Čl. I
K bodu
1
Zpřesní
se ustanovení o dobrovolném převzetí branné povinnosti tím, že
se stanoví, kdo
o žádosti rozhoduje. O žádosti občana
rozhoduje náčelník územní vojenské správy. Protože jde
o
rozhodnutí, režim je v mezích správního řádu.
V případě
žádosti cizince o dobrovolné převzetí branné povinnosti se
analogicky postupuje jako při dobrovolném vstupu do ozbrojených
sil. Dobrovolný vstup do ozbrojených sil není totožný
s dobrovolným převzetím branné povinnosti, která je širší
podle § 2 branného zákona. Vstup do ozbrojených sil může být
omezen kupř. jen na dobu válečného stavu.
K bodu
2
Jde o rozšíření důvodů zániku branné povinnosti. Při
dobrovolném převzetí branné povinnosti mohla osoba (občan České
republiky i cizinec) na základě svého uvážení převzít brannou
povinnost dobrovolně a pokud toto bylo vojenskými orgány
akceptováno, rozhodnutí nemohlo být již změněno ani dotyčnou
osobou, ani vojenskými orgány. Jedná se zejména o ženy, které
po nástupu náhradní služby mohou z různých důvodů
osobních i jiných změnit své původní rozhodnutí o dobrovolném
převzetí branné povinnosti a pro takovou změnu nemají zákonný
podklad. Ani vojenské orgány pro takové rozhodování nemají
právní titul.
K bodu
3
V souladu se
snižováním početních stavů Armády České republiky se
reorganizují vojenské správní úřady prvního i druhého stupně.
Jejich navrhovaná struktura vychází z potřeb ozbrojených
sil a snižujících se lidských zdrojů pro doplňování
ozbrojených sil. Proto se navrhuje snížit počet územních
vojenských správ z dosavadních 86 na 35 a místo 8
velitelství územní obrany, která dosud byla druhostupňovým
vojenským správním orgánem, zřídit jeden Hlavní doplňovací
úřad se sídlem v Táboře. Věcná působnost vojenských
správních úřadů bude zachována, i nadále budou podle branného
zákona zajišťovat odvodní řízení, povolávání občanů do
ozbrojených sil jak v době míru, tak po dobu stavu ohrožení
státu a válečného stavu, a tvorbu záloh. Pokud jde o dostupnost
zejména prvostupňových vojenských správních úřadů občanům
nemělo by to vyvolat problémy, protože odvodní řízení budou
provádět odvodní komise na několika místech v obvodu územní
působnosti vojenských správních úřadů (blíže občanovi),
kromě toho značná část úkonů (ohlašovací povinnost podle §
51) probíhá převážně písemně.
K bodu
4
Navrhovaná
úprava vyřeší, kdo je povinen vyplnit dotazník za občana, který
je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je například
nevidomý. Tuto povinnost může uložit pouze zákon. I v těchto
případech je nezbytné dotazník vyplnit, protože jde o podklad
pro odvodní řízení, při kterém se postupuje bez účasti občana
podle § 12 odst. 5, tj. vydává se odvodní rozhodnutí
o
trvalé neschopnosti k vojenské činné službě.
K bodu
5
Úprava vychází
ze skutečnosti, že datum narození je nadbytečným údajem. Pro
potřeby branné povinnosti je rozhodující rodné číslo jako
zásadní identifikační znak jak v době míru, tak zejména v době
stavu ohrožení státu a válečného stavu; uvádí se nejen na
písemných dokladech, ale též na nehořlavé osobní známce.
Vypuštění údaje o přechodném pobytu je v návaznosti na
zákon
č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech
a o změně některých zákonů
(zákon o evidenci obyvatel).
K bodu
6
Úprava vychází z
§ 5 odstavce 1. Hlavní doplňovací úřad nahrazuje dosavadní
velitelství územní obrany.
K bodu
7
Vypouští se datum narození jako nadbytečný údaj.
K bodu
8
Jde o úpravu
v důsledku reorganizace vojenských správních úřadů (§ 5
odstavec 1).
K bodu
9
I když
v dotazníku, vyplňovaném podle § 7 branného zákona, občan
uvádí údaje o svých zvláštních znalostech a schopnostech,
nelze podle písemných údajů přesně vystihnout všechny
skutečnosti důležité pro rozhodnutí o určení jeho
vojenskoodborné způsobilosti. Rozhovor přispěje i k lepšímu
využívání lidských zdrojů pro doplňování ozbrojených sil.
K bodu
10
Nadále bude
zřízena jediná vyšší odvodní komise při Hlavním doplňovacím
úřadu, proto je slovo "příslušné" v textu zákona
nadbytečné.
K bodu
11
Navrhovaná úprava
zpřesňuje taxativní důvody, pro které se občan nepovolává
k pravidelnému odvodu ze zdravotních důvodů. Dosavadní
úprava se vztahovala na občany, kteří jsou postiženi
nevyléčitelnou nebo život ohrožující nemocí. Podle tohoto
znění bylo možno považovat za zcela neschopného vojenské činné
služby i občana trpícího byť lehkou, ale nevyléčitelnou
nemocí, např. lupénkou.
K bodu
12
Branný zákon
upravuje dobrovolnost ve dvou případech: dobrovolné převzetí
branné povinnosti, což znamená plnění všech povinností s ní
spojených, a dále jen dobrovolný vstup do ozbrojených sil, který
může být omezen například na dobu válečného stavu. Odvodní
řízení je nezbytné pro rozhodnutí o schopnosti k vojenské
činné službě na základě zjištění zdravotní způsobilosti
v obou daných případech.
Dobrovolnému
odvodu budou podle nové úpravy podléhat tedy i cizinci, kterým
byl povolen dobrovolný vstup do ozbrojených sil.
K bodu
13
Vznikem Hlavního
doplňovacího úřadu jako vojenského správního úřadu druhého
stupně, v jehož čele bude ředitel, je nutné zřídit u
tohoto úřadu vyšší odvodní komisi, která nahradí dosavadní
komise vytvořené u velitelství územní obrany.
K bodu
14
Zdravotní stav
vojáka je základním kritériem pro jeho způsobilost k výkonu
vojenské činné služby, nejedná se pouze o jeho fyzickou
zdatnost, psychickou schopnost a znalosti.
K bodu 15
Působnost
stanovená vojenským útvarům a na tuto působnost navazující
povinnosti vojáků, se vztahuje i na vojenská zařízení a
vojenské záchranné útvary, které jsou definovány v § 2 odst.
2, 3 a 4 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České
republiky. Jde o zpřesnění terminologicky užívaného pojmu
"vojenský útvar".
K bodu 16,17 a 18
Úprava
rozšiřuje možnosti povolit odklad základní nebo náhradní
služby z důvodu přípravy na povolání nebo vyžadují-li to
jiné důvody hodné zvláštního zřetele též vojákům, kterým
byla základní nebo náhradní služba přerušena. Současně se
stanoví, že povolení odkladu náčelník územní vojenské správy
zruší jestliže pominou dodatečně důvody, pro které byl odklad
základní nebo náhradní služby povolen a odvedenec nebo voják se
povolá do základní nebo náhradní služby nebo k jejímu
dokončení v roce, v němž odklad skončil nebo v roce
následujícím.
I vojáci, kterým
byla základní nebo náhradní služba přerušena, tj. jsou
předčasně propuštěni z vojenské činné služby, se mohou
připravovat na své povolání. Povolení odkladu základní nebo
náhradní služby je vázáno na určité důvody. Jestliže však
tyto důvody pominou, povolení odkladu zruší orgán, který o tom
rozhodl, tj. náčelník územní vojenské správy a odvedence
povolá k výkonu vojenské činné služby nebo vojáka
k jejímu dokončení.
K bodu 19
Doplňuje se
institut přerušení základní služby místo určení k náhradní
službě tak, že náčelník územní vojenské správy rozhodnutí
o přerušení zruší, jestliže důvody pro to pominuly, nebo
nebyly dány anebo došlo-li neoprávněně k přerušení.
Jedná se o
obdobnou právní úpravu, která je stanovena pro určování
k náhradní službě na žádost.
K bodu 20
Prodlužuje se
doba rozhodná pro prominutí základní služby vojákům, kterým
byla tato služba přerušena, z 30 kalendářních dnů na dobu do
tří měsíců.
Prodloužení
doby, která se může prominout, souvisí s efektivností
vojenského výcviku
a také zejména s finančními
náklady. Jde o obdobnou úpravu jako u institutu náhradní služby
na žádost podle § 21.
K bodu
21 a 22
Výjimečnost
těchto druhů vojenských cvičení spočívá v potřebě
zajistit především plnění úkolů ozbrojených sil nebo
asistenční činnost při záchranných pracích v odbornostech,
ve kterých není dostatek vojáků v činné službě. Tuto
časovou potřebu nelze vždy předvídat, např. při živelních
pohromách, a proto se navrhuje možnost konat výjimečná vojenská
cvičení i nad celkový rozsah vojenských cvičení.
Stanovuje se mezní
lhůta pro výjimečné cvičení, která bude nejvýše
jednonásobkem
12 týdnů u mužstva a poddůstojníků a 16
týdnů u rotmistrů, praporčíků, důstojníků a generálů.
K bodu
23
Navrhovaná úprava zabrání tomu, aby v praxi nemohlo docházet
k protizákonnému prodlužování délky vojenské činné
služby ("dvojí nahrazování").
K bodu 24
Úprava zpřesňuje
ustanovení o tom, že občan, který se dlouhodobě zdržuje
v zahraničí, se dostaví k přezkumnému řízení až po
návratu do České republiky. Jde o obdobnou úpravou jako je tomu u
pravidelných odvodů (§ 12 odst. 1).
K bodu
25 a 26
Na
základě zrušení velitelství územní obrany jako vojenských
správních úřadů druhého stupně, u kterých byly zřízeny
vyšší přezkumné komise, je nutno zřídit tuto komisi u Hlavního
doplňovacího úřadu.
K bodu 27
Zpřesní se
ustanovení o posuzování stupně zdravotní způsobilosti mimo
přezkumné řízení v tom smyslu, že jde o méně závažné
změny zdravotního stavu, které nevedou k neschopnosti
k vojenské činné službě, ale pouze ke změně stupně
zdravotní způsobilosti.
Navrhovanou úpravou se sleduje odstranění nejasností, které se
vyskytovaly v praxi. Stupeň zdravotní způsobilosti či
nezpůsobilosti k vojenské činné službě se vyjadřuje
zdravotními klasifikacemi stanovenými ve vyhlášce Ministerstva
obrany č. 256/1999 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti
k vojenské činné službě. Změna zdravotní klasifikace z
"A" na "B I, II, III"
a naopak, tedy v rámci
schopnosti k vojenské činné službě, se nepovažuje za
přezkum ani za změnu odvodního rozhodnutí a provádí se pouze
mimo přezkumné řízení.
K bodu
28 a 40
Vypuštění údaje o přechodném pobytu je v návaznosti na
zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o
změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).
K bodu
29
Navrhovaná úprava
zpřesňuje dosavadní ustanovení § 46 odst. 4 v tom, že
ustanovení
o průběhu odvodu (§ 11) budou platit přiměřeně
i pro mimořádné odvody.
K bodu
30 a 31
Úpravou se
sleduje zpřesnění doby ukončení mimořádné služby. Doba je
nezbytná k provedení výstupní lékařské prohlídky a dále
k ošetření a odevzdání vojenského materiálu (vojenské
výstroje, výzbroje a techniky).
K bodu
32
Není reálné
doručovat rozhodnutí též vojákovi v záloze jednak proto,
že se problematika týká hospodářské mobilizace, která se podle
zásad ochrany utajovaných skutečností v míru utajuje,
a
jednak vzhledem k četnosti těchto rozhodnutí, době nabývání
jejich účinnosti a zejména vzhledem k pracovnímu zařazení,
v němž může docházet a také dochází k častým
změnám. Jedná se
o odchylku od správního řádu.
K bodu
33
Úprava
navazuje na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o
změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb.,
zákona č. 177/2001 Sb. a zákona č. 450/2001 Sb. Vojenská
evidence zahrnuje osobní údaje, o kterých je to branným zákonem
výslovně stanoveno. Výslovně se rovněž stanoví, že údaje
z vojenské evidence, protože je vedena výlučně pro potřebu
branné povinnosti občanů, si mohou vzájemně poskytovat orgány,
které jsou oprávněny ji vést. Kromě toho je nezbytné poskytovat
údaje z vojenské evidence podle zvláštních právních
předpisů
i orgánům veřejné správy. Týká se to např.
civilní služby podle zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě,
ve znění pozdějších předpisů.
Subjektu, o
kterém se vojenská evidence vede, lze na jeho žádost poskytovat
údaje pouze
o jeho osobě např. pro potřeby uzavírání
pracovního (služebního) poměru, ve kterém je vyžadováno
splnění základní nebo náhradní služby, pro potřeby náhrady
škody na zdraví utrpěné při výkonu vojenské činné služby,
nebo pro započítání vykonané vojenské činné služby
v ozbrojených silách České republiky osobám s vícero
státním občanstvím.
K bodu
34
Osobní údaje,
zejména o získaném vzdělání, zaměstnání, zvláštních
schopnostech
a znalostech a také o zdravotním stavu se
vyhodnocují, tj. zpracovávají. Cílem vyhodnocení je zařazení
vojáka na odpovídající funkci v ozbrojených silách.
K bodu
35
Zpřesňují se taxativním vymezením údaje, které je nezbytné
hlásit pro vojenskou evidenci.
Současně
se vypouští údaj o přechodném pobytu v návaznosti na zákon
č. 133/2000 Sb.
K bodu
36 a 37
Vojenský
průkaz je vojenským dokladem vojáka z povolání. Služba
vojáka z povolání je zvláštním druhem vojenské činné
služby podle § 16 odst. 3 branného zákona a průběh této služby
je upraven zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,
ve znění zákona č. 155/2000 Sb. Z těchto důvodů se
úprava vojenského průkazu z branného zákona vypouští.
K bodu
38
Do vojenské knížky
se kromě osobních údajů stanovených zákonem, vlepuje také
jedna z fotografií, které občan připojuje k dotazníku podle
§ 7 odst. 1 branného zákona. Jedná se o zpřesnění
s ohledem na zákon č. 101/2000 Sb.
K bodu
39
Úprava zpřesňuje
text na základě vypuštění institutu "vojenský průkaz".
Vypouští se ustanovení o tom, že vojenská knížka nenahrazuje
občanský průkaz jako nadbytečné ustanovení; vojenská knížka
občanský průkaz ani nahrazovat nemůže, protože obsahuje údaje
potřebné pouze pro branné povinnosti.
K bodu
41
Jde o zpřesnění ustanovení a právní podklad k proplácení
nákladů spojených nejen s přezkumným řízením, odvoláním
proti přezkumnému rozhodnutí, ale i s přezkoušením
pravomocného přezkumného rozhodnutí podle § 39.
K bodu
42
Úprava vychází
ze skutečnosti, že na příslušné orgány územní samosprávy
(např. kraje
a obce s rozšířenou působností) budou
od okresních úřadů převedeny v přenesené působnosti
kompetence v oblasti evidence pobytu obyvatel, řidičských
průkazů apod.
K bodu
43
Právo
vyžadovat odborná vyšetření a zdravotní dokumentaci mohou mít
pouze lékaři. Příslušnými lékaři jsou lékaři odvodních a
přezkumných komisí. Protože jde o ochranu citlivých údajů
podle zákona č. 101/2000 Sb. není možné, aby vyžadovali další
zdravotní dokumentaci jiní pracovníci než lékaři určení
zákonem.
K bodu
44
Dosavadní
dále stanoví název, sídlo a územní obvod vojenského správního
úřadu druhého stupně.
Územní působnost územních vojenských správ je stanovena podle
navržených správních obvodů obcí s rozšířenou
působností (návrh zákona o stanovení obcí s pověřeným
obecním úřadem a obcí s rozšířenou působností a
vyhlášky Ministerstva vnitra o správních obvodech těchto obcí
s účinností od 1.ledna 2003). Územní působnost v hlavním
městě Praze vyplývá ze zákona
č. 131/2000 Sb., o hlavním
městě Praze a jeho přílohy, která stanovuje seznam katastrálních
území hl. m. Prahy.
K čl.
II
K bodu 1 až 4
Navrhovaná
struktura vojenských správních úřadů prvního a druhého
stupně, včetně jednotlivých komisí při nich zřizovaných,
vyžaduje dosavadní vojenské správní úřady a komise zrušit.
Pro zachování
kontinuity a plnění úkolů v rámci branné povinnosti a
potřeb ozbrojených sil se stanoví, že úkoly, které plnily
dosavadní orgány, přecházejí na orgány nové.
V řízeních
zahájených přede dnem účinnosti zákona pokračují vojenské
správní úřady
a komise zřízené podle nové právní
úpravy.
Rozhodnutí
a úkony učiněné v rámci branné povinnosti a pro potřeby
ozbrojených sil do dne účinnosti tohoto zákona zůstávají v
platnosti.
I práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců
dosavadních vojenských správních úřadů přecházejí na orgány
zřízené podle tohoto zákona.
K čl.
III a IV
Vzhledem
k rozsáhlosti novely, která by činila branný zákon
nepřehledným, a protože bylo již několik novelizací tohoto
zákona, zmocňuje se předseda vlády, aby vyhlásil úplné znění
zákona.
Stanoví
se účinnost nové právní úpravy v souladu s potřebnými
reorganizačními změnami, které se týkají vojenských správních
úřadů.
V
Praze dne 28. ledna 2002
předseda
vlády
Miloš
Z e m a n v.r.
ministr
obrany
Jaroslav
T v r d í k v.r.
o
rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech
(branný zákon),
Parlament
se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST
PRVNÍ
BRANNÁ
POVINNOST
§
1
Obsah
branné povinnosti
(1) Branná povinnost je povinnost státního občana České
republiky (dále jen "občan") připravovat se k obraně
státu a osobně se účastnit plnění úkolů ozbrojených sil
České republiky (dále jen "ozbrojené síly").
(2) Branná povinnost zahrnuje odvodní povinnost, služební
povinnost a další povinnosti stanovené tímto zákonem.
(3) Náklady spojené s brannou povinností hradí stát.
§
2
Rozsah
branné povinnosti
(1) Branná povinnost vzniká dnem, v němž občan dosáhne věku 18
let, a zaniká dosažením věku 60 let, pokud nezanikne z důvodů
stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.1)
(2) Občané starší 60 let mají brannou povinnost jen tehdy,
konají-li mimořádnou službu po dobu stavu ohrožení státu nebo
válečného stavu anebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání
branné povinnosti prodloužena. Vojáci z povolání mají brannou
povinnost do dosažení věku 62 let.
(3) Osoby, které nabyly státní občanství České republiky po
dovršení věku 18 let, podléhají branné povinnosti ode dne
nabytí tohoto občanství.
(4) Ženám může být uložena jen odvodní povinnost a povinnost k
mimořádné službě po dobu válečného stavu, pokud ji nepřevzaly
dobrovolně.
______________________
1) Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění
pozdějších předpisů.
§
3
Dobrovolné
převzetí branné povinnosti
(1)Občané, kteří nepodléhají branné
povinnosti, a cizinci2) mohou požádat o její dobrovolné
převzetí počínaje dnem, v němž dosáhli věku 18 let. Žádost
o dobrovolné převzetí branné povinnosti občan podává příslušné
územní vojenské správě, cizinec Ministerstvu obrany (dále jen
"ministerstvo").
(2)
O žádosti občana o dobrovolné převzetí branné povinnosti
rozhoduje náčelník územní vojenské správy. V řízení o
žádosti cizince o dobrovolné převzetí branné povinnosti se
postupuje podle § 54 odst. 6.
______________________
2)
§ 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území
České a Slovenské Federativní
Republiky.
§
4
(1) Branná povinnost nebo dobrovolně převzatá branná povinnost
zaniká
a)
osobám, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní důvod,
b)
osobám, které se staly trvale neschopnými vojenské činné služby
na základě odvodního řízení nebo přezkumného řízení,
c)
osobám, které pozbyly státní občanství České republiky,
d)
občanům, kteří nastoupili k výkonu civilní služby nebo kteří
této služby byli zproštěni anebo kterým bylo vykonání této
služby prominuto,
e)
ženám, které základní nebo náhradní službu nenastoupily nebo
se k jejímu výkonu staly dočasně neschopné anebo z ní byly
předčasně propuštěny na základě přezkumného řízení,
f)
osobám, které převzaly dobrovolně brannou povinnost, a to na
základě jejich jednostranného prohlášení.
(2) O zániku branné povinnosti brance, odvedence a vojáka podle
odstavce 1, podle § 2
a podle § 48 odst. 5 vydá příslušná
územní vojenská správa osvědčení.
ČÁST
DRUHÁ
VOJENSKÉ
SPRÁVNÍ ÚŘADY
§
5
(1) Zřizují se územní vojenské správy jako vojenské správní
úřady prvního stupně
a velitelství územní obrany jako
vojenské správní úřady druhého stupně.)
(1)
Zřizují se územní vojenské správy jako vojenské správní
úřady prvního stupně
a Hlavní doplňovací úřad jako
vojenský správní úřad druhého stupně.
(2) Názvy, sídla a územní obvody vojenských správních úřadů
jsou uvedeny v příloze
k tomuto zákonu.
§
6
(1) Vojenské správní úřady vykonávají státní správu podle
tohoto zákona a dalších zvláštních právních předpisů.
Jejich místní příslušnost se řídí místem trvalého pobytu
fyzických osob nebo sídlem právnických osob.
(2) Vojenské správní úřady jako vojenské orgány současně
plní úkoly obrany státu.
ČÁST
TŘETÍ
POVINNOSTI
OBČANA
PŘED
VZNIKEM BRANNÉ POVINNOSTI
§
7
(1) Občan je povinen v roce, v němž dovrší věk 18 let, před
zahájením odvodního řízení vyplnit dotazník zaslaný mu
příslušnou územní vojenskou správou poštovní zásilkou nebo
prostřednictvím správních anebo obecních úřadů, vyžádat
jeho doplnění ošetřujícím lékařem a se
2 fotografiemi,
odpovídajícími jeho současné podobě, jej této územní
vojenské správě bez zbytečného odkladu vrátit. Jestliže
je občan zbaven způsobilosti k právním úkonům, vyplní
dotazník jeho opatrovník2a);
jestliže je postižen vadou nebo nemocí, pro kterou není schopen
dotazník vyplnit, učiní tak za něj osoba blízká 2b).
(2) Občan v dotazníku uvede jméno, příjmení, (datum
narození,) rodné číslo, adresu trvalého (a přechodného)
pobytu, dosažené vzdělání, zaměstnání, zvláštní schopnosti
a znalosti, subjektivní údaje o svém zdravotním stavu, jméno,
příjmení, adresu trvalého pobytu rodičů nebo manželky anebo
družky. V dotazníku je povinen uvést pravdivé informace.
