Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o Ústavním soudu

K čl. I

K bodu 1

V souladu s navrhovaným čl. 87 odst. 2 Ústavy se rozšiřuje výčet kompetencí Ústavního soudu o preventivní kontrolu ústavnosti mezinárodních smluv podle nového znění čl. 10 a navrhovaného čl. 10a Ústavy. S ohledem na povahu těchto mezinárodních smluv z hlediska jejich postavení v právu České republiky se tato kompetence svěřuje plénu Ústavního soudu, což odpovídá i stávající právní povahou obdobné kompetenci pléna rozhodovat o zrušení zákonů a jiných právních předpisů.

K bodu 2

S ohledem na to, že nález Ústavního soudu ve věci samé bude významnou součástí výkladu ústavního pořádku České republiky, je žádoucí, aby požadavky na rozhodnutí v plénu Ústavního soudu odpovídaly požadavkům na rozhodování v ob­dob­ných právně zásadních případech.

K bodu 3

Nelze vyloučit, že ratifikace mezinárodní smlouvy nebo přistoupení k vícestranné úmluvě bude vyžadovat urychlené projednání. V takovém případě je nutno upravit urychlený postup Ústavního soudu, a to přímo ex lege (§ 71d odst. 1 návrhu). Protože však taková situace nebude pravidlem, bude věcí účastníka řízení, aby určil, že o návrhu bude rozhodnuto urychleným postupem.

K bodu 4

S ohledem na závažnost návrhu se navrhuje, aby odmítnutí takového návrhu bylo možné pouze jednomyslným usnesením senátu ve smyslu § 43 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.

K bodu 5

S ohledem na nově koncipovanou povahu mezinárodních smluv z hlediska jejich postavení v právním řádu České republiky se navrhuje, aby nálezy Ústavního soudu se stanoviskem ke slučitelnosti takové smlouvy s ústavním pořádkem České republiky byly vyhlašovány ve Sbírce zákonů. Ve Sbírce mezinárodních smluv, která by měla být zřízena na základě návrhu zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, by takový nález neměl být publikován, neboť nejde o mezinárodní smlouvu, nýbrž především o stav vnitrostátního práva. Takovým nálezem se sice nerozhoduje ve věci závazné mezinárodní smlouvy, nicméně s ohledem na evidenční funkci Sbírky zákonů je vhodné, aby takový nález byl vyhlášen, neboť bude vázat nejen účastníky řízení v konkrétním složení (mimo skupiny poslanců nebo senátorů), nýbrž i např. Poslaneckou sněmovnu v jejím dalším volebním období. Kromě toho půjde o významnou součást závazného výkladu ústavního pořádku České republiky.

K bodu 6

Podle dosavadního znění zákona o Ústavním soudu je vláda oprávněna předložit návrh na zrušení pouze jiného právního předpisu, než je zákon. Mezi oprávněnými navrhovateli v rámci přezkumu ústavnosti zákonů však uvedena není. Tento stav není zcela v souladu s dualistickou koncepcí výkonné moci v Ústavě České republiky a již vůbec neodpovídá ústavní roli vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci, kterému je svěřena odpovědnost za provádění zákonů schvalovaných Parlamentem. V této souvislosti se navrhuje, aby vláda získala oprávnění podat návrh na přezkum ústavnosti zákona, o jehož ústavnosti má odůvodněné pochybnosti, nicméně za jehož výkon nese ústavní odpovědnost. Vláda podle platného ústavního stavu nemá žádné prostředky, jak přimět prezidenta, který oprávněným navrhovatelem je, aby takový návrh podal. Jeví se proto účelné, aby vláda takové oprávnění získala.

K bodu 7

Nové ustanovení reaguje jednak na novou ústavní úpravu místa mezinárodních smluv v právním řádu České republiky, jednak na rozšíření nařizovací pravomoci vlády o oprávnění vydávat nařízení s mocí zákona k provedení závazků ke sbližování práva vyplývajících z Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé podle navrhovaného čl. 78 odst. 2 Ústavy.

