Návrh zákona o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky byl zpracován v návaznosti na novelizaci ustanovení článků 39 a 43 Ústavy České republiky a k zabezpečení závazků, které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy ze dne 4. dubna 1949 (dále jen “Washingtonská smlouva”), Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil ze dne 19. června 1951(dále jen “NATO SOFA”), Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil ze dne 19. června 1995 (dále jen “PfP SOFA”) a dalších mezinárodních smluv vztahujících se k členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy.
Washingtonská smlouva je zakládací listinou Organizace Severoatlantické smlouvy, charakterizuje tuto organizaci jako partikulární organizaci k zajištění individuální nebo kolektivní sebeobrany tak, jak o ní hovoří článek 51 Charty Organizace spojených národů.
NATO SOFA upravuje statutární otázky ozbrojených sil členských států Organizace Severoatlantické smlouvy, které jsou po dohodě vyslány ke službě na území jiné smluvní strany.
V případě PfP SOFA se jedná o smlouvu, na základě které se členské státy Organizace Severoatlantické smlouvy a ostatní státy zúčastněné v Partnerství pro mír dohodly, že budou ve vzájemných vztazích týkajících se postavení ozbrojených sil na území druhého státu uplatňovat ustanovení NATO SOFA.
Problematiku realizace vojenských cvičení v současné době řeší usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 29. dubna 1994 č. 384 a usnesení Senátu ze dne 12. listopadu 1997 č. 137.
K uplatňování ustanovení NATO SOFA se Česká republika zavázala tím, že dne 2. listopadu 1995 přistoupila k PfP SOFA, v jejímž článku I je zakotveno, že všechny členské státy PfP SOFA budou uplatňovat ustanovení NATO SOFA, jako kdyby všechny členské státy PfP SOFA byly smluvními stranami NATO SOFA.
Některá ustanovení NATO SOFA jsou pro značný odstup od doby jejího přijetí postupným vývojem v současné době poněkud překonána. Toto poznání vede k tomu, že jednotlivé smluvní strany NATO SOFA upravují podmínky pobytů cizích ozbrojených sil na jejich území vlastními zákony a z nich pak vycházejí při sjednávání dvoustranných mezinárodních smluv o pobytech ozbrojených sil, a to buď mezi smluvními stranami NATO SOFA, nebo mezi smluvními stranami NATO SOFA a PfP SOFA.
V zákoně je upravena problematika překračování státních hranic, průjezdu a přeletu, pobytu, potřebných dokladů, celních otázek, používání vojenské techniky, výstroje a výzbroje, poskytování prostředků a služeb, používání spojovacích prostředků včetně radiových, zdravotní péče, odpovědnosti za vzniklé škody, jejich řešení a vypořádání a uplatňování jurisdikce v případě řešení přestupků.
Nezbytnost přijetí navrhovaného zákona vyplývá z potřeby odchylně upravit některé existující právní instituty českého právního řádu. Text navrhovaného zákona je v souladu s návrhem na změnu ústavy České republiky.
V současné době je navrhována novela Ústavy České republiky, kde má být v čl. 39 odst. 3 stanoveno, že k přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu, k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky nebo s pobytem cizích ozbrojených sil na území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů. V čl. 43 odst. 2 by mělo být uvedeno, že Parlament vyslovuje souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky a s pobytem cizích ozbrojených sil na území České republiky. V nově navrhovaných odstavcích 3, 4 a 5 zmíněného článku mají být zakotveny případy, kdy bude moci o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo její území a o pobytu spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky rozhodovat vláda. Konkrétně se jedná o :
plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jejímž členem je Česká republika,
účast na záchranných pracích, při přírodních katastrofách, ekologických nebo průmyslových haváriích,
vyslání ozbrojených sil České republiky mimo její území a o pobytu spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky v případě plánovaných vojenských cvičení,
průjezdu a přeletu spojeneckých ozbrojených sil.
Navrhovaný zákon zapadá do komplexu právní úpravy zákonů branného zákonodárství, které jsou v současné době projednávány v Poslanecké sněmovně.
Podmínky pobytu ozbrojených sil cizích států, jakož i vysílání vlastních ozbrojených sil do zahraničí jsou ve státech, které jsou smluvními stranami NATO SOFA (např. SRN, Francie, Velká Británie, Rakousko), a v současné době i v nových členských zemích NATO (např. Maďarsko, Polsko) upraveny zvláštními zákony. Z dikce těchto zákonů pak jednotlivé státy vycházejí při sjednávání dvoustranných mezinárodních smluv, které upravují právní postavení a podmínky pobytu cizích ozbrojených sil na území přijímajícího státu. K rozhodování o přijímání cizích ozbrojených sil a vysílání vlastních vojenských jednotek do zahraničí za účelem účasti na vojenských cvičeních jsou na základě zmíněných zákonů zmocněny vlády jednotlivých států.
Předkládaný zákon je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právními akty Evropských společenství. Česká republika tak projevuje svou připravenost a schopnost podílet se v plném rozsahu na společné zahraniční a bezpečnostní politice.
Předpokládá se, že finanční náklady související s prováděním tohoto zákona budou hrazeny z výdajů kapitoly Ministerstva obrany bez dalších požadavků vůči státnímu rozpočtu.
K § 1:
Cílem zákona je upravit postavení ozbrojených sil jiných států při pobytu na území České republiky.
K § 2:
Vymezení základních pojmů zpřesní výklad některých postupů a stanovení pravomocí a odpovědnosti příslušných vojenských a civilních orgánů státní správy a justičních orgánů. Stane se i závazným sjednocujícím vodítkem pro sjednávání mezinárodních smluv o pobytech ozbrojených sil. V souladu se zněním návrhu na novelizaci ustanovení čl. 43 Ústavy České republiky byly v zákoně zakotveny pojmy “spojenecké ozbrojené síly” a “cizí ozbrojené síly”. Vzhledem k tomu, že od 12. března 1999 je Česká republika členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy a je společně s ostatními členskými státy vázána dohodou o kolektivní sebeobraně podle čl. 51 Charty OSN, jak uvádí čl. V Washingtonské smlouvy, se jak v návrhu na novelizaci Ústavy České republiky, tak i v tomto zákoně rozlišují “spojenecké” a “cizí” ozbrojené síly. Pod pojmem “spojenecké ozbrojené síly” jsou zahrnuty ozbrojené síly všech členských států NATO. “Cizími ozbrojenými silami” jsou ozbrojené síly jiných států, než jsou členské státy NATO.
K § 3:
Úprava právních poměrů a pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky vychází z premisy dodržování právního řádu České republiky. Pokud však mezinárodní smlouva, k jejímuž provedení není třeba zákona, která je Parlamentem schválená, vyhlášená a závazná pro Českou republiku, stanoví jinak, je tato mezinárodní smlouva bezprostředně závazná a má přednost před zákonem. V praxi to bude znamenat, že podmínky pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky se budou řídit podle mezinárodní smlouvy, pokud tato mezinárodní smlouva bude uvedenou problematiku upravovat odlišně od právních předpisů České republiky.
K § 4:
Právní úprava překračování státních hranic, pobytu cizinců a prokazování se cestovními doklady, zejména zákon č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, ve znění zákona č. 150/1996 Sb., a zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje odkaz na možné mezinárodní závazky. Tímto návrhem zákona se úprava problematiky překračování státních hranic, pobytu cizinců a předkládání cestovních dokladů rozšiřuje o použití osobní identifikační karty člena vojenského personálu ozbrojených sil jiných států jako například stanoví čl. III NATO SOFA, kde je zakotveno, že u příslušníků ozbrojených sil bude vyžadována pouze osobní identifikační karta vydaná vysílajícím státem, obsahující jméno a příjmení, datum narození, hodnost, služební číslo, je-li uděleno, služební zařazení, fotografii a individuální nebo kolektivní rozkaz k přesunu, který potvrzuje status jednotlivce nebo skupiny jako příslušníka nebo příslušníků ozbrojených sil a potvrzující nařízený přesun.
Zdravotní osvědčení podle ustanovení odst. 2 nebude vyžadováno obligatorně.
Ustanovení odst. 3 vyjadřuje reciprocitu v uznávání řidičských oprávnění. V praxi to znamená, že členové vojenského a civilního personálu ozbrojených sil jiných států mohou na území České republiky řídit bez předchozí řidičské zkoušky veškerou vojenskou techniku, k jejímuž řízení mají oprávnění.
K § 5:
S ohledem na zvláštní postavení cizinců, kteří tvoří vojenský a civilní personál je třeba tyto cizince obecně osvobodit od vízové a ohlašovací povinnosti, jakož i od povinnosti žádat o povolení k zaměstnání, které se podle ustanovení § 2 odst. 4 zák. č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje též, má-li cizinec vykonávat práci na území České republiky v pracovním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho k výkonu této práce vyslal na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou.
Dále je umožněn bezcelní dovoz vojenského materiálu a přiměřeného množství zboží určeného pro výhradní potřebu ozbrojených sil. Jde o úpravu, která se osvědčila a jde o podmínky obdobné jako v čl. XI NATO SOFA. Obdobně se upravuje možnost bezcelního dovozu vojenské techniky a přiměřeného množství potravin, zásob a jiného zboží pro výhradní potřebu ozbrojených sil a závislých osob.
Vzhledem k postavení závislých osob není nutné pro ně stanovit další osvobození, kromě osvobození od vízové povinnosti a od cla za zboží dovezené pro jejich výhradní spotřebu.
K § 6:
V daném případě navrhovaná úprava vyjadřuje závazky, které mimo jiné vyplývají z čl. V a XI NATO SOFA. Jedná se pouze o osvobození od silniční daně. NATO SOFA neupravuje osvobození od poplatků za použití dálnic a rychlostních komunikací; v článku XI odst. 2 písm. c) se hovoří pouze o osvobození vozidel ozbrojených sil od všech daní, které se platí v souvislosti s používáním silnic. Dálniční poplatky, poplatky za přejezdy mostů a průjezdy tunely budou hrazeny, neboť není možné u všech zahraničních partnerů zajistit reciprocitu. Některé výjimky z provozu, které se týkají např. vyšší hmotnosti a rozměrů vozidel, zatížení jejich náprav apod., se musí řešit s příslušnými státními orgány v souladu se zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Služební vozidla ozbrojených sil by měla být označena kromě poznávací značky i národním rozlišovacím znakem, jako uvádí např. čl. V NATO SOFA. Národním rozlišovacím znakem se rozumí označení vojenské techniky znakem, který používají ozbrojené síly. V České republice je například používán znak kruhového tvaru obsahující tři výseče v barvách státní vlajky.
K § 7:
Nošení stejnokroje je upraveno obdobně jako v zákoně o ozbrojených silách České republiky, podle něhož vojenský stejnokroj a vojenské odznaky jsou oprávněni nosit jen vojáci v činné službě. Současně se přitom vychází také z úpravy čl. V NATO SOFA, který stanoví, že příslušníci ozbrojených sil budou za obvyklých okolností nosit uniformu. Při přechodu státních hranic musí mít příslušníci pravidelných jednotek ozbrojených sil na sobě uniformu. Podmínky nošení a držení vojenské zbraně jsou převzaty z NATO SOFA a nejsou v rozporu se zák. č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem zákona o ozbrojených silách České republiky. V daném případě není důvod řešit odlišně nošení vojenského stejnokroje a nošení a držení vojenské zbraně.
K § 8:
Ustanovení upravuje úkoly Ministerstva obrany a dalších rezortů při zajišťování pobytu ozbrojených sil jiných států na našem území, neboť smluvně na základě reciprocity tyto úkoly přebírají zúčastněné státy jak z NATO SOFA, tak i z bilaterálních smluv (např. o podmínkách pobytu cizích ozbrojených sil na území České republiky a o bezplatném recipročním poskytování zdravotní péče). Při zajišťování požadavků ozbrojených sil jiných států týkajících se přesunu a provozu vojenské techniky budou vojenské orgány České republiky vystupovat jako účastníci řízení s odpovědností za případné škody. Těmto orgánům adresují vojenské orgány ozbrojených sil jiných států svoje konkrétní žádosti o zabezpečení přesunu. Pohraniční odbavení ozbrojených sil jiných států zajistí vojenské orgány České republiky ve spolupráci s orgány cizinecké a pohraniční policie a celními orgány. Obdobně se bude postupovat i při vyřizování žádostí o dočasné zřízení a provozování telekomunikačních zařízení a neveřejných telekomunikačních sítí.
Lékařská a stomatologická péče bude poskytována vojenskému a civilnímu personálu ozbrojených sil jiných států a závislým osobám za stejných podmínek jako srovnatelnému personálu ozbrojených sil České republiky. Pravidlem bude, že platby za ošetření nebo léčení vojenského a civilního personálu ozbrojených sil jiných států a závislých osob ve vojenských zdravotnických zařízeních v působnosti Ministerstva obrany v rozsahu neodkladné zdravotní péče a stomatologické ošetření v rozsahu akutních konzervačních a chirurgických výkonů budou hrazeny z rozpočtu Ministerstva obrany. Platby za jiné výkony ve vojenských zdravotnických zařízeních v působnosti Ministerstva obrany poskytnuté nad rámec neodkladné zdravotní péče, jakož i platby za ošetření nebo léčení v jiných, než výše uvedených zdravotnických zařízeních, bude hradit ten, komu byly poskytnuty.
