaci s vyloučením všech vlivů, které by mohly ovlivnit objektivitu akreditace,

b) zabezpečení souladu podmínek a postupů posuzování žadatelů s pravidly mezinárodních organizací zabývajících se akreditací uznanými příslušným orgánem České republiky (dále jen "akreditační pravidla"),

c) plnění povinností vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích zabývajících se akreditací uznaných příslušným orgánem České republiky,

d) finanční stabilita a zajištění zdrojů potřebných pro správu akreditačního systému,

e) personální zabezpečení činnosti stálými zaměstnanci.

(8) Další podmínky může stanovit Ministerstvo v rozhodnutí o pověření, zejména je‑li to nezbytné pro zapojení do mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace.

§ 16

Osvědčení o akreditaci

(1) Akreditující osoba vydá právnické osobě nebo fyzické osobě, která je podnikatelem na její žádost osvědčení o akreditaci. Toto osvědčení vydá, pokud žadatel splňuje akreditační pravidla pro zkoušení výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jiné obdobné technické činnosti a nemá žádné obchodní, finanční nebo jiné zájmy nebo vazby, které by mohly ovlivnit jeho nálezy. Osvědčení o akreditaci vymezuje předmět, rozsah a podmínky těchto činností a dobu, na kterou bylo vydáno.

(2) Vydaná osvědčení se zveřejňují ve Věstníku Úřadu.

(3) Akreditující osoba provádí dozor nad dodržováním akreditačních pravidel. Zjistí‑li nedostatky v plnění těchto pravidel, podle závažnosti nedostatků pozastaví účinnost osvědčení nebo je odejme.

(§ 17

Uznávání zahraničních dokumentů a značek

(1) Úřad může obvykle na zásadě vzájemnosti uznávat zahraniční dokumenty (certifikáty, osvědčení apod.) nebo zahraniční značky jako důkaz o posouzení shody nebo zahraniční značku jako českou značku shody podle tohoto zákona, popřípadě jako podklady k posouzení shody, pokud je zabezpečena úroveň oprávněného zájmu odpovídající požadavkům příslušných technických předpisů. Za stejných podmínek může autorizovaná osoba uznat výsledky zkoušek a zjištění provedených v zahraničí.

(2) Úřad zveřejňuje skutečnosti podle odstavce 1 věty prvé oznámením publikovaným ve Věstníku Úřadu.)

HLAVA IV

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ

(§ 18

Dozor

Dozor nad tím, zda pro stanovené výrobky uváděné na trh bylo vydáno prohlášení o shodě a nebo v případech stanovených v § 13 odst. 4 byl výrobek označen stanoveným způsobem, popřípadě k němu vydán či přiložen stanovený doklad a zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají stanoveným technickým požadavkům, provádí Česká obchodní inspekce,⁴⁾ popřípadě orgán stanovený zvláštním zákonem (dále jen "orgán dozoru").)

§ 18

Dozor

Dozor nad tím, zda stanovené výrobky uváděné na trh jsou označeny stanoveným způsobem, popřípadě k nim byl vydán či je přiložen stanovený dokument (§ 13 odst. 2) a zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají stanoveným technickým požadavkům, provádí Česká obchodní inspekce,⁴⁾ popřípadě orgán stanovený zvláštním zákonem (dále jen „orgán dozoru“). Pokud se při dozoru zjistí odstranitelné nedostatky, umožní orgán dozoru jejich odstranění v jím stanovené lhůtě.

