Podle platného zákona o ochraně utajovaných skutečností se státní zástupci mohou při výkonu své funkce seznamovat s utajovanými skutečnostmi pouze tehdy, jestliže splní podmínky stanovené k tomu obecně pro fyzické osoby.
Zcela odlišný režim se však vztahuje na další subjekty trestního řízení, to je soudce a obhájce. Soudci patří mezi určené osoby ze zákona (§ 43 odst. 1písm. f)), obhájci, stejně jako poslanci a senátoři, mezi osoby určované v případě potřeby (§ 42 odst. 1 a 2). Tato zřejmá formální disproporce paradoxně dopadá na výkonný justiční orgán, státní zastupitelství, který stojí na počátku jakéhokoliv trestního řízení a podává obžalobu. Soudcovská nezávislost přitom nabývá reálný význam právě až po podání obžaloby. Takto ponížené postavení státního zastupitelství v systému orgánů trestního řízení je z hlediska smyslu trestního řízení nelogické a protismyslné.
Uvedené postavení neodpovídá předpokladům mezinárodních konvencí, podle nichž by státní zástupci (prokurátoři) měli vykonávat svoji profesi nezávisle, bez překážek znepokojování a nevhodných zásahů.
Zařazením státních zástupců do skupiny státních činitelů, kteří jsou k seznamování se s utajovanými skutečnostmi určeni (po dobu a pro účel výkonu jejich funkce) ze zákona, se dosáhne stavu, který zajistí rovnocenné postavení všech subjektů trestního řízení. V principu se pak touto změnou dopředu eliminuje pokušení využít politické moci jako nástroje pro ovlivňování systému justice.
Z hlediska finančního dosahu nevyvolá změna žádné nároky na státní rozpočet, naopak znamená úsporu, neboť nebude třeba vykonat řádově stovky procedur spojených s prověřováním a určováním státních zástupců.
Návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, nezakládá žádnou výjimečnost, kterou by nebylo možné upravit zákonem.
Z mezinárodních smluv podle Čl. 10 Ústavy nevyplývají pro Českou republiku žádné závazky, které by bránily přijetí navrhovaného zákona.
K Čl. I
Seznam státních činitelů, kteří jsou určenými osobami bez toho, že by byli podrobováni individualizovanému prověřování a určování, tj. ze zákona, se doplňuje o státní zástupce.
K Čl. II
Protože zákon o ochraně utajovaných skutečností je v účinnosti od 1. listopadu 1998, mohlo dojít k tomu, že s některými státními zástupci již byla započata obecně platná procedura směřující k vydání osvědčení opravňujícího k seznamování se s utajovanými skutečnostmi. Procedura prověřování státního zástupce mohla přitom dospět do stádia před podáním žádosti o bezpečnostní prověrku jeho vedoucím (statutární orgán) k Národnímu bezpečnostnímu úřadu a nebo dokonce do stádia založení spisu k jeho osobě a faktického prověřování tímto úřadem. Přechodným ustanovením se proto řeší situace, kdy by se právní realita zahájených procedur střetla s novou právní realitou stanovenou novelou zákona.
Řešení spočívá v zastavení předmětných procedur (postupu) tak, že v nich nelze pokračovat. Státním zástupcům se vrátí jimi předložené podkladové materiály (vyplněné dotazníky, zdravotní posudky atd.). Spisy založené u Národního bezpečnostního úřadu a na příslušném státním zastupitelství, týkající se prověřovaného státního zástupce, se z důvodu další neúčelnosti jejich vedení a ochrany osobnosti bez zbytečného odkladu zničí. Tyto spisy se jinak podle zákona ničí až po osmdesáti letech.
Použité legislativní prostředky odpovídají funkci přechodného ustanovení. Pojem "postup zahájený ve věci vydání osvědčení" je abstrakcí nutnou k vyjádření situace, kterou zákon nepojmenovává. Zahájením postupu je třeba rozumět souhlas státního zástupce s bezpečnostní prověrkou, skončením postupu pak předběžné ukončení bezpečnostní prověrky podle § 36 odst. 4 zákona, především však akt vydání osvědčení či oznámení, že Národní bezpečnostní úřad osvědčení nevydá. Postup již přirozeně nezahrnuje řízení o stížnosti proti nevydání osvědčení. Využity jsou rovněž některé pojmy založené obsahově zákonem o ochraně utajovaných skutečností, např. pojem "podkladové materiály", s přímým poukazem na původ v zákoně č. 148/1998 Sb. Stanovené příkazy (zničení spisů, vydání podkladů) se vztahují k těm subjektům, kterým podle zákona o ochraně utajovaných skutečností svědčí. Podle stádií prověřovací procedury jde jednoznačně a nezaměnitelně o statutární orgán státního zastupitelství a Národní bezpečnostní úřad.
K Čl. III
Seznámení se zákonem, ani příprava jeho vykonávání nevyžaduje s ohledem na jednoduchost dané úpravy odkládání časové působnosti. Účinnost zákona se proto stanoví dnem vyhlášení.
V Praze dne 30. června 1999
Libuše Benešová, v.r.
předsedkyně Senátu
Znění části zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, které se novelizace týká, s vyznačením navrhovaného doplnění (značeno tučně podtrženě)
___________________________________________________________________
§ 42
(1) U poslanců a senátorů s výjimkou členů kontrolních orgánů podle zvláštních zákonů12) a u obhájců se bezpečnostní prověrka neprovádí.
(2) Pokud se některá z osob uvedených v odstavci 1 bude při výkonu své funkce seznamovat s utajovanou skutečností, je ten, kdo bude tuto osobu s utajovanou skutečností seznamovat, povinen předem provést její poučení a pořídit o tom písemný záznam. Podpisem záznamu se taková osoba stává osobou určenou v rozsahu potřeby seznámení se s utajovanou skutečností podle předchozí věty.
(3) Pro jednání Poslanecké sněmovny, Senátu nebo jejich orgánů, jehož předmětem jsou utajované skutečnosti, je povinen ten, kdo bude poslance nebo senátory s utajovanými skutečnostmi seznamovat, předem provést jejich poučení. Za písemný záznam o tomto poučení se považuje zápis o schůzi příslušné komory nebo jejího orgánu.
(4) Ten, kdo osobu uvedenou v odstavci 1 s utajovanou skutečností seznámí, je povinen písemně vyrozumět Úřad do 30 dnů o poučení podle odstavce 2.
------------------------------------------------------------------
12) § 18 zákona č. 154/1994 Sb.
§ 43
Určené osoby ze zákona
(1) Určenými osobami ze zákona jsou
prezident republiky,
předseda Poslanecké sněmovny,
předseda Senátu,
členové vlády,
prezident Nejvyššího kontrolního úřadu,
soudci,
státní zástupci.
(2) Osoby podle odstavce 1 se stávají osobami určenými pro všechny stupně utajení dnem zvolení nebo jmenováním do funkce. Určenými osobami podle předchozí věty jsou pouze po dobu výkonu funkce a pro účely jejího výkonu.
§ 44
Bezpečnostní spis k navrhované osobě
(1) Bezpečnostní spis k navrhované osobě obsahuje podkladové materiály, výsledky šetření Úřadu, zpravodajských služeb a Policie České republiky, údaje o bezpečnostním pohovoru, závěry celkového vyhodnocení bezpečnostní prověrky, případně další údaje vztahující se k podkladovým materiálům a provádění bezpečnostní prověrky.
(2) Bezpečnostní spis k navrhované osobě zakládá Úřad při zahájení bezpečnostní prověrky II., III. nebo IV. stupně. Úřad uvedený spis rovněž vede, doplňuje, eviduje a vyřazuje. U bezpečnostních spisů příslušníků zpravodajských služeb v případech podle § 9 odst. 1 písm. a) plní tyto povinnosti příslušná zpravodajská služba.
(3) Bezpečnostní spis k navrhované osobě je nutno chránit před neoprávněným nakládáním. Údaje uvedené v bezpečnostním spisu k navrhované osobě lze využívat pouze pro plnění úkolů podle tohoto zákona.
(4) Bezpečnostní spis k navrhované osobě se předepsaným způsobem zničí v roce následujícím po uplynutí 80 let od jeho založení.
(5) Bezpečnostní spis k navrhované osobě se vede i po vydání osvědčení.
§ 45
Spis k navrhované osobě
(1) Do spisu k navrhované osobě se zakládají
podkladové materiály při určování pro stupeň utajení "Vyhrazené"; kopie podkladových materiálů, s výjimkou části doplňující bezpečnostního dotazníku, při určování pro ostatní stupně utajení,
žádost o vydání osvědčení,
osvědčení nebo jeho ověřená kopie,13)
záznam o určení,
záznam o zániku určení,
další skutečnosti oznámené na základě tohoto zákona.
(2) Spis k navrhované osobě zakládá statutární orgán při zahájení bezpečnostní prověrky. Statutární orgán tento spis rovněž vede, doplňuje, eviduje a vyřazuje. Spis k navrhované osobě není součástí personálního spisu, do kterého se zakládá pouze kopie záznamu o určení osoby.
(3) Spis k navrhované osobě se nezakládá u osob určených podle § 43.
(4) Spis k navrhované osobě je nutno chránit před neoprávněným nakládáním.
(5) Při zániku určení podle § 39 odst. 1 písm. a) až d) je statutární orgán povinen osobě, ke které byl spis k navrhované osobě založen, vydat podkladové materiály.
(6) V případě, že k určení navrhované osoby po dobu platnosti osvědčení nedošlo, postupuje statutární orgán podle odstavce 5.
------------------------------------------------------------------
13) Zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou, ve znění pozdějších předpisů.