Návrh vychází z teze, že silná krajská samospráva musí být založena na koncepci velkých, ekonomicky soběstačných krajů s širokou samosprávnou působností. Absolutně převážná část pravomocí krajů musí na krajské orgány přejít z vlády a ministerstev či jiných ústředních orgánů státní správy. Jen tak půjde o skutečnou decentralizaci. Schválené rozdělení státu do 14 krajů nevytváří předpoklady pro decentralizaci veřejné správy. Je zde velká nerovnoměrnost a vznikají i velmi malé kraje. Například Karlovarský kraj bude mít méně obyvatel než okres Brno-město a menší počet obcí než okres Žďár nad Sázavou. Na takovéto slabé kraje bude moci být převedeno z centra méně pravomocí než v nově navrhovaném modelu a bude se muset trvale přistupovat k přerozdělování financí ve prospěch malých krajů prostřednictvím státního rozpočtu. Místo, aby se krajská samospráva stala prostředkem decentralizace, tak se malé kraje stanou spíše konkurenty okresních úřadů a při případném zrušení okresních úřadů dojde v rámci krajské samosprávy k centralizaci veřejné správy.
Za východisko návrhu je bráno stávající rozdělení České republiky na kraje podle zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, protože kromě samosprávných orgánů existují jiné krajské orgány (krajské soudy, krajská státní zastupitelství, krajské správy Policie, krajský hygienik). Proto při schválení tohoto návrhu bude možno přistoupit jen ke zřízení samosprávných orgánů. V opačném případě buď značně vzrostou náklady na státní rozpočet zřizováním i dalších krajských orgánů anebo budou u nás existovat kraje "plnohodnotné" (dosavadní kraje) a kraje "neplnohodnotné", které sice budou mít vlastní samosprávné orgány, ale z hlediska jiných institucí (soudů) budou součástí kraje jiného. Takovéto rozlišení krajů považují navrhovatelé za naprosto nevhodné.
Návrh rovněž vychází z předpokladu, že je velmi významné, aby občané měli ke krajům emocionální vztah na základě historického vývoje, proto je zachována zhruba územní identita Čech a Moravy se Slezskem.
Realizace ústavního zákona si vyžádá prostředky ze státního rozpočtu určené na materiální zabezpečení a zřízení krajských orgánů. Oproti schválenému ústavnímu zákonu č. 347/1997 Sb. však návrh předpokládá velkou úsporu prostředků státního rozpočtu na zřízení nových krajů zmenšením jejich počtu s tím, že z hlediska jiných oblastí života státu toto rozdělení již prakticky funguje s výjimkou Olomouce (krajské soudy, státní zastupitelství a krajské správy Policie). Řádově lze vyčíslit úsporu asi ve výši 2 miliardy Kč na každý nezřízený kraj, tedy celkem asi 10 miliard Kč, pokud by měly být všechny kraje stejně vybavené (tedy nejen krajské zastupitelstvo, ale i krajský soud atd.). Návrh je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem ČR. Návrh není v rozporu s požadavky na vstup ČR do Evropské unie, naopak navrhované kraje budou zhruba odpovídat kritériím celků NUTS 2, které jsou hlavními příjemci dotací ze strukturálních fondů EU.
Čl. 1
Zde jsou zřizovány nové kraje a určeno jejich území podle území Prahy a stávajících okresů. Východiskem jsou kraje z roku 1960, v jejichž teritoriu působí krajské soudy, krajská zastupitelství i některé další správní orgány. Variantně je nově zřízen Středomoravský kraj.
Čl. 2
Vzhledem k tomu, že nelze jedním ústavním zákonem rozdělit území republiky vždy tak, aby to vyhovovalo dotčeným obcím a občanům a to i s ohledem na budoucí vývoj, je připuštěna změna území krajů a to jednak zákonem, kdy bude moci být přistoupeno ke změně území krajů z hlediska zájmů státu jako celku. Dále je připuštěna změna území dohodou dotčených krajů schválenou zastupitelstvy. Hraničním obcím je pak umožněno, aby samy rozhodly o svém případném přeřazení do sousedního kraje. Z hlediska vazby na rozpočtový rok je účinnost změny připuštěna vždy k 1. lednu. Uvedený návrh umožňující změnu území kraje vlastním rozhodnutím příslušných samospráv odpovídá i doporučení v Chartě místní samosprávy.
Čl. 3
Zde je definováno území Prahy a okresů, z nichž se skládají nové kraje, ke dni účinnosti tohoto ústavního zákona. Praktické zřízení krajských orgánů bude záležet na přijetí prováděcích zákonů a provedení voleb do krajských zastupitelstev.
Ústavní zákon též umožňuje, aby kvalifikovaná většina zastupitelstva rozhodla o změně sídla kraje (např. v případě Středočeského kraje) nebo vzala v úvahu důležitost jiného města v kraji a určila jej za sídlo některých krajských institucí (např. Olomouc, Pardubice, Zlín).
Čl. 4
Zde jsou rušeny části ústavního zákona č. 347/1997 Sb., rozdělující stát do 14 krajů s výjimkou změny Ústavy ČR.
Čl. 5
Účinnost ústavního zákona je dána ke dni vyhlášení. Přičemž pro vlastní zřízení krajů nebude rozhodující účinnost tohoto ústavního zákona, ale účinnost jednotlivých prováděcích zákonů a provedení voleb do krajských zastupitelstev.
Seznam předkladatelů
návrhu ústavního zákona
ke zřízení vyšších územně samosprávných celků
z března 1999
1 Zdeněk Koudelka v.r.
2 Jiří Václavek v.r.
3 Jiří Brtnický v.r.
4 Ladislav Skopal v.r.
5 Vojtěch Vymětal v.r.
6 Olga Sehnalová v.r.
7 Miloslav Vlček v.r.
8 Bohuslav Sobotka v.r.
9 Karel Černý v.r.
10 Antonín Macháček v.r.
11 Jan Kostrhun v.r.
12 Jan Žižka v.r.
13 František Chobot v.r.
14 Jan Bláha v.r.
15 Milan Urban v.r.
16 Vladimír Cisár v.r.
17 Jiří Hofman v.r.
18 Petr Šulák v.r.
19 Břetislav Petr v.r.
20 Zdeněk Škromach v.r.
21 Miroslav Kapoun v.r.
22 Miroslav Máče v.r.
23 Václav Pícl v.r.
24 Luděk Polášek v.r.
25 Zdeňka Stránská v.r.
26 Stanislav Gross v.r.
27 Jaroslav Maňásek v.r.
28 Vladimír Hradil v.r.
29 Radim Turek v.r.
Za správnost: Koudelka, Václavek