Navrhovaná ústavní úprava tím, že stanoví bezprostřední závaznost a přednost před zákonem těch ustanovení mezinárodních smluv, k jejichž provedení není třeba zákona, svěřuje aplikaci těchto ustanovení smluv především do působnosti obecných soudů. Mezi taková ustanovení patří i ustanovení o lidských právech a svobodách. Soudce již nebude oprávněn v případě rozporu zákona a ustanovení o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě přerušit řízení a navrhnout Ústavnímu soudu, aby rozpor posoudil a případně odstranil zrušením části nebo celého zákona. Bude tak moci učinit jen tehdy, pokud by se aplikací zákona dostal do rozporu s některou součástí ústavního pořádku (čl. 112 odst. 1 Ústavy), nikoliv již ale s mezinárodní smlouvou, byť by obsahovala ustanovení o lidských právech a svobodách. Zároveň je však Ústavní soud podle navrhovaného čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněn rušit zákony a nařízení vlády podle navrhovaného čl. 78 odst. 2 Ústavy, jestliže shledá jejich rozpor s ústavním zákonem nebo s ustanovením o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě. Tuto působnost mu svěřuje Ústava a není proto třeba ji dále rozvádět v zákoně o Ústavním soudu.

Naopak vzhledem k tomu, že navrhované znění Ústavy připodobňuje zákon a nařízení vlády s mocí zákona vydané podle čl. 78 odst. 2, je třeba podobnost těchto forem výslovně uvést v zákoně o Ústavním soudu, protože v tomto případě Ústava nebude zmíněná nařízení vlády v kompetenčním ustanovení čl. 87 Ústavy výslovně uvádět. Obdobně je tomu již dnes u zákonných opatření Senátu.

K bodu 8

Ustanovení dává do souladu dosavadní znění § 66 odst. 2 s navrhovaným čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.

K bodům 9 až 11 a 13 až 16

Zdůvodnění jako u bodu 8.

K bodu 12

Klíčovým bodem novely zákona o Ústavním soudu je nový oddíl druhý, který upravuje postup Ústavního soudu při uplatňování jeho nové kompetence, kterou zakládá navrhovaný čl. 87 odst. 2 Ústavy. Protože jde o zvláštní řízení se zvláštními důsledky, nelze analogicky použít všech ustanovení § 64 až 71 zákona o Ústavním soudu. Proto jsou jednotlivé náležitosti postupu řízení před Ústavním soudem upraveny zvláště. Předmětem řízení budou mezinárodní smlouvy podle nového znění čl. 10 a navrhovaného čl. 10a Ústavy, což je třeba zdůraznit v textu, neboť nové znění Ústavy bude rozlišovat několik druhů mezinárodních smluv, z nichž preventivní kontrole budou podléhat právě uvedené smlouvy.

K § 71a

V návrhu se vychází z předpokladu, že preventivní kontrola ústavnosti je zcela mimořádným druhem řízení před Ústavním soudem. Proto je přípustnost takového návrhu velmi úzce omezena pouze na případy skutečné prevence, kdy je proces vstupu obsahu mezinárodní smlouvy do práva České republiky v závěrečné etapě. Ústavní soud proto nebude moci být zatěžován návrhy, kterými by si někdo pouze zjišťoval jeho stanovisko či požadoval dobrozdání.

Návrh může podat pouze ten subjekt, který má o mezinárodní smlouvě rozhodovat, popř. v zájmu respektování čl. 6 Ústavy je třeba poskytnout procesní prostředek pře­hlasované kvalifikované menšině, aby se obrátila k Ústavnímu soudu obdobně jako v pří­pa­dě zákona. S ohledem na zvláštnosti preventivní kontroly se tak může stát jen před ratifikací smlouvy, nikoli až po té, co se stane vnitrostátně závaznou.

Postupně tak mohou návrh předložit komora Parlamentu, skupina poslanců nebo senátorů a prezident republiky. Návrh přesně z hlediska vnitrostátního práva vymezuje období, ve kterém se tak může stát.

Návrh může podat pouze ten, kdo se přímo účastní na procesu ratifikace a má naléhavý právní zájem na určení ústavnosti takové mezinárodní smlouvy. Jako první je to některá z komor Parlamentu jako celek na základě svého usnesení v případě, že obdržela návrh na vyslovení souhlasu s mezinárodní smlouvou. Toto právo by měla mít do okamžiku, kdy schválí návrh, neboť jinak by z jejího pohledu nešlo o preventivní kontrolu, tj. předběžnou ochranu před neústavním krokem. Pak už nikoli, neboť by nebylo racionální, aby něco schválila a následně ústavnost svého rozhodnutí sama zpochybňovala.

Je věcí jednacího řádu, kolik podpisů se bude vyžadovat pro návrh usnesení, aby se komora obrátila na Ústavní soud. Komory však mohou odmítnout vyslovit souhlas, a tím problém vyřešit samy, aniž by byl zatěžován Ústavní soud. Stejně tak mohou návrh odmítnout z jiných důvodů (vláda nezíská většinu), které se souladem mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem nemusejí mít nic společného.

Skupina poslanců nebo senátorů může podat návrh až od okamžiku, kdy byla přehlasována, tj. od schválení smlouvy v jejich komoře Parlamentu, neboť do té doby mají možnost komoru přesvědčit v diskusi, že smlouva není v souladu s ústavním pořádkem. Pokud budou většinou přehlasováni, je třeba jim poskytnout možnost ochrany. Navrhuje se počet 41, resp. 17 osob jako v případě zákonů. Protože jde o ochranu menšiny, je možno tuto menšinu identifikovat, tj. v případě jejího přehlasování.

Prezident si jako poslední činitel celé procedury (spolu s kontrasignujícím členem vlády) může zjednat jasno, zda je ratifikace, popř. přistoupení ke smlouvě z hlediska Ústavy v pořádku. V případě již podaného totožného návrhu skupinou poslanců či senátorů se uplatní překážka litispendence s tím, že § 71c bude platit jako lex specialis ve vztahu k § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Totožnost návrhu bude dána ustanoveními smlouvy, která bude třeba přezkoumat.

Vláda nebude oprávněným navrhovatelem, bude však ze zákona účastníkem řízení. Bylo by neracionální a odporovalo by i dnešní právní úpravě vztahů mezi státními orgány, kdyby státní orgán nějaký návrh předložil jinému orgánu s návrhem, aby jej schválil, a přitom současně svůj návrh zpochybnil. Vláda navrhne vyslovení souhlasu s mezinárodní smlouvou jen tehdy, když bude přesvědčena, že takový návrh je ústavně v pořádku, popř. jej předloží ve spojení s novelou ústavního předpisu, která problém odstraní. Vláda zajišťuje autentifikaci textu smlouvy. Pokud mezinárodní smlouva není podle vlády ústavně v pořádku, neměla by smlouvu předkládat ke schválení, dokud se překážka neodstraní. To, že k ra­ti­fi­ka­ci se vyžaduje kontrasignace předsedou nebo jím pověřeným členem vlády, na situaci nic nemění.

K návrhu bude třeba jako přílohu předložit texty mezinárodní smlouvy obdobně, jako to požaduje jednací řád Poslanecké sněmovny (§ 108 odst. 1).

Z povahy preventivní kontroly jako prostředku, který má zabránit vzniku rozporů mezi ústavním pořádkem České republiky a jejími mezinárodními závazky v podobě mezinárodních smluv podle nového znění čl. 10 a navrhovaného čl. 10a Ústavy, vyplývá, že kontrola ústavnosti těchto mezinárodních smluv musí proběhnout do jejich ratifikace. Pokud jde o počátek doby, ve kterém je možno takový návrh podat, nemůže to být dříve, než bude taková smlouva sjednána. V případě dvoustranných mezinárodních smluv to bude okamžikem autentifikace jejího textu podpisy, v případě vícestranných úmluv bude tento okamžik záviset na řadě okolností. Půjde např. o to, zda bude Česká republika zakládající stranou takové úmluvy nebo zda k takové vícestranné úmluvě bude dodatečně přistupovat.