§ 19

Pokuty

(1) Orgán dozoru uloží pokutu do výše 20 milionů Kč tomu, kdo

1. neoprávněně nebo klamavě užil českou značku shody, certifikát, jiný dokument vydaný autorizovanou osobou v souvislosti s posuzováním shody, nebo (prohlášení o shodě nebo) kdo je padělal nebo zfalšoval,

(b) uvedl na trh nebo distribuoval stanovené výrobky bez prohlášení o shodě nebo s klamavým nebo neoprávněným prohlášením o shodě nebo bez stanoveného označení českou značkou shody nebo v případech stanovených v § 13 odst. 4 bez označení CE nebo jiného označení stanoveného nařízením vlády nebo s klamavým nebo neoprávněným označením CE nebo jiným označením stanoveným nařízením vlády,)

b) uvedl na trh nebo distribuoval stanovené výrobky bez stanoveného označení nebo dokumentu stanoveného nařízením vlády nebo s klamavým nebo neoprávněným označením nebo dokumentem,

c) nesplnil rozhodnutí o ochranném opatření.(⁵⁾) ^1b)

(2) Výrobcům, dovozcům, distributorům nebo jiným osobám stanoveným v nařízeních vlády, kteří neposkytnou orgánu dozoru ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo pravdivé informace nebo neumožní jejich prověření (nebo nesplnili povinnosti vyplývající z § 13 odst. 8 nebo odst. 9 druhá věta) nebo jinak ztěžují postup řízení, může uložit orgán dozoru pokutu do výše 1 milionu Kč, a to i opakovaně.

(3) Úřad na základě podnětu, který obdrží, nebo na základě vlastního zjištění, uloží pokutu do výše 1 milionu Kč tomu, kdo

a) neoprávněně označil dokument značkou ČSN,

b) neoprávněně rozmnožil nebo rozšířil (normu) českou technickou normu, nebo její část,⁵⁾

c) neoprávněně vystupoval jako akreditující osoba nebo jako autorizovaná osoba nebo jako osoba, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci,

d) neoprávněně vydal osvědčení o akreditaci nebo certifikát, nebo jiný dokument vydávaný autorizovanou osobou v souvislosti s posuzováním shody.

(4) Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(5) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán oprávněný k uložení pokuty dozvěděl o porušení povinností, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení takové povinnosti došlo.

(6) Pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty.

((7) Pokuty vybírá a vymáhá podle zákona o správě daní a poplatků⁶⁾ orgán, který je uložil.)

(7) Pokutu vybírá orgán dozoru a vymáhá územní finanční orgán⁶⁾ podle zvláštního právního předpisu.^6a)

(8) Výnos pokut uložených podle tohoto zákona je příjmem státního rozpočtu.

(9) Uložením pokuty není dotčena povinnost k náhradě škody.

§ 20

Řízení

V řízení o pověření právnické osoby k tvorbě a vydávání norem nebo o odnětí tohoto pověření, o pověření právnické osoby k akreditaci nebo o odnětí tohoto pověření, o autorizaci nebo jejím odnětí a o ukládání pokut nebo ochranných opatření se postupuje podle správního řádu.⁷⁾ Správní orgán rozhodne v řízení o autorizaci nejdéle do 120 dnů od zahájení řízení. V mimořádných případech může být řízení o autorizaci prodlouženo Ministerstvem o dalších 60 dnů.

§ 20a

Osoby, které se podílejí na činnostech podle hlavy III nebo hlavy IV tohoto zákona jsou povinny zachovávat mlčenlivost ve smyslu zvláštních právních předpisů⁸⁾ o skutečnostech, o kterých se dozvěděly při těchto činnostech a jejichž zveřejněním by mohly ohrozit zájmy jiných osob.

§ 21

Přechodná ustanovení

(1) Na stanovené výrobky uvedené na trh před nabytím účinnosti nařízení vlády vydaného podle § 12 odst. 1 se vztahují předpisy platné v době jejich uvedení na trh, pokud právní předpisy výslovně nestanoví jinak.

(2) Dosavadní technické normy označené ČSN a platné ke dni účinnosti tohoto zákona se považují za normy podle tohoto zákona.

(3) Právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikatelské činnosti a správní úřady jsou do 31. prosince 1999 povinny řídit se těmi ustanoveními norem, která jsou označena jako závazná podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Pokud byla závaznost příslušných ustanovení norem stanovena na základě stanovisek ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů, povolují výjimky ze závaznosti uvedených ustanovení tato ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady.

(4) Řízení zahájená podle § 29 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů, se dokončí podle dosavadních předpisů.

(5) Autorizace udělené podle dosavadních předpisů o státním zkušebnictví se považují za autorizaci podle tohoto zákona nejdéle po dobu dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona.

(6) Řízení o schvalování a certifikaci výrobků zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona se dnem účinnosti tohoto zákona zastavují, pokud se výrobce nebo dovozce se státní zkušebnou do té doby nedohodnou jinak. Pokud nařízení vlády vydané podle tohoto zákona stanoví posouzení shody za účasti autorizované osoby, posoudí autorizovaná osoba shodu příslušného výrobku podle postupu posuzování shody stanoveného příslušným nařízením vlády bez žádosti, s využitím dosavadních zjištění. V ostatních případech předá státní zkušebna výsledky dosavadních zjištění přihlašovateli.

(7) Rozhodnutí o schválení výrobků nebo o certifikaci výrobků vydaná podle dosavadních předpisů o státním zkušebnictví se po dobu jejich platnosti považují za certifikáty prokazující shodu ve smyslu tohoto zákona a mohou být použity jako podklad pro prohlášení o shodě podle § 13 odst. 2 tohoto zákona. Platnost těchto rozhodnutí zaniká uplynutím doby v nich uvedené. Pokud v těchto rozhodnutích není uvedena doba platnosti, zaniká jejich platnost uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona.

(8) Osvědčení o akreditaci, která vydal před účinností tohoto zákona Český institut pro akreditaci, zůstávají v platnosti po dobu v nich uvedenou, pokud nebudou zrušena podle tohoto zákona.

(§ 22

Zmocnění

Vláda vydá nařízení k provedení § 2 písm. b), § 7 odst. 4, § 11 odst. 2, § 11a odst. 2, § 12 a 13.)

§ 22

Zmocnění

Vláda vydá nařízení k provedení § 2 písm. b), c), d), § 3 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 a 2, § 11a odst. 2, § 12 a § 13 .

Části zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn

§ 2

(1) Česká obchodní inspekce kontroluje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu (dále jen "kontrolované osoby"), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává dozor jiný správní úřad.

(2) Česká obchodní inspekce kontroluje

a) dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků včetně zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu a požadavků na osobní hygienu a hygienickou nezávadnost provozu,

b) zda se při prodeji zboží používají ověřená měřidla, pokud ověření podléhají, a zda používaná měřidla odpovídají zvláštním právním předpisům, technickým normám, jiným technickým předpisům, popřípadě schválenému typu,¹)

c) dodržování dohodnutých nebo stanovených podmínek a kvality poskytovaných služeb,

d) dodržování ostatních podmínek stanovených zvláštními právními předpisy nebo jinými závaznými opatřeními pro provozování nebo poskytování činností uvedených v odstavci 1,

e) zda (bylo) při uvádění stanovených výrobků na trh (vydáno prohlášení o shodě a)byly podle zvláštního zákona^1a) výrobky řádně opatřeny stanoveným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiložen stanovený dokument,zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají stanoveným (podmínkám vydaného prohlášení o shodě,^1a) technickým požadavkům a zda v souvislosti s označením stanoveného výrobku byly splněny i požadavky stanovené zvláštním právním předpisem^1f).

f) zda nedochází ke klamání spotřebitele,^1b)

g) zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné.^1d)

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na kontrolu potravin, pokrmů a tabákových výrobků, s výjimkou kontroly poctivosti prodeje.

------------------------------------------------------------------

¹⁾ Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb.

^1a) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.

^1b) § 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 145/2000 Sb.

^1d) Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků).

^1f) § 12 písm. c) zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů.

