Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o pobytu cizinců na území ČR

K Hlavě I

K § 1

Ustanovení § 1 vymezuje předmět úpravy.

Pojem cizinec (§ 1 odst. 2) se aplikačně osvědčil a proto se přejímá i do nové právní úpravy.

K § 2

S ohledem na zvláštní postavení osob, které žádají o ochranu formou azylu jsou podmínky jejich vstupu a pobytu na území regulovány v souběžně předkládaném návrhu zákona o azylu. Rovněž tak úprava vstupu a pobytu cizinců, pobývajících na území podle zvláštní právní úpravy upravující přechodný pobyt cizích ozbrojených sil bude svěřena této zvláštní úpravě.

K Hlavě II

Ustanovení § 3-15 vymezují podmínky vstupu cizinců na území a stanoví možnosti odepření vstupu na území. Podmínky mohou být dále modifikovány mezinárodní smlouvou, která např. může vyloučit podmínku předkládání dokladu o zdravotním pojištění u určité kategorie cizinců., nebo podmínku předkládání cestovního dokladu.

K § 3 a 4

Pravidlo vtělené do § 3 odst. 1 je sice z hlediska objektivního modu normativnosti formulováno jako výslovné dovolení (je oprávněn), které je však faktickým podmíněným příkazem a tím i implicitním zákazem - zakazuje se vstupovat na území mimo hraniční přechod a mimo místo a čas určený k provádění hraniční kontroly . Toto řešení vychází z mezinárodního práva, které přiznává státům subjektivní právo kontrolovat vstup na své území.

Hraniční přechod (§ 3) byl stanoven tak, aby zahrnoval jak místo vymezené mezinárodní smlouvou, tak místo stanovené vnitrostátním rozhodnutím. Hraniční přechod může mít podobu dlouhodobě fungujícího zařízení nebo zařízení zřízeného ad hoc. Jednotícím prvkem je jeho určení pro překračování státních hranic. Pro účely hraniční kontroly se za hraniční přechod považuje i prostor mezistátního vlaku .

Hraniční kontrolou (§ 3) se rozumí zejména kontrola splnění podmínek ke vstupu na území a výstupu z území republiky. Provádí se výhradně na hraničních přechodech.

Nově je zavedena povinnost (§ 4 odst. 1) související s překračováním státních hranic v místech, kde hraniční přechod není umístěn přímo na státních hranicích. Povinnost, aby se cizinec po překročení státních hranic bez odkladu podrobil hraniční kontrole nebo po provedení hraniční kontroly bez odkladu překročil státní hranici, je stanovena na základě požadavků praxe, která se setkává s případy, kdy sice cizinec překročí státní hranici, ale nepostupuje dále tak, aby vůči němu mohla být provedena hraniční kontrola prováděná na území. Je totiž nutné brát v úvahu, že řada hraničních přechodů není umístěna přímo na státní hranici.

K § 5 a 6

Rozsah náležitosti (§5), které může Policie požadovat po cizinci, je stanoven tak, aby byl zajištěn bezproblémový pobyt cizince na území České republiky. Zajištění ubytování jiným způsobem ( § 5 písm. a) bod 5) lze prokázat např. obytným přívěsem. Výjimky z povinnosti podle § 6 odpovídají požadavkům aplikační praxe.

Nově se zavádí povinnost předložit doklad o zdravotním pojištění. Tato povinnost se nevztahuje na osoby, které mají zdravotní pojištění zajištěno jiným způsobem, např. osoby s povoleným pobytem na území jsou pojištěny podle zákona č. 48/1997 Sb., protože mají trvalý pobyt na území.

Zajištěním zdravotní péče jiným způsobem se rozumí např. zajištění na základě mezinárodní smlouvy.

K § 7 a 8

Nově se zavádí institut dočasné ochrany, které se přiznává cizincům v tísni. Tomuto institutu musí odpovídat zvláštní podmínky vstupu cizince žádajícího o dočasnou ochranu.

Doprava cizince, který vstupuje na území za účelem poskytnutí dočasné ochrany (§ 7) bude hrazena z vládou uvolněných finančních prostředků do rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra ( § 181 písm. b/).

S ohledem na účel dočasné ochrany se zavádí možnost vpustit na území cizince, který nemá cestovní doklad, za předpokladu splnění povinností podle § 8

K § 9

Při stanovení důvodů pro odepření vstupu na území se přihlédlo k poznatkům a požadavkům aplikační praxe a k mezinárodním aktům.

Úvaha policie (§ 9 odst. 2), zda odepře vstup cizinci, je možná pouze v případech, kdy jednoznačné vyloučení možnosti vstupu by bylo ad hoc nepřiměřené (např. nevpuštění cizince, který hodlá pobývat na území jeden den a platnost jeho cestovního dokladu končí za 60 dnů). Přitom přihlíží zejména k dopadům do soukromého a rodinného života.

Z rozhodnutí Evropského soudu plynou tyto závěry. 

Obsah pojmu soukromý život nelze jednoznačně definovat, mění se totiž v závislosti na prostředí, společnosti i době, v níž cizinec žije. Např. Evropský soud uvádí, že ”soukromý život” zahrnuje tělesnou i morální integritu osoby i pohlavní život (26. března 1895, Série A, sv. 91, § 22). Ochrana podle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 9 zahrnuje, podle Evropského soudu, nejen okruh intimních osobních vztahů, ale taktéž ”právo jednotlivce navazovat a rozvíjet vztahy se sobě podobnými” (Niemetz, 16. prosince 1992, A.251 B, § 29).

Ochrana rodinné života zahrnuje právo na manželství a právo na respektování rodinného života. K rodinnému životu je třeba nejen příbuzenskou vazbu, ale faktickou vazbu, které i bez společného soužití zakládá skutečný rodinný život. Článek 8 v předchozím odstavci uvedené úmluvy předpokládá existenci rodiny, která, je-li pojímána široce, zahrnuje vztahy mezi blízkými příbuznými. K existenci rodinného života mezi rodiči a nezletilými dětmi není nezbytné společné žití. Rodinný život mezi rodičem a jeho dítětem nekončí rozvodem manželského páru.

Stát není povinen vpustit cizince na své území, aby tam vytvořil nová rodinná pouta. Ale odmítnutí vstupu cizinci, který např. přicestuje za nezletilým dítětem, může být ad hoc považováno za nepřiměřené narušení práva na rodinný život.

K § 10 a 11

Zvláštní podmínky pro odepření vstupu jsou stanoveny, s ohledem na jejich specifické postavení, pro cizince, kteří žádají o poskytnutí dočasné ochrany, a pro diplomaty. Tyto podmínky odpovídají mezinárodním závazkům České republiky.

K § 12

Prostředky k vycestování jsou stanoveny tak, aby bylo možné po cizince požadovat předložení takové částky, která zajistí náklady spojené s vycestováním do, předpokládá se obvykle nejbližšího, státu. Dikce ”může vstoupit” znamená, že cizinec již při vstupu a pobytu na území splňuje podmínky pro vstup na území tohoto státu.