Pro podání návrhu platí obecná ustanovení zákona o Ústavním soudu. Pokud jde o podání návrhu skupinou poslanců nebo senátorů, je pro posouzení oprávnění k podání návrhu rozhodující počet podpisů pod takovým návrhem. Půjde o stav v okamžiku podání návrhu, takže případný zánik mandátu nebude mít na požadovaný počet podpisů vliv. Ukončení volebního období Poslanecké sněmovny však bude mít vliv na opodstatněnost návrhu.

Podání návrhu je právní skutečností, jejímž následkem je překážka ratifikace takové mezinárodní smlouvy nebo překážka přistoupení k vícestranné úmluvě. Rozhodující bude okamžik, kdy Ústavní soud obdrží návrh, který splňuje stanovené požadavky. Nemělo by to však bránit projednávání návrhu druhou komorou.

K § 71b

Podat návrh bude možné pro každý aktivně legitimovaný subjekt různě. Do úvahy přicházel pojem “sjednání mezinárodní smlouvy”. Ten je ale termínem mezinárodního práva a má více významů v závislosti na tom, zda se jedná o smlouvu dvoustrannou (pak jde o podpis stranami) nebo vícestrannou (zde můžeme být původní smluvní stranou, avšak můžeme přistupovat k již sjednané smlouvě, kde jsme dosud stranou nebyli – např. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod do roku 1992; přístup k takové smlouvě by měl účinky podpisu a ratifikace zároveň). Proto je třeba vázat okamžik možnosti preventivní kontroly na právní skutečnosti ve smyslu vnitrostátního práva, konkrétně na okamžik předložení smlouvy Parlamentu, na okamžik jejího schválení (v případě prostředku ochrany menšiny) nebo na okamžik předložení smlouvy prezidentu republiky.

Těmito pravidly se bude řídit i posouzení přípustnosti návrhu.

K § 71c

Vláda a prezident republiky budou ex lege účastníky řízení s ohledem na své postavení v procesu přijímání mezinárodních smluv. Ústavní soud jim bude muset neprodleně doručit návrh, který má všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Plyne to nepřímo z § 71a odst. 4, kde je stanoveno, že takový návrh představuje překážku ratifikace mezinárodní smlouvy. Ze stejného důvodu bude účelné, aby byl ex lege účastníkem řízení Parlament v případě, že návrh nebyl podán některou z jeho komor.

K § 71d

S ohledem na okolnosti může být projednání návrhu naléhavé. V takovém případě je třeba stanovit pravidla, která se budou odchylovat od navrhovaného znění § 39 zákona (viz odůvodnění k bodu 3).

Pokud nenastanou důvody k odmítnutí návrhu nebo k zastavení řízení, bude povinností Ústavního soudu návrh projednat z hlediska uplatnění zásady oficiality. Z toho důvodu ani odvolání podpisu pod návrhem v případě skupiny poslanců nebo senátorů, popř. zánik jejich mandátu (mimo ukončení volebního období Poslanecké sně­movny), nebude překážkou dalšího postupu řízení.

Jediným kritériem hodnocení mezinárodní smlouvy podle nového znění čl. 10 a navrhovaného čl. 10a Ústavy bude její obsahový soulad s ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud nebude zjišťovat, zda taková smlouva byla platně sjednána (podepsána), zda k tomu měla vláda kompetenci atd. Tyto otázky by již překračovaly i rámec vnitrostátního práva a současně i rámec preventivní kontroly, která by se již z povahy věci měla omezit jen na obsahové otázky.

