Předkládací zpráva pro Parlament ČR
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21.prosince 1973, podepsané dne 26.října 2001
Vztahy k Rakouské republice jako k sousednímu státu náležejí k prioritám zahraniční politiky České republiky. Toto prioritní zaměření dokládá úroveň vzájemných vztahů v politické, hospodářské, kulturní, jakož i v dalších oblastech. Tomu odpovídá i rozsáhlý smluvní systém mezi oběma státy.
Komplexní přehodnocení bilaterálních mezinárodně smluvních závazků si vyžádal zánik bývalé ČSFR a vznik České republiky jako samostatného subjektu mezinárodního práva.
V rámci procesu sukcese České republiky do závazků bývalé ČSFR byly vyhodnoceny i platné závazky, jejichž předmětem je správa státních hranic.
Základním mezinárodně smluvním dokumentem v této oblasti je Smlouva mezi ČSSR a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973. Jde o typickou lokalizovanou smlouvu (tj. smlouvu spjatou s vymezením státního území), která se však po vzniku samostatné České republiky a samostatné Slovenské republiky týká státních hranic obou těchto republik. Tento stav je nevyhovující jak z hlediska požadavků na jednoznačnost sukcese do někdejších závazků bývalé ČSFR, tak i s ohledem na vlastní aplikační praxi.
Uvedené stanovisko zaujaly shodně jak příslušné vnitrostátní orgány v obou státech, tak i Stálá česko-rakouská hraniční komise, která v rozhodujícím rozsahu zabezpečuje aplikaci shora citované smlouvy.
Na základě věcných podkladů poskytnutých Stálou česko-rakouskou hraniční komisí byl připraven návrh Smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973 (dále jen „Smlouva“). Podle dostupných informací se příprava obdobné smluvní úpravy realizuje mezi Rakouskou republikou a Slovenskou republikou.
Forma dílčí novelizace byla zvolena se zřetelem k tomu, že v perspektivě tří až pěti let se předpokládá sjednání komplexní nové smlouvy o společných státních hranicích. Tato smluvní úprava by v příloze měla obsahovat i nové hraniční dokumentární dílo zahrnující mimo jiné i dílčí změny průběhu státních hranic, které byly, popřípadě v mezidobí budou mezi oběma státy přijaty zvláštními smlouvami.
Obsah Smlouvy respektuje současnou smluvní praxi České republiky v této oblasti. Přihlíží zejména ke smlouvám o společných státních hranicích, které Česká republika uzavřela v nedávné době se Spolkovou republikou Německo, Polskou republikou a Slovenskou republikou.
V oblastech bezprostředně souvisejících s vlastní správou státních hranic (překračování státních hranic za tímto účelem) Smlouva sleduje zjednodušení dosavadního stavu, odstranění nadbytečných formalit a přiblížení k standardu úpravy obvyklému v členských státech Evropské unie.
Smlouva byla připravena v rámci dvou kol expertních jednání, která se uskutečnila v Praze ve dnech 2. a 3. března 1998 a ve Vídni dne 4. prosince 1998.
Z hlediska systematiky Smlouva respektuje skutečnost, že jde o novelu již platného smluvního dokumentu. Je členěna na preambuli a čtyři části. Část II, která představuje věcný základ celé novely, je rozdělena na celkem 23 bodů.
K jednotlivým částem Smlouvy :
Název Smlouvy reflektuje skutečnost, že jde o novelizaci smluvní úpravy uzavřené v roce 1973.
Preambule vyjadřuje především společný záměr smluvních stran udržovat státní hranice mezi oběma státy zřetelné a upravit s tím související otázky. V tomto smyslu reaguje i na státoprávní změny, které nastaly v souvislosti se zánikem někdejší ČSFR.
Část I (Obecná ustanovení) obsahuje v odstavci 1 základní interpretační pravidlo, podle něhož se bude smlouva o státních hranicích z roku 1973 provádět i nadále ve znění ustanovení této Smlouvy, pokud se vztahuje na státní hranice mezi Českou republikou a Rakouskou republikou. Přijetí tohoto interpretačního pravidla v plném rozsahu odpovídá charakteru Smlouvy jako smluvní úpravy lokalizovaného charakteru. Současně plně respektuje svébytnost státních hranic mezi Rakouskou republikou a Slovenskou republikou.
Odstavec 2 reaguje především na změny související se zánikem někdejší ČSFR. Se zřetelem k tomu se stanovují potřebné pojmové změny, především v názvu smluvní strany a v označení hraničního značení. Zahrnuje rovněž pojmovou změnu, která se týká výlučně rakouské strany (nahrazení pojmu „Sektion“ pojmem „Grenzabschnitt“ - hraniční úsek) a jež nemá žádný dopad na text smluvního dokumentu v českém jazyce.