Vedle možnosti prokázat prostředky k pobytu předložením peněžní hotovosti, se v návaznost na stále více se rozšiřující formu placení elektronickým způsobem vytváří, zejména ve vztahu k cizinců z ekonomicky rozvinutých států, možnost prokázat tyto prostředky např. předložením kreditní karty.

K § 13

Ustanovení vymezuje prostředky k pobytu. Jejich výše je stanovena tak, aby byl zajištěn standardní způsob pobytu cizince na území. Oproti současnému stavu dochází ke změně (pevnou peněžní částku nezbytnou k hrazení nákladů na pobyt cizince na území a na jeho vycestování dosud stanoví vyhláška Ministerstva vnitra č. 228/1995 Sb.) Nově použité řešení -životní minimum- zabezpečí valorizaci výše nezbytných prostředků k pobytu. Návrh zákona neomezuje možnost předkládat peněžní prostředky pouze na českou měnu. Tyto prostředky lze předložit v libovolné měně.

K § 14

Hraniční průvodka je doklad, který slouží pro potřeby aplikační praxe. Tuto průvodku je cizinec povinen vyplnit na požádání Policie České republiky v průběhu hraniční kontroly. Údaje z této průvodky jsou uchovávány orgány cizinecké policie pro potřeby plnění úkolů podle návrhu zákona. Za podmínek stanovených návrhem zákona, může být použita jako nosič pro udělení víza,např.u dočasné ochrany, přicestuje - li cizinec na státní hranice bez cestovního dokladu. Hraniční průvodka je dočasné řešení do doby, než budou cestovní doklady upraveny způsobem vyžadovaným čtecím zařízením.,

K § 15

Ustanovení spolu s § 180 (ověření pozvání a odepření tohoto ověření) vytváří předpoklad pro možnost pozvání cizince k pobytu na území. Pozvání je závazek zvoucí osoby, že zajistí úhradu nákladů spojených s pobytem pozvaného cizince na území. Ověřování pozvání provádí policie. Požadavky kladené na zvoucí osobu umožní bezproblémový pobyt cizince na území. Řešení institutu pozvání omezí jeho zneužívání. Důvody odepření pozvání jsou stanoveny tak, aby zamezily pobytu cizince, jehož pobyt na území je nežádoucí

K Hlavě III

Upravuje podmínky přechodného pobytu na území.

K § 16

Ustanovení definuje přechodný pobyt a jeho počátek tak, aby odpovídal stavu v České republice -hraniční kontrola je prováděna buď na území České republiky nebo mimo toto území, v některých případech prováděna není. Dále bere v úvahu případy narození cizince na území.

K § 17

Ustanovení vymezuje druhy přechodného pobytu.Přechodný pobyt se v § 18 nově rozlišuje na pobyt bez víza (za podmínek stanovených např. mezinárodní smlouvou) a pobyt na krátkodobá víza nebo dlouhodobá víza.

Druhy víz dosud upravovaly interní předpisy Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí. V zájmu zvýšení právní jistoty cizinců se navrhuje jejich uvedení přímo v zákoně, včetně vymezení náležitostí k jejich udělení.

K § 18 - 19

Vymezeny jsou případy, kdy lze na území pobývat bez víza. S ohledem na specifičnost některých druhů pobytů (např. v průběhu výkonu trestu odnětí svobody) se zakládá možnost pobývat na území i bez cestovního dokladu.

Podmínkou ukončení bezvízového pobytu je přiměřenost důsledků spojených s ukončením pobytu k důvodu, pro který má být pobyt ukončen. Nebude možné např. ukončit pobyt za spáchání nezávažného dopravního přestupku. Naopak toto opatření bude odpovídající v případě výtržností ze strany cizince.

K § 20 a 21

Výjezdní vízum neopravňuje ke vstupu cizince na území České republiky. Uděluje se na žádost cizinci, který již pobývá na území. Bude možné jej udělit též bez žádosti (z moci úřední), např. při správním vyhoštění.

K § 22 a 23

Průjezdní vízum je převzato z čl. 11 Prováděcí dohody k Schengenské dohodě ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo, a Francie týkající se postupného zrušení kontrol na společných hranicích ze dne 19. června 1990. Jednosměrné umožňuje pouze jeden průjezd, obousměrné dva průjezdy a průjezdní vízum bez omezení počtu cest umožňuje v průběhu 180 dnů opakované průjezdy územím České republiky. Tato víza se udělují na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu, a to zpravidla pracovníkům kamionové, autobusové dopravy. Mohou být výjimečně udělena na hraničním přechodu v souvislosti s leteckou přepravou (např. odložení letu pro poruchu letadla či pro nepříznivé povětrnostní podmínky).

K § 24 a 25

Letištní vízum je specifickým druhem víza, který opravňuje cizince k pobytu na území v souvislosti s leteckou dopravou. Bylo zavedeno v návaznosti na skutečnost, že se jedná o běžnou praxi v státech Schengenské dohod. toto vízum bude udělováno pouze na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu. V případě nepředvídané situace (porucha letadla) bude cizinec pobývat v tranzitním prostoru bez víza.

K § 26 až 29

Vízum k pobytu do 90 dnů umožňuje navštívit Českou republiku a pobývat na jejím území,zejména za účelem turistiky, návštěvy příbuzných, krátkodobého zaměstnání (sezónní brigády, stáže),léčení, studia a pod. Pobyt kratší, než 90 dnů lze na žádost prodloužit, celková doba pobytu však nesmí překročit 90 dnů. Vízum se uděluje na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu v zahraničí. Návrh vytváří možnost v případech hodných zřetele podat žádost na hraničním přechodu.

Podmínkou udělení víza za účelem zaměstnání bude povolení k zaměstnání. Výjimkou z této podmínky budou případy, kdy povolení k zaměstnání nebude potřeba na základě mezinárodní smlouvy ( Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou č. 227/1993 Sb., o vzájemném zaměstnávání občanů) nebo stanoví-li tak zvláštní právní předpis - v tomto smyslu připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí novelu zákona o zaměstnanosti - výjimka zahrne výkonné umělce, pedagogy, sportovce apod., pokud výkon jejich práce na území České republiky nepřesáhne 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v kalendářním roce.

Úhradou zdravotní péče náhradním způsobem (§ 27 odst. 1 písm. b/) se rozumí její úhrada např. na základě mezinárodní smlouvy.

K § 30 - 34

Vízum k pobytu nad 90 dnů nahrazuje dosavadní institut povolování dlouhodobého pobytu. V jeho rámci bude umožněno dlouhodobé zaměstnání, podnikání, studium, resp. jakýkoliv jiný účel odůvodňující pobyt cizince na území České republiky po dobu delší než 90 dnů. Účel pobytu do víza uvádí diplomatická mise z důvodu, že tato mise vízum vyznačuje.

K jeho udělení se vyžaduje větší rozsah náležitostí než u ostatních víz (např. doklad prokazující dlouhodobý účel pobytu, předložení dokladu k posouzení trestní zachovalosti). Žádost lze podat pouze na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu (výjimkou je podání žádosti podle § 32). Dobu platnosti tohoto víza, popř. dobu pobytu, byla-li stanovena, vzhledem k účelu pobytu, kratší, než je doba platnosti, lze prodloužit v průběhu pobytu na území.

Důvody pro zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů byly stanoveny na základě požadavků aplikační praxe a spolu se správním vyhoštěním vytváří možnost ukončit předčasně pobyt cizince na území.

Důvody pro zrušení platnosti víza za účelem strpění pobytu byly stanoveny v návaznosti na účel tohoto víza (překážka vycestování).

K § 35 - 39

Nově je zavedeno vízum za účelem strpění pobytu, jako reakce na aplikační problémy v praxe.

Vízum za účelem strpění pobytu bude udělováno v případech, kdy bude objektivně vyloučeno vycestování cizince (např. je dlouhodobě upoután na lůžko a převoz nelze realizovat, čekání na dopravní spoj). Doba platnosti víza bude vázána na dobu existence překážky pro vycestování.

Z moci úřední bude toto vízum uděleno cizinci, v případě překážky vycestování -např. mu hrozí ve státě, kam má vycestovat mučení, či nelidské zacházení.

K § 40 - 48

Nově je zaveden institut dočasné ochrany. Vízum za účelem dočasné ochrany bude udělováno v případech, kdy vláda na základě naplnění podmínek pro dočasnou ochranu rozhodne o jejím poskytnutí. Úhradu nákladů spojených s pobytem nese stát, pokud cizinec nemůže tyto prostředky k pobytu hradit sám.

Dočasná ochrana vychází z Rezoluce Rady EU z 25. září 1995 o vzájemném sdílení břemene v souvislosti s přijetím a pobytem osob bez domova na bázi dočasného pobytu.

Dočasnou ochranu bude možné přiznat i příbuzným cizince, i když nesplňují podmínky pro její přiznání.

Povinnost podrobit se lékařskému vyšetření uložená cizinci pobývajícímu v rámci dočasné ochrany je nezbytná pro bezproblémový průběh tohoto pobytu.

Cizinec se v rámci dočasné ochrany považuje pro účely zaměstnání, v zájmu eliminace nákladů spojených s poskytováním dočasné ochrany, za cizince s trvalým pobytem.

Ustanovení § 47 vytváří předpoklad pro zapojení se Úřadu Vysokého komisaře OSN do problematiky dočasné ochrany.

K § 49 - 50

Jedná se o speciální ustanovení týkající se cizinců požívajících diplomatických imunit a výsad podle mezinárodního práva, jejichž pobyt bude považován za pobyt přechodný po celou dobu přidělení. V daném případě není rozlišován tzv. pobyt na krátkodobá či dlouhodobá víza. S ohledem na působnost Ministerstva zahraničních věcí je problematika udělování diplomatických a zvláštních víz svěřena tomuto ústřednímu správnímu úřadu.

Může se jednat o jakýkoliv druh víza podle tohoto návrhu zákona označený za vízum diplomatické nebo vízum zvláštní.

Prohlášení neplatnosti diplomatického víza nebo zvláštní víza spadá do působnosti Ministerstva zahraničních věcí.

K § 51 - 64

Tato část návrhu upravuje společná ustanovení k vízum.

K § 51

Definice víza byla převzata z rozhodnutí tzv. Vídeňské skupiny Rady Evropy č. 29 ze dne 20. 5. 1992 (Štrasburk) o vízové praxi a je upravena pro potřeby návrhu. Doba platnosti víza není podle návrhu zákona vždy totožná s dobou opravňující cizince k pobytu na území. Návrh zákona u některých typů víz nepředpokládá prodlužování doby jejich platnosti (krátkodobá víza).

K § 52

Ustanovení dovoluje ze zákonem stanovených důvodů omezit cizince určením hraničního přechodu nebo omezením územní platnosti víza. Z obdobných důvodů se zakládá i možnost zkrátit dobu platnosti víza.

K § 53

Žádost o udělení víza bude možné v zájmu ochrany České republiky, mimo několika  výjimek stanovených v návrhu, podat pouze v zahraničí. O udělení víza rozhoduje buď Ministerstvo zahraničních věcí (diplomatická mise), nebo policie.

K § 54

Žádost o udělení víza je obsahově vymezena tak, aby umožňovala její řádné posouzení. Rozsah požadovaných údajů vychází z obdobné praxe vyspělých států.

K § 55

V zájmu objektivnosti posouzení žádosti o udělení víza se stanoví podmínka, že náležitosti k žádosti nesmí být starší 180 dnů. Ustanovení dovoluje v zájmu České republiky, např. v případě návštěvy na základě pozvání státní instituce, upustit od předkládání náležitostí k žádosti o udělení víza. Jedinou výjimkou je povinnost předložit platný cestovní doklad. Obdobné upuštění pak může plynout i z mezinárodní smlouvy.

K § 56

Důvody pro neudělení víza byly stanoveny na základě poznatků aplikační praxe. V případě důvodů podle § 56 odst. 2 může policie udělit vízum, i když bude shledán důvod pro jeho neudělení, pokud by důsledky spojené s neudělením víza byly nepřiměřené k důvodu, pro který lze vízum neudělit.

K § 57

Ustanovení respektuje zásadu odpovědnosti policie i Ministerstva zahraničních věcí za vyloučení udělení víza ”nežádoucímu cizinci”.

K § 58

Ustanovení zakládá obecné zmocnění pro vyznačování víz. S výjimkami stanovenými návrhem zákona, např. v případě udělení víza na státních hranicích České republiky, bude vízum vyznačovat diplomatická mise nebo konzulární úřad na základě faktu, že bylo rozhodnuto o udělení víza. V některých případech by vyznačení víza do cestovního dokladu bylo v rozporu se zájmem žadatele (mohlo by být překážkou pro udělení víza jiného státu). Proto se ustanovením § 58 odst. 2 zakládá možnost vyznačit vízum mimo cestovní doklad.

K § 59

Návrh zákona vychází z předpokladu, že cizinci mladší 15 let nemusí mít vlastní cestovní doklad či vlastní vízum, pokud cestují se svým zákonným zástupcem. Proto se v § 59 umožňuje vztáhnout platnost víza i na osobu v něm zapsanou, vedle osoby, které bylo vízum uděleno.

K § 60

Prodloužení doby pobytu nebo doby platnosti víza bude podle § 60 prováděno na území České republiky. V zájmu vyloučení předčasných či naopak pozdních podávání žádostí se stanoví lhůta, během které je cizinec oprávněn podat žádosti. Oprávnění nezaniká např. v případě, kdy cizinec lhůtu zmešká z důvodů hospitalizace cizince v průběhu lhůty. Pokud nastanou tyto, na vůli cizince nezávislé důvody, končí oprávnění až čtvrtý pracovní den po zániku uvedených důvodů.

