Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o ochraně kulturních památek

K § 1

Účelem a předmětem zákona je komplexní ochrana památkového fondu jako součásti národního kulturního bohatství a zdroje k uchování evropského a světového kulturního bohatství a vymezení podmínek při uplatňování veřejného zájmu na ochraně, uchování a využití památkového fondu.

K § 2

Vymezují se pojmy nezbytné pro aplikaci zákona. Památkový fond představuje věci a jejich soubory, kterým se podle zákona přiznává památková ochrana zajišťovaná souborem činností vymezených pojmem památková péče. Z důvodu jednotného a nekolizního výkonu státní správy na úseku památkové péče je taxativně vymezen pojem orgánu památkové péče. Vymezením pojmu památkového území je jednoznačně stanoveno, že tímto územím je pouze památková rezervace a památková zóna, nikoliv tedy ochranné památkové pásmo. Vzhledem k tomu, že zachování kulturních památek v jejich dochovaném autentickém stavu je jedním z hlavních cílů návrhu, je pojem úpravy kulturní památky vymezen jako každý zásah do vzhledu nebo hmotné podstaty kulturní památky nebo jejích částí, neboť každý takový zásah provedený na kulturní památce znamená její změnu; stanovený režim úpravy kulturní památky je tedy podstatným nástrojem pro zachování, resp. obnovu kulturní památky. Pro úpravy kulturních památek nebo jejich částí, jež jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, se vymezuje samostatný pojem restaurování kulturních památek, neboť jde o specifické výtvarné, uměleckořemeslné, technické a průzkumné práce, jejichž cílem je vždy, na rozdíl od úpravy běžné kulturní památky, pouze zachování původnosti a historické celistvosti hmotné podstaty, tvaru a vzhledu kulturní památky. Pojem úprava nemovitosti zahrnuje taxativně uvedené práce na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území, popřípadě v ochranném památkovém pásmu. Vymezení pojmů archeologického výzkumu a archeologického nálezu váže na požadavky vyplývající z Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy, přičemž je respektována určitá svébytnost této oblasti, na kterou nelze použít obvyklá měřítka ochrany kulturních památek a památkových území a péče o ně, a potřeba zabránit nekvalifikovanému provádění archeologických výzkumů, které vždy znamená nenávratné ničení archeologických nálezů.

K § 3

Jsou stanoveny hodnotové znaky jako určující kriteria pro prohlášení věci nebo souboru věcí za kulturní památku. Soubor věcí lze prohlásit za kulturní památku, přestože některé jednotlivé věci v něm nemusí mít samy o sobě znaky kulturní památky, neboť hodnocení nelze v takovém případě provádět jinak než k souboru věcí jako celku. Nově se předpokládá možnost prohlášení i části věci za kulturní památku, a to v případech, kdy znaky kulturní památky má právě již pouze část věci, a prohlášení celé věci za kulturní památku by bylo nadbytečné.

K § 4

Z důvodu zachování kontinuity s dosavadní právní úpravou a v zájmu snazšího propojení s vedením ústřední evidence kulturních památek a památkových území se prohlášení věci za kulturní památku (stejně jako případné zrušení nebo změna tohoto prohlášení) ponechává v působnosti Ministerstva kultury jako ústředního orgánu památkové péče. Taxativní vymezení okruhu osob, které mohou podat návrh na prohlášení věci za kulturní památku, jakož i stanovení obsahových náležitostí návrhu jsou potřebné pro zajištění odpovídající odborné přípravy při jeho zpracování, tak aby byla posílena hospodárnost řízení. Jde-li o archeologické nálezy, může být navrhovatelem rovněž Akademie věd České republiky nebo osoba oprávněná k provádění archeologických výzkumů, neboť tyto specializované subjekty, jsou schopné kvalifikovaně ve fázi zpracování návrhu posoudit, zda archeologický nález je nebo není nositelem znaků kulturní památky. V řízení je Ministerstvu kultury uloženo postupovat v součinnosti s dalšími určenými subjekty, aby byla zajištěna maximální objektivita a odborná úroveň rozhodování. Za účelem posílení právní jistoty vlastníka věci navržené na prohlášení za kulturní památku (resp. vlastníka kulturní památky) se na řízení o prohlášení věci za kulturní památku vztahují obecné předpisy o správním řízení; vyloučení odkladného účinku rozkladu podaného proti rozhodnutí o prohlášení věci za kulturní památku je potřebné z důvodu účinné ochrany kulturní památky.Stanovení lhůty 5 měsíců pro vydání rozhodnutí o prohlášení věci za kulturní památku je nezbytné vzhledem k náročnosti řízení a k potřebě pečlivého odborného posouzení každého případu včetně nutnosti shromáždit a vyhodnotit za tímto účelem odborné posudky a pořídit potřebnou dokumentaci. Zároveň jsou však jak lhůta pro vydání rozhodnutí, tak lhůty pro doručení odborných posudků a písemných vyjádření stanoveny s ohledem na potřebu včasného ukončení řízení. Nárok vlastníka na náhradu nákladů, které mu vznikly při ohledání věci nebo při pořízení její dokumentace, je kompenzací za nucené omezení, které mu může v řízení o prohlášení věci za kulturní památku vzniknout. Podmínky pro uplatnění nároku jsou přitom stanoveny tak, aby kompenzace mohla proběhnout rychle a operativně. Lhůta je propadná.

K § 5

Úprava povinností vlastníka věci po dobu řízení o jejím prohlášení za kulturní památku je odůvodněna nutností zabránit tomu, aby ještě před ukončením řízení došlo na věci k takovým změnám, v jejichž důsledku by věc nenávratně ztratila svoji hodnotu, nebo by byla zcizena, popřípadě vyvezena do zahraničí, takže by se památková ochrana stala již bezpředmětnou. Aby však bylo zároveň pokud možno eliminováno nadměrné zatěžování vlastníka, nevydává Ministerstvo kultury k ohlášeným, taxativně vyjmenovaným zamýšleným pracím závazné stanovisko jako v případech, kdy jde o kulturní památku, ale může správním rozhodnutím ohlášené práce připustit, popřípadě stanovit podmínky jejich realizace. Pokud rozhodnutí ve stanovené lhůtě nevydá, má se za to, že ohlášené práce jsou z hlediska památkové péče přípustné. Významným právem vlastníka v řízení o prohlášení věci za kulturní památku je právo na bezplatné poskytování odborných informačních a poradenských služeb Národním památkovým ústavem; toto právo doposud náleželo pouze vlastníku kulturní památky.

K § 6

Účelem tohoto ustanovení je upravit případy, kdy je možné, popřípadě nutné, zrušit prohlášení věci za kulturní památku. Důvody mohou být vynuceny jinými zájmy, převažujícími v konkrétním případě nad zájmy památkové péče, resp. nad zájmem ochrany památkového fondu. Postup orgánu památkové péče v řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku je obdobný jako v řízení při prohlášení věci za kulturní památku. Delší lhůty pro předložení odborných posudků a vyjádření a pro rozhodnutí jsou stanoveny z důvodu podstatně vyšší náročnosti rozhodovacího procesu. Otázka úhrady nákladů spojených s pořízením nezbytné dokumentace a provedením potřebných průzkumů je založena na zásadě, podle které nese náklady ten, kdo zrušení prohlášení za kulturní památku navrhuje. Je-li navrhovatelem vlastník kulturní památky, nese náklady Ministerstvo kultury pouze v takovém případě, kdy důvodem pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku nebylo porušení povinností vlastníka podle tohoto zákona. Mají-li některé části věci, jejíž prohlášení za kulturní památku se ruší, dokumentární hodnotu, může Ministerstvo kultury v rozhodnutí o zrušení prohlášení věci za kulturní památku uložit jejímu vlastníku povinnost tyto části zachovat. V případě zamýšleného převodu vlastnictví má pak stát k těmto částem, jsou-li samostatnou věcí, za určitých podmínek právo přednostní koupě.

K § 7

Umožňuje se změna rozhodnutí o prohlášení věci za kulturní památku, aby bylo možné reagovat na postupný vývoj v současném poznání kulturně historických hodnot dané kulturní památky, nebo jejích částí, popřípadě dojde-li k závažnému poškození, zničení nebo ztrátě části věci nebo věci v souboru, který je jako celek prohlášen za kulturní památku.

K § 8

Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást národního kulturního bohatství, může vláda prohlásit nařízením za národní kulturní památky. Tato forma prohlašování kulturních památek za národní kulturní památky je zvolena pro zdůraznění výjimečnosti jejich významu a zabezpečení podmínek pro zvýšenou péči státu o ně, přičemž se zachovává kontinuita s dosavadní právní úpravou. Obecné povinnosti vlastníků kulturních památek stanovené v zákoně se vztahují i na vlastníky národních kulturních památek.

K § 9

Oznamovací povinnost Ministerstva kultury týkající se záměru prohlášení, změny nebo zrušení prohlášení kulturní památky za národní kulturní památku vychází z potřeby umožnit vlastníku, popřípadě obci a Akademii věd České republiky, aby se mohli k tomuto záměru v dostatečném předstihu vyjádřit.

K § 10

Stanovuje se povinnost Ministerstva kultury oznámit nařízení vlády o prohlášení, změně nebo zrušení prohlášení kulturní památky nebo jejich souboru za národní kulturní památku katastrálnímu úřadu, včetně předložení příslušných podkladů pro zápisy v katastru nemovitostí, což je důležité především z hlediska následného vyznačení, popřípadě změny nebo zrušení práva přednostní koupě státu k národní kulturní památce v katastru nemovitostí.

K § 11

Znaky, pro které lze území jako celek prohlásit za památkovou rezervaci, jsou stanoveny s ohledem na zájem na zachování početné skupiny   nemovitých kulturních památek v jejich autentickém historickém prostředí, popřípadě na zachování mimořádně významných archeologických nálezů. Pro prohlášení území za památkovou rezervaci je z obdobných důvodů jako při prohlášení kulturní památky za národní kulturní památku stanovena forma nařízení vlády. Vymezení charakteristiky památkových hodnot památkové rezervace má pak podstatný význam pro následný výkon památkové péče, zejména v řízeních o úpravě nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkové rezervaci, popřípadě v řízení o poskytnutí účelově určeného finančního příspěvku na úhradu části nákladů spojených s úpravou této nemovitosti.

K § 12

Území, které nemá tak mimořádně významné památkové hodnoty, aby mohlo být prohlášeno za památkovou rezervaci, ale je zájem na zachování jeho dochovaného historického prostředí nebo části krajinného celku, popřípadě na zachování významného soustředění archeologických nálezů, může Ministerstvo kultury vyhláškou prohlásit za památkovou zónu. Systematika způsobu prohlášení území za památkovou zónu, jakož i možnosti stanovit podmínky zvýšené péče státu o památkové zóny (jde například o možnost rozšíření bezplatného poskytování odborných služeb vlastníkům Národním památkovým ústavem, o cílené soustředění státní dotační politiky na úseku památkové péče, o zvýšený odborný dohled, jakož i dozor nad dodržováním zákona) je stanovena podobně jako v případě památkových rezervací.

K § 13

Účelem ustanovení je umožnit obcím, aby měly aktivní úlohu již v přípravném procesu prohlašování, popřípadě změny nebo zrušení prohlášení území za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu. Prohlášení území za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu z důvodu zájmu na zachování archeologických nálezů je specifickou odbornou otázkou, a proto je v tomto případě dána možnost vyjádřit se k záměru i Akademii věd České republiky.

K § 14

Základem pro zajištění účinné ochrany v památkových územích a pro posílení právní jistoty dotčených subjektů je vytvoření systémových podmínek pro jejich informovanost a přesnou a úplnou identifikaci památkových území v katastru nemovitostí.

K § 15

Podmínky pro možnost vyvlastnění pozemků nebo staveb, jejichž získání je nezbytné pro prohlášení území s archeologickými nálezy za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu a pro zajištění jejich zvýšené ochrany (v zásadě jde o výjimečný, krajní nástroj eliminace zemních prací, které by mohly znamenat třeba jen dílčí poškození archeologických nálezů a kterým by nebylo možné z povahy věci jinak zabránit), jsou stanoveny v souladu s Čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. O vyvlastnění bude rozhodovat příslušný stavební úřad podle obecné úpravy obsažené ve stavebním zákoně, a to na návrh Ministerstva kultury.

K § 16

Z důvodu zájmu na účinné ochraně památkových hodnot v památkových rezervacích a památkových zónách se vymezují obecné podmínky pro nepřípustnost některých úprav, kterou nelze z povahy věci upravit v podzákonném právním předpisu, jímž se prohlašuje území jako celek za památkovou rezervaci, popřípadě za památkovou zónu. Pro ochranu autentických archeologických situací se proto stanovuje zákonem nepřípustnost zemních prací v památkové rezervaci prohlášené jako území s mimořádně významnými archeologickými nálezy a v památkové zóně prohlášené jako území s významným soustředěním archeologických nálezů, pokud by jejich provedení znamenalo zničení nebo závažné poškození archeologických nálezů. Z hlediska ochrany dochovaného historického prostředí památkových rezervací a památkových zón, zejména těch, které jsou tvořeny architektonickými soubory anebo částí krajinného celku, jsou nepřípustné stavby, změny staveb a odstraňování staveb, jejichž provedením by byly zničeny nebo nenávratně poškozeny památkové hodnoty památkového území. Aplikace těchto obecných podmínek (zákazů) se předpokládá po předchozím individuálním posouzení případ od případu, zejména v řízení o úpravě nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území (§ 53 až § 56). S ohledem na vážení zájmů památkové péče ve vztahu k veřejným zájmům podle jiných právních předpisů se zákonem stanoví možnost povolení výjimky z tohoto zákazu. Ustanovení, jímž se upravuje označování hranice památkové rezervace nebo památkové zóny v terénu, má za cíl jednak informovat co nejširší veřejnost o tom, že na dané území se vztahuje zvláštní ochranný režim z důvodu památkové péče, a jednak vytvořit podmínky, aby nikdo s poukazem na svoji neinformovanost nemohl beztrestně ohrožovat svým jednáním zachování památkových hodnot památkového území.

K § 17

Ustanovení zmocňuje krajský úřad, aby vydal po dohodě s Ministerstvem kultury a po projednání s obcí plán ochrany památkové rezervace, popřípadě plán ochrany památkové zóny, a to jako specifický podklad pro přípravné práce při pořizování územně plánovací dokumentace. Takto by mělo dojít k žádoucímu propojení kvalifikovaně určených zájmů památkové péče do procesu územního plánování, a tím i k odstranění některých kolizí, které dosud v důsledku absence takového nástroje vznikají při následném projednávání konkrétních návrhů v územním a stavebním řízení. Prostřednictvím plánů ochrany je umožněno bližší rozlišení a konkretizace míry památkové ochrany v památkových územích a vytvoření systémových předpokladů pro posílení právní jistoty vlastníků a zjednodušení výkonu státní správy na úseku památkové péče, neboť na základě plánu ochrany bude současně Ministerstvo kultury zmocněno stanovit vyhláškou (§ 53 odst. 2), u kterých nemovitostí, pokud nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkovém území, popřípadě u jakých prací na nich je vyloučena povinnost jejich vlastníků vyžádat si předem k zamýšlené úpravě nemovitosti závazné stanovisko orgánu památkové péče podle tohoto zákona. Plány ochrany bude pro krajský úřad zpracovávat Národní památkový ústav (§ 100 odst. 3 písm. j)).

K § 18

Pro zachování nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky nebo památkového území v jejich prostředí se umožňuje regulovat případné rušivé úpravy a činnosti vymezením ochranného památkového pásma. Vymezení ochranného památkového pásma orgánem památkové péče se přitom provádí v územním řízení upraveném podle stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že ochranné památkové pásmo není památkovým územím, vychází se z předpokladu, že v ochranném památkovém pásmu vždy existují nemovitosti, které nejsou kulturními památkami, nebo druhy prací na nich, u nichž lze vyloučit povinnost jejich vlastníků ohlásit zamýšlenou úpravu nemovitosti, resp. vyžádat si k ní předem závazné stanovisko orgánu památkové péče. V souladu se stavebním zákonem je upravena možnost stanovení výjimky z ochranného památkového pásma pro orgán památkové péče.

K § 19

Národní památkový ústav se jako organizace zajišťující veškeré odborné činnosti v systému památkové péče pověřuje vedením Ústředního seznamu kulturních památek a památkových území (dále jen ”Ústřední seznam”), přičemž se navazuje na způsob evidence kulturních památek upravené dosavadními právními předpisy. Zápisy do Ústředního seznamu nemají konstitutivní povahu. Zápisem kulturní památky nebo památkového území do Ústředního seznamu nedochází ke změně vlastnických a jiných práv ke kulturní památce nebo k nemovitostem, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkovém území. Výpisy z Ústředního seznamu jako evidenci předmětu památkové ochrany svého správního obvodu budou vést v souladu s evidencí v Ústředním seznamu všechny územní orgány památkové péče, to je obecní úřady, krajské úřady, Magistrát hlavního města Prahy v přenesené působnosti a Kancelář prezidenta republiky.

K § 20

Upravuje se obsah  Ústředního seznamu, tak aby Ústřední seznam měl požadovaný charakter centrální databáze se všemi potřebnými údaji o předmětu památkové ochrany a o jejich změnách. Z praktických důvodů a z hlediska rozdílnosti ve způsobech evidence a dokumentace se stanovuje oddělené vedení evidence a dokumentace kulturních památek a evidence a dokumentace památkových území. Podrobnosti o obsahu a vedení Ústředního seznamu se s ohledem na rozsah evidovaných údajů a listin stanoví prováděcím právním předpisem.

K § 21 a 22

Stanovuje se povinnost Národního památkového ústavu zapsat údaje do Ústředního seznamu v zákonné lhůtě. Povinnost oznámit v určené lhůtě každý zápis do Ústředního seznamu vlastníku a příslušnému orgánu památkové péče má podstatný význam z hlediska účinnosti památkové péče. Oznámení Ministerstvu kultury, jde-li o záznam o změně vlastnictví k národní kulturní památce, movité kulturní památce a movité národní kulturní památce a k nemovité kulturní památce, která se nachází v památkovém území zapsaném do Seznamu světového dědictví, je důležité z hlediska včasného uplatnění práva státu na přednostní koupi podle tohoto zákona.

