Důvodová zpráva k Zákon na ochranu průmyslového vlastnictví - EU

Čl. I

K bodům 1 - 5 a 10

Přistoupení k evropské patentové úmluvě vyžaduje sjednocení podmínek patentovatelnosti vynálezu. Cílem navržené úpravy je odstranit případné nesrovnalosti ve výčtu předmětů, které podle národní úpravy a podle mezinárodní úmluvy nemohou být patentovány. Dosavadní české patentové právo je proti evropské patentové úmluvě restriktivnější; úprava tohoto ustanovení byla výslovně doporučena Evropským patentovým úřadem.

Navržená úprava stanoví dále výluky z patentovatelnosti vynálezu shodně s evropskou patentovou úmluvou. Dosavadní vymezení “obecných zájmů” bylo vágní a navržené znění současně stanoví určité meze pro výklad pojmů “veřejný pořádek a dobré mravy”. Porušování právních předpisů je sice v rozporu s veřejným pořádkem, avšak tato skutečnost sama o sobě nemusí znamenat vyloučení patentovatelnosti vynálezu. Přestože v době udělení patentu může být využití jeho předmětu zakázáno, v průběhu doby platnosti patentu (20 let od data podání) může dojít ke změně tohoto zákazu. Tato výjimka z obecného zákazu patentování předmětů, jejichž využití by bylo v rozporu s veřejným pořádkem, byla stanovena rovněž v č. 27 odst. 2 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).

Nové odrůdy rostlin a plemena zvířat jsou v České republice chráněny v souladu se zákonem č. 132/1989 Sb. Způsob pěstování rostlin či chovu zvířat se pokládá za v podstatě biologický, je-li založen na přírodních jevech, jako jsou křížení a selekce.

K bodům 6 až 9

Při definování stavu techniky, který je relevantní pro posouzení přihlášek s mladším právem přednosti, akceptuje návrh nový jev - tj. existenci prioritně starší evropské patentové přihlášky, u níž je požadována ochrana vynálezu v České republice. Ve smyslu čl. 79 odst. 2 a pravidla 23a evropské patentové úmluvy je v evropské patentové přihlášce “platně” určeným stát pouze v případě zaplacení příslušného poplatku za určení, popřípadě stát, o němž ve smyslu této úmluvy platí, že za jeho určení je zaplaceno. Současně se výslovně umožňuje patentování již známé látky pro medicínské použití (tzv. medicínská indikace), které představuje zvláštní vyřešení technického problému - použití známé věci k novému účelu. Navržená úprava, která koresponduje s úpravou čl. 54 odst. 5 evropské patentové úmluvy, však v podstatě nebrání ani patentování vynálezu, spočívajícího v použití věcí k jiným účelům, jestliže účinek tohoto použití nebyl dříve zpřístupněn veřejnosti.

K bodu 11

Navržená úprava je důsledkem zániku čs. federace a vývoje právního řádu v České republice.

K bodu 12

Zákon nadále stanoví, že pro výklad nároků je rozhodný obsah patentového spisu včetně výkresů, zatímco dosavadní úprava použití popisu a výkresů omezila pouze na případy, kdy rozsah patentových nároků nebyl jasný.

K bodu 13 a 14

Platné patentové právo České republiky je v některých svých ustanoveních restriktivnější než evropská patentová úmluva. Rozsah práv vyplývající v České republice z patentu, popřípadě z patentové přihlášky musí být vykládán stejně, ať se jedná o patent udělený národní cestou, nebo o patent udělený Evropským patentovým úřadem s účinky pro Českou republiku. Navržená právní úprava je proto vyvolána nutností harmonizace hmotného patentového práva s příslušnými ustanoveními evropské patentové úmluvy.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 platného zákona mohou třetí osoby využívat vynález jen se souhlasem majitele patentu. V souladu s praxí dosaženou v zemích Evropské unie zákon dále výslovně upraví, jaké činnosti představují využívání vynálezu, tj. ke kterým činnostem potřebují třetí osoby souhlas majitele patentu. Výslovná a precizní úprava tzv. přímého a nepřímého porušování patentu tak, aby bylo znemožněno obcházení práv majitele patentu, vychází z Úmluvy o evropském patentu pro společný trh (CPC).

Vyčerpání práv bude zákonem nově výslovně upraveno. Tento institut chrání oprávněné zájmy třetích osob před zásahy majitele patentu, který svá práva z patentu konzumoval již tím, že je vykonal, a to základním způsobem. Tato úprava je v korelaci s navrženou úpravou § 13 zákona, v níž budou taxativně stanovena jednání, která je majitel patentu oprávněn třetím osobám zakázat. Na straně druhé však k takovémuto zákazu nebude oprávněn, jestliže své základní právo spotřeboval tím, že výrobek na trh uvedl sám, popřípadě jestliže se výrobek ocitl na trhu s jeho souhlasem.

K bodu 15

Úprava upřesňuje pojem “mezinárodní smlouva” používaný v dosavadním textu zákona, za přesné označení universální smlouvy na ochranu průmyslového vlastnictví, kterou je Pařížská unijní úmluva.

K bodu 16 a 17

Právní úprava jednání, která jsou ze zákona třetím osobám povolena, bude nadále upravena výslovně, tj. nebude ponechána na výkladu toho, kdo zákon aplikuje; tím bude odstraněna možnost extenzívního výkladu rozsahu povolených činností, který naopak poškozuje zájmy majitele patentu. Výslovně tak je povolena výroba léku magistraliter, včetně nakládání s tímto lékem a činností, které nejsou prováděné v rámci podnikatelských aktivit, tj. aktivit prováděných ve smyslu obchodního zákoníku za účelem dosažení zisku.

K bodu 19

Přesto, že institut nucené licence nebyl doposud v České republice vůbec využit a změna právní úpravy se z tohoto pohledu jeví být nadbytečnou, návrh reflektuje existenci závazku České republiky z Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a výslovně upravuje podmínky, kterými je možnost udělení nucené licence vymezena přímo ve znění zákona. Takto stanovené podmínky pak vyplývají z pojetí, že stát může zasahovat do vlastnických práv majitele patentu jen v míře nejnutnější a za podmínek přesně stanovených zákonem.

K bodu 20

Povinnost udržovat patent v platnosti pravidelným placením správních poplatků dosud nebyla patentovým zákonem stanovena výslovně, ale existenci takovéto povinnosti bylo nutno dovozovat jednak ze zákona patentového a jednak ze zákona o správních poplatcích. Výslovně se nadále budou chránit práva těch, kteří započali vynález využívat před tím, než majitel využije svého práva zaplatit poplatky za udržování patentu v platnosti v další lhůtě.

K bodům 21 a 22

Stejně jako je nutné sjednotit podmínky pro udělení patentu, je nutné sjednotit i podmínky k jeho zrušení. Novelou zákona jsou navrženy identické důvody pro zrušení patentu jaké čl. 138 evropské patentové úmluvy předpokládá pro zrušení evropského patentu. Zrušením patentu v případě, že zapsaný majitel na něj nemá právo, dojde ke zrušení neoprávněně nabytého vlastnického práva.

Současně se stanoví, jakými úpravami dochází v řízení o výmazu k omezení práv z patentu. Tato úprava koresponduje s ustanovením nově navrženého § 12 odst. 1.

K bodu 23

Podle čl. 75 evropské patentové úmluvy lze evropskou patentovou přihlášku podat jednak u Evropského patentového úřadu a jednak u patentového úřadu smluvního státu, pokud to právo tohoto státu dovoluje.

V souladu se zásadou stanovenou v čl. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), podle níž jsou cizincům poskytována stejná práva jako tuzemcům a která koresponduje se zásadami komunitárního práva, zákon umožňuje podávat patentové přihlášky podle evropské patentové úmluvy nejen u Evropského patentového úřadu, ale rovněž u Úřadu průmyslového vlastnictví, který je v souladu se zákonem č. 14/1993 Sb., o některých opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, nástupnickým orgánem po bývalém Federálním úřadu pro vynálezy. Podle uvedené úpravy pak mohou u Úřadu průmyslového vlastnictví podávat přihlášky jak tuzemci, tak cizinci, a to jak přihlášky, v nichž je Česká republika určena jako smluvní stát, tak rovněž patentové přihlášky podle evropské patentové úmluvy, v nichž není požadována ochrana v České republice. V souladu čl. 75 odst. 1b evropské patentové úmluvy pak evropská patentová přihláška podaná u národního úřadu průmyslového vlastnictví má stejné účinky jako přihláška podaná u Evropského patentového úřadu.

K bodu 24

Ustanovení o jednotnosti přihlášky vynálezu se přejímá v zájmu zabezpečení jednotného výkladu přípustného rozsahu obsahu jediné přihlášky vynálezu z evropské patentové úmluvy.

K bodu 25

Doposud se ustanovení o poskytnutí práva přednosti mohl přihlašovatel domáhat jen v případě, že přihláška byla podána ve státě nebo pro stát, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. V souladu s článkem 4 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) je členský stát této úmluvy povinen poskytovat uvedené výhody rovněž občanům těch států, které sice nejsou členskými státy Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, ale jsou členem Světové obchodní organizace. Ustanovení je realizací závazku České republiky z Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).

K bodu 26

§ 35a

Podáním evropské patentové přihlášky vznikají přihlašovateli v České republice stejná práva a povinnosti, jaké má ten, kdo podá přihlášku vynálezu se žádostí o patent podle § 24 patentového zákona. Tato práva a povinnosti vznikají dnem podání evropské patentové přihlášky - není-li pro evropskou patentovou přihlášku uplatňováno právo přednosti podle mezinárodní smlouvy, a to bez ohledu na to, zda evropská patentová přihláška byla podána u Evropského patentového úřadu nebo u Úřadu průmyslového vlastnictví. Tyto účinky ve vztahu k České republice nastávají však pouze za předpokladu, že v evropské patentové přihlášce byla jako stát určený uvedena Česká republika a jestliže za toto určení byly zaplaceny příslušné poplatky, nebo jestliže platí právní domněnka, že tyto poplatky byly zaplaceny. Účinkem podání přihlášky vynálezu je nutno rozumět zejména vznik práva přednosti, které znamená, že při kolizi více přihlášek vynálezu se stejným obsahem je rozhodující, která přihláška požívá dřívější právo přednosti.

Podle čl. 67 odst. 1 evropské patentové úmluvy zajišťuje evropská patentová přihláška ve státě, v němž je požadována ochrana evropským patentem, od data svého zveřejnění přihlašovateli stejná práva, jaká by vyplývala z patentu uděleného v tomto státě. Podle následujících ustanovení této úmluvy však toto pravidlo může být národním zákonodárstvím upraveno v tom smyslu, že ochrana poskytnutá zveřejněné evropské patentové přihlášce nesmí být menší, než jakou smluvní stát poskytuje zveřejněné národní přihlášce.

Výslovně se stanoví, že v České republice jsou pokládány za platně učiněné ty úkony, které v řízení o evropské patentové přihlášce s účinky pro Českou republiku učiní Evropský patentový úřad.

Národní zákonodárství smluvního státu, jehož úředním jazykem není jazyk, v němž probíhá řízení o evropské patentové přihlášce (angličtina, francouzština či němčina), pak podle čl. 67 odst. 3 může stanovit, že ochrana zveřejněné evropské patentové přihlášce v tomto státě bude poskytována až poté, kdy bude zpřístupněn překlad nároků z evropské patentové přihlášky do úředního jazyka smluvního státu. Navrhuje se proto úprava, podle níž ochrana ze zveřejněné evropské patentové přihlášky v České republice přísluší přihlašovateli až od doby, kdy se případný porušovatel je s to seznámit s obsahem evropské patentové přihlášky. Toto seznámení je zákonem formulováno jako právní domněnka působící vůči všem, k jejímuž splnění dojde překladem patentových nároků do českého jazyka, zpřístupněním tohoto překladu ve studovně Úřadu průmyslového vlastnictví a oznámením o tomto zpřístupnění ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Ochrana je přitom poskytována v rozsahu přiměřené náhrady, jak je stanovena § 11 odst. 3 patentového zákona pro přihlášky národní. Jak z uvedeného vyplývá, podmínkou kvalitní ochrany práv vyplývajících z evropské patentové přihlášky i evropského patentu v těch státech, jejichž úředním jazykem není jazyk, v němž je prováděno řízení o evropské patentové přihlášce, je kvalitní překlad , z něhož bude rozsah poskytované ochrany patrný bez dalšího. Obstarání takového překladu je v plné dispozici přihlašovatele, popřípadě majitele evropského patentu.

