Důvodová zpráva

Důvodová zpráva k Návrh na změnu zákona o cestovních náhradách

Sněmovní tisk: č. 242, 3. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

Důvodová zpráva

Obecná část :

Zákonem č. 125/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.119/1992Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., byl zaměstnanci na zahraniční pracovní cestě zakotven nárok na stravné v cizí měně ve výši poloviny denní sazby při každé zahraniční pracovní cestě, která trvá méně než 12 hodin v jednom kalendářním dni. Protože nárok na zahraniční stravné v cizí měně vzniká překročením státní hranice a minimální doba strávená na cizím státním území není stanovena, dochází v praxi ke vzniku nároku na polovinu denní sazby zahraničního stravného v cizí měně i při krátkodobých (několikaminutových) zahraničních pracovních cestách, které se mohou v kalendářním dni i několikrát opakovat. Součet jednotlivých nároků na stravné v cizí měně tak může mnohonásobně převyšovat základní sazbu stravného v cizí měně, stanovenou pro zahraniční pracovní cesty, které trvají déle než 12 hodin v kalendářním dni. Účel stravného v cizí měně - možnost stravovat se obvyklým způsobem v zahraničí - přitom není naplněn, protože se zaměstnanec v těchto případech na území cizího státu mnohdy ani nestravuje. Jako příklad lze uvést nároky členů osádky vlaku, který bez zastavení projíždí několik minut územím sousedního státu. Tato úprava, která byla přijata na základě návrhu poslanců, značně zvyšuje náklady zaměstnavatelů a současně ve své podstatě poskytuje zaměstnancům neodůvodněný nezdaněný příjem v cizí měně. Proto se navrhuje tento stav odstranit.

Platná úprava poskytování cestovních náhrad při zahraniční pracovní cestě neobsahuje postup při poskytování stravného v cizí měně v případech, kdy zaměstnanec v jednom kalendářním dni trvání zahraniční pracovní cesty projíždí několika státy. Postup zaměstnavatelů, který je usměrňován pouze výklady, se proto může ve stejných případech lišit. Je proto nutné zakotvit nároky zaměstnanců na výši stravného v cizí měně jednoznačně.

Současně je nutné zpřesnit postup při vyúčtování záloh poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnanci před začátkem zahraniční pracovní cesty v cizí měně. Úprava provedená zákonem č. 125/1998 Sb., která měla reagovat na skutečnost, že banky nevykupují drobná platidla cizích měn, ve svém důsledku omezuje nároky zaměstnanců v případech, kdy jim zaměstnavatel poskytl zálohu v nižší částce, než na kterou zaměstnanci vznikl nárok. I tento stav je proto nutné odstranit.

Navrhované změny jsou v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Právní akty Evropských společenství poskytování náhrad při pracovních cestách neupravují ani neusměrňují. Přijetím navrhovaných změn dojde k odůvodněné úspoře nákladů zaměstnavatelů a u zaměstnavatelů rozpočtové a příspěvkové sféry i k úsporám výdajů státního rozpočtu.

II.

K čl.I

K bodu 1 a 2

Návrh nově upravuje nároky zaměstnance na poměrnou část základní sazby stravného v cizí měně v případech, kdy zahraniční pracovní cesta trvá v jednom kalendářním dni méně než 12 hodin s tím, že se vylučuje nárok na stravné v cizí měně, trvá-li tato cesta méně než 1 hodinu. Současně se stanoví jednoznačný nárok na výši stravného a měnu, ve které se stravné poskytuje v případech, kdy zaměstnanec v jednom kalendářním dni projíždí více státy.

Pokud zahraniční pracovní cesta v jednom kalendářním dni činí více než 12 hodin, ponechává se dosavadní úprava nároku na plnou základní sazbu stravného (celodenní stravné), neboť tato délka pracovní cesty již vyžaduje zajištění obvyklého celodenního stravování.

K bodu 3

Navrhuje se, aby doba zahraniční pracovní cesty, za kterou nově podle bodu 2 zaměstnanci nevznikne nárok na stravné v cizí měně, byla připočtena k době, která je rozhodná pro určení nároku na výši stravného v české měně, tj. k době trvání zahraniční pracovní cesty na území České republiky.

K bodu 4

S výjimkou zálohy na stravné v cizí měně zákon neupravuje, v jaké měně zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci zálohu na ostatní výdaje spojené se zahraniční pracovní cestou (výdaje na ubytování, dopravu a další nutné výdaje). Zaměstnavatel je povinen při tom vycházet z podmínek, za kterých se zahraniční pracovní cesta uskutečňuje (z předpokladu nutnosti výdajů na území konkrétních států). Výše a druh měny základních sazeb stravného v cizí měně jsou na základě zákonného zmocnění pro jednotlivé státy stanoveny vyhláškou Ministerstva financí.