K § 23

Ústřední seznam je veřejně přístupný, s výjimkou taxativně uvedených údajů z evidence movitých kulturních památek a dokumentace kulturních památek, neboť zde převažuje zájem na ochraně věci například před jejím odcizením (krádeží), popřípadě zájem před zneužitím některých bližších údajů o věci v neprospěch jejího vlastníka třetí osobou, nad obecným zájmem umožnit každému, aby se prostřednictvím Ústředního seznamu seznámil s památkovým fondem v České republice, a tak se mohl podílet na péči o něj. Celý Ústřední seznam je přístupný pověřeným osobám k výkonu státní správy a vlastníkům; dalším osobám tehdy, pokud jim vlastník k nahlédnutí do neveřejné části Ústředního seznamu poskytne předchozí souhlas, nejde-li o nahlížení osobami ve vymezených případech pro studijní nebo výzkumné  účely. Stejným způsobem lze logicky nahlížet i do výpisů z Ústředního seznamu, vedených příslušnými orgány památkové péče.

K § 24

Ustanovení váže na skutečnost, že Česká republika je smluvní stranou Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Je proto upraven postup při podávání návrhu na zápis nemovité národní kulturní památky nebo památkového území do Seznamu světového dědictví, jakož i návrhu na změnu tohoto zápisu. Způsob vyhlášení zápisu do Seznamu světového dědictví nařízením vlády je nutný s ohledem na potřebu prokázat plnění mezinárodních závazků České republiky vyplývajících z citované úmluvy s možností promítnout tyto závazky  dalších ustanovení zákona, které vytvářejí podmínky pro zajištění zvýšené ochrany dotčených kulturních statků a účinnější péče o ně.

K § 25

Obdobně k procesu projednávání záměru na prohlášení kulturní památky za národní kulturní památku a území za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu se upravuje postup předchozího projednávání návrhu na zápis, popřípadě změnu zápisu nemovité národní kulturní památky nebo památkového území do Seznamu světového dědictví před jeho předložením Výboru pro světové dědictví.

K § 26

Stanovuje povinnost Ministerstva kultury oznámit nařízení katastrálnímu úřadu pro provedení záznamu o památkové ochraně a pro vyznačení práva přednostní koupě státu k nemovité kulturní památce v katastru nemovitostí, nachází-li se v památkovém území zapsaném do Seznamu světového dědictví.

K § 27

V návaznosti na Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy se vymezují památná místa jako zcela nová kategorie ochrany a nová složka památkového fondu. Cílem je na jedné straně umožnit intenzivnější zapojení obcí v jejich samostatné působnosti do památkové péče, na straně druhé vytvořit podmínky pro přiměřenou ochranu nemovitých věcí a jejich souborů, které jsou nositeli historických, uměleckých nebo technických hodnot pouze místního významu, ale které se nicméně podstatným způsobem podílejí na souhrnné hodnotě našeho kulturního bohatství. Památné místo lze prohlásit obecně závaznou vyhláškou obce, pokud nejde o nemovitost, která je již kulturní památkou, nebo nemovitost, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území.

K § 28

Stanovuje se pro obec zmocnění, aby vyhláškou stanovila z hlediska místních podmínek obecné požadavky pro takové úpravy vnějšího vzhledu památných míst, jejichž provedením by mohly být závažným způsobem poškozeny hodnoty památného místa, a povinnost vlastníka strpět označení památného místa určenou tabulkou; takto se zaručuje aktivní úloha obce v péči o památná místa. Aby nedocházelo ke kolizím s režimem péče o nemovité kulturní památky a památková území, který může být odlišný, ukončuje se ze zákona platnost obecně závazných vyhlášek obce o prohlášení nemovitosti nebo souboru nemovitostí za památné místo, je-li tatáž nemovitost prohlášena za kulturní památku (obec je přitom oprávněna podávat návrh na prohlášení nemovitosti nacházející se v jejím územním obvodu za kulturní památku, § 4 odst. 1) nebo území, kde se památné místo nachází za památkové území, popřípadě vyhlášek, jimiž se stanoví požadavky pro úpravy vnějšího vzhledu památných míst z hlediska místních podmínek.

K § 29

Povinnost obce zaslat obecně závaznou vyhlášku obce o památných místech Národnímu památkovému ústavu, a dále oznámit prohlášení či zrušení prohlášení katastrálnímu úřadu vyplývá z potřeby poskytnout informace o památném místu do systému památkové péče a systému evidence v katastru nemovitostí. Oznámení stavebnímu úřadu je nutné zejména z hlediska uplatnění zájmů obce v péči o památná místa v územním a stavebním řízení. Předpokládá se, že obecně závazné vyhlášky obcí o památných místech budou zároveň jedním z podkladů pro přípravu územně plánovací dokumentace.

K § 30

Stanovuje se obci povinnost evidence památných míst v knize památných míst. Evidované údaje jsou takové povahy, že není nutné jakkoli omezovat přístup k nim; kniha památných míst bude veřejně přístupným seznamem. Obsah knihy památných míst stanoví prováděcí právní předpis.

K § 31

Aby byl zajištěn soulad mezi údaji evidovanými v knize památných míst se skutečností, zakládá se povinnost vlastníka památného místa písemně oznámit obci každou uskutečněnou změnu vlastnictví k památnému místu a povinnost obce tuto změnu neprodleně zapsat do knihy památných míst.

K § 32

Explicitně se stanovuje, že péče o památná místa přísluší obcím v jejich samostatné působnosti.

K § 33

Obecní úřad, jako místní orgán památkové péče poskytuje obcím odbornou pomoc ve věcech památných míst, a proto také vede přehled obecně závazných vyhlášek obcí o památných místech svého územního obvodu.

K § 34

Zásada, podle které je povinností vlastníka pečovat o zachování kulturní památky, a za tím účelem ji udržovat na svůj náklad v dobrém technickém stavu, chránit ji před poškozením, znehodnocením, zničením a odcizením a užívat ji odpovídajícím způsobem, je stanovena srovnatelně s obdobnou právní úpravou v členských státech Evropské unie. Z povahy věci vyplývá, že pravidelnou péči o kulturní památku a její ochranu nelze zajišťovat jinak než prostřednictvím jejího vlastníka. Omezení vlastníka kulturní památky vycházejí ze základních principů zakotvených v Listině základních práv a svobod, zejména z Čl. 11, ve kterém je upravena zásada, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv jiných osob nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy, a dále Čl. 35, podle něhož nesmí nikdo při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Účelem oznamovacích povinností vlastníka vůči obecnímu úřadu a Národnímu památkovému ústavu je jednak udržovat Ústřední seznam ve stálém souladu se skutečným stavem, jednak usnadnit možnost včasného přijímání vhodných opatření k zachování a ochraně kulturních památek. Zajištění péče o kulturní památku je také hlavním důvodem pro stanovení oznamovací povinnosti vlastníka vůči osobě, na kterou převádí vlastnictví ke kulturní památce, které kulturní památku pronajímá, přenechává k užívání nebo předává k vymezeným účelům. Povinnost vlastníka nemovité kulturní památky a nemovité národní kulturní památky strpět jejich označení stanovenou tabulkou je upravena jednak z důvodu prezentace kulturních památek a jejich významu veřejnosti, jednak z hlediska prevence případných škodlivých zásahů na kulturních památkách prováděných třetími osobami, a současně i z hlediska účinnějšího postihu protiprávního jednání těchto osob. Povinnost vlastníka strpět označení nemovité kulturní památky předepsaným mezinárodním znakem váže na Úmluvu na ochranu kulturních statků při ozbrojeném konfliktu a Protokol k ní (týká se ovšem pouze vybraných, nikoli všech nemovitých kulturních památek). Analogicky k obdobné úpravě nakládání se sbírkovými předměty obsažené v citovaném zákoně č. 122/2000 Sb. se stanovuje zákaz zástavy, popřípadě zatížení jinými věcnými právy, pokud jde o movité kulturní památky, a tedy i movité národní kulturní památky, a jejich části, s výjimkou zástavy nebo zatížení jinými věcnými právy ve prospěch státu.

K § 35

Toto ustanovení upravuje práva vlastníka kulturní památky, jimiž jsou vedle náhrad, kompenzována jeho omezení při výkonu vlastnických práv ke kulturní památce. Při plnění svých povinností podle tohoto zákona má vlastník kulturní památky právo na bezplatné odborné, poradenské a informační služby poskytované Národním památkovým ústavem ve stanoveném rozsahu, s výjimkou případu, kdy je vlastníku stanovena orgánem památkové péče povinnost doplnit žádost o závazné stanovisko k zamýšlené úpravě kulturní památky (§ 48 odst. 2, zde jde o zájem vlastníka, který úpravu kulturní památky zamýšlí provést na základě svého návrhu), a na bezplatné uveřejnění vybraných údajů o kulturní památce a jejím kulturním významu v přehledech vydávaných Národním památkovým ústavem k  prezentaci památkového fondu veřejnosti. Rovněž se zakotvuje právo vlastníka na bezplatnou úschovu movitých kulturních památek v případě jejich bezprostředního ohrožení živelnými pohromami či při ozbrojených konfliktech u některé z odborných organizací uvedených v příloze č. 1 k zákonu, která je schopna na svůj náklad za stanovených podmínek věc bezpečně u sebe uschovat a pečovat o ni.

K § 36

Pro ochranu památkových hodnot památkového území se vlastníku nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území, ukládá povinnost s touto nemovitostí nakládat a užívat ji tak, aby zachoval památkové hodnoty, pro které bylo dané území prohlášeno za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu. Stanovení této povinnosti má podstatný význam z hlediska celkové konstrukce ochrany památkových území a péče o ně, neboť není z povahy věci možné, a nebylo by to ani účelné, aby byly všechny nemovitosti v památkových územích prohlášeny za kulturní památky.

K § 37

V návaznosti na povinnosti vymezené v předchozím ustanovení je ve srovnání s dosavadní právní úpravou zcela nově koncipována podpora vlastníků nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkovém území. Tato podpora je založena opět na bezplatném poskytování vybraných informačních a poradenských služeb Národním památkovým ústavem.

K § 38

Aby byla ochrana kulturních památek a památkových území účinná, stanovuje se, že každý má povinnost jednat tak, aby neohrozil zachování kulturní památky a nezpůsobil nepříznivé změny jejího stavu, a aby neohrozil zachování památkových hodnot, pro které bylo dané území prohlášeno za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu. Vychází se přitom z úpravy obsažené v Čl. 34 a Čl. 35 Listiny základních práv a svobod.

K § 39

Ustanovení zmocňuje krajský úřad, aby z vlastního podnětu nebo na návrh některé z taxativně stanovených osob  uložil vlastníku provést ochranná opatření nezbytná pro zachování kulturní památky v případě, že vlastník o zachování kulturní památky nepečuje. Ochranná opatření je povinen provést vlastník na svůj náklad ve lhůtě stanovené v rozhodnutí. Krajský úřad vydá rozhodnutí o uložení ochranných opatření na základě písemného odborného posudku Národního památkového ústavu, který jej musí zpracovat a doručit orgánu památkové péče v určené lhůtě, tak aby byla zaručena potřebná odborná úroveň podkladů pro vydání rozhodnutí.

K § 40

Analogicky k předchozímu ustanovení se upravuje zmocnění pro obecní úřad, aby vydal rozhodnutí, jímž vlastníku nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území, neplní-li své povinnosti z hlediska zachování památkových hodnot, pro které bylo území prohlášeno za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu, uloží ve vztahu k dané nemovitosti provedení ochranných opatření nezbytných k zachování památkových hodnot památkového území. Rozhodnutí o uložení opatření tedy nesmí vykročit z rámce zachování těchto památkových hodnot, resp. ochranná opatření nemohou být uložena v takové intenzitě jako v případě kulturní památky.

K § 41

Krajský úřad je zmocněn rozhodnout o pracích, které je třeba okamžitě provést na náklad vlastníka v rozsahu nezbytně nutném pro zabezpečení kulturní památky v případě, že vlastník neprovede jemu uložená ochranná opatření, nebo hrozí-li kulturní památce bezprostředně zničení, závažné poškození, znehodnocení nebo odcizení. Práce se provedou prostřednictvím určené právnické nebo fyzické osoby, oprávněné k provedení prací podle zvláštního právního předpisu. Navrhovaný způsob vymáhání provedení ochranných opatření uložených vlastníku kulturní památky zohledňuje skutečnost, kdy vlastník nemůže plnit své povinnosti v péči o kulturní památku z objektivních důvodů, a proto na něm nelze provedení opatření nezbytných k zabezpečení kulturní památky v plném rozsahu na jeho náklad spravedlivě požadovat. Neproplatí-li vlastník krajskému úřadu náklady vynaložené na provedení opatření v určené lhůtě, předpokládá se vymáhání vzniklé pohledávky podáním žaloby na vlastníka u soudu. Vzhledem k tomu, že jde o práce, které je potřeba v zájmu zabezpečení kulturní památky provést okamžitě, nemá odvolání proti rozhodnutí odkladný účinek.

K § 42

Nejkrajnějším opatřením, které lze přijmout ve veřejném zájmu na zachování nemovité kulturní památky, je její vyvlastnění. Vyvlastnění lze uplatnit pouze v případě předchozího splnění několika podmínek, které jsou zákonem taxativně upraveny, protože se jedná o významný zásah do práv vlastníka.Návrh na vyvlastnění podává Ministerstvo kultury v řízení vedeném před stavebním úřadem podle obecné úpravy obsažené ve stavebním zákoně.

K § 43

Toto ustanovení se váže k případům, kdy zachování kulturní památky nebo zachování památkových hodnot památkového území nemusí být bezprostředně ohroženo pouze jednáním vlastníka, ale i jiných subjektů. Obecní úřad je proto zmocněn rozhodnout o podmínkách pro další výkon takové činnosti, nebo takovou činnost v krajním případě i zakázat. Z důvodu nebezpečí z prodlení je zde opět vyloučen odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, jímž se omezení nebo zákaz výkonu činnosti ukládá. Jde-li o kulturní památku, která je archeologickým nálezem, nebo o památkové území prohlášené z důvodu zachování archeologických nálezů, bude zmocněn ve věci rozhodnout krajský úřad, kterému přísluší v systematice zákona převážná část působností v oblasti archeologických výzkumů a archeologických nálezů, a který proto bude mít potřebné předpoklady pro posouzení poměrně specifické otázky, zda konkrétní činnost třetí osoby bezprostředně ohrožuje danou kulturní památku, anebo památkové hodnoty daného památkového území.

K § 44

Právo přednostní koupě státu je jedním ze standardních nástrojů právní úpravy ochrany kulturních památek. Na rozdíl od dosavadního zákona se však toto právo státu výrazně omezuje, neboť se již nevztahuje na všechny kulturní památky, ale pouze na movité kulturní památky, národní kulturní památky, a nemovité kulturní památky, pokud se nacházejí v památkovém území zapsaném do Seznamu světového dědictví. Právo přednostní koupě státu se uplatní při všech zamýšlených převodech vlastnictví úplatných i bezúplatných. Vyloučeno je pouze v případě, že jde o převod vlastnictví mezi osobami blízkými, mezi spoluvlastníky nebo mezi církevními právnickými osobami téže církve nebo náboženské společnosti. (Výslovným vyloučením práva přednostní koupě státu v případě zamýšleného převodu vlastnictví mezi spoluvlastníky je řešen případný konflikt tohoto ustanovení s § 140 občanského zákoníku, který zakládá předkupní právo spoluvlastníků v případě převodu spoluvlastnického podílu.) Stát, zastoupený Ministerstvem kultury, popřípadě Kanceláří prezidenta republiky, může své právo uplatnit ve stanovené lhůtě jen z mimořádně závažných důvodů, a to pouze tehdy, má-li zájem na zpřístupnění, popřípadě vystavení kulturní památky veřejnosti pro výchovně vzdělávací účely anebo na zvýšené péči o ni, a to tak, aby právo vlastníka disponovat s kulturní památkou bylo omezeno pokud možno co nejméně. Při nevyužití práva přednostní koupě státem nebo při marném uplynutí lhůty, stanovené pro oznámení, kterým stát právo přednostní koupě uplatňuje, nebo pro předložení návrhu kupní smlouvy, je tomuto vlastníkovi zajištěna volná dispozice s kulturní památkou; právní nástupce vlastníka je právem předností koupě státu zatížen.

K § 45

Převede-li vlastník kulturní památku, na kterou se vztahuje právo přednostní koupě státu, nebo její část na jinou osobu, aniž by ji státu nabídl ke koupi, je právní úkon, jímž vlastnictví na jinou osobu převedl, relativně neplatný, resp. tento úkon zůstává platný, pokud se jeho neplatnosti Ministerstvo kultury, popřípadě Kancelář prezidenta republiky ve stanovených lhůtách nedovolají.

K § 46

Úprava kulturních památek je významným nástrojem zachování kulturních památek. Základním cílem úpravy řízení o vydání závazného stanoviska k úpravě kulturní památky je zajistit, a to výlučně z  hledisek kulturně historických, popřípadě archeologických, resp. z hledisek památkové péče, nejvhodnější postupy úpravy. Posuzování úprav movité i nemovité kulturní památky musí přitom vycházet z  povahy věci a z jednotných zásad s dílčími odchylkami pro restaurování kulturních památek, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, což je specifický druh úpravy, který vyžaduje vysokou odbornou způsobilost osoby provádějící restaurování, popřípadě pro takovou úpravu kulturní památky, kdy je nutné v souvislosti s ní zajistit současně archeologický výzkum. Před zahájením vlastní přípravy a provedením úpravy kulturní památky je vlastník povinen vyžádat si předem závazné stanovisko příslušného orgánu památkové péče. V tomto směru se kontinuálně navazuje na dosavadní právní úpravu.

K § 47

Stanoví se forma žádosti vlastníka kulturní památky o vydání závazného stanoviska k zamýšlené úpravě kulturní památky, a dále jsou prováděcím předpisem oproti obecné úpravě obsažené ve správním řádu speciálně stanoveny její náležitosti tak, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům v řízení z důvodu nedostatečného podání vlastníka. Žádost zpracovává vlastník, ale v případě restaurování movité kulturní památky může požádat Národní památkový ústav, aby mu bezplatně zpracoval některé její součásti. Tato možnost se pro vlastníka zakládá vzhledem k tomu, že příprava restaurování movité kulturní památky je po odborné stránce velmi složitá.

