V letech druhé světové války mnozí občané Československé republiky bojovali v emigraci za osvobození Československa jako příslušníci československých zahraničních armád. Řada z nich v boji položila život, byli zajati, utrpěli různé formy újmy na zdraví a jejich rodiny byly v jejich nepřítomnosti vystaveny perzekuci. Naši vojáci se významně podíleli v bojích na všech frontách a své životy neváhali položit za demokratické principy první republiky. Po skončení války se převážná většina těchto občanů vrátila do vlasti. Bezprostředně po válce byl význam jejich podílu na osvobození republiky oceňován, mimo jiné i vydáním zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. S nástupem komunistického režimu došlo bohužel k obratu v přístupu k hodnocení historického významu zahraničního odboje. Zejména ti, kteří bojovali na tzv. Západě, byli dokonce postihováni a násilně perzekuováni.
Se společenskými změnami po listopadu 1989 byla spojena s mnoha očekáváními i v řadách veteránů druhé světové války, kteří zestárli o 44 let. Zákonem č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci byly odstraněny křivdy způsobené nezákoným odsouzením a poskytl morální zadostiučinění a přiměřenou hmotnou náhradu za utrpěné škody. Další křivdy byly napraveny zákonem č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, který řeší majetkové, správní a pracovně-právní nároky a v zemědělství zákonem č. 229/1991 Sb. o půdě. Za velmi důležitý krok v nápravě křivd způsobených nacistickou perzekucí považuji zákon č. 217/1994 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce. V současné době se objevila diskuse mezi významnými firmami v Německu a Rakousku o možnosti odčinění příkoří, které způsobily před více než 50-ti lety občanům, které násilně zavlekly na nucené práce do tzv. nacistické ”III. říše”.
Tyto zákony splnily svůj účel, přestože nemohly postihnout všechny následky a důsledky perzekuce. Avšak u českých vojáků, kteří bojovali se zbraní v ruce proti nacistické zvůli, nesplnily očekávání. Při vědomí, že čeští vojáci, kteří bojovali ve spojeneckých armádách, byli příslušným státem oceněni. Očekávali podobné ocenění Československou a následně Českou republikou. Předkladatel tohoto zákona chce touto cestou alespoň částečně vyjádřit nekonečnou úctu a dík těmto hrdinům.
Účastníci československých zahraničních armád se opakovaně v průběhu let 1992-1995 obraceli na poslance i ostatní ústřední instituce se žádostmi o novelizaci rehabilitačních předpisů. Předkladatel se domnívá, že k dalším novelizacím výše uvedených předpisů nedojde, a proto navrhuje, aby parlament České republiky přijal obdobně jako v případě politických vězňů zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád v letech 1939-1945.
Při odhadu materiálních nároků navrhovaného zákona se vychází z údajů získaných při realizaci zákona č. 255/1946, údajů orgánů sociálního zabezpečení a evidence Československé obce legionářské ( ČSOL ). Podle dostupných údajů eviduje ČSOL 2802 žijících přímých účastníků zahraničního odboje, z toho je 1798 členů, kteří se zúčastnili odboje více než jeden rok. Členů, kteří se zúčastnili odboje méně než jeden rok, ale nejméně tři měsíce eviduje 783. Pokud jde o vdovy, na které by se vztahoval nárok naocenění po zemřelém manželovi, odhaduje se na několik desítek. Předkladatel počítá s možností, že se přihlásí několik stovek ne však více než pět set příslušníků zahraničního odboje, kteří se mohou dodatečně přihlásit. Z výše uvedeného výčtu vyplývá, že se jedná pravděpodobně o 3500 oprávněných osob a při výši navrhovaného ocenění by potřebná částka neměla přesáhnout 300-350 mil. Kč. Navrhujeme použít prostředků státního rozpočtu z kapitoly Všeobecná pokladní správa, položky Vládní rozpočtová rezerva.
Předkladatel vzal v úvahu prohlášení prezidenta republiky k vrácení zákona o ocenění některých účastníků boje za osvobození, který byl přijat 20. dubna 1995 Poslaneckou sněmovnou. Dále vzal v úvahu vnitřní připomínkové řízení na Legislativní radě České vlády a příslušných resortů, tj. ministerstev obrany, práce a sociálních věcí a financí.
K paragrafu 1
Zákon v tomto ustanovení vymezuje okruh oprávněných osob, kterým vzniká nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Jedná se o tyto osoby:
1. Občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bod 1 písm. a) a § 2 odst. 1 bod 1 zákona 255 / 1946 Sb.
2. Vdovy a vdovce, občany České republiky, po osobách uvedených v bodu 1.
3. Vdovy, které se podruhé vdaly.
K paragrafu 2
Lhůta uvedená v tomto ustanovení je lhůtou prekluzní a není tudíž po 30. červnu 2001 možné byť oprávněné osobě přiznat.
K paragrafu 3
Ustanovení obsahuje náležitosti, které musí oprávněná osoba spolu se žádostí předložit. Tyto přílohy jsou vyžadovány proto, aby bylo průkazné, že daná osoba je osobou oprávněnou podle tohoto zákona.
V ustanovení odstavce 2 je dána oprávněným osobám možnost uplatnit nárok, který je pro něj výhodnější.
K paragrafu 4
Ustanovení tohoto paragrafu vymezuje výše jednorázových finančních částek s ohledem na dobu účasti oprávněných osob v národním boji za osvobození.
K paragrafu 5
Ustanovení § 5 ustanovuje věcnou působnost, kterou svěřuje České správě sociálního zabezpečení nebo ve vymezených případech orgánu sociálního zabezpečení příslušníků ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů.
Odstavec 2 ukládá správci povinnost posoudit úplnost, pravdivost a obsah předkládaných žádostí a v souladu se správním řádem řešit případy v této souvislosti vzniklé, zejména odstraněním nedostatků v žádostech.
K paragrafu 6
Řízení podle tohoto zákona se zahajuje na návrh oprávněné osoby.
Okruh oprávněných osob podle tohoto zákona je okruhem specifickým, protože se jedná o starší osoby. Na tento fakt reaguje odstavec 2 tohoto ustanovení, který umožňuje, aby v případě úmrtí oprávněné osoby, vstoupil do práv a povinností pozůstalý manžel, který však musí splnit podmínky podle § 1 tohoto zákona.
V odstavci 3 je výslovně vymezeno, že na správní řízení podle tohoto zákona se použije zákon o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak, např. v odst. 1 tohoto paragrafu.
K paragrafu 7
Řízení podle tohoto zákona je osvobozeno od správních poplatků a zároveň v souladu se
zákonem o daních z příjmů poskytnutá jednorázová finanční částka nepodléhá dani z příjmu fyzických osob, ani se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a ani do příjmu rozhodného pro účely sociálních dávek.
K paragrafu 8
S finančním plněním tohoto návrhu zákona se počítá se zařazením do kapitoly rozpočtu pro rok 2000.