Ustanovení odstavce 3 je důležitou zásadou pro vlastní správu státních hranic a pro určení jednoznačného průběhu společných česko-rakouských státních hranic. V souladu s tím hraniční dokumentární dílo tvoří všechny dokumenty, jimiž je na mezinárodně smluvním základě mezi oběma smluvními státy určen průběh státních hranic.
Část II je třeba považovat za meritorní podstatu Smlouvy. Změny a doplnění, která zahrnuje tato část, lze v zásadě rozdělit do těchto oblastí:
1. změny a doplnění související se zánikem někdejší ČSFR a se vznikem České republiky jako samostatného subjektu mezinárodního práva (zejména body 1 až 3 Smlouvy). Ve smlouvě o státních hranicích z roku 1973 se proto vypouštějí ustanovení, která se týkají výlučně státního území Slovenské republiky,
2. změny a doplnění v oblasti vlastního předmětu činnosti správy státních hranic, včetně úprav postavení a působnosti Stálé česko-rakouské hraniční komise (zejména body 10 až 20 Smlouvy). Text sleduje zejména zpřesnění úkolů v oblasti správy státních hranic. Přitom jsou v něm rovněž promítnuty změny, jež jsou důsledkem zániku někdejší ČSFR (např. změna počtu hraničních úseků na společných státních hranicích),
3. změny a doplnění související s překračováním státních hranic při provádění Smlouvy z hlediska agendy cestovních dokladů. Tato úprava sleduje především podstatné zjednodušení současného stavu a upouští od těch institutů, které lze v relaci k Rakouské republice považovat za překonané (zejména dosavadní požadavek vidování hraničního průkazu). Uvedená problematika je zahrnuta v bodě 21 Smlouvy (článek 43),
4. změny a doplnění související s překračováním státních hranic z celního hlediska. Nová úprava přihlíží především ke standardu úpravy, který je v této oblasti obvyklý v rámci Evropské unie. V tomto ohledu nové ustanovení (bod 21 Smlouvy - článek 44) zavádí mezi oběma smluvními státy úpravu, která je obvyklá v bilaterálních vztazích členských států Evropské unie.
Část III (Přechodná ustanovení) řeší v souladu s požadavky praxe platnost průkazů pro překračování státních hranic vydaných podle dosavadní smluvní úpravy, tj. podle smlouvy o státních hranicích z roku 1973. Dohodnutá úprava umožňuje využívat již vydané průkazy pro překračování státních hranic, a to po celou dobu jejich platnosti. Toto řešení respektuje zásadu hospodárnosti a nezatěžuje nadbytečně dotčené subjekty žádostmi o vydání nového dokladu.
Část IV (Závěrečná ustanovení) obsahuje obvyklou úpravu především formálně právních otázek (doba platnosti Smlouvy, ratifikace, výměna ratifikačních listin, resp. vstup Smlouvy v platnost).
Příloha, která tvoří nedílnou součást Smlouvy, zahrnuje vzory dvojjazyčného průkazu pro překračování státních hranic.
Přijetí Smlouvy, která má charakter dílčí novely smlouvy o státních hranicích z roku 1973, vytváří v oblasti správy státních hranic předpoklady pro perspektivní uzavření nové smlouvy o státních hranicích. Přílohou této smluvní úpravy bude i nové hraniční dokumentární dílo, jehož přípravu již v současné době zabezpečují příslušné orgány obou států.
Smlouva je v souladu s právním řádem České republiky, jakož i s mezinárodními závazky, jimiž je Česká republika vázána.
Přestože Smlouva nemění průběh státních hranic, upravuje vymezení státního území České republiky. Se zřetelem k tomu je třeba ji pokládat za smluvní úpravu, která bezprostředně souvisí se suverenitou státu.
S ohledem na shora uvedené Smlouva vyžaduje v souladu s článkem 49 odst. 2 Ústavy České republiky vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky.
Vstup Smlouvy v platnost nebude spojen se zvýšenými finančními náklady na úseku správy státních hranic, popřípadě požadavky na nárůst pracovních sil. Náklady spojené s vydáváním nových průkazů pro překračování státních hranic budou hrazeny z rozpočtových prostředků Ministerstva vnitra.
Smlouva byla podepsána v Praze dne 26. října 2001.
Návrh na sjednáníSmlouvy byl schválen vládou ČR jejím usnesením č. 434 ze dne 5. května 1999.