K § 61

Důvody pro zrušení platnosti krátkodobého víza byly stanoveny na základě poznatků aplikační praxe. U některých důvodů může policie upustit od zrušení platnosti víza,i když při své činnosti tento důvod shledá, za předpokladu, že by důsledky spojené se zrušením platnosti víza byly nepřiměřené k důvodu, pro který lze platnost víza zrušit. Toto řešení umožní policii např. vyhodnotit intenzitu ohrožení veřejného pořádku a zvážit, zda tato intenzita vyžaduje zrušení platnosti víza. Stejně tak lze vážit, zda porušení povinnosti je natolik závažné, aby byla zrušena platnost víza.

K § 62

Ustanovení vytváří předpoklad pro zánik víza ze zákona,včetně vymezení případů, kdy platnost víza zaniká v souvislosti s vycestováním z území.

K § 63

Nepodání vysvětlení bude mít za důsledek neudělení víza. V případě pobytu v zahraničí bude vysvětlení podávat diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu. Při pobytu na území toto vysvětlení podá policii.

K § 64

Ustanovení vymezuje obsah pojmu studium pro potřeby udělování víza za účelem studia.

K Hlavě IV

Návrh předpokládá možnost trvalého pobytu na základě uděleného povolení k pobytu a možnost trvalého pobytu ze zákona.

Povolení k pobytu umožňuje nejvýhodnější druh pobytu cizinců na území České republiky.

Cizincům mladším 15 let bude povolení k pobytu prokazovat pravomocné rozhodnutí. Ostatním cizincům bude povolení k pobytu prokazovat průkaz o povolení k pobytu.

K § 65

Bez ”čekací lhůty” může o povolení k pobytu požádat pouze cizinec uvedený v § 65. Jedná se o cizince, který má příbuzenské vazby na státního občana, nebo cizince, který žádá z důvodů hodných zřetele. Dále lze umožnit okamžité přiznání povolení k pobytu cizinci, je-li to v zahraničně politickém zájmu České republiky. V zájmu zajištění souladu s Úmluvou o právech dítěte, která zájem dítěte nadřazuje nad ostatní zájmy byla řešena i problematika osvojení cizince státním občanem České republiky a státního občana České republiky cizincem. Vzhledem ke skutečnosti, že podle § 3a zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky ”dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky, nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci rozsudku o osvojení.” , byla zapracována toliko možnost, aby o trvalý pobyt mohl požádat cizinec, který osvojí státního občana České republiky. Úprava podle bodu 7. reaguje na možnost, že v některých případech osvojení dítěte cizincem může dítě pozbýt občanství.

K § 66

Podle § 66 může cizinec požádat o povolení k pobytu za účelem sloučení s jiným cizincem, kterému již povolení k pobytu bylo uděleno, po osmi letech nepřetržitého pobytu. Tato lhůta vychází z potřeby dosáhnout nezbytného stupně integrace cizince do společnosti. Lhůta byla zvolena s ohledem na obdobnou úpravu cizineckého režimu ve Spolkové republice Německo.

K § 67

Každý cizinec může požádat o povolení trvalého pobytu na území po deseti letech nepřetržitého pobytu na území. Délka deseti let byla zvolena s ohledem na vyloučení přílivu cizinců na území tak, jak požadují dokumenty Evropské unie.

K § 68

Do doby ”čekacího” pobytu nebude, obdobně, jako např. ve Francii, započítávána doba pobytu za účelem studia.

K § 69

S výjimkou dvou skupin cizinců bude možné v souladu s trendem sledovaným tímto návrhem podávat žádosti o povolení k pobytu pouze v zahraničí. Podávání žádosti v zahraničí vylučuje neodůvodněné cesty na území, resp. znemožňuje zneužívání možnosti podání na území k pobytu za jiným účelem.

K § 70

Náležitosti vyžadované podle § 70 k žádosti o povolení k pobytu jsou nezbytné pro posouzení možnosti přiznání povolení k pobytu.

Menší požadavky jsou kladeny na žádost cizince, který žádá o povolení k pobytu za účelem sloučení s azylantem. Toto sloučení přichází v úvahu, jestliže cizinec nepožádá o přiznání azylu např. z důvodů strachu podle návrhu zákona o azylu.

K § 71

Ustanovení konkretizuje doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Rozsah prostředků je stanoven tak, aby umožnil bezproblémový pobyt cizince na území.

K § 72

Ustanovení vymezuje požadavky na náležitosti tak, aby umožnily objektivní posouzení žádosti o povolení k pobytu

K § 73 a 74

Platnost povolení k pobytu se v případě cizinců mladších 15 let se s ohledem na formu tohoto povolení váže na dosažení věku 15 let.

Naproti tomu je platnost průkazu povolení k pobytu stanovena pevnou dobou platnosti, kterou lze prodlužovat. Doba platnosti však může být zkrácena v návaznosti na platnost cestovního dokladu. Při stanovení doby platnosti - 10 let - bylo vycházeno z rozhodnutí Rady ze dne 4. března 1996 o statusu státních příslušníků třetích zemí dlouhodobě žijících na území členských států.

K § 75 a 76

Na základě uděleného povolení k pobytu se umožní cizinci, aby přicestoval do České republiky na vízum za účelem převzetí povolení k pobytu.

Doba pobytu je omezena, aby motivovala cizince k urychlenému převzetí povolení k pobytu. S touto dobou souvisí i povinnost dostavit se k převzetí tohoto povolení

K § 77

Ustanovení vymezuje den vzniku trvalého pobytu na území (výjimečný postup platí pro děti svěřené do náhradní výchovy rodinné péče nebo přijaté do ústavní péče rozhodnutím příslušného orgánu - trvalý pobytu ze zákona).

K § 78

Důvody pro které nelze vydat povolení k pobytu odpovídají důležitosti tohoto povolení a vycházejí z požadavků aplikační praxe.

K § 79

Ustanovení vymezuje důvody zániku platnosti povolení k pobytu ze zákona. V těchto případech nebude policie vydávat správní rozhodnutí.

K § 80

Důvody pro zánik platnosti povolení podle odstavce 1 jsou tak závažné, že nelze připustit možnost správní úvahy při jejich naplnění. Zánik manželství do 5-ti let trvalého pobytu má předcházet "fingovaným sňatků", se kterými aplikační praxe přichází do styku. Řešení je plně v souladu s názorem Evropského soudu pro lidská práva, že musí být zachována přiměřenost faktických dopadů rozdělení rodiny s důvody, pro které trvalý pobyt zanikne, např. judikát č. A l38/l988. Ochrana proti "fingovaným sňatků" vychází i z připravované právní úpravy států Evropské unie.

Naproti tomu důvody podle odstavce 2 dovoluji možnost uvážení, zda ad hoc lze důvod pro který je možné povolení k pobytu zrušit považovat za přiměřený k důsledkům tohoto zrušení.

Pobyt cizince, jemuž bylo zrušeno povolení k pobytu se ukončí rozhodnutím a udělením výjezdního víza z moci úřední.

