Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o biologických a toxinových zbraní

K § 1

Účelem navrhované zákonné úpravy je vytvořit předpoklady pro plnění závazků České republiky vyplývajících z Úmluvy o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení (dále jen Úmluva). Tato Úmluva ve svém článku IV ukládá smluvním státům přijmout veškerá nutná opatření k zákazu a zamezení zneužití agens a toxinu.

K § 2

Toto ustanovení definuje v souladu s Úmluvou některé další pojmy používané v textu zákona. Seznam vysoce rizikových biologických agens a toxinů bude obsahovat prováděcí právní předpis.

K § 3

Tento paragraf stanovuje působnost státní správy a dozoru pro Státní úřad pro jadernou bezpečnost, včetně jeho funkce národního úřadu v oblasti zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní. Zároveň obsahuje zákonné zmocnění pro vedení systému evidence držitelů povolení k nakládání s vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny, evidence ohlašovatelů nakládajících s rizikovými biologickými agens a toxiny, dále evidence vysoce rizikových a rizikových biologických agens a toxinů a zařízení.

K § 4 a § 5

Tato ustanovení promítají základní princip Úmluvy, tj. úplný zákaz vývoje, výroby a jiné nakládání s bakteriologickými (biologickými) zbraněmi. Dále stanoví postup pro případ, že na území České republiky budou takové zbraně nalezeny. V tomto ustanovení je řešena i situace, kdy vysoce rizikový biologický agens či toxin může být nahodile izolován, nebo detekován kteroukoliv laboratoří.

K § 6

Toto ustanovení specifikuje účely, pro které lze nakládat se stanovenými vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny a za jakých podmínek.

K § 7

Uplatňuje se zde přísný požadavek Úmluvy a připravovaného Verifikačního protokolu - mít přehled o činnostech spojených s nakládáním s vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny. Podmínky pro vydání povolení jsou stanoveny tak, aby byla vytvořena záruka odpovídajícího nakládání. Povinně ustanovená odpovědná osoba – explicitně určená již před vydáním povolení (doklad o jejím ustanovení je součástí žádosti o povolení) je osoba, která dohlíží na bezpečné nakládání s předmětným materiálem. Ustanovení této odpovědné osoby není jmenováním pracovníka podle § 27 zákoníku práce.

K § 8

Navazuje na předcházející § 7 a specifikuje bezúhonnost pro účely tohoto zákona a doklady pro její ověření.

K § 9

Navazuje též na ustanovení § 7 a definuje minimální odbornou způsobilost pro nakládání s vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny.

K § 10

Stanoví náležitosti žádosti o udělení povolení k nakládání s vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny.

K § 11

Stanoví postup Úřadu při vydání rozhodnutí o vydání povolení pro nakládání s vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny a současně stanoví, kdy se vydání povolení zamítne.

K § 12

V tomto paragrafu se stanoví případy, za jakých lze povolení změnit a uvádí podmínky, kdy je možné povolení zrušit. Ustanovení o tom, že rozhodnutí o změně či zrušení povolení nemá odkladný účinek, umožňuje zabránit dalším protiprávním aktivitám nebo dalšímu porušování povinností držitele povolení.

K § 13

Zde zákon ukládá povinnosti držitelům povolení. Plnění těchto povinností umožní provádět kontrolu a omezit zneužití vysoce rizikových biologických agens a toxinů. Umožňuje účast mezinárodních inspektorů na výkonu dozoru a to za přímé účasti inspektorů Úřadu (obdoba jaderného a chemického dozoru).

K § 14

Toto ustanovení pouze zpřísňuje platnou legislativu - zákon č. 21/1997 Sb., (ve znění pozdějších předpisů) o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhajícím mezinárodním kontrolním režimům, bez toho, že by povolení nahrazovalo licenci vydanou podle tohoto zvláštního zákona. Toto opatření podstatně přispěje ke kontrole dodržování Úmluvy v ČR.

K § 15

Znění tohoto paragrafu připouští tranzit vysoce rizikových biologických agens a toxinů přes území České republiky pouze na základě povolení vydaném Úřadem. Toto opatření významně přispěje k ochraně obyvatel ČR.

K § 16

Evidenční a deklarační povinnost hlásit stanovené údaje Úřadu zajišťuje plnění informačních povinností České republiky jako smluvního státu Úmluvy (opatření k posílení důvěry ) a umožňuje Úřadu mít aktuální přehled a je základním nástrojem k naplňování Úmluvy v ČR.

K § 17

Rizikové biologické agens a toxiny mohou být rovněž zneužity. Proto se vyžaduje jejich evidence a jejich ohlašování Úřadu formou deklarace. Není však třeba povolení Úřadu pro nakládání s nimi.

K § 18

Vymezují se zde dozorové pravomoci Úřadu a jeho kontrolních pracovníků-inspektorů biologické ochrany a zákon je vybavuje potřebnými oprávněními.

K § 19

Ukládá se zde povinnost ústředním orgánům státní správy a jiným správním úřadům - informovat Úřad při podezření z úniku, či zneužití vysoce rizikových a rizikových agens a toxinů. Dále jim ukládá přijmout opatření k jejich včasné detekci a k omezení jejich úniku.

K § 20

Zde je uveden postup v případě, že inspektoři zjistí nedostatky v činnosti kontrolované osoby.

K § 21

Toto ustanovení upravuje postihy za porušení ustanovení tohoto zákona v podobě zákazu činnosti a uložení pokuty. Horní hranice pokuty vychází z odhadů vzniku možných škod. Diferenciace postihu vyjadřuje závažnost porušení ustanovení zákona, jsou rovněž stanoveny lhůty pro uložení pokuty a možnosti od uložení pokuty upustit.

K § 22

Obsahuje zmocnění Úřadu k vydání prováděcích předpisů. Rovněž je zde řešen postup právnických a fyzických osob, které provozují předmětné činnosti podle dosavadních předpisů po účinnosti tohoto zákona.

K § 23

Stejně jako zákon č.19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní, vyloučil nakládání se stanovenými  vysoce nebezpečnými chemickými látkami, tak i tento zákon  vylučuje nakládání s  vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny pouze na základě živnostenského zákona. Pro jejich vysokou nebezpečnost lze proto s nimi nakládat pouze na základě povolení Úřadu.

K § 24

Vzhledem k tomu, že Úřad se organizační i technickou přípravou nutnou k zajištění plnění povinností vyplývajících zabýval v dostatečném předstihu, vláda ČR neshledává žádných důvodů jeho účinnost odkládat s výhradou vybraných ustanovení § 7 odst.2 a § 8 odst.2 písm.b), které by měly nabýt účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské Unii v platnost.

V Praze dne 16. ledna 2002

Ing.Miloš Z e m a n, v.r.

předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a, v.r.

1.místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí