Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o vojácích z povolání - RJ

K bodu 1 (§ 2 odst. 3 a 4)

Změny v § 2 vycházejí z nutnosti přiblížit úpravu služebního poměru vojáků z povolání právu Evropských společenství, například respektovat směrnice Rady 76/207/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES. V souladu s právem Evropských společenství se zaručuje zejména rovnost zacházení s vojáky z povolání po dobu trvání služebního poměru i rovné zacházení s uchazeči o povolání do služebního poměru. Dále je v předmětném ustanovení nahrazen pojem služební zařazení pojmem služba, protože použité vyjádření nekoresponduje s jeho obsahem.

K bodu 2 (§ 2 odst. 5)

V souvislosti s předchozí úpravou v § 2 se stávající odstavec 5 ruší.

K bodu 3 (§ 2a)

Ustanovení § 2a upravuje a upřesňuje v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zpracování osobních údajů o vojákovi. Rozsah úpravy je stanoven tak, aby personální evidence mohla plnit svoje základní funkce a umožňovala spolupráci i s dalšími orgány státní správy. Přitom respektuje podmínky stanovené zákonem o ochraně osobních údajů. U zdravotní způsobilosti se postupuje podle již platné vyhlášky č. 256/1999 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě, která byla vydána v souladu se zmocněním podle § 3 odst. 2 zákona. Pro potřebu řešení různých žádostí, stížností a dalších podání, i pro další nepředvídatelné okolnosti, je nezbytné mít přehled i o nejzákladnějších osobních údajích osob blízkých. Předávání osobních údajů do zahraničí je ponecháno v režimu zákona č. 101/2000 Sb.

K bodu 4 (§ 3 odst. 2 písm. b)

Zrušení slova „stanovené“ vychází z uvozovací věty odst. 2, podle níž mají být teprve prováděcím právním předpisem stanoveny m.j. kvalifikační předpoklady pro služební zařazení. Úprava sleduje zpřesnění zákona.

K bodu 5 (§ 4)

Navrhuje se nahradit dosavadní pojem povolávací řízení výstižnějším pojmem, za který předkladatel považuje výběr uchazečů o povolání do služebního poměru. Dosavadní pojem nesprávně předjímá, že se část devátá o rozhodování ve věcech služebního poměru vztahuje na celé povolávací řízení. Proto se navrhuje nově upravit znění celého § 4. Úprava spočívá především v doplnění možnosti shromažďovat osobní data o uchazečích o povolání do služebního poměru a právo služebních orgánů a zaměstnanců, určených k provádění výběru uchazečů o povolání do služebního poměru, seznamovat se s nimi ve vymezeném rozsahu. Nově se upravuje doba pro uchování osobních údajů a údajů o důvodech nepovolání do služebního poměru a to po dobu 50 let. Po této době se údaje likvidují.

K bodu 6 a 7 (§ 5 odst. 1 a 5)

Na základě nově navrhovaného institutu zkušební doby je třeba doplnit § 5 odst. 1 o novou náležitost rozhodnutí o povolání do služebního poměru.

Nově se stanoví zkušební doba jako obligatorní institut při povolání do služebního poměru. Absence tohoto ustanovení v platném zákoně způsobuje, že služební orgány nemohou propouštět nově povolané vojáky, kteří neprokázaly dostatek fyzických a volních vlastností a při personálním pohovoru před začátkem jejich vojenské kariéry nebylo možné takový stav spolehlivě předvídat. Stanovení zkušební doby je důležité pro budoucí profesionální armádu.

K bodu 8 a 9 (§ 6 odst. 2 a 6)

Stávající zákonná úprava neumožňuje služebně zařadit vojáka z povolání v zájmu ozbrojených sil k výkonu služby do struktur nadnárodních a mezinárodních organizací nebo orgánů v zahraničí (např. NATO, OSN, OBSE, ZEU). Proto se platné znění v tomto ohledu rozšiřuje.

V souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, je třeba v zákoně doplnit výslovně i organizační složky státu.

K bodu 10 a 11 (§ 7 odst. 4 a § 8 odst. 5)

Podstatným zásahem do systému průběhu služby podle platného zákona je nově navrhovaná možnost jmenovat vojáka z povolání do nižší hodnosti než je hodnost, kterou v průběhu dosavadního trvání služebního poměru dosáhl. Podmínkou pro jmenování do nižší hodnosti je především jeho souhlas, který mimo jiné zdůrazňuje výjimečnost tohoto nového institutu. Současně se stanoví, že se zachovávají výsluhové náležitosti (§ 143 odst. 6).

K bodu 12 (§ 11 odst. 3)

Platný zákon neupravuje možnost přerušení služebního poměru v případech, kdy voják vykonává funkce v mezinárodních nebo nadnárodních organizacích anebo orgánech, a kdy je těmito subjekty plně finančně zabezpečen. Proto se navrhuje doplnit další důvod pro přerušení služebního poměru.

Přerušení služebního poměru při přerušení studia se navrhuje z důvodu účelnějšího využití tohoto institutu.

K bodu 13 a 14 (§ 16 odst. 1 a 2)

Nové znění sleduje precizaci daného ustanovení a cíl odstranit nedostatky, které bylo možné v praxi řešit pouze nepříliš jednoznačným výkladem. Tato úprava přímo souvisí s navrhovanou úpravou § 71; zavádí se místo přeložení.

K bodu 15 (§ 17 odst. 2)

Současné znění § 17 odst. 2 neodpovídá úplně požadavkům, které by měl voják splňovat pro zařazení na konkrétní systemizované místo v ozbrojených silách. Praxe zejména postrádá posuzování psychické způsobilosti k uvažovanému novému služebnímu zařazení, která je totožná s psychickou způsobilostí ke konkrétní pracovní činnosti (např. u řidičů autobusů, strojvůdců), a která není zcela totožná s obecnou psychickou způsobilostí, která se zjišťuje klinicky. Doplnění posuzování fyzické zdatnosti je potřebné pro budoucí profesionály; navazuje na § 16 odst. 4 branného zákona.

K bodu 16 (§ 18)

Důvody zániku služebního poměru se navrhuje rozšířit o ty důvody, které vyplývají z rozhodnutí jiných orgánů a není je třeba duplicitně řešit formou dalšího rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Zánik služebního poměru formou zrušení ve zkušební době byl doplněn v návaznosti na úpravu § 5 odst. 1.

K bodu 17 (§ 19)

Navrhuje se převést fakultativní důvody propuštění ze služebního poměru do důvodů obligatorních, aby nedocházelo k nejasnostem a praktickým problémům při realizaci jednotlivých propouštěcích důvodů. V návaznosti na změnu v označení některých důvodů propuštění bylo nutné nově formulovat i odstavec 2.

K bodu 18 až 22 (§ 20)

Vzhledem k tomu, že zákaz propuštění ze služebního poměru je u vojáků z povolání v souladu s § 19 odst. 2 vázán na rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, navrhuje se nová úprava vázaná právě na tento akt. Tím se zamezí faktickému dvojímu režimu, kdy bez ohledu na vydání rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, je voják i po delší dobu v neschopnosti ke službě dále ve služebním poměru, a na jeho služební místo nelze zařadit jiného vojáka.

Protože institut „plat v nemoci“ byl pro vojáky z povolání zrušen a existuje již jen „nemocenské“, je třeba na to reagovat příslušnou úpravou v navrhované novele zákona.

V souladu se směrnicí č. 92/85/EHS byl zákaz propuštění vztažen i na vojákyně do 9. měsíce po porodu a na kojící vojákyně.

V § 20 odst. 1 písm. d) se v zásadě jedná pouze o lázeňské léčení; jiný důvod léčení poskytovaného v době neschopnosti, kromě ústavního, neexistuje.

K bodu 23 (§ 21a)

V návaznosti na zavedení zkušební doby je třeba vymezit i podmínky zániku služebního poměru. Zánik služebního poměru k poslednímu dni kalendářního měsíce se navrhuje především z finančních důvodů.

K bodu 24 (§ 22)

Protože formou rozhodnutí služebního orgánu zaniká služební poměr pouze v případě propuštění ze služebního poměru, je třeba zpřesnit ustanovení § 22.

K bodu 25 (§ 25 odst. 3)

Jedná se pouze o změnu terminologie, která vychází z potřeby provázanosti zákonů branného zákonodárství; v tomto případě se konkrétně jedná o vazbu na § 36 branného zákona.

K bodu 26 a 27 (§ 31 odst. 1 a 2)

Navrhovaná úprava vychází z potřeby odlišení volna podle tohoto ustanovení zákona od služebního volna vyplývajícího z vyhlášky č. 263/1999 Sb., kterou se stanoví důvody pro poskytování služebního volna vojákům z povolání pro překážky ve službě a rozsah služebního volna, a která upravuje překážky ve službě z důvodů obecného zájmu a důležité osobní překážky ve službě. Nejedná se ani o náhradní volno podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 28 (§ 32 až 36)

Upravuje se další podmínka pro nárok na řádnou dovolenou, která spočívá v určení minimální doby výkonu služby v kalendářním roce. Tím se odstraní dosavadní problém krácení řádné dovolené pro překážky ve výkonu služby, které by přesáhly do následujícího kalendářního roku. Zároveň se přechází na vymezení délky řádné dovolené v kalendářních dnech na stanovení délky řádné dovolené v týdnech. Fyzická a psychická náročnost služby, která by měla být ještě zvýšena u profesionálních vojáků, je důvodem pro návrh na poněkud vyšší výměru řádné dovolené než dosud. Navrhovaná délka řádné dovolené odpovídá návrhu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V návaznosti na novou úpravu délky řádné dovolené se upravuje i krácení řádné dovolené vojáka.

Krátká dovolená se mění z  nárokové na fakultativní a zpřesňuje se dikce tohoto ustanovení. Dosavadní úprava se v průběhu doby od účinnosti zákona jako obligatorní institut neosvědčila, a to zejména tam, kde voják plnil úkoly v zahraničí a při zabezpečování bojové pohotovosti u některých vojenských útvarů.

K bodu 29 a 30 (§ 41 odst. 2 a odst. 6 až 8)

Podle Listiny základních práv a svobod mají ženy právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. Toto právo má stanovit zákon. Ochranu zdraví vojákyň se navrhuje upravit obdobně jako pro ženy v jiných služebních poměrech, například pro policistky a celničky, včetně prováděcího předpisu.

K bodu 31 (§ 47 odst. 4)

V souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, je třeba v zákoně doplnit výslovně i organizační složky státu.

K bodu 32 (§ 49)

Povinnost nadřízeného seznamovat podřízené vojáky s vojenským řádem a jeho změnami byla doplněna na základě zmocnění pro prezidenta republiky stanovit ve vojenském řádu podrobnou úpravu vojenského kázeňského práva (§ 50).

K bodu 33 (§ 50 odst. 3)

V zákoně o vojácích z povolání chybí obdobné zmocnění pro prezidenta republiky, které obsahuje zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičeních a o některých právních poměrech vojáků v záloze. Přitom § 50 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb. předpokládá stanovit část obsahu vojenského řádu, který může vydat pouze prezident republiky.

K bodu 34 (§ 51 odst. 2)

Navrhuje se upravit proces projednávání kázeňských přestupků podle zvláštního zákona obdobně jako u vojáků základní nebo náhradní služby, neboť není důvod pro procesní odlišnost. Plné zachování principu rovnosti občanů, tudíž i vojáků z povolání, se musí promítnout i v pravomoci služebních orgánů k ukládání ochranných opatření, která jsou v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, vedle sankcí upravena jako samostatný institut.

K bodu 35 (§ 56)

Jedná se o zpřesnění ustanovení v zájmu odstranění výkladových nejasností.

K bodu 36 až 39 (§ 59)

Nahrazení slov „Česká republika“ slovem „Ministerstvo“ sleduje lepší srozumitelnost zákona, zejména v souvislosti s dalším obsahem odstavce 3 předmětného ustanovení (na koho se mohou občané obracet v záležitostech poskytování např. zdravotní péče).

Ostatní úpravy bylo nutné provést k odstranění výkladových nejasností.

K bodu 40 (§ 60 odst. 5)

Úpravou tohoto ustanovení se reaguje na navrhovanou úpravu důvodů zániku služebního poměru.

K bodu 41 až 45 (§ 61)

V současné době stanovenou povinnost ministerstvu zabezpečovat byt vojákům z povolání nelze v plném rozsahu realizovat; ministerstvo není schopno uspokojit všechny žádosti o byt, které vyplývají nejen z potřeb vojáků z povolání, ale i z potřeb ozbrojených sil na jejich mobilitu.

Zčásti nově koncipovaný přídavek na bydlení představuje podporu na bydlení vojáků z povolání, zejména nově povolávaných do služebního poměru, kterým ministerstvo nezabezpečilo byt v obci výkonu služby nebo v obci, ze které mohou denně dojíždět do místa pravidelného výkonu služby. Tento přístup odráží hlediska náročnosti služby a jejího výkonu v místě podle potřeb ozbrojených sil, což je důležité pro připravovanou profesionální armádu.

Nově nebude přídavek na bydlení náležet vojákům, kteří bez vážného důvodu odmítli byt zabezpečený ministerstvem, v případech přerušení služebního poměru a v době služebního zařazení čekatel-praporčík nebo čekatel-důstojník. Za vážné důvody odmítnutí bytu zabezpečeného ministerstvem se bude například považovat odmítnutí bytu hygienicky závadného nebo hygienicky nevhodného, nebo nepřiměřeně malého z hlediska velikosti rodiny vojáka.

Ustanovení o výši přídavku na bydlení se nemění.

V souvislosti s nově vkládaným § 61a, který upravuje ubytování, není důvod pro ponechání zmocňovacího ustanovení v zákoně.

K bodu 46 (§ 61a)

Do návrhu novely zákona byl v modifikované podobě přenesen § 26 vyhlášky č.266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání; byl upraven podle potřeb ozbrojených sil. Ubytování řeší především potřeby vojáků, kteří se připravují k výkonu služby studiem a po dobu této přípravy budou mít zabezpečeno obligatorně bezplatné ubytování, stejně jako potřeby vojáků, u nichž místo výkonu služby není totožné s místem trvalého pobytu nebo dopravní spojení jim neumožňuje denní dojíždění z místa trvalého pobytu do místa výkonu služby.

K bodu 47 (§ 62)

V návaznosti na nové vymezení pojmu rodiny vojáka v § 71 odst. 5 se upravuje v zájmu sjednocení i § 62 o zabezpečování rekreace vojákům a jejich rodinám. Navrhovaná úprava umožní zabezpečování rekreace i družce (druhovi) vojáka, který s ním žije v domácnosti.

K bodu 48 (§ 66 odst. 3)

Navrhuje se v odstavci 3 zamezit dvojímu poskytování platu, popřípadě jeho náhrady v případech, kdy je voják vyslán k výkonu služby v mezinárodních nebo nadnárodních organizacích a orgánech (§ 6), které mu poskytují plné finanční zabezpečení. Proto se doplňují podmínky zániku nároku na plat; zánik nároku na cestovní a jiné náhrady je pro tyto účely upraven v § 87a.

K bodu 49 (§ 68 odst. 2)

Nově se navrhuje stanovit vojákovi povinnost vrátit plat nebo jeho část za dobu řádné dovolené nebo její část ve všech případech krácení řádné dovolené podle § 35, nikoli jen při zániku služebního poměru, a to v souladu s obdobnou úpravou v § 110b odst. 5 zákoníku práce.

K bodu 50 až 52 (§ 69)

Navrhované zvýšení rozpětí částek náborového příspěvku v odstavci 1 navazuje na přijetí koncepce profesionalizace Armády České republiky a potřebu dosažení naplněnosti útvarů a zařízení AČR podle jejich potřeb co do počtu a požadované kvalifikace. Náborový příspěvek je nástrojem personální politiky s cílem zabezpečit optimální personální obsazení vojáky z povolání při obsazování nově vznikajících útvarů a zařízení.

V § 69 odst. 2 se v souladu s navrhovanými změnami v § 18 a 19 zákona uvádí do souladu důvody propuštění, při kterých vzniká vojákovi povinnost vrátit vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část.

Navržená právní úprava výplaty v odstavci 5 má snížit objem vymáhaných částek v případech, kdy služební poměr zanikne před uplynutím sjednané doby trvání služebního poměru. Výše nevráceného náborového příspěvku se stává po odchodu vojáka do zálohy pohledávkou státu. Především vzhledem k vysoké administrativní náročnosti vymáhání neumořovaných pohledávek se navrhuje rozložit výplatu náborového příspěvku do časového období dvou let.

V návaznosti na zavedení institutu zkušební doby se upravuje poskytnutí první výplaty náborového příspěvku. Přestože první výplata příspěvku je po šesti měsících služby, může v praxi dojít k přerušení zkušební doby především z důvodu dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz. Proto se stanovuje jako dodatečná podmínka pro první výplatu příspěvku uplynutí zkušební doby.

K bodu 53 (§ 70)

V současné době platné ustanovení § 69 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. stanoví rozpětí výše náborového příspěvku, který lze vojákovi poskytnout v závislosti na dosaženém vzdělání a stanovené době trvání služebního poměru; návrh novely se týká pouze částek rozpětí náborového příspěvku. Proto je třeba opravit zmocnění k vydání prováděcího předpisu tak, aby jím nebylo upravováno to, co již je v zákoně obsaženo.

K bodu 54 (§ 71 odst. 5 a 6)

Dosavadní širší vymezení pojmu rodina převzaté ze zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, pro účely poskytování náhrad při povolaní do služebního poměru a při přeložení neúměrně rozšiřuje počet oprávněných žadatelů o tyto náležitosti. Pro aplikaci ustanovení zákona používajících pojem „rodina“ postačuje užší vymezení. Proto se navrhuje v odstavci 5 pro účely zákona považovat za rodinu vojáka jeho manželku (manžela) nebo družku (druha) a nezaopatřené děti, vždy však osoby, které jsou hlášeny k trvalému pobytu na území státu a které žijí s vojákem v domácnosti. Vymezení pojmu nezaopatřené dítě je řešeno odkazem na zákon o státní sociální podpoře. Stanovením podmínky nepřetržitého soužití družky (druha) a vojáka ve společné domácnosti alespoň po dobu tří měsíců a jejich společného trvalého pobytu se má zato, že se nejedná o jejich dočasné soužití. Úprava doby soužití družky (druha) s vojákem vychází z právní úpravy v zákoně o státní sociální podpoře (srov. § 7 odst. 8 zákona č. 117/1995 Sb.)

V návaznosti na nové vymezení pojmu rodina v odstavci 5 se stal nadbytečným obsah dosavadního odstavce 6 a je proto nahrazen jeho novým zněním, kterým se zavádí s využitím odkazu na zákon o obcích nový pojem „obec výkonu služby“. Zavedení tohoto pojmu vychází z potřeby precizovat nároky na náhrady při povolání do služebního poměru a při přeložení (§ 77) a na náhrady, které vyplývají z přepravních náležitostí (§ 92), a rovněž ze skutečnosti, že dosavadní vymezení místa výkonu služby v odstavci 3, které je pro účely náhrad při služebních cestách zcela opodstatněné, se pro poskytování náhrad v ostatních případech neosvědčilo.

K bodu 55 a 56 (§ 72)

Na rozdíl od dosavadní úpravy, která při dlouhotrvající služební cestě nebo odvelení přiznává vojákovi nárok na náhradu jízdních výdajů pouze k návštěvě rodiny, navrhuje se v odstavci 1 písm. e) poskytovat tuto náhradu všem vojákům do místa jejich trvalého pobytu. Tato úprava nepředstavuje nárůst potřeby finančních prostředků, neboť je plně kompenzována z úspory na stravném, které by jim jinak za tyto dny strávené na služební cestě náleželo.

V souladu s péčí o vojáky podle ustanovení § 59 zákona se navrhuje v odstavci 3 poskytovat cestovní náležitosti (stravné, náhradu prokázaných jízdních výdajů a náhradu prokázaných výdajů za ubytování) vojákům, kteří jsou vysíláni do rekvalifikačního kurzu podle § 64 zákona a ke studiu při zaměstnání v rozsahu jako při služební cestě. Úprava vychází z právní úpravy v prováděcím předpisu k zákonu o služebním poměru příslušníků Policie ČR (srov. § 15 vyhlášky č. 31/2000 Sb.).

K bodu 57 (§ 73)

Navrhuje se v doplňovaném odstavci 4, aby vojákovi, který je vyslán na služební cestu trvající déle než jeden kalendářní den do místa svého trvalého pobytu nebo do místa trvalého pobytu rodiny, náleželo stravné pouze za dobu, kdy konal službu, neboť se u něho předpokládá, že se bude po skončení výkonu služby denně vracet do svého bytu nebo k rodině a náklady na stravu proto nebudou u něho dosahovat stejné výše jako u vojáků, kteří jsou na služební cestě v místě, které není místem jejich trvalého pobytu nebo trvalého pobytu jejich rodiny. Jedná se o obdobnou úpravu v prováděcím předpisu k zákonu o služebním poměru příslušníků Policie ČR (srov. § 7 odst. 5 vyhlášky č. 31/2000 Sb.).

K bodu 58 a 59 (§ 74)

Z důvodu sjednocení s tarifním pásmem Českých drah se navrhuje snížit v odstavci 3 vzdálenost jízdy vlakem jedním směrem nad kterou se hradí příplatek za vlak vyšší kvality, a to o jeden kilometr.

V novém odstavci 5 se navrhuje vojákovi vyslanému na služební cestu taxativně stanovit rozsah náhrady jízdních výdajů za cesty do místa jeho trvalého pobytu nebo do místa pobytu jeho rodiny s tím, že mu budou hrazeny výdaje na příplatek za vlak vyšší kvality a místenku při použití autobusu, na rozdíl od úpravy v odstavci 3 týkající se služební cesty, pouze při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem.Tato úprava umožní zhospodárnit poskytování náhrad při služebních cestách a odvelení.

K bodu 60 (§ 76)

V souladu s právní úpravou provedenou zákonem o cestovních náhradách se v odstavci 2 zpřesňuje poskytování a výpočet náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (srov. § 7 odst. 5 zákona č. 119/1992 Sb.).

K bodu 61 až 65 (§ 77)

Nově navrhované použití pojmu „místo přeložení“ v odstavci 1 a 8 navazuje na úpravu v § 16 odst. 1 zákona.

V odstavci 2 se navrhuje vypustit slovo „ženatým“, protože novým užším vymezením pojmu „rodina vojáka“ v § 71 je toto slovo již nadbytečné. K rozšíření okruhu oprávněných vojáků ani ke změně podmínek nároku na náhrady jako při služební cestě nedochází. Současně se vylučuje nárok na uvedené náhrady vojákovi, který je služebně zařazen jako čekatel–důstojník nebo čekatel–praporčík. Obdobné ustanovení je obsaženo v prováděcím předpisu k zákonu o služebním poměru příslušníků Policie ČR (srov. § 16 vyhlášky č. 31/2000 Sb.).

V četných případech nemůže voják v místě přeložení získat byt. Z hlediska důležitého zájmu služby je v těchto případech účelné vojákovi kompenzovat zvýšené náklady spojené s dopravou z místa, kde má byt, do místa přeložení a zpět, popřípadě je-li odloučení z důvodu výkonu služby v jednotlivém kalendářním dnu delší než 11 hodin i náhradu zvýšených nákladů na stravování. Novým způsobem se stanovuje v odstavci 4 i nejvyšší rozsah náhrady jízdních výdajů (do 75% denní částky náhrady jako při služební cestě), které spolu s náhradou zvýšených nákladů na stravování (25% denní částky náhrady jako při služební cestě) nepřekročí denní částku náhrady jako při služební cestě (§ 77 odst. 3). Současně se v odstavci 5 vylučuje nárok na tyto náhrady vojákovi, který je služebně zařazen jako čekatel–důstojník nebo čekatel-praporčík. Obdobné ustanovení je obsaženo v prováděcím předpisu k zákonu o služebním poměru příslušníků Policie ČR (srov. § 16 odst. 3 vyhlášky č. 31/2000 Sb.).

V odstavci 6 se nově stanovuje zánik nároku na náhrady při denním dojíždění, a to při poskytnutí částečného bezplatného stravování. Vzhledem k nepatrným finančním částkám, které vojákovi při poskytnutí částečného bezplatného stravování podle platné právní úpravy náležejí (cca 5 Kč), se pro administrativní náročnost upouští od krácení náhrady a stanovuje se, že tato náhrada nenáleží.

Novým způsobem se v odstavci 7 stanovuje nárok na náhradu jízdních výdajů za cesty z místa trvalého pobytu do místa přeložení a zpět. Poskytování výše uvedené náhrady vojákovi jednou týdně působí komplikace v těch případech, kdy voják mimořádně vykoná v jednom kalendářním týdnu další cestu na úkor týdne předcházejícího nebo následujícího. Například navrací-li se voják pravidelně z místa trvalého pobytu do místa výkonu služby zpravidla v pondělí v ranních hodinách, nelze při dodržení ustanovení platného zákona poskytnout vojákovi náhradu jízdních výdajů, jestliže mimořádně tuto cestu vykoná již v neděli ve večerních hodinách. Proto se navrhuje poskytovat náhradu jízdních výdajů z místa trvalého pobytu do místa přeložení a zpět nejvýše pětkrát v kalendářním měsíci. Touto úpravou se optimálně využije poskytování náhrady jízdních výdajů vojákům s nepravidelně rozvrženou dobou služby a v režimu nepřetržitých služeb. Současně se nově stanoví nárok na náhradu jízdních výdajů za cesty z místa trvalého pobytu do místa ubytování a zpět, je-li cena jízdného stejná nebo nižší, než je jízdné za cesty z místa trvalého pobytu do místa přeložení a současně z místa přeložení do místa ubytování. Dále se nově stanovuje rozsah náhrady jízdních výdajů (§ 74 odst. 2).

V návaznosti na nově vymezený pojem místa přeložení v § 16 odst. 1 zákona se zpřesňuje znění odstavce 8.

Ustanovení odstavce 9 je vzhledem k užšímu vymezení pojmu „rodina“ nadbytečné a je proto nahrazeno novým zněním, ve kterém se stanovují podmínky zániku nároku na náhrady podle § 77 odstavce 2 až 8. Navrhuje se zánik nároku na náhrady v případě, že se voják přestěhoval do obce výkonu služby nebo pokud mu vznikl nárok na přídavek na bydlení. Dalším důvodem zániku nároku na náhrady je skutečnost, že voják začal konat službu v místě, které mu bylo určeno jako pravidelné místo výkonu služby v zahraničí, což je spojeno s poskytováním náhrady zvýšených životních nákladů podle zvláštního právního předpisu (nařízení vlády č. 62/1994 Sb.).

K bodu 66 (§ 79 odst. 2)

Protože jsou vojákům s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí poskytovány náhrady zvýšených životních nákladů je při služebních cestách v zemi pravidelného výkonu služby (pracoviště) v zahraničí a na území České republiky poskytování stravného nadbytečné. Navrhuje se proto v odstavci 2 v souladu s právní úpravou provedenou zákonem o cestovních náhradách nárok na stravné v těchto případech vyloučit (srov. § 17 zákona č. 119/1992 Sb.).

K bodu 67 a 68 (§ 81)

V odstavci 3 se zpřesňuje určení výše stravného při zahraniční služební cestě. Navrhovaná úprava navazuje na obdobnou úpravu v zákoně o cestovních náhradách (§ 12 odst. 4 zákona č. 119/1992 Sb.).

Nově se v odstavci 4 stanovuje, že nevzniká nárok na stravné při zahraniční služební cestě v případech, kdy je vojákovi zabezpečeno celodenní bezplatné stravování; v mnoha případech je totiž efektivnější zabezpečit těmto vojákům právě bezplatné stravování. Může se jednat o reciproční zahraniční přístup, vojenská cvičení s hromadnou přípravou stravy nebo bezplatné stravování ve vojenských školách nebo základnách v rámci zahraniční pomoci. Za bezplatné stravování se v těchto případech považuje rovněž peněžní příspěvek zahraniční strany, který je určen pro pořízení stravy.

K bodu 69 (§ 85)

Navrhuje se upřesnit možnost poskytování náhrady neprokázaných výdajů ve výši uznané nadřízeným, a to tak, aby náležely pouze při služebních cestách. Podle dosavadní právní úpravy mohl nadřízený poskytovat vojákovi náhrady neprokázaných výdajů rovněž v ostatních případech. Cílem úpravy je zvýšit hospodárnost při vynakládání prostředků na náhrady poskytované podle části páté, Hlavy III zákona.

K bodu 70 (§ 86 odst. 1)

Navrhuje se v návaznosti na úpravu v § 85 omezit poskytování záloh pouze pro případy služebních cest, neboť poskytování záloh v jiných případech je neúčelné a administrativně neefektivní.

K bodu 71 (§ 87a)

Navrhovaným ustanovením se zamezuje dvojímu poskytování cestovních a jiných náhrad v případech, kdy je voják vyslán k výkonu služby v mezinárodních a nadnárodních organizacích a orgánech (§ 6), které mu poskytují plné finanční zabezpečení.

K bodu 72 (§ 88)

Protože zaokrouhlování náhrady při denním dojíždění zákon neupravuje, navrhuje se stanovit zaokrouhlování této náhrady obdobným způsobem jako u stravného.

K bodu 73 (§ 88a)

Vzhledem k časové náročnosti zpracování vyúčtování a kontroly oprávněnosti nároku na cestovní a jiné náhrady se zavádí možnost jejich paušalizace. Právní úprava navazuje na obdobnou úpravu v zákoně o cestovních náhradách (srov. § 19 zákona č. 119/1992 Sb.).

K bodu 74 (§ 89)

Poskytování náhrad jako při služební cestě je v zákoně vymezeno příliš úzce a vzniká prostor pro spekulativní využívání tohoto institutu. Je proto nezbytné upřesnit postup  v prováděcím právním předpisu. V souvislosti s tím je třeba upřesnit i zmocňovací ustanovení.

K bodu 75 (§ 90 odst. 2)

Vojákům při výkonu zvláštních profesí nebo činností vzniká nárok na bezplatné stravování. Navrhuje se, aby v případech, kdy při služební cestě bezplatné stravování nelze podle odstavce 1 poskytnout a vojákovi vzniká nárok jak na náhradu v penězích, tak na stravné, náležela vojákovi pouze jedna, pro něho výhodnější náhrada. Tím se vylučuje nežádoucí souběh náhrad, které mají obdobný charakter.

K bodu 76 a 77 (§ 92 )

V odstavci 1 se v souladu s navrhovanými změnami v § 18 a 19 zákona uvádějí do souladu důvody propuštění, při kterých vzniká vojákovi nárok na bezplatnou přepravu.

Protože zákon umožňuje použití jiného než služebního silničního motorového vozidla jen při služebních cestách, navrhuje se v odstavci 2 rozšířit možnost použít jiné než služební motorové vozidlo po předchozím souhlasu nadřízeného i k cestám uvedeným v odstavci 1, při  kterých náleží vojákovi bezplatná přeprava. Na rozdíl od služební cesty je rozsah náhrady při použití jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestám podle odstavce 1 stanoven pouze ve výši jízdného odpovídajícího dopravního prostředku dálkové přepravy osob s výjimkou letenky. Tato úprava umožní zhospodárnit poskytování nárokových přepravních náležitostí.

K bodu 78 (§ 97 odst. 5)

Nárok na preventivní rehabilitaci je pro zákonem stanovené kategorie vojáků obligatorní. Při výkonu služby v zahraničí se pracovní podmínky přizpůsobují režimu pracoviště v zahraničí a vlastní realizace preventivní rehabilitace je obtížná a ekonomicky nákladná. Nutno vzít v úvahu, že vojáci z povolání nekonají službu v zahraničí pouze v okolních státech. Proto se navrhuje, aby vojákům konajícím službu v zahraničí preventivní rehabilitace nenáležela.

K bodu 79 (§ 98)

V souladu s rámcovou směrnicí č.89/391/EHS pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která má být vztažena i na služební poměry vojáků, bylo do návrhu novely zákona zapracováno nové znění § 98.

Hlavním cílem v péči o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby je zejména zajišťování prevence rizik, jejich vyhledávání, zjišťování jejich příčin a zdrojů, odstraňování nebo omezování rizik. Doplněny jsou povinnosti nadřízených zejména ve vztahu ke zdravotní způsobilosti vojáků, k jejich co nejširší informovanosti o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby, k zajištění školení vojáků o právních předpisech a interních normativních aktech, které upravují oblast bezpečnosti a ochrany zdraví, a následně ověřovat tyto znalosti vojáků. Pokud jsou vojákům poskytovány osobní ochranné prostředky, je služebním orgánům uložena povinnosti je v použivatelném stavu a provádět kontrolu jejich používání.

K bodu 80 (§ 116)

Dosavadní ustanovení zákona č. 221/1999 Sb., vycházelo z toho, že v případě náhrady škody na zdraví podle tohoto zákona není třeba upravovat náhradu věcné škody, neboť ta by měla být součástí náhrady škody na majetku. Praktické zkušenosti z realizace zákona však ukazují, že je vhodnější tuto škodu řešit v souvislosti s tou událostí, která ji  zapříčinila.

K bodu 81 a 82 (§ 117 odst. 1 a 2)

Ustanovení § 117 odst. 1 a 2 zákona upravuje náhradu za ztrátu na platu. S ohledem na potřebu provázanosti terminologie zákona se navrhuje nahradit slova „plat v nemoci“ slovy„náhrada ve výši platu“ (srov. § 68 odst. 3 zákona).

K bodu 83 (§ 119 odst. 2)

Náhrada účelně vynaložených nákladů v sobě zahrnuje komplex nákladů spojených s léčením; mimo jiné může zahrnovat dopravu a náhradu cestovních nákladů podle doporučení a schválení ošetřujícího lékaře, které se poskytují podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. V takovém případě by tato náhrada byla poskytnuta bezdůvodně dvakrát. Navrhovaná úprava toto dvojí plnění vylučuje.

K bodu 84 (§ 120 odst. 5)

Z platného ustanovení § 120 není zřejmé jakým způsobem se poskytuje jednorázové mimořádné odškodnění dojde-li k souběhu několika činností při jednom služebním zařazení, například činnosti podle odst. 2 a 3. Ze znění § 120 lze sice dovodit, že by jednorázové mimořádné odškodnění mělo náležet jen jednou; navrhovaná změna tuto skutečnost precizuje.

K bodu 85 (§ 122 odst. 1)

Odůvodnění je totožné s odůvodněním k bodu 79 s tím, že se v daném případě týká zejména pozůstalých po vojákovi.

K bodu 86 (§ 125 odst. 1)

Dosavadní znění zákona neumožňuje přiznat jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalým rodičům zejména mladšího vojáka, který zemřel za podmínek uvedených v § 120. Určitý finanční příspěvek rodičům v případě úmrtí vojáka při službě za podmínek uvedených v § 120 se jeví jako vhodný.

K bodu 87 (§ 132 odst. 1)

Nové znění reaguje na navrhovanou úpravu důvodů zániku služebního poměru podle § 18 nebo § 19.

K bodu 88 (§ 134 odst. 1)

Dosavadní znění nebylo jednoznačné; navrhovaná změna sleduje jeho zpřesnění. Současně se do ustanovení zapracovává dosavadní institut z § 165 odst. 4, který do přechodných ustanovení věcně nepatří. Kromě toho je třeba v nové poznámce pod čarou uvést odkaz na § 67 zákona č. 155/1995 Sb., který upravuje systém valorizace.

K bodu 89 (§ 135 odst. 2)

Navrhovaná změna reaguje na zpřesnění situace, kdy poživatel výsluhového příspěvku vstoupí do jiného služebního poměru.

K bodu 90 (§ 138)

Nové znění reaguje na navrhovanou úpravu důvodů zániku služebního poměru podle § 18 nebo § 19.

K bodu 91 (§ 139 odst. 2)

Smyslem odbytného je jednorázové vypořádání nároků, jak za kratší dobu služby (méně než 15 let), tak za delší dobu služby (více než 15 let) namísto dlouhodobé výplaty výsluhového příspěvku, tak jak to i vyplývá z § 139. V zájmu vytváření předpokladů pro profesionalizaci armády je třeba změnit i konstrukci a výši odbytného tak, aby byla preferována v jeho vyjádření doba služby zejména od 10 do 15 let. Zvolená doba trvání služebního poměru 10 až 15 let se jeví jako optimální pro profesionálního vojáka z hlediska psychické i fyzické náročnosti jeho služby a tím i z hlediska potřeb ozbrojených sil a státu. Navržená úprava nevyžaduje institut přechodného ustanovení, neboť odbytné bude stejné za kratší dobu služby a teprve od 10. roku služby výhodnější než jak stanoví dosavadní právní úprava. Nové řešení je zřejmé z následující tabulky.

Doba Služby	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	17	18	19
Počet platů	2	3	4	5	6	7	8	9	11	13	15	17	19	21	22	23	24	24

K bodu 92 (§ 139 odst. 3)

Po dvou letech účinnosti zákona se začínají vyskytovat případy, kdy v tomto období vojákovi zanikl služební poměr s nárokem na odbytné a v současné době žádá opět o povolání do služebního poměru. Při kratší době služby nejsou řešeny případy vzájemného zúčtování odbytného, popřípadě odchodného z jiného služebního poměru, obdobně jak je to upraveno v § 140 odst. 2 v případě odchodného.

K bodu 93 a 94 (§ 140 odst. 1 a 2)

Protožeodchodné v maximální výši šestinásobku průměrného měsíčního hrubého platu je poskytováno za 20 let služby, je předposlední věta nevyužívaným ustanovením. Proto se navrhuje vypustit.

Nárok na odchodné, které je současně poskytováno s výsluhovým příspěvkem vzniká i z jiných důvodů než jen z důvodu propuštění. Vzhledem k tomu je třeba upravit terminologii tohoto ustanovení a použít pojem zániku služebního poměru, který má širší význam a zahrnuje v sobě i pojem propuštění.

K bodu 95 (§ 141 odst. 2)

Je zřejmé, že nárok na úmrtné by měl vznikat pouze dětem s nárokem na sirotčí důchod, v opačném případě by toto ustanovení bylo nepřesné.

K bodu 96 (§ 142 odst. 4)

Dosavadní ustanovení není zcela přesné. Účelem navrhované změny je soulad řízení o výsluhových náležitostech s řízením o dávkách důchodového pojištění. Současně je třeba vyloučit při tomto řízení část devátou zákona, ve které je upraveno řízení v jiných věcech služebního poměru.

K bodu 97 až 102 (§ 143)

Navrhovaná změna nově upravuje stanovení rozhodného období a zjišťování průměrného měsíčního hrubého platu, který je důležitým východiskem pro stanovení nároků na výsluhové náležitosti. Návrh vychází z potřeby přihlížet k delší době služebního poměru; přitom by neměly být brány v úvahu nahodilé příjmy, které neodůvodněně zkreslují průměrný měsíční hrubý plat a tím i výši výsluhových náležitostí.

S ohledem na změnu stanovení výše odbytného, jehož maximální částka se navrhuje ve výši dvacetičtyřnásobku průměrného hrubého měsíčního platu, je třeba upravit maximální částku i v tomto ustanovení.

Poznatky získané od účinnosti zákona č. 221/1999 Sb. ukázaly, že dosavadní ustanovení § 143 odst. 6 není využíváno výjimečně, ale vzhledem k častým organizačním změnám je užíváno velmi často. V řadě případů dochází k tomu, že voják prakticky službu koná jen několik let, ale dopočet činí i 10 a více let. Jestliže voják nekoná službu, a to i bez vlastního zavinění, není správné, aby měl stejné výhody jako voják, který službu skutečně koná. Zvýhodnění jednou polovinou se proto jeví jako postačující. Současně je třeba upřesnit, že dopočtenou dobu nelze hodnotit zvýhodněně podle odstavce 1; tato skutečnost z dosavadního znění zákona jednoznačně nevyplývá.

Cílem úpravy druhé věty tohoto ustanovení je, aby voják, který byl výjimečně jmenován do nižší hodnosti, nebyl krácen na výsluhových náležitostech a při zániku služebního poměru získal minimálně takové náležitosti, jaké by mu náležely před jmenováním do nižší hodnosti.

Nové znění reaguje na navrhovanou úpravu důvodů zániku služebního poměru.

V návaznosti na ustanovení § 134 odst. 2, které řeší souběh výsluhového příspěvku s dávkami nemocenské péče v ozbrojených silách, je třeba v tomto ustanovení rozšířit povinnost příjemce dávky o oznámení vzniku nároku na výplatu dávek nemocenské péče v ozbrojených silách. Současně se navrhuje doplnit lhůtu pro splnění oznamovací povinnosti a stanovit sankční opatření, kdy příjemce výsluhového příspěvku stanovenou povinnost nesplní.

K bodu 103 (§ 164 odst. 4)

Změna byla provedena v důsledku úpravy propouštěcích důvodů v § 19.

K bodu 104 až 106 (§ 165)

Nové znění odstavce 1 reaguje na navrhovanou úpravu důvodů zániku služebního poměru.

Obsah odstavce 4 věcně nepatří do přechodných ustanovení a proto se v § 165 zrušuje; byl přesunut do § 134.

V Praze dne 16. ledna 2002

předseda vlády

ministr obrany

221/1999 Sb.

ZÁKON

ze dne 14. září 1999

o vojácích z povolání

Změna: 155/2000 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Tento zákon upravuje vznik, změnu, zánik a obsah služebních poměrů vojáků z povolání (dále jen "služební poměr").

§ 2

(1) Vojákem z povolání (dále jen "voják") je občan, který vojenskou činnou službu vykonává jako svoje zaměstnání. Voják je ve služebním poměru k České republice. Občan může být povolán do služebního poměru jen na základě vlastní žádosti.

(2) Právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky činí služební orgány, kterými jsou prezident republiky (dále jen "prezident"), ministr obrany (dále jen "ministr") a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci.

((3) Služební orgány jsou povinny zajišťovat rovné zacházení se všemi vojáky, pokud jde o podmínky výkonu služby a zabezpečení vojáků podle části páté a osmé.

(4) Ve služebním poměru je zakázána jakákoliv diskriminace vojáků z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, s výjimkou, kdy je pro to věcný důvod spočívající v předpokladech a povaze (služebního zařazení, které voják vykonává, a který je pro výkon tohoto služebního zařazení nezbytný.) služby, kterou voják vykonává, a který je pro výkon této služby nezbytný. Je zakázáno i takové jednání služebních orgánů, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích.).

(3) Služební orgány jsou povinny zajišťovat rovný přístup a rovné zacházení se všemi uchazeči o povolání do služebního poměru (dále jen „uchazeč“) a se všemi vojáky při vytváření podmínek výkonu služby, zejména pokud jde o odbornou přípravu a dosažení služebního postupu, odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty. Je zakázána diskriminace uchazečů a vojáků z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, manželského a rodinného stavu a povinností k rodině, těhotenství nebo mateřství anebo proto, že vojákyně kojí. Je zakázáno i takové jednání služebních orgánů, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích. Za takové jednání se považuje i navádění k diskriminaci. Za diskriminaci se nepovažují případy, kdy je pro odlišné zacházení věcný důvod spočívající v povaze služby, kterou voják vykonává a který je pro výkon této služby nezbytný.

(4) Služební orgán ani voják nesmí zneužívat výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru k újmě jiného vojáka nebo k ponižování jeho důstojnosti. Za ponižování důstojnosti se považuje i nežádoucí chování sexuální povahy a všechny formy obtěžování, které směřují k narušení důstojnosti vojáka, vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující a pokořující nebo urážlivé atmosféry, a které jsou nevítané, nevhodné nebo mohou být druhým vojákem oprávněně vnímány jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivňují výkon práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru.

((5) Nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebních vztahů zneužívat k újmě jiného vojáka nebo k ponižování jeho důstojnosti. Za ponižování důstojnosti se považuje i nežádoucí sexuální chování, které je nevítané, nevhodné nebo urážlivé nebo které může být druhým vojákem oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivňují výkon práv a povinností vyplývajících ze služebních vztahů.).

(6) (5)Dojde-li ve služebním vztahu k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení s vojáky nebo k nežádoucímu sexuálnímu chování při výkonu služby, má voják právo se domáhat, aby bylo upuštěno od tohoto jednání a aby byly odstraněny důsledky tohoto jednání.

(7) (6) Služební orgány nesmí vojáka jakýmkoli způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků vyplývajících ze služebního poměru.

ČÁST DRUHÁ

VZNIK, PRŮBĚH, ZMĚNY A ZÁNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU VOJÁKŮ

HLAVA I

VZNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU

§ 2a

Osobní údaje

(1) Od vzniku služebního poměru do jeho zániku zpracovávají služební orgány tyto osobní údaje¹⁾ vojáka:

a) jméno a příjmení , včetně předchozích jmen a příjmení a rodného příjmení,

b) akademické tituly a vědecké hodnosti s daty jejich přiznání,

c) rodné číslo,

d) adresu místa trvalého pobytu a bydliště,

e) státní občanství,

f) získané vzdělání,

g) zdravotní způsobilost k vojenské činné službě,^1a)

h) přehled o předchozích pracovních a služebních poměrech a o samostatných výdělečných činnostech,

i) jazykové znalosti a zkoušky z nich,

j) zvláštní schopnosti, dovednosti, zájmy a oprávnění,

k) trestní bezúhonnost,

l) rodinný stav,

m) jména, příjmení a adresy místa trvalého pobytu a bydliště osob blízkých.^1b)

(2) K doložení údajů podle odstavce 1 je voják povinen předložit platné doklady a podklady. Údaj o trestní bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. k) se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 6 měsíců.

(3) Služební orgány vedou osobní údaje v osobním spisu vojáka a zakládají do něj doklady a podklady, které prokazují pravdivost a přesnost osobních údajů. Dále vedou v osobním spisu vojáka doklady a podklady o průběhu jeho služebního poměru. Osobní údaje jsou vedeny i s využitím výpočetní techniky.

(4) Voják je povinen oznámit služebnímu orgánu změny v osobních údajích, a to do osmi dnů ode dne, kdy ke změnám došlo.

(5) Služební orgány zpracovávají při plnění služebních úkolů osobní údaje vojáka v rozsahu vyplývajícím z tohoto zákona. Nestanoví-li tento zákon jinak, postupují při shromažďování, uchovávání, zpřístupňování, předávávání a jiném zpracovávání osobních údajů o vojácích a jiných fyzických osobách podle zvláštního právního předpisu.^1c)

§ 3

Podmínky povolání do služebního poměru

(1) Do služebního poměru může být povolán občan České republiky starší 18 let, který

a) složil vojenskou přísahu,

b) vykonal základní nebo náhradní vojenskou službu,

c) není ke dni povolání do služebního poměru členem politické strany, politického hnutí a odborové organizace,

d) je trestně bezúhonný,

e) je zdravotně způsobilý k výkonu služby,

f) splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení.

(2) Ministerstvo obrany (dále jen "ministerstvo") stanoví vyhláškou

a) po dohodě s ministerstvem zdravotnictví způsob posuzování zdravotní způsobilosti občanů pro povolávání do služebního poměru,

b) kvalifikační předpoklady (stanovené) pro služební zařazení.

(§ 4

Povolávací řízení

(1) Povolávací řízení o povolání do služebního poměru se zahajuje doručením písemné žádosti občana služebnímu orgánu.

(2) V povolávacím řízení služební orgán ověří, zda občan, který se uchází o povolání do služebního poměru, splňuje podmínky stanovené v § 3, a shromáždí k tomu potřebné podklady. Trestní bezúhonnost podle § 3 odst. 1 písm. d) se prokazuje výpisem z Rejstříku trestů ne starším než 3 měsíce.

(3) Služební orgán je povinen seznámit občana, který se uchází o povolání do služebního poměru, se základními právy a povinnostmi, které vyplývají ze služebního poměru, zejména s podmínkami služby a s platovými náležitostmi.

(4) Občan, který již byl ve služebním poměru k ozbrojeným silám, sborům a službám, může být znovu povolán do služebního poměru.

(5) Občan, který se uchází o povolání do služebního poměru, musí být o výsledku povolávacího řízení písemně vyrozuměn bezodkladně po rozhodnutí o jeho žádosti, nejdéle však do 6 měsíců ode dne, kdy byla žádost o povolání do služebního poměru doručena služebnímu orgánu.

(6) Při povolávacím řízení se zakládá a od vzniku služebního poměru se o vojákovi vede vojenská evidence podle zvláštního právního předpisu.¹⁾

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při povolávacím řízení.)

§ 4

Výběr uchazeče

(1) Výběr uchazeče se zahajuje doručením písemné žádosti o povolání do služebního poměru. Výběr provádějí služební orgány.

(2) Vyplnění osobního dotazníku, sdělení osobních údajů podle § 2a odst. 1, doložení osobních údajů podle § 2a odst. 2 a vyjádření souhlasu se zpracováním osobních údajů jsou podmínkami pro výběr uchazeče.

(3) Služební orgán ověří, zda uchazeč splňuje podmínky stanovené v § 3. Uchazeč musí být o výsledku výběru písemně vyrozuměn nejdéle do šesti měsíců ode dne doručení žádosti.

(4) Před povoláním uchazeče do služebního poměru jej služební orgán písemně seznámí s předpokládaným dnem vzniku služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem nástupu služby, se základní týdenní dobou služby a jejím rozvržením, platovými náležitostmi a výplatním termínem, délkou řádné dovolené, podmínkami výkonu služby, podmínkami zániku služebního poměru a opatřeními zajišťujícími rovné zacházení.

(5) O uchazeči, který písemně požádal o povolání do služebního poměru a nebyl povolán, uchovávají služební orgány osobní údaje a údaj o důvodu nepovolání do služebního poměru po dobu 50 let. Po uplynutí této doby tyto údaje zlikvidují.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku.

Dosavadní poznámka pod čarou č. 1 se zrušuje.

§ 5

Povolání do služebního poměru

(1) Služební poměr se zakládá dnem bezprostředně následujícím po dni doručení rozhodnutí služebního orgánu o povolání občana do služebního poměru (dále jen "rozhodnutí o povolání"). Rozhodnutí o povolání musí obsahovat

a) den nástupu služby,

b) služební zařazení,

c) místo nástupu služby,

d) dobu trvání služebního poměru,

e) zkušební dobu,

f) jmenování do hodnosti,

g)platové náležitosti.

(2) Dnem, který je v rozhodnutí o povolání stanoven jako den nástupu služby, vzniká služební poměr.

(3) Služební poměr nevznikne, nenastoupí-li občan bez závažného důvodu do služby v den stanovený v rozhodnutí o povolání.

(4) Do služebního poměru se voják povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let, není-li dále stanoveno jinak; dobu trvání služebního poměru může služební orgán na základě písemného souhlasu vojáka měnit. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí.

(5) Zkušební doba činí tři měsíce. Doba, po kterou voják nekoná službu z důvodu překážek ve službě nebo z důvodu neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, se do zkušební doby započítává v rozsahu nejvýše deseti dnů.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou dobu setrvání ve služebním poměru u vojáků, kteří se připravují k výkonu služby studiem.

HLAVA II

PRŮBĚH A ZMĚNY SLUŽEBNÍHO POMĚRU

§ 6

Služební zařazení

(1) Voják v průběhu služebního poměru vykonává službu podle potřeb ozbrojených sil na území státu i v zahraničí v

a) ozbrojených silách České republiky,

b) ministerstvu.

(2) Voják může v průběhu služebního poměru plnit služební úkoly obranného charakteru podle potřeb ozbrojených sil též v orgánech státní správy nebo v právnických osobách a organizačních složkách státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo(.), anebo v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech.

(3) Voják je služebně zařazován podle splněných kvalifikačních předpokladů, podle závěrů služebního hodnocení a podle doby výkonu služby v hodnosti, přičemž každému služebnímu zařazení odpovídá stanovená hodnost.

(4) Služebně zařadit vojáka podle odstavce 3 lze i na základě výsledků výběrového nebo konkurzního řízení. Služební orgány si pro tyto účely zřizují výběrové komise jako své poradní orgány.

(5) Voják, který se připravuje k výkonu služby studiem, se při povolání do služebního poměru služebně zařazuje jako čekatel. Po dobu studia na vojenských vysokých školách je služebně zařazen jako čekatel - důstojník a na vojenských středních školách jako čekatel - praporčík.

(6) Vláda stanoví nařízením orgány státní správy, v nichž vojáci plní služební úkoly obranného charakteru, a počet vojáků v nich; ministr stanoví právnické osoby a organizační složky státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo, v nichž vojáci plní služební úkoly obranného charakteru, a počet vojáků v nich.

§ 7

Vojenské hodnosti a hodnostní sbory

(1) Podle splněných kvalifikačních předpokladů je voják zařazen do hodnostního sboru a je jmenován do vojenské hodnosti (dále jen "hodnost").

(2) V hodnostních sborech se stanovují tyto hodnosti:

a) v hodnostním sboru čekatelů - praporčíků rotný, rotmistr, nadrotmistr,

b) v hodnostním sboru čekatelů - důstojníků podpraporčík, praporčík, nadpraporčík,

c) v hodnostním sboru rotmistrů rotný, rotmistr, nadrotmistr, štábní rotmistr,

d) v hodnostním sboru praporčíků podpraporčík, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík,

e) v hodnostním sboru nižších důstojníků podporučík, poručík, nadporučík, kapitán,

f) v hodnostním sboru vyšších důstojníků major, podplukovník, plukovník,

g) v hodnostním sboru generálů brigádní generál, generálmajor, generálporučík,

armádní generál.

(3) Do hodností generálů jmenuje vojáky prezident na návrh vlády, do ostatních hodností jmenují vojáky služební orgány.

(4) Vojáka lze s jeho souhlasem výjimečně jmenovat do nižší hodnosti, než které v průběhu služebního poměru dosáhl.

(5) Vojákovi lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně má, na dobu

a) výkonu volené funkce,

b) plnění služebního úkolu, který propůjčení vyšší hodnosti vyžaduje.

(6) Vojákovi, kterému byla vyšší hodnost propůjčena, přísluší práva a povinnosti, jako kdyby byl do této hodnosti jmenován. Propůjčení hodnosti však nezakládá nárok na úpravu platu podle této hodnosti.

(7) Doba, na kterou byla vyšší hodnost vojákovi propůjčena podle odstavce 4, končí dnem následujícím po dni, kdy důvod propůjčení vyšší hodnosti pominul.

(8) Hodnosti generálů propůjčuje vojákům na návrh vlády prezident, ostatní hodnosti propůjčuje ministr.

(9) Ministr stanoví počty vojáků v hodnostních sborech a může stanovit další členění do sborů podle odbornosti a specializace vojáků.

§ 8

Doba výkonu služby v hodnosti

(1) Nejkratší doba výkonu služby činí v hodnosti

a) podporučík 1 rok,

b) rotný, rotmistr, poručík a nadporučík 2 roky,

c) nadrotmistr, podpraporčík, kapitán a major 3 roky,

d) praporčík, nadpraporčík a podplukovník 4 roky.

(2) U hodnosti štábního rotmistra, štábního praporčíka, plukovníka a hodností v hodnostním sboru generálů se doba výkonu služby v hodnosti nestanovuje.

(3) V hodnostním sboru čekatelů - praporčíků a v hodnostním sboru čekatelů - důstojníků činí nejkratší doba výkonu služby v jednotlivých hodnostech 1 rok.

(4) Do doby výkonu služby v hodnosti, do které byl voják jmenován, se započte i doba výkonu služby v propůjčené hodnosti podle § 7.

(5) Doby výkonu služby v hodnostech před jmenováním vojáka do nižší hodnosti, než které v průběhu služebního poměru dosáhl, zůstávají vojákovi započteny.

§ 9

Dočasné zproštění výkonu služby

Při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu, ohrožoval-li by další výkon služby vojáka důležitý zájem služby nebo objasňování jeho činu, může být voják dočasně zproštěn výkonu služby ve svém služebním zařazení na dobu nejvýše 3 měsíců. Tuto dobu může ministr výjimečně prodloužit, nejdéle však o 3 měsíce. Je-li proti vojákovi vedeno trestní řízení, lze jej zprostit výkonu služby v jeho služebním zařazení do pravomocného skončení trestního řízení.

§ 10

Dispozice

(1) Voják, který nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení nebo nemůže být služebně zařazen, se určí do dispozice.

(2) Do dispozice se určí voják na dobu

a) nejvýše 3 měsíců a se souhlasem ministra nejvýše 6 měsíců, není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení,

b) dočasného zproštění výkonu služby,

c) kdy vojákyně nemůže z důvodu těhotenství vykonávat službu ve svém služebním zařazení,

d) mateřské dovolené obdobně jako u žen v pracovním poměru,¹⁾

e) rodičovské dovolené,²⁾

f) dovolené bez nároku na peněžní náležitosti po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle zvláštních předpisů,³⁾

g) dovolené bez nároku na peněžní náležitosti delší než 30 dnů,

h) po kterou je nezvěstný, nejdříve však po třicátém dni,

i) vazby.

(3) Do dispozice může být určen voják na dobu nejvýše 3 měsíců před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo před propuštěním ze služebního poměru.

(4) Do doby trvání služebního poměru se nezapočítává doba dispozice, do které byl voják určen podle odstavce 2 písm. g) a h) a podle odstavce 2 písm. i), byl-li pravomocně odsouzen za trestný čin.

(5) Po dobu dispozice podle odstavce 2 písm. a) až c) a podle odstavce 3 plní voják služební úkoly podle rozkazů nadřízeného.

(6) Voják, který byl určen do dispozice na dobu delší než 1 rok z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. e) až i), je po ukončení dispozice služebně zařazen podle § 6; v ostatních případech se vrací voják zpět do svého původního služebního zařazení.

Přerušení služebního poměru

§ 11

(1) Vojákovi se přerušuje služební poměr po dobu výkonu

a) funkce podle zvláštního předpisu,⁴⁾

b) funkce v zastupitelstvu územní samosprávy, za jejíž výkon náleží podle zvláštního právního předpisu odměna,

c) trestu odnětí svobody.

(2) Služební poměr se přerušuje podle odstavce 1 písm. a) a b) dnem zvolení a podle odstavce 1 písm. c) dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody.

(3) Vojákovi lze přerušit služební poměr z důvodu přerušení studia nebo pro výkon funkce v zahraničí v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech.

(4) Služební poměr se může přerušit na dobu nejdéle 6 let z celkové doby trvání služebního poměru; doba přerušení služebního poměru může být prodloužena o dobu trvání volební kampaně. Důvody přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně.

§ 12

(1) Doba přerušení služebního poměru se vojákovi nezapočítává do doby trvání služebního poměru.

(2) Voják po skončení přerušení služebního poměru pokračuje ve služebním poměru dnem, kdy důvody přerušení služebního poměru pominuly. Tímto dnem se voják služebně zařazuje podle § 6. Není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení, určí se do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. a). Zánik důvodů přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně.

§ 13

Dočasné pověření výkonem služby

v jiném služebním zařazení

(1) Voják může být dočasně pověřen výkonem služby v jiném služebním zařazení stejné nebo vyšší úrovně, nejdéle na dobu 1 roku.

(2) Při dočasném pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení nevzniká nárok na jmenování do hodnosti stanovené pro toto služební zařazení.

§ 14

Služební cesta

(1) Vojáka lze vyslat na služební cestu na dobu nezbytně nutnou. Voják na služební cestě plní služební úkoly podle rozkazu nadřízeného, který ho na služební cestu vyslal.

(2) Podmínky pro vykonání služební cesty vojákovi předem stanoví nadřízený, který ho na služební cestu vysílá.

§ 15

Odvelení

(1) Vojáka lze podle potřeb ozbrojených sil odvelet na dobu nejdéle 6 měsíců v kalendářním roce; na dobu delší může být odvelen jen se svým souhlasem nebo rozhodnutím ministra.

(2) Odvelením vojáka se rozumí jeho pověření služebními úkoly, a to i nesouvisejícími s jeho služebním zařazením, které plní po stanovenou dobu mimo místo pravidelného výkonu služby nebo i v něm. Nadřízený odveleného vojáka může stanovit, že odvelenému vojákovi může služební úkoly ukládat i jiný nadřízený.

§ 16

Přeložení

(1) (Voják může být přeložen k výkonu služby ve stejném nebo vyšším služebním zařazení do jiného místa výkonu služby.) Voják může být přeložen k výkonu služby do jiného místa výkonu služby, nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby. Jiným místem výkonu služby se rozumí obec,^5a)ve které má voják stanoveno nové místo výkonu služby (dále jen „místo přeložení“).

(2) Voják může být na vlastní žádost přeložen do jiného místa výkonu služby, nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby je-li to v souladu s potřebami ozbrojených sil.

§ 17

Služební hodnocení

(1) Služební hodnocení je podkladem pro rozhodování o služebním poměru vojáka.

(2) Služební hodnocení spočívá zejména v posouzení plnění služebních úkolů, povinností vojáka, jeho odborné a psychické způsobilosti ke služebnímu zařazení,zdravotnízpůsobilosti a fyzické zdatnosti pro další výkon služby.Služební hodnocení musí být písemné a hodnocený voják s ním musí být seznámen.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při služebním hodnocení a jeho hlediska.

HLAVA III

ZÁNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU

§ 18

Zánik služebního poměru

Služební poměr vojáka zaniká

a) uplynutím stanovené doby,

b) propuštěním,

c) odnětím hodnosti,

d) na základě rozhodnutí soudu o ztrátě vojenské hodnosti,⁵⁾

e) úmrtím vojáka,

f) prohlášením vojáka za mrtvého(.),

g) pozbytím státního občanství České republiky,

h) ztrátou zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné komise,^6a)

i) zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům,

j) zrušením ve zkušební době.

(§ 19

Propuštění ze služebního poměru

(1) Voják je propuštěn ze služebního poměru, pokud

a) pozbyl státní občanství České republiky,

b) dosáhl důchodového věku podle zvláštního právního předpisu,⁶⁾

c) došlo u něho podle rozhodnutí vojenské lékařské komise ke ztrátě zdravotní způsobilosti podle § 3 odst. 1 písm. e),

d) není pro něho v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení,

e) byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,

f) byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo byla-li mu způsobilost k právním úkonům omezena,

g) podle závěrů služebního hodnocení není způsobilý pro další výkon služby,

h) se stal členem politické strany, politického hnutí nebo odborové organizace,

i) vykonává výdělečnou činnost bez souhlasu služebního orgánu nebo činnost odpovědného zástupce podle zvláštního právního předpisu, je členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství statutárních nebo kontrolních orgánů nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob, jejichž zřizovatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad,

j) podal žádost o propuštění ze služebního poměru,

k) splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu⁷⁾ a z tohoto důvodu podal žádost o propuštění ze služebního poměru,

l) pominuly důvody přerušení služebního poměru podle § 11 a voják ve služebním poměru nepokračuje podle § 12 odst. 2.

(2) Voják může být ze služebního poměru propuštěn, pokud

a) přestal být ze zdravotních důvodů způsobilý vykonávat službu v dosavadním služebním zařazení nebo podle ustanovení zvláštního právního předpisu⁸⁾ není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení,

b) splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu,⁸⁾

c) byl pravomocně odsouzen za trestný čin, nejde-li o případ uvedený v odstavci 1 písm. e), a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil.

(3) Služební poměr zaniká uplynutím 3 kalendářních měsíců následujících po dni doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, není-li dohodou stanovena doba kratší; to neplatí při propuštění ze služebního poměru podle odstavce 1 písm.b), kdy služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, v němž dosáhl voják důchodového věku, není-li dohodou stanovena doba kratší, a podle odstavce 1 písm. j) a k), kdy služební poměr zaniká uplynutím 6 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, není-li dohodou stanovena doba kratší. Služební poměr podle odstavce 1 písm. l) zaniká uplynutím 15 dnů následujících po dni, kdy voják měl pokračovat ve služebním poměru, pokud mu v tom nezabránily závažné důvody. Z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. c) lze vojáka propustit ze služebního poměru do 6 měsíců ode dne, kdy se služební orgán o pravomocném rozsudku dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od nabytí právní moci rozsudku.)

§ 19

Propuštění ze služebního poměru

1. (1) Voják musí být propuštěn ze služebního poměru, pokud

a) dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu⁷⁾,

b) splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu^7a), přičenž dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu⁷⁾,

c) přestal být ze zdravotních důvodů způsobilý vykonávat službu v dosavadním služebním zařazení, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím, nebo podle zvláštního právního předpisu⁹⁾ není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení a není pro něho jiné služební zařazení,

d) se přestal připravovat k výkonu služby studiem a není pro něho jiné služební zařazení,

e) není pro něho v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení,

f) byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,

g) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil,

h) podle závěrů služebního hodnocení není způsobilý pro další výkon služby,

i) se stal členem politické strany, politického hnutí nebo odborové organizace,

j) vykonává výdělečnou činnost bez souhlasu služebního orgánu nebo činnost odpovědného zástupce podle zvláštních právních předpisů,^9a) je členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad,

k) podal žádost o propuštění ze služebního poměru,

l) pominuly důvody přerušení služebního poměru podle § 11 a voják ve služebním poměru nepokračuje podle § 12 odst. 2.

(2) Služební poměr zaniká uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po dni doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru vydaného služebním orgánem, není-li dohodou stanovena doba kratší; to neplatí při propuštění ze služebního poměru podle odstavce 1 písm. a) a b), kdy služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, v němž voják splnil podmínky nároku na starobní důchod, není-li dohodou stanovena doba kratší, a podle odstavce 1 písm. k), kdy služební poměr zaniká uplynutím šesti kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, není-li dohodou stanovena doba kratší. Služební poměr podle odstavce 1 písm. l) zaniká uplynutím patnácti dnů následujících po dni, kdy voják měl pokračovat ve služebním poměru, pokud mu v tom nezabránily závažné důvody. Z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. g) musí být voják propuštěn ze služebního poměru do šesti měsíců ode dne, kdy se služební orgán o pravomocném rozsudku dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku od nabytí právní moci rozsudku.

§ 20

Zákaz propuštění ze služebního poměru

(1) (Voják nesmí být ze služebního poměru propuštěn) O propuštění vojáka ze služebního poměru nesmí být rozhodnuto

a) při dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, s výjimkou případů, které jsou podle zvláštního právního předpisu⁹⁾důvodem zániku nároku na (plat v nemoci a ) nemocenské,

b) v době těhotenství vojákyně, do devátého měsíce po porodu, a v době kdy vojákyně kojí,

c) pečuje-li o dítě mladší 3 let,

d) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení poskytovaného v době neschopnosti ke službě až do jejího skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.

(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 písm. a), b), c), (e)) f) a (h)) i) ažl).

§ 21

Odnětí hodnosti

(1) Hodnost se odejme vojákovi za úmyslné zvlášť závažné porušení služebních povinností. Vojákovi, kterému byla hodnost odňata, přísluší hodnost vojín.

(2) Generálům odnímá hodnost prezident na návrh vlády; ostatním vojákům odnímá hodnost ministr.

(3) Dnem odnětí hodnosti zaniká vojákovi služební poměr.

§ 21a

Zrušení služebního poměru ve zkušební době

Služební orgán nebo voják může zrušit služební poměr ve zkušební době i bez uvedení důvodu. Služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém bylo doručeno vojákovi rozhodnutí služebního orgánu o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebo ve kterém bylo služebnímu orgánu doručeno písemné oznámení vojáka o zrušení služebního poměru ve zkušební době. Rozhodnutí nebo písemné oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době musí být doručeno druhé straně nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout.

§ 22

Nároky po zrušení rozhodnutí

o (zániku) propuštění ze služebního poměru

(1) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o (zániku) propuštění ze služebního poměru, služební poměr trvá se všemi právy a povinnostmi.

(2) Přesahuje-li celková délka doby, za kterou by měly být vojákovi poskytnuty peněžní náležitosti, 3 roky, přiznají se peněžní náležitosti v rozsahu a výši, v jaké by náležely při trvání služebního poměru, nejdéle za 3 roky, které předcházejí dni zrušení rozhodnutí o (zániku) propuštění ze služebního poměru.

§ 23

Písemné hodnocení při zániku služebního poměru

Při zániku služebního poměru je služební orgán povinen vydat na žádost vojáka nejpozději dnem zániku služebního poměru potvrzení o službě a písemné hodnocení, ve kterém musí být vyhodnocen celý průběh služebního poměru.

HLAVA IV

VÝKON A DOBA SLUŽBY

§ 24

Výkon služby

(1) Výkonem služby se rozumí plnění služebních povinností podle služebního zařazení a podle rozkazů nadřízeného.

(2) Za výkon služby lze též uznat činnost konanou z vlastní iniciativy ve prospěch ozbrojených sil, nepotřebuje-li k ní voják zvláštní oprávnění nebo nekoná-li ji proti výslovnému zákazu nadřízeného.

§ 25

Základní týdenní doba služby

a kratší týdenní doba služby

(1) Základní týdenní doba služby činí 42,5 hodiny.

(2) Nadřízený může stanovit vojákovi kratší týdenní dobu služby nebo dobu služby jinak vhodně upravit, požádá-li o to voják ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby. Vojákovi s kratší týdenní dobou služby přísluší měsíční plat odpovídající této kratší týdenní době služby.

(3) Nadřízený stanoví vojákovi na základě rozhodnutí (vojenské lékařské) přezkumné komise kratší týdenní dobu služby v rozsahu nejméně 30 hodin týdně a nejdéle po dobu 6 měsíců ode dne skončení neschopnosti ke službě pro služební úraz nebo nemoc z povolání.

§ 26

Rozvržení základní týdenní doby služby

(1) O rozvržení základní týdenní doby služby rozhoduje služební orgán. Stanoví začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech; doba nepřetržité služby může činit nejvýše 30 hodin. Dobu služby v jednotlivých dnech může nadřízený rozvrhnout na 2 části.

(2) Základní týdenní doba služby se rozvrhuje zpravidla rovnoměrně na 5 dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na sobotu a neděli. Vyžaduje-li to povaha služby, může se služba rozvrhnout nerovnoměrně; průměrná týdenní doba služby nesmí přitom v určitém období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro délku základní týdenní doby služby.

§ 27

Přestávky ve službě

(1) Voják má nejdéle po 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku v trvání nejméně 30 minut na jídlo a odpočinek. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být vojákovi zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek.

(2) Do základní týdenní doby služby se započítává přestávka na jídlo a odpočinek

a) v rozsahu 30 minut denně při rovnoměrném rozvržení týdenní doby služby,

b) v celkovém rozsahu 45 minut při nepřetržitém výkonu služby, která trvá nejméně 12 hodin,

c) v celkovém rozsahu 90 minut při nepřetržitém výkonu služby po dobu nejméně 24 hodin.

§ 28

Nepřetržitý odpočinek mezi službami

a nepřetržitý odpočinek v týdnu

Základní týdenní doba služby se rozvrhuje tak, aby voják měl mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 12 hodin a ve zvláštních nebo režimových službách v trvání alespoň 6 hodin; jednou v týdnu musí nepřetržitý odpočinek činit nejméně 36 hodin.

§ 29

Služba konaná nad základní týdenní dobu služby

(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je voják povinen konat službu nad základní týdenní dobu služby. Služba nad základní týdenní dobu služby se může konat jen na rozkaz nadřízeného nebo s jeho souhlasem.

(2) Službu nad základní týdenní dobu služby nesmí konat voják, kterému byla stanovena kratší týdenní doba služby.

(3) Službou v noci se rozumí služba v době od 22 hodin do 6 hodin.

§ 30

Služební pohotovost

(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený nařídit vojákovi služební pohotovost.

(2) Služební pohotovostí se rozumí přítomnost vojáka ve vojenských objektech nebo na jiných místech, která určí nadřízený, a to mimo dobu služby.

(3) Služební pohotovost nelze nařídit vojákovi, který má stanovenou kratší týdenní dobu služby.

§ 31

Nepřetržitý vojenský výcvik

(1) Při nepřetržitém vojenském výcviku náleží vojákovi za každé ukončené 2 dny výcviku 1 den (služebního) volna, který se poskytuje v den, který je jinak jeho dnem služby podle rozvrhu služeb.

(2) Nadřízený udělí vojákovi (služební) volno nejpozději do 6 měsíců od ukončení výcviku.

HLAVA V

DOVOLENÁ A SLUŽEBNÍ VOLNO

(§ 32

Délka řádné dovolené

(1) Voják má nárok na řádnou dovolenou v kalendářním roce v délce 37 kalendářních dnů, včetně 10 dnů, které jsou jinak dny jeho nepřetržitého odpočinku v týdnu. Připadne-li v době dovolené svátek ¹¹⁾ na den, který je jinak obvyklým dnem služby, nezapočítává se do řádné dovolené.

(2) Netrval-li služební poměr po celý kalendářní rok, má voják nárok na poměrnou část řádné dovolené. Poměrná část řádné dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru má voják nárok na jednu dvanáctinu dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den v měsíci, má voják nárok na poměrnou část dovolené i za tento kalendářní měsíc; za kalendářní měsíc, v němž služební poměr zanikl, má voják nárok na poměrnou část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr déle než 15 kalendářních dnů.

§ 33

Čerpání řádné dovolené

(1) Nástup řádné dovolené určuje nadřízený, a to s přihlédnutím k důležitým zájmům služby a k oprávněnému požadavku vojáka. Den nástupu řádné dovolené se musí vojákovi určit nejméně 15 kalendářních dnů předem; tato lhůta se může zkrátit, jestliže s tím voják souhlasí. Nástup řádné dovolené se může na žádost vojáka změnit.

(2) Nástup řádné dovolené určí nadřízený tak, aby ji voják mohl vyčerpat do konce kalendářního roku. Jestliže voják ze služebních důvodů nebo pro důležité osobní překážky ve službě nemohl řádnou dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je nadřízený povinen poskytnout ji tak, aby ji vyčerpal nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Nadřízený je však povinen určit vojákovi čerpání řádné dovolené alespoň 14 dnů v kalendářním roce vcelku.

(3) Nadřízený nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je voják uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je vojákyně na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo voják na rodičovské dovolené. Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek ve službě může nadřízený určit vojákovi čerpání dovolené jen na jeho žádost.

(4) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený změnit vojákovi původní určený nástup dovolené nebo ho z dovolené odvolat; voják má nárok na náhradu nákladů, které mu tím vznikly.

(5) Voják, jehož doba služby je rozvržena nerovnoměrně, čerpá dovolenou po tolik obvyklých dnů služby, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.

(6) Požádá-li vojákyně o poskytnutí řádné dovolené tak, aby řádná dovolená navazovala bezprostředně na konec mateřské dovolené,²⁾ a voják o poskytnutí řádné dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, ²⁾ je služební orgán povinen jejich žádosti vyhovět.

____________________

¹¹⁾ § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 204/1990 Sb., o prohlášení dne 6. července, dne upálení Mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky

§ 34

Přerušení řádné dovolené

Řádná dovolená se přerušuje, byl-li voják v době čerpání dovolené uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny; řádná dovolená se přerušuje také nástupem na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou.

§ 35

Krácení řádné dovolené

(1) Řádná dovolená se krátí při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz a při rodičovské dovolené, s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc podle zvláštního právního předpisu,⁴⁾za prvních 120 dnů a za každých dalších 30 dnů o jednu dvanáctinu. Řádná dovolená se nekrátí při neschopnosti ke službě pro služební úraz nebo nemoc z povolání.

(2) Řádná dovolená se krátí za každý den neomluvené nepřítomnosti vojáka ve službě o 2 dny, nejvíce o 22 dny v kalendářním roce.

(3) Je-li voják nepřítomen ve službě z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, po dobu vazby, byl-li pravomocně odsouzen, po dobu, kdy byl nezvěstný více než 30 dnů, a po dobu dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, řádná dovolená se krátí za každých 30 dnů nepřítomnosti o jednu dvanáctinu.

§ 36

Krátká dovolená

Na krátkou dovolenou v délce 10 kalendářních dnů v kalendářním roce nebo její poměrnou část má nárok voják, který nemá v místě výkonu služby byt a nemůže denně dojíždět k rodině.)

§ 32

Délka řádné dovolené

(1) Voják, jehož služební poměr trval po celý kalendářní rok, a který v tomto kalendářním roce konal službu alespoň 60 dnů, má nárok na řádnou dovolenou v délce 6 týdnů. Připadne-li v době dovolené svátek¹¹⁾ na den, který je jinak obvyklým dnem služby, nezapočítává se do řádné dovolené. Za den, ve kterém byla služba konána, se považuje den, v němž voják konal službu po převážnou část stanovené doby služby v kalendářním dni; části doby služby, v nichž byla konána služba v různých kalendářních dnech, se nesčítají.

(2) Netrval-li služební poměr po celý kalendářní rok, má voják nárok na poměrnou část řádné dovolené. Poměrná část řádné dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru má voják nárok na jednu dvanáctinu dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději patnáctý den v měsíci, má voják nárok na poměrnou část dovolené i za tento kalendářní měsíc; za kalendářní měsíc, v němž služební poměr zanikl, má voják nárok na poměrnou část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr déle než 15 kalendářních dnů.

(3) Vojákovi, jemuž nevznikl nárok na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce službu alespoň 60 dnů, náleží dovolená za dny, ve kterých konal službu, v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok, a to za každých 22 dnů, ve kterých konal službu.

(4) Týdnem dovolené se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů.

(5) Pro účely řádné dovolené se za výkon služby nepovažuje doba dalšího služebního volna pro důležité osobní překážky ve službě nebo z jiných vážných důvodů, doba neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, s výjimkou doby neschopnosti ke službě v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání, doba rodičovské dovolené, s výjimkou doby, po kterou voják čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou jsou ženy oprávněny čerpat mateřskou dovolenou,²⁾ a doba dovolené bez nároku na peněžní náležitosti.

§ 33

Čerpání řádné dovolené

(1) Nástup řádné dovolené určuje nadřízený, a to s přihlédnutím k důležitým zájmům služby a k oprávněnému požadavku vojáka. Den nástupu řádné dovolené musí nadřízený vojákovi určit nejméně 15 kalendářních dnů předem; tato lhůta může být zkrácena, jestliže s tím voják souhlasí. Nástup řádné dovolené může být na žádost vojáka změněn.

(2) Nástup řádné dovolené určí nadřízený tak, aby ji voják mohl vyčerpat do konce kalendářního roku. Jestliže voják pro důležitý zájem služby nebo pro důležité osobní překážky ve službě nemohl řádnou dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je nadřízený povinen poskytnout mu ji tak, aby ji vyčerpal v nejbližším možném termínu, nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Nadřízený je však povinen určit vojákovi čerpání řádné dovolené alespoň v délce dvou týdnů v kalendářním roce vcelku, jestliže mu na ni vznikl nárok.

(3) Nadřízený nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je voják uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je vojákyně na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo voják na rodičovské dovolené. Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek ve službě může nadřízený určit vojákovi čerpání dovolené jen na jeho žádost.

(4) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený změnit vojákovi původně určený nástup dovolené nebo ho z dovolené odvolat; voják má nárok na náhradu nákladů, které mu tím vznikly.

(5) Voják, jehož doba služby je rozvržena nerovnoměrně, čerpá dovolenou po tolik obvyklých dnů služby, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.

(6) Požádá-li vojákyně o poskytnutí řádné dovolené tak, aby řádná dovolená navazovala bezprostředně na konec mateřské dovolené,²⁾ a voják o poskytnutí řádné dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou jsou ženy oprávněny čerpat mateřskou dovolenou,²⁾ je nadřízený povinen jejich žádosti vyhovět.

(7) Nadřízený může určit vojákovi čerpání dovolené, i když dosud nesplnil podmínky pro vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok, jestliže lze předpokládat, že voják tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do zániku služebního poměru.

§ 34

Přerušení řádné dovolené

Řádná dovolená se přerušuje, byl-li voják v době čerpání řádné dovolené uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny; řádná dovolená se přerušuje také nástupem na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou.

§ 35

Krácení řádné dovolené

(1) Řádná dovolená se krátí při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz a při rodičovské dovolené, s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc podle zvláštního právního předpisu.⁴⁾ Za prvních 100 zameškaných dnů, na které by připadl výkon služby, a za každých dalších 22 zameškaných dnů, na které by připadl výkon služby se řádná dovolená krátí o jednu dvanáctinu. Řádná dovolená se nekrátí při neschopnosti ke službě pro služební úraz nebo nemoc z povolání.

(2) Řádná dovolená se krátí za každý den neomluvené nepřítomnosti vojáka ve službě o 2 dny, nejvíce o 18 dnů, na které by připadl výkon služby v kalendářním roce.

(3) Za každých 22 dnů nepřítomnosti vojáka ve službě z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, za dobu vazby, byl-li pravomocně odsouzen, za dobu, kdy byl nezvěstný více než 30 dnů, a za dobu dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, krátí se řádná dovolená o jednu dvanáctinu.

§ 36

Krátká dovolená

Vojákovi může být na jeho žádost poskytnuta krátká dovolená v rozsahu do deseti dnů v kalendářním roce k návštěvě rodiny, pokud nemá v obci výkonu služby byt a nemůže denně dojíždět k rodině. Krátká dovolená se poskytuje ve dnech, které jsou obvyklými dny služby vojáka. Krátkou dovolenou nelze poskytnout vojákovi, který pobírá přídavek na bydlení.

§ 37

Zvláštní dovolená

Voják, který koná po celý kalendářní rok službu zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou anebo službu uvedenou v § 120 odst.3 větě druhé, má nárok na zvláštní dovolenou v délce 7 kalendářních dnů v kalendářním roce. Ministerstvo po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná.

§ 38

Rodičovská dovolená a dovolená bez nároku

na peněžní náležitosti

(1) Vojákovi se na žádost poskytne rodičovská dovolená po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc⁴⁾ nebo rodičovský příspěvek podle zvláštních právních předpisů¹²⁾

(2) Nadřízený může vojákovi na jeho žádost udělit z rodinných nebo jiných závažných důvodů dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti nejdéle na dobu 12 měsíců.

§ 39

Služební volno při překážkách ve službě

(1) Nemůže-li voják pro překážky z důvodů obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat službu, má nárok na služební volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud úkony v obecném zájmu nebo v důležité osobní záležitosti nelze vyřídit mimo dobu služby.

(2) Služební orgán může poskytnout vojákovi pro důležité osobní překážky ve službě další služební volno, popřípadě mu může poskytnout služební volno i z jiných vážných důvodů.

(3) Služební volno pro překážky ve službě se vojákovi poskytuje ve dnech, které jsou jinak jeho obvyklými dny služby.

(4) Služební volno se poskytuje na žádost vojáka, pokud je důvod služebního volna předem znám. Překážku ve službě a dobu jejího trvání je voják povinen prokázat.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou, ze kterých konkrétních důvodů a v jakém konkrétním rozsahu se poskytuje služební volno.

HLAVA VI

ZVLÁŠTNOSTI PRŮBĚHU SLUŽBY

§ 40

Zvláštnosti průběhu služby v zahraničí

(1) Na vojáky, kteří konají službu v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil, a na jiné vojáky, kteří působí v zahraničí, se vztahují ustanovení tohoto zákona, nestanoví-li mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, které upravují podmínky působení těchto jednotek a vojáků, jinak.

(2) Pro službu v zahraničí lze vojáka povolat do služebního poměru i na dobu kratší než 2 roky.

(3) Vojáka ke službě do zahraničí vysílá ministr nebo služební orgány, které k tomu ministr zmocnil.

(4) Službu v zahraničí vykonává voják ve služebním zařazení a v hodnosti v souladu s podmínkami stanovenými mezinárodními smlouvami, kterými je stát vázán.

§ 41

Zvláštnosti průběhu služby vojákyň

(1) Těhotná vojákyně nesmí být určována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství; to platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu a vojákyni, která kojí.

(2) Těhotná vojákyně, vojákyně, která kojí a vojákyně pečující o dítě mladší než 1 rok může být určována do nočních služeb, do služeb konaných nad základní týdenní dobu služby a do služební pohotovosti jen s jejím souhlasem.

(3) Těhotná vojákyně a vojákyně pečující o dítě mladší 8 let může být odvelena do jiného místa služebního zařazení, přeložena a vyslána na služební cestu nad základní dobu služby jen s jejím souhlasem.

(4) Nárok vojákyně na mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou a na přestávky ke kojení se řídí zvláštním právním předpisem¹³⁾ obdobně jako u žen v pracovním poměru.

(5) Odstavce 2, 3 a 4 se vztahují také na vojáky, kteří pobírají peněžitou pomoc,⁴⁾ a osamělé vojáky, kteří trvale pečují o dítě.

(6) Vojákyně, která je těhotná, vojákyně do konce devátého měsíce po porodu a vojákyně, která kojí, nesmí konat činnost, která škodí jejímu organizmu, a činnost, která ohrožuje její mateřské poslání.

(7) Vojákyně, která je těhotná, vojákyně do konce devátého měsíce po porodu a vojákyně, která kojí, je povinna neprodleně oznámit a doložit služebnímu orgánu skutečnosti rozhodné pro posouzení zákazu činnosti vztahující se k jejímu služebnímu zařazení.

(8) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou činnosti a pracoviště, které jsou zakázány vojákyním, které jsou těhotné, vojákyním do konce devátého měsíce po porodu a vojákyním, které kojí.

§ 42

Zvláštnosti průběhu služby vojáků,

kteří se připravují k výkonu služby studiem

(1) Voják, který uzavřel dohodu o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, má nárok na studijní volno.

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a čerpání studijního volna.

§ 43

Zvláštnosti průběhu služby vojáků duchovních

a příslušníků zdravotnické služby

Na vojáky, kteří konají službu jako duchovní, a na příslušníky zdravotnické služby se vztahuje tento zákon, nestanoví-li mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána,¹⁴⁾ jinak.

ČÁST TŘETÍ

OBČANSKÁ PRÁVA

A VOJENSKÉ KÁZEŇSKÉ PRÁVO

HLAVA I

OMEZENÍ OBČANSKÝCH PRÁV VOJÁKA

§ 44

Shromažďovací právo

Voják nesmí ve vojenských objektech pořádat politická shromáždění ani provádět politickou agitaci.

§ 45

Sdružovací právo

1. Voják nesmí být členem politické strany, politického hnutí a odborové organizace.

(2) Vojáci se mohou sdružovat v profesních sdruženích, jejichž činnost musí být zabezpečena dohodou o spolupráci s ministerstvem a vnitřní normou ministerstva.

§ 46

Právo svobodně projevovat náboženství nebo víru

Voják nesmí pořádat náboženské obřady a bohoslužby a účastnit se jich, brání-li tomu důležitý zájem služby, nekoná-li službu duchovního podle § 43.

§ 47

Hospodářská a sociální práva

(1) Voják může výjimečně vykonávat výdělečnou činnost pouze s písemným souhlasem služebního orgánu, neovlivní-li tato činnost výkon jeho služby nebo jiný důležitý zájem ozbrojených sil.

(2) Služební orgán může udělený souhlas písemně odvolat. V odvolání souhlasu je služební orgán povinen uvést důvody změny svého rozhodnutí. Voják je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.

(3) Voják smí vykonávat činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a správu vlastního majetku.

(4) (Voják nesmí vykonávat činnost odpovědného zástupce podle zvláštního právního předpisu ani být členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob, jejichž zřizovatelem je ministerstvo a jiný správní úřad.) Voják nesmí vykonávat činnost odpovědného zástupce podle zvláštních právních předpisů^9a) ani být členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad.

HLAVA II

ZÁKLADNÍ POVINNOSTI VOJÁKŮ

A ZÁKLADNÍ POVINNOSTI NADŘÍZENÝCH

§ 48

Základní povinnosti vojáků

(1) Voják je povinen

a) důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a rozkazy nadřízených,

b) svědomitě a řádně konat službu podle svých sil, znalostí a schopností,

c) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby a které v zájmu ozbrojených sil nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn služebním orgánem,

d) ohlásit svému nadřízenému závady, nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby, a hrozící škodu,

e) zvyšovat své odborné znalosti a prohlubovat svoji kvalifikaci, dbát o svoji fyzickou zdatnost,

f) dodržovat pravidla služební zdvořilosti a chovat se i mimo službu tak, aby neohrozil vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil, dodržovat při výkonu služby právní předpisy, mezinárodní právo válečné a humanitární, mezinárodní smlouvy a rozkazy nadřízených,

g) při výkonu služby nosit předepsaný stejnokroj; výjimky stanoví služební orgán.

(2) Domnívá-li se voják, že rozkaz nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je voják povinen jej splnit. Voják je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, spáchal-li by jeho splněním trestný čin; tuto skutečnost ohlásí neodkladně vyššímu nadřízenému.

(3) Je-li při výkonu vojenské služby neodkladně třeba zákroku k odvrácení škody hrozící ve vojenských objektech a na vojenském materiálu, je voják povinen zakročit. Nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe, ostatní vojáky nebo občany anebo osoby sobě blízké.

§ 49

Základní povinnosti nadřízeného

Nadřízení jsou povinni ve vztahu k podřízeným zejména

a) organizovat, řídit, kontrolovat a hodnotit výkon služby,

b) zabezpečovat, aby byli pro výkon služby odborně připraveni a vycvičeni,

c) vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby,

d) vést je ke služební kázni, k plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností(.),

e) seznamovat vojáky s vojenským řádem a jeho změnami.

HLAVA III

KÁZEŇSKÁ PRAVOMOC,

KÁZEŇSKÉ ODMĚNY, KÁZEŇSKÉ TRESTY

A JEJICH UKLÁDÁNÍ

§ 50

Kázeňská pravomoc

(1) Kázeňskou pravomocí se rozumí právo udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty.

(2) Kázeňskou pravomoc mají v celém rozsahu prezident a ministr; v rozsahu stanoveném ve vojenských řádech služební orgány a nadřízení (dále jen "orgány s kázeňskou pravomocí"). K rozhodování o udělování kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů mohou orgány s kázeňskou pravomocí zřizovat kázeňské komise jako poradní orgány, ve kterých jsou zejména zástupci hodnostního sboru.

(3) Prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil stanoví ve vojenském řádu podrobnou úpravu vojenského kázeňského práva.

§ 51

Kázeňský přestupek

(1) Kázeňským přestupkem se rozumí zaviněné jednání, které je v rozporu s právními předpisy nebo vojenskými řády, předpisy a rozkazy, nejde-li o jiný správní delikt nebo není-li trestné podle trestního zákona.

(2) Jako kázeňský přestupek se vyřídí též jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise. (Takový přestupek projednávají orgány s kázeňskou pravomocí a ukládají za něj sankce, které stanoví zvláštní právní předpis ¹⁵⁾.)Orgány s kázeňskou pravomocí takový přestupek projednávají a ukládají za něj sankce a ochranná opatření podle zvláštních právních předpisů.¹⁵⁾

§ 52

Kázeňské odměny

(1) Kázeňské odměny se udělují za příkladné plnění služebních povinností nebo za záslužné činy. Záslužným činem se rozumí zejména vykonání hrdinského skutku, projev statečnosti při záchraně života nebo majetku.

(2) Kázeňskými odměnami jsou zejména

a) písemná pochvala,

b) prominutí dříve uloženého kázeňského trestu nebo jeho zahlazení,

c) peněžitý nebo věcný dar.

§ 53

Kázeňské tresty

(1) Kázeňské tresty se ukládají za kázeňské přestupky podle § 51 odst.1.

(2) Kázeňskými tresty jsou

a) napomenutí,

b) písemná důtka,

c) výstraha pro neodpovědný výkon služby,

d) snížení platu až o 15 % až na dobu 6 měsíců.

Ukládání kázeňských trestů

§ 54

(1) Postačí-li k nápravě vojáka a k obnovení služební kázně vytknutí méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupku, kázeňský trest se neuloží.

(2) Před uložením kázeňského trestu se musí úplně a přesně zjistit skutkový stav. Vojákovi se musí před uložením kázeňského trestu umožnit vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a hájit se. Orgány s kázeňskou pravomocí jsou oprávněny vyslechnout též toho, kdo podal podnět k projednání kázeňského přestupku.

(3) Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží k povaze protiprávního jednání, k okolnostem, za kterých k němu došlo, k jeho následkům, míře zavinění, k dosavadnímu plnění služebních povinností a k druhu a množství dosud nezahlazených kázeňských trestů.

§ 55

Za kázeňský přestupek uloží orgán s kázeňskou pravomocí kázeňský trest nejdříve 24 hodin po jeho spáchání, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dověděl. Je-li jednání vojáka, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 30 dnů pro uložení kázeňského trestu běžet dnem, kdy se orgán s kázeňskou pravomocí dověděl o výsledku tohoto šetření; dopustil-li se voják kázeňského přestupku v zahraničí, dnem následujícím po dni návratu vojáka ze zahraničí. Za kázeňský přestupek lze uložit kázeňský trest do 1 roku ode dne jeho spáchání.

§ 56

Kázeňský trest nelze uložit, nebo vykonat, byl-li kázeňský trest prominut anebo vztahuje-li se na přestupek amnestie nebo byl-li voják za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem; byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.

§ 57

(1) Kázeňský trest ukládá orgán s kázeňskou pravomocí písemným rozhodnutím, které se musí vojákovi doručit. Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení; do doby pro podání odvolání se nezapočítává doba nepřetržitého vojenského výcviku. Odvolání podává voják orgánu s kázeňskou pravomocí, který je nadřízen tomu, jenž o uložení kázeňského trestu rozhodl. Proti rozhodnutí prezidenta se nelze odvolat. Odvolání lze vzít zpět do doby rozhodnutí orgánu s kázeňskou pravomocí, který o odvolání rozhoduje.

(2) O odvolání rozhoduje orgán s kázeňskou pravomocí bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Rozhodnutí je vykonatelné dnem následujícím po nabytí právní moci.

§ 58

Zahlazení kázeňského trestu

(1) Nedopustil-li se voják během 1 roku od pravomocného uložení kázeňského trestu dalšího kázeňského přestupku, kázeňský trest se zahladí vypuštěním z evidence a voják se posuzuje, jako by mu kázeňský trest nebyl uložen.

(2) Orgán s kázeňskou pravomocí může i před uplynutím doby stanovené v odstavci 1 rozhodnout o zahlazení kázeňského trestu s přihlédnutím k chování vojáka.

ČÁST ČTVRTÁ

PÉČE O VOJÁKY

§ 59

Podmínky pro výkon služby

(1) (Česká republika) Ministerstvo vytváří vojákům podmínky pro řádný, hospodárný a bezpečný výkon služby.

(2) (Česká republika) Ministerstvo je zejména (povinna) povinno

a) zajišťovat pro vojáky zdravotní péči,

b) zřizovat, udržovat a zlepšovat (sociální zařízení) zařízení sociální péče,

c) pečovat o vzhled a úpravu míst, ve kterých vojáci vykonávají službu,

d) vytvářet příznivé podmínky pro stravování vojáků,

e) zajišťovat vojákům ubytování nebo byt,

f) vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání a prohlubování kvalifikace vojáků v zájmu ozbrojených sil,

g) zabezpečovat rekvalifikaci vojákům,

h) vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmové činnosti vojáků.

(3) (Česká republika) Ministerstvo může poskytovat péči podle odstavce 2 písm. a), d) a h) nositelům osvědčení podle zvláštního právního předpisu¹⁶⁾ a jejich manželkám, manželům, popřípadě vdovám nebo vdovcům po nich, bývalým vojákům, kteří konali službu v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil v zahraničí, a bývalým vojákům, kteří jsou poživateli dávek důchodového pojištění, jež vyplácí ministerstvo.

§ 60

Dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání

(1) Služební orgán uzavře s vojákem, který si zvyšuje nebo rozšiřuje vzdělání využitelné pro služební zařazení související s výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení dohodu, kterou se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část, a to i tehdy, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu.

(2) Dohoda se musí uzavřít písemně a musí v ní být uvedeny

a) stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání,

b) doba, po kterou se voják zavazuje setrvat ve služebním poměru,

c) druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru,

d) nejvyšší celková částka, kterou bude voják povinen uhradit,

jinak je dohoda neplatná.

(3) Do doby setrvání ve služebním poměru se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 4 a doba přerušení služebního poměru podle § 11.

(4) Nesplní-li voják svůj závazek setrvat ve služebním poměru pouze zčásti, povinnost uhradit náklady se poměrně sníží.

(5) (Povinnost uhradit náklady zaniká, zanikl-li služební poměr vojáka úmrtím nebo jeho prohlášením za mrtvého nebo propuštěním podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a  f).) Povinnost uhradit náklady zaniká, zanikl-li služební poměr vojáka podle § 18 písm. e), f), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c) a e).Ministr nebo jím zmocněný služební orgán může v mimořádných případech na žádost vojáka částečně snížit nebo zcela prominout povinnost vojáka uhradit náklady, zanikl-li jeho služební poměr z jiných důvodů.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši úhrady, kterou lze na vojákovi požadovat, pokud nesplní dohodu.

Ubytování nebo byt

§ 61

(Ubytování nebo byt)

(1) Ministerstvo zabezpečí vojákovi po dobu trvání služebního poměru ubytování nebo byt v (místě) obci jeho výkonu služby nebo v obci, ze které je možné denně dojíždět do místa pravidelného výkonu služby.

.

(2) O přidělení bytu vojákovi rozhoduje služební orgán na základě jeho žádosti a na základě posouzení naléhavosti řešení jeho bytové potřeby bytovou komisí. Bytová komise ustanovená služebním orgánem v místě služby, složená ze zástupců útvarů a zařízení v místě služby zpracovává jednou za 3 měsíce pořadí žadatelů o byt podle těchto hledisek:

a) služební zařazení vojáka,

b) bytové podmínky vojáka a jeho rodiny,

c) sociální podmínky vojáka a jeho rodiny,

d) doba odloučení vojáka od rodiny,

e) předpokládaná doba trvání služebního poměru,

f) zdravotní stav rodiny vojáka.

(3) Ministerstvo může ponechat vojákovi byt v nájmu i po zániku služebního poměru vojáka nebo uzavřít nájemní smlouvu k takovému bytu s pozůstalým manželem anebo s pozůstalými dětmi, jestliže voják zejména

a) (byl propuštěn ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. c) a ztráta jeho zdravotní způsobilosti nastala následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání) ztratil zdravotní způsobilost následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání a jeho služební poměr zanikl podle § 18 písm. h),

b) (byl propuštěn ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) a k) anebo podle § 19 odst. 2 písm. b)) byl propuštěn ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. a) a b),

c) zemřel následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání.

((4) Voják, kterému nemohlo ministerstvo zabezpečit v místě jeho výkonu služby byt a který se s rodinou přestěhoval do bytu získaného jiným způsobem v místě výkonu služby, má nárok na měsíční přídavek na bydlení. Tento přídavek na bydlení náleží ve výši jedenapůl násobku minimální mzdy¹⁷⁾. Nárok na tento přídavek zaniká při zániku služebního poměru nebo při přidělení služebního bytu v místě výkonu služby vojáka, popřípadě v místě, které umožňuje denní dojíždění k rodině. Vojákovi, který má nárok na přídavek na bydlení, nenáleží náhrady jako při služební cestě.)

(4) Voják, kterému nemohlo ministerstvo zabezpečit v obci jeho výkonu služby nebo v obci, ze které je možné denně dojíždět do místa pravidelného výkonu služby, byt, má nárok na měsíční přídavek na bydlení. Přídavek na bydlení náleží ve výši jedenapůl násobku minimální mzdy¹⁷⁾. Nárok na tento přídavek zaniká při zániku služebního poměru nebo po přidělení služebního bytu v obci výkonu služby vojáka, popřípadě v obci, ze které je možné denní dojíždění k rodině. Přídavek na bydlení vojákovi nenáleží, jestliže bez vážných důvodů odmítne byt zajištěný ministerstvem; nenáleží rovněž po dobu jeho služebního zařazení jako čekatele nebo po dobu přerušení služebního poměru podle § 11. Vojákovi, který má nárok na přídavek na bydlení, nenáleží náhrady jako při služební cestě ani náhrady při denním dojíždění.

((5) Ministerstvo stanoví vyhláškou zabezpečování ubytování.)

§ 61a

(1) Vojákovi, který koná službu v obci, ve které nemá trvalý pobyt a kde dopravní spojení neumožňuje denní dojíždění do místa pravidelného výkonu služby, zabezpečí ministerstvo ubytování za úhradu.

(2) Vojákovi, který se připravuje k výkonu služby studiem, se ubytování zabezpečuje bezplatně. Ubytování se zabezpečuje ode dne zahájení studia do dne jeho ukončení; nezabezpečuje se při cestách a pobytu mimo vojenskou školu, které nejsou v zájmu ozbrojených sil, a v době čerpání řádné a krátké dovolené.

(3) Při služební cestě a odvelení se vojákovi poskytuje bezplatné ubytování.

(4) Ubytování se poskytuje ve vojenských ubytovacích zařízeních, výjimečně jej lze zajistit v ubytovacím zařízení jiného provozovatele.

§ 62

Rekreace

Ministerstvo může zabezpečovat vojákovi (, jeho manželce a nezaopatřeným dětem) a jeho rodině společnou rekreaci s přihlédnutím k náročnosti a obtížnosti výkonu služby.

§ 63

Jednorázová peněžní výpomoc

Ministr může v mimořádných případech přiznat vojákovi na jeho žádost k překonání přechodné, jím nezaviněné tíživé sociální situace jednorázovou nenávratnou peněžní výpomoc až do výše dvacetinásobku minimální mzdy.¹⁷⁾pozdějších předpisů.

§ 64

Rekvalifikace

Před zánikem služebního poměru lze umožnit vojákovi na žádost rekvalifikaci na náklady státu, trval-li služební poměr nejméně 5 let, a to s přihlédnutím k získané kvalifikaci.

§ 65

Pohřební obřad s vojenskými poctami

Voják, který zemřel v době trvání služebního poměru, může být pohřben ve vojenském stejnokroji a mohou mu být prokázány vojenské pocty. Obdobně se to týká vojáka, který byl propuštěn do zálohy, bylo mu povoleno nosit stejnokroj při slavnostních příležitostech¹⁸⁾ a poté zemřel.

ČÁST PÁTÁ

ZABEZPEČENÍ VOJÁKŮ

HLAVA I

PLATOVÉ NÁLEŽITOSTI

§ 66

Poskytování platu

(1) Vojákovi se poskytuje plat podle zvláštních právních předpisů. Obsahují-li tyto předpisy ustanovení o výkonu práce, rozumí se tím výkon služby podle § 24.

(2) Za výkon služby se pro nárok na plat považuje doba řádné dovolené, krátké dovolené, zvláštní dovolené, doba dočasného zproštění výkonu služby, doba denního studia, doba studijního volna při studiu při výkonu služby, doba preventivní rehabilitace, doba rekvalifikace, doba služebního volna za nepřetržitý vojenský výcvik a doba služebního volna z důvodů obecného zájmu a pro důležité osobní překážky ve službě s výjimkou dalšího služebního volna pro důležité osobní překážky ve službě nebo z jiných vážných důvodů.

(3) Nárok na plat nebo na náhradu platu nevzniká vojákovi vyslanému k výkonu služby v zahraničí, pokud je mu plat poskytován z prostředků mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo orgánu.

§ 67

Poskytování platu ve zvláštních případech

(1) Při dočasném zproštění výkonu služby se vojákovi krátí plat o 50 %. Míra krácení se snižuje o 5 % za každou vyživovanou osobu, nesmí být však nižší než 25 %. Krácený plat nesmí být nižší než minimální mzda stanovená zvláštním právním předpisem¹⁷⁾.

(2) Vojákovi se plat nesnižuje

a) byl-li určen do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. a) a c) a § 10 odst. 3,

b) po dobu odvelení,

c) po dobu dočasného pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení,

d) po dobu, po kterou mu nadřízený stanovil kratší týdenní dobu služby podle § 25 odst. 3,

e) po dobu nejvýše 12 měsíců, byl-li v důsledku organizačních změn jinak služebně zařazen,

f) po dobu trvání tvůrčího volna¹⁹⁾.

(3) Pokud podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchaní trestného činu nebylo vojákovi prokázáno a dočasné zproštění výkonu služby bylo zrušeno, náleží vojákovi rozdíl, o který byl plat zkrácen.

§ 68

Náhrada platu

(1) Voják má za nevyčerpanou dovolenou nebo za její poměrnou část nárok na náhradu ve výši platu, který odpovídá době nevyčerpané řádné dovolené, pokud řádnou dovolenou nebo její poměrnou část nemohl vyčerpat ani do konce následujícího kalendářního roku. Náhrada podle věty první se stanoví z platu, který by vojákovi náležel v posledním měsíci, kdy mohl tuto dovolenou čerpat.

(2) (Jestliže služební poměr vojáka zanikne po vyčerpání řádné dovolené nebo její části, na níž mu nevznikl nárok, je povinen vrátit náhradu za řádnou dovolenou odpovídající části dovolené, na níž mu nárok nevznikl.) Voják je povinen vrátit plat vyplacený za dobu řádné dovolené nebo za její část, na níž ztratil nárok, nebo na níž mu nárok nevznikl.

(3) Vojákovi se poskytuje náhrada ve výši platu

a) po dobu prvního měsíce dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz,

b) nejdéle po dobu 12 měsíců od počátku neschopnosti ke službě při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, které voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, nebo

c) po dobu, kdy voják nemůže konat službu pro karanténu nařízenou podle předpisů o boji proti přenosným nemocem, nebo je-li vojákovi nařízena izolace.

(4) Při dočasném zproštění výkonu služby po dobu uvedenou v odstavci 3 náleží vojákovi náhrada platu, která se krátí obdobně jako v § 67 odst. 1.

HLAVA II

NÁBOROVÝ PŘÍSPĚVEK

§ 69

(1) Vojákovi lze při povolání do služebního poměru přiznat náborový příspěvek, absolvoval-li jiné než vojenské nebo policejní střední a vysoké školy nebo splnil-li povinnost k náhradě nákladů za studium vojenských nebo policejních škol, které absolvoval. Náborový příspěvek lze poskytnout ve výši od (15 000) 30 000 do (80 000) 130 000 Kč podle dosaženého vzdělání a doby trvání služebního poměru.

((2) (Náborový příspěvek lze vojákovi přiznat, jen zaváže-li se vrátit vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, zanikne-li jeho služební poměr před uplynutím doby trvání služebního poměru uvedené v rozhodnutí o povolání do služebního poměru nebo v dohodě o změně doby trvání služebního poměru, a to propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. e), g) až j), písm. l) a v § 19 odst. 2 písm. c), odnětím hodnosti podle § 21 a ztrátou vojenské hodnosti podle 18 písm. d). )

(2) Náborový příspěvek lze vojákovi přiznat, pokud se zaváže vrátit vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, zanikne-li jeho služební poměr před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru podle § 18 písm. c) a d) nebo podle § 19 odst. 1 písm. f) až l).

(3) V případě, že voják vrátil náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, lze mu při opětovném povolání do služebního poměru poskytnout náborový příspěvek až do výše vráceného náborového příspěvku nebo jeho poměrné části. Získal-li voják před opětovným povoláním do služebního poměru vysokoškolské vzdělání, lze mu poskytnout náborový příspěvek ve výši stanovené pro náborový příspěvek za vysokoškolské vzdělání.

(4) O poskytnutí náborového příspěvku rozhoduje služební orgán, který je oprávněný rozhodovat o povolání do služebního poměru.

(5) Z přiznaného náborového příspěvku se vojákovi vyplácí 20% po šesti měsících trvání služebního poměru, nejdříve však po uplynutí zkušební doby, 30% po dvanácti měsících trvání služebního poměru a 50% po dvacetičtyřech měsících trvání služebního poměru.

§ 70

(Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah výše náborového příspěvku.)

Ministerstvo stanoví vyhláškou výši náborového příspěvku podle dosaženého vzdělání a stanovené doby trvání služebního poměru.

HLAVA III

CESTOVNÍ A JINÉ NÁHRADY

§ 71

Vymezení pojmů

(1) Služební cestou se rozumí doba od nástupu vojáka na cestu k plnění služebních úkolů do jiného místa, než je jeho stanovené místo výkonu služby, včetně doby plnění úkolů v místě, které je cílem služební cesty, do návratu vojáka z cesty.

(2) Zahraniční služební cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba služební cesty podle odstavce 1 z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba služební cesty v zahraničí.

(3) Stanoveným místem výkonu služby se rozumí všechny prostory, objekty a zařízení, v nichž voják trvale vykonává službu²⁰⁾.

(4) Místem trvalého pobytu vojáka se rozumí obec, v níž je voják hlášen k trvalému pobytu²¹⁾.

(5) (Za rodinu vojáka se pro účely tohoto zákona považují, mají-li trvalý pobyt na území státu, jeho manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené vojákovi do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby žijící v domácnosti²²⁾ s vojákem.) Za rodinu vojáka se pro účely tohoto zákona považují, mají-li trvalý pobyt na území státu a žijí-li s vojákem v domácnosti,²²⁾ jeho manželka (manžel) nebo družka (druh) a nezaopatřené děti, a to vlastní děti, osvojené děti nebo děti svěřené do pěstounské péče nebo výchovy. Pro účely tohoto zákona se za nezaopatřené dítě považuje dítě vymezené zvláštním právním předpisem.^22a) K družce (druhovi) se jako k osobě posuzované podle věty první přihlíží, jen žije-li s vojákem v domácnosti nepřetržitě alespoň tři měsíce a je-li přihlášena (přihlášen) na adrese vojáka k trvalému pobytu.^22b)

(6) (Ženatým vojákům z povolání jsou postaveni naroveň osamělí vojáci z povolání, kteří žijí a hospodaří v domácnosti alespoň s jedním rodinným příslušníkem, kterému poskytují zaopatření.) Obcí výkonu služby se rozumí území obce,^22c) na kterém je dislokován vojenský objekt, vojenský útvar nebo vojenské zařízení a nebo vojenský záchranný útvar, v němž je voják služebně zařazen.

(7) Jízdními výdaji se rozumí výdaje za místní hromadnou dopravu, jízdenku, letenku, místenku a za použití lůžkového nebo lehátkového vozu a za použití vlaku vyšší kvality.

§ 72

Náhrady při služebních cestách a odvelení

(1) Při služební cestě vojákovi náleží

a) stravné,

b) náhrada prokázaných jízdních výdajů,

c) náhrada prokázaných výdajů za ubytování,

d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,

e) (náhrada jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu nebo mezi nadřízeným a vojákem předem dohodnutého pobytu rodiny a zpět, je-li to hospodárnější, trvá-li služební cesta více než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.) náhrada jízdních výdajů za cesty do místa trvalého pobytu vojáka, nebo do jiné obce pobytu jeho rodiny předem dohodnutého mezi nadřízeným a vojákem a zpět, je-li to hospodárnější a trvá-li služební cesta více než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.

(2) Náhrady při služební cestě náležejí i při odvelení; při odvelení do zahraničí náležejí jako při zahraniční služební cestě.

(3) Vojákovi, s nímž byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, s výjimkou prezenčního studia, nebo vojákovi vyslanému do rekvalifikačního kurzu, náležejí náhrady podle odstavce 1. Stravné náleží za dny účasti na studijních soustředěních nebo konzultacích a za dny konání zkoušek v jiné obci, než je jeho stanovené místo výkonu služby, nebo místo trvalého pobytu. Při zvýšení nebo rozšíření vzdělání náleží náhrada jízdních výdajů podle odstavce 1 písm. b) a e) jen, je-li vojákovi poskytnuto studijní volno.

§ 73

Stravné

(1) Za každý den služební cesty náleží vojákovi stravné ve výši stanovené zvláštním právním předpisem.²³⁾ Ministerstvo stanoví vyhláškou výši stravného v rámci rozpětí stanoveného zvláštním právním předpisem²³⁾.

(2) Je-li vojákovi vyslanému na služební cestu, která trvá méně než 5 hodin, znemožněno ze služebních důvodů stravovat se obvyklým způsobem, může se mu poskytnout stravné až do výše nejnižší částky stravného uvedené ve zvláštním právním předpisu²³.

(3) Stravné nenáleží vojákovi, kterému je na služební cestě zabezpečeno bezplatné stravování. Bylo-li bezplatné stravování zabezpečeno částečně, stravné se úměrně krátí, a to při poskytnutí snídaně o 20 %, oběda o 40 % a večeře o 40 %.

(4) Vojákovi vyslanému na služební cestu do místa jeho trvalého pobytu nebo do místa trvalého pobytu jeho rodiny na dobu delší než jeden kalendářní den náleží stravné pouze za dobu výkonu služby.

§ 74

Náhrada prokázaných jízdních výdajů

(1) Vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi místem, které mu bylo stanoveno jako místo nástupu služební cesty, a místem, do něhož byl vyslán k plnění služebních úkolů, a poté místem ukončení služební cesty.

(2) Nemohl-li se voják ubytovat v místě, do něhož byl vyslán, náleží mu též náhrada jízdních výdajů za cesty vykonané do místa, v němž se ubytoval, a zpět.

(3) Při jízdě vlakem nad vzdálenost (51) 50 kmjedním směrem se hradí příplatek za vlak vyšší kvality, při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem se hradí jízdní výdaje za první vozovou třídu a při jízdě autobusem jízdní výdaje včetně místenky.

(4) Náhrada jízdného za použití lůžkového nebo lehátkového vozu první nebo druhé třídy náleží vojákovi při splnění podmínky ujetí vzdálenosti nejméně 201 km pouze tehdy, trvala-li cesta alespoň 4 hodiny v době mezi 22. a 6. hodinou a po jejím ukončení bezprostředně následoval výkon služby.

(5) Při služební cestě, kdy vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů podle § 72 odst. 1 písm. e), se poskytuje náhrada jízdních výdajů ve výši prokázaných jízdních výdajů za druhou vozovou třídu osobního vlaku nebo za autobus. Příplatek za vlak vyšší kvality nebo náhrada za použití autobusu včetně místenky náleží při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem a dále náleží jízdní výdaje za místní hromadnou dopravu při přestupu z jednoho hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy na jiný. Použije-li voják po předchozím souhlasu nadřízeného k cestě do místa svého trvalého pobytu, nebo do jiné obce pobytu jeho rodiny, na kterém se předem s nadřízeným dohodl, a zpět jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada ve výši jízdních výdajů, které by mu náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové přepravy.

§ 75

Náhrada prokázaných výdajů za ubytování

Při služební cestě náleží vojákovi náhrada výdajů v prokázané výši za ubytování,

a) nebylo-li mu ve vojenských ubytovacích zařízeních poskytnuto bezplatné ubytování, nebo

b) nepoužil-li při cestě v noci lůžkový nebo lehátkový vůz a byl-li nucen se v téže noci ubytovat z důvodu časného příjezdu nebo pozdního odjezdu.

§ 76

Náhrady za používání silničních motorových vozidel

při služebních cestách

(1) Použije-li voják při služební cestě se souhlasem nadřízeného jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady ve výši podle zvláštních právních předpisů²⁴⁾ a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

(2) Náhrada výdajů za pohonné hmoty náleží vojákovi podle cen pohonných hmot prokázaných dokladem, který je datumově shodný se služební cestou. Neprokáže-li voják cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrad z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem.^24a) Spotřeba pohonné hmoty se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, náleží vojákovi náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen prokáže-li spotřebu pohonných hmot technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců.

(3) Voják je povinen prokázat technickým průkazem silničního motorového vozidla, které má být použito při služební cestě, o jaký druh vozidla se jedná a jakou spotřebu pohonných hmot stanovil výrobce.

(4) Nadřízený může s vojákem předem dohodnout též poskytování náhrady za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy s výjimkou letenky.

§ 77

Náhrady při povolání do služebního poměru

a při přeložení

(1) Při přeložení náleží vojákovi náhrada jízdních výdajů z místa trvalého pobytu, popřípadě z dosavadního místa výkonu služby do (nového místa výkonu služby) místa přeložení.

(2) (Ženatému vojákovi) Vojákovi náleží k náhradě zvýšených životních nákladů náhrady jako při služební cestě po dobu, kdy v důležitém zájmu služby po přeložení musí žít odloučeně od své rodiny. Je-li voják služebně zařazen jako čekatel, náhrady jako při služební cestě mu nenáležejí.

(3) Denní částka náhrady jako při služební cestě náleží ve výši podle § 73.

((4) Ženatému vojákovi náleží po dobu, kdy z důvodu důležitého zájmu služby denně dojíždí z místa pravidelného výkonu služby do místa trvalého pobytu rodiny, náhrady při denním dojíždění, trvá-li jeho nepřítomnost v místě trvalého pobytu z důvodu zaměstnání nejméně 11 hodin v kalendářním dnu.

(5) Náhradu při denním dojíždění tvoří součet náhrady jízdních výdajů a příplatku na stravu ve výši 25 % z denní částky náhrad jako při služební cestě.

(6) Náhrada jako při služební cestě a příplatek na stravu vojákovi nenáležejí, je-li vojákovi poskytnuto bezplatné stravování. Poskytuje-li se vojákovi částečné bezplatné stravování, náhrady jako při služební cestě a příplatek na stravu se úměrně krátí.

(7) Vojákovi, který po přeložení vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu a nemůže denně dojíždět, náleží náhrada jízdních výdajů za cesty z místa trvalého pobytu do místa přeložení a zpět ve výši jízdného hromadnými dopravními prostředky dálkové přepravy, a to jednou týdně ženatému vojákovi a jednou měsíčně svobodnému vojákovi.)

(4) Vojákovi náleží po dobu, kdy z důvodu důležitého zájmu služby denně dojíždí z obce výkonu služby do místa trvalého pobytu, náhrada prokázaných jízdních výdajů, popřípadě náhrada za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla, za cesty z místa trvalého pobytu do obce výkonu služby a zpět, nejvýše však 75 % z denní částky náhrad jako při služební cestě.

(5) Vojákovi náleží po dobu, kdy z důvodu důležitého zájmu služby denně dojíždí z pravidelného místa výkonu služby do místa trvalého pobytu rodiny, náhrada při denním dojíždění, trvá-li jeho nepřítomnost v místě trvalého pobytu rodiny z důvodu zaměstnání nejméně 11 hodin v kalendářním dnu. Denní částka náhrady náleží ve výši 25 % z denní částky náhrady jako při služební cestě. Je-li voják služebně zařazen jako čekatel, náhrada při denním dojíždění mu nenáleží.

(6) Náhrada jako při služební cestě nebo náhrada při denním dojíždění vojákovi nenáleží, je-li mu poskytnuto bezplatné stravování. Poskytuje-li se vojákovi částečné bezplatné stravování, náhrady jako při služební cestě se úměrně krátí a náhrada při denním dojíždění nenáleží.

(7) Vojákovi, který po přeložení vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu a nemůže denně dojíždět, náleží náhrada jízdních výdajů za cesty z místa trvalého pobytu do místa přeložení a zpět ve výši jízdného hromadnými dopravními prostředky dálkové přepravy. Náhrada jízdních výdajů náleží nejvýše pětkrát měsíčně vojákovi, který žije v domácnosti alespoň s jedním příslušníkem rodiny, a jednou měsíčně ostatním vojákům. Vykoná-li voják z místa trvalého pobytu cestu do místa ubytování namísto cesty do místa přeložení, lze mu poskytnout náhradu prokázaných jízdních výdajů, a to až do výše jízdného za cestu z místa trvalého pobytu do místa přeložení. Obdobně se postupuje, pokud ve stejném kalendářním dni náleží vojákovi náhrada prokázaných jízdních výdajů z místa trvalého pobytu do místa ubytování a současně náhrada jízdních výdajů z místa přeložení do místa ubytování. Totéž platí při cestě z místa ubytování do místa trvalého pobytu. Náhrada se poskytuje podle § 74 odst. 5.

(8) Vojákovi, který po přeložení vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu a ministerstvo mu nemůže zabezpečit v místě (jeho výkonu služby) přeložení ubytování, náleží náhrada jízdních výdajů z místa ubytování do místa přeložení a zpět.

(9) (Pro účely náhrady jako při služební cestě a příplatku na stravu je ženatému vojákovi naroveň postaven voják, který žije ve společné domácnosti s družkou nebo alespoň s jedním rodinným příslušníkem, který je na něj odkázán výživou.)Náhrady podle odstavce 2 až 8 vojákovi nenáležejí ode dne následujícího po dni, kdy

a) se přestěhoval do obce výkonu služby,

b) mu vznikl nárok na přídavek na bydlení, nebo

c) začal vykonávat službu v místě, které mu bylo určeno jako pravidelné místo výkonu služby v zahraničí.

(10) Pro účely náhrad podle předchozích odstavců se obdobně jako přeložení posuzuje i povolání do služebního poměru.

(11) Při souběhu nároku na náhrady jako při služební cestě a nároku na stravné při služební cestě nebo při souběhu nároku na náhrady při denním dojíždění a nároku na stravné při služební cestě anebo při souběhu nároku na náhrady jako při služební cestě a nároku na náhrady při denním dojíždění má voják nárok na náhradu, která je vyšší.

§ 78

Příspěvek při přestěhování

Při přestěhování v důležitém zájmu služby má voják nárok na příspěvek při přestěhování, který náleží do maximální výše šestinásobku minimální mzdy¹⁷.Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah výše příspěvku při přestěhování.

Náhrady při zahraničních služebních cestách

§ 79

(1) Při zahraniční služební cestě náleží vojákovi náhrady podle 72 odst.1 písm.b) až d).

(2) Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí náleží za dny cesty z České republiky do pravidelného místa výkonu služby v zahraničí a zpět a při služebních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraničních služebních cestách. Pokud s vojákem se souhlasem nadřízeného cestuje jeho rodinný příslušník, lze vojákovi poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí nenáleží stravné za dobu služební cesty na území České republiky a v zemi, kde má stanovené pravidelné místo výkonu služby.

(3)Voják s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí má nárok na stejné náhrady jako zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, které jsou stanovené zvláštním právním předpisem²⁵⁾.

§ 80

Při zahraniční služební cestě lze dohodnout s vojákem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny, jejich rozsah a výši.

§ 81

(1) Při zahraniční služební cestě přísluší vojákovi stravné v cizí měně; na žádost vojáka může být vyplaceno stravné v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že se pro přepočet použije směnný kurs devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou.

(2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví zvláštní právní předpis²⁴.

(3) Trvá-li zahraniční služební cesta v kalendářním dni 12 a méně hodin, poskytne se stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční služební cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční služební cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nenáleží.

(4) Při poskytnutí bezplatného stravování stravné nenáleží. Při poskytnutí částečného bezplatného stravování se stravné podle odstavce 1 úměrně krátí stejným způsobem jako podle § 73.

§ 82

Při zahraniční služební cestě lze poskytnout vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40 % stravného stanoveného podle § 81 odst. 1 a 2.

§ 83

Za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla při zahraniční služební cestě náleží vojákovi z povolání základní náhrada podle§ 76 odst. 1 a náhrada výdajů za pohonné hmoty podle § 76 odst. 2 a 3. Náhrada za pohonné hmoty v cizí měně náleží za kilometry ujeté v zahraničí nad 350 km.

§ 84

(1) Při zahraniční služební cestě náleží za dobu služební cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 73.

(2) Při zahraniční služební cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně doba přechodu české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.

Společná ustanovení k cestovním a jiným náhradám

§ 85

Kde tento zákon požaduje při služební cestě prokázání výdajů, a voják je neprokáže, může mu nadřízený poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k podmínkám cesty s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem²⁴.

§ 86

(1) Požádá-li voják o poskytnutí zálohy na náhrady (podle tohoto zákona) při služební cestě, musí mu být tato záloha do výše předpokládané náhrady poskytnuta.

(2) Při zahraniční služební cestě musí být vojákovi záloha poskytnuta v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně lze vojákovi poskytnout též zapůjčením služební platební karty.

(3) Voják je povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení služební cesty předložit nadřízenému, který ho na služební cestu vyslal, písemné doklady potřebné k vyúčtování služební cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu.

(4) Vyúčtování služební cesty vojáka a uspokojení jeho nároků musí být provedeno do 14 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů.

§ 87

Pokud čas strávený na služební cestě jinak než plněním služebních úkolů spadá do doby služby vojáka, považuje se za dobu zameškanou pro překážky ve službě. Za tuto dobu se plat vojákovi nekrátí.

§ 87a

Nárok na cestovní a jiné náhrady nevzniká vojákovi vyslanému k výkonu služby v zahraničí, pokud mu jsou poskytovány z prostředků mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo orgánu.

§ 88

Výše částek, výše náhrady při denním dojíždění a sazeb stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru.

§ 88a

Cestovní a jiné náhrady podle § 71 až 89 lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází služební orgán z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad vojákovi nebo skupině vojáků. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je služební orgán povinen tuto částku přezkoumat a upravit.

§ 89

(Ministerstvo stanoví vyhláškou výši a postup při přiznávání cestovních a jiných náhrad a jejich zvyšování.) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši a postup při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru a při přeložení.

HLAVA IV

PROVIANTNÍ, VÝSTROJNÍ

A PŘEPRAVNÍ NÁLEŽITOSTI

§ 90

Proviantní náležitosti

(1) Voják má při nepřetržité službě, která trvá alespoň 24 hodin, nebo při výkonu zvláštních profesí a činností nárok na poskytnutí bezplatného stravování. Nelze-li poskytnout bezplatné stravování, má voják nárok na náhradu v penězích.

(2) Pokud se při služební cestě poskytuje vojákovi místo bezplatného stravování náhrada v penězích, má voják nárok pouze na stravné nebo na náhradu v penězích, a to podle toho, co je pro něho výhodnější.

§ 91

Výstrojní náležitosti

(1) Voják má nárok na výstrojní náležitosti.

(2) Výstrojními náležitostmi se rozumí vojenská výstroj a služby, které se bezplatně poskytují k zabezpečení povinnosti vojáka v době výkonu služby nosit vojenský stejnokroj. Nelze-li poskytnout výstrojní náležitosti podle věty první, má voják nárok na náhradu v penězích.

(3) Voják nemá nárok na výstrojní náležitosti po dobu určení do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. b), d) až i).

(4) Neprokáže-li se podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu podle § 9 nebo pominou-li důvody vazby podle § 10 odst. 2 písm. i), poskytují se výstrojní náležitosti za tuto dobu zpětně. Na zpětné poskytnutí výstrojních náležitostí podle § 10 odst. 2 písm. h) má voják nárok, pokud po ukončení dispozice pokračuje jeho služební zařazení.

(5) Nárok na výstrojní náležitosti podle odstavce 1 zaniká, je-li vojákovi služební poměr přerušen podle § 11.

§ 92

Přepravní náležitosti

(1) Ministerstvo poskytuje vojákovi bezplatně přepravu při cestě na preventivní rehabilitaci a na léčebnou péči, při přestěhování v důležitém zájmu služby, a to i pro příslušníky domácnosti²², kteří se stěhují spolu s ním, a pro přestěhování bytového zařízení, jednou v kalendářním roce při cestě na řádnou dovolenou a při společné rekreaci nebo rekreačním pobytu i jeho manželce a nezaopatřeným dětem. (Při zániku služebního poměru uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d), f) a g) a písm. j) a k) a podle § 19 odst. 2 písm. a) a b) se poskytuje vojákovi bezplatná přeprava do místa trvalého pobytu nebo hraničního přechodu na území České republiky.) Při zániku služebního poměru podle § 18 písm. a), h), i) a j) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e), h) a k) se poskytuje vojákovi bezplatná přeprava do místa trvalého pobytu nebo hraničního přechodu na území České republiky.

(2) Nelze-li poskytnout bezplatnou přepravu, má voják nárok na náhradu prokázaných jízdních výdajů v penězích. Použije-li voják po předchozím souhlasu nadřízeného k cestě podle odstavce 1 jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada ve výši jízdních výdajů, které by mu náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové přepravy.

§ 93

Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí.

HLAVA V

ZDRAVOTNÍ PÉČE, ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

A NEMOCENSKÁ PÉČE

§ 94

Zdravotní péče

(1) Zdravotní péči vojáků organizuje, řídí a kontroluje ve své působnosti ministerstvo. V zájmu ochrany zdraví osob a vojenských kolektivů může ministerstvo nařizovat mimořádné preventivní prohlídky a protiepidemická opatření, včetně očkování, diagnostických zkoušek a léčení přenosných nebo jinak společensky závažných onemocnění, izolace a karanténních opatření.

(2) Zdravotní péče je poskytována vojákům zpravidla ve zdravotnických zařízeních zřízených ministerstvem (dále jen "vojenská zdravotnická zařízení"), a nejsou-li zřízena, v jiných zdravotnických zařízeních na základě smlouvy o poskytování zdravotní péče vojákům uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou zvláštním právním předpisem.²⁶⁾ Ambulantní nebo ústavní péči poskytuje zdravotnické zařízení, které určil lékař, který poskytl zdravotní péči podle věty první. Ošetřujícího lékaře lze volit jen ze zdravotnického zařízení uvedeného ve větě první nebo druhé; to se nevztahuje na případy poskytnutí neodkladné lékařské péče, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení, a na volbu ženského lékaře.

(3) Poskytování zdravotní péče ve vojenských zdravotnických zařízeních stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou.

§ 95

Zdravotní pojištění

Voják je pojištěn u zdravotní pojišťovny podle zvláštního právního předpisu. ²⁶⁾

§ 96

Nemocenská péče

Nemocenskou péči vojáků upravují zvláštní právní předpisy²⁷⁾.

§ 97

Preventivní rehabilitace

(1) Voják má nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace v trvání 14 kalendářních dnů v kalendářním roce k upevnění zdravotního stavu, trval-li jeho služební poměr alespoň 10 let, nebo po dosažení věku 35 let anebo v závislosti na služebním zařazení, které musí trvat alespoň jeden rok.

(2) Na základě doporučení ošetřujícího lékaře má voják nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení spojeného s částí řádné dovolené i před dosažením věku stanoveného v odstavci 1. Trvá-li preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení déle než 14 kalendářních dnů, má voják nárok na udělení navazující části řádné dovolené nebo udělení dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, pokud již řádnou dovolenou v kalendářním roce vyčerpal.

(3) Při souběhu nároku na preventivní rehabilitaci a nároku na zvláštní dovolenou v témže kalendářním roce poskytne se vojákovi pouze preventivní rehabilitace.

(4) Náklady spojené s preventivní rehabilitací hradí ministerstvo.

(5) Vojákovi, který vykonává službu v zahraničí, se preventivní rehabilitace neposkytuje.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou okruh služebních zařazení pro poskytování preventivní rehabilitace.

ČÁST ŠESTÁ

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ

PŘI VÝKONU SLUŽBY

(§ 98

Povinnosti nadřízených

(1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby zajišťují služební orgány.

(2) Služební orgány jsou zejména povinny

a) zařazovat do služeb pouze vojáky zdravotně způsobilé,

b) dbát při tvorbě interních předpisů na požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,

c) kontrolovat dodržování předpisů, rozkazů a pokynů vydaných k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,

d) zjišťovat příčiny služebních úrazů a nemocí z povolání a soustavně vytvářet podmínky pro předcházení služebním úrazům a nemocím z povolání, jakož i onemocněním, která vznikají vlivem prostředí, v němž voják vykonává službu,

e) poskytovat vojákům, u nichž to vyžaduje ochrana života a zdraví, k bezplatnému používání osobní ochranné prostředky a mycí, čisticí a dezinfekční prostředky; rozsah a bližší podmínky poskytování těchto prostředků stanoví ministr rozkazem,

f) zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví všech fyzických osob, které se s jejich vědomím zdržují v prostorech, za které odpovídají,

g) zajišťovat vedení a ukládání zdravotní a jiné dokumentace o služebních, popřípadě pracovních úrazech a nemocech z povolání. Neprodleně provádět jejich vyšetření a odškodnění.

(3) Náklady spojené s péčí o bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby hradí stát.)

§ 98

Povinnosti nadřízených

(1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby zajišťují služební orgány. Služební orgány jsou povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby s ohledem na rizika spojená s možným ohrožením jejich života a zdraví (dále jen „rizika“) a přijímat opatření k prevenci rizik; tato povinnost se vztahuje též na další fyzické osoby, které se s jejich vědomím zdržují v prostorech, za které odpovídají.

(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření, která směřují k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vojáků při výkonu služby, a opatření, jejichž cílem je předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat jejich působení. Služební orgány jsou povinny rizika vyhledávat, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Za tím účelem jsou povinny pravidelně kontrolovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby.

(3) Při přijímání a provádění technických, technologických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vycházejí služební orgány ze všeobecných preventivních zásad, kterými jsou

1. omezování vzniku rizik,

2. odstraňování rizik u zdroje jejich původu,

3. přizpůsobování podmínek výkonu služby potřebám vojáků s cílem omezit působení negativních vlivů výkonu služby na jejich zdraví,

4. plánování při provádění prevence rizik.

(4) Služební orgány jsou dále povinny

11. zajistit vojákům školení o právních předpisech a interních normativních aktech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vojáků při výkonu služby, pravidelně ověřovat jejich znalost, vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování,

12. zajistit vojákům podle potřeb vykonávané služby ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a interní normativní akty o bezpečnosti a ochraně zdraví vojáků při výkonu služby; těhotné vojákyně, vojákyně do konce devátého měsíce po porodu a vojákyně, které kojí, informovat o rizicích spojených s výkonem služby a o opatřeních k ochraně jejich bezpečnosti nebo zdraví,

13. vést evidenci o školeních, informacích a interních normativních aktech k bezpočnosti a ochraně zdraví vojáků při výkonu služby,

14. přijmout nezbytná opatření pro první pomoc,

15. nepřipustit, aby voják vykonával službu, jejíž výkon by neodpovídal jeho zdravotní způsobilosti,

16. zajistit dodržování zákazu kouření stanoveného zvláštními právními předpisy,^27a)

17. přizpůsobovat těhotným a kojícím vojákyním prostory pro jejich odpočinek,

18. zajistit vedení a ukládání zdravotní a jiné dokumentace o služebních, popřípadě pracovních úrazech a nemocech z povolání,

19. poskytovat vojákům osobní ochranné prostředky v rozsahu stanoveném interním normativním aktem, jestliže nemohou odstranit rizika, a udržovat je v použivatelném stavu, jakož i provádět kontrolu jejich používání,

20. poskytovat vojákům mycí, čisticí a dezinfenkční prostředky, jestliže to vyžaduje výkon služby.

(5) Náklady spojené s péčí o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby hradí ministerstvo.

§ 99

Povinnosti vojáka

Voják je zejména povinen

a) používat při výkonu služby předepsaná ochranná zařízení a prostředky,

b) účastnit se školení a výcviku, které se konají v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, a podrobit se zkouškám ze znalostí předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby a preventivním lékařským prohlídkám, stanoveným zvláštním právním předpisem²⁸⁾, a vyšetřením na alkoholické nápoje a jiné návykové látky,

c) včas oznamovat nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví při výkonu služby.

§ 100

Státní odborný dozor nad bezpečností

a ochranou zdraví při výkonu služby

Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu služby provádí ministerstvo.

ČÁST SEDMÁ

NÁHRADA ŠKODY

HLAVA I

ODPOVĚDNOST VOJÁKA

ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU STÁTU

Obecná odpovědnost

§ 101

(1) Voják odpovídá státu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany státu, odpovědnost vojáka se poměrně omezí.

(3) Zavinění vojáka prokazuje nadřízený, s výjimkou případů uvedených v § 104 a 106.

§ 102

Voják neodpovídá za škodu,

a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,

b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí, které hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,

c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky.

§ 103

Odpovědnost za nesplnění povinnosti

k odvrácení škody

Na vojákovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu, může nadřízený požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla způsobena státu, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, nelze-li škodu nahradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti, k výši a povaze škody.

Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách,

které je voják povinen vyúčtovat

§ 104

(1) Ministr může stanovit služební zařazení, pro jejichž výkon je nezbytné uzavření dohody o hmotné odpovědnosti.

(2) Převzal-li voják na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, odpovídá za vzniklý schodek. V dohodě se může s vojákem současně ujednat, že bude-li vykonávat službu s více vojáky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně.

(3) Dohoda o hmotné odpovědnosti se musí uzavřít písemně, jinak je neplatná.

(4) Voják se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

§ 105

(1) Voják, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit při změně služebního zařazení, nebo pokud nadřízený v přiměřené době, nejdéle však v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění, neodstraní nebo nezabezpečí odstranění závady při výkonu služby, která brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může voják od dohody odstoupit, je-li na pracoviště služebně zařazen jiný voják nebo jiný nadřízený. Odstoupení od dohody o hmotné odpovědnosti musí být písemné.

(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem zániku služebního poměru nebo dnem doručení odstoupení od této dohody.

§ 106

Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů

Voják odpovídá za ztrátu vojenského materiálu²⁹⁾ a jiných předmětů, které mu byly svěřeny proti písemnému potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil.

Rozsah náhrady škody

§ 107

(1) Voják, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením do předchozího stavu.

(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti a při nesplnění povinnosti k odvrácení škody nesmí přesáhnout u jednotlivého vojáka čtyřapůlnásobek jeho průměrného platu³⁰⁾ . Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena

a) na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů,

b) po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek ³¹⁾.

(3) Odpovídá-li za škodu několik vojáků, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění, pokud však někteří nebo některý z nich způsobil škodu úmyslně, odpovídají za celou škodu.

(4) Způsobil-li škodu také stát, je voják povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

§ 108

(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým vojákům určí podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých platů, přičemž plat nadřízeného a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.

(2) Podíl náhrady škody stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých vojáků s výjimkou nadřízeného a jeho zástupce přesáhnout částku, která se rovná jejich průměrnému platu³⁰⁾ před vznikem škody. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, je povinen uhradit zbytek nadřízený a jeho zástupce podle poměru svých hrubých platů.

(3) Zavinil-li některý ze společně odpovědných vojáků schodek nebo jeho část, hradí schodek tento voják podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí odpovědní vojáci všichni společně podíly určenými podle odstavců 1 a 2.

§ 109

Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.

§ 110

(1) Výši náhrady škody způsobené z nedbalosti lze určit nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je čtyřapůlnásobek průměrného hrubého měsíčního platu. Jde-li o škodu způsobenou po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek³¹⁾ nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, anebo škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán, nebo jde-li o škodu způsobenou trestným činem, soud.

(2) Způsobil-li škodu voják z nedbalosti při dopravní nehodě, lze ve zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit, došlo-li k dopravní nehodě za ztížených podmínek, jde-li o první zavinění vojáka nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé zkušenosti anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho zdraví.

(3) Při určování výše náhrady škody podle odstavce 1 se přihlíží zejména k plnění služebních povinností ze strany vojáka, ke společenskému významu škody, k výši a povaze škody a k tomu, jak k ní došlo.

(4) Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

§ 111

(1) O náhradě škody rozhoduje služební orgán, pokud nedojde k dohodě o její náhradě. Dohoda o náhradě škody musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

(2) Byla-li škoda způsobena trestným činem, rozhodne služební orgán o povinnosti vojáka uhradit škodu jen tehdy, jestliže o ní nerozhodl soud.

(3) Jestliže voják uhradil alespoň dvě třetiny určené náhrady škody a dosahuje-li mimořádných kladných výsledků při výkonu služby, lze upustit od vymáhání zbylé částky náhrady škody. Toto neplatí při škodě, kterou voják způsobil úmyslně, po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek,³¹⁾ na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů.

HLAVA II

ODPOVĚDNOST STÁTU

ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU VOJÁKOVI

§ 112

Obecná odpovědnost

Za škodu způsobenou vojákovi při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby porušením právní povinnosti odpovídá stát.

§ 113

Odpovědnost za škodu na odložených věcech

(1) Stát odpovídá za škodu na věcech, které voják odložil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.

(2) Za věci, které voják obvykle do služby nenosí a které nadřízený nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá stát jen do výše dvojnásobku minimální mzdy, kterou stanovuje zvláštní právní předpis.¹⁷⁾ Jestliže škoda na těchto věcech byla způsobena jiným vojákem nebo jestliže nadřízený tyto věci převzal do úschovy, hradí se škoda bez omezení.

(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik voják neohlásil nadřízenému bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.

§ 114

Odpovědnost za škodu na věci

Za škodu vzniklou na věci vojáka při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním anebo při odvracení nebezpečí, které hrozí životu nebo zdraví, nebo škody, které hrozí majetku, odpovídá stát.

§ 115

Odpovědnost za škodu při služebních úrazech

a nemocech z povolání

(1) Za škodu na zdraví, kterou voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, (dále jen "služební úraz") odpovídá stát.

(2) Za škodu způsobenou vojákovi nemocí z povolání odpovídá stát. To platí i tehdy, jestliže občan byl před zjištěním nemoci z povolání vojákem a ve služebním zařazení vykonával službu, při níž může vzniknout nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc, která vznikla před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání,³²⁾a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.

§ 116

Náhrady škody na zdraví

Vojákovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je stát povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout

1. náhradu za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby,

2. náhradu za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby,

3. náhradu za bolest,

4. náhradu za ztížení společenského uplatnění,

5. náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

6. jednorázové mimořádné odškodnění(.),

7. náhradu za věcnou škodu.

§ 117

Náhrada za ztrátu na platu po dobu

neschopnosti výkonu služby

(1) Náhrada za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby vojáka činí rozdíl mezi průměrným platem³⁰⁾ vojáka před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání a (platem v nemoci) náhradou ve výši platu podle § 68 odst. 3 nebo plnou výší nemocenského.

(2) Náhrada podle odstavce 1 náleží i při další neschopnosti výkonu služby z důvodu téhož služebního úrazu nebo nemoci z povolání; přitom se vychází z průměrného platu³⁰⁾ vojáka před vznikem této další škody. Jestliže vojákovi před vznikem této další škody náležela náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, poskytne se mu náhrada podle odstavce 1 do výše částky, do které by mu náležela náhrada podle § 118, kdyby nebyl neschopen výkonu služby; přitom se za plat po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje (plat v nemoci) náhrada ve výši platu podle § 68 odst. 3 nebo nemocenské.

§ 118

Náhrada za ztrátu na platu

po skončení neschopnosti výkonu služby

(1) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity³³⁾ se poskytne vojákovi v takové výši, aby spolu s jeho příjmem po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, který se poskytuje z téhož důvodu, se rovnala jeho průměrnému platu³⁰⁾ před vznikem škody, nejvýše však ve výši dvacetinásobku minimální mzdy. ¹⁷⁾ Jestliže voják neměl před vznikem škody plat, považuje se za plat průměrný plat, ³⁰⁾ kterého dosahují vojáci ve srovnatelném služebním zařazení. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu pro bezmocnost.

(2) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby náleží vojákovi i při neschopnosti z jiného důvodu, než je původní služební úraz nebo nemoc z povolání. Přitom se za plat po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje plat, z něhož se stanoví nemocenské.

(3) Vojákovi, který bez vážných důvodů nenastoupil výkon služby, nebo občanovi, který po zániku služebního poměru nenastoupil práci, která mu byla zajištěna, přísluší náhrada za ztrátu na platu podle předchozích odstavců pouze ve výši rozdílu mezi průměrným platem³⁰⁾ před vznikem škody způsobené vojákovi úrazem nebo nemocí z povolání a průměrným platem,³⁰⁾ kterého mohl ve službě nebo v práci dosáhnout.

(4) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby náleží vojákovi nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. To neplatí, vznikl-li služební úraz nebo nemoc z povolání při výkonu služby uvedené v § 120 odst. 3. V tom případě se náhrada za ztrátu na platu poskytuje bez přihlédnutí k věkovému omezení.

§ 119

Náhrada za bolest, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením

(1) Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytují jednorázově, za podmínek a ve výši, které stanovuje zvláštní právní předpis.³⁴⁾

(2) (Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil.) Na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením má nárok ten, kdo tyto náklady vynaložil. Tato náhrada se poskytuje ve výši po odpočtu nákladů na dopravu a náhrad cestovních výdajů poskytovaných podle zvláštního právního předpisu.^34a)

§ 120

Jednorázové mimořádné odškodnění

(1) Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši šestinásobku minimální mzdy¹⁷⁾ náleží vojákovi, který se stal částečně invalidním následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání při

a) zajišťování vojenské kázně, byl-li mu úraz způsoben úmyslným trestným činem,

b) leteckém výcviku, zejména na trenažéru, centrifuze, v termokomoře, v podtlakové komoře a při nácviku seskoků z letounů, vrtulníků a balónů,

c) výcviku za mimořádně ztížených podmínek, zejména ve vysokohorském terénu, poušti, moři a bažinách,

d) jízdních zkouškách kolejových, silničních a speciálních vozidel při vyšších rychlostech nebo v terénu za podmínek, které překračují ustanovení předpisů platných pro jejich řízení nebo provoz,

e) telekomunikačních a jiných pracích na stožárech, při pracích vykonávaných v nucených polohách bez pracovních plošin, z provazových žebříků a visutých sedaček, v závěsu na ochranném pásu a v omezeném pracovním prostoru na pracovní lávce, ve výškách nad 10m,

f) činnosti s rizikem vzniku akutních otrav v důsledku nedýchatelnosti prostředí a s rizikem vzniku popálenin v důsledku vysoké teploty prostředí, kdy je nutno pro vysokou koncentraci škodlivých nebo jedovatých látek použít zvláštní dýchací nebo izolační přístroj anebo zvláštní ochranný oděv,

g) činnosti pod vodou za zvýšeného tlaku vzduchu, při níž je nutno používat potápěčský přístroj s přívodem přetlakového vzduchu hadicí, dýchací přístroj se vzduchem stlačeným v láhvi, kyslíkový přístroj s regenerací vzdušin nebo jiná zařízení pro práci pod vodou, a dále při hlubokém brodění, jízdě pod vodou a při plavbě techniky,

h) činnosti s rizikem ozáření a s rizikem nákazy,

i) cvičení ve vojenské hasičské jednotce.

(2) Vojákovi, který se stal částečně invalidním následkem služebního úrazu vzniklého při letech podle plánu letové přípravy, při zkušebních letech a zalétávání letecké techniky, při seskocích z letounů, vrtulníků a balónů, při likvidaci výbušnin a munice, při záchranných pracích při pohromách, které ohrožují lidské životy nebo majetek, anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální mzdy.¹⁷⁾ Došlo-li ke služebnímu úrazu při pyrotechnické asanaci ve zrušených vojenských újezdech nebo dalších určených prostorech, náleží vojákovi jednorázové mimořádné odškodnění ve výši čtyřicetiosminásobku minimální mzdy.¹⁷⁾

(3) Vojákovi, který se stal částečně invalidním následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání za zvlášť nebezpečných podmínek při výkonu služby v zahraničí, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši jednostodvacetinásobku minimální mzdy. ¹⁷⁾ Za zvlášť nebezpečné podmínky se zejména považuje válečný stav ve státě, kde voják vykonává službu, služba v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil v zahraničí nebo plnění zvláštních úkolů při činnostech podle zvláštního právního předpisu.¹⁰⁵⁾

(4) Vojákovi, který se stal plně invalidním následkem služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavci 1, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální mzdy.¹⁷⁾ Voják, který se stal plně invalidním následkem služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavcích 2 a 3, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvojnásobku částek uvedených v odstavcích 2 a 3.

(5) Jednorázové mimořádné odškodnění náleží jen jednou, ve výši, která je pro vojáka výhodnější.

§ 121

Náhrady při úmrtí vojáka následkem

služebního úrazu nebo nemoci z povolání

Jestliže voják následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je stát povinen poskytnout pozůstalým

a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a pohřbem

b) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,

c) jednorázové odškodnění pozůstalých,

d) jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých.

§ 122

Náhrada nákladů spojených s léčením a s pohřbem

(1) Účelně vynaložené náklady spojené s léčením a s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné, které se poskytuje podle zvláštního právního předpisu(.);¹¹⁶⁾ § 119 odst. 2 věta poslední se použije obdobně.

(2) Náklady na pohřeb jsou zejména náklady, které účtuje pohřební ústav, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení pro pozůstalého manžela a pro každé pozůstalé dítě, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém.

(3) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout čtyřnásobek minimální mzdy. ¹⁷⁾

§ 123

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých

(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat.

(2) Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného platu³⁰⁾ zemřelého vojáka; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému vojákovi náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, a může se poskytovat nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý voják dovršil 65 let věku. Ustanovení § 118 odst. 4 věty druhé a třetí platí obdobně.

(3) Náhrada nákladů náleží, není-li uhrazena dávkami důchodového pojištění, které se poskytují z téhož důvodu.

§ 124

Jednorázové odškodnění pozůstalých

Jednorázové odškodnění přísluší manželovi a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém. Dítěti přísluší ve výši dvacetinásobku minimální mzdy, ¹⁷⁾ manželovi ve výši dvanáctinásobku minimální mzdy. ¹⁷⁾ V odůvodněných případech se jednorázové odškodnění v úhrnné výši dvanáctinásobku minimální mzdy¹⁷⁾ poskytuje též rodičům zemřelého.

§ 125

Jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých

(1) Pozůstalým po vojákovi, který zemřel následkem úrazu při činnostech uvedených v § 120 odst. 1 až 3, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých. Pozůstalému manželovi a každému pozůstalému dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši poloviny částek uvedených v § 120 odst. 4. Osobám, které byly odkázány na vojáka výživou, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých rovným dílem v úhrnné výši osminásobku minimální mzdy.¹⁷⁾ Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí nebo osob, které byly odkázány na vojáka výživou, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých ve výši uvedené ve větě třetí rodičům vojáka.

(2) Ministr obrany může v případech hodných zvláštního zřetele zvýšit částky uvedené v odstavci 1 až na dvojnásobek.

HLAVA III

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

O ODPOVĚDNOSTI STÁTU ZA ŠKODU

§ 126

Zproštění odpovědnosti za škodu

(1) Stát se zprostí odpovědnosti zcela,

a) byla-li škoda způsobena tím, že poškozený voják zaviněným jednáním porušil právní nebo jiné předpisy anebo rozkazy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen,

b) přivodil-li si poškozený voják škodu po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek³¹⁾ a služební orgán nemohl škodě zabránit, a jestliže tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

(2) Stát se zprostí odpovědnosti zčásti, jestliže skutečnosti uvedené v odstavci 1 byly jednou z příčin škody.

(3) Stát se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li voják služební úraz při odvracení nebezpečí, které přímo hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila státu, pokud voják tento stav sám úmyslně nevyvolal.

(4) Jednorázové mimořádné odškodnění a jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých náležejí i tehdy, jsou-li splněny podmínky pro zproštění odpovědnosti za škodu při služebním úrazu, s výjimkou, kdy si škodu poškozený voják přivodil po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek. ³¹⁾

§ 127

Náhrada škody

(1) Náhrada škody se poskytuje ve výši skutečné škody, a to v penězích, jestliže není odčiněna uvedením do předchozího stavu. Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.

(2) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i stát domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

(3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji platové úrovně vojáků, upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na platu příslušející vojákovi po skončení neschopnosti výkonu služby.

§ 128

Přímá souvislost s výkonem služby

(1) V přímé souvislosti s výkonem služby jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony během výkonu služby obvyklé nebo nutné před počátkem služby nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta k výkonu služby a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, nekoná-li se ve vojenském objektu. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení, které se koná na rozkaz nadřízeného, nebo vyšetření, které se koná v souvislosti se službou v noci, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s výkonem služby.

(2) Cestou k výkonu služby a zpět se rozumí cesta z místa trvalého pobytu vojáka do místa vstupu do vojenského objektu nebo na jiné místo, které nadřízený určil k výkonu služby, a zpět.

(3) Cesta z místa trvalého pobytu vojáka do místa výkonu služby nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem služební cesty, není-li současně obcí jeho místa pravidelného výkonu služby, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem služby nebo po jejím skončení.

§ 129

Peněžitý příspěvek

(1) Vojákovi, který utrpěl škodu na zdraví v souvislosti s plněním úkolů ozbrojených sil, za níž stát neodpovídá podle tohoto zákona, může ministr nebo jím zmocněný služební orgán přiznat v případech hodných zvláštního zřetele peněžitý příspěvek do výše dvacetinásobku minimální mzdy. ¹⁷⁾

(2) Peněžitý příspěvek lze za podmínek a ve výši stanovených v odstavci 1 přiznat i pozůstalým po vojákovi, kteří jsou uvedeni v § 125.

§ 130

Nároky státu po poskytnutí náhrady škody

(1) Jestliže stát nahradil vojákovi škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo za škodu odpovídá, a to v rozsahu, který odpovídá míře jeho odpovědnosti.

(2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má stát, pokud škodu uhradil, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž poškozený voják pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.

ČÁST OSMÁ

VÝSLUHOVÉ NÁLEŽITOSTI

§ 131

Povinnosti státu při zabezpečení vojáka

po skončení služebního poměru

Stát poskytuje s přihlédnutím k náročnosti služby vojáka, v závislosti na době trvání služebního poměru a důvodech jeho zániku, výsluhové náležitosti, kterými jsou výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrtné.

Výsluhový příspěvek

§ 132

(1) (Voják, jehož služební poměr zanikl uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) až l) a § 19 odst. 2, má nárok na výsluhový příspěvek, jestliže jeho služební poměr trval alespoň po dobu 15 let.) Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. a), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a písm. g) až l), má nárok na výsluhový příspěvek, jestliže jeho služební poměr trval alespoň po dobu 15 let.

(2) Základní výše výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 5 % průměrného měsíčního hrubého platu. Tato výše se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 6,2 %, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2,5 % a za dvacátý sedmý a každý další ukončený rok služby o 1 % průměrného měsíčního hrubého platu.

§ 133

(1) Výše výsluhového příspěvku může činit nejvíce 55 % průměrného měsíčního hrubého platu. Byl-li voják zařazen jako výkonný letec nebo konal službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti alespoň po dobu 5 let anebo konal službu v zahraničí za zvlášť nebezpečných podmínek podle § 120 odst. 3, může výše výsluhového příspěvku činit nejvíce 60 % průměrného měsíčního hrubého platu.

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou, kdo je považován za výkonného letce a která služba je službou zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti.

§ 134

((1) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod anebo starobní důchod¹²⁷⁾ z důchodového pojištění se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje ke dni vzniku nároku na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod nebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem a ke dni přiznání starobního důchodu. Není-li starobní důchod po splnění podmínek přiznán, popřípadě vyplácen, upraví se výše výsluhového příspěvku po uplynutí 2 let po splnění podmínek nároku na starobní důchod.³⁸⁾)

(1) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod anebo starobní důchod¹³⁷⁾ z důchodového pojištění se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem, nebo ke dni zvýšení důchodů z důchodového pojištění^37a), a to nejdéle do dne, kdy uplynuly dva roky od vzniku nároku na starobní důchod z důchodového pojištění³⁸⁾; od tohoto dne náleží výsluhový příspěvek ve výši rozdílu naposledy stanoveného podle věty první a nadále se samostatně zvyšuje podle § 137 bez přihlédnutí k výši důchodu. Při stanovení výše výsluhového příspěvku v souběhu s důchodem z důchodového pojištění do dvou let po vzniku nároku na starobní důchod se vždy přihlíží k plné výši výsluhového příspěvku.