K § 71e

Přestože v rámci preventivní kontroly mezinárodních smluv podle nového znění čl. 10 a navrhovaného čl. 10a Ústavy půjde především o posouzení ústavním orgánem ochrany ústavnosti ve smyslu čl. 83, a nikoli o rozhodnutí o platném právu, navrhuje se, aby rozhodnutí Ústavního soudu mělo podobu nálezu. To odpovídá § 54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a současně čl. 89 Ústavy. Nález zjedná stav věci rozhodnuté ve smyslu § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Důsledkem vyhlášení nálezu bude ve smyslu čl. 89 odst. 3 Ústavy právní překážka ratifikace takové smlouvy nebo přistoupení k takové smlouvě. Protože tyto smlouvy zůstanou nadále součástí mezinárodního práva, nebude možné tuto překážku odstranit tím, že by taková smlouva byla schválena kvalifikovanou většinou potřebnou ke schválení ústavního zákona. V širším smyslu to bude znamenat, že s touto smlouvou nebude moci vyslovit souhlas Parlament dříve, než provede potřebné změny v ústavním pořádku České republiky. To vyplývá i z navrhovaného znění čl. 49 Ústavy, podle kterého se tyto smlouvy schvalují jako návrhy zákonů. Bude proto věcí příslušné sněmovny, zda projednání návrhu takové mezinárodní smlouvy odročí podle § 63 odst. 1 bod 1 a § 108 odst. 6 in fine zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, nebo zda návrh na vyslovení souhlasu s takovou smlouvou zamítne.

K bodu 17

Z kontextu ustanovení § 117 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že se jedná o ochranu lidských práv a svobod mezinárodním soudem. Jinak platí pro odůvodnění tohoto bodu obdobně odůvodnění k bodu 8.

K čl. II

Předpokládá se, že tento zákon nabude účinnosti spolu s navrhovanými změnami Ústavy České republiky, tzn. dnem 1. ledna 2000.

V Praze dne 28. dubna 1999

předseda vlády

Miloš Zeman v. r.

místopředseda vlády

a předseda Legislativní rady vlády

Pavel Rychetský v. r.

Za správnost:

ZÁKON

č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění

s vyznačením navrhovaných změn

§ 11

(1) Plénum je složeno ze všech soudců. Pokud tento zákon nestanoví jinak, může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců.

(2) V plénu Ústavní soud rozhoduje

1. o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen “Ústava”),

2. o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy,

3. o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,

4. o návrhu prezidenta na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,

5. o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,

6. v ostatních věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud senát nerozhodl, protože žádný z návrhů na usnesení nezískal většinu hlasů (§ 21 odst. 1),

7. o stanovisku k právnímu názoru Senátu, které se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu (§ 23),

8. o dalších věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud si to vyhradí,

9. i o úpravě svých vnitřních poměrů,

10. o ustavení senátů a o pravidlech rozdělení agendy mezi ně.

(3) Ústavní soud dále v plénu rozhoduje o návrzích na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.

§ 13

Rozhodnutí pléna je přijato, jestliže se pro ně vyslovila většina přítomných soudců. Jde-li však o rozhodnutí podle (čl. 87 odst. 1 písm. a) a g) nebo h) Ústavy)podle čl. 87 odst. 1 písm. a), g) a h) a čl. 87 odst. 2 Ústavy nebo o rozhodnutí přijímané na základě právního názoru, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, je přijato, jestliže se pro ně vyslovilo alespoň devět přítomných soudců.

§ 39

Naléhavost věci

Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. Tím nejsou dotčena ustanovení§ 71d odst. 1, § 97 odst. 3 a § 113.

§ 43

1. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,

2. neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, nebo

3. je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, nebo

4. jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo

5. jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, nebo

6. je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,

1. jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, nebo

2. jestliže shledá u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 a § 71a odst. 1 důvody k odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle písmena a).

(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, odůvodněno a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

§ 57

(1) Ve Sbírce zákonů České republiky (dále jen “Sbírka zákonů”) se vyhlašují nálezy, kterými Ústavní soud rozhodl

1. o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy,

2. o ústavní žalobě proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,

3. o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy(.),

d) o návrhu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.