K § 48

Konstrukce vztahu součinnosti mezi orgánem památkové péče a Národním památkovým ústavem jako odbornou organizací památkové péče v případech projednávání vlastníkem zamýšlené úpravy kulturní památky vychází z osvědčeného pojetí podle dosavadní právní úpravy. Posuzování návrhu na úpravu kulturní památky je vysoce specializovanou odbornou činností, a proto je nezbytně nutné zákonem zajistit, aby příslušný orgán památkové péče měl k dispozici nejméně jeden kvalifikovaný podklad jako důkaz pro zjištění skutečností podstatných z odborných hledisek památkové péče pro vydání rozhodnutí. Z důvodu posílení právní jistoty vlastníka kulturní památky a pro eliminaci případů, kdy je orgán příslušný ve věci rozhodnout v nečinnosti v důsledku nečinnosti Národního památkového ústavu, se však stanovuje lhůta, ve které je Národní památkový ústav povinen odborný posudek vyžádaný orgánem památkové péče doručit. Nebudou-li podklady obsažené v žádosti o závazné stanovisko podané vlastníkem dostatečné pro její posouzení, může orgán památkové péče vyzvat vlastníka, aby svou žádost doplnil o potřebné výzkumy, průzkumy nebo dokumentaci, v případě, že vlastník výzvě nevyhoví bude řízení zastaveno. Povinnost vlastníka projednat dokumentaci k zamýšlené úpravě kulturní památky v průběhu jejího zpracování s Národním památkovým ústavem je stanovena s cílem zajistit nejvhodnější postupy úpravy kulturní památky již v přípravné fázi úpravy, tak aby nedocházelo k nehospodárného nakládání s finančními prostředky vlastníka; z praktických důvodů se zde přitom zakládá povinnost Národního památkového ústavu bezplatně poskytovat potřebné informace, odborné podklady a odbornou pomoc nejen vlastníku kulturní památky, ale i zpracovateli dokumentace.

K § 49

V závazném stanovisku k zamýšlené úpravě kulturní památky orgán památkové péče uplatní požadavky z hlediska zájmů památkové péče a rozhodne o tom, zda je úprava v konkrétním případě přípustná, popřípadě stanoví, za jakých podmínek ji lze dále připravovat nebo provést. Základním hlediskem při rozhodovánío přípustnosti zamýšlené úpravy je soulad návrhu vlastníka s předmětem zákona, to je v tomto případě s veřejným zájmem na uchování a vhodném užívání kulturní památky. Podmínky stanovené v rozhodnutí pro přípustnost úpravy kulturní památky přitom musejí vycházet ze současného poznání kulturně historických, popřípadě archeologických hodnot, které je nezbytné zachovat - v tomto směru má povahu podstatného důkazu v řízení právě odborný posudek Národního památkového ústavu - ovšem výlučně tak, aby nebyl znemožněn záměr vlastníka úpravu kulturní památky, je-li shledána přípustnou, dále připravovat a provést. S ohledem na specifika restaurování kulturních památek, jež jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, jsou stanoveny další obsahové náležitosti závazného stanoviska vydávaného k tomuto druhu zamýšlené úpravy. Má-li úprava kulturní památky takový charakter, že by jejím provedením mohlo dojít k poškození archeologických nálezů, rozhodne příslušný orgán památkové péče v závazném stanovisku také o povinnosti vlastníka zajistit při úpravě předchozí archeologický výzkum. Na další postup vlastníka při zajištění archeologického výzkumu se pak vztahuje již obecná úprava provádění archeologických výzkumů (§ 75) .

K § 50

Pro rychlost a operativnost řízení o vydání závazného stanoviska k zamýšlené úpravě kulturní památky je v návaznosti na lhůtu, ve které je Národní památkový ústav povinen doručit příslušný písemný odborný posudek, stanovena lhůta v délce 60 dnů, ve které orgán památkové péče požadované závazné stanovisko vydá. Povinnost orgánu památkové péče zaslat kopii pravomocného rozhodnutí Národnímu památkovému ústavu k založení v Ústředním seznamu vyplývá z koncepce právní úpravy Ústředního seznamu (§ 19 až § 23).

K § 51

Jde-li o rozsáhlejší úpravu kulturní památky, popřípadě má-li vlastník kulturní památky zájem na postupném procesu projednávání jím zamýšlené úpravy, tak aby eliminoval případ marného vynaložení svých prostředků na zpracování dokumentace úpravy, která by byla posléze orgánem památkové péče shledána jako nepřípustná, může orgán památkové péče v závazném stanovisku určit, za jakých podmínek lze zamýšlenou úpravu kulturní památky dále připravovat. V tomto případě je vlastník povinen vyžádat si k provedení zamýšlené úpravy další závazné stanovisko, ve kterém však již orgán památkové péče není zmocněn k tomu, aby rozhodoval o přípustnosti zamýšlené úpravy, ale pouze o podmínkách, za kterých ji může vlastník provést, pokud splnil podmínky stanovené v předchozím závazném stanovisku. Ve srovnání s dosavadní právní úpravou jde tedy o zásadní koncepční změnu ve smyslu posílení právní jistoty vlastníků kulturních památek, aniž by přitom byly dotčeny zájmy památkové péče.

K § 52

Toto ustanovení předvídá případ, kdy vlastník kulturní památky nedodrží při provádění její úpravy podmínky závazného stanoviska, anebo provede úpravu bez závazného stanoviska. Tehdy může orgán památkové péče vydat rozhodnutí, kterým vlastníku uloží ve stanovené lhůtě provedení nezbytných opatření k nápravě. Je-li to nezbytné a technicky proveditelné a lze-li to vzhledem ke konkrétním okolnostem na vlastníku spravedlivě požadovat, umožňuje se orgánu památkové péče, aby jako krajní způsob opatření k nápravě uložil vlastníku povinnost uvést kulturní památku do předešlého stavu (jde o úpravu vycházející ze striktního požadavku obsaženého v  Úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy). Orgán památkové péče při vydání takového rozhodnutí musí pochopitelně vycházet z předmětu a celkové konstrukce zákona, tedy je z povahy věci vyloučen případ, aby ukládal provedení prací, jimiž by se kulturní památka uvedla například do sice předešlého, ale špatného technického stavu. K rozhodnutí o uložení opatření si orgán památkové péče vždy vyžádá předchozí písemný odborný posudek Národního památkového ústavu. Dvouměsíční lhůta pro vydání rozhodnutí je totožná se lhůtou pro vydání závazného stanoviska.

K § 53

V případě taxativně uvedených prací na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území, vymezených pro účely tohoto zákona jako úpravy nemovitostí, má vlastník povinnost vyžádat si před zahájením jejich přípravy a provedením závazné stanovisko obecního úřadu. Z důvodu bližšího rozlišení míry veřejného zájmu na ochraně památkových hodnot v památkových územích může však Ministerstvo kultury, ovšem teprve po předchozím vydání plánu ochrany pro dané památkové území krajským úřadem, to je po předchozím důkladném rozboru památkových hodnot tohoto území, stanovit vyhláškou, u kterých nemovitostí, pokud nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkovém území, nebo u jakých druhů prací na nich je tato povinnost vlastníka vyloučena. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se z hledisek památkové péče tímto zákonem upravuje i postup pro projednání přípustnosti odstranění stavby, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území, orgánem památkové péče, tak aby bylo možné účinně zabránit vzniku nevratných ztrát na památkových hodnotách památkového území. Zároveň je vyjádřen kvalitativní posun veřejného zájmu od ochrany jednotlivých kulturních památek k  ochraně hodnotných historických urbanistických a krajinných celků, k němuž v České republice, podobně jako jinde ve světě, došlo na konci 20. století a v jehož důsledku se v České republice v posledním desetiletí podstatně zvýšil počet památkových rezervací a památkových zón.

K § 54 až § 56

Řízení o vydání závazného stanoviska, popřípadě dalšího závazného stanoviska k zamýšlené úpravě nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území, je logicky upraveno obdobně jako řízení o vydání závazného stanoviska, popřípadě dalšího závazného stanoviska k zamýšlené úpravě kulturní památky.

K § 57

Pro projednání zamýšlené úpravy nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v ochranném památkovém pásmu, se stanovuje, ve srovnání s dosavadní právní úpravou, podstatně jednodušší postup, založený jednak na principu ohlášení, jednak na tom, že obecní úřad již v rozhodnutí o vymezení ochranného památkového pásma stanoví, u kterých nemovitostí, pokud nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v ochranném památkovém pásmu, nebo u jakých druhů prací na nich je povinnost vlastníka ohlásit zamýšlenou úpravu orgánu památkové péče zcela vyloučena. Obecní úřad může ve stanovené lhůtě vlastníku stanovit, že ohlášené práce lze z hlediska památkové péče provést pouze na základě závazného stanoviska. V ostatních případech, včetně marného uplynutí lhůty pro příslušné sdělení obecního úřadu, se má za to, že zamýšlená úprava nemovitosti je z hlediska památkové péče přípustná bez podmínek. Je-li stanoveno, že zamýšlenou úpravu nemovitosti lze provést pouze na základě závazného stanoviska, postupuje se pak při projednávání této úpravy stejně jako v případě zamýšlené úpravy nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území.

K § 58 a 59

Přesné vymezení kvalifikačních předpokladů a odborných schopností a způsobu jejich prokazování je základním předpokladem pro zajištění účinné ochrany a zachování kulturních památek, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, před zásahy, které by mohly znamenat jejich nenávratné poškození nebo zničení. Stanovení podmínek, po jejichž splnění bude fyzické osobě uděleno Ministerstvem kultury povolení k restaurování, zároveň zvyšuje právní jistotu těchto osob jako žadatelů o udělení povolení. Zákon umožňuje aby restaurování kulturních památek mohla zajišťovat i právnická osoba, a to pouze prostřednictvím fyzické osoby, které bylo uděleno povolení k restaurování. Stanovení písemné formy a vymezení dokumentace a dokladů, které se k žádosti přikládají, resp. stanovené obsahové náležitosti žádosti o udělení povolení k restaurování prováděcím právním předpisem, jsou nezbytné pro řádné a důkladné prověření odborné způsobilosti žadatele o udělení povolení k restaurování kulturních památek, jakož i pro provedení řízení rychle a hospodárně. Vedení Seznamu osob s povolením k restaurování kulturních památek má význam pro evidenci držitelů povolení a kontrolu jejich činnosti, jakož i pro případné rozhodování o sankcích podle tohoto zákona. S údaji obsaženými v seznamu bude nakládáno způsobem zaručujícím ochranu osobních údajů podle zvláštního právního předpisu, přičemž se počítá s tím, že seznam bude přístupný každému, kdo osvědčí právní zájem - především se bude jednat o vlastníky kulturních památek. Vzhledem k tomu, že v důsledku ztráty podmínky bezúhonnosti nebo způsobilosti k právním úkonům může dojít k nevratným škodám na kulturní památce při jejím restaurování, je nutné zajistit ochranu těchto kulturních památek v případě zahájení trestního řízení a zahájení řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům proti držiteli povolení k restaurování. Opatřením v těchto případech je rozhodnutí Ministerstva kultury o pozastavení výkonu práv spojených s povolením k restaurování. (§ 58 navazuje pouze s dílčími změnami na  právní úpravu obsaženou v zákoně č. 361/1999 Sb., která se v praxi již plně osvědčila.)

Dále obsahuje transpozici ustanovení Čl. 1, 3 a 4 směrnice Rady (EHS) č. 89/48 o obecné úpravě pro znávání vysokoškolských diplomů udílených po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání s jejich aplikací ve znění směrnice Rady (EHS) č. 92/51 o druhém všeobecném systému uznávání profesního vzdělávání a přípravy )která doplňuje cit. směrnici č. 89/48/EHS), pro udílení povolení k restaurování kulturních památek fyzickým osobám, které jsou státními příslušníky členského státu Evropské unie, nejde-li o Českou republiku, pokud splňují potřebné předpoklady nebo jsou držiteli obdobného povolení vydaného v členském státu.

K § 60

Vymezení kulturních památek, k jejichž přemístění je nutné předchozí povolení orgánu památkové péče, zohledňuje věcné hledisko zachování historického nebo uměleckého vztahu mezi nimi a jejich prostředím jako významné součásti souboru znaků kulturní památky. Aby nedocházelo ke zbytečnému zatěžování vlastníků a výkonu státní správy, stanovuje se, že předchozí povolení příslušného orgánu památkové péče k přemístění je třeba jen v taxativně vymezených případech a za stanovených podmínek. V případě přemístění movité kulturní památky nebo její části uvnitř budovy, ve které jsou umístěny, se žádné povolení nevyžaduje. Přemístění nemovité kulturní památky (nejčastěji se jedná o přemísťování soch, křížů, někdy i drobných kapliček a částí architektonické výzdoby staveb) je možné povolit jen v případě, kdy je to nezbytné pro její ochranu a zachování, nebo v případě, kdy má být navrácena na své původní místo; v rozporu s předmětem zákona bude tedy přemisťování nemovitých kulturních památek například z okrašlovacích a jiných obdobných důvodů apod. U movitých i nemovitých kulturních památek může jít podle konkrétní situace o přemístění dočasné i trvalé. S ohledem na závažnost zásahu, jakým je přemístění kulturní památky, je stanovena písemná forma žádosti o povolení k přemístění, kterou může podat jen vlastník, a prováděcím právním předpisem jsou přesně vymezeny obsahové náležitosti této žádosti. Současně je stanovena povinnost orgánu památkové péče vyžádat si v řízení o povolení k přemístění písemný odborný posudek Národního památkového ústavu. Orgán památkové péče je také zmocněn k tomu, aby v rozhodnutí stanovil ochranné podmínky nezbytně nutné pro provedení přemístění, popřípadě podmínky pro nové umístění kulturní památky..

K § 61

Také vzhledem k tomu, že rozhodnutí o povolení k přemístění nezakládá vlastníku povinnost kulturní památku přemístit, ale znamená pro něj pouze oprávnění, které nemusí využít, stanovuje se vlastníku povinnost oznámit každé uskutečněné přemístění Národnímu památkovému ústavu k provedení záznamu do Ústředního seznamu, tak aby údaje uvedené v něm odpovídaly skutečnosti. Při dočasném přemístění se povinnost oznámit každé uskutečněné přemístění pochopitelně týká i přemístění dané věci zpět na místo, z něhož byla přemístěna. Oznamovací povinnost vlastníka se nevztahuje na přemístění movité kulturní památky, tedy i movité národní kulturní památky nebo jejich částí uvnitř budovy, ve které jsou umístěny, neboť v těchto případech ke změně v evidenci kulturních památek nedochází. Provedení záznamu o uskutečněném přemístění nemovité kulturní památky v katastru nemovitostí, jde-li o nemovitost, která podléhá evidenci v katastru nemovitostí, má podstatný význam z hlediska účinnosti ochrany nemovité kulturní památky v její nové poloze.

K § 62

Vymezení účelu, za nímž lze kulturní památku, popřípadě národní kulturní památku nebo jejich části dočasně vyvézt do zahraničí, stanovení doby, na kterou je lze vyvézt, a stanovení dalších podmínek vývozu jsou odůvodněny zejména požadavkem, aby vývozem kulturních památek nedocházelo k nenávratnému ochuzování kulturního bohatství České republiky. Rozdílné stanovení doby, po kterou je možné vyvézt kulturní památku nebo její část a národní kulturní památku nebo její část do zahraničí vyplývá z rozlišení kulturního a společenského významu kulturních památek a národních kulturních památek. Základním předpokladem pro udělení povolení k vývozu je, že vývozem nebude kulturní památka, ohrožena. Proto je Ministerstvo kultury zmocněno stanovit v rozhodnutí o povolení k vývozu do zahraničí nejenom dobu, na kterou se vývoz povoluje, ale i podmínky pro ochranu kulturní památky po dobu vývozu. Účastníkem řízení o vydání povolení k vývozu je pouze vlastník. Součinnost celních orgánů při kontrole vývozu kulturních památek do zahraničí je upravena analogicky s vývozem sbírkových předmětů muzejní povahy do zahraničí podle citovaného zákona č. 122/2000 Sb.

K § 63

Stanovují se podmínky, za jejichž splnění obecní úřad, popřípadě krajský úřad může vlastníku kulturní památky poskytnout účelově určený finanční příspěvek na úhradu zvýšených nákladů. Stanovení podmínek pro poskytnutí příspěvku ve vztahu ke zvýšeným nákladům spojených s úpravou a zachováním kulturní památky má za účel zajistit hospodárné nakládání s těmito příspěvky, tak aby prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu pro oblast památkové péče nebyly využívány na úhradu nákladů, které se zvýšenými náklady spojenými s úpravou a zachováním kulturních památek bezprostředně nesouvisejí, neboť jde o výdaje vlastníka, které by musel vlastník vynaložit sám i v případě, že by věc nebyla kulturní památkou.

Na účelově určené finanční příspěvky, poskytované vlastníkům podle tohoto zákona jako jeden z nástrojů v souboru opatření, jimiž se jim na základě Listiny základních práv a svobod kompenzují omezení ve volné dispozici s jejich majetkem, nelze z  hmotných i procesních důvodů vztáhnout obecnou úpravu poskytování dotací ze státního rozpočtu podle zvláštního právního předpisu, proto se prováděcím právním předpisem podrobně upravují nezbytně nutné náležitosti písemné žádosti o poskytnutí příspěvku, tak aby bylo zajištěno důkladné posouzení všech okolností podstatných pro rozhodnutí ve věci orgánem památkové péče.

K § 64

Stanovují se podmínky, za jejichž splnění může krajský úřad, popřípadě ministerstvo poskytnout vlastníku kulturní památky účelově určený finanční příspěvek na úhradu nákladů spojených s úpravou a zachováním kulturní památky. Současně se stanovuje, co se rozumí zvlášť odůvodněným případem, a co případem mimořádného celospolečenského zájmu na zachování kulturní památky. Jde-li o národní kulturní památky, jejichž úpravy jsou zpravidla spojeny s velmi vysokým podílem specializovaných prací, stejně tak v případě restaurování kulturních památek, a jde-li o úpravu nemovité kulturní památky, která se nachází v památkovém území zapsaném do Seznamu světového dědictví, může být příspěvek poskytnut až do výše 90% nákladů vynaložených vlastníkem na daný účel v běžném kalendářním roce, v ostatních případech do výše 70% těchto nákladů. Náležitosti žádosti o poskytnutí příspěvku stanoví rovněž prováděcí právní předpis.