K § 81 - 86

Průkaz povolení k pobytu je doklad, který bude cizinec užívat při pobytu na území. Jedná se o doklad vydávaný i podle dosavadní úpravy, který se jako takový osvědčil. Průkaz osvědčuje, vedle oprávnění pobývat na území i totožnost obdobně jako občanský průkaz.

Návrh zákona upravuje podmínky výměny rozhodnutí o povolení k pobytu za průkaz povolení k pobytu a podmínky prodlužování doby platnosti a výměny tohoto průkazu.

Z pořádkových důvodů se stanoví lhůta, během níž je cizinec oprávněn požádat o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu.

K § 87

Ustanovení vytváří možnost trvalého pobytu ze zákona tzv. nalezeným cizincům. Z pořádkových důvodů se takovému cizinci vydá z moci úřední potvrzení o oprávnění k trvalému pobytu na území. Ustanovení je koncipováno tak, aby umožnilo této kategorii cizinců bezproblémovou integraci do společnosti a následné získání, v případě zájmu, státního občanství České republiky. Po dosažení věku 15 let může tento cizinec na území pobývat pouze s cestovním dokladem.

Oproti současné úpravě tohoto druhu trvalého pobytu se vytváří předpoklady pro zánik oprávnění k trvalému pobytu ze zákona. V těchto případech nebude policie vydávat správní rozhodnutí .

K Hlavě V

K § 88 - 89

Ustanovení řeší problematiku pobytu cizince, který se narodil na území tak, aby tento cizinec od okamžiku narození měl zákonem dočasně upraven pobyt ze zákona. V rámci tohoto pobytu ze zákona pak lze tomuto cizinci legalizovat pobyt formou  některého z druhu pobytu podle návrhu zákona.

Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území . Návrh však v případě narození cizince cizinci s povolením k pobytu (s právem na trvalý pobyt) narozenému cizinci trvalý pobyt ze zákona nepřiznává.

Pozn.: Podle § 3 zákona č. 40/1993 Sb. nabývá dítě narozením státní občanství České republiky

a) je-li alespoň jeden rodič státním občanem České republiky (včetně prokázání otcovství.. podle § 4) nebo

2. jsou-li rodiče bezdomovci, alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí.

Podle § 3a cit. zákona - dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci o osvojen

Podle §5 cit. zákona je fyzická osoba mladší 15 let nalezená na území České republiky státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu.

K Hlavě VI

K § 90 až 92

Ustanovení stanoví podmínky pro vycestování tak, aby cizinec vycestoval ještě v době povoleného pobytu. Předpokládá se provedení hraniční kontroly cizince. Důvod pro odepření pobytu má vyloučit nežádoucí případy pobytu nezletilců na území. Bez víza jsou oprávněny vycestovat např. cizinci s povolením k pobytu

Překročení státních hranic při vycestování lze uskutečnit, obdobně jako při vstupu, pouze přes hraniční přechod. Zákon připouští možnost překročení státních hranice i na jiném místě, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva (např. smluvní úprava bezvízového styku se Slovenskem, smluvní úpravy v oblasti vzájemné pomoci při katastrofách a haváriích).

Nově je zavedena povinnost související s překračováním státních hranic v místech, kde hraniční přechod není umístěn přímo na státních hranicích. Lhůta, ve které je cizinec povinen po překročení státních hranic podrobit se hraniční kontrole nebo po provedení hraniční kontroly překročit státní hranici, je stanovena na základě požadavků praxe.

Odepření vycestování bude možné pouze na základě hodnověrného poznatku. Z hlediska zdroje informace není důležité, kdo tuto informaci poskytne

K Hlavě VII

K § 93 - 97

Z dosavadní úpravy se přejímá osvědčená 3 denní lhůta k hlášení pobytu, který je uskutečňován na vízum, stejně tak jako 30 denní lhůta u pobytu, ke kterému se vízum nevyžaduje. Nově se zakládá povinnost splnit ohlašovací povinnost pro děti, kterým vzniká oprávnění k trvalému pobytu ze zákona. Naproti tomu ohlašovací povinnost se nebude vztahovat na okruh cizinců stanovených mezinárodní smlouvou (např. Dohoda mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil - sdělení MZV č. 297/l996). Z ohlašovací povinnosti jsou vyloučení i cizinci, kterým zajišťuje ubytování Ministerstvo vnitra- dočasná ochrana, ale i další okruh cizinců - např. cizinci ve výkonu trestu odnětí svobody.

K § 98

Hlášení změn pobytu je vedle povinnosti hlásit pobyt, nezbytným předpokladem aktuálnosti přehledu o místě pobytu cizinců na území.

K § 99 až 102

Návrh zákona specifikuje osobu ubytovatele a stanoví příslušné povinnosti, které přiměřeně, s ohledem na specifika pobytu cizinců, odpovídají povinnostem ubytovatele upraveným zákonem č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.

Nově se stanoví, že ubytovatelem je ten, kdo ubytovává za úhradu nebo současně ubytovává více než pět cizinců (nevztahuje se na cizince, kteří jsou k ubytovateli v příbuzenském vztahu). Ubytováním za úhradu se rozumí zejména hotelová zařízení,ubytovny, internáty, ale i případy povolených živností. Úhradou se rozumí i jiná úhrada než pouze finanční.

Nově se rovněž upravuje možnost digitalizovaného počítačového plnění povinnosti hlášení pobytu cizinců ubytovatelem, které lze do budoucna předvídat jako žádoucí.

Kontrolou ubytovaného cizince nesmí být narušen jeho soukromý nebo rodinný život.

K Hlavě VIII

K § 103

Ustanovení přejímá z dosavadní úpravy osvědčené povinnosti a je doplněno o některé nové povinnosti, které si vyžádala praxe (např. povinnost chránit doklady vydané podle tohoto zákona před ztrátou, odcizením, poškozením nebo zneužitím, strpět ve stanovených případech snímání daktyloskopických otisků a pořizování obrazových záznamů).

K § 104

V zájmu omezení množství cizinců, kteří jsou na území dopravení bez příslušných dokladů se ukládá dopravci povinnost dopravit takového cizince z území. Obdobná úprava je běžná i v jiných státech.

K § 105

V zájmu bezproblémového vyřízení dalšího pobytu cizince se ukládá povinnost vazebním věznicím nebo věznicím informovat neprodleně o ukončení pobytu cizince v tomto zařízení.

K § 106

Tatopovinnost je nezbytná v zájmu neprodleného ukončení pobytu cizince, který již nemá oprávnění být zaměstnán na území.

K § 107

Ustanovení upravuje další povinnosti nezbytné pro bezproblémovou aplikaci návrhu zákona. Zásadní povinností pak v tomto případě je povinnost osoby, která pozvala cizince k pobytu, uhradit újmu, která České republice vznikne při nedodržení závazků uvedených v pozvání. S cílem vyloučit zneužívání institutu pozvání účelovým odstupováním od závazku v průběhu pobytu pozvaného cizince se zakládá možnost odstoupení od závazku pouze v případě, kdy pozvaný cizinec nepobývá na území.