(2) Ve Sbírce zákonů se vyhlašují výrok nálezu a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Ústavní soud může rozhodnout, že ve Sbírce zákonů nebude vyhlášeno odůvodnění jeho nálezu ve věci zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis nebyl ve Sbírce zákonů nebo v předcházejících obdobných sbírkách vyhlášen.

(3) Má-li právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu, který se nevyhlašuje ve Sbírce zákonů, všeobecný význam, může Ústavní soud rozhodnout, že tento právní názor bude uveřejněn ve Sbírce zákonů.

(4) Nálezy Ústavního soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů, předává redakci Sbírky zákonů neprodleně po jejich písemném vyhotovení předseda Ústavního soudu.

§ 64

Podání návrhu

(1) Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn podat

1. prezident republiky,

b) vláda,

c) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,

d)senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,

e)ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona.

(2) Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy je oprávněn podat

1. vláda,

2. skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,

3. senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,

4. ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona,

5. zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

(3) Návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení vydaného obcí v její samostatné působnosti může podat i přednosta okresního úřadu a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

(4) Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.

(5) Řízení o zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení může též zahájit plénum, jsou-li dány důvody podle § 78 odst. 2.

(6) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm. b a odstavce 2 písm. b) musí být podepsán požadovaným počtem poslanců nebo senátorů.

((7) Pokud se v tomto oddílu mluví o zákonu, rozumí se jím též zákonné opatření Senátu, které bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou podle čl. 33 odst. 5 Ústavy. Ústavním zákonem se pro podání návrhu na zahájení řízení soudem v souvislosti s jeho rozhodovací činností rozumí též mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy.)

(7) Pokud se v tomto oddílu mluví o zákonu, rozumí se jím též zákonné opatření Senátu, které bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou podle čl. 33 odst. 5 Ústavy, a nařízení vlády vydané podle čl. 78 odst. 2 Ústavy.

§ 66

Nepřípustnost návrhu

(1) Návrh je nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.

(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže ústavní zákon, zákon nebo (mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy) ustanovení o lidských právem a svobodách v mezinárodní smlouvě, s nimiž jsou podle návrhu přezkoumávané předpisy v rozporu, pozbyly před doručením návrhu Ústavního soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů.

§ 67

Zastavení řízení

(1) Jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví.

(2) Řízení se rovněž zastaví, jestliže pozbude platnosti ústavní zákon nebo zákon, anebo jestliže přestane být pro Českou republiku (závazná mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy) závazné ustanovení o lidských právech svobodách v mezinárodní smlouvě, s nimiž je podle návrhu zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu.

§ 68

Postup řízení

(1) Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů.

(2) Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, (mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy) ustanoveními o lidských právech a svobodách v mezinárodních smlouvách, popřípadě zákony, jedná-li se o jiný právní předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

§ 70

(1) Dojde-li po provedeném řízení Ústavní soud k závěru, že zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo (mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy) ustanoveními o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě, nebo že jiný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který v nálezu určí.

(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že nejsou dány důvody ke zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, návrh zamítne.

(3) Jestliže k zákonu nebo k jeho jednotlivým ustanovením, které Ústavní soud ruší, byly vydány prováděcí předpisy, Ústavní soud v nálezu současně vysloví, které prováděcí předpisy, popřípadě která jejich jednotlivá ustanovení pozbývají současně se zákonem platnosti.

Oddíl druhý

Řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10 a čl. 10a Ústavy s ústavními zákony

§ 71a

Podání návrhu

(1) Návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavními zákony podle čl. 87 odst. 2 Ústavy může podat

1. komora Parlamentu od okamžiku, kdy jí byla mezinárodní smlouva předložena k souhlasu,

2. skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od okamžiku, kdy byl s mezinárodní smlouvou Parlamentem vysloven souhlas,

3. prezident republiky od okamžiku, kdy mu byla mezinárodní smlouva schválená Parlamentem předložena k ratifikaci.