(2) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na dávky nemocenské péče podle zvláštního právního předpisu²⁷⁾ platí ustanovení odstavce 1 věty první obdobně.

§ 135

(1) Při opětovném povolání do služebního poměru vojáka z povolání zaniká nárok na výsluhový příspěvek dnem, který předchází dni opětovného povolání do služebního poměru.

(2) Při přijetí do služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů podle zvláštních právních předpisů³⁹⁾ se výplata výsluhového příspěvku zastavuje.

§ 136

(1) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle zvláštních právních předpisů³⁹⁾ náleží vyšší příspěvek.

(2) Zanikl-li nárok na příspěvek z jiného služebního poměru, vyplácí se výsluhový příspěvek ode dne následujícího po dni zániku nároku na příspěvek z jiného služebního poměru, a to za podmínek a ve výši náležející ode dne následujícího po dni skončení služebního poměru podle tohoto zákona po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výplatu výsluhového příspěvku za podmínek stanovených tímto zákonem trvá.

§ 137

Výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění podle zvláštních předpisů o zvyšování důchodů,⁴⁰⁾ přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění.

Odbytné

§ 138

(Voják, jehož služební poměr zanikl uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) až l) a § 19 odst. 2 a který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový příspěvek nezvolil nárok na jeho výplatu, má nárok na odbytné. ) Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. a), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a písm. g) až l), anebo voják, který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový příspěvek nezvolil nárok na jeho výplatu, má nárok na odbytné.

§ 139

(1) Přiznáním odbytného zaniká nárok na výsluhový příspěvek.

(2) Doba trvání služebního poměru rozhodná pro nárok na odbytné činí 2 roky. Základní výše odbytného činí 2 průměrné měsíční hrubé platy. Za třetí a každý další ukončený rok trvání služebního poměru vojáka se odbytné zvyšuje o jeden průměrný měsíční hrubý plat. (Za jedenáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odbytné zvyšuje o jednu polovinu průměrného měsíčního hrubého platu, nejvýše však do jeho osmnáctinásobku.) Za desátý až patnáctý ukončený rok trvání služebního poměru se odbytné zvyšuje o dva průměrné měsíční hrubé platy; za šestnáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odbytné zvyšuje o jeden průměrný měsíční hrubý plat, nejvýše však do jeho dvacetičtyřnásobku.

(3) Bylo-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné, vyplatí se při každém dalším zániku služebního poměru odbytné snížené o částku odbytného nebo  odchodného, které bylo vyplaceno při předcházejícím skončení služebního poměru.  Nedojde-li  podle věty první k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odbytného nebo odchodného s nově náležejícím odbytným, odbytné nenáleží.

§ 140

Odchodné

(1) Voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek a který místo vyplácení výsluhového příspěvku nezvolil nárok na výplatu odbytného, má při zániku služebního poměru nárok na odchodné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního hrubého platu, trval-li jeho služební poměr alespoň po dobu 15 let. Za šestnáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 40 % průměrného měsíčního hrubého platu. (Za dvacátý první a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 20 % průměrného měsíčního hrubého platu.) Nejvyšší výměra odchodného činí šestinásobek průměrného měsíčního hrubého platu.

(2) Bylo-li vojákovi při předcházejícím (propuštění ze) zániku služebního poměru vojáka nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné nebo odbytné, vyplatí se při novém (propuštění ze) zániku služebního poměru odchodné snížené o částku odchodného nebo odbytného, které bylo vyplaceno při předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li takto k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odchodného nebo odbytného na úkor nově náležejícího odchodného, odchodné nenáleží.

§ 141

Úmrtné

(1) Zanikne-li služební poměr vojáka úmrtím nebo prohlášením vojáka za mrtvého, má pozůstalý manžel a každé pozůstalé dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, nárok na úmrtné ve výši jedné poloviny odbytného. Nárok na úmrtné pozůstalému dítěti vznikne i později, splní-li dítě podmínky nároku na sirotčí důchod po zemřelém vojákovi, nejdéle však do dvacátého šestého roku věku dítěte.

(2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem uvedeným v odstavci 1, a to každému dítěti rovným dílem. Nárok na úmrtné vznikne i dítěti podle odstavce 1 věty druhé, a to ve výši, která by mu náležela v době úmrtí vojáka.

(3) Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí, náleží úmrtné v úhrnné výši jedné poloviny odbytného rodičům vojáka.

(4) Jestliže služební poměr vojáka trval po dobu kratší než 2 roky, náleží úmrtné ve výši průměrného měsíčního hrubého platu.

§ 142

Organizace a řízení

(1) Výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné přiznává a vyplácí příslušný orgán ministerstva. O odvolání proti rozhodnutí tohoto orgánu rozhoduje ministerstvo.

(2) O výsluhovém příspěvku, odchodném a odbytném se rozhoduje na žádost vojáka.

(3) Manželce a dětem s nárokem na sirotčí důchod se úmrtné přiznává a vyplácí bez žádosti. Rodičům vojáka se úmrtné přiznává a vyplácí na jejich žádost.

(4) Není-li (v tomto zákoně) v této části zákona stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě podle tohoto zákona ustanovení zvláštních právních předpisů.⁴¹⁾

§ 143

Společná ustanovení o výsluhových náležitostech

(1) Není-li dále stanoveno jinak, je dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek, odbytné a odchodné a jejich výši doba trvání činné služby vojáka, vyjma doby trvání základní a náhradní vojenské služby, a doba trvání služebního poměru v bezpečnostních sborech a službách a v celní správě České republiky podle zvláštních právních předpisů.⁴²⁾ Pro výši výsluhového příspěvku a odbytného se doba služby

a) výkonného letce a doba služby zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti hodnotí jedenapůlnásobně,

b) v zahraničí uvedená v § 120 odst. 3 hodnotí dvojnásobně.

Zvýšený zápočet doby služby se stanoví jen za celé kalendářní měsíce.

(2) Do doby trvání služebního poměru vojáka rozhodné pro výsluhové náležitosti se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 4 a doba rodičovské dovolené,³⁾ s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc.⁴⁾

(3) (Průměrným měsíčním hrubým platem je průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních právních předpisů;³⁰⁾ je-li to pro vojáka výhodnější, je průměrným měsíčním hrubým platem průměrný měsíční plat za kalendářní rok, který předchází roku, v němž zanikl služební poměr. Zanikne-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat z tohoto kalendářního roku. Pro výpočet výsluhových náležitostí se nepřihlíží ke krácení platu z důvodu dočasného zproštění výkonu služby. Jestliže byl vojákovi před zánikem služebního poměru služební poměr přerušen podle § 11 a voják po ukončení takového přerušení ve služebním poměru nepokračuje, je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného platu³⁰ kalendářní čtvrtletí nebo předchozí kalendářní rok, které předcházejí přerušení služebního poměru, a to podle toho, co je pro vojáka výhodnější. Výše průměrného měsíčního hrubého platu vojáka, který vykonával službu v zahraničí, se vypočte podle srovnatelného služebního zařazení v ozbrojených silách České republiky. Bylo-li vypláceno po celé kalendářní čtvrtletí nebo celý kalendářní rok, které předcházejí zániku služebního poměru, nemocenské, vypočtou se výsluhové náležitosti z průměrného měsíčního hrubého platu, který by náležel, kdyby k výplatě nemocenského nedošlo.)Průměrný měsíční hrubý plat se zjišťuje z platů ze služebního poměru vojáka za poslední kalendářní rok před zánikem služebního poměru (dále jen „rozhodné období“). Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného měsíčního hrubého platu celá doba trvání služebního poměru. Zanikne-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, je rozhodným obdobím tento kalendářní rok. Jestliže byl ojákovi v rozhodném období služební poměr přerušen podle § 11 a voják po skončení přerušení ve služebním poměru nepokračuje, je rozhodným obdobím kalendářní rok, který předcházel přerušení služebního poměru. Předchozí věta platí obdobně i při určení do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. e) a g), pokud po skončení dispozice voják nekonal službu alespoň jeden kalendářní rok. Bylo-li vypláceno v rozhodném období nemocenské nebo peněžitá pomoc podle zvláštních právních předpisů,^4),10) vypočtou se výsluhové náležitosti z průměrného měsíčního hrubého platu, který by náležel, kdyby k výplatě nemocenského nebo peněžité pomoci nedošlo. Výše průměrného měsíčního hrubého platu vojáka, který konal službu v zahraničí, se vypočte podle průměrného měsíčního hrubého platu vojáka se srovnatelným služebním zařazením v ozbrojených silách České republiky, nebo z rozhodného období před vysláním do zahraničí, podle toho co je pro vojáka výhodnější.

(4) (Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat stejným způsobem jako podle odstavce 3 věty prvé před středníkem nebo z celé doby trvání služebního poměru podle toho, co je pro vojáka výhodnější). Odměny poskytnuté vojákovi podle zvláštních právních předpisů^42a)v rozhodném období se započítávají do průměrného měsíčního hrubého platu jen do výše dvojnásobku platu stanoveného platovým výměrem platným v první den rozhodného období. Při výpočtu výsluhových náležitostí se nepřihlíží

4. ke krácení platu při dočasném zproštění výkonu služby,

5. k odměnám poskytnutým při dovršení padesáti let věku a k odměnám poskytnutým při prvním zániku služebního poměru po přiznání plného invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod,

6. k darům poskytnutým podle zvláštního právního předpisu,^42b)

d) k doplatkům platů vyúčtovaných za období předcházející rozhodnému období.

(5) Při zániku služebního poměru vojáka, kterému bylo při předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné, náleží odbytné za podmínek a ve výši stanovených tímto zákonem. Celková výše odbytného v takovém případě nesmí přesáhnout (osmnáctinásobek) dvacetičtyřnásobek průměrného měsíčního hrubého platu. Odbytné však nenáleží, byl-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, i když jeho výplata podle § 136 nenáležela. Pro stanovení výše odbytného rozhodné pro výpočet úmrtného se přihlíží k době trvání všech služebních poměrů.

(6) (Skončí-li služební poměr vojáka podle § 19 odst. 1 písm. d) před uplynutím sjednané doby, má voják nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby splnil dobu konání služebního poměru podle § 5 odst. 4.) Doba od propuštění vojáka ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. e) do stanovené doby trvání služebního poměru se pro nárok na výsluhové náležitosti započítává jednou polovinou; ke zvýšenému zápočtu doby služby podle odstavce 1 se nepřihlíží. Výsluhové náležitosti vojáka, který byl jmenován do nižší hodnosti podle § 7 odst. 4, nesmí být nižší než výsluhové náležitosti na které by měl nárok ke dni jmenování do nižší hodnosti.

(7) Při zániku služebního poměru propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. ( h) až j) a písm. l) a § 19 odst. 2 písm. c) ) g) a i) až l)náleží výsluhové náležitosti v poloviční výši; to platí i v případě odbytného a odchodného, skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle § 19 odst. 1 písm. (g)) h).

((8) Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci dávky do 8 dnů vznik nároku na plný invalidní anebo částečný invalidní důchod z důchodového pojištění a předložit plátci výsluhového příspěvku žádost o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod. Stejnou povinnost má i tehdy, je-li plátcem dávky vyzván k předložení uvedené žádosti nebo k žádosti k úpravě výsluhového příspěvku v souběhu se starobním důchodem podle § 134 odst. 1 věty poslední. (Příjemce výsluhového příspěvku je povinen rovněž plátci dávky oznámit přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů.⁴²⁾)

(8) Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci této dávky do 8 dnů vznik plné nebo částečné invalidity nebo přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů,³⁹⁾ anebo vznik nároku na výplatu dávek nemocenské péče v ozbrojených silách podle zvláštních právních předpisů.²⁷⁾ Nepožádá-li příjemce výsluhového příspěvku v případě, že se stal plně nebo částečně invalidním, o přiznání plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, anebo nejpozději do dvou let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod z důchodového pojištění^42c) o přiznání starobního důchodu, může být výplata výsluhového příspěvku zastavena.

(9) Výsluhové náležitosti náleží za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka.

(10) Na srážky z výsluhových náležitostí se použije ustanovení zvláštního právního předpisu.⁴³⁾

(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při výplatě výsluhových náležitostí.

ČÁST DEVÁTÁ

ROZHODOVÁNÍ

VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU

HLAVA I

ŘÍZENÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU

§ 144

Účastníci řízení

Účastníkem řízení ve věcech služebního poměru je voják nebo občan, jehož služební poměr vojáka z povolání zanikl, a pozůstalí po vojákovi nebo po občanovi, jehož služební poměr vojáka z povolání zanikl.

§ 145

Podání

(1) Podání se činí písemně nebo ústně do protokolu u služebního orgánu, který je oprávněn ve věci rozhodnout.

(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být zřejmé, kdo jej činí, které věci se týká a co se navrhuje.

(3) Na žádost účastníka se musí přijetí podání písemně potvrdit.

§ 146

Zahájení řízení

(1) Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu služebního orgánu.

(2) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo služebnímu orgánu, nebo dnem, kdy služební orgán učinil vůči účastníkovi řízení právní úkon.

§ 147

Postoupení

Není-li služební orgán oprávněn o věci rozhodnout, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému služebnímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení.

§ 148

Práva a povinnosti účastníků řízení

Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování členů poradní komise, a pořizovat si z nich výpisy.

§ 149

Dožádání

Jestliže služební orgán nemůže provést procesní úkon sám nebo jestliže je to účelné z jiných důvodů, může o jeho provedení požádat jiný služební orgán; dožádaný služební orgán provede úkon bez zbytečného odkladu.

§ 150

Dokazování

(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutkový stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení orgánů a organizací, listiny, věci a ohledání.

(3) Účastník řízení je oprávněn navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.

(4) Služební orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

§ 151

Rozhodnutí

(1) Služební orgán zjišťuje skutkový stav věci, opatřuje si doklady potřebné pro rozhodnutí a postupuje nestranně.

(2) Rozhodnutí služebního orgánu musí být v souladu s právními předpisy, musí vycházet ze skutkového stavu věci a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat též datum vydání, hodnost, jméno a příjmení účastníka řízení, musí být podepsáno s uvedením hodnosti, jména, příjmení služebního orgánu, který rozhodnutí vydal, a doručeno účastníkovi řízení do vlastních rukou.

(3) Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení. Ukládá-li se v rozhodnutí povinnost k plnění, stanoví pro ni služební orgán lhůtu.

(4) V odůvodnění rozhodnutí služební orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a na základě kterých právních předpisů rozhodoval.

(5) Poučení o odvolání obsahuje údaje, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat, v jaké lhůtě a ke kterému služebnímu orgánu.

(6) Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí služební orgán i bez návrhu opraví a vyrozumí o tom účastníka řízení.

(7) Rozhodnutí služebního orgánu, které bylo doručeno a proti němuž již nelze podat odvolání, je v právní moci.

(8) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže je v právní moci nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek. Rozhodnutí vykoná služební orgán; rozhodnutí ve vztahu k účastníku řízení, který není ve služebním poměru podle tohoto zákona, vykoná na návrh služebního orgánu soud.

§ 152

Náklady řízení

(1) Náklady řízení, které vznikly služebnímu orgánu, včetně nákladů spojených s činností poradních komisí, hradí tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly druhému účastníkovi řízení, nese tento účastník.

(2) Služební orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok je třeba uplatnit do 3 dnů po jeho vzniku, jinak zaniká.

(3) Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební orgán.

(4) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy.⁴⁴⁾

HLAVA II

PŘEZKOUMÁNÍ ROZHODNUTÍ

§ 153

Odvolací řízení

(1) Proti rozhodnutí služebního orgánu může účastník řízení podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Odvolání může voják podat i proti služebnímu hodnocení a písemnému hodnocení průběhu služebního poměru ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí vydal.

(2) Pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí tímto zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního orgánu, platí, že je podal včas a u příslušného služebního orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

(3) Služební orgán příslušný k rozhodnutí o odvolání (dále jen "odvolací orgán") může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů a účastník řízení o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.

(4) Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o náhradě škody a proti služebnímu hodnocení, jímž byl voják hodnocen jako nevyhovující.

(5) Služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od podání odvolání, předložit odvolání odvolacímu orgánu k rozhodnutí.

(6) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

§ 154

Odvolací orgán

(1) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal; o odvolání proti rozhodnutí ministerstva rozhoduje ministr, a to po předchozím projednání v poradní komisi.

(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání.

§ 155

Obnova řízení

(1) Jestliže byly dodatečně zjištěny mimořádně závažné okolnosti, které existovaly v době původního rozhodnutí, a účastník řízení je nemohl bez své viny v řízení uplatnit a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může služební orgán na jeho návrh změnit nebo zrušit své pravomocné rozhodnutí.

(2) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může účastník řízení podat pouze do 3 měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech, které odůvodňují navrhovanou změnu, nejpozději však do 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí.

(3) Služební orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne ve věci samé. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.

§ 156

Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení

(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, může je ministr do 3 let od nabytí právní moci zrušit nebo změnit. Dbá přitom práv nabytých v dobré víře.

(2) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do 3 let od nabytí právní moci.

§ 157

Přezkoumání rozhodnutí soudy

(1) Návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 153, a to v době 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

(2) Při přezkoumávání rozhodnutí služebních orgánů soudem se postupuje podle zvláštního právního předpisu.⁴⁵⁾

§ 158

Řízení po skončení služebního poměru

V řízení o věcech služebního poměru se postupuje podle části deváté tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl.

ČÁST DESÁTÁ

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ

A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 159

Promlčení, zánik práv a nároků

(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě, která je stanovena v tomto zákoně. K promlčení se přihlédne jen tehdy, jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat.

(2) Nárok na náhradu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby, za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, náhradu nákladů na výživu pozůstalých a výsluhový příspěvek se nepromlčují; nároky na jednotlivá plnění, která z nich vyplývají, se však promlčují ve lhůtách stanovených v § 161.

(3) Jestliže účastník řízení uplatnil svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon rozhodnutí.

(4) Nárok uplatňuje účastník řízení podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím.

(5) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno u příslušného orgánu, dochází jen v případech uvedených v § 113 odst. 3 a § 152 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když není v řízení namítán.

(6) Nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění smrtí vojáka zaniká.

(7) Ostatní peněžité nároky vojáka vzniklé do zániku služebního poměru nezanikají; do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí platové nároky ze služebního poměru postupně přímo na manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

(8) Peněžité nároky státu zanikají smrtí vojáka, s výjimkou nároků, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo které byly vojákem před jeho smrtí písemně uznány co do důvodů i výše, a nároků na náhradu škody způsobené úmyslně nebo ztrátou předmětů svěřených vojákovi na písemné potvrzení.

Promlčecí lhůty

§ 160

(1) Promlčecí lhůta počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.

§ 161

(1) Nestanovuje-li tento zákon jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru 3 roky.

(2) Jde-li o opětovné plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění 3 roky od jejich splatnosti.

(3) Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá.

(4) Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

§ 162

(1) Nárok přiznaný pravomocným rozhodnutím se promlčuje za 10 let ode dne, kdy se mělo podle rozhodnutí plnit.

(2) Nárok, který písemně uznal ten, kdo je povinen plnit co do důvodu i výše, se promlčuje za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí lhůta od uplynutí této lhůty.

(3) Promlčecí lhůta uvedená v odstavcích 1 a 2 platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.

(4) Úroky a opětovná plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za 3 roky ode dne jejich splatnosti.

§ 163

Bezdůvodné obohacení

(1) Získá-li voják bezdůvodné obohacení na úkor majetku státu nebo stát na úkor vojáka, musí je vydat.

(2) Bezdůvodným obohacením je prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním na základě neplatného právního úkonu. Neplatnost právního úkonu nemůže být vojákovi na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám; vznikne-li vojákovi následkem takového neplatného právního úkonu škoda, jsou ministerstvo nebo stát povinny ji nahradit.

(3) Vrácení neprávem vyplacených částek může však služební orgán na vojákovi požadovat, jen jestliže voják věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě do 3 let ode dne jejich výplaty.

HLAVA II

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

§ 164

Přechod práv a povinností

(1) Služební poměr vojáka z povolání nebo v další službě, který vznikl podle dřívějších předpisů,⁴⁶⁾ se považuje za služební poměr podle tohoto zákona, a to na dobu určitou v trvání 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. Služební poměr vojáka, který ke dni uplynutí 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona nesplnil závazek ke službě podle dosavadních předpisů, se považuje za služební poměr na dobu určitou, a to do doby splnění tohoto závazku ke službě.

(2) Dobu trvání služebního poměru podle odstavce 1 lze měnit dohodou podle § 5 odst. 4.

(3) Vojákovi, který v den nabytí účinnosti tohoto zákona dosáhl hodnosti

a) desátníka a četaře, přísluší hodnost rotného,

b) rotného, přísluší hodnost rotmistra,

c) rotmistra, přísluší hodnost nadrotmistra,

d) nadrotmistra, přísluší hodnost štábního rotmistra,

e) rotmistra nebo nadrotmistra, má-li úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání,⁴⁷⁾ přísluší hodnost podpraporčíka,

f) generálplukovníka, přísluší hodnost generálporučíka.

Ostatním vojákům přísluší hodnosti získané podle dosavadních předpisů.

(4) Voják, jehož hodnost podle odstavce 3 neodpovídá hodnosti stanovené pro jeho služební zařazení, může být takto služebně zařazen nejdéle po dobu 5 let. Po uplynutí této doby bude voják služebně zařazen podle potřeb ozbrojených sil. Nebude-li služebně zařazen podle věty druhé, je to důvod k propuštění podle § 19 odst. 1 písm. (d)) e).

(5) Hodnost propůjčená vojákovi podle dřívějších předpisů se považuje za hodnost propůjčenou vojákovi podle tohoto zákona. Doba, na kterou byla vojákovi propůjčena hodnost, končí dnem následujícím po dni, kdy důvod propůjčení stanovený dřívějšími právními předpisy pominul, nejpozději do 5 let od účinnosti tohoto zákona.

(6) Úrazy a nemoci z povolání, které byly zjištěny před účinností tohoto zákona, se posuzují podle právních předpisů platných před nabytím účinnosti tohoto zákona.

(7) Nároky na náhradu škody vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů.

§ 165

Přechodná ustanovení k výsluhovým náležitostem

((1) (Voják, jehož služební poměr zanikl propuštěním podle

a) § 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) a k) a § 19 odst. 2, nebo

b) § 19 odst. 1 písm. g), j) a l) a splnil závazek ke službě podle dosavadních předpisů anebo konal vojenskou činnou službu alespoň po dobu 20 let, si může místo výsluhového příspěvku podle § 132 a odchodného podle § 140 zvolit nárok na výsluhový příspěvek a odchodné podle dosavadních právních předpisů. V tom případě náleží vojákovi výsluhový příspěvek a odchodné, jako kdyby byl propuštěn ze služebního poměru podle dosavadních právních předpisů z organizačních důvodů.)

(1) Voják, jehož služební poměr zanikl podle

a) § 18 písm. a), h), i) a § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g),

2. § 19 odst. 1 písm. h), k) a l) a splnil závazek ke službě podle předpisů platných před 1. prosincem 1999 nebo konal vojenskou činnou službu alespoň po dobu 20 let,

si může místo výsluhového příspěvku podle § 132 a odchodného podle § 140 zvolit nárok na výsluhový příspěvek a odchodné podle předpisů platných před 1. prosincem 1999; vojákovi náleží výsluhový příspěvek a odchodné, jako kdyby byl propuštěn ze služebního poměru podle předpisů platných před 1. prosincem 1999 z organizačních důvodů.

(2) Odbytné, na které vznikne nárok podle tohoto zákona, nesmí být nižší než měsíční výše výsluhového příspěvku a odchodného, na které by vznikl nárok podle dosavadních předpisů.

(3) Místo výplaty odbytného si může voják, jehož služební poměr vznikl podle dosavadních předpisů, zvolit výplatu výsluhového příspěvku a odchodného podle dosavadních předpisů.

((4) Při stanovování výše výsluhového příspěvku se nepřihlíží k jeho úpravě v souběhu s plným nebo částečným invalidním anebo starobním důchodem z důchodového pojištění.)

(4) Výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon.

(5)Pokud poživatel výsluhového příspěvku již splnil podmínky nároku na plný nebo částečný invalidní anebo starobní důchod z důchodového pojištění a ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula doba 2 let po vzniku nároku na starobní důchod, upraví se výsluhový příspěvek na výši, kterou stanovuje tento zákon. Úprava se provede od třetí měsíční splátky výsluhového příspěvku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Zanikl-li ke dni účinnosti tohoto zákona nárok na výsluhový příspěvek a jeho výplatu podle dosavadních předpisů, zaniklý nárok se již neobnovuje.

(6) Vojákům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí do dne účinnosti tohoto zákona započítávají doby služby v rozsahu, v jakém jim byly započteny podle dosavadních předpisů; jde-li o nárok na odbytné, započítává se doba trvání služebního poměru stejným způsobem jako pro nárok na odchodné.

(7) Vojákovi, který byl na základě dobrovolnosti reatestován⁴⁸⁾ do prověrkových komisí Ministerstva obrany ČSFR. a shledán způsobilým konat dále službu nebo jehož služební poměr trvá ke dni účinnosti tohoto zákona, se do doby trvání služebního poměru, rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí, započítává doba služby v rozsahu uvedeném v odstavci 6 bez přihlédnutí k vyloučení doby služby podle zvláštního právního předpisu.⁴⁹⁾ Pokud byl takovému vojákovi po skončení služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, který mu byl snížen nebo zastaven z důvodu uvedeného zvláštním právním předpisem, přiznává se výsluhový příspěvek zpětně a jeho výše se přepočte ode dne účinnosti tohoto zákona, a to za podmínek a ve výši náležející ke dni skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výsluhový příspěvek nezanikl uplynutím doby nebo dosažením věku 60 let.

(8) Skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle dosavadních právních předpisů nejdříve dnem před dnem účinnosti tohoto zákona

a) ze zdravotních důvodů, nebo

b) z organizačních důvodů, nebo

c) z důvodů splnění podmínek nároku na starobní důchod, má nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby byl propuštěn z důvodu uvedeného v § 19 odst. 1 písm. (d)) e) tohoto zákona.

Ustanovení § 165 odst. 1 až 3 lze uplatnit nejdéle do 30. listopadu 2004.

HLAVA III

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 166

Zvláštní ustanovení

Žákům vojenských středních škol, kteří nejsou vojáky v činné službě a kteří se soustavně studiem připravují k výkonu služby vojáka z povolání, lze poskytnout naturální a peněžní náležitosti. Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah, výši a způsob poskytování naturálních a peněžních náležitostí.

§ 167

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků.

2. Zákon č. 65/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

3. Zákon č. 228/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

4. Zákon č.226/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

5. Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

§ 168

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1999.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

N á v r h

VYHLÁŠKA

Ministerstva obrany

ze dne……………,

kterou se stanoví doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku uchazeče o povolání do služebního poměru vojáka z povolání

Ministerstvo obrany podle § 4 odst. 6 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, stanoví:

§ 1

Doklady pro výběr

(1) Občan, který se uchází o povolání do služebního poměru (dále jen „uchazeč“), předkládá služebnímu orgánu tyto doklady:

1. žádost o povolání do služebního poměru s uvedením doby, po kterou má zájem setrvat ve služebním poměru,

2. vyplněný osobní dotazník,

3. životopis nebo doplněk k životopisu vyjadřující změny, které nastaly od data předložení předchozího životopisu,

4. rodný list, doklad o státním občanství České republiky,¹⁴⁾ oddací list, rodné listy dětí, doklady o dosaženém vzdělání a o vědecké hodnosti, a o dosažené znalosti cizích jazyků, nebo ověřené kopie těchto dokladů,

5. čestné prohlášení, že není, nebo nebude ke dni povolání do služebního poměru, členem politické strany, politického hnutí, odborové organizace nebo členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je Ministerstvo obrany nebo jiný správní úřad,

6. čestné prohlášení, že nevykonává, nebo nebude ke dni povolání do služebního poměru vykonávat, výdělečnou činnost, nebo žádost o souhlas s výdělečnou činností podle zvláštního právního předpisu,¹⁵⁾

7. výpis z evidence Rejstříku trestů,

8. posudeko zdravotní způsobilosti k výkonu služby,

9. pracovní posudek nebo služební hodnocení z předchozího pracovního nebo služebního poměru anebo poměru jim naroveň postavenému,

10. potvrzení o době trvání předchozího zaměstnání nebo o době trvání předchozího služebního poměru,

11. doklad o splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem¹⁶⁾ pro předpokládané služební zařazení.

(2) Dalších potřebné údaje o uchazeči, zejména zda složil vojenskou přísahu a vykonal základní nebo náhradní vojenskou službu, získává služební orgán z vojenské evidence.

(3) Vzor osobního dotazníku je uveden v příloze 1.

Postup při výběru

§ 2

Po soustředění a vyhodnocení dokladů, které uchazeč předložil, zjistí služební orgán zda doklady jsou úplné. Zjistí-li, že doklady jsou neúplné, stanoví uchazeči přiměřenou lhůtu k jejich doplnění. Do výběru zařadí služební orgán uchazeče, který předložil všechny dostupné doklady a podklady podle § 1 odst. 1.

§ 3

Při výběru se posuzuje uchazečova způsobilost pro výkon služby vojáka z povolání, zejména splnění kvalifikačních předpokladů,¹⁷⁾ jeho zdravotní a psychická způsobilost, fyzická zdatnost a morálně volní vlastnosti pro předpokládané služební zařazení. Psychická způsobilost se zjišťuje psychologickým vyšetřením a motivačním pohovorem. Fyzickou zdatnost prokazuje uchazeč při přezkoušení z tělesné přípravy v rozsahu stanoveném pro vojáky z povolání. Zdravotní způsobilost uchazeče se posuzuje podle zvláštního právního předpisu.¹⁸⁾

§ 4

Po vyhodnocení dokladů a podkladů, po ukončení zdravotního a psychologického vyšetření a posouzení fyzické zdatnosti uchazeče zpracuje služební orgán závěrečnou zprávu. Závěrečná zpráva tvoří podklad pro vydání rozhodnutí o povolání uchazeče do služebního poměru a musí obsahovat údaje stanovené zvláštním právním předpisem,¹⁹⁾ vyjádření souhlasu uchazeče s údaji uvedenými v závěrečné zprávě s uvedením data a jeho podpisu. Služební orgán, který závěrečnou zprávu zpracoval, předloží tuto zprávu a ostatní stanovené doklady a podklady služebnímu orgánu oprávněnému rozhodnout o povolání uchazeče do služebního poměru.

§ 5

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se vyhláška č. 261/1999 Sb., kterou se stanoví postup při povolávacím řízení.

§ 6

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Odůvodnění

K § 1

Výběr se ve smyslu zákona zahajuje dnem doručení písemné žádosti uchazeče o povolání do služebního poměru služebnímu orgánu. V žádosti uchazeč projeví svůj zájem setrvat ve služebním poměru po určitou dobu. Služebním orgánem je pro tyto účely například náčelníkrekrutačního střediska, velitel útvaru, náčelník územní vojenské správy, ředitel organizačního celku Ministerstva obrany.

V ustanovení je uveden taxativní výčet dokladů potřebných pro posouzení způsobilosti uchazeče k povolání do služebního poměru, který vychází z příslušných ustanovení zákona o vojácích z povolání. Doklady se předkládají služebnímu orgánu, který s uchazečem zahajuje řízení o povolání do služebního poměru.

Podklady z vojenské evidence slouží služebnímu orgánu k získání základních informací o průběhu základní (náhradní) vojenské služby nebo služebního poměru, zejména k posouzení zda uchazeč splňuje kvalifikační požadavky a k ověření, zda vykonal vojenskou přísahu.U opětovně povolávaných uchazečů lze získat z vojenské evidence údaje o důvodech ukončení předchozího služebního poměru.

V návaznosti na ustanovení § 2a zákona o vojácích z povolání jsou od uchazeče požadovány určené osobní údaje, které uvede ve osobním dotazníku, jehož vzor je uveden v příloze navrhované vyhlášky.

K § 2

Při stanovení přiměřené lhůty k doplnění dokladů a podkladů musí služební orgán přihlédnout k důvodům a časové náročnosti, kterou žadatel může, respektive nemůže ovlivnit a na tomto základě ji stanoví. Vždy jiná osobní situace každého uchazeče vede k tomu, že není vhodné stanovit jednotnou dobu trvání lhůty pro předložení chybějících dokladů. Pokud uchazeč nepředloží všechny dostupné doklady nebo když služební orgán zjistí, že uchazeč nesplňuje stanovené podmínky pro povolání do služebního poměru, služební orgán ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vojácích z povolání uchazeči písemně sdělí, že nemůže být povolán do služebního poměru. Ve sdělení uvede konkrétní důvod proč nebyl uchazeč v rámci výběru zahrnut do povolávacího řízení.

K § 3

V průběhu výběru získává uchazeč stanoviska kompetentních velitelských a zdravotních orgánů (přezkoušení tělesné zdatnosti, zdravotní a psychická způsobilost) k jeho způsobilosti pro službu vojáka z povolání.

Vydaná stanoviska společně s obsa­hem motivačního pohovoru slouží služebnímu orgánu jako podklad ke zpracování závěrečné zprávy. Služební orgán využije informací získaných při výběru k po­skytnutí vojenského profesního poradenství uchazeči, které umožní optimální využití jeho předpokladů pro uplatnění ve služebním poměru vojáka z povolání.

K § 4

Výběr končí předáním závěrečné zprávy a příslušných dokladů a podkladů služebnímu orgánu, který je oprávněn rozhodnout o povolání uchazeče do služebního poměru. Důležité je vyjádření písemného souhlasu uchazeče s údaji uvedenými v závěrečné zprávě. Na základě výsledků výběru vydá příslušný služební orgán rozhodnutí o povolání do služebního poměru podle ustanovení § 5 zákona.

K § 5

Vzhledem k tomu, že se mění pojetí povolávacího řízení, kterému předchází nově upravený výběr, navrhuje se zrušení původní vyhlášky.

K § 6

Účinnost vyhlášky by měla být stanovena shodně s účinností novely zákona o vojácích z povolání.

N á v r h

VYHLÁŠKA

Ministerstva obrany

ze dne ……………….,

kterou se mění vyhláška č. 266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání.

Vyhláška Ministerstva obrany č. 266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání, se mění takto:

Čl. I

1. V názvu vyhlášky se zrušují slova „a o zabezpečování ubytování“.

2. V úvodní větě se zrušují slova „§ 61 odst. 5 a“.

3. § 26 včetně nadpisu se zrušuje.

Čl. II

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Odůvodnění

V návaznosti na zrušení odstavce 5 v § 61 navrhovaného zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, je zapotřebí provést příslušnou změnu v názvu a úvodní větě vyhlášky č. 266/1999 Sb. Protože současně byly nároky vojáků z povolání při ubytování a některé další související otázky upraveny v nově navrhovaném § 61a návrhu novely zákona č. 221/1999 Sb., je nezbytné zrušit § 26 o zabezpečování ubytování ve vyhlášce č. 266/1999 Sb.

Návrh

VYHLÁŠKA

Ministerstva obrany

ze dne ……………….,

kterou se mění vyhláška Ministerstva obrany č. 267/1999 Sb., kterou se stanoví výše náborového příspěvku, příspěvku při přestěhování a stravného a postup při přiznávání cestovních a jiných náhrad vojákům z povolání, ve znění vyhlášky č. 44/2001 Sb.

Čl. I

Vyhláška Ministerstva obrany č. 267/1999 Sb., kterou se stanoví výše náborového příspěvku, příspěvku při přestěhování a stravného a postup při přiznávání cestovních a jiných náhrad vojákům z povolání, se mění takto:

1. § 1 včetně nadpisu zní:

㤠1

Výše náborového příspěvku

(1) Při povolání do služebního poměru lze přiznat vojákovi z povolání (dále jen „voják“) náborový příspěvek v základní částce 30 000 Kč, jestliže stanovená doba trvání služebního poměru činí alespoň 4 roky.

(2) Základní částka náborového příspěvku se zvyšuje o

a) 10 000 Kč za každý úspěšně ukončený školní rok středoškolského studia při dosažení úplného středního vzdělání, úplného středního odborného vzdělání nebo vyššího odborného vzdělání, jestliže stanovená doba trvání služebního poměru činí alespoň 5 let,

b) 16 000 Kč za každý úspěšně ukončený školní rok vysokoškolského vzdělání, jestliže stanovená doba trvání služebního poměru činí alespoň 7 let.

(3) Celková částka náborového příspěvku určená podle odstavce 1 a 2 činí nejvýše 70 000 Kč u vojáků se středoškolským vzděláním. Při přiznání náborového příspěvku podle odstavce 2 písm. b) nelze přiznat náborový příspěvek podle odst. 2 písm. a).“.

2. V § 5 odst. 1 písm. a) větě první se slova „místa pravidelného“ nahrazují slovem „obce“.

3. V § 5 odst. 2 písm. b) se na konci věty čárka nahrazuje tečkou a spojka „a“ se zrušuje.

4. V § 5 odst. 2 se písmeno c) zrušuje.

5. V § 5 odst. 3 se věta druhá zrušuje.

6. V § 5 se odstavce 4 až 6 včetně poznámek pod čarou č. 2) a 3) zrušují.

7. Za § 5 se vkládá nový § 5a, který včetně nadpisu zní:

㤠5a

Náhrady jako při služební cestě

1. Náhrada jako při služební cestě se poskytuje, jestliže voják podal žádost o přiznání náhrady a jeho rodina žije mimo obec jeho výkonu služby jen proto, že v této obci nemá voják byt, a dopravní spojení nebo výkon služby mu neumožňují denní dojíždění do místa trvalého pobytu rodiny.

2. Vojákovi, kterému náleží náhrada jako při služební cestě, se poskytuje stravné podle § 2, a to podle doby trvání odloučení od rodiny v jednotlivém kalendářním dni.“.

8. V § 6 odst. 2 se slova „nájemní smlouvy o nájmu bytu“ nahrazují slovy „smlouvy o užívání bytu nebo z kolaudačního rozhodnutí ⁶⁾“ a doplňuje se nová poznámka pod čarou č. 6).

^{­­­­­ _______________}

„ ⁶) § 82 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.

9. V § 6 odst. 3 ve větě před středníkem se slova „domu nebo“ a ve větě za středníkem slova „domu nebo do“ zrušují.

10. V § 6 odst. 4 se slovo „nájemcem“ nahrazuje slovy „uživatelem nebo při jeho přestěhování do bytu užívaném jeho manželkou (manželem) nebo družkou (druhem)“.

Čl. II

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Odůvodnění

K bodu 1

V návaznosti na úpravu rozpětí částek náborového příspěvku navrhovanou v novele zákona č. 221/1999 Sb. (§ 69) se upravuje v § 1 návrhu vyhlášky základní částka a její zvyšování v závislosti na době trvání služebního poměru s cílem posílit tento nástroj podporující získávání nových vojáků z povolání. Doba trvání služebního poměru pro rozsah výše náborového příplatku, kterou předpokládá ustanovení § 69 odst. 1 zákona, je dosud stanovena pouze interním normativním aktem, což je nedostačující a je proto logicky navrhována do této vyhlášky

K bodu 2 až 6

Vzhledem k navržené úpravě pojmů v § 71 zákona č. 221/1999 Sb. dochází v § 5 odst. 1 k přizpůsobení terminologie. Protože byty již nemají být vojákům ministerstvem zabezpečovány, stane se ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) nadbytečným. Ze stejného důvodu je nadbytečná druhá věta ustanovení § 5 odst. 3 a celý odst. 4 vyhlášky. Nadbytečným se stane rovněž ustanovení § 5 odst. 5 a 6 vyhlášky, neboť specifikaci náhrad při denním dojíždění řeší návrh novely zákona novou úpravou v § 77 odst. 4 a 5 a dále pak plošným poskytováním přídavku na bydlení.

K bodu 7

Ustanovení § 5a návrhu novely vyhlášky reaguje na navrhované upřesnění zmocnění v § 89 zákona ke stanovení výše, postupu a podrobnějších podmínek k poskytování i jiných než cestovních náhrad, konkrétně náhrad jako při služební cestě. Platná úprava neřeší dostatečně postup a podrobnosti k poskytování uvedených náhrad, což vede k nejednotnému výkladu a z tohoto důvodu i k mnoha stížnostem žadatelů o tyto náhrady, kteří nesplňují zákonem stanovené podmínky.

K bodu 8 a 9

V ustanovení § 6 odst. 2 dochází k úpravě a zpřesnění terminologie vyhlášky. Právo užívat byt může být založeno nájemní a také v souladu s občanským zákoníkem jinou, např. podnájemní smlouvou. V případě bytové jednotky v rodinném domě, kdy je zpravidla voják nebo příslušník rodiny vojáka vlastníkem, popřípadě spoluvlastníkem nemovitosti, neexistuje nájemní smlouva. V tomto případě se určí velikost bytu podle kolaudačního rozhodnutí vydaného příslušným stavebním úřadem.

Zrušením slova „dům“ v § 6 odst. 3 vyhlášky se jednoznačně vymezuje, že voják se stěhuje vždy do bytu a nikoliv do domu, a to bez rozdílu v jakém domě je byt situován. Jedná se o zpřesnění stávající dikce.

K bodu 10

Při stěhování vojáka do bytu, který jeho manželka (manžel) nebo družka (druh) užívaly již před přestěhováním, vznikají vojákovi sice náklady v souvislosti s tímto přestěhováním, ale nedosahují takové výše jako při stěhování celé rodiny. Voják se v tomto případě stěhuje do již zařízené bytové jednotky a proto se navrhuje stanovit příspěvek při přestěhování v poloviční výši.

K čl. II

Nabytí účinnosti vyhlášky se předpokládá stejným datem jako účinnost novely zákona o vojácích z povolání.

N á v r h

VYHLÁŠKA

Ministerstva obrany

ze dne ..................

kterou se stanoví činnosti a pracoviště, které jsou zakázány těhotným vojákyním,

vojákyním do konce devátého měsíce po porodu a vojákyním, které kojí

Ministerstvo obrany stanoví podle § 41 odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů:

Činnosti zakázané těhotným vojákyním,

vojákyním do konce devátého měsíce po porodu a vojákyním, které kojí

§ 1

Těhotným vojákyním, vojákyním do konce devátého měsíce po porodu a vojákyním, které kojí, jsou zakázány

1. činnosti

   1. s převažující dynamickou složkou svalové práce, při níž je celosměnový energetický výdej větší než 4,0 MJ netto,

   2. při přepravě břemen pomocí jednoduchých bezmotorových prostředků, při nichž musí být vynaložena tažná síla větší než 50 N nebo tlačná síla větší než 100 N,

   3. spojené se zvedáním a přenášením břemen překračujících ukazatele uvedené v příloze č. 2 zvláštního právního předpisu¹⁾ a průměrný celosměnový minimální energetický výdej překračuje 7 kj. min^-1 netto,

2. činnosti

   1. vykonávané ve fyziologicky náročných polohách, kterými jsou hluboký předklon, poloha vkleče, vleže, ve vypjatém stoji na špičkách, s rukama nad hlavou, s otočením trupu o více než 60^o , a v malých uzavřených prostorách,

   2. spojené s tlakem na břicho,

   3. trvale vykonávané vsedě nebo vestoje bez možnosti střídání pracovních poloh,

   4. při nichž nelze individuálně měnit tempo dané strojním zařízením,

3. činnosti na pracovištích, na nichž jsou překračovány nejvyšší přípustné hodnoty hluku stanovené pro fyzickou práci zvláštním právním předpisem,²⁾

4. činnosti, při nichž by byly vystaveny

   1. rázům, přenášeným na horní končetiny,

   2. místním vibracím přenášeným na ruce, jejichž hodnoty překračují nejvyšší přípustné hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem,²⁾

   3. vibracím přenášeným zvláštním způsobem a celkovým vibracím, jejichž hodnoty překračují nejvyšší přípustné hodnoty stanovené pro fyzickou práci zvláštním právním předpisem^2),3) snížené o 10 dB,

5. činnosti, při nichž dochází za běžných pracovních podmínek ke značnému znečištění kůže minerálními oleji nebo jinými látkami, které mohou poškodit kůži,

6. činnosti s chemickými látkami a přípravky, klasifikovanými podle zvláštního právního předpisu⁴⁾ jako vysoce toxické,

7. činnosti s karcinogeny skupiny 1, jejichž seznam je stanoven zvláštním právním předpisem,⁵⁾ a karcinogeny skupiny 2, jejichž seznam je stanoven zvláštním právním předpisem pod označením karc. kat. 2,⁴⁾

8. činnosti při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity, jejichž seznam je stanoven zvláštním právním předpisem,⁵⁾

9. činnosti s chemickými látkami a přípravky

   1. způsobujícími akutní nebo chronické otravy s těžkými nebo nevratnými následky pro zdraví, (chemické látky a přípravky označené zvláštním právním předpisem R 39, R 40 a R 48),⁴⁾

   2. poškozujícími reprodukci (chemické látky a přípravky označené zvláštním právním předpisem jako toxické pro reprodukci kategorie 1 a 2),⁴⁾

   3. mutagenními, jejichž seznam je stanoven zvláštním právním předpisem,⁵⁾

   4. vyvolávajícími těžká poškození zdraví při vstřebávání kůží, (chemické látky a přípravky označené zvláštním právním předpisem R 24),⁴⁾

   5. které mají výrazné alergizující účinky na dýchací ústrojí nebo kůži, (chemické látky a přípravky označené zvláštním právním předpisem R 42 a R 43),⁴⁾

   6. omezujícími dělení buněk,

   7. které mohou mít vliv na laktaci, případně způsobit poškození kojence prostřednictvím mateřského mléka (chemické látky a přípravky označené zvláštním právním předpisem R 64),¹⁾

10. činnosti na pracovištích výroby léčiv a veterinárních přípravků, pokud při nich může za předvídatelných podmínek dojít ve významné míře ke vstupu v nich obsažených biologicky účinných látek do organismu,

11. činnosti na pracovištích, na nichž je koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší vyšší než 0,3 přípustného expozičního limitu (PEL), stanoveného zvláštním právním předpisem,⁵⁾

12. činnosti s cytostatiky,

13. činnosti s olovem a rtutí a s jejich sloučeninami,

11. činnosti spojené se zvýšeným nebezpečím úrazů a akutních otrav

1. s rizikem otravy oxidem uhelnatým,

2. při výrobě a zpracování výbušnin a výbušných předmětů a zacházení s nimi,

3. s hořlavými kapalinami I.třídy,⁶⁾ nejde-li o jejich používání v laboratořích nebo při poskytování zdravotní nebo veterinární léče,

4. při nichž hrozí zhroucení konstrukce, staveb apod.,

5. ve výškách nad 1,5m (měřeno od úrovně podlahy po úroveň chodidel) a nad volnou hloubkou,

6. na zařízeních vysokého napětí,

7. při ošetřování nebezpečných zvířat,⁷⁾

8. při porážení zvířat na jatkách,

9. v prostoru uzavřených nádob a nádrží,

10. při dezinsekci a deratizaci prostorů plyny,

11. činnosti v mikrobiologických a jiných laboratořích při zpracovávání lidského biologického materiálu,

11. všechny činnosti určené jako rizikové podle zvláštního předpisu,⁸⁾

r) činnosti při ošetřování pacientů umístěných v uzavřených psychiatrických odděleních        zdravotnických zařízení.

§ 2

1. Těhotným vojákyním jsou dále zakázány činnosti

1. v kontrolovaných pásmech pracovišť se zdroji ionizujícího záření, kde podmínky práce nezajišťují pro plod stejný stupeň radiační ochrany jako pro každého jednotlivce z obyvatelstva,⁹⁾

2. na pracovištích, na nichž jsou překračovány nejvyšší přípustné hodnoty elektromagnetického záření a elektromagnetických polí o frekvenci 300 GHz a nižší, stanovených pro obyvatelstvo zvláštním předpisem,¹⁰⁾

3. při nichž nelze upravit pracovní místo s ohledem na antropometrické změny těla ženy,

4. na pracovištích, na nichž časově vážená celosměnová průměrná výsledná teplota kulového teploměru překračuje 28,0 ^oC,

5. vykonávané po dobu delší než 4 hodiny za směnu v prostorách, v nichž je teplota vzduchu udržována uměle na hodnotě 4^o C a nižší, a dále práce vykonávané po dobu delší než jednu hodinu souhrnně za směnu při teplotách nižších než – 5^o C.

1. Těhotné vojákyně nesmějí vykonávat činnosti na pracovištích, na kterých zjištění lékaře, veterinárního lékaře nebo odborného pracovníka hygienické služby, sdělené zaměstnavateli, odhalilo riziko výskytu vybraných infekcí ohrožujících těhotnou vojákyni a plod, pokud se neprokáže u těhotné vojákyně přítomnost protilátek proti vybraným infekcím; na takové pracoviště může těhotná vojákyně znovu nastoupit, pokud pominul důvod zákazu. Vybrané infekce, které ohrožují těhotnou vojákyni a plod a u kterých se stanoví přítomnost protilátek, jsou stanoveny v příloze 5 zvláštního právního předpisu.¹⁾

1. Vojákyním, které kojí a vojákyním do konce devátého měsíce po porodu jsou dále zakázány činnosti v kontrolovaných pásmech pracovišť se zdroji ionizujícího záření, pokud se v nich používají radioaktivní látky, které nejsou uzavřeným radionuklidovým zářičem, a podmínky výkonu služby nejsou upraveny tak, aby pro kojence byl zajištěn stejný stupeň radiační ochrany jako pro každého jednotlivce z obyvatelstva.⁹⁾

§ 3

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

O d ů v o d n ě n í

Návrh novely zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, obsahuje v § 41 obecně zákaz činností, které jsou pro těhotné vojákyně fyzicky nepřiměřené nebo škodí jejich organismu anebo ohrožují jejich mateřské poslání. V odst. 8 tohoto ustanovení je pak nově zapracováno zmocnění pro stanovení zakázaných činností.

Návrh předkládané vyhlášky vychází z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 261/1997 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány mimo jiné těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu, ve znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 185/1998. Obdobná úprava byla provedena v resortu Ministerstva vnitra pro policistky a v resortu Ministerstva financí pro celničky.

V současné době nejsou pro ženy ve služebním poměru - vojákyně stanoveny podmínky pro výkon služby, které by respektovaly jejich fyziologické a antropometrické rozdíly od mužů a jejich mateřské poslání. Ustanovení zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v části šesté o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby stanovuje pouze obecnou povinnost nadřízených pečovat o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků obojího pohlaví. V návrhu novely tohoto zákona byla však doplněna nová ustanovení, která zohledňují některá specifika těhotných vojákyň, vojákyň do konce 9. měsíce po porodu a vojákyň, které kojí, a zapracováno zmocnění pro stanovení zakázaných činností a pracovišť pro ně.

Hlavním cílem vyhlášky je ochrana ženy a potomstva, zejména ochrana vyvíjejícího se plodu. Dalším důvodem je harmonizace naší legislativy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví s právními předpisy Evropských společenství. Některá ustanovení, např. při určení hmotnostních limitů nebo limitů při práci s chemickými látkami, byla proto převzata z některých evropských norem a zejména direktiv ES. V seznamu zakázaných prací jsou podrobněji pojednány činnosti, při kterých by mohla být významná expozice vibracím, neboť jde o faktor těžko ovlivnitelný náhradními opatřeními. Dále jsou zakázány práce s chemickými karcinogeny, mutageny, fetotoxickými látkami, práce se specifikovanými chemickými látkami a přípravky, jakož i práce ve vysokých koncentracích chemických škodlivin v pracovním ovzduší, kde ochrana zdraví pracovníka vyžaduje používání izolačních přístrojů.

Nově je aktualizován odkaz na zvláštní právní předpisy, které doznaly od roku 1997 významných změn.

Návrh vyhlášky nebude mít dopad na rozpočtovou kapitolu Ministerstva obrany.