K § 65

Oproti dosavadní právní úpravě se zakotvuje, ovšem pouze v případech mimořádně významných pro zachování památkových hodnot památkového území a za přesně stanovených podmínek, možnost poskytnutí účelově určeného finančního příspěvku i vlastníku nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území. Tento příspěvek lze poskytnout výlučně na úhradu zvýšených nákladů spojených s úpravou takové nemovitosti, pokud provedení prací přímo váže na podmínky stanovené orgánem památkové péče v příslušném závazném stanovisku. Případem mimořádně významným pro zachování památkových hodnot památkového území, kdy lze příspěvek vlastníku na jeho žádost poskytnout, se rozumí pouze takové úpravy nemovitosti, které jsou viditelné z veřejně přístupných míst nebo jejichž cílem je zachování historických stavebních konstrukcí, výtvarných děl nebo uměleckořemeslných prací. Poskytování příspěvku, i když jen ve výjimečných případech a s omezením, vlastníku i na úpravu nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území, má zásadní význam nejen z hlediska zachování památkových hodnot památkových území, ale i z hlediska ústavnosti konstrukce tohoto zákona jako celku. Náležitosti žádosti o poskytnutí příspěvku stanoví prováděcí právní předpis.

K § 66

V rozhodnutí o příspěvku stanoví orgán památkové péče v souladu s obecně závazným právním předpisem podmínky, za kterých se příspěvek poskytuje a proplácí, a zároveň určí termíny pro finanční vypořádání příspěvku. Možnost podmínit poskytnutí příspěvku až desetiletou lhůtou, během které vlastník nesmí převést vlastnictví na jinou osobu, je stanovena proto, aby provedením prací s využitím prostředků státního rozpočtu nedocházelo k jednostrannému obohacení vlastníka; v případě prodeje by vlastník totiž mohl po zájemci o koupi žádat vyšší částku, než kterou by mohl žádat před provedením prací a z kupní ceny by mu tak byla uhrazena i ta část zhodnocení věci, na kterou nevynaložil žádné vlastní prostředky. Vzhledem k tomu, že v praxi nelze předem vyloučit případ, kdy vlastník podá žádost o poskytnutí příspěvku u více než jednoho orgánu památkové péče, stanovuje se orgánům památkové péče povinnost navzájem se o podání každé žádosti neprodleně informovat, přičemž z povahy věci vyplývá, že tato povinnost se uplatní pouze tehdy, přichází-li souběh v podání žádosti a poskytnutí příspěvku vůbec v úvahu. Současně se řeší postup pro výjimečnou situaci, pokud by řízení o poskytnutí příspěvku bylo zahájeno v jedné věci více orgány památkové péče.

K § 67 a 68

Poskytnutý příspěvek se vlastníku proplácí zásadně až následně po provedení prací a kontrole jejich kvality z hlediska památkové péče, na základě předložené faktury, popřípadě na základě posudku znalce ceny, jde-li o práce prováděné vlastníkem svépomocí. S ohledem na finanční možnosti vlastníka může však orgán památkové péče v rozhodnutí o příspěvku stanovit, že se příspěvek nebo jeho část výjimečně vlastníku proplácejí předem. Pokud by pak vlastník nesplnil podmínky stanovené v rozhodnutí o příspěvku, nebo pokud by práce provedl v rozporu s podmínkami stanovenými v příslušném rozhodnutí orgánu památkové péče (v závazném stanovisku, popřípadě v rozhodnutí o uložení ochranných opatření nezbytných k zachování kulturní památky nebo v rozhodnutí o uložení ochranných opatření nezbytných pro zachování památkových hodnot památkového území), jde o porušení rozpočtové kázně podle příslušných právních předpisů. Vlastník je povinen vrátit odpovídající část příspěvku v případě nečerpání nebo úspory příspěvku orgánu památkové péče, který jej poskytl, přičemž se stanovuje, že úspora vždy vzniká z příspěvku tehdy, jsou-li práce podporované z více finančních zdrojů, z nichž jedním je poskytnutý příspěvek, provedeny za nižší cenu, než jaká byla předpokládána nebo sjednána na daný účel pro běžný kalendářní rok před podáním žádosti o příspěvek. Explicitně se stanovuje, že příjemcem příspěvku nemůže být nikdo jiný než vlastník, a že na stejný účel lze v běžném kalendářním roce poskytnout podle tohoto zákona pouze jeden příspěvek. Účelově určené finanční příspěvky podle § 63, 64 a 65 se poskytují ve správním řízení jako integrální součást výkonu státní správy na úseku památkové péče.

K § 69 a 70

Archeologické výzkumy jako výrazně specializovanou odbornou činnost s vysokou mírou zodpovědnosti mohou provádět právnické osoby nebo fyzické osoby, pokud trvale splňují pro výkon této činnosti odborné předpoklady, a to na základě povolení, které jim může na jejich žádost udělit Ministerstvo kultury. Česká republika, kraj a obec, mohou provádět archeologické výzkumu pouze svými organizačními složkami, které musí splňovat odborné předpoklady. Pro zajištění odborné úrovně provádění archeologických výzkumů je nezbytně nutné, aby v pracovním poměru k žadateli byl kvalifikovaný archeolog s ukončeným vysokoškolským vzděláním magisterského studijního programu, pokud tímto kvalifikovaným archeologem není sám žadatel, jde-li o fyzickou osobu, a aby žadatel splňoval základní podmínky z hlediska technického vybavení a vybavení prostory, ve kterých bude přechovávat movité archeologické nálezy během jejich zpracování po dobu, než budou trvale uloženy v některém z muzeí. Pro ověření odborných předpokladů žadatele o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů je nutné, aby Ministerstvo kultury mělo v každém řízení k dispozici odpovídající podklad - předchozí písemný odborný posudek Akademie věd České republiky. Délka lhůty stanovená pro vydání rozhodnutí odlišně ve srovnání s obecnou úpravou správního řízení váže na složitost posuzované otázky. Na udělení povolení k provádění archeologických výzkumů nebude právní nárok.

Dále obsahuje transpozici Čl. 1,3 a 4 směrnice Rady (EHS) č. 98/48 o obecné úpravě pro uznávání vysokoškolských diplomů udílených po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání s jejich aplikací ve znění směrnice Rady (EHS) č. 92/51 o druhém všeobecném systému uznávání profesního vzdělávání a přípravy (která doplňuje cit. směrnici 98/48/EHS), pro vydávání osvědčení o odborné způsobilosti pro provádění archeologických výzkumů fyzické osobě, která je státní příslušníkem členského státu Evropské unie, nejde-li o ČR.

K § 71

 Taxativním výčtem se upravují případy, ve kterých Ministerstvo kultury oprávněné osobě zruší povolení k provádění archeologických výzkumů; podobně jako v řízení o udělení povolení si Ministerstvo kultury vždy vyžádá předchozí písemný odborný posudek Akademie věd České republiky.

K § 72

Ministerstvo kultury se zmocňuje k tomu, aby mohlo změnit na návrh oprávněné osoby pravomocné rozhodnutí o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů, pokud došlo k podstatným změnám v jejích odborných předpokladech. Z důvodu právní jistoty oprávněné osoby se však tato změna připouští pouze z hlediska dvou podmínek stanovených v povolení, kdy oprávněná osoba má zájem na změně ve vymezení území, na kterém může archeologické výzkumy provádět, anebo na změně doby, po kterou je může provádět. Ostatní podmínky stanovené v povolení k provádění archeologických výzkumů nebude možné měnit, a ani by to nebylo z odborného hlediska účelné, pokud nejde o případ zrušení povolení a vydání nového povolení k provádění archeologických výzkumů na žádost oprávněné osoby.

K § 73

Stanovená povinnost Ministerstva kultury vychází z potřeby tímto způsobem přímo informovat o udělení, popřípadě změně nebo zrušení povolení k provádění archeologických výzkumů subjekty, které se bezprostředně podílejí na památkové péči z hlediska archeologických výzkumů a archeologických nálezů.

K § 74

Ministerstvo kultury povede Seznam osob oprávněných k provádění archeologických výzkumů ve stanovené struktuře údajů, a to jako seznam, do kterého může nahlížet každý, s výjimkou osobních údajů, jejichž ochrana je zaručena v souladu se zvláštním právním předpisem. Pro správnost, resp. aktuálnost údajů vedených v tomto seznamu se zároveň upravuje příslušná oznamovací povinnost oprávněných osob, které jsou dále povinny oznámit Ministerstvu kultury každou podstatnou změnu ve vybavení laboratorními přístroji nebo prostory nezbytně nutnými pro vědecké poznání a dokumentaci archeologických nálezů a pro dočasné uložení movitých archeologických nálezů, tak aby Ministerstvo kultury mělo možnost trvalé kontroly, zda oprávněná osoba trvale splňuje odborné předpoklady stanovené zákonem pro provádění archeologických výzkumů. Podrobnosti o obsahu a vedení Seznamu oprávněných osob stanoví prováděcí právní předpis.

K § 75

Vzhledem ke specifickému  vývoji osídlení na území dnešní České republiky a podle dosavadních vědeckých poznatků v oboru archeologie se vychází z předpokladu, že archeologické nálezy mohou být dotčeny stavební nebo jinou činností, pokud vyžaduje provedení zemních prací, terénních úprav nebo úprav na dně vodních nádrží a vodotečí, popřípadě změnu v dosavadním užívání pozemků, v podstatě v jakékoli lokalitě České republiky. Proto se v zájmu uchování archeologického dědictví upravuje povinnost každého, zamýšlí-li provést takový terénní zásah, ohlásit jej určeným způsobem krajskému úřadu. Prokáže-li krajský úřad v závislosti na současném poznání archeologických hodnot, že ohlášeným terénním zásahem mohou být v konkrétním případě dotčeny archeologické nálezy, potom je zmocněn rozhodnout o povinnosti investora zajistit k ohlášenému terénnímu zásahu předchozí archeologický výzkum. V ostatních případech, včetně marného uplynutí lhůty pro příslušné sdělení krajského úřadu, se má za to, že ohlášený terénní zásah se archeologických nálezů nedotýká. Aby byla zajištěna objektivita rozhodování, bude krajský úřad povinen si v řízení vyžádat vždy předchozí odborný posudek oprávněné osoby zřizované krajem (zpravidla krajského muzea, popřípadě dalších, zatím okresních muzeí, u nichž se předpokládá v rámci reformy veřejné správy přechod do zřizovatelské působnosti kraje), přičemž se stanovuje odchylně od obecné úpravy správního řízení lhůta pro vydání rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nutnost provedení archeologického výzkumu vznikla z důvodů na straně investora a že archeologický výzkum má v takovém případě povahu fakticky nevratného, i když kvalifikovaného poškození, nebo případ od případu i zničení autentické archeologické situace s cílem alespoň tuto situaci včas odborně zdokumentovat a vyzvednout a zachránit movité archeologické nálezy, stanoví se povinnost investora, který archeologický výzkum zajišťuje, nést náklady spojené s provedením tohoto archeologického výzkumu. Současně s  rozhodnutím o povinnosti investora zajistit k ohlášenému terénnímu zásahu předchozí archeologický výzkum krajský úřad investorovi písemně oznámí oprávněné osoby, jejichž prostřednictvím lze archeologický výzkum provést.

K § 76

Pro zajištění archeologického výzkumu se dává přednost uzavření smlouvy o provedení archeologického výzkumu mezi investorem a oprávněnou osobou. Z důvodu posílení právní jistoty investora a vzhledem ke specifické povaze věci se přitom zákonem stanovují obligatorní náležitosti této smlouvy. Nepodaří-li se investorovi smlouvu uzavřít, potom na jeho návrh rozhodne krajský úřad o oprávněné osobě zřizované krajem, která archeologický výzkum provede, a o podmínkách v zákonem upraveném rozsahu, za kterých je investor povinen provedení archeologického výzkumu strpět na svůj náklad. Vlastník nemovitosti, pokud není současně investorem, je přitom povinen strpět provedení daného archeologického výzkumu, a proto je vedle investora účastníkem řízení. Naproti tomu oprávněná osoba zřizovaná krajem účastníkem řízení není, neboť je ve veřejném zájmu, aby se archeologický výzkum za účelem záchrany archeologických nálezů provedl bez zbytečného odkladu.

K § 77

Pro výjimečný případ, je-li to nezbytně nutné z mimořádně závažných důvodů na vědeckém poznání archeologických nálezů, jejichž význam písemně potvrdí Ministerstvo kultury po projednání s Akademií věd České republiky, se krajský úřad zmocňuje k tomu, aby na návrh oprávněné osoby rozhodl o povinnosti vlastníka strpět provedení archeologického výzkumu za stanovených podmínek s tím, že náklady spojené s provedením archeologického výzkumu tohoto druhu (badatelského archeologického výzkumu) hradí vždy příslušná oprávněná osoba.

K § 78

Upravuje se povinnost krajského úřadu zaslat kopii příslušného pravomocného rozhodnutí ve stanovené lhůtě vybraným subjektům, jejichž součinnost je žádoucí z hlediska efektivního výkonu památkové péče v oblasti archeologických výzkumů a archeologických nálezů.

K § 79

Krajský úřad v rámci výkonu státní správy na úseku památkové péče v oblasti archeologie může investorovi na jeho písemnou žádost poskytnout účelově určený finanční příspěvek na úhradu nákladů spojených s provedením archeologického výzkumu. Krajský úřad si v řízení vyžádá vždy odborný posudek oprávněné osoby, se kterou investor uzavřel smlouvu o provedení archeologického výzkumu, (nejde-li o případ, kdy bylo vydáno rozhodnutí o oprávněné osobě zřizované krajem, která archeologický výzkum provede, a o podmínkách, za kterých investor strpí provedení archeologického výzkumu na svůj náklad; v takovém případě se předpokládá, že odborný posudek oprávněné osoby si krajský úřad zajistí sám po řídicí linii mezi krajem a oprávněnou osobou). Z důvodu složitosti posouzení otázky se lhůta pro vydání rozhodnutí upravuje na 60 dnů ode dne zahájení řízení.Úprava pro poskytnutí, popřípadě odnětí dotace ze státního rozpočtu podle obecného právního předpisu v tomto případě účelům památkové péče plně vyhovuje, a proto není důvod ve srovnání s ní stanovovat další odchylky.

K § 80

Pro posílení právní jistoty investora, který náklady spojené s archeologickým výzkumem uhradil, se oprávněné osobě zakládá povinnost předat investorovi ve stanovené lhůtě a na jeho žádost zprávu o výsledcích archeologického výzkumu. Z důvodu  zajištění možnosti průběžně sledovat odbornou úroveň archeologických výzkumů je oprávněná osoba dále povinna bez zbytečného odkladu písemně oznámit zahájení archeologického výzkumu Akademii věd České republiky a podat jí zprávu o jeho výsledcích, a tutéž povinnost má mít i ve vztahu k Národnímu památkovému ústavu, jde-li ovšem o archeologický výzkum prováděný v souvislosti s  úpravou nemovité kulturní památky nebo úpravou nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území nebo v ochranném památkovém pásmu.

K § 81

Přestože není z povahy věci možné předem lokalizovat vyčerpávajícím způsobem archeologické nálezy, je pro zachování původních archeologických situací mimořádně důležité, aby území, na kterých se podle současného stupně vědeckého poznání vyskytují archeologické nálezy, anebo na kterých lze odůvodněně jejich výskyt předpokládat, byla předem identifikována na způsob zvláštních plánů, jako podkladu pro přípravné práce při pořizování územně plánovací dokumentace a pro rozhodování o povinnosti investora zajistit k ohlášenému terénnímu zásahu předchozí archeologický výzkum. Zmocňuje se proto krajský úřad, aby po dohodě s Ministerstvem kultury takové plány vydal.

K § 82

Za účelem záchrany náhodně učiněných archeologických nálezů se stanovuje povinnost každého, kdo archeologický nález učinil, oznámit jej krajskému úřadu. Tuto povinnost bude mít také vlastník nemovitosti nebo osoba odpovědná za provádění prací (např. stavbyvedoucí), při nichž byl archeologický nález učiněn. Důležité je, aby archeologický nález a místo archeologického nálezu zůstaly ponechány beze změny až do doby jejich ohledání, nejdéle však po dobu 7 dnů, která se upravuje s ohledem na posílení právní jistoty nálezce, vlastníka nemovitosti, popřípadě osoby odpovědné za provádění prací. Předpokládá se přitom, že oznámení jedné z povinných osob osvobozuje od této oznamovací povinnosti zbývající dvě povinné osoby. Podle povahy archeologického nálezu a okolností, za kterých k němu došlo, může krajský úřad po předchozím ohledání archeologického nálezu oprávněnou osobou, zřizovanou krajem, rozhodnout o provedení ochranných opatření nezbytných pro zachování archeologického nálezu a jeho zabezpečení před poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením. Pokud není provedení takového opatření technicky nebo z jiných důvodů možné nebo reálné, může krajský úřad rozhodnout o tom, že oprávněná osoba zřizovaná krajem provede v nezbytně nutném rozsahu na daném místě archeologický výzkum za účelem dokumentace archeologické situace a vyzvednutí a záchrany movitých archeologických nálezů. Náklady spojené s ohledáním archeologického nálezu, provedením ochranných opatření nezbytných pro jeho zachování, jakož i s provedením případného archeologického výzkumu zde hradí příslušná oprávněná osoba, a to i tehdy, kdy k náhodnému archeologickému nálezu došlo při terénním zásahu vyvolaném činností investora, pokud tento zásah předem ohlásil krajskému úřadu podle tohoto zákona a krajský úřad nerozhodl o jeho povinnosti zajistit k ohlášenému terénnímu zásahu předchozí archeologický výzkum. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí je nutné zajistit okamžitě, nemá odvolání podané proti němu odkladný účinek.

K § 83

K nečekanému archeologickému nálezu, jehož význam je takový, že je zájem na jeho zachování na původním místě, může dojít rovněž při archeologickém výzkumu zajišťovaném investorem, popřípadě při archeologickém výzkumu prováděném z mimořádně závažných důvodů na vědeckém poznání archeologických nálezů. Pro takový případ se zmocňuje krajský úřad k tomu, aby mohl rovněž rozhodnout o provedení opatření nezbytných pro zachování archeologického nálezu a jeho zabezpečení před poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením, popřípadě aby mohl rozhodnout o provedení, resp. o modifikaci provádění archeologického výzkumu v nezbytně nutném rozsahu obdobně jako podle předchozího ustanovení.

K § 84

Upravuje se výše odměny za náhodně učiněný archeologický nález tak, aby nálezce byl mimo jiné i finančně přiměřeně motivován ke splnění jeho oznamovací povinnosti podle tohoto zákona. Nárok na odměnu zaniká, není-li písemně uplatněn ve stanovené lhůtě, která je upravena jako lhůta objektivní.