(3) Součástí dotazníku jsou údaje o zdravotním stavu zjištěné
na základě preventivní prohlídky provedené v příslušném
období podle zvláštního právního předpisu3) a
výsledků nových vyšetření provedených v období od poslední
preventivní prohlídky do vyplnění dotazníku.
(4) Ošetřující lékař4) je povinen provést
preventivní prohlídku ve stanoveném rozsahu,5) pokud
nebyla dosud provedena, a vyplnit zdravotní část dotazníku.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor dotazníku.
______________________
2a)
§ 27 odst. 2 a 3 občanského zákoníku.
2b)
§ 116 občanského zákoníku.
3) §
29 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o
změně a doplnění
některých souvisejících zákonů.
4)
§ 18 odst. 3 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.
5)
Vyhláška č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové
rozmezí preventivních
prohlídek.
ČÁST
ČTVRTÁ
ODVODNÍ
POVINNOST A ODVODNÍ ŘÍZENÍ
§
8
Odvodní
povinnost
(1) Odvodní povinnost je povinnost podrobit se odvodnímu řízení.
(2) Odvodní povinnost je pravidelná, mimořádná a dobrovolná.
(3) Obsahem odvodního řízení je povinnost občana dostavit se k
odvodu, podrobit se lékařské prohlídce, popřípadě odborným
vyšetřením a vyšetření osobnostní způsobilosti.
(4) Odvodní povinnost vzniká občanům dnem, v němž dosáhnou
věku 18 let, a zaniká dosažením věku 60 let.
(5) Odvodní povinnost zaniká pravomocným odvodním rozhodnutím o
schopnosti nebo trvalé neschopnosti k vojenské činné službě.
(6) Občan, který má odvodní povinnost, je brancem.
§
9
Odvod
(1) Účelem odvodu je vzít brance do vojenské evidence a
rozhodnout o jeho schopnosti
k vojenské činné službě na
základě zjištěné zdravotní způsobilosti a výsledků dalších
vyšetření podle § 8 odst. 3. K provádění odvodů se zřizují
u územních vojenských správ odvodní komise
a u
(velitelství územní obrany)Hlavního
doplňovacího úřadu vyšší odvodní komise.
(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné a dobrovolné.
(3) Územní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každý
kalendářní rok muže, kteří v daném roce dosáhnou věku 18
let, na základě seznamu. Seznamy pořizují k 1. lednu každého
kalendářního roku pověřené obecní úřady,6) v
jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu, a
předkládají je příslušné územní vojenské správě do 15.
ledna. Seznam obsahuje jméno
a příjmení, (datum
narození,) rodné číslo a adresu trvalého pobytu.
(4) Seznamy občanů, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí,
pořizují zastupitelské úřady České republiky, v jejichž
obvodu občané žijí. Seznam s údaji podle odstavce 3 zasílá
Ministerstvo zahraničních věcí ministerstvu do 31. ledna každého
kalendářního roku.
(5) Okresní úřad zajistí na žádost náčelníka územní
vojenské správy k provedení odvodů místnosti, jejich vybavení,
otop a údržbu, lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky a
materiální zabezpečení lékařských prohlídek.
______________________
6)
§ 60 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve
znění zákona č. 302/1992 Sb.
§
10
Odvodní
komise
(1) Odvodní komise u územní vojenské správy působí ve složení
a)
předseda - náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím
určený,
b)
členové - zástupce okresního úřadu určený přednostou
okresního úřadu a 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí
přednosta okresního úřadu na žádost náčelníka územní
vojenské správy.
V
odvodní komisi nemůže být osoba, která nemá státní občanství
České republiky.
(2) Přípravu členů odvodní komise provádí (velitelství
územní obrany) Hlavní doplňovací úřad.
Účast členů odvodní komise na přípravě zajistí přednosta
okresního úřadu.
(3) Mimo členů odvodní komise, osob určených náčelníkem
územní vojenské správy
a brance mohou být odvodu přítomny
jen osoby pověřené orgány nadřízenými územní vojenské
správě.
(4) Odvodu mohou byt přítomni též zástupci obce, z níž jsou
branci povoláni k odvodu.
§
11
Průběh
odvodu
(1) Při odvodu se branci podrobují lékařské prohlídce. Lékařské
prohlídce mohou být přítomni jen zdravotničtí pracovníci.
Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav brance, zejména
ve vztahu k požívání alkoholických nápojů, jiných návykových
látek nebo AIDS, odešlou ho k odbornému vyšetření do
zdravotnického zařízení, které určí. Při odvodu lze
pohovorem zjišťovat další znalosti a schopnosti brance a jeho
zájem o výkon odborných činností v ozbrojených silách.
(2) Podle výsledku lékařské prohlídky, popřípadě výsledku
odborného vyšetření posoudí lékaři zdravotní způsobilost
brance k vojenské činné službě.
(3) Podle výsledku lékařské prohlídky odvodní komise rozhodne
a) o
schopnosti brance k vojenské činné službě, nebo
b) o
trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě, anebo
c) o
odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro nemoc
nebo vadu.
(4) Odvodní rozhodnutí může být ze zdravotních důvodů
odročeno nejdéle na dobu 3 let. Do této doby musí být rozhodnuto
o schopnosti nebo trvalé neschopnosti brance k vojenské činné
službě; tato doba se prodlužuje o důvody uvedené v § 12 odst.
3.
(5) Proti odvodnímu rozhodnutí se může branec odvolat k
(příslušné) vyšší odvodní komisi; za stavu ohrožení
státu a válečného stavu není odvolání přípustné.
(6) Odvodní rozhodnutí, podle kterého je branec povinen vojenskou
činnou službou, se nazývá odvedením. Od právní moci tohoto
odvodního rozhodnutí je branec vojákem a do dne nástupu vojenské
činné služby se nazývá odvedencem.
(7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví
vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti branců k
vojenské činné službě při odvodu a stupně zdravotní
způsobilosti.
§
12
Pravidelné
odvody
(1) Občané, kteří podléhají pravidelnému odvodu, jsou povinni
dostavit se k němu na místo a v době stanovené povolávacím
rozkazem vydaným územní vojenskou správou, prokázat svoji
totožnost a předložit příslušné doklady, zejména řidičský
průkaz a doklady o nejvyšším dosaženém vzdělání. Povolávání
občanů se provádí doručením povolávacích rozkazů zpravidla
poštovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo
obecních úřadů. Jestliže občan povolávací rozkaz neobdrží,
je povinen dostavit se k pravidelnému odvodu na místo a v období
stanoveném veřejnou vyhláškou. Občan, který se dlouhodobě
zdržuje v zahraničí, se dostaví k pravidelnému odvodu po návratu
do České republiky.
(2) Občan, který se bez náležité omluvy nebo bez vážných
důvodů na první předvolání
k pravidelnému odvodu
nedostaví, může být předveden.
(3) Za vážné důvody, pro které se občan nemůže dostavit k
pravidelnému odvodu, se považují
a)
dočasná pracovní neschopnost, při které zdravotní stav a
léčebný režim neumožňují podle ošetřujícího lékaře
cestu,
b)
zajištění, zadržení, zatčení, výkon vazby a výkon trestu
odnětí svobody,
c)
jiné překážky, které vznikly nezávisle na něm a které mu
zabránily dostavit se včas; o tom však musí předložit potvrzení
obecního úřadu, policie nebo jiného správního úřadu místa,
kde překážka vznikla.
(4) Občané, kteří se nemohli dostavit ve stanovené době k
pravidelnému odvodu z důvodů uvedených v odstavci 3, jsou povinni
neodkladně ohlásit příslušné územní vojenské správě
pominutí překážek. Pravidelnému odvodu se podrobí dodatečně.
(5) Občané zcela neschopní vojenské činné služby se k
pravidelnému odvodu nepovolávají. Za zcela neschopné vojenské
činné služby se považují občané bez končetiny, nevidomí,
neslyšící, němí, zbavení způsobilosti k právním úkonům,
postižení vadou nebo nemocí, která je činí trvale neschopnými
samostatně se pohybovat, nebo postižení (nevyléčitelnou nebo
život ohrožující nemocí.) nevyléčitelnou nemocí
ohrožující život.
(6) Pravidelný odvod občanů zcela neschopných vojenské činné
služby provede odvodní komise bez jejich účasti na základě
dokladů předložených příslušné územní vojenské správě.
(7) Vláda může stanovit nařízením pozastavení pravidelné
odvodní povinnosti podle potřeb doplňování ozbrojených sil.
§
13
Dobrovolné
odvody
(1) Dobrovolné odvody se konají v míru, za stavu ohrožení státu
nebo za válečného stavu.
(2) Dobrovolnému odvodu podléhají pouze občané a cizinci, kteří
převzali dobrovolně brannou povinnost nebo cizinci, kterým
byl povolen dobrovolný vstup do ozbrojených sil.
(3) O dobrovolném odvodu platí přiměřeně ustanovení o
pravidelných odvodech.
§
14
Vyšší
odvodní komise
(1) Vyšší odvodní komise (u velitelství územní obrany)
u Hlavního doplňovacího úřadu působí ve složení
a)
předseda - (velitel velitelství územní obrany)
ředitel Hlavního doplňovacího úřadu nebo
zástupce jím určený,
b)
členové - vojenský lékař a vojenský právník, jejichž účast
zajistí (velitel velitelství územní obrany) ředitel
Hlavního doplňovacího úřadu.
Ve
vyšší odvodní komisi nemůže být osoba, která nemá státní
občanství České republiky.
(2) Vyšší odvodní komise
a)
řídí a kontroluje činnost odvodních komisí,
b)
rozhoduje o odvolání proti odvodnímu rozhodnutí,
c)
přezkušuje pravomocné odvodní rozhodnutí vydané odvodní
komisí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské
činné služby.
(3) Vyšší odvodní komise odvodní rozhodnutí nebo pravomocné
odvodní rozhodnutí, podle něhož se branec stal trvale neschopným
vojenské činné služby, potvrdí nebo změní. Proti tomuto
rozhodnutí se nelze odvolat.
§
15
Přezkoušení
pravomocného odvodního rozhodnutí
(1) Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí vydaného
odvodní komisí, podle něhož se branec stal trvale neschopným
vojenské činné služby, provádí vyšší odvodní komise,
jestliže je podezření, že bylo vydáno v důsledku jednání,
které je trestným činem, nebo bylo vydáno v rozporu s tímto
zákonem anebo jiným zvláštním právním předpisem.
(2) Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí, jako
mimořádný opravný prostředek, je přípustné jen do 3 let od
nabytí právní moci tohoto odvodního rozhodnutí; bylo-li vydáno
v důsledku jednání, které je trestným činem, je přípustné
kdykoli.
(3) O
přezkoušení platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech a
o průběhu odvodu. Je-li třeba odborného vyšetření, může být
občan odeslán i do jiného zdravotnického zařízení, než které
provádělo původní vyšetření.
ČÁST
PÁTÁ
SLUŽEBNÍ
POVINNOST
§
16
Služební
povinnost a druhy vojenské činné služby
(1) Služební povinnost je povinnost včas nastoupit a vykonávat
vojenskou činnou službu. Vzniká dnem nabytí právní moci
odvodního rozhodnutí o schopnosti k vojenské činné službě.
(2) Vojenská činná služba zahrnuje
a)
základní službu,
b)
náhradní službu,
c)
vojenská cvičení,
d)
mimořádnou službu.
(3) Zvláštním druhem vojenské činné služby je služba vojáka
z povolání vykonávaná jako zaměstnání ve služebním poměru
podle zvláštního právního předpisu.7)
(4) Voják je povinen plnit služební povinnost osobně podle svého
zdravotního stavu a své fyzické zdatnosti, psychických
schopností a podle svých znalostí.