Protože zaměstnavatel i zaměstnanec mohou mít zájem na poskytnutí zálohy na stravné i v jiné než stanovené měně, připouští zákon jejich dohodu. Je však nutné stanovit postup, podle kterého bude nárok na stanovenou výši stravného zachován. Navrhuje se proto při přepočtu stanovené výše stravného postupovat podle Kurzovního lístku České národní banky platného v den určení výše zálohy.

K bodu 5

Pro vyúčtování poskytnuté zálohy v cizí měně se navrhuje, aby zaměstnavatel byl povinen přijmout od zaměstnance přeplatek zálohy v nespotřebované poskytnuté měně nebo ve měně, na kterou ji zaměstnanec v zahraničí směnil, a to bez ohledu na hodnotu platidla. Pokud zaměstnanec již tyto cizí měny nemá, vrátí přeplatek v české měně. Zaměstnavatel může zaměstnancem vrácené přeplatky v cizích měnách použít k poskytnutí zálohy na výdaje při jiné zahraniční pracovní cestě. Pokud zaměstnavatel poskytl zálohu nižší než činí nároky zaměstnance, navrhuje se, aby rozdíl zaměstnanci doplatil vždy v české měně, neboť cizí měnu již zaměstnanec nemůže spotřebovat. Pro přepočet různých měn se navrhuje obdobný způsob jako při určování výše zálohy. Směnu uskutečněnou v zahraničí je zaměstnanec povinen prokázat dokladem o směně.

K čl. II

K bodu 1

Protože navrhovaná úprava mění nárok zaměstnance na výši stravného v cizí měně při zahraniční pracovní cestě a postup zaměstnavatele při vyúčtování poskytnuté zálohy, navrhuje se, aby u zahraničních pracovních cest zahájených před účinností nové úpravy, bylo postupováno podle dosavadní úpravy.

K bodu 2

Z důvodu naléhavosti navrhovaných změn se doporučuje stanovit účinnost zákona dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.

V Praze dne

Text části zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn

§ 12

Stravné

(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně; na žádost zaměstnance může zaměstnavatel vyplatit stravné v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že se pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou.

(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za podmínek dále stanovených stravné v cizí měně. Výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.

(4) Základní sazby stravného v cizí měně se stanoví na kalendářní den zahraniční pracovní cesty, to je trvá-li zahraniční pracovní cesta déle než 12 hodin v jednom kalendářním dni. Trvá-li zahraniční pracovní cesta v jednom kalendářním dni či celkově méně než 12 hodin, poskytne zaměstnavatel stravné v cizí měně ve výši poloviny denní sazby.

(4) Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba 12 a méně hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční pracovní cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než jednu hodinu, stravné v cizí měně nepřísluší.

§ 15

Vyloučení souběhu náhrad poskytovaných v české a cizí měně

(2) Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu. Pokud za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky nevznikne zaměstnanci nárok na stravné v cizí měně (§ 12 odst. 4), připočte se tato doba k době trvání pracovní cesty na území České republiky podle odstavce 1.

§ 21

(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v jiné měně než v měně stanovené pro příslušný stát může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci pouze na jeho žádost, a to v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou. Zálohu v cizí měně lze zaměstnanci poskytnout též zapůjčením platební karty zaměstnavatele.

(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně nebo její část může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na stravné v cizí měně i v jiné měně než stanovené vyhláškou Ministerstva financí (§ 12 odst. 2) pro příslušný stát, pokud je k této měně v Kurzovním lístku České národní banky vyhlašován kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Při určení výše stravného v dohodnuté měně se zjistí korunová hodnota stravného ve stanovené měně, která se přepočítá na dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty stravného a částky stravného v dohodnuté měně se použijí kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené v Kurzovním lístku České národní banky platném v den určení výše zálohy.

(5) Pokud byla zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě poskytnuta záloha v cizí měně, zaokrouhluje se výsledná částka vyúčtování této zálohy směrem dolů na nejbližší hodnotu platidla (bankovky nebo mince) běžně přijímaného tuzemskými bankami.

(5) Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě vyšší než činí nároky zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, nebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě nižší než činí nároky zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci vždy v české měně. Při vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a Kurzovní lístek České národní banky uvedený v odstavci 2.

Máte otázku k tomuto zákonu?

Zeptejte se asistenta