K § 85

Stanovuje se zvláštní úprava, pokud se týče vlastnictví k archeologickým nálezům. Vzhledem k postupné  reformě veřejné správy, ale i z jiných důvodů není již možné vycházet z dosavadního právního stavu, podle kterého jsou veškeré movité archeologické nálezy národním majetkem, resp. majetkem České republiky. Proto se stanovuje - v souladu s celkovou konstrukcí zákona a úlohou, kterou budou mít krajské úřady při výkonu státní správy v přenesené působnosti na úseku památkové péče právě v oblasti archeologických výzkumů a archeologických nálezů, a rovněž s ohledem na reálné možnosti v ukládání movitých archeologických nálezů a v následné péči o ně (s cílem zpřístupnit je alespoň částečně nebo příležitostně veřejnosti pro výchovně vzdělávací účely) - že movité archeologické nálezy budou majetkem kraje. Výjimku budou tvořit movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou organizací nebo organizační složkou obce (zpravidla městským muzeem), které budou majetkem této obce, a analogicky též movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných organizací nebo organizační složkou státu, které budou majetkem České republiky. Zároveň je nutné přiměřeným způsobem zaručit, přestože v praxi může jít jen o zcela mimořádný případ, vlastnické právo osobě, která prokáže, že je vlastníkem archeologického nálezu. Vzhledem k tomu, že archeologický nález je fakticky známý teprve po jeho odborném zpracování, stanovuje se současně odchylka od úpravy vlastnictví k movitým archeologickým nálezům podle toho, zda se vlastník movitého archeologického nálezu o něj přihlásí jednak ve lhůtě upravené v závislosti na dni, kdy k archeologickému nálezu došlo, jednak ve lhůtě upravené ve vztahu ke dni, kdy byl archeologický nález řádně uložen (to je zpravidla v muzeu).

K § 86

Stanovuje se povinnost oprávněné osoby jednat při výkonu své činnosti obecně vždy tak, aby byla v maximální možné míře chráněna práva a právem chráněné zájmy vlastníka nemovitosti, popřípadě investora, včetně povinnosti uvést příslušnou nemovitost nebo jiný majetek vlastníka, je-li to možné a hospodářsky účelné a pokud se nedohodne s vlastníkem jinak, do předešlého stavu (např. v případě, že na pozemku po provedení archeologického výzkumu pokračuje např. stavební činnost, není důvod uvádět jej do předešlého stavu), přičemž pro náhradu případné škody platí obecný právní předpis.

K § 87

Pokud vlastníku věci, o které bylo zahájeno řízení o prohlášení věci za kulturní památku v důsledku rozhodnutí podle § 5 odst. 2 vznikla újma, má nárok na poskytnutí přiměřené jednorázové finanční náhrady. Upravuje se forma uplatnění nároku, včetně náležitostí jimiž musí být doložen a lhůta pro rozhodnutí.

K § 88

Za omezení v obvyklém užívání kulturní památky se pro vlastníka upravuje nárok na poskytnutí přiměřené jednorázové finanční náhrady.

Ustanovení upravuje postup, podle něhož může vlastník uplatnit nárok na jednorázovou finanční náhradu újmy za omezení v obvyklém užívání kulturní památky, které vlastníku vzniklo v důsledku konkrétního rozhodnutí orgánu památkové péče. Svůj nárok vlastník uplatňuje písemně u orgánu památkové péče, který příslušné rozhodnutí vydal, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy k podstatnému omezení v obvyklém užívání kulturní památky došlo, nejdéle však do 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Po marném uplynutí těchto lhůt nárok vlastníku zaniká. Vymezení podmínek, za nichž se vlastníku kulturní památky poskytuje přiměřená jednorázová finanční náhrada za podstatné omezení v obvyklém užívání kulturní památky, je upraveno v souladu s Čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Orgán památkové péče je povinen rozhodnout o jednorázové finanční náhradě do 3 měsíců ode dne uplatnění nároku vlastníkem. Lhůta je stanovena odlišně od správního řádu z důvodu nutnosti důkladně posoudit rozsah omezení vlastníka při výkonu jeho vlastnických práv a stanovit tomuto omezení odpovídající výši finanční náhrady.

K § 89

Pokud je vlastník nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území, rozhodnutím orgánu památkové péče omezen v obvyklém užívání nemovitosti, má nárok na poskytnutí přiměřené jednorázové finanční náhrady, pokud mu vznikla tímto omezením újma. Na poskytování této náhrady se vztahují ustanovení o poskytování náhrady za omezení v obvyklém užívání vlastníka kulturní památky obdobně, neboť z povahy věci jde o stejnou otázku, ovšem s tím rozdílem, že míra omezení vlastníka takové nemovitosti v jejím obvyklém užívání v závislosti na konkrétním rozhodnutí orgánu památkové péče a s ním související újma bude ve většině případů vždy daleko menší, než jakou lze předpokládat u vlastníka kulturní památky.

K § 90

Každému, komu orgán památkové péče omezil nebo zakázal výkon činnosti, kterou bezprostředně ohrožoval zachování kulturní památky nebo mohl způsobit nepříznivé změny jejího stavu nebo kterou bezprostředně ohrožoval zachování památkových hodnot památkového území, může vzniknout v důsledku příslušného rozhodnutí orgánu památkové péče újma, a proto mu rovněž náleží nárok na přiměřenou jednorázovou finanční náhradu. Pro uplatnění nároku a na řízení o poskytnutí náhrady platí stejný postup jako v případě uplatnění nároku a řízení o poskytnutí náhrady za omezení v obvyklém užívání kulturní památky.

V závislosti na provedení archeologického výzkumu, ohledání archeologického nálezu, provedení opatření nezbytných pro zachování archeologického nálezu a jeho zabezpečení před poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením, může vlastníku nemovitosti, investorovi, popřípadě dalším osobám vzniknout na základě konkrétního rozhodnutí orgánu památkové péče újma (jako je např. ztráta vzniklá tím, že není možné obdělávat po určitou dobu jinak hospodářsky využívanou zemědělskou půdu, tím, že se zákonem stanovuje přerušení zemních prací do ohledání náhodně učiněného archeologického nálezu apod.), a za ni, se jim upravuje nárok na přiměřenou jednorázovou finanční náhradu.

Vznikne-li vlastníku v důsledku výkonu oprávnění ke vstupu újma, má nárok, s výjimkou stanovených mimořádných případů, na přiměřenou jednorázovou finanční náhradu.

Současně se upravují lhůty, ve kterých může být nárok na náhradu uplatněn, jakož i forma a obsah uplatnění nároku. O poskytnutí náhrady bude rozhodovat po provedeném správním řízení orgán památkové péče v důsledku jehož rozhodnutí k újmě došlo.

K § 91

Explicitně se stanovuje, že státní správu na úseku památkové péče vykonávají pouze orgány památkové péče, jejichž přehled je součástí vymezení pojmu orgán památkové péče (§ 2).

K § 92

Stanovují se úkoly Ministerstva kultury jako ústředního orgánu památkové péče, pokud nejsou již obsaženy v jiných částech zákona, přičemž se vychází z obecné platné úpravy o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Ministerstvo kultury vykonává funkci zřizovatele Národního památkového ústavu, zřízeného tímto zákonem a Státní památkové inspekce, která se zřizuje tímto zákonem jako nový orgán státní správy. Explicitně se upravuje působnost Ministerstva kultury jako odvolacího správního orgánu pro Kancelář prezidenta republiky a Státní památkovou inspekci, pokud jde o výkon státní správy na úseku památkové péče.

K § 93

Ve srovnání s dosavadní právní úpravou, kdy je památková inspekce zřizována pouze jako samostatné oddělení uvnitř úřadu Ministerstva kultury, bude Státní památková inspekce zřizována zákonem s cílem posílit její samostatnost a účinnost jí prováděné kontrolní činnosti, která je důležitým nástrojem ke zjišťování a odstraňování nedostatků v  péči o památkový fond. Státní památková inspekce bude novou organizační složkou státu, nebude tedy právnickou osobou. Působnost Státní památkové inspekce je vymezena tak, aby Ministerstvo kultury, jemuž přísluší výkon vrchního státního dozoru na úseku památkové péče, jejím prostřednictvím průběžně zjišťovalo, jak je prováděna památková péče a zabezpečena ochrana památkového fondu v praxi. Státní památková inspekce vykonává dozor nad prováděním tohoto zákona vyjmenovanými orgány památkové péče a nad dodržováním povinností uložených tímto zákonem nebo uložených podle něj.

K § 94

Ustanovení obsahuje vymezení úkolů krajského úřadu, jenž bude v přenesené působnosti vykovávat památkovou péči v kraji, pokud již nejsou upraveny v jiných částech zákona. Vzhledem k tomu, že krajskému úřadu bude příslušet převážná část působností v oblasti archeologických výzkumů a archeologických nálezů, zmocňuje se zákonem k tomu, aby jako svůj poradní orgán zřizoval rovněž radu pro archeologické výzkumy a archeologické nálezy.

K § 95

Základním článkem výkonu státní správy na úseku památkové péče budou obecní úřady obcí s rozšířenou působností (obecní úřady), jejichž vznik se předpokládá současně se zrušením okresních úřadů v rámci další etapy reformy veřejné správy ke dni 1. ledna 2003. Současně se upravují ty působnosti obecního úřadu, které nejsou obsaženy již v jiných částech zákona.

K § 96

Kanceláři prezidenta republiky se upravuje výkon státní správy na úseku památkové péče v prvním stupni ve správním obvodu vymezeném územím národní kulturní památky Pražský hrad a plnění s tím souvisejících dalších úkolů uložených jí tímto zákonem. Legalizuje se tak řádným způsobem dosavadní praxe Kanceláře prezidenta republiky, vycházející z vládního nařízení o chráněné oblasti Pražského hradu (č. 55/1954 Sb.), to je do jisté míry z již antikvovaného právního předpisu.

K § 97

V hlavním městě Praze se výkon státní správy na úseku památkové péče upravuje, stejně jako je tomu podle dosavadních právních předpisů, pro Magistrát hlavního města Prahy v přenesené působnosti, a to v rozsahu působností krajského úřadu a obecního úřadu podle tohoto zákona, pokud nejde o působnost Ministerstva kultury nebo Kanceláře prezidenta republiky.

K § 98

Spolupráce orgánů památkové péče s Národním památkovým ústavem, kraji a obcemi, a dále s Akademií věd České republiky, vysokými školami, občanskými sdruženími a dalšími subjekty působícími v oblasti památkové péče a správními úřady je základním principem efektivního výkonu památkové péče, která se z povahy věci dotýká v různé intenzitě velkého počtu oblastí společenského života.

K § 99

Stanovuje pro občanská sdružení, jejichž cílem je v souladu se stanovami ochrana památkového fondu, významné právo, aby mohla být za přesně vymezených podmínek účastníkem správních řízení vedených orgány památkové péče při úpravě kulturních památek a úpravách nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkových územích. Toto právo se zakládá, obdobně jako na jiných úsecích výkonu státní správy, ovšem s přihlédnutím k povaze památkové péče jako vysoce specializovaného oboru, s cílem umožnit aktivně a účinně přispívat k ochraně památkového fondu.

K § 100

Národní památkový ústav se zřizuje ze zákona jako příspěvková organizace s celostátní působností pro zajišťování a poskytování v zásadě všech odborných služeb nutných pro kvalifikovaný výkon památkové péče. Organizačně se bude členit na krajská pracoviště (střediska) podle územních obvodů dnešních krajů, popřípadě v závislosti na četnosti jednotlivých složek památkového fondu v kraji, i na další územní pracoviště. Krajská, jakož i další územní pracoviště Národního památkového ústavu mohou být vytvářena se souhlasem zřizovatele vždy po předchozím projednání s krajem. Dále se vymezují jednotlivé odborné úkoly, které bude Národní památkový ústav v systému památkové péče plnit, pokud nejsou obsaženy již v jiných částech zákona.

K § 101

Oprávnění pověřených osob vstupovat nebo vjíždět na cizí pozemky a vstupovat na cizí stavby nebo do cizích objektů je oproti dosavadní právní úpravě stanoveno výlučně v přímé souvislosti s plněním činností těchto osob podle tohoto zákona. Oprávněnými osobami jsou pověření pracovníci orgánů památkové péče a Národního památkového ústavu. Pokud to bude nezbytné k plnění jejich úkolů, mohou být osobami oprávněnými ke vstupu i jimi přizvaní znalci, za jejichž činnost v konkrétním případě ponese plnou zodpovědnost ten, kdo je ke vstupu přizval. Nedojde-li s vlastníkem k dohodě o vstupu, rozhodne ve správním řízení o povinnosti vlastníka umožnit vstup příslušný orgán památkové péče. Lhůta pro vydaní rozhodnutí činí 15 dnů ode dne zahájení řízení. Tato lhůta pro vydání rozhodnutí je stanovena proto, aby v důsledku časové prodlevy nedošlo k nevratným ztrátám na předmětu ochrany. Z téhož důvodu nemá mít odvolání v taxativně vyjmenovaných řízeních, kdy může mít časová  prodleva mimořádně negativní dopady, odkladný účinek. Pro posílení právní jistoty vlastníka a z důvodu ochrany jeho práv a právem chráněných zájmů se podrobně upravují povinnosti osob při výkonu oprávnění ke vstupu. Pokud při činnosti osob oprávněných ke vstupu dojde k poškození cizího majetku, je povinen příslušný orgán památkové péče, popřípadě Národní památkový ústav uvést majetek na vlastní náklad do předešlého stavu. Nebude-li to možné nebo hospodářsky účelné, uplatní se pro náhradu vzniklé škody obecný právní předpis.

K § 102 až 106

Za porušení povinností stanovených zákonem se budou podle tohoto ustanovení ukládat dva základní druhy sankcí - jednak pokuta, jednak zákaz činnosti, který je novým druhem sankce a který ukládá Státní památková inspekce držiteli povolení k restaurování, pokud při výkonu práv spojených s tímto povolením poškodil kulturní památku. Zákaz činnosti lze uložit nejdéle na dva roky a jeho účelem je zabránit delikventovi v případném opakování správního deliktu; tato sankce proto plní zejména preventivní a výchovnou funkci. Při ukládání sankcí je v zásadě respektováno pravidlo, podle kterého pokutu ukládá ten územní orgán památkové péče, do jehož věcné působnosti spadá problematika, jíž se týká porušená povinnost, neboť tento orgán bude nejlépe obeznámen s  věcí a bude mít k dispozici potřebné podklady a znalosti pro objektivní a hospodárné vedení řízení, zatímco na ústřední úrovni rozhoduje v přesně stanoveném okruhu deliktů Státní památková inspekce. Pokuty jsou směřovány především vůči vlastníkům, ale lze jimi postihnout i jiné osoby, pokud poruší povinnosti stanovené jim zákonem. Výše pokut jsou stanoveny tak, aby umožňovaly postihnout všechny případy diferencovaně podle míry poškození zákonem chráněného zájmu, a s přihlédnutím k tomu, že převážná část vymezených správních deliktů může ve svém důsledku znamenat nenávratné, zpravidla fakticky nevyčíslitelné škody na památkovém fondu jako součásti národního kulturního bohatství.

Za porušení povinnosti týkající se národní kulturní památky a nemovité kulturní památky, která se nachází v památkovém území zapsaném do Seznamu světového dědictví, se stanovuje vyšší hranice horní sazby pokuty, kterou lze uložit, neboť se správní delikt týká nejvýznamnější součásti národního kulturního bohatství. Zakládá se současně působnost krajskému úřadu pro ukládání pokut za porušení povinností týkajících se národní kulturní památky nebo nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území

zapsaném do Seznamu světového dědictví; krajský úřad ukládá pokutu v těchto případech vždy, když zákon nestanoví příslušnost pro Státní památkovou inspekci. Horní hranici sazby

pokuty lze zvýšit až na dvojnásobek v případě opakovaného porušení stejné povinnosti v době 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty. Při stanovení každé sankce se

bude přihlížet k závažnosti protiprávního jednání, délce jeho trvání a rozsahu hrozící nebo způsobené škody, a proto se neupravuje dolní hranice sazby pokuty.

Předpokladem vzniku odpovědnosti za porušení povinnosti podle tohoto zákona je vždy zavinění.

Z důvodu právní jistoty účastníků řízení o uložení sankce se na tato řízení vztahují obecné předpisy o správním řízení. Stanovuje se odchylky od správního řádu tak, aby ukládání a vymáhání sankcí na úseku památkové péče bylo účinné a aby stanovené sankce mohly dostatečně plnit svoji represivní a preventivní funkci. Řízení o uložení sankce zahajuje příslušný orgán památkové péče buď z vlastního podnětu nebo z podnětu Státní památkové inspekce. Pro zahájení řízení se stanoví subjektivní lhůta 1 rok a objektivní lhůta 3 roky.Do běhu lhůt se nebude započítávat doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení.

K § 107

Aby byly předem vyloučeny jakékoli pochybnosti při aplikaci zákona, stanoví se výslovně, na koho se vztahují práva a povinnosti stanovené tímto zákonem vlastníku. Oprávnění orgánů památkové péče bezplatně obdržet od katastrálního úřadu údaje potřebné pro plnění jejich úkolů podle tohoto zákona váže na příslušnou úpravu v zákoně o katastru nemovitostí s tím, že se současně stanovuje z praktických důvodů možnost Ministerstva kultury požadovat potřebné údaje od katastrálního úřadu prostřednictvím Národního památkového ústavu, který není orgánem památkové péče, ale vede podle tohoto zákona Ústřední seznam, přičemž soulad údajů v evidenci Ústředního seznamu s údaji v katastru nemovitostí má zásadní význam pro řádný výkon státní správy. Stanovuje se možnost prodloužit lhůty pro rozhodování stanovené tímto zákonem v souladu se správním řádem.

K § 108

Obecný právní předpis o správním řízení se bude v zásadě vztahovat na každé řízení vedené podle tohoto zákona, nejde-li o řízení, ve kterém se postupuje podle jiného obecného právního předpisu, jímž je použití správního řádu vyloučeno, popřípadě nejsou-li pro některá řízení stanoveny tímto zákonem od správního řádu dílčí odchylky. Zákon se stejně jako dosavadní právní úprava nevztahuje na archiválie prohlášené za kulturní památky, popř. národní kulturní památky, neboť zde není důvod k úpravě, která by se lišila od režimu nakládání s archiváliemi podle zvláštního právního předpisu. Pokud se týče úpravy vztahu kulturních památek, jsou-li zapsány v evidenci v ústředním seznamu, k zákonu o účetnictví, vychází se z dosavadní praxe podle opatření Ministerstva financí, kterým se stanovuje účtová osnova, postupy účtování, uspořádání položek účetní závěrky a obsahové vymezení těchto položek pro nevýdělečné organizace; kulturní památky představují majetek zvláštní povahy, při jehož ocenění nelze zohlednit jejich souhrnnou kulturní hodnotu a nelze je z principu ani odepisovat. Jde-li o nepředvídané nálezy kulturně cenných předmětů, detailů stavby a archeologických nálezů, dojde-li k nim při řízení nebo postupu podle stavebního zákona, tento zákon se nepoužije, neboť dosavadní právní úprava podle stavebního zákona zde pro účely památkové péče plně vyhovuje. Stanovuje se, že tímto zákonem nejsou dotčeny postupy podle právních předpisů ochrany přírody a krajiny a dále že závazná stanoviska podle tohoto zákona nenahrazují rozhodování podle stavebního zákona.