§ 7a

(1) Ředitel inspektorátu je oprávněn uložit rozhodnutím výrobci, dovozci nebo distributorovi, popřípadě osobě, která uvádí výrobek do provozu ochranné opatření, kterým je

a) pozastavení uvádění výrobku nebo jeho výrobních partií na trh, popřípadě uvádění výrobků do provozu, na určenou dobu v případě podezření na nebezpečí vážného ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osob, majetku nebo (přírodního) životníhoprostředí, popřípadě jiného veřejného zájmu (dále jen "oprávněný zájem"),

b) zákaz uvádění výrobku nebo jeho výrobních partií na trh, popřípadě uvádění výrobků do provozu nebo rozhodnutí o stažení těchto výrobků z trhu, popřípadě i z používání v případě, ve kterém výrobky prokazatelně mohou ohrozit oprávněný zájem,

c) stanovení povinnosti účinným způsobem bezodkladně informovat o tomto nebezpečí osoby, které by mohly být vystaveny nebezpečí plynoucímu z výrobku, a to v případech, ve kterých bylo uloženo ochranné opatření podle písmene a) nebo písmene b).

(2) Odvolání podané proti rozhodnutí o ochranném opatření nemá odkladný účinek.

(3) Náklady spojené s plněním ochranných opatření hradí ten, kdo výrobky ohrožující oprávněný zájem uvedl na trh, popřípadě kdo je uvedl do provozu.

(4) Zjistí-li inspektoři neplnění povinností výrobcem, dovozcem nebo distributorem, hradí náklady spojené s dozorem a s činností autorizovaných osob výrobce, dovozce nebo distributor.

Části zákona o telekomunikacích s vyznačením navrhovaných změn

DÍL 5

Povinnosti držitele telekomunikační licence

§ 34

(1) Každý držitel telekomunikační licence je povinen

a) vykonávat telekomunikační činnosti podle tohoto zákona a podmínek stanovených v telekomunikační licenci po celou dobu platnosti licence,

b) na výzvu Úřadu poskytnout informace potřebné pro ověření trvání finanční způsobilosti k výkonu telekomunikačních činností,

c) předkládat Úřadu údaje stanovené zvláštním právním předpisem¹¹⁾ o telekomunikačních činnostech, které na základě licence vykonává.

(2) Držitel telekomunikační licence, kterému byla podle § 30 odst. 3 uložena povinnost poskytovat univerzální službu, je povinen

a) vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů služeb poskytovaných v rámci univerzální služby,

b) zveřejnit ve výroční zprávě náklady vynaložené na univerzální službu, výši čerpání úhrady prokazatelné ztráty a výši poskytnutého příspěvku na účet,

c) vyhodnocovat zjištěné hodnoty ukazatelů kvality univerzální služby podle metodiky schválené Úřadem a vyhodnocení předkládat Úřadu k 31. březnu každého kalendářního roku.

------------------------------------------------------------------

11) Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

§ 35

(1) Držitel telekomunikační licence k poskytování veřejné

telefonní služby je povinen

a) vést aktuální databázi všech svých účastníků veřejné telefonní služby,

b) na žádost účastníka opravit nebo vymazat údaje z telefonního seznamu při jeho nejbližší redakci,

c) poskytovat držiteli telekomunikační licence, kterému byla podle § 30 odst. 3 uložena povinnost poskytovat univerzální službu, popřípadě jinému poskytovateli veřejné telefonní služby na základě jeho žádosti pro účely informační služby a vydávání jednotného telefonního seznamu identifikační údaje o všech účastnících, které musí obsahovat jméno, příjmení, adresu a účastnické číslo, popřípadě i obchodní jméno, sídlo či místo podnikání, a to v dohodnuté formě, s označením účastníků, kteří výslovně vyloučili uveřejnění v tomto seznamu nebo pro účely informační služby. Předávající strana má nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů,

d) poskytovat uživatelům služby, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů, informační službu o telefonních číslech účastníků, a to v dohodnuté formě, s výjimkou účastníků, kteří výslovně vyloučili uveřejnění v jednotném telefonním seznamu,

e) vybavit bezplatně jednotným telefonním seznamem každý svůj veřejný telefonní automat a každou svoji veřejnou telefonní hovornu,

f) poskytnout každému svému účastníku veřejné telefonní služby bezplatně jednotný telefonní seznam účastníků vydaný podle odstavce 2 písm. a).