K § 9:
Vojenské orgány vysílajícího státu mohou vůči členům vojenského a civilního personálu jeho ozbrojených sil a závislým osobám vykonávat pravomoc ve věcech přestupků v případě, že byl porušen chráněný zájem pouze jeho ozbrojených sil a nebo pokud na ně byla přenesena pravomoc, která jinak náleží příslušným orgánům České republiky. Předpokládá se, že se bude jednat o méně závažné přestupky. Přenesení pravomoci například v případě řešení dopravní nehody bude záviset na okolnostech, za nichž k nehodě došlo, kdo jsou její účastníci, místo nehody (veřejná komunikace nebo výcvikový prostor), výše škody, míra zavinění, zda se skutek stal při výkonu služby nebo mimo službu apod.
V odst. 2 je zakotvena povinnost orgánů činných v trestním řízení informovat neprodleně cestou Ministerstva obrany vojenské orgány vysílajícího státu o zadržení nebo vzetí do vazby člena vojenského nebo civilního personálu ozbrojených sil tohoto státu nebo závislé osoby.
K § 10:
Vychází se z obecné odpovědnosti za škody způsobené v souvislosti s výkonem služby podle zákona o ozbrojených silách České republiky. Předpokládá se, že při řešení konkrétních případů náhrady škody mezi Českou republikou a vysílajícím státem se bude postupovat například podle ustanovení čl. VIII NATO SOFA, který obsahuje podrobnosti týkající se náhrady škody i podmínek možného vzdání se tohoto nároku. V zákoně byla zakotvena zásada, že za veškeré škody odpovídá Česká republika, neboť tento zákon nemůže ukládat povinnosti jinému státu. Rozsah náhrady škody včetně konkrétního vypořádání se stanoví stejně, jako kdyby škodu způsobily ozbrojené síly České republiky.
K § 11:
Zásadně se počítá s cvičeními jen ve vojenských újezdech a vojenských zařízeních, při cvičeních letectva ve vymezených leteckých koridorech a na vojenských letištích v návaznosti na právní úpravu využití vzdušného prostoru pro civilní letectví.
Předpokládá se, že ochrana prostorů, v nichž budou ozbrojené síly vysílajícího státu dislokovány, bude realizována po dohodě s příslušnými vojenskými orgány České republiky. V této dohodě budou mimo jiné vymezeny i konkrétní podmínky použití vojenské zbraně příslušníky vysílajícího státu. Vnitřní pořádek a bezpečnost budou zajišťovat vojenské orgány vysílajícího státu po dohodě s vojenskými orgány České republiky podle vlastních právních předpisů. Vojenská policie vysílajícího státu může působit mimo prostory dislokace pouze ve spolupráci s příslušnými orgány České republiky a v souladu s jejím právním řádem.
Ostatní podmínky pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky se řídí právním řádem České republiky, pokud speciální mezinárodní smlouva podle ustanovení § 3 tohoto zákona nestanoví jinak. To znamená, že ozbrojené síly při vojenských cvičeních na území České republiky se mimo jiné musí řídit příslušnými ustanoveními předpisů o ochraně životního prostředí a dodržovat právní předpisy týkající se nakládání s odpady apod. V těchto případech se bude jednat zejména o opatření směřující k předcházení znečišťování životního prostředí a ekologické zpracování veškerého odpadu vzniklého z činnosti ozbrojených sil.
K § 12:
Účinnost se stanoví dnem 1. ledna 2000, vzhledem k předpokladu, že k uvedenému datu nabude účinnosti v současné době připravovaná novela Ústavy České republiky, jakož i ostatní zákony branného zákonodárství.
V Praze dne 28. dubna 1999
Miloš Zeman v.r.
předseda vlády
v.z. Jan Kavan v.r.
ministr obrany
1) Severoatlantická smlouva ze dne 4. dubna 1949, vyhlášená pod č. 66/1999 Sb.
2) § 2 odst. 10 až 12 zákona č. .../1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.
3) Například § 31 odst. 3 zákona č. .../1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.
4) Například § 42 zákona č. .../1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.
5) Například § 43 zákona č. .../1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.