K § 109

Přechodná ustanovení jsou koncipována tak, aby byla zachována kontinuita s dosavadní právní úpravou a zajištěna právní jistota subjektů, jejichž práv a povinností se navrhovaná právní úprava týká. Upravují se majetkové vztahy k movitým archeologickým nálezům uloženým v muzeu zřizovaném krajem nebo obcí nebo v jiných jimi zřizovaných organizacích nebo organizačních složkách, v nichž jsou trvale uchovávány sbírky muzejní povahy. (Podle dosavadní právní úpravy jsou movité archeologické nálezy majetkem České republiky. K jejich přechodu do vlastnictví krajů mezitím však již dochází v rámci reformy veřejné správy - v roce 2001 podle zákona o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů - ale movité archeologické nálezy učiněné od roku 2002 do nabytí účinnosti tohoto zákona by jinak byly, v rozporu se zájmem na zajištění řádné péče o ně, i nadále majetkem České republiky). Majetek, práva a povinnosti, včetně práv a povinností z pracovně právních vztahů, organizací státní památkové péče podle dosavadní právní úpravy přejdou na Národní památkový ústav zřizovaný podle tohoto zákona

K § 110

Jelikož je zákon o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů komplexní novou právní úpravou na daném úseku, zrušuje se dosavadní zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

K § 111 až 113

V návaznosti na zrušení zákona č. 20/1987 Sb. se současně zrušují příslušné části zákonů č. 122/2000 Sb., č. 132/2000 Sb. a č. 61/2001 Sb.

K § 114

V souvislosti s tím, že Kancelář prezidenta republiky má plnit ve správním obvodu vymezeném územím národní kulturní památky Pražský hrad úkoly orgánu památkové péče v prvním stupni, je nezbytné provedení příslušné změny zákona č. 114/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K § 115

Provádí se legislativně technická úprava § 3 odst. 1 písm. d) živnostenského zákona v souladu s navrhovanou úpravou.Vzhledem k samostatné úpravě výkonu odborných činností oprávněnými osobami v oblasti archeologických výzkumů a archeologických nálezů podle tohoto zákona a vzhledem k jejich speciální povaze se stanovuje, že provádění archeologických výzkumů není živností.

K § 116

Účinnost zákona se stanovuje dnem 1. 1. 2003, a to s ohledem na předpokládaný další postup reformy veřejné správy tak, aby měly zejména obecní úřady obcí s rozšířenou působností, ale i další subjekty působící v památkové péči dostatek času seznámit se s novou právní úpravou. Výjimku tvoří ustanovení § 59 a 70, která nabývají účinnosti až dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

V Praze dne 9. ledna 2002

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman, v.r.

ministr kultury

Pavel Dostál, v.r.

N á v r h

V y h l á š k a

Ministerstva kultury

ze dne 2002,

kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. / Sb., o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon)

Ministerstvo kultury stanoví podle zákona č. / Sb., o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon), (dále jen „zákon“) :

§ 1

Návrh na prohlášení věci za kulturní památku

Návrh na prohlášení věci za kulturní památku obsahuje

1. název, druh, popis a fotodokumentaci nebo jinou obrazovou dokumentaci věci, u souboru věcí rovněž výčet jednotlivých věcí,

2. údaje o místě, kde se věc nachází, a účeluužívání věci,

3. údaje o vlastníkovi, a sice

1. jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu,

2. název a sídlo, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a jejich identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, nebo

3. Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek,

4. údaje o tom, komu přísluší hospodaření nebo komu věc byla svěřena do správy, a sice název, sídlo a identifikační číslo organizace nebo organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, je-li vlastníkem věci Česká republika nebo územní samosprávný celek,

5. zdůvodnění návrhu.

§ 2

Návrh na zrušení prohlášení věci za kulturní památku

Návrh na zrušení prohlášení věci za kulturní památku obsahuje

1. název kulturní památky, druh, popis, u souboru rovněž výčet jednotlivých věcí,

2. údaje o místě, kde se kulturní památka nachází,

3. údaje o vlastníkovi,

4. údaje o tom, komu přísluší hospodaření nebo komu byla kulturní památka svěřena do správy, je-li vlastníkem Česká republika nebo územní samosprávný celek,

5. zdůvodnění návrhu.

Pro rozsah údajů o vlastníkovi a o tom, komu přísluší hospodaření nebo komu byla kulturní památka svěřena do správy, platí ustanovení § 1 písm. c) a d) obdobně.

§ 3

Vzor tabulky pro označení hranice památkové rezervace a památkové zóny

(1) Hranice památkové rezervace a hranice památkové zóny se v terénu označují informačními tabulkami zhotovenými z plechu s bílým smaltovaným povrchem o rozměrech 50 x 15 cm, na kterých je vyznačen velký státní znak a nápis PAMÁTKOVÁ REZERVACE nebo PAMÁTKOVÁ ZÓNA provedený velkými písmeny v hnědé barvě.

(2) Vzor tabulky podle odstavce 1 je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.

§ 4

Plány ochrany památkových území

(1) Plán ochrany obsahuje grafickou a textovou část.

2. Grafická část plánu ochrany památkového území obsahuje

1. výkres památkové ochrany, ve kterém jsou v odstupňovaném značení vyznačeny nemovité kulturní památky a nemovité národní kulturní památky, popř. další památkově významné objekty v památkovém území,

2. výkres ochrany a zhodnocení, ve kterém jsou vyznačeny způsoby, památkové péče o objekty a veřejné prostory, návrhy na jejich rehabilitaci a možnosti hmotových a prostorových změn v památkovém území,

3. výkres úprav střech, ve kterém jsou vyznačeny způsoby památkové péče o střechy jednotlivých budov,

d) vyznačení hranice památkového území, popřípadě jeho ochranného památkového pásma.

3. Textová část plánu ochrany památkového území obsahuje

1. podrobnou charakteristiku památkových hodnot památkového území podle jednotlivých objektů a veřejných prostorů,

2. popis památkového území a popis způsobů památkové péče o objekty a prostory, které se v něm nacházejí,

3. návrh podmínek regulujících stavební a další činnost,

4. popis činitelů poškozujících nebo ohrožujících památkové hodnoty památkového území.

§ 5

Ústřední seznam kulturních památek a památkových území

1. Do evidence kulturních památek v Ústředním seznamu kulturních památek a památkových území (dále jen „Ústřední seznam“) se zapisuje

1. název kulturní památky,

2. evidenční číslo přidělené přírůstkově kulturní památce Národním památkovým ústavem,

3. datum zápisu kulturní památky do Ústředního seznamu,

4. údaj o místě, kde se kulturní památka nachází, jde-li o věc movitou, a jde-li o nemovitost, územně prostorová identifikace kulturní památky (obec, katastrální území, parcelní čísla pozemků, popřípadě čísla popisná nebo evidenční budov a staveb),

5. popis kulturní památky, a popis jejího technického stavu, a jedná-li se o kulturní památku, která je souborem věcí, též výčet jednotlivých věcí,

6. údaje o vlastníkovi, a sice

1. jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu,

2. název a sídlo, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a jejich identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, nebo

3. Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek,

7. údaje o tom, komu přísluší hospodaření nebo komu byla kulturní památka svěřena do správy, a sice název, sídlo a identifikační číslo organizace nebo organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, je-li vlastníkem Česká republika nebo územní samosprávný celek.

2. Do evidence kulturních památek se dále provádí záznam o

1. prohlášení, popřípadě změně nebo zrušení prohlášení věci za kulturní památku, včetně uvedení čísla jednacího příslušného rozhodnutí,

2. prohlášení, popřípadě změně nebo zrušení prohlášení kulturní památky za národní kulturní památku, včetně uvedení příslušného obecně závazného právního předpisu,

3. vyhlášení zápisu nemovité národníkulturní památky do Seznamu světového dědictví, včetně uvedení příslušného obecně závazného právního předpisu,

4. o skutečnosti, že nemovitá kulturní památka se nachází v památkovém území zapsaném do Seznamu světového dědictví,

5. zápisu nemovité kulturní památky do Národního rejstříku kulturních statků pod zvláštní ochranou a do Mezinárodního rejstříku kulturních statků pod zvláštní ochranou,

6. změně vlastnictví ke kulturní památce, zřízení zástavního práva nebo zatížení jiným věcným právem k nemovité kulturní památce,

7. vymezení, změna nebo zrušení ochranného památkového pásma nemovité kulturní památky, včetně uvedení čísla jednacího příslušného rozhodnutí,

8. skutečnosti, že jde o nemovitou kulturní památku nacházející se v památkovém území,

9. přemístění kulturní památky nebo její části, včetně uvedení čísla jednacího příslušného rozhodnutí a data ohlášení přemístění,

10. vývozu kulturní památky nebo její části do zahraničí, včetně uvedení čísla jednacího příslušného rozhodnutí a data ohlášení zpětného dovozu,

11. účelu užívání kulturní památky a jeho změnách, a změnách technického stavu kulturní památky, které by mohly vést k jejímu znehodnocení, popřípadě o zániku kulturní památky nebo její části.

3. Do evidence památkových území se zapisuje

1. název památkové rezervace nebo památkové zóny,

2. evidenční číslo přidělené přírůstkově Národním památkovým ústavem,

3. datum zápisu památkové rezervace nebo památkové zóny do Ústředního seznamu,

4. vymezení památkového území stanovením jeho hranice a označením katastrálního území,

5. charakteristika památkových hodnot památkového území.

4. Do evidence památkových území se dále provádí záznam o

1. prohlášení, popřípadě změně nebo zrušení prohlášení území za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu, včetně uvedení příslušného obecně závazného právního předpisu,

2. vymezení ochranného památkového pásma památkového území, včetně uvedení čísla jednacího příslušného rozhodnutí,

3. vyhlášení zápisu památkové rezervace nebo památkové zóny do Seznamu světového dědictví, včetně uvedení příslušného obecně závazného právního předpisu,

4. zápisu památkové rezervace nebo památkové zóny do Národního rejstříku kulturních statků pod zvláštní ochranou a do Mezinárodního rejstříku kulturních statků pod zvláštní ochranou.

5. Evidence kulturních památek a památkových území obsahuje jejich identifikační fotografie.

6. Dokumentace se vede odděleně pro kulturní památky a památková území.

7. Dokumentace kulturních památek obsahuje

1. stejnopis rozhodnutí o prohlášení, změně nebo zrušení prohlášení věci za kulturní památku,

2. obecně závazný právní předpis, jímž byla prohlášena kulturní památka za národní kulturní památku, popřípadě provedena změna nebo zrušení tohoto prohlášení,

3. kopii rozhodnutí o uložení ochranných opatření nezbytných k zachování kulturní památky,

4. kopiirozhodnutí o pracích, které se okamžitě provedou v rozsahu nezbytně nutném pro zabezpečení kulturní památky,

5. kopii závazného stanoviska o úpravě kulturní památky,

6. kopii rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na úpravu kulturní památky,

7. kopii rozhodnutí o vymezení, změně nebo zrušeníochranného památkového pásma nemovité kulturní památky,

8. kopii rozhodnutí o přemístění kulturní památky nebo její části,

9. kopii rozhodnutí o povolení k vývozu kulturní památky nebo její části do zahraničí,

10. kopii jiných rozhodnutí a dokumentů určených k založení do Ústředního seznamu podle tohoto zákona,

11. fotodokumentaci, jinou obrazovou a další dokumentaci kulturní památky,

12. protokol o výsledku kontroly.

8. Dokumentace památkových území obsahuje

1. obecně závazný právní předpis, jímž bylo prohlášeno území za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu, popřípadě provedena změna nebo zrušení prohlášení,

2. kopii rozhodnutí o uložení ochranných opatření nezbytných k zachování památkových hodnot,

3. kopii závazného stanoviska k úpravě nemovitosti v památkovém území,

4. kopii rozhodnutí o příspěvku poskytnutém na úpravu nemovitosti v památkovém území,

5. kopii rozhodnutí o vymezení ochranného památkového pásma památkového území,

6. kopii jiných rozhodnutí a dokumentů určených k založení do Ústředního seznamu podle tohoto zákona,

7. fotodokumentaci, jinou obrazovou a další dokumentaci památkového území,

8. plány ochrany památkových území,

9. protokol o výsledku kontroly.

9. Národní památkový ústav je povinen v součinnosti s obecními úřady, krajskými úřady, Magistrátem hlavního města v přenesené působnosti, Kanceláří prezidenta republiky, a katastrálními úřady, jedná-li se nemovitosti, které podléhají evidenci v katastru nemovitostí, porovnávat průběžně údaje zapsané v evidenci kulturních památek a evidenci památkových území Ústředního seznamu pro zajištění jejich souladu se skutečným stavem.

10. Veškeré údaje v evidencinemovitých kulturních památek a v evidenci památkových územích se porovnají každých 10 let, a o movitých kulturních památkách každých 15 let.

11. O zjištěných rozdílech a nedostatcích se pořídí zápis, ve kterém se uvedou, včetně jejich odůvodnění a způsob opravy. Zjištěné rozdíly a nedostatky spočívající v chybných údajích, které vznikly zřejmým omylem při vedení Ústředního seznamu, Národní památkový ústav opraví a vyrozumí o tom vlastníka, obecní úřad, krajský úřad, Magistrát hlavního města Prahy v přenesené působnosti a Kancelář prezidenta republiky, pokud se opravy týkají údajů v jimi vedených výpisech z Ústředního seznamu.

§ 6

Vzor tabulky pro označení památného místa

(1) Památné místo se označuje informační tabulkou zhotovenou z plechu s bílým smaltovaným povrchem o rozměrech 20 x 16,5 cm, na které je uprostřed vyznačen nápis PAMÁTNÉ MÍSTO provedený velkým písmem v tmavomodré barvě.

(2) Vzor tabulky podle odstavce 1 je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 7

Kniha památných míst

3. Kniha památných míst obsahuje

1. evidenci památných míst, do které se zapisuje

1. název památného místa,

2. územně prostorová identifikace památného místa (zejména označení katastrálního území, parcelních číslech pozemků, a číslech popisných nebo evidenčních budov),

3. údaj o vlastníkovi v souladu s údaji evidovanými v katastru nemovitostí, a sice

jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu, nebo název a sídlo, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a jejich identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, nebo Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek,

4. evidenční číslo památného místa přidělené obcí,

5. datum zápisu památného místa do knihy památných míst,

2. přehled obecně závazných vyhlášek o památných místech,

3. fotografickou, popřípadě jinou obrazovou dokumentaci památného místa.

§ 8

Vzor tabulky pro označení nemovité kulturní památky a nemovité národní kulturní památky

(1) Nemovitá kulturní památka se označuje informační tabulkou zhotovenou z měděného plechu o rozměrech 20 x 16,5 cm, na které je v její horní části uprostřed vyražen vypouklým reliéfem velký státní znak a pod ním nápis KULTURNÍ PAMÁTKA.

(2) Nemovitá národní kulturní památka se označuje informační tabulkou zhotovenou z měděného plechu o rozměrech 30 x 24,5 cm, na které je v její horní části uprostřed vyražen vypouklým reliéfem velký státní znak a pod ním nápis NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA.

(3) Vzor tabulky pro označení nemovité kulturní památky a nemovité národní kulturní památky je uveden v příloze č. 3 k této vyhlášce.

§ 9

Žádost o závazné stanovisko k úpravě kulturní památky

1. Žádost o závazné stanovisko k úpravě kulturní památky obsahuje

1. název kulturní památky,

2. údaj o místě, kde se kulturní památka nachází, jde-li o věc movitou, nebo územně prostorovou identifikaci (obec, katastrální území, parcelní čísla pozemků, popřípadě čísla popisná nebo evidenční budov a staveb), jde-li o nemovitost,

3. údaje o vlastníkovi, a sice

1. jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu,

2. název a sídlo, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a jejich identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, nebo

3. Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek,

4. údaje o tom, komu přísluší hospodaření nebo komu byla kulturní památka svěřena do správy, a sice název, sídlo a identifikační číslo organizace nebo organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, kterým přísluší hospodaření nebo kterým byla kulturní památka svěřena do správy, je-li vlastníkem kulturní památky Česká republika nebo územní samosprávný celek,

5. jde-li o nemovitost, výpis z katastru nemovitostí nebo jeho ověřenou kopii a kopii snímku katastrální mapy, a jde-li o věc movitou, prohlášení vlastníka o tom, že mu věc patří,

6. popis současného technického stavu a účelu užívání kulturní památky,

7. popis rozsahu a způsobu přípravy a provedení zamýšlené úpravy kulturní památky,

8. jiné podklady v rozsahu nezbytném pro posouzení žádosti.

(2)V případě restaurování movité kulturní památky zpracuje Národní památkový ústav pro vlastníka podklady pro žádost o závazné stanovisko v rozsahu podle odstavce 1 písm f) a g).

§ 10

Žádost o závazné stanovisko k úpravě nemovitosti

Žádost o závazné stanovisko k úpravě nemovitosti obsahuje

1. označení nemovitosti a její územně prostorovou identifikaci (obec, katastrální území, parcelní čísla pozemků, popřípadě čísla popisná nebo evidenční budov a staveb),

2. údaje o vlastníkovi, a sice

1. jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu,

2. název a sídlo, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a jejich identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, nebo

3. Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek,

3. údaje o tom, komu přísluší hospodaření nebo komu byla kulturní památka svěřena do správy, a sice název, sídlo a identifikační číslo organizace nebo organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, kterým přísluší hospodaření nebo kterým byla kulturní památka svěřena do správy, je-li vlastníkem kulturní památky Česká republika nebo územní samosprávný celek,

4. výpis z katastru nemovitostí nebo jeho ověřenou kopii a kopii snímku katastrální mapy,

5. popis současného technického stavu nemovitosti a jejího účelu užívání s uvedením závad,

6. popis rozsahu a způsobu přípravy a provedení zamýšlených úprav nemovitosti,

7. jiné podklady nezbytné pro posouzení žádosti.

