Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o pobytu cizinců na území ČR

Jedním z hlavních problémů současné Evropy je stoupající příliv cizinců do vyspělých evropských států, motivovaný zejména ekonomickými důvody. Tyto státy proto postupně přijímají nové úpravy pobytového režimu cizinců, které sledují mj. cíl zpřísnit podmínky imigrace cizinců. Pro eliminaci negativních jevů spojených s mezinárodní migrací evropské státy dále vytvářejí nadnárodní mechanismy v podobě jednotné vízové politiky a readmisních dohod.

Rostoucí příliv cizinců pociťuje i Česká republika. Dochází k prudkému nárůstu počtu cizinců s povoleným pobytem. Statistiky potvrzují, že Česká republika přestává být zemí průjezdní a stává se i zemí cílovou. Ve snaze vstoupit na naše území dochází ke značnému množství, v mnoha případech úspěšných, pokusů o nezákonné překročení státních hranic České republiky. ⁠​​‌​​‌​​​‌‌‌​‌‌‌⁠

Česká republika, přes nárůst počtu cizinců, dosud nezaznamenala zásadnější xenofóbní projevy obyvatelstva vůči této skupině obyvatel. Na základě zkušeností jiných států lze však dospět k závěru, že společnost je ochotna absorbovat pouze určité množství cizorodého prvku, který cizinci představují. Překročením tohoto množství se pak zpravidla zvedá odpor společnosti presentovaný požadavky na regulaci přílivu cizinců. Tento závěr potvrzuje např. vývoj v Německu, Francii, Holandsku, které z tohoto pohledu přehodnocují dosavadní právní úpravy pobytu cizinců. Česká republika jako ”nárazníkový” stát stojící na hranici členských států Schengenské dohody pak musí na tento trend také přistoupit a novou právní úpravou získat dostatečné právní instrumenty k řešení otázky cizinců, kteří ”neprojdou” zesíleným filtračním sítem členských států Schengenské dohody i dalších

Současně je však potřeba vzít do úvahy, že pouze národní právní úprava vstupu a pobytu cizinců k řešení problematiky migrace cizinců nestačí. Tato úprava je jen součástí systému opatření vytvářeného s cílem tuto migraci regulovat. Tento systém dále tvoří právní úprava podmínek zaměstnávání a podnikání cizinců, mezinárodní dohody o spolupráci na státních hranicích a o readmisi, vízová politika, dohody regulující příliv zahraničních pracovníků na trhy práce jednotlivých zemí a zesílená ochrana státních hranic v zájmu eliminace nezákonného vstupu. Ministerstvu vnitra je svěřena do působnosti sice významná, ale pouze jen část této problematiky.

Svoboda pohybu a pobytu cizinců je v České republice zajištěna čl. 14 Listiny základních práv a svobod. Svobodu pohybu a pobytu dále zaručuje článek 12 a 13 Mezinárodního paktu o lidských a politických právech a článek 2 Dodatkového protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Konkrétní podmínky realizace uvedených svobod jsou upraveny v zákoně č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 190/1994 Sb. a zákona č. 150/1996 Sb. (zákon o pobytu cizinců). Zákon o pobytu cizinců upravuje podmínky pro vstup cizinců na území České republiky, podmínky povolování pobytu a druhy pobytů, důvody skončení a zániku pobytu, důvody pro zákaz pobytu a vyhoštění, podmínky pro hlášení pobytu a vedení informačních systémů, povinnosti cizinců a dalších osob, skutkové podstaty přestupků a sankce.

Z působnosti zákona o pobytu cizinců jsou vyloučeni žadatelé o přiznání postavení uprchlíka a cizinci, kterým bylo toto postavení přiznáno. Úprava podmínek jejich vstupu a pobytu je obsažena v zákoně č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993 Sb. a zákona č. 150/1996 Sb.

Okrajově se problematiky pobytu cizinců dotýká i zákon č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, ve znění zákona č. 150/1996 Sb., podle kterého se vydávají cestovní doklady cizincům.

Zákon o pobytu cizinců je aplikován provázaně s dalšími zákonnými úpravami, např. právní úprava zaměstnanosti, podnikání, školství, zdravotnictví, sociálního zabezpečení nebo financí.

K provádění zákona o pobytu cizinců jsou využívána i příslušná ustanovení zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (upravuje oprávnění a povinnosti služby cizinecké a pohraniční policie).

Na základě poznatků aplikační praxe je možné konstatovat, že současná právní úprava má řadu nedostatků, např.

Nová právní úprava je zpracována tak, aby neobsahovala z hlediska cíle sledovaného touto úpravou aplikačně problematická řešení.

Při její přípravě byly využity poznatky z právní úpravy Spolkové republiky Německo, Rakouska a Francie. Současně Ministerstvo vnitra vycházelo z doporučení přijatých na 1. konferenci evropských ministrů odpovědných za migraci k zamezování nelegální migrace v roce 1991 v Berlíně, z 2. konference, která se konala v roce 1993 v Maďarsku, doporučení Rady Evropy z roku 1995 ke sladění prostředků boje s nelegální migrací a nelegálním zaměstnáváním a zdokonalování příslušných prostředků kontroly a 3. konference ministrů k zabraňování nelegální migrace konané v roce 1997 v Praze, která přijala Doporučení legislativní, organizační a operativní povahy.

Při posuzování náležitosti cestovních dokladů bude vycházeno z požadavků Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO).

Navrhovaná úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a které stanoví některé podmínky pro překračování státních hranic nebo se na jejich základě vydávají zvláštní cestovní doklady. Jedná se např. o dohody upravující malý pohraniční styk nebo překračování státních hranic ve zvláštních případech mimo hraniční přechody se Spolkovou republikou Německo a Polskem.

Přijetím navrhované úpravy nebudou dotčeny závazky České republiky vyplývající z bezvízových dohod.

Ministerstvo vnitra při přípravě návrhu nové právní úpravy v prvé řadě sledovalo soulad s ústavním pořádkem České republiky se zaměřením zejména na zajištění souladu s čl. 14 Listiny, který upravuje problematiku svobody pohybu a pobytu a s dalšími mezinárodně právními závazky České republiky. Při tom vycházelo z předpokladu, že samotný vstup na území není ústavně chráněn. V této souvislosti také nepovažuje za zásah do ústavou chráněné svobody rozhodnutí o neudělení víza. Rovněž tak není ústavně chráněn ani neoprávněný pobyt na území. Vyhoštění ve smyslu protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod se ztotožňuje pouze s vyhoštěním podle návrhu zákona.

Návrh zákona je podle názoru Ministerstva vnitra s ústavním pořádkem v souladu.

Návrh zákona

V návaznosti na uvedené se však jako nezbytnost jeví (vzhledem k čl. 38 odst. 2 Listiny) časové omezení prostoru pro rozhodování soudů v případě přezkumu ”pobytového” rozhodnutí. . Soud by měl rozhodnout ”o pobytu” nejdéle do 6O dnů. Čl.. 38 odst. 2 Listiny totiž každému zaručuje právo, aby jeho věc byla projednána...v jeho přítomnosti. Toho důsledkem je, že, v případě ”nebezpečných” cizinců nelze postupovat podle čl. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. vyhostit tohoto cizince před ukončením řízení.

Návrh zákona se nevztahuje na vstup cizinců žádajících Českou republiku o ochranu formou azylu a azylantů a na vstup na pobyt cizinců, kteří na území pobývají na základě právního předpisu upravujícího přechodný pobyt cizích ozbrojených sil na území.

Návrh zákona svěřuje plnění úkolů v oblasti pobytu cizinců Policii České republiky Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu vnitra.

Podle návrhu zákona může cizinec na území České republiky vstoupit a pobývat zde bez víza nebo na vízum. V případech stanovených zákonem může pobývat i bez cestovního dokladu.

Návrh zákona zavádí pobyt přechodný - bez víza, na krátkodobé vízum a dlouhodobé vízum, a pobyt trvalý - na základě povolení k pobytu a trvalý pobyt ze zákona.

V rámci přechodného pobytu mohou podle návrhu zákona na území České republiky pobývat cizinci, kteří by zde jinak nepobývali, pokud je k tomu nutí  důvody na jejich vůli nezávislé - jedná se o pobyt v rámci dočasné ochrany a pobyt v rámci strpění.

Návrh zákona stanoví podmínky udělení jednotlivých druhů víz tak, aby odpovídaly účelu pobytu na toto vízum.

Pobyt na území bude možné prodloužit pouze v případech a za podmínek stanovených návrhem zákona.

Návrh zákona omezuje okruh cizinců, kterým může být uděleno povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území České republiky.

V zájmu evidenčního přehledu o místě pobytu cizinců se stanoví podmínka hlášení jejich pobytu.

Návrh zákona předpokládá, z důvodů stanovených zákonem, vydávání cestovního dokladu České republiky i cizincům.

V odůvodněných případech bude možné cizince vyhostit se současným stanovením doby, po kterou nebude cizinci umožněn vstup na území.