(2) Držitel telekomunikační licence, kterému byla podle § 30 odst. 3 uložena povinnost poskytovat univerzální službu, je dále povinen

a) vést a vydávat aktuální jednotný telefonní seznam účastníků všech poskytovatelů veřejné telefonní služby, s výjimkou účastníků, kteří výslovně vyloučí uveřejnění v tomto seznamu, a to v tištěné a elektronické podobě, ve formě a v územním rozsahu schváleném Úřadem,

b) poskytovat všem uživatelům služby, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů, informační službu o telefonních číslech účastníků všech poskytovatelů veřejné telefonní služby, s výjimkou účastníků, kteří výslovně vyloučili uveřejnění v tomto seznamu nebo pro účely informační služby,

c) poskytovat držitelům přidělených čísel tísňového volání identifikační údaje o účastnících veřejné telefonní služby v rozsahu uvedeném v odstavci 1 písm. c) a ve vyžádané formě, v případě tísňového volání z koncového zařízení veřejné nepevné (mobilní) telekomunikační sítě polohu koncového zařízení, umožňuje-li to telekomunikační síť,

d) bezplatně připojit a provozovat koncové body určené pro příjem tísňových volání na příslušných pracovištích základních složek integrovaného záchranného systému.

(3) V případě, že na daném území poskytuje univerzální službu více poskytovatelů, rozhodne Úřad, který z nich je povinen vydávat jednotný telefonní seznam a bezplatně připojit a provozovat koncové body určené pro příjem tísňových volání na příslušných

pracovištích základních složek integrovaného záchranného systému.

§ 36

(1) Držitel telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby, který poskytuje univerzální službu, je povinen občanům uvedeným v § 29 odst. 2 písm. g) a h)

a) pronajmout, pokud jsou jeho účastníky a požádají-li o to, speciálně vybavené koncové telefonní zařízení stanovené prováděcím předpisem za cenu standardního koncového telefonního zařízení,

b) zabezpečovat bezbariérový přístup k veřejným telefonním automatům a veřejným telefonním hovornám, jejich dostupnost a zvláštní vybavení.

(2) Seznam speciálně vybavených koncových telefonních zařízení, která budou pronajímána za cenu standardního koncového telefonního zařízení, stanoví prováděcí předpis.

§ 36a

(1) Držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě je povinen oznámit Úřadu a zveřejnit v Telekomunikačním věstníku typy rozhraní, která nabízí pro připojení koncových zařízení, a jejich technické specifikace.Tuto povinnost musí splnit nejpozději 30 dnů předtím, než budou veřejné telekomunikační služby poskytované prostřednictvím těchto rozhraní k dispozici.Změny technické specifikace je povinen oznámit Úřadu a zveřejnit v Telekomunikačním věstníku nejpozději 90 dnů přede dnem jejich provedení.

Zdroj: 99/5/ES čl. 4, bod 2

(2) Technické specifikace uvedené v odstavci 1 musí být natolik podrobné, aby umožňovaly konstruovat koncová zařízení schopná využívat všechny veřejné telekomunikační služby, které jsou prostřednictvím odpovídajícího rozhraní poskytovány. Technické specifikace musí obsahovat veškeré informace nezbytné k tomu, aby výrobci mohli provádět příslušné zkoušky s ohledem na základní požadavky platné pro telekomunikační koncová zařízení^11a). Technické specifikace rozhraní musí být u držitele telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě dostupné v elektronické podobě.

