Česká republika má zájem vstoupit do Evropské unie, což je mimo jiné podmíněno kompatibilitou národního právního řádu s komunitárními předpisy Evropských společenství. S cílem zjistit existující vzájemný právní vztah v oblasti zbraní a střeliva bylo provedeno porovnání a vyhodnocení národní úpravy ve vztahu k odpovídajícímu direktivnímu předpisu, to je Směrnici Rady Evropského společenství z 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (91.477/CEE), dále jen “Směrnice”. Zmíněným vyhodnocením byla zjištěna skutečnost, že ani novelizovaný zákon o střelných zbraních není plně kompatibilní se Směrnicí, a to zejména na úseku nabývání a držení zbraní, které je ve Směrnici koncipováno na povolovacím principu, zatímco naše úprava vychází z principu registračního. Zásadní neslučitelnost zákona o střelných zbraních se Směrnicí spočívá v absenci kategorie zbraní na povolení a povolovacího mechanismu k nabývání vlastnictví k některým kategoriím zbraní a střeliva, které národní úprava neobsahuje. Oba uvedené instituty stanovené Směrnicí vytváří základní podmínky pro zásadně shodnou aplikaci zbrojních zákonů v zemích Evropské unie. Vedle výše zmíněného nejpodstatnějšího rozporu mezi porovnávanými úpravami byly dále zjištěny rozdíly ve vymezení subjektů oprávněných k prodeji zbraní a střeliva a v řadě jiných otázek.
Existující dílčí nesoulad zákona o střelných zbraních se Směrnicí, tak jak byl zjištěn, potvrdili i zástupci Evropské unie na jednání v Bruselu v měsíci červnu 1998 při screeningu kapitoly “Volný pohyb zboží” v oblasti kontroly zbraní.
Při hodnocení národní úpravy z vnitrostátních hledisek a zájmů lze uvést, že po cca tříleté aplikaci zákona o střelných zbraních se projevila potřeba provést řadu změn v tomto předpisu. Jde zejména o úpravu vstupu cizích ozbrojených sil s vlastní výzbrojí na území České republiky na základě mezinárodních smluv, dále o rozšíření pravomocí Policie České republiky o oprávnění k zadržení zbraně, střeliva a zbrojního průkazu a stanovení některých dalších povinností držitelům zbraní. Platná právní úprava o střelných zbraních dnes již nevyhovuje také proto, že zbraně se stávají značným kriminogenním faktorem. Stoupá totiž počet trestných činů páchaných obecně se střelnou zbraní a z toho počtu je významná část i s legálně drženou zbraní. Z tohoto hlediska je nezbytné i v České republice připravit takovou právní úpravu, která podmínky pro nabývání vlastnictví, držení a nošení zbraní a střeliva výrazně zpřísní.
Po zhodnocení platného právního stavu je třeba konstatovat, že zákon o střelných zbraních v některých případech již nevyhovuje současným podmínkám, a to jak z tuzemských hledisek, tak ve vztahu ke Směrnici. Zjištění této skutečnosti je důvodem k níže uvedeným legislativním opatřením, kterými Ministerstvo vnitra předpokládá dosáhnout kompatibility národní úpravy s komunitárním právem. Následně uvedený postup vychází z usnesení vlády č. 157/1998 a jeho přílohy Pozičního dokumentu pro jednání delegace České republiky o dohodě o přístupu České republiky k Evropské unii.
Ministerstvo vnitra předpokládá dosáhnout kompatibility naší právní úpravy v oblasti zbraní a střeliva se Směrnicí ve dvou etapách. V první etapě sbližování obou úprav (s účinností do konce roku 1999) se předpokládá přijetí předloženého návrhu druhé novely zákona o střelných zbraních (návrh zákona), ve které se navrhuje odstranit především zásadní neslučitelnost, za kterou je považována absence povolovacího systému na některé druhy zbraní. V druhé etapě (s účinností do konce roku 2001), tedy ještě před předpokládaným vstupem České republiky do Evropské unie, bude zpracován návrh nového zákona o zbraních a střelivu, který již bude plně kompatibilní se Směrnicí. Při výše zmíněném jednání v Bruselu informovali zástupci Ministerstva vnitra o záměru přizpůsobit právní úpravu v oblasti zbraní a střeliva vůči Směrnici podle uvedených etap. S tímto postupem zástupci Evropské unie souhlasili.
S přihlédnutím k aktuálnosti požadavků na připravenost České republiky ke vstupu do Evropské unie a plnění závazků v rámci Severoatlantické smlouvy, se navrhuje zejména z časových důvodů řešit v návrhu zákona především problematiku vztahu k uvedeným mezinárodním institucím, přičemž v případě Evropské unie půjde o další etapu postupného sbližování se Směrnicí. Při volbě hlavních principů navrhované úpravy se vychází z názoru, že k dosažení hlavního účelu sledovaného návrhem zákona je třeba zavést povolovací princip při rozhodování o nabytí, držení nebo nošení určité skupiny zbraní a střeliva, který bude vycházet z koncepce stanovené Směrnicí. Jde o známý a osvědčený způsob, zavedený i ve zbrojních zákonech některých západoevropských zemí, kterým lze účinně regulovat nabývání zbraní včetně dalších souvisejících činností. Zavedení povolovacího principu je spojeno s vytvořením základního předpokladu k fungování povolovacího mechanismu, to je stanovení kategorie zbraní na povolení.
Návrh zákona je nezbytné předložit v komplexním pojetí řešené věcné problematiky, protože předpokládané zavedení změn zasahuje ve svých důsledcích do řady dalších ustanovení zákona, které jsou těmito změnami více, či méně dotčeny. Návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami a Směrnicí, pokud nejde o plnou slučitelnost v případě Směrnice, které se ale předpokládá dosáhnout do roku 2001 vydáním nového právního předpisu o zbraních a střelivu, jak již bylo výše uvedeno.
K provedení navrhovaného zákona nebude potřebné vydat prováděcí právní předpis ani změnit platné vyhlášky.
Hlavními změnami zaváděnými návrhem zákona je stanovení zvláštního povolovacího mechanismu a stanovení nové skupiny zbraní kategorie zbraní na povolení. Navrhovanou úpravou se předpokládá, že zbraně uvedené kategorie zbraní bude moci nabývat pouze držitel povolení vydaného okresním (městským, obvodním) ředitelstvím Policie České republiky (dále jen “okresní ředitelství policie”) a na rozhodování o povolení zbraně se bude vztahovat správní řád. Dosavadní držitelé zbraní, které dosud povolení nepodléhaly a podle nové právní úpravy budou podléhat povolení, budou povinni, pokud budou mít zájem i nadále tyto zbraně držet nebo nosit, požádat o povolení příslušné okresní ředitelství policie. V případě, že nezískají povolení, budou povinni se zbraní naložit podle nyní platného ustanovení § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona o střelných zbraních. To znamená především převést vlastnictví ke zbrani a střelivu na jiného oprávněného držitele nebo požádat o povolení k znehodnocení zbraně či požádat o předání zbraně a střeliva podnikateli v oboru zbraní a střeliva za účelem jejich prodeje nebo úschovy. Významnými změnami platné úpravy je dále vyjmutí zbraní, střeliva a munice cizích ozbrojených sil a sborů pobývajících na území České republiky na základě mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen “mezinárodní smlouvy”) z působnosti zákona o střelných zbraních, stanovení oprávnění orgánu Policie České republiky pro zadržení zbraně, střeliva a zbrojního průkazu v případě, že jejich držitel poruší povinnost uloženou zákonem o střelných zbraních, a zařazení palných zbraní, u nichž úsťová energie střely dosahuje nejvíce 7,5 J, do skupiny zbraní podléhajících registraci, to znamená, že nadále půjde o zbraně, k jejímuž držení bude třeba zbrojní průkaz nebo zbrojní oprávnění.
Návrh novely zákona si vyžádá určité náklady ze státního rozpočtu, a sice na zabezpečení povolovacího řízení. Tyto náklady se předpokládají na navýšení systemizovaných pracovních míst u jednotlivých okresních ředitelství policie, a sice o jedno takové místo u každého z nich, a s tím související požadavek na mzdové prostředky a vybavení. V případě platů příslušníků Policie České republiky lze očekávat nárůst finančních prostředků ve výši 20 868 058 Kč ročně a zvýšení institucionálních výdajů ve výši 61 800 000 Kč, a to od roku 2000. Uvedené finanční prostředky již byly vyčísleny jako “Finanční dopady přípravy vstupu České republiky do Evropské unie na státní rozpočet v letech 1998 až 2003” za Ministerstvo vnitra.
V návrhu zákona se počítá i s určitým příjmem do státního rozpočtu za zpoplatnění podání žádosti o vydání povolení 500 Kč za každou žádost, což by mělo činit cca 500 mil. Kč při podání 100 tis. žádostí o povolení. V tomto smyslu se navrhuje změna zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.