Pravidlo o výkladu rozsahu ochrany vyplývající z evropské patentové přihlášky v jazyce řízení a o překladech nároků z evropské patentové přihlášky koresponduje s čl. 67 odst. 3 evropské patentové úmluvy. Možnost dodat nové, opravené překlady a ustanovení chránící práva třetích osob odpovídá čl. 70 odst. 4 a) a b) evropské patentové úmluvy.

§ 35 b

Podle článku 135 odst. 1 evropské patentové úmluvy patentový úřad smluvního státu, pro jehož území byla požadována ochrana, může provést řízení o evropské patentové přihlášce jako o přihlášce národní, jestliže evropská patentová přihláška nebyla předána ve stanovené lhůtě Evropskému patentovému úřadu a jestliže se evropská patentová přihláška pokládá za vzatou zpět (čl. 77 odst. 5 úmluvy). Přeměna evropské patentové přihlášky na přihlášku národní tedy přichází v úvahu v případě evropských patentových přihlášek, které nebyly včas předány k dalšímu řízení, zejména z důvodu administrativních.

V souladu s článkem 136 úmluvy byla-li evropská patentová přihláška podána u Úřadu, podává se žádost o konverzi této přihlášky u Úřadu. Byla-li evropská patentová přihláška podána u jiného národního patentového úřadu a nebyla-li ve stanovené lhůtě předána Evropskému patentovému úřadu, pak Úřad o ní zahájí řízení jako o národní přihlášce z podnětu toho národního patentového úřadu, u nějž byla evropská patentová přihláška původně podána.

Formální podmínky pro projednání evropské patentové přihlášky jako přihlášky národní vyplývají z evropské patentové úmluvy a jsou analogicky upravené v národních zákonodárstvích států, které již jsou členy této úmluvy.

Zákon umožní přihlašovateli evropské patentové přihlášky, aby při přechodu do národní fáze zvolil, zda pro přihlašovaný předmět požaduje ochranu patentem nebo užitným vzorem.

§ 35c a 35d

Podle čl. 65 odstavce 1 evropské patentové úmluvy může každý smluvní stát, jehož úředním jazykem není jazyk udělení evropského patentu, požadovat překlad spisu evropského patentu do úředního jazyka smluvního státu. Lhůta je evropskou patentovou úmluvou stanovena na 3 měsíce s tím, že smluvní stát je oprávněn stanovit lhůtu delší. Současně úmluva umožňuje smluvnímu státu požadovat zaplacení správního poplatku za zveřejnění překladu. Sankcí za nedodání překladu a nezaplacení správního poplatku za zveřejnění je - v souladu s evropskou patentovou úmluvou - neúčinnost evropského patentu v konkrétním státě od počátku. Zákon proto stanoví, že evropský patent se zamýšlenými účinky v České republice ve znění, v němž byl Evropským patentovým úřadem udělen, popřípadě zachován v řízení o odporu podle čl. 99 evropské patentové úmluvy, není v České republice účinný, jestliže jeho majitel nedodal překlad patentového spisu do českého jazyka. Vzhledem k tomu, že evropská patentová přihláška je v řízení před Evropským patentovým úřadem zveřejněna, je patent, který je v České republice neúčinný, stavem techniky ve smyslu § 5.

Bude-li překlad dodán včas a přihlašovatel zaplatí příslušný správní poplatek, účinky evropského patentu v České republice nastanou ke dni, v němž bylo udělení evropského patentu zveřejněno ve Věstníku Evropského patentového úřadu.

Úřad zveřejní překlad spisu evropského patentu stejně, jako zveřejňuje patent udělený na základě národní přihlášky, a zveřejnění oznámí ve Věstníku, který je periodickým úředním listem. Spisem evropského patentu je ve smyslu čl. 98 evropské patentové úmluvy popis vynálezu, patentové nároky a případné výkresy.

Pro rozsah ochrany z evropského patentu je potom rozhodné jeho znění v jazyce řízení. Pokud by z českého překladu patentového spisu vyplynula ochrana užší než v jazyce řízení, bude v České republice poskytována ochrana pouze v tom rozsahu, který je pokryt jak autentickým zněním, tak překladem dodaným majitelem evropského patentu. Ustanovení o výhodě pro uživatele v dobré víře koresponduje s čl. 70 odst. 4 evropské patentové úmluvy a je obsaženo v národních právních předpisech členských států této úmluvy.

§ 35e

Zákaz dvojí ochrany je obsažen v § 35 platného patentového zákona, a to ve formě zákazu udělení více než jednoho patentu na tentýž vynález. Navrhované ustanovení má za účel zabránit kolizi, která by nastala, kdyby v České republice existovalo více patentů se shodným předmětem ochrany, a to získaných jednak cestou národní přihlášky vynálezu se žádostí o udělení patentu, jednak podáním evropské patentové přihlášky s účinky v České republice.

§ 35f

Evropský patent s účinky pro Českou republiku může být zrušen jednak Evropským patentovým úřadem v řízení o odporu podle článku 99 a násl. evropské patentové úmluvy, jednak Úřadem průmyslového vlastnictví poté, co marně uplynula lhůta k podání odporu, popřípadě byl evropský patent v řízení o odporu zachován v platnosti. Zatímco zrušení evropského patentu v řízení o odporu Evropským patentovým úřadem má účinky ve všech zemích, v nichž patent měl účinek, rozhodnutí o zrušení evropského patentu v řízení podle § 23 má účinky pouze v České republice.

§ 35g

Správní poplatky vybírané Úřadem průmyslového vlastnictví jsou uvedeny v sazebníku správních poplatků, který je přílohou zákona č. 382/1992 Sb. ve znění dalších zákonů.

Požadavek na placení poplatku za udržování evropského patentu v platnosti je stanoven článkem 141 evropské patentové úmluvy. Úřad průmyslového vlastnictví bude povinen v souladu s článkem 39 evropské patentové úmluvy odvádět část takto přijatých plateb Evropské patentové organizaci ke krytí jejích nákladů. Z tohoto důvodu nelze poplatek za udržování evropského patentu v platnosti vybírat jako správní poplatek podle zákona o správních poplatcích, které jsou příjmem státu a nelze je převádět do zahraničí.

S ohledem na okolnost, že správní poplatky jsou přímo příjmem státního rozpočtu České republiky a nelze žádnou z jejich částí disponovat v tom smyslu, že by přímo mohly být převáděny ve prospěch jiného subjektu, než státu, je navržena úprava, podle níž poplatky za udržování evropského patentu v České republice bude vybírat přímo Úřad průmyslového vlastnictví a příslušnou část těchto poplatků - v souladu s evropskou patentovou úmluvou - bude odvádět Evropské patentové organizaci.

Poplatky za udržování evropského patentu v platnosti v České republice budou stanoveny ve stejné výši, jako jsou stanoveny správní poplatky za udržování v platnosti národního patentu.

K bodu 27

Dodatková ochranná osvědčení jsou formou právní ochrany některých vynálezů, jejichž doba využití na trhu je zkrácena o dobu povinného schvalovacího řízení. Tato osvědčení umožňují prodloužit patentovou ochranu, která je 20 let od data podání přihlášky v těch případech, kdy vynález chráněný patentem nemůže být na trh dodán okamžitě poté, co je vytvořen, ale k tomuto dodání se vyžaduje povolení jinými veřejnoprávními orgány. Tak je tomu zejména u léčiv, a to jak humánních tak veterinárních, ale i u přípravků na ochranu rostlin. Schvalovací proces před umístěním vynálezu na trh fakticky zkracuje dobu, po kterou majitel patentu může těžit z využívání vynálezu chráněného patentem.

Výzkum léčiv i přípravků na ochranu rostlin je v současné době proces nákladný, avšak z celospolečenského hlediska velmi prospěšný, neboť přispívá ke zlepšování zdraví obyvatelstva a k získávání kvalitních potravin za přístupné ceny.

Evropská společenství v zájmu udržet úroveň výzkumu v oboru léčiv i přípravků na ochranu rostlin a zabezpečit tak konkurenceschopnost evropského průmyslu vůči průmyslu severoamerickému a japonskému a v zájmu zabezpečení volného oběhu léčiv i přípravků na ochranu rostlin v rámci Společenství přijala Nařízení Rady (ES) č. 1768/92 z 18. června 1992, o zavedení dodatkového ochranného osvědčení na léčiva, a Nařízení Rady (ES) č. 1610/96 z 23. července 1996, o zavedení dodatkového ochranného osvědčení pro výrobky na ochranu rostlin. Z hlediska ochrany inovací pak přípravky na ochranu rostlin, u nichž navíc není zanedbatelné i hledisko ochrany životního prostředí, postavila na roveň humánním a veterinárním léčivům. Udělení dodatkového osvědčení na léčivo nebo na přípravek na ochranu rostlin a v tom směru prodloužení doby platnosti patentu o dobu, kdy výrobek nemohl být pro nedostatek schválení uveden na trh, umožňuje majiteli patentu pokrytí investic, které byly vloženy do výzkumu, a k vytvoření zdrojů potřebných k udržení vysoké úrovně výzkumu.

Závazek zabezpečit zvýšenou ochranu vynálezům, jejichž předmětem je léčivo či přípravek na ochranu rostlin, převzala Česká republika Evropskou dohodou zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé.

Poté, co bude Česká republika přijata za člena Evropské unie, budou citovaná nařízení Rady ES pro ni závazná ipso facto. Z tohoto důvodu navržená úprava přejímá všechna hmotněprávní i procesněprávní ustanovení obou citovaných nařízení; úprava je shodná pro oba předměty pokryté nařízeními Rady (ES), s výjimkou ustanovení obou nařízení, podle nichž je výslovně vyloučena možnost podání odporu proti udělení dodatkového ochranného osvědčení. S ohledem na skutečnost, že platné právo nepřipouští podání odporu v řízení o poskytnutí ochrany u žádného předmětu průmyslového vlastnictví, jeví se ustanovení o nemožnosti podávat odporu proti udělení dodatkového osvědčení jako nadbytečné.

Návrh, tak jak je předložen, pracuje s pojmy, které jsou součástí právního řádu: zákona o rostlinolékařské péči a zákona o léčivech. S ohledem na legislativní techniku poznámek pod čarou, budou-li výše uvedené zákony upraveny, budou nově vymezené pojmy platné rovněž pro udělování dodatkových ochranných osvědčení.

Právní úprava je pak navržena formou novely patentového zákona z toho důvodu, že se fakticky jedná o prodloužení platnosti patentu na léčivo či přípravek na ochranu rostlin uděleného podle patentového zákona.

K bodu 28

Doposud se ustanovení o poskytnutí práva přednosti mohl přihlašovatel domáhat jen v případě, že přihláška byla podána ve státě nebo pro stát, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. V souladu s článkem 4 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) je členský stát této úmluvy povinen poskytovat uvedené výhody rovněž občanům těch států, které sice nejsou členskými státy Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, ale jsou členem Světové obchodní organizace. Ustanovení je realizací závazku České republiky z Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).

K bodu 29

Navržená úprava je důsledkem zániku čs. federace a vývojem právního řádu v České republice.

K bodu 30 a 31

Navržená úprava umožňuje zrušení patentu uděleného Evropským patentovým úřadem a osvědčení na léčiva či osvědčení na přípravek na ochranu rostlin Úřadem průmyslového vlastnictví. Tato úprava koresponduje s § 35f odst. 5 a § 35o novely patentového zákona.

Povinnost platit kauci v řízení o zrušení patentu je sice stanovena zákonem, ale její výše je v současnosti dána pouze podzákonnou normou. Navrhuje se shodná právní úprava, jaká platí u ochranných známek.

K bodu 32

Smyslem určovacího řízení tak, jak je prováděno Úřadem, je stanovení mezí vyplývajících z patentu či průmyslového vzoru, jimž Úřad poskytl ochranu. S ohledem na okolnost, že určování probíhá v rámci správního řízení, včetně případného opravného řízení, stalo se ustanovení odstavce 2, podle něhož určení prováděl pouze Úřad a soud je nemohl řešit ani jako otázku předběžnou, překážkou rychlé prosaditelnosti práv z porušení průmyslového vlastnictví.

V zájmu odstranění této překážky prosaditelnosti práv z vynálezů a průmyslových vzorů, navrhuje se úprava § 67 zákona č. 527/1990 Sb. o určovacím řízení, a to tak, aby soudy mohly zavčas jednat a nebyly vázány určením Úřadu. S ohledem na ustanovení § 21 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, pak tato úprava bude platit i pro určovací řízení u užitných vzorů.

Vzhledem k tomu, že soudy budou rozhodovat ve sporech o porušení práv z patentů a průmyslových vzorů na základě vlastní úvahy za případné pomoci znaleckých posudků a bez znalosti pravidel výkladu rozsahu ochrany, nelze vyloučit, že rozhodnutí soudů a správního orgánu by nemusela být v téže věci shodná.

K bodu 33

Dosavadní ustanovení § 68 odst. 3 zákona se stalo obsoletním po přijetí zákona č. 519/1991 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád. V současnosti platí, že výčet správních rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, která podléhají kognici soudu, je při nedostatku zvláštní úpravy dán § 247 a násl. o.s.ř.

K bodu 34

Návrh předpokládá uložit Úřadu průmyslového vlastnictví zákonnou povinnost vést rejstříky patentů, které neudělil, ale které v souladu s evropskou patentovou úmluvou jsou platné na území České republiky. Rejstřík je veřejnou knihou, z níž mohou zúčastněné osoby čerpat informace o rozhodných skutečnostech, které s patentem souvisí.

K bodu 35

Navržená úprava uvádí do souladu znění zákona se stavem, který nastal po přijetí zákona o patentových zástupcích a po sloučení komory komerčních právníků s advokátní komorou.

Současně se navrhuje zrušení dosud obligatorního zastoupení českých přihlašovatelů, kteří požadovali ochranu vynálezu cestou mezinárodní přihlášky podle Smlouvy o patentové spolupráci. V tomto případě je návrh odůvodněn skutečností, že doposud stanovené omezení procesní způsobilosti přihlašovatelů nemá věcné opodstatnění.

K bodu 36

Vzhledem ke vstupu České republiky do NATO by měla Česká republika přistoupit mimo jiné i k “Dohodě o vzájemném zabezpečení utajení vynálezů týkajících se obrany, na něž byla podána žádost o udělení patentu” sjednané členskými státy NATO v Paříži dne 21. září 1960, která se týká vzájemné ochrany tajemství vůči vynálezům, které se vztahují k obraně a které byly přihlášeny k udělení patentu. Do té doby, než z jakékoli mezinárodní smlouvy vyplyne pro Českou republiku povinnost zacházet se skutečnostmi utajovanými ve třetích zemích jako podle vnitřního předpisu, zůstane uvedené ustanovení neúčinným. Současně se zrušuje možnost utajovat průmyslové vzory, neboť toto utajování je v rozporu s povahou tohoto předmětu průmyslového vlastnictví.

K bodům 37 a 38

Ustanovení je promítnutím úpravy článku 46 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). Dosud platná právní úprava neumožňovala přikázat porušovateli práv likvidaci předmětů, jimiž bylo ohrožení či porušení práv způsobeno, přičemž výčet činností, jimiž dochází k porušení patentových práv, se kryje s výčtem činností, které představují přímé využívání vynálezu zakázaného § 13, popřípadě vyjmenovaných jako nepřímé využívání, které je zakázáno v ustanovení § 13a.

S ohledem na skutečnost, že zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v § 21 a zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, v § 18 odkazují co do porušování práv na příslušná ustanovení zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, předpokládá se, že nově navržené ustanovení § 75 odst. 2 a 3 se bude týkat rovněž případů ohrožování či porušování práv chráněných těmito zákony. To je v plném souladu s ustanoveními Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která se týká mimo jiné rovněž všech předmětů průmyslového vlastnictví.

Právo na informaci zabezpečuje majiteli průmyslového práva chráněného ve smyslu zákona možnost zasáhnout nejen proti konkrétnímu porušovateli, kterého zjistil, ale umožňuje mu vysledovat řetězec podnikatelů, kteří se na porušování jeho práv podílejí.

Podle ustanovení § 18 není porušením práv majitele patentu mimo jiné činnost prováděná pro neobchodní účely a podle § 56 se za využívání průmyslového vzoru pokládá hospodářská činnost směřující k výrobě výrobku chráněného průmyslovým vzorem nebo jeho uvádění na trh. Z uvedeného vyplývá, že informace je povinen poskytnout pouze ten, kdo porušuje práva ve smyslu navrženého ustanovení, tj. ten, kdo takto činí při své hospodářské činnosti prováděné za účelem dosažení zisku.

Navrhované ustanovení je provedením článku 47 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) ve vnitrostátní právní normě.

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) umožňuje soudům vyžadovat po navrhovateli na vyslovení předběžného opatření složení jistoty. Musí se jednat o finanční částku, která má dva účely - reparační, tj. krýt škodu toho, proti němuž návrh směřuje v případě, že by tento návrh nebyl opodstatněný, a jednak působit jako zábrana v chování toho, kdo podal návrh na předběžné opatření, aniž by byl v dobré víře.

K bodu 39

Poskytnout národní režim všem osobám, ať fyzickým či právnickým, které mají bydliště nebo sídlo na území států, jež nejsou členy Pařížské úmluvy na ochranu duševního vlastnictví, ale jsou členským státem Světové obchodní organizace (WTO), vyplývá z čl. 1 odst. 3 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která je součástí mezinárodní úmluvy o zřízení Světové obchodní organizace.

K bodům 40 až 42

Dosud platná úprava § 88 v odstavci 2 předpokládala vydání vyhlášek ministerstev zdravotnictví o vydávání osvědčení na nové způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí a v odstavci 3 vyhlášek ministerstev zemědělství o vydávání osvědčení na nové způsoby prevence, diagnostiky a léčení zvířat a ochrany rostlin proti škůdcům a chorobám. Obě tato zmocnění nepředstavují zmocnění k vydání vyhlášek k provedení a v mezích zákona č. 527/1990 Sb., a jako taková nejsou v souladu s nyní platným ústavním pořádkem České republiky.

K bodům 43 až 45

Navržená úprava vychází z rozpadu federálního státu a vzniku samostatné České republiky a současně je odezvou na zákon č. 14/1993 Sb., o některých opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, který stanovil, že ústředním orgánem státní správy pro oblast průmyslového vlastnictví je Úřad průmyslového vlastnictví.

Čl. II.

K bodu 4

S ohledem na skutečnost, že není vyloučena paralelní ochrana technických řešení jednak patentem a jednak užitným vzorem, jeví se být nezbytným i stanovení totožných podmínek pro zásah do výlučných práv majitelů obou těchto ochranných dokumentů. Je proto navrženo zrušení ustanovení týkajícího se nucených licencí s tím, že ustanovení § 21 odst. 2, které upravuje v řízeních o užitných vzorech analogii podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, bude doplněno o ustanovení, podle něhož pro udělování nucených licencí k užitným vzorům bude obdobně platit ustanovení § 20 zákona č. 527/1990 Sb.

K bodům 2,3 a 5

Návrh umožňuje, aby přihlašovatel, jehož evropská patentová přihláška se žádostí o ochranu vynálezu v České republice nebyla včas předána k projednání Evropskému patentovému úřadu, zvolil mezi národní přihláškou vynálezu se žádostí o udělení patentu, jak ji předpokládá § 35b návrhu novely zákona č. 527/1990 Sb., nebo aby požádal o zápis do rejstříku užitných vzorů. Navržené ustanovení umožní přihlašovateli domáhat se při podání přihlášky užitného vzoru přiznání práva přednosti, jež vyplývá z data podání evropské patentové přihlášky.

Další zmíněné body návrhu odrážejí nově navrženou existenci evropských patentů s účinky pro Českou republiku.

K bodu 7

Navržená úprava odstraní rozpor mezi zněním § 17 odst. 1, který předpokládá výmaz užitného vzoru z rejstříku na návrh, a zněním § 19 odst. 4, který předpokládá výmaz užitného vzoru z moci úřední v případě, že zapsaný majitel užitného vzoru není majitelem oprávněným.

K bodu 8

Výslovná úprava stanoví pouze to, co bylo doposud nutno překlenovat výkladem s odvoláním na ustanovení § 21 odst. 2.

K bodům 9 až 11

K odstranění nejednotnosti při aplikaci ustanovení o koncentraci řízení se navrhuje výslovná právní úprava.

Dosavadní úprava týkající se výmazu užitných vzorů z rejstříku se neosvědčila, a proto se navrhuje úprava, jaká platí ve výmazovém a zrušovacím řízení před Úřadem v případě odnětí ochrany ostatním předmětům průmyslového vlastnictví.

K bodu 12

S ohledem na skutečnost, že zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v § 21 co do porušování práv odkazuje na příslušná ustanovení zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, se předpokládá, že nově navržené ustanovení, týkající se práva na informace uplatněné v zákoně 527/1990 Sb., se bude týkat rovněž porušování práv chráněných zákonem o užitných vzorech. To je v plném souladu s ustanoveními Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která se týká mimo jiné rovněž všech předmětů průmyslového vlastnictví.

Přestože problematika užitných vzorů není upravena Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, s přihlédnutím k tomu, že jak patenty, tak užitné vzory mohou chránit totožné předměty, navrhuje se možnost zásahu do práv majitelů užitných vzorů upravit na stejných principech, jak to vyžaduje mezinárodní smlouva pro omezení práv majitelů patentů.

K bodům 14 a 15

Navržená úprava respektuje zánik České a Slovenské Federativní Republiky a současně je odezvou na zákon č. 14/1993 Sb., o některých opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, který stanovil, že ústředním orgánem státní správy pro oblast průmyslového vlastnictví je Úřad průmyslového vlastnictví.

Čl. IV.

K bodu 1

Zákon spojuje s pojmem “obchodní využití” při splnění podmínek zákonem vymezených vznik právní ochrany topografie. Novela definuje tento pojem tak, aby nebylo možné datum vzniku ochrany zpochybňovat.

K bodu 2

V souladu s článkem 1 odstavec 3 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) se Česká republika zavázala poskytnout zacházení podle citované dohody občanům ostatních členských států. Z tohoto důvodu je nutno změnit výčet subjektů, které mají právo v České republice podat přihlášku topografie polovodičových výrobků.

V praxi by se mohl objevit případ, kdy topografie byla vytvořena příslušníkem země, která není členem WTO, a nemůže tudíž právo na ochranu uplatnit. Jestliže topografie nebyla dosud obchodně využívána, může původce zmocnit právnickou nebo fyzickou osobu v České republice, aby zde provozovala obchodní využívání topografie, a tato osoba bude rovněž oprávněna uplatnit právo na ochranu topografie. Ustanovení se navrhuje v zájmu dosažení plné slučitelnosti českého zákona s právem Evropských společenství.

K bodu 3

Zákon v platném znění sice umožňoval přihlašovateli učinit část své přihlášky obchodním tajemstvím, toto ustanovení by však bránilo třetím osobám kvalifikovaně podat návrh na výmaz, popřípadě hájit své zájmy v případě soudního sporu o porušování práv k chráněné topografii. Ustanovení se navrhuje v zájmu dosažení plné slučitelnosti českého zákona s právem Evropských společenství, kde v souladu s čl. 4 odst. 2 Směrnice Rady ES č. 87/54, o právní ochraně topografií polovodičových výrobků, se třetím osobám umožňuje při splnění podmínek seznámit se skutečnostmi, jež představují obchodní tajemství majitele topografie.

K bodu 4

Dosavadní text zákona umožňoval dvojí výklad, kdy slova “v němž vznikla” mohla být vztahována jednak na dobu vzniku topografie a jednak na dobu vzniku ochrany topografie. Ustanovení se navrhuje v zájmu dosažení plné slučitelnosti českého zákona s právem Evropských společenství.

K bodu 5

Ustanovení se navrhuje v zájmu dosažení plné slučitelnosti českého zákona s právem Evropských společenství, a to zejména čl. 5 odst. 1 písm. b) Směrnice Rady ES č. 87/54 ze dne 16. prosince 1986.

K bodu 6

Podle článku 7 odstavec 2 Směrnice Rady Evropského společenství z 16. prosince 1986, o právní ochraně topografií polovodičových výrobků (87/54/EEC), poskytují členské státy Evropské unie právní prostředky pro ochranu práv oprávněných osob ještě pro období před vznikem výlučných práv, tj. přede dnem podání přihlášky či přede dnem prvního obchodního využití. Tato ochrana tedy vzniká již vytvořením topografie. Podmínkou uplatnění náhrady škody v tomto případě je, že třetí osoba se uvedených činů dopustila “podvodně”, tj. ve zlém úmyslu.

Ustanovení se navrhuje v zájmu dosažení plné slučitelnosti českého zákona s právem Evropských společenství.

Přiměřenost náhrady v tomto případě bude stanovena stejně, jako je tomu v dosavadním ustanovení § 11 odst. 2 zákona.

K bodu 7

Podle článku 5 odstavec 6 Směrnice Rady Evropského společenství z 16. prosince 1986, o právní ochraně topografií polovodičových výrobků (87/54/EEC), nelze osobě, která získá polovodičový výrobek, aniž by věděla nebo měla rozumné důvody se domnívat, že výrobek je chráněn výlučným právem, zakázat obchodní využití tohoto výrobku. Přiměřenou náhradu za toto obchodní využití lze požadovat nejen od doby, kdy se o ochraně topografie dověděla, ale rovněž od doby, kdy měla rozumné důvody se domnívat, že polovodičový výrobek je takto chráněn. Novela je navrhována v zájmu úplného sjednocení výkladů zákona o ochraně topografií polovodičových výrobků s citovanou směrnicí.

K bodu 8

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) ukládá členským státům stanovit podmínky pro případné udělení nucených licencí k jednotlivým předmětům průmyslových práv odlišně od úpravy obsažené v nyní platných předpisech na ochranu průmyslových práv.

Úprava dosavadních ustanovení o nucené licenci na topografie polovodičových výrobků se v současnosti jeví s ohledem na nízkou četnost chráněných topografií jako nadbytečná. Je proto navrženo zrušení ustanovení o nucené licenci s tím, že ustanovení § 18 odst. 2, které upravuje v řízeních o topografiích analogii podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, bude doplněno o ustanovení, podle něhož pro udělování nucených licencí k chráněným topografiím bude obdobně platit ustanovení § 20 zákona č. 527/1990 Sb.

K bodu 9

Přesto, že doposud nebyl Úřadu průmyslového vlastnictví předložen ani jeden návrh na výmaz topografie polovodičového výrobku z rejstříku, navrhuje se v zájmu jednotnosti právní úpravy na ochranu jednotlivých předmětů průmyslových práv zrušit možnost přenesení nákladů výmazu na toho účastníka, který v řízení neměl úspěch. Tato úprava byla aplikována v řízeních o výmazu užitného vzoru, kde se však neosvědčila a navrhuje se rovněž její zrušení.

K bodu 10

S ohledem na skutečnost, že zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, se co do porušování práv odvolává na příslušná ustanovení zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, předpokládá se, že nově navržené ustanovení, týkající se práva na informace uplatněné v zákoně č. 527/1990 Sb., se bude týkat rovněž porušování práv chráněných zákonem o topografiích polovodičových výrobků. To je v plném souladu s ustanoveními Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).

K bodu 11 a 12

Navržená úprava je důsledkem zániku čs. federace a vývojem právního řádu v České republice.

Čl. VI.

K bodu 1

Ustanovení se navrhuje v zájmu dosažení plné slučitelnosti českého zákona s právem Evropských společenství.

K bodu 2

Praxe v současné době postrádá ustanovení, na jehož základě by bylo možné odmítnout zápis označení, které obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, a proto bylo nutné případné odmítnutí zápisu dovozovat z titulu rozporu s veřejným zájmem. Výslovná úprava nadále umožní odmítnout zápis i takových označení, která obsahují znak, který má symbolickou hodnotu i pro minoritní skupiny obyvatel.

Úprava navržená jako nové písm. j) je splněním závazku České republiky stanovené v čl. 23 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).

K bodu 3

Ustanovení, podle něhož se vžitost určitého označení pro přihlašovatele ochranné známky posuzovala na základě formálního znaku jeho dvouletého užívání, se v praxi neosvědčilo. V důsledku tohoto ustanovení byl požadován zápis ochranné známky na základě formálního dvouletého užívání a stejně tak byla v řízení o zápisu porovnávána data, která neprokazovala vžitost známky. V důsledku toho nebyl vytvořen prostor pro úvahu, zda se toto označení pro přihlašovatele skutečně stalo příznačným.

K bodu 5 a 6

Ve smyslu článku 4 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) je členský stát povinen poskytovat ostatním státům - členům Světové obchodní organizace - zacházení podle nejvyšších výhod. Mezi takovéto výhody patří právo přednosti, které doposud bylo udělováno pouze příslušníkům států Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.

K bodu 7

Ustanovení je realizací závazku České republiky z čl. 16 odst. 2 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).

K bodu 8

K odstranění nejednotnosti při aplikaci ustanovení upravujícího koncentraci řízení se navrhuje výslovná právní úprava.

K bodu 9

Možnost nepřiznat právo na informace je v souladu s čl. 47 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a koresponduje s úpravou o poskytování informaci při porušení dalších práv z průmyslového vlastnictví.

K bodu 10

Ustanovení je promítnutím úpravy článku 46 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). Smyslem tohoto ustanovení je, že zboží, které ohrožuje nebo porušuje práva majitele ochranné známky, má být v zásadě zničeno; případné odstranění ohrožení práv majitele ochranné známky tím, že by ze zboží byla odstraněna padělaná ochranná známka, bude možné připustit jen ve zcela výjimečných případech.

S ohledem na skutečnost, že práva majitele ochranné známky jsou ohrožena a porušována i použitím označení, které je s ochrannou známkou zaměnitelně podobné, vztahuje se uvedené ustanovení na zboží, na němž je umístěno označení s ochrannou známkou zaměnitelně podobnou.

Dosud platná právní úprava neumožňovala přikázat ohrožovateli či porušovateli práv likvidaci nástrojů či materiálů, jimiž bylo ohrožení či porušení práv způsobeno, včetně zničení výrobků označených v rozporu se zákonem o ochranných známkách. Zničení výrobků přitom bude možné uplatnit pouze proti osobám, které známková práva porušují, tj. činí tak při své podnikatelské činnosti; zničení nebude možné uplatnit proti spotřebiteli výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, nebo označením s ní zaměnitelně podobným.

K bodu 11

Práva majitele ochranné známky jsou nově omezena v tom případě, kdy svou nečinností dovolil, aby mladší shodná či zaměnitelně podobná ochranná známka získala vlastní příznačnost pro svého majitele. Podle dosud platné úpravy majitel starší ochranné známky se nemohl sice dovolávat ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 zákona o ochranných známkách výmazu takovéto mladší ochranné známky, ale podle ustanovení § 15 téhož zákona se mohl dovolávat u soudu, aby užívání takovéhoto označení bylo zakázáno. Stejně návrh chrání takového majitele starší ochranné známky, který toleroval ochrannou známku mladší a nepodnikl kroky k jejímu výmazu.

K bodům 12 a 13

Dosavadní znění zákona upravující vyznačování licenční smluv a smluv o převodu ochranné známky do rejstříku vedlo k nejednoznačnému výkladu. V zájmu odstranění této nejednotnosti navrhuje se výslovná úprava, podle níž zápis do rejstříku ochranných známek je podmínkou vzniku účinnosti licenční smlouvy či smlouvy o převodu ochranné známky ve vztahu k třetím osobám.

K bodu 14

Návrh stanoví pravidlo, podle něhož nebude přihlíženo k účelovému využívání ochranné známky, které započalo až v době, kdy již její majitel věděl, že ochranná známka může být vymazána z rejstříku z důvodu jejího nevyužívání. Současně však stanoví, že k zachování ochranné známky může tato známka být užívána i jiným způsobem, než jsou dodávky na vnitřní trh.

K bodu 15

Podle dosavadního znění § 26 odst. 2 bylo možné kolidující ochrannou známku vymazat z rejstříku při splnění dvou požadavků: jednak užití kolidující ochranné známky bylo soudem označeno za nekalosoutěžní jednání a jednak muselo jít o ochrannou známku všeobecně známou. S ohledem na skutečnost, že uvedené ustanovení má umožňovat výmaz takových ochranných známek, o nichž soud rozhodl, že jejich užívání je jednáním nekalosoutěžním, nebude nadále nutné, aby takovýto výrok byl učiněn ve prospěch ochranné známky, která ve smyslu mezinárodní úmluvy požívá ochranu jako známka všeobecně známá.

K bodu 16

Poskytnout národní režim všem osobám, ať fyzickým či právnickým, které mají bydliště nebo sídlo na území států, jež nejsou členy Pařížské úmluvy na ochranu duševního vlastnictví, ale jsou členským státem Světové obchodní organizace (WTO), vyplývá z čl. 1 odst. 3 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která je součástí mezinárodní úmluvy o zřízení Světové obchodní organizace.

K bodu 17

Vyloučení mimořádných opravných prostředků z řízení o ochranných známkách se neosvědčilo, neboť v některých případech Úřadu průmyslového vlastnictví chybí právní prostředek k obnovení řízení o ochranných známkách, jestliže k jeho zastavení nedošlo v důsledku pochybení na straně přihlašovatele.

V Praze dne 25. srpna 1999

Předseda vlády

Ministr průmyslu a obchodu

ZÁKON č. 137/1995 Sb.,

o ochranných známkách

ze dne 21. června 1995

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Ochrannou známkou je označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu, popřípadě jejich kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů a zapsané do rejstříku ochranných známek (dále jen ”rejstřík”), vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen ”Úřad”).

§ 2

(1) Ze zápisu do rejstříku je vyloučeno:

a) označení, které nemůže být graficky znázorněno,

b) označení, které nemá způsobilost rozlišit výrobky nebo služby,

(c) označení, které je tvořeno výlučně ze značek nebo údajů sloužících v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty výrobků nebo služeb, z údajů o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku, či poskytnutí služby,)

c) označení, které je tvořeno výlučně ze značek nebo údajů sloužících v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty nebo jiných vlastností výrobků nebo služeb, z údajů o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku, či poskytnutí služby,

d) označení, které výlučně sestává ze značek nebo označení obvyklých v běžném jazyce nebo užívaných v dobré víře a obchodních zvyklostech,

e) označení tvořené výlučně tvarem výrobku, který vyplývá z jeho povahy, nebo je nezbytný pro dosažení technického výsledku anebo dává tomuto výrobku podstatnou užitnou hodnotu,

f) označení, které odporuje veřejnému pořádku nebo dobrým mravům,

g) označení, které může klamat veřejnost zejména o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků nebo služeb,

h) označení, jehož užívání by bylo v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv(.),

i) označení, které obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženské symboly,

j) označení přihlašované pro vína či lihoviny, které obsahuje zeměpisný údaj, aniž by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původ.

(2) Označení uvedené v odstavci 1 písm. b) až d) může být zapsáno do rejstříku, jestliže přihlašovatel prokáže, že takové označení užíváním v obchodním styku, které započalo (nejméně dva roky) před podáním přihlášky ochranné známky (dále jen ”přihláška”), získalo rozlišovací způsobilost pro jeho výrobky či služby.

§ 3

(1) Úřad do rejstříku nezapíše označení shodné s ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného majitele pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby s dřívějším právem přednosti, popřípadě obsahuje prvky přihlášeného označení či zapsané ochranné známky, které by mohly vést k záměně. Toto označení může být zapsáno, jestliže majitel nebo přihlašovatel ochranné známky s dřívějším právem přednosti udělí písemný souhlas se zápisem tohoto označení do rejstříku ochranných známek.

(2) Úřad do rejstříku nezapíše označení shodné s ochrannou známkou, která zanikla podle § 24 odst. 1 písm. a), jestliže přihláška ochranné známky byla podána před uplynutím dvou let od zániku ochranné známky, ledaže by o zápis takového označení požádal ten, pro něhož byla ochranná známka v den svého zániku zapsána, nebo jeho právní nástupce.

(3) Úřad na základě řádně a důvodně uplatněných námitek podle § 9 nezapíše do rejstříku označení, které zasahuje do zákonem chráněných starších práv třetích osob.

ČÁST DRUHÁ

ŘÍZENÍ O PŘIHLÁŠCE OCHRANNÉ ZNÁMKY

Přihláška ochranné známky

§ 4

(1) O zápis označení jako ochranné známky do rejstříku (dále jen ”zápis ochranné známky”) se žádá přihláškou podanou u Úřadu.

(2) Přihlášku může podat fyzická nebo právnická osoba (dále jen ”přihlašovatel”) pro výrobky nebo služby, které jsou k datu podání přihlášky předmětem jejího podnikání.

§ 5

(1) Přihláška musí obsahovat:

a) žádost o zápis ochranné známky do rejstříku,

b) jméno a příjmení nebo název, popřípadě obchodní jméno přihlašovatele a adresu trvalého pobytu a místo podnikání, je-li přihlašovatelem osoba fyzická, nebo sídlo, je-li přihlašovatelem osoba právnická,

c) znění nebo vyobrazení přihlášeného označení a u prostorového označení jeho plošné vyobrazení,

d) seznam výrobků nebo služeb, pro něž má být ochranná známka zapsána.

(2) V seznamu výrobků a služeb podle odstavce 1 písm. d) se uvedou třídy podle mezinárodní smlouvy.¹⁾

------------------------------------------------------------------

¹⁾ Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 118/1979 Sb., o Niceské dohodě o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, revidované ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Ženevě dne 13. května 1977, ve znění vyhlášky č. 77/1985 Sb.

§ 6

(1) Podáním přihlášky splňující náležitosti stanovené v § 5 odst. 1 vzniká přihlašovateli právo přednosti před každým, kdo podá později přihlášku shodné nebo zaměnitelné ochranné známky pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby.

(2) Právo přednosti, které vyplývá z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen ”Pařížská úmluva”)²⁾ musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce a prokázat je do tří měsíců od jejího podání, jinak k němu Úřad nepřihlíží. Právo přednosti lze uplatnit z přihlášky ochranné známky, v níž je požadována ochrana v členském státě Pařížské úmluvy²⁾ nebo ve státě, který je členem Světové obchodní organizace^2a) ; jestliže stát, v němž je učiněno první podání přihlášky ochranné známky, není smluvní stranou Pařížské úmluvy²⁾ ani členem Světové obchodní organizace^2a), lze právo přednosti z tohoto podání přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

-----------------------------------

(²⁾ Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.)

²⁾ Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, uveřejněná pod č. 64/1975 Sb.

^2a) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb., o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO).

§ 7

(1) Na žádost přihlašovatele Úřad povolí v přihlášeném označení úpravu týkající se názvu přihlašovatele nebo jeho jména a příjmení, popřípadě obchodního jména, anebo sídla či trvalého pobytu, popřípadě místa podnikání, k jejichž změně došlo po podání přihlášky, jestliže tato úprava uvádí údaje obsažené v přihlášeném označení do souladu se skutečností, aniž by měnila celkový ráz přihlášeného označení. Jiné změny v údajích uvedených v § 5 odst.1 písm. c) nejsou po podání přihlášky přípustné.

(2) Po podání přihlášky může přihlašovatel zúžit seznam výrobkůnebo služeb, pro které má být ochranná známka zapsána; takovétozúžení nelze vzít zpět.

(3) Přihlašovatel je až do zápisu v rejstříku oprávněn rozdělit přihlášku, která obsahuje více výrobků či služeb. Právo přednosti z původní přihlášky bude zachováno i pro přihlášky rozdělené, jestliže obsahují jen výrobky či služby uvedené v původní přihlášce ochranné známky.

(4) Přihlašovatel může své právo z přihlášky pro všechny výrobky či služby, které jsou v ní uvedeny, nebo pro jejich část, převést písemnou smlouvou na jiného podnikatele, který je podle tohoto zákona způsobilý být majitelem ochranné známky.

§ 8

Průzkum a zveřejnění přihlášky

(1) Úřad podrobí přihlášku průzkumu.

(2) Neobsahuje-li přihláška potřebné náležitosti, vyzve Úřad přihlašovatele, aby nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil. Nesplňuje-li přihláška náležitosti podle § 5 odst. 1, stanoví Úřad k odstranění nedostatků lhůtu dvou měsíců; za den podání přihlášky se v tomto případě považuje den, kdy byly doručeny údaje, jimiž se tyto nedostatky odstraňují.

(3) Nesplňuje-li přihlášené označení podmínky zápisu stanovené tímto zákonem, Úřad přihlášku zamítne.

(4) Obsahuje-li přihláška potřebné náležitosti a není-li přihlášené označení zamítnuto podle odstavce 3, Úřad přihlášku zveřejní ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen ”Věstník”).

§ 9

Námitky proti zápisu do rejstříku

(1) Proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku může ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění podat u Úřadu zdůvodněné námitky:

a) majitel, popřípadě přihlašovatel zaměnitelné ochranné známky s dřívějším právem přednosti, je-li tato ochranná známka zapsána, popřípadě přihlášena pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby,

(b) majitel starší shodné či zaměnitelné známky, která se před podáním přihlášky stala ve smyslu mezinárodní smlouvy³⁾ v České republice všeobecně známou pro svého majitele a jeho výrobky či služby (dále jen ”všeobecně známá známka”),)

b) majitel starší shodné či zaměnitelné známky, která se před podáním přihlášky stala ve smyslu Pařížské úmluvy³⁾ nebo jako důsledek propagace této ochranné známky v České republice v příslušném okruhu veřejnosti všeobecně známou pro svého majitele a jeho výrobky či služby (dále jen ”všeobecně známá známka”),

c) držitel shodného nebo zaměnitelného označení, které v České republice v uplynulých dvou letech před podáním přihlášky získalo rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby tohoto držitele,

d) podnikatel, zapsaný před datem podání přihlášky do obchodního nebo obdobného rejstříku, jestliže jeho obchodní jméno, nebo jeho podstatná část, je shodné nebo zaměnitelné se zveřejněným označením a jestliže vyrábí stejné nebo podobné výrobky nebo poskytuje stejné nebo podobné služby, pro které je zveřejněné označení přihlášeno, nebo jsou takové výrobky předmětem jeho obchodní činnosti,

e) fyzická osoba, jejíž jméno a příjmení nebo vyobrazení, popřípadě pseudonym, jsou shodné či zaměnitelné se zveřejněným označením, jestliže zápis tohoto označení do rejstříku může zasáhnout do jejích práv na ochranu osobnosti,

f) majitel staršího práva z jiného průmyslového vlastnictví, jestliže jeho předmět je shodný či zaměnitelný se zveřejněným označením,

g) ten, jemuž náležejí práva k autorskému dílu, je-li shodné či zaměnitelné se zveřejněným označením, jestliže jeho užitím by mohla být dotčena práva k autorskému dílu.

(2) K námitkám uplatněným po lhůtě podle odstavce 1 Úřad nepřihlíží; to platí i o důkazech, jimiž byly námitky podepřeny.

(3) Lhůtu k podání námitek proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku nelze prodloužit.

------------------------------------------------------------------

³⁾ Článek 6 bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.

Projednání námitek

§ 10

(1) Úřad přezkoumá, zda námitky byly podány oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a zda jsou odůvodněny a doloženy doklady, které umožňují jejich projednání.

(2) Úřad řízení o námitkách zastaví, jestliže námitky byly podány opožděně, neoprávněnou osobou, bez odůvodnění, popřípadě nejsou-li doloženy doklady umožňujícími jejich projednání. O tom je Úřad povinen informovat osobu, která podala námitky.

(3) S řádně podanými námitkami seznámí Úřad přihlašovatele a vyzve jej, aby se ve stanovené lhůtě k nim vyjádřil. Tato lhůta nesmí být kratší než deset dnů.

(4) Nevyjádří-li se přihlašovatel ve stanovené lhůtě k námitkám, Úřad řízení o přihlášce zastaví; na tento důsledek musí být přihlašovatel ve výzvě k podání vyjádření upozorněn.

§ 11

(1) V případě řádně uplatněných námitek, k nimž se přihlašovatel vyjádřil, Úřad posoudí, zda zápisem přihlášeného označení do rejstříku nedojde k zásahu do zákonem chráněných práv třetích osob.

(2) Jestliže Úřad zjistí, že přihlášené označení nezasahuje do zákonem chráněných starších práv třetích osob, námitky zamítne; písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí doručí přihlašovateli a osobě, která podala námitky.

(3) Jestliže Úřad zjistí, že přihlášené označení nesplňuje podmínky pro zápis do rejstříku, přihlášku zamítne a písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí doručí přihlašovateli a osobě, která podala námitky.

§ 12

Zápis ochranné známky

(1) Úřad zapíše ochrannou známku do rejstříku, jestliže tomu nebrání skutečnosti uvedené v § 2 a 3. O zápisu uvědomí přihlašovatele.

(2) Zápisem ochranné známky do rejstříku se přihlašovatel stává majitelem ochranné známky. Požádá-li o to majitel, Úřad mu vydá osvědčení o zápisu ochranné známky do rejstříku.

(3) Zápis ochranné známky do rejstříku oznámí Úřad ve Věstníku nejpozději do šesti měsíců od jeho provedení.

ČÁST TŘETÍ

PRÁVA Z OCHRANNÉ ZNÁMKY

§ 13

(1) Majitel ochranné známky má výlučné právo označovat své výrobky nebo služby ochrannou známkou, pro které je zapsána, nebo ji užívat ve spojení s těmito výrobky či službami.

(2) Majitel ochranné známky je oprávněn používat spolu s ochrannou známkou značku R v kruhu.

§ 14

(1) Bez souhlasu majitele ochranné známky nikdo nesmí užívat označení shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby, pro které je ochranná známka zapsána, nebo je užívat ve spojení s těmito výrobky nebo službami, zejména umísťovat je na výrobky nebo jejich obaly, nabízet či uvádět na trh výrobky takto označené, nebo je skladovat za tímto účelem, dovážet nebo vyvážet výrobky s tímto označením, či užívat toto označení v obchodním jménu, korespondenci či reklamě.

(2) Majitel ochranné známky má vůči každému, kdo uvádí nebo hodlá uvést na trh výrobky či služby, právo na informaci o původu výrobků či dokladů provázejících výrobky nebo služby, na nichž je umístěno označení shodné nebo zaměnitelné s jeho ochrannou známkou(. ) ; soud právo na informaci nepřizná, jestliže by to bylo v nepoměru k závažnosti ohrožení či porušení. Svá práva prokáže majitel ochranné známky osvědčením o zápisu ochranné známky, popřípadě výpisem z rejstříku.

(3) Celní úřad na žádost majitele ochranné známky nepropustí zboží, které má obchodní charakter, do režimu volného oběhu,⁴⁾ jestliže jeho označení porušuje práva majitele ochranné známky. Svá práva prokáže majitel ochranné známky osvědčením o zápisu ochranné známky, popřípadě výpisem z rejstříku.

(4) Majitel ochranné známky je oprávněn požadovat na vydavateli publikace, v níž je ochranná známka reprodukována, zveřejnění údaje, že jde o ochrannou známku, včetně uvedení čísla zápisu ochranné známky do rejstříku.

------------------------------------------------------------------

⁴⁾ § 98 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon.

§ 15

(1) Majitel ochranné známky se může u příslušného soudu domáhat, aby každému bylo zakázáno užívat jeho ochrannou známku nebo označení s ní zaměnitelné pro stejné nebo podobné výrobky či služby a aby předměty, označené způsobem, jímž došlo k porušení jeho práv, byly staženy z trhu. Majitel ochranné známky může požadovat, aby soud nařídil ohrožovateli či porušovateli zničit výrobky, jejichž výrobou nebo uvedením na trh došlo k ohrožení nebo porušení práva chráněného tímto zákonem, popřípadě zničit materiál a nástroje určené nebo používané výlučně nebo převážně při činnostech ohrožujících nebo porušujících práva chráněná tímto zákonem. Soud zničení nenařídí, nejsou-li tyto výrobky ve vlastnictví toho, proti němuž návrh směřuje, nebo jestliže by ohrožení či porušení práva mohlo být odstraněno jinak a zničení by bylo nepřiměřené tomuto ohrožení nebo porušení. Odstranění označení nebo padělané ochranné známky z výrobků před jejich uvedením na trh lze připustit jen ve výjimečných případech.

(2) Majitel všeobecně známé známky může práva podle odstavce 1 uplatnit bez ohledu na shodnost či podobnost výrobků či služeb, pokud by užití všeobecně známé známky na jiných výrobcích či službách ukazovalo na vztah mezi takto označenými výrobky či službami a majitelem všeobecně známé známky a pokud by zájmy majitele všeobecně známé známky byly takovýmto užíváním poškozeny.

(3) Byla-li zásahem do práv z ochranné známky způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu. Byla-li tímto zásahem způsobena nemajetková újma, má poškozený právo na přiměřené zadostiučinění, které může spočívat v peněžitém plnění.

§ 16

Omezení práv z ochranné známky

(1) Majitel ochranné známky je povinen strpět, jestliže třetí osoby užívají v obchodním styku své jméno, příjmení, pseudonym, název, popřípadě obchodní jméno, adresu, údaje týkající se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, času výroby výrobku nebo poskytnutí služby, popřípadě i jiných vlastností výrobku, přesto, že tyto údaje jsou shodné či zaměnitelné s ochrannou známkou, popřípadě tvoří součást ochranné známky, avšak jen za předpokladu, že tyto údaje jsou používány v souladu s obchodními zvyklostmi a dobrými mravy soutěže.

(2) Majitel ochranné známky je povinen strpět, jestliže třetí osoby užívají v obchodním styku označení shodné s ochrannou známkou, jestliže je to nezbytné k vyznačení účelu výrobku, zejména jeho příslušenství nebo náhradních dílů, nebo druhu poskytované služby, za předpokladu, že je užíváno v souladu s obchodními zvyklostmi a dobrými mravy soutěže.

(3) Majitel ochranné známky je povinen strpět užívání shodného nebo zaměnitelného označení jeho držitelem, jestliže toto označení získalo v České republice v uplynulých dvou letech před podáním přihlášky rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby svého držitele.

(4) Majitel ochranné známky je povinen strpět další užívání shodné či zaměnitelné ochranné známky s pozdějším právem přednosti, jestliže její užívání strpěl po dobu 5 let ode dne, kdy se o tomto užívání dozvěděl, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře.

(5) Majitel ochranné známky s pozdějším právem přednosti není oprávněn bránit v užívání shodné či zaměnitelné ochranné známky s dřívějším právem přednosti, i kdyby majitel ochranné známky s dřívějším právem přednosti svá práva z ochranné známky nemohl podle odstavce 4 uplatnit.

§ 17

Vyčerpání práv

Ochranná známka neopravňuje majitele zakázat její užívání na výrobcích, které jím nebo s jeho souhlasem byly s toto ochrannou známkou uvedeny na trh, ledaže po uvedení výrobků na trh došlo k jejich podstatné změně nebo zhoršení jejich stavu či vlastností.

§ 18

Licence

(1) Právo užívat ochrannou známku může být poskytnuto licenční smlouvou⁵⁾ pro všechny výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, nebo pro jejich část.

(2) Nabyvatelem licence může být pouze fyzická nebo právnická osoba, předmětem jejíhož podnikání jsou výrobky či služby, pro které je ochranná známka zapsána.

( (3) Právo užívat ochrannou známku na základě licenční smlouvy vzniká dnem zápisu licenční smlouvy do rejstříku; o tento zápis je povinen požádat Úřad majitel ochranné známky.)

(3) Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku ochranných známek; o tento zápis je povinen požádat Úřad majitel ochranné známky.

------------------------------------------------------------------

⁵⁾ § 508 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

§ 19

Převod a přechod ochranné známky

(1) Majitel ochranné známky může ochrannou známku pro všechny výrobky či služby, pro které je zapsána, nebo pro jejich část převést písemnou smlouvou na jinou fyzickou nebo právnickou osobu, jestliže tyto výrobky či služby jsou k datu uzavření smlouvy o převodu předmětem jejího podnikání. Smlouva o převodu ochranné známky nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku ochranných známek; o tento zápis je povinen požádat Úřad nabyvatel ochranné známky.

(2) Ochranná známka přechází na nového majitele v případech stanovených zvláštními právními předpisy.⁶⁾ Přechod ochranné známky nabývá účinnosti zápisem do rejstříku ochranných známek; o tento zápis je povinen požádat Úřad nabyvatel ochranné známky.

(3) Došlo-li k přechodu ochranné známky v důsledku úmrtí majitele ochranné známky, jehož dědic není způsobilý podle tohoto zákona být majitelem ochranné známky, přísluší dědici pouze právo poskytnout licenci, popřípadě ochrannou známku převést na třetí osobu.

------------------------------------------------------------------

⁶⁾ Např. § 69 a 259 obchodního zákoníku, § 12 až 17 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku.

§ 20

Přepis majitele ochranné známky

Byla-li ochranná známka, která požívá ochranu v některé zemi, která je členem Pařížské úmluvy²⁾, zapsána v České republice ve prospěch obchodního zástupce, zprostředkovatele nebo komisionáře jejího původního majitele (dále jen ”obchodní zástupce”), může se tento původní majitel domáhat u soudu, aby ochranná známka byla převedena na něj, ledaže obchodní zástupce prokáže, že jednal v dobré víře. Úřad zapíše změnu majitele ochranné známky v rejstříku na žádost oprávněného majitele ochranné známky.

§ 21

Zástavní právo

(1) Ochranná známka může být poskytnuta jako zástava.⁷⁾

(2) Zástavní právo k ochranné známce vzniká zápisem do rejstříku; o tento zápis je povinen žádat zástavní věřitel. Spolu s žádostí o zápis zástavního práva k ochranné známce je zástavní věřitel povinen předložit Úřadu smlouvu o zřízení zástavního práva s úředně ověřenými podpisy účastníků.

------------------------------------------------------------------

⁷⁾ § 151a a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

§ 297 a násl. obchodního zákoníku.

ČÁST ČTVRTÁ

ÚPRAVA OCHRANNÉ ZNÁMKY, OCHRANNÁ DOBA A ZÁNIK OCHRANNÉ ZNÁMKY

§ 22

Úprava ochranné známky

Na žádost majitele ochranné známky Úřad povolí v ochranné známce úpravu týkající se názvu majitele nebo jeho jména a příjmení, popřípadě obchodního jména, anebo sídla, trvalého pobytu či místa podnikání, k jejichž změně došlo po zápisu ochranné známky do rejstříku, jestliže tato úprava uvádí údaje v ní obsažené do souladu se skutečností, aniž by měnila celkový ráz ochranné známky.

§ 23

Ochranná doba

(1) Ochranná doba ochranné známky je deset let od podání přihlášky u Úřadu.

(2) Na žádost majitele ochranné známky, podanou u Úřadu nejdříve v posledním roce ochranné doby, nejpozději však šest měsíců po jejím uplynutí (dále jen ”žádost o obnovu zápisu”), se ochranná doba ochranné známky obnoví vždy o dalších deset let.

§ 24

Zánik ochranné známky

(1) Ochranná známka zaniká

a) uplynutím ochranné doby, nebyla-li včas podána žádost o obnovu ochranné doby,

b) dnem doručení prohlášení majitele ochranné známky Úřadu, že se svého práva vzdává; toto prohlášení nemá právní účinky, brání-li tomu práva třetích osob,

c) zánikem právní subjektivity majitele ochranné známky, ledaže právo k ochranné známce bylo převedeno nebo přešlo na nového majitele,

d) výmazem ochranné známky z rejstříku provedeným Úřadem podle § 25 a 26.

(2) Ochranná známka, na níž váznou práva třetích osob, zanikne podle odstavce 1písm. b) dnem, kdy majitel ochranné známky doloží zánik těchto práv, popřípadě předloží souhlas oprávněných osob se zánikem ochranné známky.

(3) Zánik ochranné známky zapíše Úřad do rejstříku.

Výmaz ochranné známky

§ 25

(1) Úřad vymaže ochrannou známku z rejstříku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu zjistí, že

a) byla zapsána v rozporu s tímto zákonem; v tomto případě se na ochrannou známku hledí tak, jako by vůbec nebyla zapsána. To neplatí, jestliže známka byla zapsána v rozporu s § 2 odst. 1 písm. b) až d) a svým užíváním v obchodním styku získala rozlišovací způsobilost pro ty výrobky či služby svého majitele, pro které byla zapsána,

b) nebyla v České republice užívána po dobu nejméně pěti let před zahájením řízení o výmazu a majitel ochranné známky její neužívání řádně nezdůvodní; užívání ochranné známky třetí osobou na základě smlouvy se považuje za řádné užívání(.);k užívání ochranné známky, které započalo, popřípadě pokračovalo po uplynutí pěti let jejího neužívání, avšak ve lhůtě tří měsíců před zahájením řízení o výmazu, se nepřihlíží. Užíváním ochranné známky se rozumí rovněž její užívání v podobě, která se od podoby, jak je zapsána liší v jednotlivostech neměnících její rozlišovací způsobilost, popřípadě její umisťování na výrobky či jejich obaly výlučně pro potřeby vývozu.

(2) Úřad vymaže z rejstříku zaměnitelnou ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh majitele ochranné známky s dřívějším právem přednosti zjistí, že napadená ochranná známka je zapsána pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby; Úřad výmaz neprovede, jestliže majitel ochranné známky s dřívějším právem přednosti vědomě strpěl užívání napadené ochranné známky po dobu pěti let od jejího zápisu.

(3) Úřad vymaže z rejstříku shodnou nebo zaměnitelnou ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh majitele všeobecně známé známky zjistí, že užívání napadené ochranné známky by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobré pověsti všeobecně známé známky nebo jí bylo na újmu, bez ohledu na to, zda napadená ochranná známka byla zapsána pro stejné nebo podobné výrobky či služby. Úřad výmaz neprovede, jestliže majitel všeobecně známé známky vědomě strpěl užívání napadené ochranné známky v České republice po dobu pěti let od jejího zápisu.

(4) Úřad vymaže z rejstříku ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby zjistí, že ochranná známka v důsledku činnosti či nečinnosti svého majitele ztratila svou rozlišovací způsobilost, protože se stala v obchodním styku označením obvyklým pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána.

(5) Je-li důvod pro výmaz ochranné známky z rejstříku pouze ve vztahu k části výrobků či služeb, pro které je ochranná známka zapsána, Úřad ochrannou známku vymaže jen pro tyto výrobky či služby.

(6) Výmaz ochranné známky z rejstříku podle předchozích odstavců lze provést i po zániku ochranné známky z jiných důvodů, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

§ 26

(1) Na základě soudního rozhodnutí, podle něhož ochranná známka obsahující jméno a příjmení nebo vyobrazení fyzické osoby, popřípadě její pseudonym, porušuje práva na ochranu osobnosti, nebo podle něhož ochranná známka, jež obsahuje název nebo obchodní jméno právnické osoby, zasahuje do její dobré pověsti, popřípadě že ochranná známka zasahuje do práv k autorskému dílu, Úřad vymaže ochrannou známku z rejstříku. Výmaz bude proveden, požádá-li o výmaz oprávněná osoba do šesti měsíců od právní moci soudního rozhodnutí.

(2) Úřad vymaže z rejstříku shodnou či zaměnitelnou ochrannou známku na základě soudního rozhodnutí, podle něhož je užití této ochranné známky nedovoleným soutěžním jednáním(, neboť nepoctivě těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména všeobecně známé ochranné známky nebo jí je na újmu.) Výmaz bude proveden, požádá-li majitel všeobecně známé ochranné známky o výmaz do šesti měsíců od právní moci soudního rozhodnutí.

(3) Výmaz ochranné známky z rejstříku podle odstavců 1 a 2 lze provést i po zániku ochranné známky z jiných důvodů, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

ČÁST PÁTÁ

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O KOLEKTIVNÍCH OCHRANNÝCH ZNÁMKÁCH

§ 27

(1) Kolektivní ochrannou známkou může být označení podle § 1, jestliže je způsobilé odlišit výrobky nebo služby pocházející od členů či společníků právnické osoby založené za účelem společného označování výrobků či služeb uváděných členy či společníky na trh (dále jen ”sdružení podnikatelů”), od výrobků či služeb jiných podnikatelů.

(2) Podmínky používání kolektivní ochranné známky včetně sankcí za jejich porušení se stanoví písemnou smlouvou uzavřenou mezi všemi členy či společníky sdružení podnikatelů.

§ 28

(1) Přihlášku kolektivní ochranné známky podává u Úřadu sdružení podnikatelů (dále jen ”přihlašovatel”).

(2) Přihláška kolektivní ochranné známky musí obsahovat:

a) žádost o zápis kolektivní ochranné známky do rejstříku,

b) název, popřípadě obchodní jméno a sídlo sdružení podnikatelů,

c) znění nebo vyobrazení přihlašovaného označení, které má být zapsáno jako kolektivní ochranná známka, popřípadě jeho popis, u prostorového označení jeho plošné vyobrazení,

d) seznam výrobků nebo služeb, pro které má být kolektivní ochranná známka zapsána,

e) seznam členů či společníků přihlašovatele, kteří mohou kolektivní ochrannou známku užívat.

(3) V seznamu výrobků a služeb podle odstavce 2 písm. d) se uvedou třídy podle mezinárodní smlouvy.¹⁾

(4) K přihlášce kolektivní ochranné známky musí být přiložena smlouva podle § 27 odst. 2.