(2) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm. b) musí být podepsán požadovaným počtem poslanců nebo senátorů. Návrh může podepsat pouze poslanec nebo senátor, který hlasoval proti vyslovení souhlasu s mezinárodní smlouvou.

(3) K návrhu musí být přiložena mezinárodní smlouva alespoň v jednom autentickém znění a v českém překladu.

§ 71b

Nepřípustnost návrhu

(1) Návrh je nepřípustný, jestliže nebyl předložen v souladu s § 71a odst. 1 a 2.

(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže ústavní zákon, s nímž je podle návrhu mezinárodní smlouva v rozporu, pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů.

§ 71c

Účastníci řízení

Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též prezident republiky a vláda, a pokud není navrhovatelem některá z jeho komor, i Parlament.

§ 71d

Postup řízení

(1) Jestliže o to účastník řízení požádá, Ústavní soud projedná návrh mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, nejpozději však do jednoho měsíce od podání takové žádosti.

(2) Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů.

(3) Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah mezinárodní smlouvy z hlediska jejího souladu s ústavními zákony.

§ 71e

Nález a jeho právní následky

(1) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní smlouva je v rozporu s ústavním zákonem, vysloví tento nesoulad nálezem; v nálezu uvede, se kterým ustanovením ústavního zákona je mezinárodní smlouva v rozporu.

(2) Dojde-li Ústavní soud po provedením řízení k závěru, že mezinárodní smlouva není v rozporu s ústavním zákonem, rozhodne nálezem, že ratifikace mezinárodní smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Dosavadní oddíly (druhý až osmý) se označují jako oddíly třetí až devátý.

§ 72

(1) Ústavní stížnost jsou oprávněni podat

1. fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen “zásad orgánu veřejné moci”) bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo (mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy) ustanoveními o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě (dále jen “ústavně zaručené základní právo nebo svoboda”),

2. zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku (dále jen “územní samosprávný celek”) podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu.

(2) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

(3) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, platí pro ústavní stížnost obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu a pro toho, kdo ústavní stížnost podává (dále jen “stěžovatel”), obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.

(4) K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1).

§ 74

Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo (mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy) ustanoveními o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

§ 78

Přerušení řízení

(1) Jestliže byl spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení právního předpisu podle § 74, senát řízení přeruší a návrh na zrušení právního předpisu postoupí plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Přísluší-li projednání ústavní stížnosti plénu, projedná plénum i návrh na zrušení jiného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.

(2) Dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo (mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy)ustanoveními o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, řízení přeruší a podá návrh plénu na zrušení takového právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Pokud k takovému závěru dojde plénum v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, zahájí a provede řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy.

§ 82

Nález a jeho právní následky

(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví nebo ústavní stížnost zcela zamítne anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne.

(2) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti vysloví v nálezu

1. jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, které ústavně zaručené právo nebo svoboda, a jaké ustanovení ústavního zákona nebo (mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy) ustanovení o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo,

2. jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, v čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva na samosprávu, jaké ústavní zákony nebo zákony byly porušeny a jakým zásahem státu k tomuto porušení došlo, anebo

3. jde-li o návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, v čem je rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí dotýkající se její činnosti v rozporu s ústavními nebo jinými zákony.

(3) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud

1. zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo

2. jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

(4) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti zastupitelstva územního samosprávného celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, Ústavní soud

1. zruší napadené rozhodnutí státního orgánu, nebo

2. jestliže porušení zaručeného práva na samosprávu spočívalo v jiném zásahu státu, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva na samosprávu pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

(5) Bylo-li vyhověno návrhu politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, Ústavní soud napadené rozhodnutí zruší.

§ 117

Mezinárodní soud

Mezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona rozumí mezinárodní orgán oprávněný rozhodovat o stížnostech proti porušení lidských práv a základních svobod, jehož rozhodnutí jsou v České republice závazná podle (ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána) mezinárodních smluv s nimiž vyslovil souhlas Parlament, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny.