Důvodová zpráva k Návrh ústavního zákona o Ústavě ČR

Podle čl. 27 Ústavy České republiky nelze poslance ani senátora postihnout pro hlasování v Parlamentu. Za projevy učiněné v Parlamentu nelze poslance nebo senátora trestně stíhat, může ho postihnout jen komora, jejímž je členem. Poslance nebo senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

Podle čl. 86 Ústavy České republiky nelze trestně stíhat soudce Ústavního soudu bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

Smyslem imunity poslanců, senátorů, soudců Ústavního soudu, je zajistit, aby mohla příslušná komora Parlamentu nebo Ústavní soud a jeho členové svobodně vykonávat svou funkci. Imunita není individuální ochranou, ale prostředkem k ochraně funkční schopnosti Parlamentu a Ústavního soudu před zásahy výkonné moci. Srovnáme-li však rozsah imunity ústavních činitelů u nás s jinými demokratickými státy, zjistíme, že imunita u nás je výjimečně široká.

Ve většině parlamentů evropských zemí je imunita členů parlamentu omezena na dobu trvání mandátu (někde jen na cestu do parlamentu a jednání v budově). V řadě zemí, kde trestní stíhání člena parlamentu je možné jen se souhlasem příslušné komora, však nesouhlas sněmovny s vydáním jejího člena k trestnímu stíhání nevylučuje trestní stíhání poté, kdy dotyčný přestane být poslancem či senátorem. Nejde tedy o vyloučení trestního stíhání v případě nesouhlasu komory parlamentu, ale jen o nemožnost stíhání během výkonu mandátu a stavění promlčecí lhůty po tuto dobu. To platí např. v Německu, Rakousku, Itálii, Francii, Dánsku, Irsku, Lucembursku, Belgii. U nás však je vlastně chráněn i bývalý člen parlamentu v době, kdy již nevykonává funkce, protože Ústava stanoví, že “odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno”. Imunita tedy neslouží tomu, aby parlament mohl vykonávat svou roli, ale chrání individuálně osobu, která byla členem parlamentu. To není v souladu s principem rovnosti občanů před zákonem.

Řešení, které se navrhuje, znamená, že odepře-li komora parlamentu souhlas s trestním stíháním poslance nebo senátora, je toto trestní stíhání vyloučeno pouze po dobu trvání mandátu s výjimkou trestných činů, které souvisí s výkonem mandátu poslance nebo senátora. Pokud příslušná komora vysloví, že jde o takový trestný čin a zároveň nevysloví souhlas s trestním stíháním poslance nebo senátora, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

U soudců Ústavního soudu se navrhuje řešení, které znamená, že i nadále by nebylo možné trestně stíhat soudce Ústavního soudu bez souhlasu Senátu. Pokud by však Senát odepřel souhlas, bylo by trestní stíhání vyloučeno po dobu výkonu funkce soudce Ústavního soudu. Tím by se i u soudců Ústavního soudu omezila imunita jen na dobu výkonu funkce, tedy v zájmu ochrany funkční schopnosti instituce Ústavního soudu.

V souvislosti s touto navrhovanou změnou je nutné zároveň provést změnu trestního řádu tak, aby se zahájené trestní stíhání u poslance, senátora a soudce Ústavního soudu přerušilo v případě, že příslušná komora nevysloví souhlas s trestním stíháním, pokud nejde o trestný čin, který souvisí s výkonem mandátu poslance nebo senátora. Po zániku mandátu či skončení funkce soudce Ústavního soudu bude možné v trestním stíhání pokračovat. Vzhledem k tomu, že tuto změnu je třeba provést v jiném než ústavním zákoně, je upravena v zároveň podávaném návrhu.

Navrhovaná úprava je v souladu se zásadami ústavního pořádku České republiky a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky. Navrhovaná úprava není v rozporu s předpisy Evropské unie. S přijetím návrhu nejsou spojeny žádné požadavky na státní rozpočet.