Zdroj: 99/5/ES čl. 4, bod 2

HLAVA PÁTÁ

SANKCE

§ 97

(1) Úřad uloží pokutu až do výše 5 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštního právního předpisu,14) která

a) uvádí na trh koncová zařízení nebo rádiová zařízení, jejichž typ nebyl Úřadem schválen nebo uznán,

b) připojí k veřejné telekomunikační síti přímo nebo nepřímo koncové zařízení, jehož typ nebyl schválen nebo uznán,

c) použije ke zkušebním účelům vysílací rádiové zařízení, jehož typ nebyl schválen nebo uznán, bez rozhodnutí Úřadu,

d) veřejně vystavuje na veletrzích, výstavách, předváděcích a obdobných akcích koncové zařízení nebo rádiové zařízení, jehož typ nebyl schválen nebo uznán, bez viditelného upozornění, že zařízení nesmí být uváděno na trh a provozováno před tím, než bude jeho typ schválen nebo uznán,

e) neoznámila Úřadu ve stanovené lhůtě, že uvede na trh rádiové zařízení využívající kmitočtová pásma v rozporu s plánem přidělení kmitočtových pásem,

f) neoznačí koncové zařízení nebo rádiové zařízení, jeho obal a návod k obsluze schvalovací značkou podle § 11,

g) zneužila schvalovací značku podle § 11 odst. 2,

h) porušuje ustanovení § 88 odst. 8,

i) provozuje vysílací rádiové zařízení bez platného povolení nebo generálního oprávnění,

j) vykonává telekomunikační činnosti, k nimž je potřebná telekomunikační licence, povolení nebo generální licence, bez platné telekomunikační licence, platného povolení nebo bez platného osvědčení o registraci,

k) vykonává telekomunikační činnosti v rozporu s podmínkami stanovenými správním rozhodnutím nebo generální licencí, popřípadě v rozporu s opatřením nebo předběžným opatřením Úřadu,

l) nedodržuje povinnosti při vydávání nebo plnění všeobecných podmínek k poskytování veřejných telekomunikačních služeb,

m) neplní povinnosti uložené poskytovateli veřejné telekomunikační služby uvedené v § 82 a 83,

n) neplní povinnosti stanovené pro poskytování univerzální služby,

o) předložila nesprávné nebo neúplné údaje pro účtování prokazatelné ztráty,

p) nepřispívá finančně řádně a včas na účet univerzální služby,

q) nevede oddělenou evidenci nákladů, tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu telekomunikačních služeb,

r) nezřídila systémy sledování, evidence a kontroly základních ukazatelů rozvoje a kvality poskytování telekomunikační služby nebo údaje z těchto systémů nepředložila Úřadu na jeho vyžádání anebo předložila nesprávné nebo neúplné údaje,

s) neplatí řádně a včas poplatky,

t) využívá číslo, číselnou řadu, jméno nebo adresu bez rozhodnutí Úřadu o přidělení čísla, číselné řady, jména nebo adresy, popřípadě v rozporu s plánem čísel, jmen nebo adres,

u) porušila telekomunikační tajemství nebo povinnosti týkající se ochrany osobních nebo zprostředkovacích dat,

v) neumožnila propojení jiné sítě se svou sítí, přístup ke své síti nebo připojení telekomunikačního zařízení ke své síti, popřípadě znemožnila uzavření smlouvy o propojení, přístupu k síti nebo připojení,

w) neoprávněně připojí k veřejné telekomunikační síti přímo nebo nepřímo koncové zařízení,

x) nesplní povinnost zveřejnit potřebné informace vyplývající z tohoto zákona,

y) provozuje zařízení, které způsobuje rušení,

z) neumožnila sdílení kapacit podle § 45,

aa) brání výkonu státní inspekce telekomunikací,

bb) porušila zákazy provádět v ochranném pásmu činnosti uvedené v § 92 odst. 4 a 6, nebo uvedené v územním rozhodnutí o ochranném pásmu telekomunikačních zařízení,

cc) nepředloží Úřadu návrh všeobecných podmínek pro poskytování univerzální služby nebo návrh změn těchto podmínek ke schválení,

dd) neoznámí vlastníkovi, popřípadě uživateli nemovitosti vstup na jeho nemovitosti podle § 91 odst. 1 a 4.

ee) nesplní povinnosti uvedené v § 36a.