§ 11

Žádost o povolení k restaurování kulturních památek

1. K žádosti o povolení k restaurování kulturních památek se přiloží

1. vyplněný evidenční dotazník, jehož vzor je uveden v příloze č.4 k této vyhlášce,

2. ověřené kopie dokladů o dosaženém odborném vzdělání a doklady o splnění odborné praxe, je-li stanovena,

3. dokumentace nejméně 3 prací pro každou požadovanou restaurátorskou specializaci provedených žadatelem, z nichž nejméně jedna nesmí být starší dvou let,

4. originál nebo ověřená kopie výpisu z evidence Rejstříku trestů, ne starší než 6 měsíců.

2. Dokumentace podle odstavce odst. 1 písm. c) musí obsahovat komplexní vyhodnocení příslušných průzkumů a výzkumů, fotodokumentaci stavu věci před započetím, v průběhu jednotlivých etap a po ukončení prací, popis použitých technických a technologických postupů a materiálů, rozbor a vyhodnocení případných nových zjištění o věci a pokyny pro její další ochranný režim.

§ 12

Seznam osob s povolením k restaurování kulturních památek

(1) Do seznamu osob s povolením k restaurování kulturních památek se zapisuje

1. jméno a příjmení fyzické osoby, rodné číslo, pokud bylo přiděleno a místo trvalého pobytu; jde-li o zahraniční fyzickou osobu, jméno a příjmení, státní občanství, číslo cestovního pasu a místo trvalého pobytu, popřípadě adresa pobytu na území České republiky,

2. restaurátorská specializace a doba, na kterou bylo povolení k restaurování uděleno,

3. zrušení povolení k restaurování, pozastavení výkonu práv nebo zákaz výkonu práv spojených s povolením k restaurování.

2. Součástí Seznamu osob s povolením k restaurování kulturních památek je dokumentace, která obsahuje kopie

1. povolení k restaurování,

2. rozhodnutí o zrušení povolení k restaurování,

3. rozhodnutí o pozastavení výkonu práv spojených s povolením k restaurování.

§ 13

Obsah závěrečné restaurátorské zprávy

Pro restaurování kulturní památky se zpracovává závěrečná restaurátorská zpráva, která obsahuje

1. komplexní vyhodnocení průzkumných a výzkumných prací,

2. dokumentaci provedených restaurátorských prací,

3. popis použitých technických a technologických postupů,

4. popis použitých materiálů,

5. nová zjištění o kulturní památce a pokyny pro její další ochranný režim,

6. fotodokumentaci jednotlivých fází restaurování kulturní památky a výsledného stavu kulturní památky,

7. další dokumentaci podle povahy věci,

8. předávací protokol a vyčíslení nákladů vynaložených na restaurování kulturní památky.

§ 14

Žádost o povolení k přemístění kulturní památky

(1) Žádost o přemístění kulturní památky obsahuje

1. název kulturní památky, národní kulturní památky, popřípadě označení jejich částí, které mají být přemístěny,

2. údaje o vlastníkovi, a sice

1. jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu,

2. název a sídlo, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a jejich identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, nebo

3. Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek,

3. údaje o tom, komu přísluší hospodaření nebo komu byla kulturní památka svěřena do správy, a sice název, sídlo a identifikační číslo organizace nebo organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, kterým přísluší hospodaření nebo kterým byla svěřena kulturní památka do správy, je-li vlastníkem kulturní památky Česká republika nebo územní samosprávný celek,

4. jde-li o nemovitost, výpis z katastru nemovitostí nebo jeho ověřenou kopii a kopii snímku katastrální mapy, a jde-li o věc movitou, prohlášení vlastníka o tom, že mu věc patří,

5. popis a obrazovou dokumentaci současného technického stavu a dosavadního a zamýšleného umístění kulturní památky, národní kulturní památky nebo jejich části,

6. dobu, na kterou se o přemístění žádá, jde-li o záměr provést přemístění na dobu určitou,

7. popis způsobu technického provedení přemístění,

8. důvody pro přemístění.

3. Jde-li o nemovitost, je vlastník povinen k žádosti podle odstavce 1 přiložit kopii snímku katastrální mapy s vyznačením dosavadního a zamýšleného umístění nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky nebo jejich části a dokumentaci způsobu technického provedení jejich přemístění.

§ 15

Žádost o povolení k vývozu kulturní památky do zahraničí

(1) Žádost o povolení k vývozu kulturní památky do zahraničí obsahuje

1. název kulturní památky, národní kulturní památky, popřípadě označení jejich částí, které mají být vyvezeny,

2. účel vývozu,

3. dobu, na kterou se vývoz má uskutečnit,

4. označení země, do níž se vývoz má uskutečnit,

5. způsob předpokládané ochrany kulturní památky, národní kulturní památky nebo jejich částí po dobu vývozu,

6. údaje o současném technickém stavu kulturní památky, národní kulturní památky nebo jejich části,

7. údaje o vlastníkovi, a sice

1. jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu,

2. název a sídlo, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a jejich identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, nebo

3. Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek,

8. údaje o tom, komu přísluší hospodaření nebo komu byla svěřena kulturní památka do správy, a sice název, sídlo a identifikační číslo organizace nebo organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, kterým přísluší hospodaření nebo kterým byla kulturní památka svěřena do správy, je-li vlastníkem kulturní památky Česká republika nebo územní samosprávný celek,

9. jde-li o nemovitost, výpis z katastru nemovitostí nebo jeho ověřenou kopii a kopii snímku katastrální mapy, a jde-li o věc movitou, prohlášení vlastníka o tom, že mu věc patří.

2. Vzor tiskopisu o povolení k vývozu kulturní památky do zahraničí je uveden v příloze č. 5 k této vyhlášce.

§ 16

Žádost o příspěvek na úpravu a zachování kulturní památky

K žádosti o příspěvek na úpravu a zachování kulturní památky vlastník přiloží

1. název kulturní památky,

2. jde-li o nemovitost, výpis z katastru nemovitostí nebo jeho ověřenou kopii a kopii snímku katastrální mapy, a jde-li o věc movitou, prohlášení vlastníka o tom, že mu věc patří,

3. závazné stanovisko k  úpravě kulturní památky, popřípadě rozhodnutí o uložení ochranných opatření nezbytných pro zachování kulturní památky, pokud bylo vydáno jiným orgánem památkové péče než tím, jemuž se podává žádost o příspěvek,

4. specifikaci druhu, rozsahu, způsobu, termínu provedení a předpokládané nebo sjednané ceny prací spojených s úpravou nebo zachováním kulturní památky, s vyznačením prací, k nimž se váže žádost o příspěvek,

5. záměr prezentace kulturní památky zpřístupněné veřejnosti pro výchovně vzdělávací účely, jde-li o kulturní památku užívanou tímto způsobem anebo k tomuto využití vlastníkem uvažovanou,

6. specifikaci způsobu ochrany kulturní památky před jejím poškozením, znehodnocením, zničením nebo odcizením, jde-li o věc movitou,

7. fotografickou dokumentaci současného stavu kulturní památky nebo její části podle druhu a rozsahu prací, k nimž se váže žádost o příspěvek.

§ 17

Žádost o příspěvek na úpravu nemovitosti

K žádosti o příspěvek na úpravu nemovitosti vlastník přiloží

1. výpis z katastru nemovitostí nebo jeho ověřenou kopii a kopii snímku katastrální mapy,

2. závazné stanovisko k úpravě nemovitosti, pokud bylo vydáno jiným orgánem památkové péče než tím, jemuž se podává žádost o příspěvek,

3. specifikaci druhu, rozsahu, způsobu, termínu provedení a předpokládané nebo sjednané ceny prací spojených s provedením úprav nemovitosti, s vyznačením prací, k nimž se váže žádost o příspěvek,

4. fotografickou dokumentaci současného stavu nemovitosti nebo jejích částí podle druhu a rozsahu prací, k nimž se váže žádost o příspěvek.

Jinak pro obsah žádosti o příspěvek na úpravu nemovitosti platí ustanovení § 16 obdobně.

§ 18

Žádost o povolení k provádění archeologických výzkumů

(1) Žádost o povolení k provádění archeologických výzkumů, je-li žadatelem právnická osoba , obsahuje

1. název, sídlo, právní formu a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, právnické osoby, jde-li o zahraniční právnickou osobu, též údaje o umístění a označení organizační složky na území České republiky, je-li zřízena, a jméno, příjmení a rodné číslo, bylo-li přiděleno, osoby oprávněné za ně jednat; jde-li o organizační složku státu nebo organizační složku územního samosprávného celku, název, sídlo, identifikační číslo a předmět činnosti,

2. jméno, příjmení, datum narození, a místo trvalého pobytu fyzické osoby, která je v pracovním nebo obdobném poměru k žadateli, splňuje odbornou způsobilost a jejímž prostřednictvím bude zajištěna odbornost  provádění archeologických výzkumů; jde-li o zahraniční fyzickou osobu, též státní občanství, číslo cestovního pasu a místo trvalého pobytu, popřípaděadresu pobytu na území České republiky,

3. území, pro které se požaduje povolení k provádění archeologických výzkumů,

4. dobu, na kterou se požaduje povolení k provádění archeologických výzkumů.

(2) Žádost o povolení k provádění archeologických výzkumů, je-li žadatelem fyzická osoba, obsahuje údaje v rozsahu podle odstavce 1 písm. c a d), a dále jméno, příjmení,datum narození, rodné číslo a místo trvalého pobytu žadatele; jde-li o zahraniční fyzickou osobu, rovněž údaj o státním občanství, místě trvalého pobytu, popřípadě adrese pobytu na území České republiky, číslo cestovního pasu.

4. K žádosti podle odstavce 1 a 2 se přiloží doklady prokazující, že žadatel splňuje odborné předpoklady pro provádění archeologických výzkumů

§ 19

Seznam osob oprávněných k provádění archeologických výzkumů

Do Seznamu osob oprávněných k provádění archeologických výzkumů, které jsou držiteli povolení k provádění archeologických výzkumů (dále jen „oprávněná osoba“) se zapisuje

1. jde-li o právnickou osobu, název, sídlo, právní forma a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, oprávněné osoby, v případě zahraniční oprávněné osoby, též údaje o umístění a označení organizační složky na území České republiky,je-li zřízena a jméno, příjmení a rodné číslo, bylo-li přiděleno, osoby oprávněné za ně jednat, a jde-li o fyzickou osobu, jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo a místo trvalého pobytu, v případě zahraniční oprávněné osoby, rovněž údaj o státním občanství, místě trvalého pobytu, popřípadě adrese pobytu na území České republiky, číslo cestovního pasu,

2. jméno, příjmení, datum narození, a místo trvalého pobytu fyzické osoby, která je v pracovním poměru k oprávněné osobě, splňuje odbornou způsobilost a jejímž prostřednictvím je zajištěna odbornost  provádění archeologických výzkumů; jde-li o zahraniční fyzickou osobu, též státní občanství, číslo cestovního pasu a místo trvalého pobytu, popřípadě adresu pobytu na území České republiky,

3. vymezení území, na němž oprávněná osoba může provádět archeologické výzkumy,

4. doba, na kterou je povolení k provádění archeologických výzkumů uděleno,

5. zrušení povolení k provádění archeologických výzkumů.

§ 20

Ohlášení terénního zásahu

Ohlášení stavební nebo jiné činnosti, která předpokládá provedení zemních prací, terénních úprav nebo úprav na dně vodních nádrží a vodotečí, popřípadě změnu dosavadního užívání pozemku (dále jen „terénní zásah“) obsahuje

1. označení nemovitosti a její územně prostorovou identifikaci (obec, katastrální území, parcelní čísla pozemků, popřípadě čísla popisná nebo evidenční budov a staveb),

2. výpis z katastru nemovitostí nebo jeho ověřenou kopii a kopii snímku katastrální mapy,

3. údaje o tom, kdo zamýšlí provést terénní zásah, nejde-li o vlastníka nemovitosti, a sice název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, právnické osoby, jde-li o zahraniční právnickou osobu, též údaje o umístění a označení organizační složky na území České republiky, je-li zřízena, a jméno a příjmení osoby oprávněné za ně jednat, jde-li o organizační složku státu nebo organizační složku územního samosprávného celku, název, sídlo a identifikační číslo jde-li o fyzickou osobu, jméno, příjmení, místo trvalého pobytu, popřípadě adresu pobytu na území České republiky zahraniční fyzické osoby,

4. specifikace druhu, rozsahu, způsobu a předpokládaného termínu provedení terénního zásahu,

5. jiné podklady v rozsahu nezbytném pro posouzení terénního zásahu.

§ 21

Obsah plánu území s archeologickými nálezy

1. Plán území s archeologickými nálezy obsahuje grafickou a textovou část.

(2) Grafická část plánu území s archeologickými nálezy se zpracovává v kopii snímku katastrální mapy, ve které se vyznačí

1. hranice památkové rezervace prohlášené pro mimořádně významné archeologické nálezy,

2. hranice památkové zóny prohlášené pro větší počet archeologických nálezů,

3. hranice území, na kterém se vyskytují archeologické nálezy,

4. hranice území, na kterém se odůvodněně mohou vyskytovat archeologické nálezy,

5. nemovité kulturní památky, které jsou archeologickými nálezy,

6. nemovité archeologické nálezy, které nejsou prohlášeny za kulturní památku.

3. Textová část plánu území s archeologickými nálezy obsahuje výčet parcelních čísel pozemků památkové rezervace, památkové zóny, území a archeologických nálezů podle odstavce 2.

§ 22

Obsah průkazu pověřeného pracovníka při výkonu památkové péče

1. Průkaz pověřeného pracovníka při výkonu památkové péče obsahuje na přední straně

1. nápis Ochrana kulturních památek a památková péče v České republice,

2. barevnou fotografii pověřeného pracovníka, který je nositelem průkazu,

3. výrazný nápis Průkaz, pod kterým je uvedeno číslo průkazu, jméno, příjmení a datum narození jeho nositele a údaj o území, pro které je průkaz vydán,

4. označení orgánu památkové péče nebo Národního památkového ústavu, podle toho kdo průkaz vydal, podpis jeho statutárního zástupce, otisk razítka a datum vydání průkazu.

(2) Zadní strana průkazu obsahuje v horní části velký státní znak České republiky a tento text: Nositel průkazu má právo při výkonu své pracovní činnosti ve smyslu ustanovení § 101 zákona č. / Sb., o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon), vstupovat nebo vjíždět na cizí pozemky nebo vstupovat na cizí stavby a do cizích objektů, pokud k tomu není třeba povolení nebo souhlas podle zvláštních právních předpisů, a při tom vykonávat dozor, popřípadě odborný dohled, pořizovat odbornou dokumentaci a provádět potřebné průzkumy a výzkumy, a za tím účelem požadovat doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení týkající se těchto pozemků, staveb nebo objektů.

§ 23

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Pavel Dostál v. r.

VI.

Texty částí zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

K části druhé návrhu zákona o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon)

Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů

(ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o státní památkové péči

§ 19

V § 42 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, se odstavec 6 zrušuje.)

K části třetí návrhu zákona o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon)

Zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze

(ČÁST TŘICÁTÁ

Změna zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

Čl.XXX

Zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb. a zákona č. 361/1999 Sb., se mění takto:

1. V § 3 odst. 1 věta první zní: "Ministerstvo kultury si před prohlášením věci za kulturní památku vyžádá vyjádření orgánu kraje v přenesené působnosti a okresního úřadu, pokud je již od těchto orgánů neobdrželo.".

2. V § 3 odst. 4 větě první se slova "krajský národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

3. V § 3 odst. 5 se slova "krajskému národnímu výboru" nahrazují slovy "okresnímu úřadu" a za slova "ministerstvu kultury" se vkládají slova " , příslušnému orgánu kraje".

4. V § 6 odstavec 1 zní:

"(1) Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, může Ministerstvo kultury po projednání s orgánem kraje v přenesené působnosti prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany.".

5. V § 7 odst. 2 věta první zní: "Orgán kraje v přenesené působnosti a okresní úřady vedou seznamy kulturních památek svých územních obvodů.".

6. V § 7 odst. 3 věta první zní: "Ústřední organizace státní památkové péče vyrozumí o zápisu kulturní památky do ústředního seznamu, jakož i o zrušení prohlášení věci za kulturní památku (§ 8) vlastníka kulturní památky, příslušný orgán kraje a okresní úřad.".

7. V § 8 odst. 2 věta první zní: "Ministerstvo kultury si před zrušením prohlášení vyžádá vyjádření orgánu kraje v přenesené působnosti a okresního úřadu, popřípadě vyjádření Akademie věd České republiky, jde-li o archeologický nález prohlášený za kulturní památku, pokud o zrušení prohlášení Akademie věd České republiky sama nepožádala.".

8. V § 10 odst. 1 větě první se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

9. V § 10 odst. 1 větě druhé se slova "krajský národní výbor" nahrazují slovy "orgán kraje v přenesené působnosti".

10. V § 10 odst. 2 se slova "krajský národní výbor" nahrazují slovy "orgán kraje v přenesené působnosti" a slova "okresní národní výbor" se nahrazují slovy "okresní úřad".

11. Nadpis § 11 zní: "Povinnosti správních úřadů, právnických a fyzických osob".

12. V § 11 odst. 2 se slova "organizace nebo občan" nahrazují slovy "fyzická nebo právnická osoba", slova "krajský národní výbor" se nahrazují slovy "orgán kraje v přenesené působnosti" a slova "okresní národní výbor" se nahrazují slovy "okresní úřad".

13. V § 11 odst. 3 se slova "Orgány státní správy" nahrazují slovy "Správní úřady a orgány krajů a obcí", slova "krajským národním výborem" se nahrazují slovy "orgánem kraje v přenesené působnosti" a slova "okresním národním výborem" se nahrazují slovy "okresním úřadem".

14. V § 12 odst. 1 větě první se slova "okresnímu národnímu výboru" nahrazují slovy "okresnímu úřadu".

15. V § 12 odst. 2 se slova "okresnímu národnímu výboru" nahrazují slovy "okresnímu úřadu".

16. V § 13 odst. 1 se slova "okresnímu národnímu výboru" nahrazují slovy "okresnímu úřadu", slovo "bydliště" se nahrazuje slovy "místa trvalého pobytu" a slovo "organizace" se nahrazuje slovy "právnické osoby".

17. V § 13 odst. 2 větě první se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad" a v poslední větě se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

18. V § 13 odst. 3 se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad".

19. V § 13 odst. 4 větě první se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad" a v poslední větě se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad".