K Hlavě XI

K § 108 - 114

Ustanovení vymezuje jednotlivé druhy cestovních dokladů, na jejichž základě může cizinec vstoupit, pobývat a vycestovat z území, a základní požadavky na tyto doklady.

Doklady podle § 108 odst. 1 písm. a) se rozumí cestovní doklady, které Česká republika uznala mezinárodní smlouvou, např. při sjednávání dohod o zrušení vízové povinnosti nebo jiným způsobem, např. diplomatickou nótou.

Doklady podle § 108 odst. 1 písm. b) se rozumí doklady, které nemusí být příslušným orgánům předem známé, avšak na základě znaků obsažených v těchto dokladech je možné je uznat za cestovní doklad opravňující k pobytu na území.

Doba platnosti cestovního průkazu totožnosti se u cizinců pobývajících na území, s výjimkou strpění pobytu, stanoví na 180 dnů z důvodu vytvoření časového předpokladu pro získání příslušného víza pro vycestování a též z důvodu požadavků uplatňovaných ze strany některých států na minimální časovou platnost cestovních dokladů.

Platnost cestovního průkazu totožnosti se v případě cizinců pobývajících na území v rámci strpění pobytu odpovídá době platnosti víza uděleného za účelem strpění pobytu.

Návrhem zákona se zavádí nový druh cestovního dokladu České republiky - cizinecký pas. Uvedený cestovní doklad bude vydáván cizincům, kterým byl povolen trvalý pobyt a z různých důvodů si nemohou zabezpečit prodloužení platnosti dosavadního cestovního dokladu, případně si opatřit nový cestovní doklad (např. pro rozpad státu, dočasný ozbrojený konflikt) a cizincům, kterým bylo uděleno vízum za účelem dočasné ochrany, pokud nebudou mít vlastní cestovní doklad ( v těchto případech bude sloužit rovněž jako doklad totožnosti). Cizinecký pas představuje obdobu cestovního pasu občanů České republiky.

Cestovní průkaz totožnosti bude vydáván k vycestování z území po ztrátě vlastního cestovního dokladu, kdy cizinec si nemůže zajistit vydání náhradního cestovního dokladu na území České republiky. Dále může být vydán k vycestování dětí ponechaných na území z důvodů např. hospitalizace. Nově bude cestovní průkaz totožnosti vydáván cizincům, kterým bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu.

V zájmu realizace vyhoštění cizince se zakládá možnost, aby Policie České republiky z moci úřední vydávala cestovní průkaz totožnosti cizincům, kteří s cílem bránit vyhoštění např. zničí vlastní cestovní doklad.

K § 115

Důvody pro odnětí cestovního dokladu podle odstavce dva odpovídají důvodům, pro které lze odejmout cestovní doklad státnímu občanu České republiky. Tyto důvody se jeví jako dostatečné. Závazkem se pro účely odnětí cestovního dokladu rozumí jakýkoliv závazek, který má peněžní charakter, za podmínky, že byl nařízen výkon rozhodnutí pro jeho neplnění.

K § 116

Ustanovení vymezuje důvody, pro které lze považovat cestovní doklad za neplatný. Forma právní fikce neplatnosti byla zvolena zejména s ohledem na důvod podle písmena e) - podoba.

K § 117

V aplikační praxi se množí případy, kdy cizinec se prokazuje cizím dokladem jako dokladem vlastním, nebo má u sebe cizí cestovní doklady a není schopen tuto skutečnost hodnověrně zdůvodnit. Proto se v zájmu vyloučení možnosti neoprávněného nakládání s cestovními doklady navrhuje možnost zadržení takového dokladu.

K Hlavě X

K § 118

Oproti současnému stavu, kdy existuje institut zákazu pobytu a institut vyhoštění se zavádí pouze institut správního vyhoštění.

V souladu s čl. 4 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod se vylučuje se možnost hromadného ( přesněji řečeno kolektivního) vyhoštění cizinců (vyhoštění více cizinců na jedno rozhodnutí) z důvodu, že je lze podřadit pod znak definující jejich sociální skupinu (např. rasový původ, náboženské smýšlení nebo stejná státní příslušnost. Návrh respektuje požadavek individuálního posuzování každého případu.

Právní fikce pobytu v případě neoprávněného zdržování se cizince např. na území platí pouze pro účely řízení o správním vyhoštění. V těchto případech nebude možné podat žalobu k soudu proti správnímu rozhodnutí

K § 119 a 120

Návrh zákona rozlišuje mezi správním vyhoštěním z přechodného pobytu a správním vyhoštěním z trvalého pobytu.

Nepřevzal se současný stav, kdy bylo možné uložit zákaz pobytu v případě, že soud neuložil trest vyhoštění. Pokud soud neshledal důvody pro uložení tohoto trestu se jeví jako ústavně nevhodné, aby obdobné rozhodnutí učinil správní orgán.

Řízení o správním vyhoštění bude probíhat podle správního řádu. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění bude možné podat žalobu, která má odkladný účinek.

Doba, na kterou lze stanovit platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, byla stanovena podle závažnosti jednání cizince. Tam, kde je to vhodné je připuštěna úvaha policie omezená požadavkem přiměřenosti důvodu pro správní vyhoštění a důsledků tohoto vyhoštění. Např. je nutno brát do úvahy skutečnost, že cizinec vede skutečný rodinný život na území a se státem, jehož je státním příslušníkem, jej ve skutečnosti nic nespojuje. Z rozhodnutí Evropského soudu lze dovodit, že respektování rodinného života musí někdy převážit nad požadavkem ochrany veřejného pořádku.

K § 122

V době platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vstoupit na území. Zákon však v zájmu odstranění tvrdosti dovoluje v mimořádných případech umožnit vstup na území v době této platnosti. Na základě úvahy policie lze povolit vstup cizince za účelem návštěvy příbuzných, event. pohřbu příbuzného. Vždy bude povolen vstup cizince, který je na území předvolán státním orgánem. Úvaha policie je limitovaná nutností posoudit přiměřenost mezi důvodem pro správní vyhoštění a důvodem pro udělení víza nebo povolení vstupu. Vždy musí přihlédnout k délce trvání správního vyhoštění a důvodu pro který bylo rozhodnuto o správním vyhoštění. Na základě poznatků o konkrétním případu pak rozhodne o povolení vstupu. O každém případu nepovolení vstupu se pro účely kontroly musí sepsat záznam.

Další možností zmírnění tvrdosti zákona je zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění na žádost cizince.

K § 123

Ustanovení stanoví postup při úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním cizince.

K Hlavě XI

K § 124 - 129

Ustanovení vymezuje podmínky zajištění cizince za účelem správního vyhoštění a za účelem předání podle mezinárodní smlouvy.

Zajištěný cizinec za účelem správního vyhoštění je oprávněn požádat soud o přezkum zákonnosti tohoto zajištění. Zařízení, v němž je cizinec zajištěn, je povinno jeho žádost neprodleně odeslat (§ 146).

Předkladatel návrhu zastává názor, že toto řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Listina v článku 8 odst. 2 jednoznačně umožňuje, aby byl cizinec zbaven svobody i rozhodnutím policie, pokud se toto opírá o zákon. Návrh zákona stanoví jak důvody zajištění, tak způsob zajištění. Soulad je shledáván i s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která každému, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem přiznává právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné (§ 188 návrhu zákona). Povinnost předvést zajištěného cizince před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu pravomoci podle Úmluvy se nevztahuje na tento případ (cizinec nebyl zatčen za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu...).

Smlouvou podle § 125 odst. 2 je např. Vídeňská úmluva konzulárních stycích.

Hlava XII

K § 130 - 151

Cizinec musí být do 48 hodin od zajištění umístěn do Zařízení, které je vytvořeno pro ubytování zajištěných cizinců. Podle ”nebezpečnosti” cizince bude umístěn buď do části se zmírněným režimem zajištění, nebo do části s přísným režimem zajištění.

Cizinec bude mít po dobu zajištění nárok na odpovídající stravu, ošacení, může přijímat balíčky, uspokojovat své kulturní potřeby , přijímat návštěvy atd. Zaručena je i péče o zdraví.

K obnovení vnitřního pořádku a bezpečnosti v zařízení může policie použít donucovací prostředky.

Upraven je i postup v případě ukončení zajištění.

Cizinci se po dobu zajištění za účelem správního vyhoštění poskytne zdravotní péče v souvislosti s úrazem nebo náhlým onemocněním, nařízenou karanténou nebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví. Náklady spojené s poskytnutím zdravotní péče nese stát.Úhradu nákladů vzniklých zdravotnickému zařízení zajišťuje Ministerstvo vnitra z kapitoly státního rozpočtu Všeobecná pokladní správa.

Hlava XIII

K § 152 a 153

Úpravu průvozu cizince přes území České republiky si vyžádaly mezinárodní závazky České republiky. Úprava v zájmu bezpečnosti cizince i bezpečnosti ostatních osob dovoluje vykonat jeho osobní prohlídku. Náklady spojené s průvozem hradí ten, kdo o průvoz žádá.

K § 154 a 155

Obdobně, jako je tomu i v jiných státech, vytváří se kategorie cizinců, jejichž vstup na území České republiky je nežádoucí. Je to buď cizinec s uloženým trestem vyhoštění nebo cizinec, který byl vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění, anebo cizinec, zařazený do evidence nežádoucích osob z důvodu podle § 154 odst. 2. Pojem nežádoucí osoba je právně novým pojmem.

S ohledem na závažné důsledky spojené se zařazením cizince do evidence nežádoucích osob se zařazení podle § 154 odst. 2 podmiňuje zachováním přiměřenosti mezi důvodem pro toto zařazení a důsledky tohoto zařazení. Policie má za povinnost přezkoumávat důvody, které vedly k zařazení cizince do uvedené evidence, popř. požádat toho, kdo uplatnil požadavek na zařazení do evidence, o provedení tohoto přezkumu.

Hlava XIV

K § 156 a 157

Jako správní delikt bude posouzena doprava cizince bez dokladů opravňujících ke vstupu na území a porušení povinnosti ze strany ubytovatele.

Návrh zákona přebírá osvědčené skutkové podstaty přestupků a doplňuje některé nové, na základě poznatků praxe. Ustanovení o odpovědnosti dopravce se nevztahují na dopravu cizinců, kteří vstupují na území s úmyslem požádat zde o azyl. Podmínky jejich vstupu a pobytu upravuje návrh zákona o azylu

Konstrukce výše pokut stanovena za využití životního minima byla zvolena s ohledem na potřebu pravidelných valorizací. Řešení tak umožní zachovat stále reálnou výši pokuty.

Pro úplnost se uvádí, že připravovaná novela zákona o přestupcích si mj. klade za cíl nalézt řešení, které by reagovalo na dosavadní nefunkčnost pokut, které nejsou v blokovém řízení zaplaceny na místě - např. odejmutím věci pachateli přestupku.

Hlava XV

K § 158 až 160

Úprava informačních systémů, vedle jejich vymezení, dále stanoví, kdo je oprávněn k poskytování údajů uchovávaných v těchto informačních systémech, dobu, po kterou lze uchovávat tyto údaje a formu uchovávání. V souladu s možnostmi danými zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, se úprava částečně od tohoto zákona odchyluje (omezení rozsahu údajů poskytnutých cizinci na základě žádosti podle zákona č. 256/1992 Sb.).

Hlava XVI

K § 161 - 166

Tato hlava vymezuje vedle působnosti Ministerstva zahraničních věcí i působnost jednotlivých útvarů policie pověřených plněním výkonu státní správy v oblasti pobytu cizinců.

K § 167

Ustanovení vymezuje oprávnění policie nezbytná k plnění úkolů podle tohoto návrhu.

Oprávnění se přebírají ze současné právní úpravy. Nově se rozšiřuje oprávnění policie snímat daktyloskopické otisky a pořizovat obrazové záznamy v souvislosti s udělováním víza za účelem dočasné ochrany a s prohlašováním víza za neplatné. V prvém případě je toto oprávnění odůvodněno ochranou před případným zneužitím dočasné ochrany (např. cizinci, kteří při vstupu na území nebudou mít cestovní doklady). Ve druhém případě se jedná o opatření, které umožní ztotožnit v případě přicestování na jiný cestovní doklad (přicestování pod jiným jménem).

Pobytovou kontrolou se rozumí prověřování podmínek stanovených tímto zákonem k pobytu na území ze strany Policie České republiky. Kontrola se provádí mimo místa, kde se provádí hraniční kontrola.

Hlava XVII

Obsahuje úpravu řízení na úrovni správních orgánů a dále úpravu odlišností soudního přezkumu.

K § 168

Část řízení podle návrhu zákona bude realizována mimo působnost zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Podle správního řádu se bude postupovat například při řízení o vydání povolení k pobytu, prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu nebo zrušení platnosti povolení k pobytu, o vydání cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. e), prodloužení doby platnosti cizineckého pasu anebo odnětí těchto dokladů, o správním vyhoštění o poskytnutí finančního příspěvku. Správní řád bude tedy užit tam, kde může dojít k zásahům do práv zásadnější povahy.

K § 169

S ohledem na specifika státní správy v oblasti pobytu cizinců se stanoví odchylky od správního řádu. Není např. nutné vydávat rozhodnutí podle správního řádu, jestliže bude cizinci povolení k pobytu vydáno.

K § 170

Zmocnění pro diplomatickou misi (§ 170 odst. 1) pamatuje na případy, kdy vyžadování osobní účasti by bylo nepřiměřenou zátěží pro cizince.

K § 171

Ustanovení, v souladu s Listinou základních práv a svobody, vylučuje z možnosti soudního přezkumu ta rozhodnutí, kterými nedochází k zásahům do základních práv a svobod.

K § 172

S ohledem na specifika vázaná k pobytu cizinců se stanoví odlišnosti oproti obecné úpravě žaloby proti správnímu rozhodnutí.

Odkladný účinek žaloby se přiznává toliko žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění, protože se jedná o závažný zásah do práv cizince a vyloučení odkladného účinku by mohlo mít za důsledek vedení ”nespravedlivého procesu”.

S ohledem na odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění by bylo potřeba novelou občanského soudního řádu uložit soudu, aby o této žalobě rozhodl do 60 dnů.

Odkladný účinek žaloby nezakládá právo na automatické prodloužení doby platnosti víza nebo doby pobytu na území na vízum či prodlužování platnosti průkazu o povolení k pobytu.

Hlava XVIII

K § 173

Nebyl shledán aplikační důvod, pro který by cizinec s trvalým pobytem musel mít po dobu tohoto pobytu udělené vízum.

K § 174

Pojem trestní zachovalosti byl vymezen tak, aby odpovídal požadavkům aplikační praxe.

K § 175

Uzavřením mezinárodní smlouvy se může České republika zavázat k postupu, který bude odlišný od postupu podle tohoto návrhu. Protože vytváří zákonný předpoklad přednosti mezinárodní smlouvy.

K § 176

Ustanovení řeší v návaznosti na nové pojetí úhrady zdravotní péče v České republice úhradu této péče některým skupinám cizinců.

K § 177

Ustanovení vymezuje, co se rozumí totožností pro účely tohoto návrhu.

K § 178

Pro účely tohoto návrhu se vymezuje způsobilost k právním úkonům. Na soukromoprávní způsobilost návrh odkazuje pouze tam, kde je to aplikačně vhodné.

K § 179

V zájmu zachování souladu s mezinárodně právními závazky České republiky se do návrhu zahrnuje úprava překážek vycestování. Jedná se o ustanovení, které zabrání nucenému vycestování cizince do země, která je pro něj určitým způsobem nebezpečná.

K § 180

Ustanovení vymezuje podmínky ověření pozvání a důvody pro odepření tohoto ověření tak, aby bylo eliminováno riziko zneužívání tohoto institutu.

Hlava XIX

K § 181

V případech, kdy vláda České republiky rozhodne o zrušení vízové povinnosti (nově stanovena podmínka vzájemnosti), bude povinna tak učinit svým nařízením. Doposud bylo řešeno formou usnesení vlády.

Zmocněním vlády ke stanovení dočasné ochrany (bývalého dočasného útočiště) se reaguje na potřebu řešení složitých situací ve světě, které mohou nastat (obdobně jako byla situace s běženci ze zaniklé Socialistické federativní republiky Jugoslávie). Zákon stanoví podmínky v jejichž rámci může o poskytnutí dočasné ochrany vláda rozhodnout.

Nařízení vlády se jeví jako odpovídající forma pro stanovení úlev z vízové povinnosti i pro rozhodnutí o poskytování dočasné ochrany.

K § 182

Hraniční přechody jsou určeny k různým účelům. Proto se jeví se jako nezbytné stanovit seznam a účel těchto přechodů předpisem, kterým však nemusí mít formu vyhlášky. Vyhláškou se však navrhuje stanovit podrobnosti k fotografii.

K § 183 a 184

Přechodná ustanovení byla navržena tak, aby byl zajištěn bezproblémový přechod ze současné na novou právní úpravu.

Dosavadní rozhodnutí vlády o zrušení vízové povinnosti (např. vůči USA, Kanadě, Japonsku) zůstávají v platnosti po dobu dvou let. Tato doba se jeví jako dostatečná pro formální změnu těchto rozhodnutí do podoby nařízení vlády vydaného podle § 181.

ČÁST DRUHÁ , TŘETÍ a čtvrtá

K § 185, 186 a 187

V souvislosti s novým pojetím návrhu zákona je potřeba novelizovat zákon o Policii České republiky, zákon o správních poplatcích a zákon o cestovních dokladech.

Část pátá

K § 188

Hlava XI návrhu zákona obsahuje úpravu, podle níž bude Policie České republiky oprávněna rozhodnout za zákonem stanovených podmínek o zajištění cizince. V § 124 odst. 3 se zakotvuje právo zajištěného cizince podat návrh na řízení, v němž soud rozhodne o zákonnosti zajištění a nařídí jeho propuštění, je-li zajištění nezákonné. Závazek poskytnout v takovém případě osobám soudní ochranu vyplývá z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která v čl. 5 odst. 4 stanoví, že ”Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.”.

Navrhuje se novelizací občanského soudního řádu stanovit specifická pravidla pro toto soudní řízení. Na toto řízení nelze bez zvláštní úpravy aplikovat obecná pravidla nalézacího soudního řízení podle části třetí občanského soudního řádu, neboť soudní řízení musí respektovat skutečnost, že o zajištění bylo vydáno správní rozhodnutí. Nelze však postupovat ani podle části páté občanského soudního řádu (správní soudnictví), které je založeno pouze na přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy.

Navrhuje se soudní kontrola zákonnosti zajištění cizince vymezit tak, že jí bude podléhat jak kontrola zákonnosti rozhodnutí o zajištění, tak i plnění zákonem stanovených podmínek pro trvání zajištění. Cizinec bude proto oprávněn se návrhem domáhat přezkoumání zákonnosti pravomocného rozhodnutí o zajištění a rozhodnutí o jeho propuštění na svobodu, a bude i oprávněn se návrhem domáhat rozhodnutí o propuštění na svobodu, bude-li mít za to, že zákonem stanovené podmínky pro trvání zajištění pominuly a zajištění mělo být ukončeno.

Vzhledem k tomu, že zajištění cizince je vážným zásahem do jeho práv, navrhuje se upravit soudní řízení tak, aby probíhalo s maximálním urychlením, současně však musí umožňovat, aby soud rozhodoval na základě náležitě zjištěného skutkového stavu.

Bude-li podán návrh na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o zajištění, bude soud posuzovat zákonnost tohoto rozhodnutí jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní; pokud dospěje k závěru, že rozhodnutí o zajištění bylo vydáno správně, návrh cizince zamítne, v opačném případě rozhodnutí o zajištění cizince zruší a zároveň rozhodne o jeho propuštění na svobodu. Může však nastat i situace, kdy v době rozhodování o zajištění byly splněny zákonem stanovené podmínky pro zajištění a rozhodnutí o zajištění bylo vydáno v souladu se zákonem, tyto podmínky však v mezidobí pominuly.

ČÁST šestá

K § 189

Návrhem bude zrušena dosavadní zákonná úprava.

K § 190

Datum účinnosti bylo navrženo tak, aby byl vytvořen prostor pro seznámení se s novou úpravou.

V Praze dne 28. dubna 1999

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman v.r.

ministr vnitra

PhDr. Václav Grulich v.r.