(2) Úřad uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě, která

a) písemně neoznámí datum zahájení vykonávání nebo ukončení telekomunikační činnosti nebo datum zahájení provozování nebo ukončení provozování vysílacího rádiového zařízení nebo změny skutečností, na základě kterých bylo vydáno správní rozhodnutí nebo provedena registrace,

b) neposkytne Úřadu doklady a informace o trvání finančního zajištění řádného výkonu telekomunikačních činností, pro které vyžaduje zákon finanční zajištění,

c) nepředloží Úřadu statistické výkazy o telekomunikačních činnostech, které na základě licence nebo generální licence vykonává,

d) neumožní Úřadu kontrolu vykonávání telekomunikačních činností,

e) vykonává obsluhu vysílacího rádiového zařízení bez platného průkazu zvláštní způsobilosti k obsluze těchto zařízení,

f) neoznámí ukončení využívání přidělených kmitočtů, čísel, číselných řad, jmen nebo adres,

g) nepředloží Úřadu zprávu o využívání čísla, číselné řady, jména nebo adresy,

h) porušuje ustanovení § 88 odst. 8.

(3) Úřad uloží pokutu až do výše 100 000 Kč fyzické osobě,

která

a) připojí k veřejné telekomunikační síti přímo nebo nepřímo koncové zařízení, jehož typ nebyl schválen nebo uznán,

b) provozuje vysílací rádiové zařízení bez platného povolení nebo generální licence,

c) vykonává obsluhu vysílacího rádiového zařízení bez platného průkazu zvláštní způsobilosti k obsluze těchto zařízení,

d) vykonává telekomunikační činnosti, k nimž je potřebná telekomunikační licence, povolení nebo generální licence, bez platné telekomunikační licence, platného povolení nebo bez platného osvědčení o registraci,

e) uskutečnila zlomyslné volání prostřednictvím tísňového volání,

f) neplatí řádně a včas poplatky,

g) využívá číslo, číselnou řadu, jméno nebo adresu bez rozhodnutí Úřadu o přidělení čísla, číselné řady, jména nebo adresy, popřípadě v rozporu s plánem čísel, jmen nebo adres,

h) porušuje ustanovení § 88 odst. 8,

i) porušila telekomunikační tajemství nebo povinnosti týkající se ochrany osobních nebo zprostředkovacích dat,

j) neoprávněně připojí k veřejné telekomunikační síti přímo nebo nepřímo koncové zařízení,

k) provozuje zařízení, které způsobuje rušení,

l) brání výkonu státní inspekce telekomunikací,

m) porušila zákazy provádět v ochranném pásmu činnosti uvedené v § 92 odst. 4 nebo uvedené v územním rozhodnutí o ochranném pásmu telekomunikačních zařízení.

------------------------------------------------------------------

14) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Srovnávací tabulky obsahující úplný výčet předpisů ES týkajících se navrženého zákona s uvedením jejich identifikačního čísla (CELEX) a názvu přeloženého do českého jazyka