Z důvodů stanovených návrhem bude možné zajištění cizince, který má být vyhoštěn.

Návrh zákona obsahuje možnost sankcionovat protiprávní jednání formou správního deliktu.

Předkládaný návrh zákona bere v úvahu příslušná ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství v tom smyslu, že vstup do EU by z tohoto pohledu neměl být komplikován. Respektována jsou taktéž příslušná ustanovení Evropské dohody.

Kromě sekundárního práva ES hrají důležitou roli v dané oblasti zejména některé akty a dokumenty III. pilíře, které mají mezivládní povahu, nicméně "de facto" rozvíjejí relevantní aspekty dané problematiky včetně některých aspektů právních.

Při přípravě návrhu zákona byly brány v úvahu následující právní předpisy ES s uvedeným stupněm kompatibility:

Směrnice Rady č. 90/364/EHS ze dne 28.června 1990, o právu trvalého pobytu (390L0364) s předpokládanou slučitelností ”dílčí s výhradou”. Návrh zákona předpokládá nerozpornost, pokud jde o vstupní podmínky (doklady, pojištění, prostředky). K okamžiku přijetí České republiky do EU bude nezbytné dosáhnout plné slučitelnosti zákona s touto směrnicí.

Směrnice Rady č. 64/221/EHS ze dne 25. února 1964 o koordinaci zvláštních opatření týkajících se pohybu a bydlení cizích státních příslušníků, která jsou oprávněná z důvodů veřejné politiky, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví (364L0221) s předpokládanou slučitelností ”dílčí s výhradou” a směrnice 75/35/EHS rozšiřující platnost směrnice 64/221/EHS (o koordinaci zvláštních opatření týkajících se pohybu a bydlení cizích státní příslušníků, která jsou oprávněná z důvodů veřejné politiky, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví), na státní příslušníky členských států využívající práva zůstat na území jiného členského státu poté co zde provozovali nějakou samostatnou činnost.

Směrnice Rady č.72/194/EHS ze dne l8. května 1972 rozšiřující platnost Směrnice ze dne 25.února 1964 (č.64/221/EHS) o koordinaci zvláštních opatření týkajících se pohybu a bydlení cizích státních příslušníků, která jsou oprávněná z důvodů veřejné politiky, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, na pracovníky využívající práva zůstat na území členského státu poté, co v tomto státě byli zaměstnáni (372L0194) s předpokládanou slučitelností ”neslučitelnost s výhradou”. Směrnice může být transponována až v podmínkách plného členství České republiky v EU.

Směrnice Rady č. 68/360/EHS ze dne 15.10.1968 o zrušení omezení pro pohyb a bydlení pracovníků členských států a jejich rodin v rámci ES s předpokládanou slučitelností ”neslučitelnost s výhradou”. Ustanovení jednotlivých článků mohou být transponována až při členství České republiky v EU.

Směrnice Rady č. 90/365/EHS ze dne 28.června 1990 o právu pobytu pro zaměstnance a samostatně výdělečně činné osoby po skončení jejich zaměstnání (390L0365) s předpokládanou slučitelností ”neslučitelnost s výhradou”. Ustanovení jednotlivých článků mohou být transponována až při členství v EU.

Směrnice Rady č. 93/96/EHS ze dne 29.října 1993 o právu pobytu studentů (393L0096) s předpokládanou slučitelností ”dílčí s výhradou”. Ustanovení jednotlivých článků mohou být transponována až při členství v EU.

Směrnice 75/34/EHS týkající se práva státního příslušníka členského státu zůstat na území jiného členského státu poté co zde provozoval nějakou samostatnou činnost.

Směrnice Rady 73/148/EHS z 21. května 1973 o zrušení omezení týkajících se pohybu a pobytu na území Společenství pro státní příslušníky členských států, pokud jde o podnikání a poskytování služeb.

Směrnice Rady 75/35/EHS ze dne 17 prosince 1974 rozšiřující působnost Směrnice č. 64/221/EHS o koordinaci zvláštních opatření týkajících se pohybu a pobytu cizích státní příslušníků, která jsou odůvodněna politikou státu, bezpečností státu nebo veřejným zdravím tak, aby zahrnovala státní příslušníky členských států, kteří uplatňují právo zůstat na území jiného členského státu poté, co tam vykonávali samostatnou výdělečnou činnost.

Rozhodnutí Rady z 15. října 1968, kterým se aplikují články 48 a 49 Smlouvy na francouzské zámořské departmenty.

Nařízení Rady (EEC) č. 1612/68 z 15 října 1968 o volném pohybu pracovníků v rámci Společenství, zejména jeho článek 10, upravující právo rodinného příslušníka být spolu s pracovníkem, který je státním příslušníkem jednoho členského státu a je zaměstnán na území jiného členského státu.

Kromě citovaných Směrnic ES byly brány v úvahu i další akty ES:

Nařízení Komise č. 1251/70 ze dne 29.června 1970 o právu pracovníků zůstat na území členského státu poté, co byli v tomto státě zaměstnáni (370R1251) s předpokládanou slučitelností ”neslučitelnost s výhradou”. Adekvátní podmínky pro přímou účinnost tohoto nařízení (self execution) budou existovat až při vstupu České republiky do EU.

Nařízení Rady ES č. 1683/95 ze dne 29. května 1995 stanovující jednotnou úpravu víz (formát) s předpokládanou slučitelností ”převážná s výhradou”.

Nařízení Rady č. 2317/95 ze dne 25.září 1995 určující třetí země, jejichž příslušníci musí být vybaveni vízem při přechodu vnějších hranic členských států s předpokládanou slučitelností ”dílčí s výhradou”. V současném stádiu aproximačního procesu zůstává citlivým aspektem problematika bezvízového či vízového styku v relaci k  některým státům s tím, že jde v zásadě o otázku především politického posouzení a rozhodnutí. V této v souvislosti bude sledována realizace derogačního rozhodnutí judikátu Evropského soudního dvora case C-392/95 ze dne 10. června 1997 z toho pohledu, zda v úpravě této materie nedojde k některým změnám.

Rozhodnutí Komise č. 88/384/EHS ze dne 8. června 1998 o přednostních komunikačních a konzultačních postupech v souvislosti s migrační politikou ve vztahu k nečlenským zemím (388D0384) s předpokládanou slučitelností ”neslučitelnost s výhradou”. Z hlediska cizinecké problematiky aplikace nevyžaduje legislativní změny s tím, že při vstupu České republiky do EU bude možno plynule a bezproblémově přejít na požadavky a režim tohoto dokumentu.

Při přípravě návrhu bylo vzato v úvahu celkem 17 judikátů Evropského soudního dvora, které byly vydány na základě příslušných aktů ES. Obsah těchto judikátů představuje důležitý interpretační text pro otázky vstupu a pobytu cizinců, respektování jejich práv a svobod, zejména v řízení před správním orgánem, a jejich ochranu před nesprávnými či vadnými rozhodnutími. Jejich využitelnost fakticky odráží stupeň slučitelnosti jednotlivých aktů ES.

S ohledem na specifiku předmětné úpravy byly při zpracování předkládaného návrhu brány v úvahu rovněž příslušné akty a dokumenty III. pilíře (acquis) vnitra, které mají mezivládní charakter. Jednalo se cca o 40 dokumentů, z nichž lze pro demonstraci zmínit tyto:

U těchto dokumentů obecně platí, že je lze plně (účinně) aplikovat zejména v rovině organizační a věcné až po vstupu České republiky do EU s tím, že postupně při aproximačním procesu budou vytvářeny nejen právní, ale i věcné - institucionální, organizační aj. - podmínky a předpoklady. Aplikační režim těchto aktů a dokumentů III. pilíře fakticky odráží stupeň kompatibility u právních aktů ES upravujících obdobnou materii.

Berouce v úvahu rovněž otázku očekávaného vstupu v platnost Amsterodamské smlouvy - nová Hlava IV, vízová, azylová, přistěhovalecká a jiné politiky, týkající se volného pohybu osob - můžeme konstatovat, že předkládaný návrh zákona bude představovat vhodné legislativní podmínky a předpoklady pro její postupnou aplikaci. Návrh zákona je rovněž v souladu s Rozhodnutím tzv. Vídeňské skupiny Rady Evropy č. 29 ze dne 20. května 1992 (Štrasburk) o vízové praxi.

Z hlediska aplikace schengenského acquis, jak předpokládá Amsterodamská smlouva, byla brána v úvahu zejména Prováděcí úmluva ze dne 19.června 1990 k Schengenské dohodě ze dne 14.června 1985 o postupném rušení kontrol na společných hranicích, která obsahuje konkrétní ustanovení zvláště k problematice pobytu a víz (Hlava II.) Lze konstatovat, že příslušná ustanovení prováděcí schengenské dohody jsou promítnuta do předkládaného návrhu zákona s tím, že za použití měřítek hodnocení kompatibility komunitárních předpisů lze hovořit o slučitelnosti ”převážné s výhradou”.

Návrh předpokládá zavedení institutu dočasného útočiště. Pro orientaci se uvádí, že v roce 1995 činily náklady na jeho úhradu celkem 81 mil. Kč při počtu cca 1200 cizinců. Předpokládá se, že vláda ad hoc uvolní příslušné finanční prostředky v případě, že by bylo vládou opětovně vyhlášeno poskytnutí dočasné ochrany.

Ustanovení § 1 vymezuje předmět úpravy.

Pojem cizinec (§ 1 odst. 2) se aplikačně osvědčil a proto se přejímá i do nové právní úpravy.

S ohledem na zvláštní postavení osob, které žádají o ochranu formou azylu jsou podmínky jejich vstupu a pobytu na území regulovány v souběžně předkládaném návrhu zákona o azylu. Rovněž tak úprava vstupu a pobytu cizinců, pobývajících na území podle zvláštní právní úpravy upravující přechodný pobyt cizích ozbrojených sil bude svěřena této zvláštní úpravě.

Ustanovení § 3-15 vymezují podmínky vstupu cizinců na území a stanoví možnosti odepření vstupu na území. Podmínky mohou být dále modifikovány mezinárodní smlouvou, která např. může vyloučit podmínku předkládání dokladu o zdravotním pojištění u určité kategorie cizinců., nebo podmínku předkládání cestovního dokladu.

Pravidlo vtělené do § 3 odst. 1 je sice z hlediska objektivního modu normativnosti formulováno jako výslovné dovolení (je oprávněn), které je však faktickým podmíněným příkazem a tím i implicitním zákazem - zakazuje se vstupovat na území mimo hraniční přechod a mimo místo a čas určený k provádění hraniční kontroly . Toto řešení vychází z mezinárodního práva, které přiznává státům subjektivní právo kontrolovat vstup na své území.

Hraniční přechod (§ 3) byl stanoven tak, aby zahrnoval jak místo vymezené mezinárodní smlouvou, tak místo stanovené vnitrostátním rozhodnutím. Hraniční přechod může mít podobu dlouhodobě fungujícího zařízení nebo zařízení zřízeného ad hoc. Jednotícím prvkem je jeho určení pro překračování státních hranic. Pro účely hraniční kontroly se za hraniční přechod považuje i prostor mezistátního vlaku .

Hraniční kontrolou (§ 3) se rozumí zejména kontrola splnění podmínek ke vstupu na území a výstupu z území republiky. Provádí se výhradně na hraničních přechodech.

Nově je zavedena povinnost (§ 4 odst. 1) související s překračováním státních hranic v místech, kde hraniční přechod není umístěn přímo na státních hranicích. Povinnost, aby se cizinec po překročení státních hranic bez odkladu podrobil hraniční kontrole nebo po provedení hraniční kontroly bez odkladu překročil státní hranici, je stanovena na základě požadavků praxe, která se setkává s případy, kdy sice cizinec překročí státní hranici, ale nepostupuje dále tak, aby vůči němu mohla být provedena hraniční kontrola prováděná na území. Je totiž nutné brát v úvahu, že řada hraničních přechodů není umístěna přímo na státní hranici.

Rozsah náležitosti (§5), které může Policie požadovat po cizinci, je stanoven tak, aby byl zajištěn bezproblémový pobyt cizince na území České republiky. Zajištění ubytování jiným způsobem ( § 5 písm. a) bod 5) lze prokázat např. obytným přívěsem. Výjimky z povinnosti podle § 6 odpovídají požadavkům aplikační praxe.

Nově se zavádí povinnost předložit doklad o zdravotním pojištění. Tato povinnost se nevztahuje na osoby, které mají zdravotní pojištění zajištěno jiným způsobem, např. osoby s povoleným pobytem na území jsou pojištěny podle zákona č. 48/1997 Sb., protože mají trvalý pobyt na území.

Zajištěním zdravotní péče jiným způsobem se rozumí např. zajištění na základě mezinárodní smlouvy.

Nově se zavádí institut dočasné ochrany, které se přiznává cizincům v tísni. Tomuto institutu musí odpovídat zvláštní podmínky vstupu cizince žádajícího o dočasnou ochranu.

Doprava cizince, který vstupuje na území za účelem poskytnutí dočasné ochrany (§ 7) bude hrazena z vládou uvolněných finančních prostředků do rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra ( § 181 písm. b/).

S ohledem na účel dočasné ochrany se zavádí možnost vpustit na území cizince, který nemá cestovní doklad, za předpokladu splnění povinností podle § 8

Při stanovení důvodů pro odepření vstupu na území se přihlédlo k poznatkům a požadavkům aplikační praxe a k mezinárodním aktům.

Úvaha policie (§ 9 odst. 2), zda odepře vstup cizinci, je možná pouze v případech, kdy jednoznačné vyloučení možnosti vstupu by bylo ad hoc nepřiměřené (např. nevpuštění cizince, který hodlá pobývat na území jeden den a platnost jeho cestovního dokladu končí za 60 dnů). Přitom přihlíží zejména k dopadům do soukromého a rodinného života.

Z rozhodnutí Evropského soudu plynou tyto závěry. 

Obsah pojmu soukromý život nelze jednoznačně definovat, mění se totiž v závislosti na prostředí, společnosti i době, v níž cizinec žije. Např. Evropský soud uvádí, že ”soukromý život” zahrnuje tělesnou i morální integritu osoby i pohlavní život (26. března 1895, Série A, sv. 91, § 22). Ochrana podle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 9 zahrnuje, podle Evropského soudu, nejen okruh intimních osobních vztahů, ale taktéž ”právo jednotlivce navazovat a rozvíjet vztahy se sobě podobnými” (Niemetz, 16. prosince 1992, A.251 B, § 29).

Ochrana rodinné života zahrnuje právo na manželství a právo na respektování rodinného života. K rodinnému životu je třeba nejen příbuzenskou vazbu, ale faktickou vazbu, které i bez společného soužití zakládá skutečný rodinný život. Článek 8 v předchozím odstavci uvedené úmluvy předpokládá existenci rodiny, která, je-li pojímána široce, zahrnuje vztahy mezi blízkými příbuznými. K existenci rodinného života mezi rodiči a nezletilými dětmi není nezbytné společné žití. Rodinný život mezi rodičem a jeho dítětem nekončí rozvodem manželského páru.

Stát není povinen vpustit cizince na své území, aby tam vytvořil nová rodinná pouta. Ale odmítnutí vstupu cizinci, který např. přicestuje za nezletilým dítětem, může být ad hoc považováno za nepřiměřené narušení práva na rodinný život.

Zvláštní podmínky pro odepření vstupu jsou stanoveny, s ohledem na jejich specifické postavení, pro cizince, kteří žádají o poskytnutí dočasné ochrany, a pro diplomaty. Tyto podmínky odpovídají mezinárodním závazkům České republiky.

Prostředky k vycestování jsou stanoveny tak, aby bylo možné po cizince požadovat předložení takové částky, která zajistí náklady spojené s vycestováním do, předpokládá se obvykle nejbližšího, státu. Dikce ”může vstoupit” znamená, že cizinec již při vstupu a pobytu na území splňuje podmínky pro vstup na území tohoto státu.

Vedle možnosti prokázat prostředky k pobytu předložením peněžní hotovosti, se v návaznost na stále více se rozšiřující formu placení elektronickým způsobem vytváří, zejména ve vztahu k cizinců z ekonomicky rozvinutých států, možnost prokázat tyto prostředky např. předložením kreditní karty.

Ustanovení vymezuje prostředky k pobytu. Jejich výše je stanovena tak, aby byl zajištěn standardní způsob pobytu cizince na území. Oproti současnému stavu dochází ke změně (pevnou peněžní částku nezbytnou k hrazení nákladů na pobyt cizince na území a na jeho vycestování dosud stanoví vyhláška Ministerstva vnitra č. 228/1995 Sb.) Nově použité řešení -životní minimum- zabezpečí valorizaci výše nezbytných prostředků k pobytu. Návrh zákona neomezuje možnost předkládat peněžní prostředky pouze na českou měnu. Tyto prostředky lze předložit v libovolné měně.

Hraniční průvodka je doklad, který slouží pro potřeby aplikační praxe. Tuto průvodku je cizinec povinen vyplnit na požádání Policie České republiky v průběhu hraniční kontroly. Údaje z této průvodky jsou uchovávány orgány cizinecké policie pro potřeby plnění úkolů podle návrhu zákona. Za podmínek stanovených návrhem zákona, může být použita jako nosič pro udělení víza,např.u dočasné ochrany, přicestuje - li cizinec na státní hranice bez cestovního dokladu. Hraniční průvodka je dočasné řešení do doby, než budou cestovní doklady upraveny způsobem vyžadovaným čtecím zařízením.,

Ustanovení spolu s § 180 (ověření pozvání a odepření tohoto ověření) vytváří předpoklad pro možnost pozvání cizince k pobytu na území. Pozvání je závazek zvoucí osoby, že zajistí úhradu nákladů spojených s pobytem pozvaného cizince na území. Ověřování pozvání provádí policie. Požadavky kladené na zvoucí osobu umožní bezproblémový pobyt cizince na území. Řešení institutu pozvání omezí jeho zneužívání. Důvody odepření pozvání jsou stanoveny tak, aby zamezily pobytu cizince, jehož pobyt na území je nežádoucí

Upravuje podmínky přechodného pobytu na území.