20. V § 14 odstavec 1 zní:

"(1) Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen "obnova"), je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko okresního úřadu, a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko orgánu kraje v přenesené působnosti.".

21. V § 14 odstavec 4 zní:

"(4) V územním řízení a v řízení o povolení staveb, změn staveb a udržovacích prací, prováděném v souvislosti s úpravou území, na němž uplatňuje svůj zájem státní památková péče,9) nebo v souvislosti s obnovou nemovité kulturní památky, popřípadě se stavbou, stavební změnou nebo udržovacími pracemi na nemovitosti podle odstavce 2, rozhoduje orgán územního plánování nebo stavební úřad v souladu se závazným stanoviskem okresního úřadu, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, se závazným stanoviskem

orgánu kraje v přenesené působnosti.".

22. V § 14 odstavec 5 zní:

"(5) Lze-li zamýšlenou obnovu nemovité kulturní památky podle odstavce 1, popřípadě drobnou stavbu, stavební úpravu nebo udržovací práce na nemovitosti podle odstavce 2 provést na základě ohlášení, může stavební úřad dát souhlas pouze v souladu se závazným stanoviskem okresního úřadu, nebo jde-li o nemovitou národní kulturní památku, orgánu kraje v přenesené působnosti.".

23. V § 14 odst. 6 větě první se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad".

24. V § 14 odst. 6 věta druhá zní: "Jde-li o národní kulturní památku, vydá závazné stanovisko podle odstavců 1, 4 a 5 orgán kraje v přenesené působnosti po písemném vyjádření ústřední organizace státní památkové péče.".

25. V § 14 odst. 7 poslední větě se slova "krajského národního výboru" nahrazují slovy "Ministerstva kultury" a slova "okresního národního výboru" se nahrazují slovy "okresního úřadu".

26. V § 15 odst. 1 větě první a poslední se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad" a slova "krajský národní výbor" se nahrazují slovy "Ministerstvo kultury".

27. V § 15 odst. 2 se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad" a slova "krajský národní výbor" se nahrazují slovy "Ministerstvo kultury".

28. V § 15 odst. 3 větě první se slova "okresního národního výboru" nahrazují slovy "okresního úřadu".

29. V § 15 odst. 3 věta druhá zní: "V případě vyvlastnění nemovité národní kulturní památky zahajuje řízení o vyvlastnění stavební úřad na návrh orgánu kraje v přenesené působnosti.".

30. V § 15 odst. 4 větě první se slova "místní národní výbor" nahrazují slovy "orgán obce v přenesené působnosti" a slova "okresního národního výboru" se nahrazují slovy "okresního úřadu".

31. V § 15 odst. 4 věta druhá zní: "Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, dá obec, pokud není sám stavebním úřadem, podnět stavebnímu úřadu k nařízení udržovacích prací nebo nezbytných úprav nebo k nařízení neodkladných zabezpečovacích prací podle zvláštních předpisů a vyrozumí o tom okresní úřad, a jde-li o národní kulturní památku, i orgán kraje v přenesené působnosti.".

32. V § 16 odst. 1 větě první se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

33. V § 17 odst. 1 větě první se slova "okresnímu národnímu výboru" nahrazují slovy "okresnímu úřadu".

34. V 17 odst. 1 větě druhé se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad".

35. V § 17 odst. 3 se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad" a dále se slova "krajského národního výboru" nahrazují slovy "Ministerstva kultury".

36. V § 17 odst. 4 se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

37. V § 18 odst. 2 se slova "okresního národního výboru" nahrazují slovy "okresního úřadu".

38. V § 19 odstavec 2 zní:

"(2) O podmínkách přenechání kulturní památky k dočasnému užívání rozhodne okresní úřad po vyjádření krajské organizace státní památkové péče, a jde-li o národní kulturní památku, orgán kraje v přenesené působnosti po vyjádření ústřední organizace

státní památkové péče.".

39. V § 22 odst. 1 poslední větě se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

40. V § 23 odst. 2 větě první se slova "místního národního výboru" nahrazují slovy "orgánu obce v přenesené působnosti".

41. V § 23 odst. 4 větě první a poslední se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

42. V § 23 odst. 5 větě první se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

43. V § 23 odst. 5 poslední větě se slova "okresních národních výborů" nahrazují slovy "okresních úřadů" a dále se slova "okresní národní výbory" nahrazují slovy "okresní úřady".

44. V § 24 odst. 3 poslední větě se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

45. V § 25 odstavec 1 zní:

"(1) Státní památkovou péči vykonávají Ministerstvo kultury, orgány kraje v přenesené působnosti, okresní úřady a orgány obcí v přenesené působnosti.".

46. V § 25 odst. 2 se slova " , krajskému národnímu výboru jsou podřízeny krajské organizace státní památkové péče" zrušují a za slovo "péče" se vkládá tečka.

47. V § 27 odst. 3 se slova "s národními výbory, s orgány lidové kontroly," zrušují a za slovo "spolupracuje" se vkládají slova "s obcemi, s kraji," a slova "státními orgány" se nahrazují slovy "správními úřady".

48. § 28 zní:

"§ 28

(1) Orgán kraje v přenesené působnosti metodicky řídí výkon státní památkové péče v kraji.

(2) Orgán kraje v přenesené působnosti

a) plní úkoly orgánu státní památkové péče pro národní kulturní památky, pokud nepřísluší Ministerstvu kultury nebo vládě České republiky,

b) dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování tohoto zákona a předpisů vydaných pro jeho provedení,

c) plní další úkoly stanovené tímto zákonem.".

49. Za § 28 se vkládá nový § 28a, který zní:

"§ 28a

Kraj v samostatné působnosti

a) schvaluje koncepci rozvoje státní památkové péče v kraji v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice a po projednání s Ministerstvem kultury,

b) schvaluje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek v kraji,

c) usměrňuje kulturně výchovné využití kulturních památek v kraji.".

50. V § 29 nadpis zní: "Okresní úřad".

51. V § 29 odst. 1 se slova "Národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad".

52. V § 29 odst. 2 se slova "Okresní národní výbory" nahrazují slovy "Okresní úřad".

53. V § 29 odst. 2 písm. c) se slova "místních a městských národních výborů" nahrazují slovy "orgánu obce v přenesené působnosti".

54. V § 29 odst. 3 se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad".

55. V § 30 nadpis zní: "Obec".

56. V § 30 odst. 1 větě první a druhé se slova "Místní národní výbor" nahrazují slovy "Orgán obce v přenesené působnosti".

57. V § 30 odst. 2 se slova "Městský národní výbor" nahrazují slovy "Orgán obce v přenesené působnosti" a dále se slova "okresním národním výborem" nahrazují slovy "okresním úřadu" a slovo "organizaci" se nahrazuje slovy "právnickou osobu".

58. V § 31 odst. 1 se slova "Národní výbory" nahrazují slovy "Okresní úřady a orgán obce v přenesené působnosti".

59. V § 31 odst. 2 větě první se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad" a slova "z řad občanů" se zrušují.

60. V § 31 odst. 3 se slova "okresnímu národnímu výboru" nahrazují slovy "okresnímu úřadu" a slova "mezi občany a zejména mezi mládeží" se zrušují.

61. V § 31 odst. 4 se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

62. V § 31 odst. 5 větě první se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

63. V § 33 odst. 2 písm. a) se slova "krajský národní výbor" nahrazují slovy "Ministerstvo kultury" a dále se slova "okresní národní výbory" nahrazují slovy "kraje a okresní úřady".

64. V § 33 odst. 2 písm. k) se slova "národním výborům" nahrazují slovy "okresním úřadům a orgánu obce v přenesené působnosti" a slova "okresním národním výborům" se nahrazují slovy "okresním úřadům".

65. V § 33 odst. 2 písmeno n) zní:

"n) plní další úkoly na úseku státní památkové péče, jimiž ji pověří Ministerstvo kultury, popřípadě orgán kraje v přenesené působnosti.".

66. V § 35 odst. 1 se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad".

67. V § 35 odst. 1 se v návětí slovo "organizaci" nahrazuje slovy "právnické nebo fyzické osobě" a dále v písmenech e), f) a i) se slova "okresního národního výboru" nahrazují slovy "okresního úřadu".

68. V § 35 odst. 2 se slova "Okresní národní výbor" nahrazují slovy "Okresní úřad" a slovo "organizaci" se nahrazuje slovy "právnické nebo fyzické osobě".

69. V § 35 odst. 2 písmeno b) zní:

"b) provádí obnovu národní kulturní památky bez vyžádání závazného stanoviska orgánu kraje v přenesené působnosti nebo nedodržuje podmínky určené v tomto závazném stanovisku,".

70. V § 37 odst. 2 se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad".

71. V § 37 odst. 3 se slova "národního výboru" nahrazují slovy "okresního úřadu".

72. V § 39 odst. 1 se slova "okresní národní výbor" nahrazují slovy "okresní úřad" a slovo "občanovi" se nahrazuje slovy "fyzické osobě".

73. V § 39 odst. 2 se v návětí slovo "občanovi" nahrazuje slovy "fyzické osobě" a v písmenech e) a g) se slova "okresního národního výboru" nahrazují slovy "okresního úřadu".

74. V § 39 odst. 3 se v návětí slovo "občanovi" nahrazuje slovy "fyzické osobě" a písmeno b) zní:

"b) provádí obnovu národní kulturní památky bez vyžádání závazného stanoviska orgánu kraje v přenesené působnosti nebo nedodržuje podmínky určené v tomto závazném stanovisku,".

75. V § 39 odst. 3 písm. c) se slova "okresního národního výboru" nahrazují slovy "okresního úřadu".

76. V § 41 se slova "národního výboru" nahrazují slovy "okresního úřadu".

77. V textu zákona se slovo "socialistické" zrušuje.

78. V textu zákona se slova "Československá akademie věd nahrazují slovy "Akademie věd České republiky". )

K části čtvrté návrhu zákona o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon)

Zákon č. 61/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 361/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., a zákon č. 356/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

(ČÁST PRVNÍ

Změna zákona č. 361/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb.,o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb.

Čl.I

V zákoně č. 361/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., čl. II zní:

"Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Povolení k restaurování udělená fyzickým osobám

a) před 1. červnem 1992 podle § 14 odst. 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, nebo

b) v době od 1. června 1992 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 14 odst. 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb.,

se považují za povolení podle § 14a zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 361/1999 Sb.

2. Řízení o udělení povolení k restaurování nebo o odnětí povolení k restaurování podle § 14 odst. 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 361/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., se dokončí podle dosavadních právních předpisů.".)

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona č. 356/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Čl.II

V čl. VI zákona č. 356/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se bod 26 zrušuje a dosavadní bod 27 se označuje jako bod 26.

K části páté návrhu zákona o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon)

Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, ve znění zákona č. 224/1999 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.

§ 2

(1)Kancelář zajišťuje obstarávání věcí spojených

1. s výkonem pravomocí prezidenta republiky stanovených Ústavou České republiky, ústavními zákony a zákony,

b) s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky.

(2) Kancelář vykonává státní správu na úseku památkové péče podle zvláštního právního předpisu¹).

---------

¹) Zákon č……/…….Sb., o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon).

§ 3

(1) Kancelář vykonává právo hospodaření k nemovitému majetku České republiky tvořícímu areál Pražského hradu, k zámku Lány a k ostatním nemovitostem tvořícím s nimi jeden funkční celek a pečuje o ně jako o sídlo prezidenta republiky; vykonává též právo hospodaření k movitým věcem, které souvisejí s těmito nemovitými věcmi historicky nebo funkčně anebo souvisejí s činností Kanceláře. Ustanovením tohoto odstavce nejsou dotčeny zvláštní zákony o úpravě vlastnických vztahů.(1))²)

(2) Kancelář si k plnění úkolů podle odstavce 1 může zřizovat příspěvkové organizace.(2))³)

------------------------------------------------------------------

(1))²) Například zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

(2))³) § 31 a 32 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla).

§ 4

(1) V čele Kanceláře je vedoucí Kanceláře, kterého jmenuje odvolává prezident republiky.

(2) Prezident stanoví vnitřní organizaci Kanceláře a okruh vedoucích pracovníků, které jmenuje a odvolává.

§ 5

Vojenská kancelář prezidenta republiky je vojenským útvarem ozbrojených sil České republiky. Úkoly Vojenské kanceláře prezidenta republiky, jmenování a odvolávání náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky a jeho pravomoci upravuje zvláštní právní předpis.(3))⁴)

------------------------------------------------------------------

(3))⁴) Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.

K části šesté návrhu zákona o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon)

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 358/1999 Sb., 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 309/2000 Sb., 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 61/2001 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., 164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb. a zákona č. 274/2001 Sb.,

§ 3

1. Živností není:

a) provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě,1)

b) využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory,2)

c) výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským podle zvláštního právního předpisu,2a)

(d) restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi.2b))

d) restaurování kulturní památky.^2b)

--------

^2b) Zákon č. /200 Sb., o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon).

2. Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob:

a) lékařů, lékárníků, stomatologů, psychoterapeutů, přírodních léčitelů, klinických logopedů, klinických psychologů a středních zdravotnických pracovníků, s výjimkou očních optiků a protetiků, ortopedických protetiků,2c) ortopedicko protetických techniků,2c)

b) veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků včetně pracovníků veterinární sanace a osob vykonávajících odborné práce při šlechtitelské a plemenářské činnosti v chovu hospodářských zvířat,3)

c) advokátů,4) notářů5a) a patentových zástupců6) a soudních exekutorů,6a)

d) znalců a tlumočníků,7)

5. auditorů8) a daňových poradců,8a)

6. burzovních dohodců a makléřů,8b)

7. zprostředkovatelů a rozhodců při řešení kolektivních sporů9) a rozhodců při rozhodování majetkových sporů,9a)

8. úředně oprávněných zeměměřických inženýrů.10)

(3)Živností dále není:

a) činnost bank,11) pojišťoven,12) zajišťoven, pojišťovacích agentů, pojišťovacích a zajišťovacích makléřů a odpovědných pojistných matematiků,12) penzijních fondů,12a) spořitelních a úvěrních družstev,12b) burz, organizátorů mimoburzovních trhů, obchodníků s cennými papíry8b) a zařizování a správa kolektivních majetkových účastí,13) a činnosti osob provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry,13a) činnosti osob provádějících přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních instrumentů za podmínek stanovených zvláštním zákonem,13b)

2. pořádání loterií a jiných podobných her,14)

3. hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem,15)

4. výroba elektřiny, plynu nebo tepla a rozvod elektřiny, plynu nebo tepla fyzickým či právnickým osobám, zajišťované ve veřejném zájmu,16)

5. zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje, nejde-li o provozování odborných činností na úseku rostlinolékařské péče,

6. prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti přímým spotřebitelům fyzickými osobami,

7. námořní doprava a mořský rybolov,17)

8. provozování dráhy a drážní dopravy,18)

9. zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí, poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejných mobilních telekomunikačních sítí a poskytování veřejných dálnopisných a telegrafních služeb,19)

10. výzkum, výroba a distribuce léčiv,20)

11. zacházení s návykovými látkami, přípravky je obsahujícími a s některými látkami používanými k výrobě nebo zpracování návykových látek podle zvláštního zákona,21)

12. činnost autorizovaných nebo akreditovaných osob v oblasti státního zkušebnictví,22)

13. zahraniční obchod s vojenským materiálem,22a)

14. státní odborný dozor nad bezpečností práce a technických zařízení,22b)

15. provozování rozhlasového a televizního vysílání,23)

16. nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb,

r) zprostředkování zaměstnání,23a)

s) činnost, při níž se navrhují, projektují, expertně posuzují, vyrábějí, staví, uvádějí do provozu, provozují, opravují, udržují, rekonstruují a vyřazují z provozu jaderná zařízení,

t) příprava vybraných pracovníků jaderných zařízení,23b)

u) provozování stanic technické kontroly,23c)

v) výchova a vzdělávání ve školách, předškolních a školských zařízeních zařazených do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení, vzdělávání v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech podle zvláštního právního předpisu,23d)

x) nakládání s vysoce nebezpečnými látkami,23e)

y) provozování letišť, provozování obchodní letecké dopravy a leteckých prací a poskytování leteckých služeb,23f)

z) projektování pozemkových úprav,23g)

aa) činnost organizací zřízených podle zvláštních právních předpisů23h) vykonávaná v souladu s účelem, pro který byly zřízeny,

ab) výkon sociálně-právní ochrany dětí právnickými a fyzickými osobami, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany dětí pověřeny podle zvláštního právního předpisu,23i)

ac) vyhledávání, průzkum a těžba nerostných zdrojů ze dna moří a oceánů a jeho podzemí za hranicemi pravomocí států,23j)

ad) provozování pohřebišť,23k)

ae) provádění archeologických výzkumů23l).

----------------

1) § 1 a 2 zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon), ve znění zákona č. 86/1950 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb.

2) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových prvků, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.

Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.

2a) Zákon č. 121/2000 Sb.

2b) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

2c) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění zákona ČNR č. 160/1992 Sb.

3) § 25 odst. 1 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii.

5a) Zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti.

6) Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění zákona ČNR č. 14/1993 Sb.

6a) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

8) Zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky.

7) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

8a) Zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky.

8b) Zákon ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění zákona č. 216/1994 Sb.

9) § 11 a § 13 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění zákona č. 519/1991 Sb., zákona č.118/1995 Sb. a zákona č. 155/1995 Sb.

9a) Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

10) Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.

11) Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb.

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

12) Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví).

12a) Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.

12b) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

13) Např. § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

13a) § 70b zákona ČNR č. 591/1992 Sb.

13b) § 45a zákona č. 591/1992 Sb.

14) Zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb.

15) § 2 a 3 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

16) Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci.

17) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č. 42/1980 Sb.

Nařízení ministra dopravy č. 75/1953 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení zákona o námořní plavbě.

18) § 60 odst. 3 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách.

19) Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.

20) Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.

21) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů.

22) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.

22a) Zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

22b) Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.

23) Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

23a) Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

23b) Zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení.

23c) Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.

23d) Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

§ 45 až 47 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).

23e) Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

23f) Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

23g) § 8a zákona ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

23h) Například § 31 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.

23i) § 4 odst. 2 písm. b) a § 48 až 50 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

23j) Zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států a o změně některých zákonů.

23k) Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů.

23l) Zákon č. / Sb., o ochraně kulturních památek a památkové péči a o změně některých zákonů (památkový zákon).