Tabulka č. 1

Návrh novely zákona č.22/1997, ve znění pozdějších předpisů		Odpovídající právní předpis ES
Ustano- vení	Obsah ustanovení	CELEX číslo	Ustano-vení		Obsah ustanovení	Stupeň slučitelnosti/ Poznámka
§ 7 odst. 4	(4) Úřad jako informační místo zabezpečuje a) oznamování návrhů technických předpisů nebo jiných technických dokumentů podle odstavce 1 do zahraničí, b) informování o zahraničních návrzích technických předpisů a jiných technických dokumentů a o zahraničních dokumentech souvisejících se zajišťováním postupů při poskytování informací uveřejněním ve Věstníku Úřadu, c) informování orgánů Evropského společenství o vydání technických předpisů, pokud přejímají směrnice Evropských společenství, a zasílání textů těchto technických předpisů orgánům Evropského společenství, d) metodické usměrňování jednotného předkládání informací a jejich rozsahu v souladu s pokyny a postupy Komise Evropského společenství a s mezinárodními smlouvami.“.	398L0034	čl.2 bod 2		Po projednání s výborem uvedeným v článku 5 může Komise za účelem snazšího vyhodnocení těchto informací vypracovat pravidla pro jejich jednotné předkládání, jakož i plán a kritéria jejich předkládání.	PL Provede nařízení vlády o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů a technických norem.
§ 7 odst. 5	Jako základu pro obsah technického předpisu lze použít pouze takovou technickou normu, která byla přijata v souladu s postupy stanovenými v nařízení vlády.	398L0034	čl 4 bod 2		Členské státy se zejména zdrží uznání, schválení nebo použití národní normy přijaté v rozporu s články 2 a3 a odstavcem 1 tohoto článku.	PL
Část třetí návrhu (návrh novely zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění zákon č. 274/2001 Sb.		Odpovídající právní předpis ES
§ 36a odst. 1	Držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě je povinen oznámit Úřadu a zveřejnit v Telekomunikačním věstníku typy rozhraní, která nabízí pro připojení koncových zařízení, a jejich technické specifikace. Tuto povinnost musí splnit nejpozději 30 dnů předtím, než budou veřejné telekomunikační služby poskytované prostřednictvím těchto rozhraní k dispozici. Změny technické specifikace je povinen oznámit Úřadu a zveřejnit v Telekomunikačním věstníku nejpozději 90 dnů přede dnem jejich provedení.	31999L0005		čl 4 bod 2	Každý členský stát oznámí Komisi typy rozhraní, které ve výše uvedeném státě nabízejí provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí. Členské státy musí zajistit, aby tito provozovatelé zveřejnili přesné a vhodné technické specifikace těchto rozhraní před veřejným zpřístupněním služeb poskytovaných prostřednictvím těchto rozhraní a pravidelně zveřejňovali veškeré aktualizace specifikací.	PL
§ 36a odst. 2	Technické specifikace uvedené v odstavci 1 musí být natolik podrobné, aby umožňovaly konstruovat koncová zařízení schopná využívat všechny veřejné telekomunikační služby, které jsou prostřednictvím odpovídajícího rozhraní poskytovány. Technické specifikace musí obsahovat veškeré informace nezbytné k tomu, aby výrobci mohli provádět příslušné zkoušky s ohledem na základní požadavky platné pro telekomunikační koncová zařízení. Technické specifikace rozhraní musí být u držitele telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě dostupné v elektronické podobě.	31999L0005		čl 4 bod 2	Specifikace musí být dostatečně podrobné, aby umožňovaly konstrukci telekomunikačního koncového zařízení schopného využívat všech služeb poskytovaných přes odpovídající rozhraní. Specifikace musí zahrnovat mimo jiné veškeré informace umožňující výrobcům provádět dle svého výběru příslušné zkoušky v oblasti základních požadavků použitelných pro telekomunikační koncové zařízení. Členské státy zajistí, aby provozovatelé výše uvedené specifikace neprodleně zpřístupnili.	PL

Tabulka č. 2

Číslo předpisu ES (CELEX)	Název předpisu ES
398L0034	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů
31999L0005	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiovém zařízení a telekomunikačním koncovém zařízení a vzájemném uznávání jejich shody