Ustanovení definuje přechodný pobyt a jeho počátek tak, aby odpovídal stavu v České republice -hraniční kontrola je prováděna buď na území České republiky nebo mimo toto území, v některých případech prováděna není. Dále bere v úvahu případy narození cizince na území.

Ustanovení vymezuje druhy přechodného pobytu. Přechodný pobyt se v § 18 nově rozlišuje na pobyt bez víza (za podmínek stanovených např. mezinárodní smlouvou) a pobyt na krátkodobá víza nebo dlouhodobá víza.

Druhy víz dosud upravovaly interní předpisy Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí. V zájmu zvýšení právní jistoty cizinců se navrhuje jejich uvedení přímo v zákoně, včetně vymezení náležitostí k jejich udělení.

Vymezeny jsou případy, kdy lze na území pobývat bez víza. S ohledem na specifičnost některých druhů pobytů (např. v průběhu výkonu trestu odnětí svobody) se zakládá možnost pobývat na území i bez cestovního dokladu.

Podmínkou ukončení bezvízového pobytu je přiměřenost důsledků spojených s ukončením pobytu k důvodu, pro který má být pobyt ukončen. Nebude možné např. ukončit pobyt za spáchání nezávažného dopravního přestupku. Naopak toto opatření bude odpovídající v případě výtržností ze strany cizince.

Výjezdní vízum neopravňuje ke vstupu cizince na území České republiky. Uděluje se na žádost cizinci, který již pobývá na území. Bude možné jej udělit též bez žádosti (z moci úřední), např. při správním vyhoštění.

Průjezdní vízum je převzato z čl. 11 Prováděcí dohody k Schengenské dohodě ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo, a Francie týkající se postupného zrušení kontrol na společných hranicích ze dne 19. června 1990. Jednosměrné umožňuje pouze jeden průjezd, obousměrné dva průjezdy a průjezdní vízum bez omezení počtu cest umožňuje v průběhu 180 dnů opakované průjezdy územím České republiky. Tato víza se udělují na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu, a to zpravidla pracovníkům kamionové, autobusové dopravy. Mohou být výjimečně udělena na hraničním přechodu v souvislosti s leteckou přepravou (např. odložení letu pro poruchu letadla či pro nepříznivé povětrnostní podmínky).

Letištní vízum je specifickým druhem víza, který opravňuje cizince k pobytu na území v souvislosti s leteckou dopravou. Bylo zavedeno v návaznosti na skutečnost, že se jedná o běžnou praxi v státech Schengenské dohod. toto vízum bude udělováno pouze na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu. V případě nepředvídané situace (porucha letadla) bude cizinec pobývat v tranzitním prostoru bez víza.

Vízum k pobytu do 90 dnů umožňuje navštívit Českou republiku a pobývat na jejím území,zejména za účelem turistiky, návštěvy příbuzných, krátkodobého zaměstnání (sezónní brigády, stáže),léčení, studia a pod. Pobyt kratší, než 90 dnů lze na žádost prodloužit, celková doba pobytu však nesmí překročit 90 dnů. Vízum se uděluje na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu v zahraničí. Návrh vytváří možnost v případech hodných zřetele podat žádost na hraničním přechodu.

Podmínkou udělení víza za účelem zaměstnání bude povolení k zaměstnání. Výjimkou z této podmínky budou případy, kdy povolení k zaměstnání nebude potřeba na základě mezinárodní smlouvy ( Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou č. 227/1993 Sb., o vzájemném zaměstnávání občanů) nebo stanoví-li tak zvláštní právní předpis - v tomto smyslu připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí novelu zákona o zaměstnanosti - výjimka zahrne výkonné umělce, pedagogy, sportovce apod., pokud výkon jejich práce na území České republiky nepřesáhne 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v kalendářním roce.

Úhradou zdravotní péče náhradním způsobem (§ 27 odst. 1 písm. b/) se rozumí její úhrada např. na základě mezinárodní smlouvy.

Vízum k pobytu nad 90 dnů nahrazuje dosavadní institut povolování dlouhodobého pobytu. V jeho rámci bude umožněno dlouhodobé zaměstnání, podnikání, studium, resp. jakýkoliv jiný účel odůvodňující pobyt cizince na území České republiky po dobu delší než 90 dnů. Účel pobytu do víza uvádí diplomatická mise z důvodu, že tato mise vízum vyznačuje.

K jeho udělení se vyžaduje větší rozsah náležitostí než u ostatních víz (např. doklad prokazující dlouhodobý účel pobytu, předložení dokladu k posouzení trestní zachovalosti). Žádost lze podat pouze na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu (výjimkou je podání žádosti podle § 32). Dobu platnosti tohoto víza, popř. dobu pobytu, byla-li stanovena, vzhledem k účelu pobytu, kratší, než je doba platnosti, lze prodloužit v průběhu pobytu na území.

Důvody pro zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů byly stanoveny na základě požadavků aplikační praxe a spolu se správním vyhoštěním vytváří možnost ukončit předčasně pobyt cizince na území.

Důvody pro zrušení platnosti víza za účelem strpění pobytu byly stanoveny v návaznosti na účel tohoto víza (překážka vycestování).

Nově je zavedeno vízum za účelem strpění pobytu, jako reakce na aplikační problémy v praxe.

Vízum za účelem strpění pobytu bude udělováno v případech, kdy bude objektivně vyloučeno vycestování cizince (např. je dlouhodobě upoután na lůžko a převoz nelze realizovat, čekání na dopravní spoj). Doba platnosti víza bude vázána na dobu existence překážky pro vycestování.

Z moci úřední bude toto vízum uděleno cizinci, v případě překážky vycestování -např. mu hrozí ve státě, kam má vycestovat mučení, či nelidské zacházení.

Nově je zaveden institut dočasné ochrany. Vízum za účelem dočasné ochrany bude udělováno v případech, kdy vláda na základě naplnění podmínek pro dočasnou ochranu rozhodne o jejím poskytnutí. Úhradu nákladů spojených s pobytem nese stát, pokud cizinec nemůže tyto prostředky k pobytu hradit sám.

Dočasná ochrana vychází z Rezoluce Rady EU z 25. září 1995 o vzájemném sdílení břemene v souvislosti s přijetím a pobytem osob bez domova na bázi dočasného pobytu.

Dočasnou ochranu bude možné přiznat i příbuzným cizince, i když nesplňují podmínky pro její přiznání.

Povinnost podrobit se lékařskému vyšetření uložená cizinci pobývajícímu v rámci dočasné ochrany je nezbytná pro bezproblémový průběh tohoto pobytu.

Cizinec se v rámci dočasné ochrany považuje pro účely zaměstnání, v zájmu eliminace nákladů spojených s poskytováním dočasné ochrany, za cizince s trvalým pobytem.

Ustanovení § 47 vytváří předpoklad pro zapojení se Úřadu Vysokého komisaře OSN do problematiky dočasné ochrany.

Jedná se o speciální ustanovení týkající se cizinců požívajících diplomatických imunit a výsad podle mezinárodního práva, jejichž pobyt bude považován za pobyt přechodný po celou dobu přidělení. V daném případě není rozlišován tzv. pobyt na krátkodobá či dlouhodobá víza. S ohledem na působnost Ministerstva zahraničních věcí je problematika udělování diplomatických a zvláštních víz svěřena tomuto ústřednímu správnímu úřadu.

Může se jednat o jakýkoliv druh víza podle tohoto návrhu zákona označený za vízum diplomatické nebo vízum zvláštní.

Prohlášení neplatnosti diplomatického víza nebo zvláštní víza spadá do působnosti Ministerstva zahraničních věcí.

Tato část návrhu upravuje společná ustanovení k vízum.

Definice víza byla převzata z rozhodnutí tzv. Vídeňské skupiny Rady Evropy č. 29 ze dne 20. 5. 1992 (Štrasburk) o vízové praxi a je upravena pro potřeby návrhu. Doba platnosti víza není podle návrhu zákona vždy totožná s dobou opravňující cizince k pobytu na území. Návrh zákona u některých typů víz nepředpokládá prodlužování doby jejich platnosti (krátkodobá víza).

Ustanovení dovoluje ze zákonem stanovených důvodů omezit cizince určením hraničního přechodu nebo omezením územní platnosti víza. Z obdobných důvodů se zakládá i možnost zkrátit dobu platnosti víza.

Žádost o udělení víza bude možné v zájmu ochrany České republiky, mimo několika  výjimek stanovených v návrhu, podat pouze v zahraničí. O udělení víza rozhoduje buď Ministerstvo zahraničních věcí (diplomatická mise), nebo policie.

Žádost o udělení víza je obsahově vymezena tak, aby umožňovala její řádné posouzení. Rozsah požadovaných údajů vychází z obdobné praxe vyspělých států.

V zájmu objektivnosti posouzení žádosti o udělení víza se stanoví podmínka, že náležitosti k žádosti nesmí být starší 180 dnů. Ustanovení dovoluje v zájmu České republiky, např. v případě návštěvy na základě pozvání státní instituce, upustit od předkládání náležitostí k žádosti o udělení víza. Jedinou výjimkou je povinnost předložit platný cestovní doklad. Obdobné upuštění pak může plynout i z mezinárodní smlouvy.

Důvody pro neudělení víza byly stanoveny na základě poznatků aplikační praxe. V případě důvodů podle § 56 odst. 2 může policie udělit vízum, i když bude shledán důvod pro jeho neudělení, pokud by důsledky spojené s neudělením víza byly nepřiměřené k důvodu, pro který lze vízum neudělit.

Ustanovení respektuje zásadu odpovědnosti policie i Ministerstva zahraničních věcí za vyloučení udělení víza ”nežádoucímu cizinci”.

Ustanovení zakládá obecné zmocnění pro vyznačování víz. S výjimkami stanovenými návrhem zákona, např. v případě udělení víza na státních hranicích České republiky, bude vízum vyznačovat diplomatická mise nebo konzulární úřad na základě faktu, že bylo rozhodnuto o udělení víza. V některých případech by vyznačení víza do cestovního dokladu bylo v rozporu se zájmem žadatele (mohlo by být překážkou pro udělení víza jiného státu). Proto se ustanovením § 58 odst. 2 zakládá možnost vyznačit vízum mimo cestovní doklad.

Návrh zákona vychází z předpokladu, že cizinci mladší 15 let nemusí mít vlastní cestovní doklad či vlastní vízum, pokud cestují se svým zákonným zástupcem. Proto se v § 59 umožňuje vztáhnout platnost víza i na osobu v něm zapsanou, vedle osoby, které bylo vízum uděleno.

Prodloužení doby pobytu nebo doby platnosti víza bude podle § 60 prováděno na území České republiky. V zájmu vyloučení předčasných či naopak pozdních podávání žádostí se stanoví lhůta, během které je cizinec oprávněn podat žádosti. Oprávnění nezaniká např. v případě, kdy cizinec lhůtu zmešká z důvodů hospitalizace cizince v průběhu lhůty. Pokud nastanou tyto, na vůli cizince nezávislé důvody, končí oprávnění až čtvrtý pracovní den po zániku uvedených důvodů.

Důvody pro zrušení platnosti krátkodobého víza byly stanoveny na základě poznatků aplikační praxe. U některých důvodů může policie upustit od zrušení platnosti víza,i když při své činnosti tento důvod shledá, za předpokladu, že by důsledky spojené se zrušením platnosti víza byly nepřiměřené k důvodu, pro který lze platnost víza zrušit. Toto řešení umožní policii např. vyhodnotit intenzitu ohrožení veřejného pořádku a zvážit, zda tato intenzita vyžaduje zrušení platnosti víza. Stejně tak lze vážit, zda porušení povinnosti je natolik závažné, aby byla zrušena platnost víza.

Ustanovení vytváří předpoklad pro zánik víza ze zákona,včetně vymezení případů, kdy platnost víza zaniká v souvislosti s vycestováním z území.

Nepodání vysvětlení bude mít za důsledek neudělení víza. V případě pobytu v zahraničí bude vysvětlení podávat diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu. Při pobytu na území toto vysvětlení podá policii.

Ustanovení vymezuje obsah pojmu studium pro potřeby udělování víza za účelem studia.

Návrh předpokládá možnost trvalého pobytu na základě uděleného povolení k pobytu a možnost trvalého pobytu ze zákona.

Povolení k pobytu umožňuje nejvýhodnější druh pobytu cizinců na území České republiky.

Cizincům mladším 15 let bude povolení k pobytu prokazovat pravomocné rozhodnutí. Ostatním cizincům bude povolení k pobytu prokazovat průkaz o povolení k pobytu.

Bez ”čekací lhůty” může o povolení k pobytu požádat pouze cizinec uvedený v § 65. Jedná se o cizince, který má příbuzenské vazby na státního občana, nebo cizince, který žádá z důvodů hodných zřetele. Dále lze umožnit okamžité přiznání povolení k pobytu cizinci, je-li to v zahraničně politickém zájmu České republiky. V zájmu zajištění souladu s Úmluvou o právech dítěte, která zájem dítěte nadřazuje nad ostatní zájmy byla řešena i problematika osvojení cizince státním občanem České republiky a státního občana České republiky cizincem. Vzhledem ke skutečnosti, že podle § 3a zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky ”dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky, nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci rozsudku o osvojení.” , byla zapracována toliko možnost, aby o trvalý pobyt mohl požádat cizinec, který osvojí státního občana České republiky. Úprava podle bodu 7. reaguje na možnost, že v některých případech osvojení dítěte cizincem může dítě pozbýt občanství.

Podle § 66 může cizinec požádat o povolení k pobytu za účelem sloučení s jiným cizincem, kterému již povolení k pobytu bylo uděleno, po osmi letech nepřetržitého pobytu. Tato lhůta vychází z potřeby dosáhnout nezbytného stupně integrace cizince do společnosti. Lhůta byla zvolena s ohledem na obdobnou úpravu cizineckého režimu ve Spolkové republice Německo.

Každý cizinec může požádat o povolení trvalého pobytu na území po deseti letech nepřetržitého pobytu na území. Délka deseti let byla zvolena s ohledem na vyloučení přílivu cizinců na území tak, jak požadují dokumenty Evropské unie.

Do doby ”čekacího” pobytu nebude, obdobně, jako např. ve Francii, započítávána doba pobytu za účelem studia.

S výjimkou dvou skupin cizinců bude možné v souladu s trendem sledovaným tímto návrhem podávat žádosti o povolení k pobytu pouze v zahraničí. Podávání žádosti v zahraničí vylučuje neodůvodněné cesty na území, resp. znemožňuje zneužívání možnosti podání na území k pobytu za jiným účelem.

Náležitosti vyžadované podle § 70 k žádosti o povolení k pobytu jsou nezbytné pro posouzení možnosti přiznání povolení k pobytu.⁠​​‌​​‌​​​‌‌‌​‌‌‌⁠

Menší požadavky jsou kladeny na žádost cizince, který žádá o povolení k pobytu za účelem sloučení s azylantem. Toto sloučení přichází v úvahu, jestliže cizinec nepožádá o přiznání azylu např. z důvodů strachu podle návrhu zákona o azylu.

Ustanovení konkretizuje doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Rozsah prostředků je stanoven tak, aby umožnil bezproblémový pobyt cizince na území.

Ustanovení vymezuje požadavky na náležitosti tak, aby umožnily objektivní posouzení žádosti o povolení k pobytu

Platnost povolení k pobytu se v případě cizinců mladších 15 let se s ohledem na formu tohoto povolení váže na dosažení věku 15 let.

Naproti tomu je platnost průkazu povolení k pobytu stanovena pevnou dobou platnosti, kterou lze prodlužovat. Doba platnosti však může být zkrácena v návaznosti na platnost cestovního dokladu. Při stanovení doby platnosti - 10 let - bylo vycházeno z rozhodnutí Rady ze dne 4. března 1996 o statusu státních příslušníků třetích zemí dlouhodobě žijících na území členských států.

Na základě uděleného povolení k pobytu se umožní cizinci, aby přicestoval do České republiky na vízum za účelem převzetí povolení k pobytu.

Doba pobytu je omezena, aby motivovala cizince k urychlenému převzetí povolení k pobytu. S touto dobou souvisí i povinnost dostavit se k převzetí tohoto povolení

Ustanovení vymezuje den vzniku trvalého pobytu na území (výjimečný postup platí pro děti svěřené do náhradní výchovy rodinné péče nebo přijaté do ústavní péče rozhodnutím příslušného orgánu - trvalý pobytu ze zákona).

Důvody pro které nelze vydat povolení k pobytu odpovídají důležitosti tohoto povolení a vycházejí z požadavků aplikační praxe.

Ustanovení vymezuje důvody zániku platnosti povolení k pobytu ze zákona. V těchto případech nebude policie vydávat správní rozhodnutí.

Důvody pro zánik platnosti povolení podle odstavce 1 jsou tak závažné, že nelze připustit možnost správní úvahy při jejich naplnění. Zánik manželství do 5-ti let trvalého pobytu má předcházet "fingovaným sňatků", se kterými aplikační praxe přichází do styku. Řešení je plně v souladu s názorem Evropského soudu pro lidská práva, že musí být zachována přiměřenost faktických dopadů rozdělení rodiny s důvody, pro které trvalý pobyt zanikne, např. judikát č. A l38/l988. Ochrana proti "fingovaným sňatků" vychází i z připravované právní úpravy států Evropské unie.

Naproti tomu důvody podle odstavce 2 dovoluji možnost uvážení, zda ad hoc lze důvod pro který je možné povolení k pobytu zrušit považovat za přiměřený k důsledkům tohoto zrušení.

Pobyt cizince, jemuž bylo zrušeno povolení k pobytu se ukončí rozhodnutím a udělením výjezdního víza z moci úřední.

Průkaz povolení k pobytu je doklad, který bude cizinec užívat při pobytu na území. Jedná se o doklad vydávaný i podle dosavadní úpravy, který se jako takový osvědčil. Průkaz osvědčuje, vedle oprávnění pobývat na území i totožnost obdobně jako občanský průkaz.

Návrh zákona upravuje podmínky výměny rozhodnutí o povolení k pobytu za průkaz povolení k pobytu a podmínky prodlužování doby platnosti a výměny tohoto průkazu.

Z pořádkových důvodů se stanoví lhůta, během níž je cizinec oprávněn požádat o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu.

Ustanovení vytváří možnost trvalého pobytu ze zákona tzv. nalezeným cizincům. Z pořádkových důvodů se takovému cizinci vydá z moci úřední potvrzení o oprávnění k trvalému pobytu na území. Ustanovení je koncipováno tak, aby umožnilo této kategorii cizinců bezproblémovou integraci do společnosti a následné získání, v případě zájmu, státního občanství České republiky. Po dosažení věku 15 let může tento cizinec na území pobývat pouze s cestovním dokladem.

Oproti současné úpravě tohoto druhu trvalého pobytu se vytváří předpoklady pro zánik oprávnění k trvalému pobytu ze zákona. V těchto případech nebude policie vydávat správní rozhodnutí .

Ustanovení řeší problematiku pobytu cizince, který se narodil na území tak, aby tento cizinec od okamžiku narození měl zákonem dočasně upraven pobyt ze zákona. V rámci tohoto pobytu ze zákona pak lze tomuto cizinci legalizovat pobyt formou  některého z druhu pobytu podle návrhu zákona.

Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území . Návrh však v případě narození cizince cizinci s povolením k pobytu (s právem na trvalý pobyt) narozenému cizinci trvalý pobyt ze zákona nepřiznává.

Pozn.: Podle § 3 zákona č. 40/1993 Sb. nabývá dítě narozením státní občanství České republiky a) je-li alespoň jeden rodič státním občanem České republiky (včetně prokázání otcovství.. podle § 4) nebo

Podle § 3a cit. zákona - dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci o osvojen

Podle §5 cit. zákona je fyzická osoba mladší 15 let nalezená na území České republiky státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu.

Ustanovení stanoví podmínky pro vycestování tak, aby cizinec vycestoval ještě v době povoleného pobytu. Předpokládá se provedení hraniční kontroly cizince. Důvod pro odepření pobytu má vyloučit nežádoucí případy pobytu nezletilců na území. Bez víza jsou oprávněny vycestovat např. cizinci s povolením k pobytu

Překročení státních hranic při vycestování lze uskutečnit, obdobně jako při vstupu, pouze přes hraniční přechod. Zákon připouští možnost překročení státních hranice i na jiném místě, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva (např. smluvní úprava bezvízového styku se Slovenskem, smluvní úpravy v oblasti vzájemné pomoci při katastrofách a haváriích).

Nově je zavedena povinnost související s překračováním státních hranic v místech, kde hraniční přechod není umístěn přímo na státních hranicích. Lhůta, ve které je cizinec povinen po překročení státních hranic podrobit se hraniční kontrole nebo po provedení hraniční kontroly překročit státní hranici, je stanovena na základě požadavků praxe.

Odepření vycestování bude možné pouze na základě hodnověrného poznatku. Z hlediska zdroje informace není důležité, kdo tuto informaci poskytne

Z dosavadní úpravy se přejímá osvědčená 3 denní lhůta k hlášení pobytu, který je uskutečňován na vízum, stejně tak jako 30 denní lhůta u pobytu, ke kterému se vízum nevyžaduje. Nově se zakládá povinnost splnit ohlašovací povinnost pro děti, kterým vzniká oprávnění k trvalému pobytu ze zákona. Naproti tomu ohlašovací povinnost se nebude vztahovat na okruh cizinců stanovených mezinárodní smlouvou (např. Dohoda mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil - sdělení MZV č. 297/l996). Z ohlašovací povinnosti jsou vyloučení i cizinci, kterým zajišťuje ubytování Ministerstvo vnitra- dočasná ochrana, ale i další okruh cizinců - např. cizinci ve výkonu trestu odnětí svobody.

Hlášení změn pobytu je vedle povinnosti hlásit pobyt, nezbytným předpokladem aktuálnosti přehledu o místě pobytu cizinců na území.

Návrh zákona specifikuje osobu ubytovatele a stanoví příslušné povinnosti, které přiměřeně, s ohledem na specifika pobytu cizinců, odpovídají povinnostem ubytovatele upraveným zákonem č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.

Nově se stanoví, že ubytovatelem je ten, kdo ubytovává za úhradu nebo současně ubytovává více než pět cizinců (nevztahuje se na cizince, kteří jsou k ubytovateli v příbuzenském vztahu). Ubytováním za úhradu se rozumí zejména hotelová zařízení,ubytovny, internáty, ale i případy povolených živností. Úhradou se rozumí i jiná úhrada než pouze finanční.

Nově se rovněž upravuje možnost digitalizovaného počítačového plnění povinnosti hlášení pobytu cizinců ubytovatelem, které lze do budoucna předvídat jako žádoucí.

Kontrolou ubytovaného cizince nesmí být narušen jeho soukromý nebo rodinný život.

Ustanovení přejímá z dosavadní úpravy osvědčené povinnosti a je doplněno o některé nové povinnosti, které si vyžádala praxe (např. povinnost chránit doklady vydané podle tohoto zákona před ztrátou, odcizením, poškozením nebo zneužitím, strpět ve stanovených případech snímání daktyloskopických otisků a pořizování obrazových záznamů).

V zájmu omezení množství cizinců, kteří jsou na území dopravení bez příslušných dokladů se ukládá dopravci povinnost dopravit takového cizince z území. Obdobná úprava je běžná i v jiných státech.

V zájmu bezproblémového vyřízení dalšího pobytu cizince se ukládá povinnost vazebním věznicím nebo věznicím informovat neprodleně o ukončení pobytu cizince v tomto zařízení.

Tato povinnost je nezbytná v zájmu neprodleného ukončení pobytu cizince, který již nemá oprávnění být zaměstnán na území.

Ustanovení upravuje další povinnosti nezbytné pro bezproblémovou aplikaci návrhu zákona. Zásadní povinností pak v tomto případě je povinnost osoby, která pozvala cizince k pobytu, uhradit újmu, která České republice vznikne při nedodržení závazků uvedených v pozvání. S cílem vyloučit zneužívání institutu pozvání účelovým odstupováním od závazku v průběhu pobytu pozvaného cizince se zakládá možnost odstoupení od závazku pouze v případě, kdy pozvaný cizinec nepobývá na území.

Ustanovení vymezuje jednotlivé druhy cestovních dokladů, na jejichž základě může cizinec vstoupit, pobývat a vycestovat z území, a základní požadavky na tyto doklady.

Doklady podle § 108 odst. 1 písm. a) se rozumí cestovní doklady, které Česká republika uznala mezinárodní smlouvou, např. při sjednávání dohod o zrušení vízové povinnosti nebo jiným způsobem, např. diplomatickou nótou.

Doklady podle § 108 odst. 1 písm. b) se rozumí doklady, které nemusí být příslušným orgánům předem známé, avšak na základě znaků obsažených v těchto dokladech je možné je uznat za cestovní doklad opravňující k pobytu na území.

Doba platnosti cestovního průkazu totožnosti se u cizinců pobývajících na území, s výjimkou strpění pobytu, stanoví na 180 dnů z důvodu vytvoření časového předpokladu pro získání příslušného víza pro vycestování a též z důvodu požadavků uplatňovaných ze strany některých států na minimální časovou platnost cestovních dokladů.

Platnost cestovního průkazu totožnosti se v případě cizinců pobývajících na území v rámci strpění pobytu odpovídá době platnosti víza uděleného za účelem strpění pobytu.

Návrhem zákona se zavádí nový druh cestovního dokladu České republiky - cizinecký pas. Uvedený cestovní doklad bude vydáván cizincům, kterým byl povolen trvalý pobyt a z různých důvodů si nemohou zabezpečit prodloužení platnosti dosavadního cestovního dokladu, případně si opatřit nový cestovní doklad (např. pro rozpad státu, dočasný ozbrojený konflikt) a cizincům, kterým bylo uděleno vízum za účelem dočasné ochrany, pokud nebudou mít vlastní cestovní doklad ( v těchto případech bude sloužit rovněž jako doklad totožnosti). Cizinecký pas představuje obdobu cestovního pasu občanů České republiky.

Cestovní průkaz totožnosti bude vydáván k vycestování z území po ztrátě vlastního cestovního dokladu, kdy cizinec si nemůže zajistit vydání náhradního cestovního dokladu na území České republiky. Dále může být vydán k vycestování dětí ponechaných na území z důvodů např. hospitalizace. Nově bude cestovní průkaz totožnosti vydáván cizincům, kterým bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu.

V zájmu realizace vyhoštění cizince se zakládá možnost, aby Policie České republiky z moci úřední vydávala cestovní průkaz totožnosti cizincům, kteří s cílem bránit vyhoštění např. zničí vlastní cestovní doklad.

Důvody pro odnětí cestovního dokladu podle odstavce dva odpovídají důvodům, pro které lze odejmout cestovní doklad státnímu občanu České republiky. Tyto důvody se jeví jako dostatečné. Závazkem se pro účely odnětí cestovního dokladu rozumí jakýkoliv závazek, který má peněžní charakter, za podmínky, že byl nařízen výkon rozhodnutí pro jeho neplnění.

Ustanovení vymezuje důvody, pro které lze považovat cestovní doklad za neplatný. Forma právní fikce neplatnosti byla zvolena zejména s ohledem na důvod podle písmena e) - podoba.

V aplikační praxi se množí případy, kdy cizinec se prokazuje cizím dokladem jako dokladem vlastním, nebo má u sebe cizí cestovní doklady a není schopen tuto skutečnost hodnověrně zdůvodnit. Proto se v zájmu vyloučení možnosti neoprávněného nakládání s cestovními doklady navrhuje možnost zadržení takového dokladu.

Oproti současnému stavu, kdy existuje institut zákazu pobytu a institut vyhoštění se zavádí pouze institut správního vyhoštění.

V souladu s čl. 4 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod se vylučuje se možnost hromadného ( přesněji řečeno kolektivního) vyhoštění cizinců (vyhoštění více cizinců na jedno rozhodnutí) z důvodu, že je lze podřadit pod znak definující jejich sociální skupinu (např. rasový původ, náboženské smýšlení nebo stejná státní příslušnost. Návrh respektuje požadavek individuálního posuzování každého případu.

Právní fikce pobytu v případě neoprávněného zdržování se cizince např. na území platí pouze pro účely řízení o správním vyhoštění. V těchto případech nebude možné podat žalobu k soudu proti správnímu rozhodnutí

Návrh zákona rozlišuje mezi správním vyhoštěním z přechodného pobytu a správním vyhoštěním z trvalého pobytu.

Nepřevzal se současný stav, kdy bylo možné uložit zákaz pobytu v případě, že soud neuložil trest vyhoštění. Pokud soud neshledal důvody pro uložení tohoto trestu se jeví jako ústavně nevhodné, aby obdobné rozhodnutí učinil správní orgán.

Řízení o správním vyhoštění bude probíhat podle správního řádu. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění bude možné podat žalobu, která má odkladný účinek.

Doba, na kterou lze stanovit platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, byla stanovena podle závažnosti jednání cizince. Tam, kde je to vhodné je připuštěna úvaha policie omezená požadavkem přiměřenosti důvodu pro správní vyhoštění a důsledků tohoto vyhoštění. Např. je nutno brát do úvahy skutečnost, že cizinec vede skutečný rodinný život na území a se státem, jehož je státním příslušníkem, jej ve skutečnosti nic nespojuje. Z rozhodnutí Evropského soudu lze dovodit, že respektování rodinného života musí někdy převážit nad požadavkem ochrany veřejného pořádku.

V době platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vstoupit na území. Zákon však v zájmu odstranění tvrdosti dovoluje v mimořádných případech umožnit vstup na území v době této platnosti. Na základě úvahy policie lze povolit vstup cizince za účelem návštěvy příbuzných, event. pohřbu příbuzného. Vždy bude povolen vstup cizince, který je na území předvolán státním orgánem.Úvaha policie je limitovaná nutností posoudit přiměřenost mezi důvodem pro správní vyhoštění a důvodem pro udělení víza nebo povolení vstupu. Vždy musí přihlédnout k délce trvání správního vyhoštění a důvodu pro který bylo rozhodnuto o správním vyhoštění. Na základě poznatků o konkrétním případu pak rozhodne o povolení vstupu. O každém případu nepovolení vstupu se pro účely kontroly musí sepsat záznam.

Další možností zmírnění tvrdosti zákona je zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění na žádost cizince.

Ustanovení stanoví postup při úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním cizince.

Ustanovení vymezuje podmínky zajištění cizince za účelem správního vyhoštění a za účelem předání podle mezinárodní smlouvy.

Zajištěný cizinec za účelem správního vyhoštění je oprávněn požádat soud o přezkum zákonnosti tohoto zajištění. Zařízení, v němž je cizinec zajištěn, je povinno jeho žádost neprodleně odeslat (§ 146).

Předkladatel návrhu zastává názor, že toto řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Listina v článku 8 odst. 2 jednoznačně umožňuje, aby byl cizinec zbaven svobody i rozhodnutím policie, pokud se toto opírá o zákon. Návrh zákona stanoví jak důvody zajištění, tak způsob zajištění. Soulad je shledáván i s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která každému, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem přiznává právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné (§ 188 návrhu zákona). Povinnost předvést zajištěného cizince před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu pravomoci podle Úmluvy se nevztahuje na tento případ (cizinec nebyl zatčen za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu...).

Smlouvou podle § 125 odst. 2 je např. Vídeňská úmluva konzulárních stycích.

Cizinec musí být do 48 hodin od zajištění umístěn do Zařízení, které je vytvořeno pro ubytování zajištěných cizinců. Podle ”nebezpečnosti” cizince bude umístěn buď do části se zmírněným režimem zajištění, nebo do části s přísným režimem zajištění.

Cizinec bude mít po dobu zajištění nárok na odpovídající stravu, ošacení, může přijímat balíčky, uspokojovat své kulturní potřeby , přijímat návštěvy atd. Zaručena je i péče o zdraví.

K obnovení vnitřního pořádku a bezpečnosti v zařízení může policie použít donucovací prostředky.

Upraven je i postup v případě ukončení zajištění.

Cizinci se po dobu zajištění za účelem správního vyhoštění poskytne zdravotní péče v souvislosti s úrazem nebo náhlým onemocněním, nařízenou karanténou nebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví. Náklady spojené s poskytnutím zdravotní péče nese stát. Úhradu nákladů vzniklých zdravotnickému zařízení zajišťuje Ministerstvo vnitra z kapitoly státního rozpočtu Všeobecná pokladní správa.

Úpravu průvozu cizince přes území České republiky si vyžádaly mezinárodní závazky České republiky. Úprava v zájmu bezpečnosti cizince i bezpečnosti ostatních osob dovoluje vykonat jeho osobní prohlídku. Náklady spojené s průvozem hradí ten, kdo o průvoz žádá.

Obdobně, jako je tomu i v jiných státech, vytváří se kategorie cizinců, jejichž vstup na území České republiky je nežádoucí. Je to buď cizinec s uloženým trestem vyhoštění nebo cizinec, který byl vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění, anebo cizinec, zařazený do evidence nežádoucích osob z důvodu podle § 154 odst. 2. Pojem nežádoucí osoba je právně novým pojmem.

S ohledem na závažné důsledky spojené se zařazením cizince do evidence nežádoucích osob se zařazení podle § 154 odst. 2 podmiňuje zachováním přiměřenosti mezi důvodem pro toto zařazení a důsledky tohoto zařazení. Policie má za povinnost přezkoumávat důvody, které vedly k zařazení cizince do uvedené evidence, popř. požádat toho, kdo uplatnil požadavek na zařazení do evidence, o provedení tohoto přezkumu.

Jako správní delikt bude posouzena doprava cizince bez dokladů opravňujících ke vstupu na území a porušení povinnosti ze strany ubytovatele.

Návrh zákona přebírá osvědčené skutkové podstaty přestupků a doplňuje některé nové, na základě poznatků praxe. Ustanovení o odpovědnosti dopravce se nevztahují na dopravu cizinců, kteří vstupují na území s úmyslem požádat zde o azyl. Podmínky jejich vstupu a pobytu upravuje návrh zákona o azylu

Konstrukce výše pokut stanovena za využití životního minima byla zvolena s ohledem na potřebu pravidelných valorizací. Řešení tak umožní zachovat stále reálnou výši pokuty.

Pro úplnost se uvádí, že připravovaná novela zákona o přestupcích si mj. klade za cíl nalézt řešení, které by reagovalo na dosavadní nefunkčnost pokut, které nejsou v blokovém řízení zaplaceny na místě - např. odejmutím věci pachateli přestupku.

Úprava informačních systémů, vedle jejich vymezení, dále stanoví, kdo je oprávněn k poskytování údajů uchovávaných v těchto informačních systémech, dobu, po kterou lze uchovávat tyto údaje a formu uchovávání. V souladu s možnostmi danými zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, se úprava částečně od tohoto zákona odchyluje (omezení rozsahu údajů poskytnutých cizinci na základě žádosti podle zákona č. 256/1992 Sb.).

Tato hlava vymezuje vedle působnosti Ministerstva zahraničních věcí i působnost jednotlivých útvarů policie pověřených plněním výkonu státní správy v oblasti pobytu cizinců.

Ustanovení vymezuje oprávnění policie nezbytná k plnění úkolů podle tohoto návrhu.

Oprávnění se přebírají ze současné právní úpravy. Nově se rozšiřuje oprávnění policie snímat daktyloskopické otisky a pořizovat obrazové záznamy v souvislosti s udělováním víza za účelem dočasné ochrany a s prohlašováním víza za neplatné. V prvém případě je toto oprávnění odůvodněno ochranou před případným zneužitím dočasné ochrany (např. cizinci, kteří při vstupu na území nebudou mít cestovní doklady). Ve druhém případě se jedná o opatření, které umožní ztotožnit v případě přicestování na jiný cestovní doklad (přicestování pod jiným jménem).

Pobytovou kontrolou se rozumí prověřování podmínek stanovených tímto zákonem k pobytu na území ze strany Policie České republiky. Kontrola se provádí mimo místa, kde se provádí hraniční kontrola.

Obsahuje úpravu řízení na úrovni správních orgánů a dále úpravu odlišností soudního přezkumu.

Část řízení podle návrhu zákona bude realizována mimo působnost zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Podle správního řádu se bude postupovat například při řízení o vydání povolení k pobytu, prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu nebo zrušení platnosti povolení k pobytu, o vydání cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. e), prodloužení doby platnosti cizineckého pasu anebo odnětí těchto dokladů, o správním vyhoštění o poskytnutí finančního příspěvku. Správní řád bude tedy užit tam, kde může dojít k zásahům do práv zásadnější povahy.

S ohledem na specifika státní správy v oblasti pobytu cizinců se stanoví odchylky od správního řádu. Není např. nutné vydávat rozhodnutí podle správního řádu, jestliže bude cizinci povolení k pobytu vydáno.

Zmocnění pro diplomatickou misi (§ 170 odst. 1) pamatuje na případy, kdy vyžadování osobní účasti by bylo nepřiměřenou zátěží pro cizince.

Ustanovení, v souladu s Listinou základních práv a svobody, vylučuje z možnosti soudního přezkumu ta rozhodnutí, kterými nedochází k zásahům do základních práv a svobod.

S ohledem na specifika vázaná k pobytu cizinců se stanoví odlišnosti oproti obecné úpravě žaloby proti správnímu rozhodnutí.

Odkladný účinek žaloby se přiznává toliko žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění, protože se jedná o závažný zásah do práv cizince a vyloučení odkladného účinku by mohlo mít za důsledek vedení ”nespravedlivého procesu”.

S ohledem na odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění by bylo potřeba novelou občanského soudního řádu uložit soudu, aby o této žalobě rozhodl do 60 dnů.

Odkladný účinek žaloby nezakládá právo na automatické prodloužení doby platnosti víza nebo doby pobytu na území na vízum či prodlužování platnosti průkazu o povolení k pobytu.

Nebyl shledán aplikační důvod, pro který by cizinec s trvalým pobytem musel mít po dobu tohoto pobytu udělené vízum.

Pojem trestní zachovalosti byl vymezen tak, aby odpovídal požadavkům aplikační praxe.

Uzavřením mezinárodní smlouvy se může České republika zavázat k postupu, který bude odlišný od postupu podle tohoto návrhu. Protože vytváří zákonný předpoklad přednosti mezinárodní smlouvy.

Ustanovení řeší v návaznosti na nové pojetí úhrady zdravotní péče v České republice úhradu této péče některým skupinám cizinců.

Ustanovení vymezuje, co se rozumí totožností pro účely tohoto návrhu.

Pro účely tohoto návrhu se vymezuje způsobilost k právním úkonům. Na soukromoprávní způsobilost návrh odkazuje pouze tam, kde je to aplikačně vhodné.

V zájmu zachování souladu s mezinárodně právními závazky České republiky se do návrhu zahrnuje úprava překážek vycestování. Jedná se o ustanovení, které zabrání nucenému vycestování cizince do země, která je pro něj určitým způsobem nebezpečná.

Ustanovení vymezuje podmínky ověření pozvání a důvody pro odepření tohoto ověření tak, aby bylo eliminováno riziko zneužívání tohoto institutu.

Hlava XIX

V případech, kdy vláda České republiky rozhodne o zrušení vízové povinnosti (nově stanovena podmínka vzájemnosti), bude povinna tak učinit svým nařízením. Doposud bylo řešeno formou usnesení vlády.

Zmocněním vlády ke stanovení dočasné ochrany (bývalého dočasného útočiště) se reaguje na potřebu řešení složitých situací ve světě, které mohou nastat (obdobně jako byla situace s běženci ze zaniklé Socialistické federativní republiky Jugoslávie). Zákon stanoví podmínky v jejichž rámci může o poskytnutí dočasné ochrany vláda rozhodnout.

Nařízení vlády se jeví jako odpovídající forma pro stanovení úlev z vízové povinnosti i pro rozhodnutí o poskytování dočasné ochrany.

Hraniční přechody jsou určeny k různým účelům. Proto se jeví se jako nezbytné stanovit seznam a účel těchto přechodů předpisem, kterým však nemusí mít formu vyhlášky. Vyhláškou se však navrhuje stanovit podrobnosti k fotografii.

Přechodná ustanovení byla navržena tak, aby byl zajištěn bezproblémový přechod ze současné na novou právní úpravu.

Dosavadní rozhodnutí vlády o zrušení vízové povinnosti (např. vůči USA, Kanadě, Japonsku) zůstávají v platnosti po dobu dvou let. Tato doba se jeví jako dostatečná pro formální změnu těchto rozhodnutí do podoby nařízení vlády vydaného podle § 181.

V souvislosti s novým pojetím návrhu zákona je potřeba novelizovat zákon o Policii České republiky, zákon o správních poplatcích a zákon o cestovních dokladech.

Hlava XI návrhu zákona obsahuje úpravu, podle níž bude Policie České republiky oprávněna rozhodnout za zákonem stanovených podmínek o zajištění cizince. V § 124 odst. 3 se zakotvuje právo zajištěného cizince podat návrh na řízení, v němž soud rozhodne o zákonnosti zajištění a nařídí jeho propuštění, je-li zajištění nezákonné. Závazek poskytnout v takovém případě osobám soudní ochranu vyplývá z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která v čl. 5 odst. 4 stanoví, že ”Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.”.

Navrhuje se novelizací občanského soudního řádu stanovit specifická pravidla pro toto soudní řízení. Na toto řízení nelze bez zvláštní úpravy aplikovat obecná pravidla nalézacího soudního řízení podle části třetí občanského soudního řádu, neboť soudní řízení musí respektovat skutečnost, že o zajištění bylo vydáno správní rozhodnutí. Nelze však postupovat ani podle části páté občanského soudního řádu (správní soudnictví), které je založeno pouze na přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy.

Navrhuje se soudní kontrola zákonnosti zajištění cizince vymezit tak, že jí bude podléhat jak kontrola zákonnosti rozhodnutí o zajištění, tak i plnění zákonem stanovených podmínek pro trvání zajištění. Cizinec bude proto oprávněn se návrhem domáhat přezkoumání zákonnosti pravomocného rozhodnutí o zajištění a rozhodnutí o jeho propuštění na svobodu, a bude i oprávněn se návrhem domáhat rozhodnutí o propuštění na svobodu, bude-li mít za to, že zákonem stanovené podmínky pro trvání zajištění pominuly a zajištění mělo být ukončeno.

Vzhledem k tomu, že zajištění cizince je vážným zásahem do jeho práv, navrhuje se upravit soudní řízení tak, aby probíhalo s maximálním urychlením, současně však musí umožňovat, aby soud rozhodoval na základě náležitě zjištěného skutkového stavu.

Bude-li podán návrh na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o zajištění, bude soud posuzovat zákonnost tohoto rozhodnutí jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní; pokud dospěje k závěru, že rozhodnutí o zajištění bylo vydáno správně, návrh cizince zamítne, v opačném případě rozhodnutí o zajištění cizince zruší a zároveň rozhodne o jeho propuštění na svobodu. Může však nastat i situace, kdy v době rozhodování o zajištění byly splněny zákonem stanovené podmínky pro zajištění a rozhodnutí o zajištění bylo vydáno v souladu se zákonem, tyto podmínky však v mezidobí pominuly.

Návrhem bude zrušena dosavadní zákonná úprava.

Datum účinnosti bylo navrženo tak, aby byl vytvořen prostor pro seznámení se s novou úpravou.