Důvodová zpráva
I.
Obecná část :
Zákonem č. 125/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.119/1992Sb.,o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., byl zaměstnanci na zahraniční pracovní cestě zakotven nárok na stravné v cizí měně ve výši poloviny denní sazby při každé zahraniční pracovní cestě, která trvá méně než 12 hodin v jednom kalendářním dni. Protože nárok na zahraniční stravné v cizí měně vzniká překročením státní hranice a minimální doba strávená na cizím státním území není stanovena, dochází v praxi ke vzniku nároku na polovinu denní sazby zahraničního stravného v cizí měně i při krátkodobých (několikaminutových) zahraničních pracovních cestách, které se mohou v kalendářním dni i několikrát opakovat. Součet jednotlivých nároků na stravné v cizí měně tak může mnohonásobně převyšovat základní sazbu stravného v cizí měně, stanovenou pro zahraniční pracovní cesty, které trvají déle než 12 hodin v kalendářním dni. Účel stravného v cizí měně - možnost stravovat se obvyklým způsobem v zahraničí - přitom není naplněn, protože se zaměstnanec v těchto případech na území cizího státu mnohdy ani nestravuje. Jako příklad lze uvést nároky členů osádky vlaku, který bez zastavení projíždí několik minut územím sousedního státu. Tato úprava, která byla přijata na základě návrhu poslanců, značně zvyšuje náklady zaměstnavatelů a současně ve své podstatě poskytuje zaměstnancům neodůvodněný nezdaněný příjem v cizí měně. Proto se navrhuje tento stav odstranit.
Platná úprava poskytování cestovních náhrad při zahraniční pracovní cestě neobsahuje postup při poskytování stravného v cizí měně v případech, kdy zaměstnanec v jednom kalendářním dni trvání zahraniční pracovní cesty projíždí několika státy. Postup zaměstnavatelů, který je usměrňován pouze výklady, se proto může ve stejných případech lišit. Je proto nutné zakotvit nároky zaměstnanců na výši stravného v cizí měně jednoznačně.
Současně je nutné zpřesnit postup při vyúčtování záloh poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnanci před začátkem zahraniční pracovní cesty v cizí měně. Úprava provedená zákonem č. 125/1998 Sb., která měla reagovat na skutečnost, že banky nevykupují drobná platidla cizích měn, ve svém důsledku omezuje nároky zaměstnanců v případech, kdy jim zaměstnavatel poskytl zálohu v nižší částce, než na kterou zaměstnanci vznikl nárok. I tento stav je proto nutné odstranit.
Navrhované změny jsou v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Právní akty Evropských společenství poskytování náhrad při pracovních cestách neupravují ani neusměrňují. Přijetím navrhovaných změn dojde k odůvodněné úspoře nákladů zaměstnavatelů a u zaměstnavatelů rozpočtové a příspěvkové sféry i k úsporám výdajů státního rozpočtu.
II.
Zvláštní část :
K čl.I
K bodu 1 a 2
Návrh nově upravuje nároky zaměstnance na poměrnou část základní sazby stravného v cizí měně v případech, kdy zahraniční pracovní cesta trvá v jednom kalendářním dni méně než 12 hodin s tím, že se vylučuje nárok na stravné v cizí měně, trvá-li tato cesta méně než 1 hodinu. Současně se stanoví jednoznačný nárok na výši stravného a měnu, ve které se stravné poskytuje v případech, kdy zaměstnanec v jednom kalendářním dni projíždí více státy.
Pokud zahraniční pracovní cesta v jednom kalendářním dni činí více než 12 hodin, ponechává se dosavadní úprava nároku na plnou základní sazbu stravného (celodenní stravné), neboť tato délka pracovní cesty již vyžaduje zajištění obvyklého celodenního stravování.
K bodu 3
Navrhuje se, aby doba zahraniční pracovní cesty, za kterou nově podle bodu 2 zaměstnanci nevznikne nárok na stravné v cizí měně, byla připočtena k době, která je rozhodná pro určení nároku na výši stravného v české měně, tj. k době trvání zahraniční pracovní cesty na území České republiky.
K bodu 4
S výjimkou zálohy na stravné v cizí měně zákon neupravuje, v jaké měně zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci zálohu na ostatní výdaje spojené se zahraniční pracovní cestou (výdaje na ubytování, dopravu a další nutné výdaje). Zaměstnavatel je povinen při tom vycházet z podmínek, za kterých se zahraniční pracovní cesta uskutečňuje (z předpokladu nutnosti výdajů na území konkrétních států). Výše a druh měny základních sazeb stravného v cizí měně jsou na základě zákonného zmocnění pro jednotlivé státy stanoveny vyhláškou Ministerstva financí.
Protože zaměstnavatel i zaměstnanec mohou mít zájem na poskytnutí zálohy na stravné i v jiné než stanovené měně, připouští zákon jejich dohodu. Je však nutné stanovit postup, podle kterého bude nárok na stanovenou výši stravného zachován. Navrhuje se proto při přepočtu stanovené výše stravného postupovat podle Kurzovního lístku České národní banky platného v den určení výše zálohy.
K bodu 5
Pro vyúčtování poskytnuté zálohy v cizí měně se navrhuje, aby zaměstnavatel byl povinen přijmout od zaměstnance přeplatek zálohy v nespotřebované poskytnuté měně nebo ve měně, na kterou ji zaměstnanec v zahraničí směnil, a to bez ohledu na hodnotu platidla. Pokud zaměstnanec již tyto cizí měny nemá, vrátí přeplatek v české měně. Zaměstnavatel může zaměstnancem vrácené přeplatky v cizích měnách použít k poskytnutí zálohy na výdaje při jiné zahraniční pracovní cestě. Pokud zaměstnavatel poskytl zálohu nižší než činí nároky zaměstnance, navrhuje se, aby rozdíl zaměstnanci doplatil vždy v české měně, neboť cizí měnu již zaměstnanec nemůže spotřebovat. Pro přepočet různých měn se navrhuje obdobný způsob jako při určování výše zálohy. Směnu uskutečněnou v zahraničí je zaměstnanec povinen prokázat dokladem o směně.
K čl. II
K bodu 1
Protože navrhovaná úprava mění nárok zaměstnance na výši stravného v cizí měně při zahraniční pracovní cestě a postup zaměstnavatele při vyúčtování poskytnuté zálohy, navrhuje se, aby u zahraničních pracovních cest zahájených před účinností nové úpravy, bylo postupováno podle dosavadní úpravy.
K bodu 2
Z důvodu naléhavosti navrhovaných změn se doporučuje stanovit účinnost zákona dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.
V Praze dne