(5) Vojáci, kteří plní některou z povinností uvedených v
odstavcích 2 a 3, jsou vojáky
v činné službě; ostatní
vojáci jsou vojáky mimo činnou službu.
______________________
7)
Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.
§
17
Základní
služba
(1) Základní služba trvá 12 měsíců; začíná dnem jejího
nastoupení u vojenského útvaru
a končí dnem propuštění
od vojenského útvaru.)
(1) Základní služba trvá 12 měsíců; začíná dnem
jejího nastoupení u vojenského útvaru nebo vojenského zařízení
anebo vojenského záchranného útvaru 7a)
(dále jen "vojenský útvar") a končí dnem propuštění
od vojenského útvaru.
______________________
7a)
§ 2 odst. 2 až 4 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách
České republiky, ve znění zákona
č. 352/2001 Sb.
(2) Ministerstvo započítá do této doby vykonanou mimořádnou
službu nebo její část.
(3) Průběh základní služby upravuje zvláštní právní
předpis.8)
______________________
8)
Zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní
služby a vojenských cvičení
a o některých právních
poměrech vojáků v záloze.
§
18
Náhradní
služba
(1) Náhradní
služba se vykonává místo základní služby a trvá 3 měsíce;
začíná dnem jejího nastoupení u vojenského útvaru a končí
dnem propuštění od vojenského útvaru.
(2) K náhradní službě je voják určen ze zákona, na žádost
nebo z moci úřední.
(3) Ministerstvo do náhradní služby započítá vykonanou
mimořádnou službu nebo její část.
(4) Průběh náhradní služby upravuje zvláštní právní
předpis.8)
§
19
Určení
k náhradní službě ze zákona
(1) K náhradní službě ze zákona určí náčelník územní
vojenské správy občany, kteří bez vlastní viny byli odvedeni po
31. prosinci roku, v němž dovršili věk 30 let, nebo bez vlastní
viny nenastoupili základní službu do 31. prosince roku, v němž
dovršili věk 30 let.
(2) Určení k náhradní službě ze zákona se nevztahuje na
občany, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí.
Určení
k náhradní službě na žádost
§
20
(1) K náhradní službě na žádost lze určit odvedence a vojáky
v základní službě, kteří dosud nevykonali 3 měsíce základní
služby, nebo vojáky, kterým byla základní služba přerušena,
aniž vykonali 3 měsíce základní služby, požádají-li o to ze
závažných rodinných, sociálních nebo hospodářských důvodů.
Na určení k náhradní službě na žádost není právní nárok.
(2) Žádost o určení k náhradní službě podává odvedenec
příslušné územní vojenské správě, voják služebnímu
orgánu.9)
______________________
9)
§ 2 odst. 1 zákona č. 220/1999 Sb.
(3) K žádosti
o určení k náhradní službě žadatel připojí prohlášení o
rodinných, sociálních nebo hospodářských poměrech. Udává-li
žadatel jako důvod zdravotní stav osob blízkých, připojí
potvrzení ošetřujícího lékaře.
(4) O žádostech odvedenců o určení k náhradní službě
rozhoduje náčelník územní vojenské správy; o žádostech
vojáků v základní službě rozhoduje služební orgán.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah závažných důvodů
pro možné určování
k náhradní službě na žádost.
§
21
(1) Pominou-li důvody, pro něž byl žadatel určen k náhradní
službě v době, kdy by jinak měl ještě konat základní službu,
je povinen tuto okolnost neprodleně ohlásit příslušné územní
vojenské správě.
(2) Náčelník územní vojenské správy rozhodnutí o určení k
náhradní službě na žádost zruší, jestliže důvody pominuly
nebo důvody pro určení k náhradní službě nebyly dány anebo
došlo-li
k neoprávněnému určení k náhradní službě.
Odvolání proti rozhodnutí o zrušení určení k náhradní službě
nemá odkladný účinek.
(3) Odvedenec nebo voják, kterému bylo rozhodnutí o určení k
náhradní službě na žádost zrušeno po pominutí důvodů, se
povolá k základní službě jen na dobu, jež končí dnem, kterým
by základní služba skončila, kdyby nebyl určen k náhradní
službě; do základní služby se započítá doba, po kterou konal
náhradní službu nebo část základní služby, a doba, po kterou
trvaly důvody pro určení k náhradní službě. Zbývá-li do
dokončení základní služby doba kratší než 3 měsíce,
zbývající část základní služby promine náčelník příslušné
územní vojenské správy.
(4) Odvedenec nebo voják, kterému bylo rozhodnutí o určení k
náhradní službě na žádost zrušeno proto, že důvody pro
určení nebyly dány nebo došlo k neoprávněnému určení k
náhradní službě, se povolá k základní službě nebo k
dokončení základní služby.
§
22
Určení
k náhradní službě z moci úřední
(1) K náhradní službě z moci úřední určí náčelník územní
vojenské správy odvedence, kteří žádají o přijetí do
služebního poměru10) podle zvláštních právních
předpisů.
(2) K náhradní službě z moci úřední lze určit odvedence a
vojáky, kteří dosud nevykonali
3 měsíce základní služby
a kterých není třeba k doplnění ozbrojených sil. Jejich počet
stanoví ministerstvo. O určení odvedence k náhradní službě
rozhoduje náčelník územní vojenské správy,
o určení
vojáka k náhradní službě rozhoduje služební orgán. Pro určení
k náhradní službě platí přiměřeně § 20.
(3) Rozhodnutí o určení k náhradní službě podle odstavce 1 se
zruší, pominou-li důvody; rozhodnutí podle odstavce 2 lze zrušit
z důvodů potřeb ozbrojených sil. Proti rozhodnutí o zrušení
určení k náhradní službě z moci úřední není přípustné
odvolání.
(4) Po nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavce 3 se
odvedenci a vojáci určení
k náhradní službě povolají k
základní službě jen na dobu končící dnem, kterým by základní
služba skončila, kdyby nebyli určeni k náhradní službě; pokud
služební poměr podle zvláštních právních předpisů10)
nevznikl, povolávají se vojáci určení k náhradní službě k
dokončení základní služby
v zákonné výměře.
______________________
10) Například zákon č. 221/1999 Sb., zákon č.
186/1992 Sb.,o služebním poměru příslušníků Policie České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/1994
Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě
a
justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších
předpisů.
§
23
Nastoupení
základní nebo náhradní služby
(1) Odvedenci nastupují základní nebo náhradní službu zpravidla
v kalendářním roce, ve kterém byli odvedeni, nebo v roce
následujícím.
(2) Odvedenci, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí,
nastupují základní nebo náhradní službu až po návratu do
České republiky.
(3) Odvedence povolává do základní nebo náhradní služby
příslušná územní vojenská správa. Povolávací rozkaz se
odvedencům doručuje zpravidla poštovní zásilkou nebo
prostřednictvím správních anebo obecních úřadů.
(4) Odvedenec je povinen dostavit se k určenému vojenskému útvaru
v době, která je stanovena povolávacím rozkazem, prokázat svoji
totožnost, předložit příslušné doklady, zejména řidičský
průkaz a zdravotní průkaz, a podrobit se lékařské prohlídce
vojenským lékařem.
(5) Odvedenec, který se nemohl dostavit ve stanovené době k
určenému vojenskému útvaru ze zdravotních nebo jiných vážných
důvodů, je povinen neprodleně to oznámit územní vojenské
správě, která ho povolává, a předložit potřebná potvrzení
obdobně jako při odvodu.
(6) Odvedenec je povinen pominutí důvodů nenastoupení základní
nebo náhradní služby neprodleně oznámit územní vojenské
správě, která ho povolává. K nastoupení základní nebo
náhradní služby se povolá zpravidla v následujícím nástupním
termínu.
§
24
Odklad
základní nebo náhradní služby
(1) Odvedencům nebo vojákům, kterým byla přerušena
základní služba místo určení k náhradní službě anebo
vojákům, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba
(dále jen "odvedenec"), kteří se připravují
na své povolání, nebo vyžadují-li to jiné důvody hodné
zvláštního zřetele, lze na jejich žádost povolit odklad
základní nebo náhradní služby, a to nejdéle do nástupního dne
v roce, v němž dovrší věk 26 let, studentům vysokých škol do
ukončení studia, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž
dovrší věk 30 let.
(2) Žádost doplněná potvrzeními, které osvědčují důvody, se
podává příslušné územní vojenské správě.
(3) O odkladu základní nebo náhradní služby rozhoduje náčelník
územní vojenské správy. Odvolání proti rozhodnutí nemá
odkladný účinek.
(4) Odvedenec, kterému byl odklad povolen, je povinen pominutí
důvodů odkladu do 8 dnů oznámit příslušné územní vojenské
správě.
(5)
Pominou-li důvody, pro které byl odklad základní nebo náhradní
služby povolen, náčelník územní vojenské správy povolení
odkladu zruší. Odvolání proti rozhodnutí o zrušení odkladu
nemá odkladný účinek.
(6)
Odvedenec se povolá do základní nebo náhradní služby nebo
k jejímu dokončení v roce, v němž odklad skončil
nebo v roce následujícím.
(5) (7) Vojákům v základní nebo náhradní
službě lze povolit dodatečně odklad na žádost, kterou podávají
služebnímu orgánu. O žádostech rozhoduje ministerstvo.
Ustanovení odstavců 1 až (4) 6platí
obdobně.
(6) (8)Ministerstvo stanoví vyhláškou
důvody hodné zvláštního zřetele pro povolení odkladu základní
nebo náhradní služby.
§
25
Přerušení
základní služby
místo
určení k náhradní službě
(1) Vojákům, kteří nemohou být určeni k náhradní službě
podle § 20 odst. 1 jenom proto, že vykonali základní službu
delší než 3 měsíce, lze základní službu přerušit. Při
přerušení základní služby služební orgán vojáky ze základní
služby předčasně propustí.
(2) Pominou-li důvody přerušení základní služby, voják je
povinen tuto okolnost neprodleně hlásit příslušné územní
vojenské správě. Voják se povolá k základní službě jen na
dobu končící dnem, kterým by základní služba skončila, kdyby
nebyla přerušena.
(3) Vojákům,
kterým byla základní služba přerušena podle § 26 a u nichž
nastaly důvody pro určení k náhradní službě na žádost, lze o
tyto důvody přerušení rozšířit.
(4)
Nebyly-li dány důvody pro přerušení základní služby nebo
došlo-li k neoprávněnému přerušení, povolá se voják k
dokončení přerušené základní služby.)
(4) Náčelník územní vojenské správy rozhodnutí o
přerušení základní služby zruší, jestliže důvody pominuly
nebo důvody nebyly dány anebo došlo-li k neoprávněnému
přerušení a vojáka povolá k dokončení přerušené
základní služby. Odvolání proti rozhodnutí o zrušení
přerušení základní služby nemá odkladný účinek.
(5)
Ministerstvo stanoví vyhláškou důvody pro přerušení základní
služby místo určení
k náhradní službě.
§ 26
Přerušení
základní služby
(1) Základní služba se přeruší vojákům
a)
vykonávají-li funkce uvedené v § 33,
b)
rozhodne-li se tak na základě přezkumného řízení,
c)
kterým by měla byt udělena zdravotní dovolená na dobu zbývající
k dokončení základní služby, nepřesahuje-li tato doba 30
kalendářních dnů,12)
d)
kterým byl dodatečně povolen odklad,
e)
kteří byli vzati do vazby,
f)
dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody,
g)
kteří se svémocně vzdálili, dnem následujícím po uplynutí 30
dnů svémocného vzdálení.
(2) Základní službu lze přerušit vojákům
a)
mají-li být vyrovnány přebytečné počty,
b)
jde-li o hromadné propuštění jednoho nástupního termínu.
(3) Při
přerušení základní služby služební orgán vojáky ze základní
služby předčasně propustí.
(4) Pominou-li důvody přerušení základní služby, vojáci se
povolají k dokončení základní služby, pokud jim zbytek nebyl
prominut.
______________________
12)
§ 20 zákona č. 220/1999 Sb.
§
27
Přerušení
náhradní služby
(1) Náhradní služba se přeruší vojákům z důvodů uvedených
v § 26 odst. 1 písm. a), b), d) až g). Při přerušení náhradní
služby služební orgán vojáky z náhradní služby předčasně
propustí.
(2) Pominou-li důvody přerušení náhradní služby, vojáci se
povolají k dokončení náhradní služby, pokud jim zbytek nebyl
prominut.
§
28
Propuštění
ze základní nebo náhradní služby
(1) Ze základní nebo náhradní služby se propustí vojáci po
jejím vykonání, popřípadě po nahrazení zameškané služby,
nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Před propuštěním ze základní nebo náhradní služby je
voják povinen podrobit se lékařské prohlídce vojenským lékařem.
§
29
Prominutí
základní nebo náhradní služby
(1) Odvedencům nebo vojákům, jejichž sourozenec zemřel v přímé
souvislosti s výkonem vojenské činné služby nebo jejichž zvlášť
závažné rodinné důvody nelze účinně řešit podle § 20, 24
nebo 25, lze vykonání základní nebo náhradní služby nebo její
nevykonanou část prominout.
(2) Odvedencům, kteří byli určeni k náhradní službě a kteří
bez vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 30
let, nenastoupili náhradní službu, se vykonání náhradní služby
promine.
(3) Odvedencům, kteří z vlastní viny do 31. prosince roku, v němž
dovršili věk 35 let, nenastoupili základní nebo náhradní
službu, lze vykonání základní nebo náhradní služby prominout.
(4) Vojákům, kterým byla základní služba přerušena podle §
26 odst. 1 písm. a) až f)
a odstavce 2, se zbytek základní
služby, nepřesahuje-li (30 kalendářních dnů)3
měsíce, promíjí. Jde-li při přerušení podle § 26
odst. 2 písm. b) o dobu kratší než 15 kalendářních dnů,
započítává se tato doba jako vykonaná vojenská činná služba.
(5) Vojákům, kterým byla náhradní služba přerušena podle §
26 odst. 1 písm. a), b), d) až f), se zbytek náhradní služby,
nepřesahuje-li 15 kalendářních dnů, promíjí.
(6) Rozhodnutí o prominutí základní nebo náhradní služby nebo
jejího zbytku a započítání do vojenské činné služby vydává
ministerstvo nebo příslušná územní vojenská správa.
§
30
Vojenská
cvičení
(1) Celkový rozsah vojenských cvičení činí nejvýše
a) u
mužstva a poddůstojníků v záloze 12 týdnů,
b) u
rotmistrů, praporčíků, důstojníků a generálů v záloze 16
týdnů.
(2) Vojáci z povolání jsou po zařazení do zálohy povinni
vykonávat vojenská cvičení jako ostatní vojáci v záloze.
(3) Ministerstvo stanoví počet a délku jednotlivých vojenských
cvičení podle potřeb výcviku nebo zajištění bojové
pohotovosti ozbrojených sil tak, aby nebyl překročen celkový
rozsah vojenských cvičení.
(4) Ministerstvo může prominout konání některých vojenských
cvičení, je-li vycvičeno více osob, než je třeba pro doplňování
v mobilizaci, a vojákům v záloze, kteří vzhledem
k
vykonávanému zaměstnání nebo jiné přípravě jsou schopni
plnit v potřebném rozsahu úkoly ozbrojených sil.
(5) Ministerstvo může vojákům v záloze, kteří se dlouhodobě
zdržují v zahraničí, prominout vykonání všech nebo některých
vojenských cvičení zejména z rodinných nebo sociálních důvodů.
(6) Vojákům v záloze může na jejich žádost územní vojenská
správa povolit, aby konali též vojenská cvičení dobrovolná.
(7) Zavádí-li se nová výzbroj a jiné technické prostředky,
vyžadují-li to potřeby výcviku nebo plnění úkolů ozbrojených
sil anebo záchranné práce při pohromách ohrožujících životy,
zdraví, životní prostředí nebo značné majetkové hodnoty,
mohou být povoláni vojáci v záloze
k výjimečnému
vojenskému cvičení na dobu nezbytně nutnou(,).
(nejdéle však na dobu 8 týdnů.) Výjimečné vojenské
cvičení ministerstvo započítá do celkového rozsahu vojenských
cvičení. Výjimečné vojenské cvičení lze konat i nad
celkový rozsah vojenských cvičení stanovený
v odstavci 1,
nejvýše však do jednonásobku tohoto rozsahu.
(8) Vojákům v záloze může na jejich žádost územní vojenská
správa povolit odklad vykonání vojenských cvičení na jiné
období roku, popřípadě na příští rok. Žádost o odklad
vojenských cvičení podává voják v záloze příslušné územní
vojenské správě. O odklad vojenského cvičení může se
souhlasem vojáka v záloze žádat i zaměstnavatel. Podání
žádosti nemá odkladný účinek.
(9) O odkladu rozhoduje náčelník územní vojenské správy.
Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(10) Vojáky v záloze povolává na vojenské cvičení územní
vojenská správa zpravidla nejméně 4 týdny přede dnem nástupu.
Výjimečně lze povolat k okamžitému nastoupení vojenského
cvičení. Vojáci v záloze povolaní na vojenské cvičení jsou
povinni dostavit se ve stanovenou dobu na určené místo. Povolání
vojáků v záloze na vojenské cvičení se provádí doručením
povolávacího rozkazu zpravidla poštovní zásilkou nebo vojáky v
záloze určenými k osobním úkonům anebo prostřednictvím
správních nebo obecních úřadů.
(11) O nastoupení vojáků v záloze na vojenské cvičení a jejich
propuštění z vojenského cvičení platí obdobně § 23 a 28.
(12) Z vojenského cvičení se předčasně propustí vojáci, u
kterých při nástupu vojenský lékař zjistí neschopnost k
vojenské činné službě pro nemoc nebo úraz, kteří se pro nemoc
nebo úraz stanou na zbývající dobu vojenského cvičení
neschopnými vojenské činné služby, dále ti, kteří byli během
vojenského cvičení vzati do vazby nebo kteří byli pravomocně
odsouzeni k trestu odnětí svobody, kterým byl během vojenského
cvičení povolen odklad vojenského cvičení, anebo ti, kteří se
svémocně vzdálili. Doba, po kterou konali vojenské cvičení, se
započítá do celkové doby vojenských cvičení.
(13) Průběh vojenských cvičení a pracovněprávní nároky z
toho vyplývající upravují zvláštní právní předpisy.8),13)
______________________
13)
§ 125 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění
pozdějších předpisů.
§
31
Nahrazování
zameškané základní
nebo
náhradní služby a vojenského cvičení
(1) Vojáci konající základní nebo náhradní službu a vojenské
cvičení jsou povinni nahradit vojenskou činnou službu, kterou
zameškali překročením dovolené, výkonem kázeňského trestu
vězení nebo svémocným vzdálením.
(2) Nahrazuje se zameškaná doba, která dosahuje délky celého
kalendářního dne. Kratší doba se nahrazuje pouze tehdy, jestliže
její souhrn v průběhu vojenské činné služby dosáhne délky 24
hodin.
(3) Nahrazování zameškané vojenské činné služby podle
odstavce 1 se může prominout, kromě nahrazování doby delší než
24 hodin zameškané svémocným vzdálením.
(4) Nahrazování zameškané vojenské činné služby začíná
dnem následujícím po dni splnění stanovené délky vojenské
činné služby.
(5)
Doba zameškaná výkonem kázeňského trestu vězení nebo
svémocným vzdálením v době nahrazování se již
nenahrazuje.
§
32
Prezident republiky stanoví v řádu způsob propouštění vojáků
ze základní nebo náhradní služby a z vojenského cvičení,
důvody, pro které lze prominout nahrazování zameškané základní
nebo náhradní služby a vojenského cvičení, a služební orgán,
který o prominutí může rozhodnout.
§
33
Dočasné
úlevy ze služební povinnosti
(1) Poslanci a senátoři Parlamentu, předseda a členové vlády,
soudci Ústavního soudu, prezident, viceprezident a členové
Nejvyššího kontrolního úřadu, občané ve funkcích
s
diplomatickými a konzulárními výsadami a imunitami a přednostové
okresních úřadů se po dobu výkonu funkce k vojenské činné
službě nepovolávají nebo se jim vojenská činná služba
přeruší. Vojenské cvičení takto zameškané se promíjí.
(2) Obdobně podle odstavce 1 se postupuje při zvolení do funkcí v
zastupitelstvech vyšších územních samosprávných celků a v
obecních zastupitelstvech, pro jejichž výkon jsou členové těchto
zastupitelstev uvolněni ze svého zaměstnání.
(3) Kandidáti na poslance a senátory Parlamentu a kandidáti do
zastupitelstev územních samosprávných celků se nepovolávají na
vojenské cvičení a k výkonu základní nebo náhradní služby
anebo se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu trvání
volební kampaně.
(4) Odboroví funkcionáři, kterými se rozumějí členové
příslušných odborových orgánů
a příslušných vyšších
odborových orgánů, které jsou oprávněny vystupovat v právních
vztazích jménem příslušné odborové organizace, se nepovolávají
k výkonu základní nebo náhradní služby anebo na vojenské
cvičení v době od vyhlášení stávky do jejího ukončení.
§
34
Osvobození
od služební povinnosti
(1) Občané, kteří jsou ve služebním poměru podle zvláštních
právních předpisů10), (dále jen "příslušníci
sborů") a vykonali základní nebo náhradní službu, jsou po
dobu trvání tohoto poměru osvobozeni od služební povinnosti,
kterou by jinak byli povinni.
(2) Příslušníci sborů jsou povinni do 8 dnů oznámit příslušné
územní vojenské správě skončení služebního poměru.
Podléhají-li branné povinnosti, mají služební povinnost jako
vojáci
v záloze.
(3) Vojenská hodnost propuštěných příslušníků sborů se
stanoví podle potřeb ozbrojených sil; může se upravit podle
hodnosti dosažené v předchozím služebním poměru.
(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou odborné a vojenské požadavky
pro úpravu vojenské hodnosti podle odstavce 3.
§
35
Záloha
ozbrojených sil
(1) Pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu
nebo za válečného stavu se vytváří záloha.
(2) Zálohu tvoří vojáci propuštění z vojenské činné služby,
odvedenci, kterým byla základní nebo náhradní služba prominuta,
a příslušníci sborů propuštění ze služebního poměru; jsou
to vojáci mimo činnou službu.
(3) Do zálohy se zařazují vojáci dnem následujícím po dni
propuštění z vojenské činné služby a odvedenci, kterým byla
základní nebo náhradní služba prominuta, dnem následujícím po
vydání rozhodnutí o prominutí a setrvávají v ní po dobu, po
kterou se na ně vztahuje branná povinnost.
ČÁST
ŠESTÁ
POSUZOVÁNÍ
ZDRAVOTNÍ ZPŮSOBILOSTI
ODVEDENCŮ
A VOJÁKŮ
Přezkumné
řízení
§
36
(1) Při přezkumném řízení se posuzuje zdravotní způsobilost
odvedenců a vojáků k vojenské činné službě na základě
závažných změn jejich zdravotního stavu, které vedou ke změně
schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu. Zdravotní
způsobilost se zjišťuje při lékařské prohlídce podle potřeby
doplněné o odborné vyšetření.
(2) K provádění přezkumného řízení se zřizují přezkumné
komise u územních vojenských správ, u vojenských nemocnic a u
Ústavu leteckého zdravotnictví.
(3) Přezkumná komise u územní vojenské správy posuzuje
zdravotní způsobilost odvedenců, vojáků, kterým byla přerušena
základní nebo náhradní služba, a vojáků v záloze; působí ve
složení
a)
předseda - náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím
určený,
b)
členové - 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí přednosta
okresního úřadu na žádost náčelníka územní vojenské
správy.
(4) Přezkumná komise u vojenské nemocnice posuzuje zdravotní
způsobilost vojáků v činné službě kromě vojenského leteckého
personálu; působí ve složení
a)
předseda - ředitel vojenské nemocnice nebo zástupce jím určený,
b)
členové - 2 lékaři vojenské nemocnice určení ředitelem
vojenské nemocnice.
(5) Přezkumná letecká komise u Ústavu leteckého zdravotnictví
posuzuje zdravotní způsobilost vojenského leteckého personálu;
působí ve složení
a)
předseda - ředitel Ústavu leteckého zdravotnictví nebo zástupce
jím určený,
b)
členové - 2 lékaři Ústavu leteckého zdravotnictví určení
ředitelem Ústavu leteckého zdravotnictví.
(6) Členem přezkumné komise nemůže být osoba, která nemá
státní občanství České republiky.
(7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví
vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti odvedenců
a vojáků k vojenské činné službě při přezkumném řízení,
stupně zdravotní způsobilosti a základní dokumentaci pro
přezkumné řízení.
§
37
(1) K přezkumnému řízení povolává odvedence a vojáky mimo
činnou službu povolávacím rozkazem příslušná územní
vojenská správa, vojáky v činné službě služební orgán.
Povolaní odvedenci a vojáci jsou povinni se k přezkumnému řízení
dostavit a prokázat svoji totožnost. Za vážné důvody, pro které
se nemohou k přezkumnému řízení dostavit, se považují důvody
uvedené
v § 12 odst. 3. Odvedenec nebo voják, který
se dlouhodobě zdržuje v zahraničí, se dostaví k přezkumnému
řízení po návratu do České republiky.
(2) K přezkumnému řízení se nepovolávají odvedenci a vojáci
zcela neschopní vojenské činné služby podle § 12 odst. 5.
Přezkumné řízení provede přezkumná komise bez jejich účasti
na základě předložených dokladů.
(3) Podle výsledků lékařské prohlídky přezkumná komise
rozhodne o schopnosti, snížené schopnosti a dočasné nebo trvalé
neschopnosti k vojenské činné službě.
(4) Bylo-li vydáno přezkumné rozhodnutí o dočasné neschopnosti
k vojenské činné službě, musí být nejdéle do 3 let od nabytí
právní moci tohoto přezkumného rozhodnutí rozhodnuto
v
novém přezkumném řízení o schopnosti nebo trvalé neschopnosti
odvedence a vojáka k vojenské činné službě; tato doba se
prodlužuje o důvody uvedené v § 12 odst. 3.
(5) Proti přezkumnému rozhodnutí se může odvedenec a voják
odvolat k příslušné vyšší přezkumné komisi; za stavu
ohrožení státu a za válečného stavu není odvolání přípustné.
§
38
Vyšší
přezkumné komise
(1) K rozhodování o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí se
zřizují tříčlenné vyšší přezkumné komise u (velitelství
územní obrany) Hlavního doplňovacího úřadu a
u Generálního štábu Armády České republiky.
(2) Vyšší přezkumná komise u (velitelství územní obrany)
Hlavního doplňovacího úřadu rozhoduje o odvolání
proti přezkumnému rozhodnutí přezkumné komise u územní
vojenské správy. Její složení stanoví (velitel velitelství
územní obrany)ředitelHlavního
doplňovacího úřadu; členy musí být 2 vojenští
lékaři.
(3) Vyšší přezkumná komise u Generálního štábu Armády České
republiky rozhoduje
o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí
přezkumné komise u vojenské nemocnice. Její složení stanoví
náčelník Generálního štábu Armády České republiky; členy
musí být 2 vojenští lékaři.
(4) Vyšší přezkumná letecká komise u Generálního štábu
Armády České republiky rozhoduje o odvolání proti přezkumnému
rozhodnutí přezkumné letecké komise u Ústavu leteckého
zdravotnictví. Její složení stanoví náčelník Generálního
štábu Armády České republiky; členy musí být 2 vojenští
lékaři.
(5) Členem vyšší přezkumné komise nemůže být osoba, která
nemá státní občanství České republiky, ani ten, kdo rozhodoval
v prvním stupni.
(6) Vyšší přezkumná komise přezkumné rozhodnutí potvrdí nebo
změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
§
39
Přezkoušení
pravomocného
přezkumného rozhodnutí
(1) Přezkoušení pravomocného přezkumného rozhodnutí vydaného
přezkumnou komisí, podle něhož byla odvedenci nebo vojákovi
stanovena trvalá neschopnost k vojenské činné službě, provádí
vyšší přezkumná komise, jestliže je podezření, že bylo
vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, nebo bylo
vydáno v rozporu s tímto zákonem nebo zvláštním právním
předpisem.
(2) Přezkoušení pravomocného přezkumného rozhodnutí, jako
mimořádný opravný prostředek, je přípustné jen do 3 let od
právní moci tohoto přezkumného rozhodnutí; bylo-li vydáno v
důsledku jednání, které je trestným činem, je přípustné
kdykoli.
(3) O přezkoušení platí obdobně ustanovení o pravidelných
odvodech a o průběhu odvodu. Je-li třeba odborného vyšetření,
může být občan odeslán i do jiného zdravotnického zařízení,
než které provádělo původní vyšetření.
(4) Vyšší přezkumná komise pravomocné přezkumné rozhodnutí
potvrdí nebo změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
§
40
Posuzování
stupně zdravotní způsobilosti
mimo
přezkumné řízení
(1) Méně závažné změny zdravotního stavu, které (vedou)
nevedou k neschopnosti k vojenské činné
službě, ale pouze ke změně stupně zdravotní
způsobilosti u odvedenců, mužstva a poddůstojníků v činné
službě a v záloze a u mužstva a poddůstojníků, kterým byla
přerušena základní nebo náhradní služba podle § 25, § 26
odst. 1 písm. a), c) až g) a § 27 odst. 1, se posuzují mimo
přezkumné řízení.
(2) Posouzení stupně zdravotní způsobilosti a jeho změnu mimo
přezkumné řízení provádí
a) u
mužstva a poddůstojníků v základní nebo náhradní službě
anebo na vojenském cvičení vojenský lékař,
b) u
odvedenců, mužstva a poddůstojníků v záloze a u mužstva a
poddůstojníků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní
služba podle § 25, § 26 odst. 1 písm. a), c) až g) a § 27 odst.
1, lékař určený do přezkumné komise územní vojenské správy.
(3) Proti závěru posouzení stupně zdravotní způsobilosti se
nelze odvolat.
ČÁST
SEDMÁ
MIMOŘÁDNÁ
OPATŘENÍ
ZA
STAVU OHROŽENÍ STÁTU
A
ZA VÁLEČNÉHO STAVU
§
41
Osobní
úkony pro potřeby ozbrojených sil
(1) Osobními úkony pro potřeby ozbrojených sil se rozumí činnost
vojáků v záloze, která souvisí s mimořádnými opatřeními.
(2) Bylo-li nařízeno mimořádné opatření podle tohoto zákona,
lze pro potřeby ozbrojených sil požadovat osobní úkony od vojáků
v záloze, kteří mohou být pro tento případ předem určeni
příslušnou územní vojenskou správou. Tito vojáci nejsou po
dobu plnění osobních úkonů vojáky
v činné službě, ale
podléhají vojenské kázeňské pravomoci a mají trestní
odpovědnost i za trestné činy vojenské.
(3) Vojáci v záloze předem určení k osobním úkonům vykonávají
nezbytnou přípravu. Pro povolání k této přípravě, o jejím
nastoupení a propuštění z ní platí přiměřeně § 30.
(4) Pro povolání k osobním úkonům, nastoupení k osobním úkonům
a propuštění z nich platí přiměřeně § 47 a 48.
(5) Povoláním vojáků v záloze k mimořádné službě se ruší
jejich určení k osobním úkonům.
§
42
Mimořádná
opatření
Mimořádnými
opatřeními jsou
a)
povolání vojáků v záloze k mimořádné službě v počtu
nepřesahujícím počet vojáků v záloze
7 nejmladších
ročníků narození,
b)
mobilizace ozbrojených sil,
c)
mimořádné odvody,
d)
mimořádná služba.
§
43
Mimořádná
opatření za stavu ohrožení státu
(1) Po vyhlášení stavu ohrožení státu může prezident
republiky na návrh vlády nařídit, aby byli povoláni vojáci v
záloze k mimořádné službě v rozsahu podle § 42 písm. a).
(2) Po dobu stavu ohrožení státu nelze propustit z vojenské činné
služby vojáky, kteří v této době dosáhli věku 60 let.
(3) Mimořádná opatření zrušuje prezident republiky na návrh
vlády.
§
44
Mimořádná
opatření za válečného stavu
(1) Po vyhlášení válečného stavu prezident republiky na návrh
vlády nařizuje mobilizaci ozbrojených sil.
(2) Mobilizace ozbrojených sil může být všeobecná nebo
částečná. Všeobecná mobilizace ozbrojených sil se vztahuje na
všechny vojáky v záloze kromě těch, kteří mají dočasné
úlevy ze služební povinnosti nebo kteří jsou zproštěni
mimořádné služby, a na celé státní území. Částečná
mobilizace ozbrojených sil se vztahuje na část vojáků v záloze
nebo na část státního území.
(3) Mobilizace se zrušuje demobilizací. Demobilizaci nařizuje
prezident republiky na návrh vlády.
§
45
Některé
právní účinky vyhlášení válečného stavu
(1) Okamžikem vyhlášení válečného stavu jsou vojáci, kteří
dlí mimo území České republiky, povinni dostavit se bez
zvláštního povolání neprodleně k nastoupení mimořádné
služby, kromě těch, kteří mají dočasné úlevy ze služební
povinnosti.
(2) Prezident republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů
nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit mimořádnou službu
podle odstavce 1, aby se přihlásili do ozbrojených sil
spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat.
Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnout.
(3) Za válečného stavu se konají jen mimořádné odvody a
dobrovolné odvody.
(4) Vojákům v záloze, kteří nebyli povoláni k vojenské činné
službě, může příslušná územní vojenská správa na jejich
žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost
o povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze
odvolat.
§
46
Mimořádné
odvody
(1) Za válečného stavu občané podléhající branné povinnosti
a dosud neodvedení mají mimořádnou odvodní povinnost. Jsou
povinni podrobit se mimořádným odvodům, které nařizuje
prezident republiky na návrh vlády.
(2) Dobu konání mimořádných odvodů stanoví veřejná vyhláška.
(3) Občané jsou povinni přihlásit se k mimořádným odvodům u
obecního úřadu v místě jejich trvalého (nebo přechodného)
pobytu.
(4) Pro mimořádné odvody platí (přiměřeně § 12) přiměřeně
§ 11 a 12.
Mimořádná
služba
§
47
(1) Za stavu ohrožení státu a za válečného stavu vykonávají
všichni vojáci, kteří jsou v činné službě, mimořádnou
službu, a to ode dne účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu
nebo válečného stavu.
(2) Za stavu ohrožení státu a za válečného stavu se odvedenci a
vojáci mimo činnou službu povolávají k mimořádné službě.
(3) Povolání vojáků v záloze a odvedenců k mimořádné službě
se provádí zpravidla povolávacím rozkazem vydaným územní
vojenskou správou, veřejnou vyhláškou nebo mobilizační výzvou
oznámenou prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
(4) Povolávací rozkazy doručují vojáci v záloze určení k
osobním úkonům, správní nebo obecní úřady. Mohou se
přepravovat i jako poštovní zásilka.
(5) Vojáci v záloze a odvedenci odvedení při mimořádných
odvodech jsou povinni dostavit se na stanovené místo v době
uvedené v povolávacím rozkaze; pokud povolávací rozkaz neobdrží,
jsou povinni dostavit se na stanovené místo v době uvedené ve
veřejné vyhlášce nebo v mobilizační výzvě.
(6) O nastoupení mimořádné služby, není-li stanoveno jinak,
platí obdobně ustanovení
o nastoupení základní služby.
Povolaní vojáci a odvedenci jsou povinni při nástupu k vojenskému
útvaru upozornit na své zdravotní potíže, a pokud je toho třeba,
podrobit se lékařské prohlídce vojenským lékařem.
§
48
(1) Mimořádná služba končí zrušením mimořádných
opatření nebo nařízením demobilizace.)
(1) Mimořádná služba končí nejpozději do 30 dnů od
zrušení mimořádných opatření nebo od nařízení demobilizace.
(2) Vojáci, kteří vykonávali mimořádnou službu, se propustí z
vojenské činné služby, pokud délka mimořádné služby je
shodná s délkou základní služby nebo byla delší anebo jsou
starší 60 let. Pokud délka mimořádné služby byla kratší než
délka základní nebo náhradní služby, postupuje se podle
ustanovení upravujících základní nebo náhradní službu.
Vojáci, kteří vykonávali vojenskou činnou službu jako své
povolání ve služebním poměru podle zvláštního právního
předpisu,7) se propustí z vojenské činné služby, jen
mohou-li být propuštěni podle tohoto zvláštního právního
předpisu.
(3) Z mimořádné služby se propouští buď jednotlivě nebo
hromadně. (Vojáci se propouštějí nejpozději do 30 dnů od
zrušení mimořádných opatření nebo nařízení demobilizace.)
Pro propouštění z mimořádné služby platí obdobně § 26 a 28.
(4) Vojáci propuštění z mimořádné služby se zařazují do
zálohy, pokud podléhají branné povinnosti.
(5) Ženám odvedeným při mimořádných odvodech a osobám, které
dobrovolně vstoupily do ozbrojených sil jen na dobu válečného
stavu, zaniká branná povinnost dnem propuštění
z mimořádné
služby.
§
49
Zproštění
mimořádné služby
(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit občany, u
nichž je v důležitém zájmu bezpečnosti České republiky třeba,
aby mohli dále vykonávat civilní zaměstnání. Vojáci
v
záloze mladší 35 let mohou být zproštěni mimořádné služby
jen z důvodů hodných zvláštního zřetele.
(2) Žádost o zproštění mimořádné služby podávají
zaměstnavatelé pro své zaměstnance
u územní vojenské
správy, v jejímž obvodu mají sídlo. Správní úřady mohou
žádat o zproštění pro občany po projednání s jejich
zaměstnavatelem.
(3) Povinnosti k mimořádné službě lze zprostit předem v míru
nebo za stavu ohrožení státu anebo za válečného stavu.
(4) Územní vojenská správa rozhoduje o zproštění a vede
evidenci zproštěných občanů. Rozhodnutí o zproštění
mimořádné služby nabývá účinnosti, je-li provedeno v míru,
dnem vyhlášení mimořádných opatření, je-li provedeno za
mimořádných opatření, dnem, kdy územní vojenská správa
rozhodla o zproštění. Rozhodnutí o zproštění mimořádné
služby se doručuje žadatelům.
(5) Zaměstnavatelé jsou povinni oznámit pominutí důvodů, pro
něž bylo zproštění provedeno, územní vojenské správě, která
zproštění provedla, a územní vojenské správě místa trvalého
pobytu zproštěného zaměstnance.
(6) Zproštění mimořádné služby může být omezeno na určitou
dobu. Rozhodnutí o zproštění mimořádné služby lze po pominutí
důvodů nebo v důležitém zájmu ozbrojených sil zrušit.
(7) Proti rozhodnutí o zproštění mimořádné služby a o zrušení
zproštění za stavu ohrožení státu a válečného stavu není
odvolání přípustné.
(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou důvody důležitého zájmu
bezpečnosti České republiky
a důvody hodné zvláštního
zřetele, pro které lze zprostit mimořádné služby, dobu, na
kterou lze zproštění omezit, a postup při zprošťování.
ČÁST
OSMÁ
DALŠÍ
USTANOVENÍ
O
BRANNÉ POVINNOSTI
§
50
Vojenská
evidence
(1) Ministerstvo, vojenské správní úřady a vojenské útvary
vedou vojenskou evidenci pro potřebu ozbrojených sil.)
(1) Ministerstvo, vojenské správní úřady a vojenské
útvary vedou vojenskou evidenci pro potřebu ozbrojených sil
v rozsahu osobních údajů stanovených tímto zákonem, přitom
postupují podle zvláštního právního předpisu 14).
Údaje z vojenské evidence si mohou vzájemně poskytovat.
Údaje z vojenské evidence lze poskytovat také orgánům
veřejné správy pouze v rozsahu stanoveném zvláštním
předpisem 1) a také na
žádost fyzické osoby, o které se vojenská evidence vede.
(2) Vojenskou
evidencí se rozumí shromažďování, zpracovávání a uchovávání
osobních údajů, které souvisejí s brannou povinností. Vede se
počínaje shromažďováním informací
o občanech před
zahájením odvodního řízení podle § 7 po dobu 60 let.
Zpracováváním vojenské evidence se rozumí vyhodnocování
osobních údajů pro rozhodování o schopnosti osob k vojenské
činné službě, pro jejich povolávání do ozbrojených sil a
zařazování do funkcí v ozbrojených silách.
(3) Zaměstnanci orgánů uvedených v odstavci 1, kterými se
rozumějí vojáci v činné službě
a občanští
zaměstnanci, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech,
se kterými se seznámili ve vojenské evidenci. Tato povinnost trvá
i po skončení služebního poměru nebo pracovněprávního vztahu.
14)
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně
některých zákonů, ve znění
zákona č.
227/2000 Sb., zákona č. 177/2001 Sb. a zákona č. 450/2001 Sb.
§
51
Ohlašovací
povinnost
(1) Občané před vznikem branné povinnosti, branci, odvedenci a
vojáci mimo činnou službu předkládají veškerá podání ve
věcech branné povinnosti příslušné územní vojenské správě.
(2) Občan, který má více státních občanství a vykoná
vojenskou službu v ozbrojených silách jiného státu, jehož je
také státním občanem nebo byl tímto státem zproštěn branné
povinnosti, je povinen předložit o tom doklady příslušné územní
vojenské správě.
(3) Branci, odvedenci a vojáci mimo činnou službu jsou povinni
neodkladně hlásit (skutečnosti důležité pro vojenskou
evidenci, zejména) změnu adresy místa trvalého
(a
přechodného) pobytu, změnu v přípravě na povolání,
zaměstnavatele a zaměstnání, dlouhodobý pobyt v zahraničí a
návrat do České republiky, úrazy a vážná onemocnění, a
předložit příslušné doklady.
(4) Územní vojenské správy mohou povolat osoby uvedené v
odstavcích 2 a 3 k jednání,
je-li jejich osobní účast
nutná.
§
52
Vojenské
doklady
(1) Vojenskými doklady, které jsou veřejnými listinami, jsou
(vojenský průkaz,) vojenská knížka, povolávací rozkaz a
osvědčení o zániku branné povinnosti.
(2) Vojenský průkaz obsahuje titul, jméno, příjmení, rodné
číslo, adresu místa trvalého pobytu, vojenskou hodnost a vojenský
útvar. Vojenský průkaz se vydává vojákům z povolání
k prokazování příslušnosti k ozbrojeným silám.)
(3) (2) Vojenská knížka obsahuje fotografii,
titul, jméno, příjmení, rodné číslo, osobní známku,
vojenskou hodnost, vojenský útvar, údaje o plnění služební
povinnosti a vojenské odbornosti. Vojenská knížka se vydává
vojákům v základní nebo náhradní službě, odvedencům
povolaným do mimořádné služby a vojákům v záloze.
(4) Vojenský průkaz a vojenská knížka nenahrazují občanský
průkaz, nepřipojují se jako
k návrhům
a podáním. Voják v činné službě a voják mimo činnou
službu je povinen ztrátu nebo poškození vojenské knížky hlásit
nadřízenému nebo příslušné územní vojenské správě.
(5) (4) Povolávací rozkaz obsahuje důvod
povolání, titul, jméno, příjmení, rodné číslo, adresu místa
trvalého pobytu povolávaného, dobu a místo, kam se povolaný má
dostavit; dále podle důvodu povolání obsahuje zejména adresu
pracoviště a způsob přepravy. Povolávací rozkaz se doručuje do
vlastních rukou.
(6) (5)Osvědčení o zániku branné
povinnosti obsahuje titul, jméno, příjmení, rodné číslo
a
důvod zániku branné povinnosti.
(7) (6)Vojenské doklady vydávají
územní vojenské správy, vojenské útvary nebo ministerstvo.
(8) (7) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzory
vojenských dokladů.
§
53
Cestování
do zahraničí
po
dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu
(1) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu musí mít
občané, kteří podléhají branné povinnosti, k cestování do
zahraničí souhlas.
(2) Souhlas k cestování do zahraničí může udělit brancům,
odvedencům a vojákům mimo činnou službu příslušná územní
vojenská správa, vojákům v mimořádné službě ministerstvo.
(3) Proti rozhodnutí o nevydání souhlasu k cestování do
zahraničí není přípustné odvolání.
§
54
Vstup
občanů do ozbrojených sil jiných států
a
cizinců do ozbrojených sil
(1) Občan smí vstoupit do ozbrojených sil jiných států jen s
povolením prezidenta republiky. Žádost podává příslušné
územní vojenské správě.
(2) Žádost o povolení vstupu do ozbrojených sil jiných států
předkládá prezidentovi republiky ministerstvo po projednání s
Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí.
(3) Povolení udělené podle odstavce 1 může prezident republiky
kdykoli odvolat. Povolení pozbývá platnosti při vyhlášení
stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Tím není dotčeno
ustanovení § 45 odst. 2.
(4) Občan, který má více státních občanství, může vykonávat
vojenskou službu
v ozbrojených silách jiného státu, jehož
je také státním občanem, bez povolení prezidenta republiky.
(5) Občan je po dobu vojenské služby v ozbrojených silách jiného
státu osvobozen od plnění branné povinnosti v České republice.
(6) Cizinec může dobrovolně vstoupit do ozbrojených sil jen s
povolením prezidenta republiky. Žádost podává ministerstvu,
které ji po projednání s Ministerstvem vnitra
a
Ministerstvem zahraničních věcí předkládá prezidentu
republiky.
ČÁST
DEVÁTÁ
SPOLEČNÁ
USTANOVENÍ
§
55
Náklady
spojené s brannou povinností
(1) Obec proplácí brancům jízdné autobusem nebo v nejnižší
třídě osobního vlaku nebo rychlíku vynaložené na cestu z místa
trvalého (nebo přechodného) pobytu na území České
republiky k odvodu, ke stanovené lékařské prohlídce, odbornému
vyšetření a zpět.
(2) Okresní úřad proplácí náklady spojené s vyplňováním
zdravotní části dotazníku ošetřujícími lékaři podle § 7
odst. 4 a jeho vyhodnocením lékařem odvodní komise, s pronájmem
místností k odvodu, jejich vybavením, otopem a údržbou po dobu
odvodu, náklady na lékařské prohlídky a jejich materiální
zabezpečení, na zdravotnické pracovníky odvodních komisí včetně
jejich přípravy a odborná vyšetření branců pro potřebu odvodu
a odvolání proti odvodnímu rozhodnutí.
(3) Územní vojenská správa proplácí občanům jízdné
autobusem nebo v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku
vynaložené na cestu z místa trvalého nebo přechodného pobytu na
území České republiky k přezkoušení pravomocného odvodního
rozhodnutí nebo přezkoušení přezkumného rozhodnutí a zpět.
Dále proplácí jízdné odvedencům a vojákům mimo činnou službu
k přezkumnému řízení, vojákům propuštěným ze základní
nebo náhradní služby, z vojenského cvičení, z mimořádné
služby a osobních úkonů pro potřeby ozbrojených sil a osobám
povolaným
k jednání podle § 51 odst. 4. Proplácí též
odborná vyšetření občanů pro potřebu přezkoušení
pravomocného odvodního rozhodnutí nebo přezkoušení přezkumného
rozhodnutí. Proplácí náklady na přezkumné řízení odvedenců
a vojáků mimo činnou službu, na odvolání proti přezkumnému
rozhodnutí a na přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí
a přezkumného rozhodnutí
a náklady na posuzování
zdravotní způsobilosti mimo přezkumné řízení.
(4) Vojenský útvar nebo ministerstvo proplácejí odvedencům a
vojákům mimo činnou službu jízdné autobusem nebo v nejnižší
třídě osobního vlaku nebo rychlíku vynaložené na cestu
z
místa trvalého nebo přechodného pobytu na území České
republiky k nástupu základní nebo náhradní služby, vojenského
cvičení, mimořádné služby a k osobním úkonům pro potřeby
ozbrojených sil do místa uvedeného v povolávacím rozkaze.
Vojákům v činné službě proplácí jízdné k přezkumnému
řízení podle zvláštních právních předpisů.7),8)
(5) Ministerstvo proplácí náklady na přezkumné řízení a na
odvolání proti přezkumnému rozhodnutí, které se týká vojáků
v činné službě.)
(5) Ministerstvo proplácí náklady na přezkumné řízení,
na odvolání proti přezkumnému rozhodnutí a na přezkoušení
pravomocného přezkumného rozhodnutí, které se týká vojáků
v činné službě.
(6) Občan, který se nedostavil bez vážného důvodu k
přezkoušení, nebo bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že
rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě bylo
způsobeno trestným činem, je povinen nahradit náklady vynaložené
na přezkoušení. Je-li nutné předvedení občana do
zdravotnického zařízení nebo jiného místa řízení, hradí
náklady za předvedení předvedený občan.
§
56
Povinnosti
státních orgánů a zaměstnavatelů
(1) Správní úřady, orgány územní samosprávy, soudy, státní
zastupitelství
a zaměstnavatelé jsou v mezích své
působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona
a
dalších právních předpisů vydaných podle něj.
(2) Soudy oznamují vzetí do vazby, rozhodnutí o schválení
narovnání, pravomocné odsouzení brance, odvedence nebo vojáka
mimo činnou službu územní vojenské správě příslušné podle
místa jejich trvalého pobytu a vojáka v činné službě
příslušnému vojenskému útvaru.
(3) Věznice oznamují propuštění brance, odvedence nebo vojáka
mimo činnou službu
z vazby, jejich přijetí k výkonu trestu
odnětí svobody a propuštění z něj příslušné územní
vojenské správě. Propuštění vojáka z povolání z vazby, jeho
přijetí k výkonu trestu odnětí svobody a jeho propuštění
oznamují příslušnému vojenskému útvaru. Přijetí vojáka v
základní nebo náhradní službě a na vojenském cvičení k
výkonu trestu odnětí svobody oznamují příslušnému vojenskému
útvaru; jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a z
vazby oznamují příslušné územní vojenské správě.
(4) Správní úřady podle své působnosti a orgány územní
samosprávy v přenesené působnosti spolupracují s
územními vojenskými správami při vedení vojenské evidence
zejména tak, že oznamují, kteří branci, odvedenci a vojáci mimo
činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho
odhlásili, nabyli nebo pozbyli státní občanství České
republiky a získali nebo ztratili řidičské oprávnění. Na
základě dožádání územních vojenských správ zjišťují
pobyt branců, kteří se nedostavili k odvodu nebo přezkoušení,
odvedenců a vojáků mimo činnou službu, kteří se nedostavili k
přezkumnému řízení, přezkoušení nebo nenastoupili vojenskou
činnou službu.
(5) Orgány pověřené vedením matrik zasílají kopii úmrtního
listu brance, odvedence nebo vojáka mimo činnou službu územní
vojenské správě podle místa jejich posledního trvalého pobytu.
Při úmrtí vojáka v činné službě zasílají kopii úmrtního
listu vojenskému útvaru, jehož byl voják příslušníkem.
(6) Zdravotnická zařízení jsou povinna na vyžádání (územních
vojenských správ) lékařů odvodních komisí, vyšší
odvodní komise, přezkumných komisí a vyšších přezkumných
komisí pro potřebu posuzování zdravotní způsobilosti
občanů k výkonu vojenské činné služby provádět lékařské
prohlídky a odborná vyšetření, vydávat lékařské nálezy,
posudky a podávat zprávy
o průběhu jejich nemocí a
pořizovat výpisy ze zdravotnické dokumentace.
(7) Zaměstnavatelé mohou vyžadovat od svých zaměstnanců
předložení vojenského dokladu ke zjištění údajů potřebných
pro jejich zproštění mimořádné služby. Zaměstnanci jsou
povinni tomuto požadavku vyhovět.
§
57
Započítání
vojenské služby
vykonané
v ozbrojených silách jiných států
a
úprava vojenské hodnosti
(1) Stanoví-li mezinárodní smlouva Parlamentem schválená,
vyhlášená a pro Českou republiku závazná něco jiného než
tento zákon, platí ustanovení této mezinárodní smlouvy.
(2) Ministerstvo osobám, které nabyly státní občanství České
republiky, osobám, které mají více státních občanství, a
občanům započítá podle odstavce 1 do celkové doby základní
nebo náhradní služby, popřípadě vojenských cvičení dobu
vojenské služby nebo její část, kterou vykonali v ozbrojených
silách jiných států, a může jim stanovit vojenskou hodnost.
(3) Vojenská služba vykonaná v ozbrojených silách spojeneckého
státu podle § 45 odst. 2 na podkladě výzvy prezidenta republiky
se započítává jako mimořádná služba konaná podle § 47.
§
58
Řízení
ve věcech branné povinnosti
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro řízení podle
něj správní řád.
ČÁST
DESÁTÁ
USTANOVENÍ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§
59
(1) Úkoly okresních a jim na roveň postavených vojenských správ
a orgánů nadřízených těmto správám přecházejí ke dni
účinnosti tohoto zákona na vojenské správní úřady zřízené
tímto zákonem.
(2) Rozhodnutí, která do dne účinnosti tohoto zákona vydaly
okresní a jim na roveň postavené vojenské správy a orgány
nadřízené těmto správám podle dosavadních předpisů,
zůstávají nedotčena.
(3) Řízení, která před účinností tohoto zákona zahájily a
neskončily okresní a jim na roveň postavené vojenské správy,
orgány nadřízené těmto správám, odvodní komise, vyšší
odvodní komise, přezkumné komise a vyšší přezkumné komise,
dokončí vojenské správní úřady a komise zřízené podle
tohoto zákona; při řízení postupují podle tohoto zákona.
§
60
Branná povinnost, která občanovi vznikla podle § 5 odst. 2 zákona
č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů,
se považuje za brannou povinnost podle tohoto zákona.
§
61
Vojáci, kteří nastoupí k výkonu nebo k dokončení základní
služby počínaje dnem účinnosti tohoto zákona, vykonají
základní službu v trvání
a) 9
měsíců, jde-li o absolventa vojenské katedry nebo absolventa
vysoké školy zařazeného do vojenské přípravy na vysokých
školách, který tuto přípravu ukončil závěrečnými zkouškami,
b)
11 měsíců, jde-li o absolventa vysoké školy zařazeného do
vojenské přípravy na vysokých školách, který ukončil část
této přípravy zápočtem.
§
62
Vojáci, kteří nastoupili k výkonu nebo k dokončení náhradní
služby na dobu 5 měsíců přede dnem účinnosti tohoto zákona,
se propustí z této služby, jestliže ji vykonali v délce nejméně
3 měsíců. Ustanovení § 31 zůstávají nedotčena.
§
63
Vojákyním v základní službě, které byly předčasně
propuštěny na trvalou dovolenou rozhodnutím přezkumné komise
nebo pro těhotenství podle § 36 zákona č. 92/1949 Sb., branný
zákon, ve znění pozdějších předpisů, přede dnem účinnosti
tohoto zákona, zaniká branná povinnost podle § 4 odst. 1 písm.
e).
§
64
Vojáci, kteří jsou vojáky ve výslužbě podle § 25 odst. 4 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších
předpisů, jsou ke dni účinnosti tohoto zákona vojáky v záloze,
jestliže podléhají branné povinnosti.
§
65
Zrušují se:
1.
Zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon.
2.
Zákon č. 19/1958 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon
č. 92/1949 Sb.
3.
Zákon č. 64/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon.
4.
Zákon č. 72/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon.
5.
Zákon č. 227/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon
č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6.
Zákon č. 164/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon
č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7.
Zákon č. 188/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon
č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§
66
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1999.
Klaus
v. r.
Havel
v. r.
Zeman
v. r.
Čl.
II návrhu zákona
Přechodná
ustanovení
1. Dosavadní územní vojenské správy, velitelství územní
obrany, odvodní komise, vyšší odvodní komise, přezkumné komise
a vyšší přezkumné komise zanikají dnem účinnosti tohoto
zákona. Působnost jimi dosud vykonávaná přechází na územní
vojenské správy, Hlavní doplňovací úřad, odvodní komise,
vyšší odvodní komisi, přezkumné komise a vyšší přezkumné
komise zřízené podle tohoto zákona.
2. Řízení, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona zahájily a neskončily dosavadní územní vojenské správy,
velitelství územní obrany, odvodní komise, vyšší odvodní
komise, přezkumné komise a vyšší přezkumné komise, dokončí
územní vojenské správy, Hlavní doplňovací úřad, odvodní
komise, vyšší odvodní komise, přezkumné komise a vyšší
přezkumné komise zřízené podle tohoto zákona.
3. Rozhodnutí, která do dne účinnosti tohoto zákona
vydaly dosavadní územní vojenské správy, velitelství územní
obrany, odvodní komise, vyšší odvodní komise, přezkumné komise
a vyšší přezkumné komise zůstávají nedotčena.
4. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů
zaměstnanců dosavadních územních vojenských správ a
velitelství územní obrany přecházejí na územní vojenské
správy a Hlavní doplňovací úřad zřízené podle tohoto zákona.
Čl.
III
Předseda
vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění
zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o
vojenských správních úřadech (branný zákon), jak vyplývá
z pozdějších zákonů.
Čl.
IV
Tento
zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003.
(