(5) Podáním přihlášky kolektivní ochranné známky podle odstavce 2 vzniká přihlašovateli právo přednosti před každým, kdo podá později přihlášku shodné nebo zaměnitelné ochranné známky pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby.

§ 29

(1) Úřad podrobí přihlášku kolektivní ochranné známky průzkumu v rozsahu stanoveném v § 8 až 12 s tím, že splnění podmínky stanovené v § 2 odst. 1 písm. b) Úřad hodnotí s přihlédnutím k § 27 odst. 1.

(2) Zápisem kolektivní ochranné známky do rejstříku se přihlašovatel stává majitelem kolektivní ochranné známky, na jehož žádost vydá Úřad o zápisu kolektivní ochranné známky do rejstříku osvědčení. Zápis kolektivní ochranné známky do rejstříku oznámí Úřad ve Věstníku. Osvědčení o kolektivní ochranné známce, popřípadě výpis z rejstříku vydá na žádost Úřad každému členu či společníku sdružení podnikatelů, zapsanému v rejstříku.

(3) Úřad na žádost majitele kolektivní ochranné známky zapíše v rejstříku změnu ve složení členů či společníků sdružení podnikatelů.

§ 30

(1) Výlučné právo označovat své výrobky či služby kolektivní ochrannou známkou, pro které je zapsána, nebo ji užívat ve spojení s těmito výrobky či službami, mají členové či společníci sdružení podnikatelů zapsaní v rejstříku.

(2) Členové či společníci sdružení podnikatelů mohou při své podnikatelské činnosti označovat výrobky či služby i ochrannou známkou, jejímiž jsou majiteli, či k níž mají právo užívání na základě licenční smlouvy.

§ 31

(1) Majitel kolektivní ochranné známky má práva v rozsahu podle části třetí tohoto zákona, není-li v části páté stanoveno jinak.

(2) Členové či společníci sdružení podnikatelů mají práva podle odstavce 1 v rozsahu daném smlouvou.

(3) Úřad na žádost umožní každému nahlédnout do smlouvy.

§ 32

Kolektivní ochranná známka nemůže být předmětem licence, nemůže být převedena na jiného majitele a nemůže být poskytnuta jako zástava.

§ 33

Ochranná doba kolektivní ochranné známky je deset let od podání přihlášky kolektivní ochranné známky. Pro obnovu ochranné doby platí § 23 odst. 2.

§ 34

(1) Kolektivní ochranná známka zaniká za podmínek podle § 24.

(2) Pro výmaz kolektivní ochranné známky z rejstříku se použije ustanovení § 25 a 26 s tím, že splnění § 2 odst. 1 písm. b) se posuzuje s přihlédnutím k § 27 odst. 1.

(3) Úřad vymaže kolektivní ochrannou známku z rejstříku také tehdy, jestliže členové či společníci sdružení podnikatelů zásadním způsobem porušují smlouvu o užívání kolektivní ochranné známky.

ČÁST ŠESTÁ

VZTAHY K ZAHRANIČÍ

§ 35

(1) Ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, nejsou tímto zákonem dotčena.

( (2) Osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, mají za podmínek vzájemnosti stejná práva a povinnosti jako tuzemští přihlašovatelé či majitelé ochranných známek.)

(2) Osoby, které mají bydliště nebo sídlo na území členského státu Pařížské úmluvy²⁾ nebo ve státě, který je členem Světové obchodní organizace^2a), mají stejná práva jako osoby, které mají bydliště nebo sídlo na území České republiky; jestliže stát, v němž má osoba bydliště nebo sídlo, není členským státem Pařížské úmluvy²⁾ nebo členem Světové obchodní organizace^2a), lze práva podle tohoto zákona přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

(3) Osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, musí být v řízení o ochranných známkách zastoupeny advokátem, komerčním právníkem nebo patentovým zástupcem.

§ 36

(1) Osoby, které mají trvalý pobyt nebo sídlo v České republice, mohou požádat o mezinárodní zápis ochranné známky podle mezinárodní smlouvy,⁸⁾ popřípadě o zápis změn týkajících se mezinárodního zápisu prostřednictvím Úřadu.

(2) Přihlašovatel ochranné známky se žádostí o mezinárodní zápis je povinen za úkony podle odstavce 1 zaplatit rovněž poplatky stanovené podle mezinárodní smlouvy;⁸⁾ výši poplatků stanovených mezinárodní smlouvou oznámí Úřad ve Věstníku.

------------------------------------------------------------------

⁸⁾ Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 65/1975 Sb., o Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb.

§ 37

(1) Mezinárodní zápis ochranné známky se žádostí o ochranu v České republice má tytéž účinky jako zápis ochranné známky do rejstříku vedeného Úřadem.

(2) Lhůta pro podání námitek proti ochranné známce přihlašované cestou mezinárodního zápisu začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla známka zveřejněna ve věstníku Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví.

(3) Jestliže byla mezinárodně zapsané známce odmítnuta ochrana pro území České republiky, hledí se na ni tak, jako by v České republice nebyla zapsána.

ČÁST SEDMÁ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ PŘED ÚŘADEM

§ 38

(1) Účastníkem řízení o ochranných známkách je přihlašovatel, popřípadě majitel ochranné známky, o níž má být řízení vedeno, osoba, která podala proti zápisu ochranné známky do rejstříku námitky podle § 9, osoba oprávněná podle § 20 nebo navrhovatel výmazu ochranné známky z rejstříku.

(2) Každé podání Úřadu se činí písemně v jazyce českém. Občané České republiky příslušející k národnostním a etnickým menšinám mohou činit podání Úřadu ve svém jazyce; musí však na náklady Úřadu obstarat překlad do českého jazyka tlumočníkem zapsaným v seznamu tlumočníků.

(3) Každé podání se může týkat pouze jedné ochranné známky; jde-li o žádost o zápis změny údajů týkajících se osoby majitele ochranné známky, žádost o zápis převodu či přechodu ochranné známky, žádost o zápis zástupce či změny zástupce nebo žádost o opravu chyby v psaní v žádosti, v rejstříku a ve Věstníku, může se jedno podání týkat více ochranných známek téhož majitele. Toto ustanovení se použije obdobně pro stejné žádosti týkající se více přihlášek téhož přihlašovatele.

(4) V řízení o ochranné známce nelze prominout zmeškání lhůty pro podání námitek, lhůty pro uplatnění práva přednosti, lhůty pro podání žádosti o výmaz ochranné známky z rejstříku podle § 26 odst. 1 a 2 a lhůty pro podání žádosti o obnovu ochranné doby; v řízení nelze prominout žádnou lhůtu pro učinění úkonu po uplynutí jednoho roku od doby, kdy měl být úkon učiněn. Práva nabytá v dobré víře v době mezi zmeškáním lhůty a jeho prominutím zůstávají nedotčena.

(5) Nevyhoví-li účastník řízení, který podal návrh na zahájení řízení, výzvě Úřadu k odstranění vad či doplnění podání ve stanovené lhůtě, popřípadě nelze-li pro neúplnost či vady podání v řízení pokračovat, Úřad řízení zastaví; na tuto skutečnost musí být účastník řízení upozorněn. Úřad řízení zastaví i na žádost toho, kdo podal návrh na jeho zahájení.

(6) Úřad rozhoduje v souladu s obsahem spisu, zejména pak na základě důkazů, které na podporu svých tvrzení předkládají účastníci řízení.

(7) Proti rozhodnutí Úřadu lze podat rozklad ve lhůtě jednoho měsíce od doručení rozhodnutí. (Mimořádné opravné prostředky nejsou proti rozhodnutí Úřadu přípustné.)

(8) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení o ochranných známkách správní řád, s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, čestném prohlášení, lhůtách pro rozhodnutí a opatření proti nečinnosti.⁹⁾

------------------------------------------------------------------

⁹⁾ § 29, 39, 49 a 50 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

§ 39

(1) S návrhem na zahájení řízení o výmazu ochranné známky z rejstříku podle § 25 a s rozkladem proti rozhodnutí Úřadu podle § 38 odst. 6 je navrhovatel povinen složit kauci na náklady řízení, která bude vrácena, jestliže se v řízení prokáže, že návrh na zahájení řízení byl podán oprávněně.

(2) Kauce podle odstavce 1 činí 2500 Kč.

§ 40

Rejstřík a Věstník

(1) Úřad vede rejstřík, do něhož zapisuje rozhodné údaje o ochranných známkách. Rejstřík ochranných známek je veřejný a každý má právo do něj nahlížet.

(2) Úřad vydává Věstník, ve kterém zveřejňuje přihlášky podle § 8 odst. 4 a dále zápisy a obnovy zápisů ochranných známek, převody, zániky ochranných známek a jiné důležité skutečnosti, které se ochranných známek týkají.

ČÁST OSMÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 41

Zmocnění k vydání prováděcího předpisu

(1) Úřad upraví vyhláškou podrobnosti o řízení o ochranných známkách, v níž stanoví náležitosti přihlášky ochranné známky, náležitosti námitek proti zápisu označení do rejstříku ochranných známek, náležitosti žádosti o obnovu zápisu ochranné známky a náležitosti žádosti o zápis dalších skutečností do rejstříku, náležitosti návrhu na výmaz ochranné známky z rejstříku, podrobnosti vedení spisu o přihlášce ochranné známky a zapsané ochranné známce a jednotlivé údaje o ochranných známkách, jež vyznačuje v rejstříku a zveřejňuje ve Věstníku.

(2) Úřad vyhláškou stanoví další náležitosti přihlášky ochranné známky potřebné k provedení řízení, jde-li o žádost o mezinárodní zápis.

§ 42

Přechodná ustanovení

(1) Řízení o přihláškách ochranných známek, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí se podle tohoto zákona s tím, že přihlašovatel je povinen na výzvu Úřadu v jím stanovené lhůtě uvést svou přihlášku do souladu s požadavky, které na ni klade tento zákon.

(2) Vztahy z ochranných známek zapsaných do rejstříku před nabytím účinnosti tohoto zákona se řídí ustanoveními tohoto zákona. Vznik těchto vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona se posuzují podle předpisů platných v době jejich vzniku.

(3) Majitel ochranné známky, kterou Úřad podle dosavadních předpisů prohlásil za proslulou, se může domáhat výmazu shodné či zaměnitelné ochranné známky rovněž za podmínek stanovených v § 23 odst. 3 zákona č. 174/1988 Sb. po dobu platnosti této ochranné známky, nejdéle však po dobu deseti let od nabytí účinnosti tohoto zákona. Po tuto dobu může majitel proslulé ochranné známky uplatnit námitky proti zápisu shodného či zaměnitelného označení do rejstříku ochranných známek podle § 9 tohoto zákona, a to bez ohledu na výrobky či služby, pro které je napadené označení přihlášeno.

§ 43

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách.

2. Vyhláška Úřadu pro vynálezy a objevy č. 187/1988 Sb., o řízení ve věcech ochranných známek.

§ 44

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1995.

Přechodná ustanovení ze zákona č. /1999 Sb., kterým se mění některé zákony na ochranu průmyslového vlastnictví

Čl.

1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro vztahy vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona. Vznik těchto vztahů se posuzuje podle dosavadních předpisů.

2. Právní účinky úkonů v dosud neskončených řízeních, které nastaly před nabytím účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

3. Řízení dosud neskončená se dokončí podle tohoto zákona.

Čl.

1. Všeobecnou známost ochranné známky podle tohoto zákona lze uplatnit v řízení o námitkách, jen je-li lhůta pro podání námitek otevřena, a v řízení o výmazu ochranné známky z rejstříku zahájeném po nabytí účinnosti zákona.

2.Návrh na výmaz ochranné známky, která je zapsána v rozporu s § 2 odst. 1 písm. i) a j) zákona č. 137/1995 Sb., lze uplatnit pouze pro známky přihlášené po nabytí účinnosti tohoto zákona, ledaže by přihlašovatel nebyl v dobré víře.

ZÁKON č. 478/1992 Sb.,

o užitných vzorech

ze dne 24. září 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Základní ustanovení

§ 1

Technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná, se chrání užitnými vzory.

§ 2

Technickými řešeními podle tohoto zákona nejsou zejména:

a) objevy, vědecké teorie a matematické metody,

b) pouhé vnější úpravy výrobků,

c) plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti,

d) programy počítačů,

e) pouhé uvedení informace.

§ 3

Užitnými vzory nelze chránit

a) technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky,

b) odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i biologické reproduktivní materiály,

c) způsoby výroby nebo pracovní činnosti.

§ 4

(1) Technické řešení je nové, není-li součástí stavu techniky.

(2) Stavem techniky pro účely tohoto zákona je vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti (§ 9), zveřejněno.

(3) Stavem techniky není takové zveřejnění výsledků práce přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce, ke kterému došlo v posledních šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru.

§ 5

Technické řešení je průmyslově využitelné, jestliže může být opakovaně využíváno v hospodářské činnosti.

§ 6

(1) Právo na ochranu užitným vzorem má původce nebo jeho právní nástupce.

(2) Původcem užitného vzoru je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvořivou prací.

§ 7

Užitné vzory zapisuje (Federální úřad pro vynálezy)Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen “Úřad”) do rejstříku užitných vzorů (dále jen “rejstřík”).

Přihláška a zápis užitného vzoru

§ 8

(1) O zápis do rejstříku se žádá přihláškou užitného vzoru (dále jen “přihláška”) podanou písemně u Úřadu.

(2) Přihláška užitného vzoru smí obsahovat jen jedno technické řešení nebo skupinu řešení, která jsou navzájem spojena tak, že uskutečňují jedinou technickou myšlenku.

(3) Přihláška musí obsahovat:

a) žádost o zápis do rejstříku užitných vzorů, s uvedením názvu užitného vzoru,

b) popis technického řešení, popřípadě jeho dokumentaci,

c) nároky na ochranu, v nichž musí být jasně a stručně vymezen předmět, který má být chráněn užitným vzorem.

(4) V přihlášce musí být uvedeno, kdo je původcem předmětu přihlášky užitného vzoru.

(5) Vyhotovení přihlášky musí odpovídat jednotné formě a požadavkům, které Úřad zveřejní ve Věstníku (Federálního úřadu pro vynálezy)Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen “Věstník”).

§ 9

(1) Podáním přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti.

(2) Právo přednosti, které vyplývá z (mezinárodní smlouvy) Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen “Pařížská úmluva”)¹⁾,musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce a současně musí uvést datum podání přihlášky, z níž právo přednosti odvozuje, její číslo a stát, v němž byla přihláška podána, popřípadě orgán, u něhož byla přihláška podána podle mezinárodní smlouvy. Na výzvu Úřadu ve lhůtě jím stanovené je přihlašovatel povinen toto právo prokázat; jinak se k němu nepřihlíží.

(3) V případě změny evropské patentové přihlášky, v níž byla požadována ochrana pro Českou republiku, na přihlášku podle § 8, může přihlašovatel uplatnit právo přednosti z evropské patentové přihlášky. Pro uplatnění práva přednosti se obdobně použije odstavec 2.

------------------------------------------------------------------

(¹⁾ Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, ve znění vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 81/1985 Sb.)

¹⁾ Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, uveřejněná pod č. 64/1975 Sb.

§ 10

(1) Požádal-li přihlašovatel již dříve v (České a Slovenské Federativní Republice) České republiceo udělení patentu²⁾) na stejné technické řešení, může při podání přihlášky požadovat přiznání data podání, popřípadě i právo přednosti, z této přihlášky vynálezu. Úřad přizná přihlášce datum podání, popřípadě i právo přednosti, z původní přihlášky vynálezu, pokud bude přihláška podána nejpozději do dvou měsíců od rozhodnutí o přihlášce vynálezu, nejdéle však do deseti let od jejího podání.

(2) Přihlašovatel uplatňující právo podle odstavce 1 je povinen ve lhůtě dvou měsíců od podání přihlášky předložit stejnopis přihlášky vynálezu, jejíhož data podání, popřípadě práva přednosti, se dovolává, jinak se k němu nepřihlíží.

(3) Zmeškání lhůt uvedených v odstavci 1 nelze prominout.

------------------------------------------------------------------

²⁾ § 2 a násl. zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.

§ 10a

Přeměna evropské patentové přihlášky na přihlášku

(1) Na žádost přihlašovatele evropské patentové přihlášky podanou podle čl. 136 odst. 2 Evropské patentové úmluvy Úřad zahájí řízení o evropské patentové přihlášce jako o přihlášce.

(2) Byla-li žádost podána podle odstavce 1, vyzve Úřad přihlašovatele, aby do 3 měsíců zaplatil přihlašovací poplatek podle zvláštního právního předpisu^2a) a předložil ve trojím vyhotovení překlad evropské patentové přihlášky do českého jazyka.

(3) Splní-li přihlašovatel podmínky stanovené v odstavci 2 a Úřad žádost o přeměnu evropské patentové přihlášky obdržel do 20 měsíců ode dne vzniku práva přednosti, přizná přihlášce právo přednosti z původně podané evropské patentové přihlášky.

--------------------------------------------------

^2a) Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb. a zákona č. 167/1998 Sb.

§ 11

(1) Splňuje-li přihláška podmínky stanovené v § 8 a není-li její předmět zjevně v rozporu s § 2, 3 a 5, zapíše Úřad užitný vzor do rejstříku.

(2) Zápisem užitného vzoru do rejstříku vzniká jeho ochrana podle tohoto zákona. Přihlašovateli, který se zápisem užitného vzoru do rejstříku stává majitelem užitného vzoru, vydá Úřad osvědčení o zápisu užitného vzoru do rejstříku a zápis užitného vzoru do rejstříku oznámí ve Věstníku. Po zápisu užitného vzoru do rejstříku Úřad zveřejní podklady uvedené v § 8 odst. 3 písm. b) a c).

(3) Jestliže přihláška neodpovídá požadavkům uvedeným v § 8, Úřad vyzve přihlašovatele, aby ve stanovené lhůtě nedostatky odstranil. Neodstraní-li přihlašovatel vytčené nedostatky ve stanovené lhůtě, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn.

(4) Obsahuje-li přihláška předmět uvedený v § 2 a 3, popřípadě je-li předmět přihlášky zjevně v rozporu s § 5, Úřad přihlášku zamítne. Před vydáním rozhodnutí musí být přihlašovatel na tento důsledek upozorněn.

(5) Úpravy a změny provedené v přihlášce nesmějí jít nad rámec jejího původního podání.

(6) Až do doby zápisu užitného vzoru do rejstříku dle odstavce 1 může přihlašovatel přihlášku rozdělit. Úřad přizná vyloučeným přihláškám právo přednosti původní přihlášky, nejdou-li nad její rámec a jestliže budou podány do tří měsíců od písemného sdělení přihlašovatele, že hodlá přihlášku rozdělit.

(7) Na žádost přihlašovatele Úřad odloží zápis užitného vzoru do rejstříku, nejdéle však do uplynutí 15 měsíců ode dne podání přihlášky.

Účinky užitného vzoru

§ 12

(1) Bez souhlasu majitele užitného vzoru nikdo nesmí technické řešení chráněné užitným vzorem při své hospodářské činnosti vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit.

(2) Majitel užitného vzoru je oprávněn poskytnout souhlas k využívání technického řešení chráněného užitným vzorem (licence) jiným osobám nebo na ně užitný vzor převést.

(3) Práva vyplývající z patentu uděleného na základě přihlášky vynálezu s pozdějším právem přednosti nesmějí být v případě střetu vykonávána bez souhlasu majitele užitného vzoru.

§ 13

(1) Užitný vzor nepůsobí proti tomu, kdo před vznikem práva přednosti využíval technické řešení chráněné užitným vzorem nezávisle na původci nebo majiteli užitného vzoru nebo kdo k tomu vykonal prokazatelná opatření (dále jen “předchozí uživatel”).

(2) Nedojde-li k dohodě, může předchozí uživatel požadovat u soudu, aby majitel užitného vzoru jeho právo uznal.

(§ 14

(1) Nedošlo-li u užitného vzoru k uzavření licenční smlouvy, může Úřad udělit nucenou licenci:

a) nevyužívá-li majitel užitného vzoru jeho předmět vůbec nebo jej využívá nedostatečně a nedoloží-li svou nečinnost řádnými důvody; tuto nucenou licenci nelze udělit před uplynutím čtyř let od podání přihlášky užitného vzoru nebo tří let od jeho zápisu, přičemž platí lhůta, která uplyne později;

b) z důvodů ohrožení důležitého veřejného zájmu.

(2) Udělením nucené licence není dotčeno právo majitele užitného vzoru na úhradu ceny licence.)

Doba platnosti užitného vzoru

§ 15

(1) Užitný vzor platí čtyři roky ode dne podání přihlášky, popřípadě od podání dřívější přihlášky vynálezu se shodným předmětem (§ 10 a 10a).

(2) Dobu platnosti zápisu užitného vzoru prodlouží Úřad na žádost majitele užitného vzoru až dvakrát vždy o tři roky.

(3) O prodloužení doby platnosti užitného vzoru lze požádat nejdříve v posledním roce jeho platnosti.

(4) Dojde-li k zápisu užitného vzoru do rejstříku po uplynutí doby stanovené v odstavci 1, Úřad prodlouží dobu platnosti zápisu užitného vzoru bez žádosti majitele užitného vzoru.

§ 16

Užitný vzor zanikne, jestliže:

a) uplyne doba jeho platnosti;

b) majitel užitného vzoru se ho vzdá; v tomto případě ochrana zanikne dnem, kdy písemné prohlášení majitele užitného vzoru dojde Úřadu.

Výmaz užitného vzoru

§ 17

(1) Na návrh kohokoliv Úřad provede výmaz užitného vzoru z rejstříku

a) není-li technické řešení způsobilé k ochraně podle § 1 a 3,

b) je-li předmět užitného vzoru již chráněn patentem s účinky na území České republiky či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti,

(c) je-li přihlašovatelem nebo majitelem užitného vzoru osoba, která nemá právo na ochranu podle ustanovení § 6,)

c) jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky užitného vzoru.

(2) Výmaz užitného vzoru z rejstříku má účinky, jako by užitný vzor nebyl do rejstříku zapsán.

(3) Týkají-li se důvody výmazu jen části užitného vzoru, užitný vzor se vymaže částečně.

(4) Výmaz užitného vzoru z rejstříku lze provést i po zániku užitného vzoru (§ 16), prokáže-li navrhovatel právní zájem.

§ 18

(1) Návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku se podává u Úřadu písemně ve dvojím vyhotovení.

(2) Návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu, včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny.

(3) Úřad vyzve majitele užitného vzoru, aby se k návrhu na výmaz užitného vzoru z rejstříku ve stanovené lhůtě vyjádřil. Majitel užitného vzoru předkládá své vyjádření k návrhu na výmaz písemně ve dvojím vyhotovení.

(4) Nevyjádří-li se majitel užitného vzoru ve stanovené lhůtě, Úřad provede výmaz užitného vzoru z rejstříku.

((5) Vyjádří-li se majitel užitného vzoru ve stanovené lhůtě proti návrhu na výmaz užitného vzoru z rejstříku, zašle Úřad jeho vyjádření navrhovateli výmazu a stanoví datum ústního jednání o návrhu.

(6) Nedostaví-li se účastník řízení na ústní jednání o návrhu na výmaz užitného vzoru, není to na překážku rozhodnutí Úřadu o návrhu.

(7) Účastníku řízení o výmazu užitného vzoru z rejstříku, který měl ve věci úspěch, přizná Úřad náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo obraně práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, pokud nárok na ni účastník uplatní nejpozději do vydání rozhodnutí ve věci samé.)

(5) Vyjádří-li se majitel užitného vzoru ve stanovené lhůtě proti návrhu na výmaz užitného vzoru z rejstříku, Úřad o návrhu rozhodne. Za řízení o výmazu užitného vzoru z rejstříku zaplatí správní poplatek podle zvláštního právního předpisu^2a ten účastník řízení, který ve věci neměl úspěch.

§ 19

Odnětí ochrany

(1) Úřad na návrh odejme užitný vzor majiteli, jestliže z rozhodnutí soudu zjistí, že mu právo na užitný vzor podle § 6 nepříslušelo.

(2) Návrh na odnětí ochrany podle odstavce 1 je oprávněna podat pouze osoba, které podle rozhodnutí soudu přísluší právo na ochranu užitným vzorem, nebo její právní nástupce.

(3) Na návrh osoby, které přísluší právo na ochranu užitným vzorem, podaný do jednoho měsíce od pravomocného rozhodnutí soudu, Úřad zapíše tuto osobu jako majitele užitného vzoru.

(4) Nebude-li podán návrh na přepis podle odstavce 3, Úřad provede výmaz užitného vzoru z rejstříku z moci úřední.

§ 20

Rejstřík

(1) Úřad vede rejstřík, do něhož zaznamenává rozhodné údaje o přihláškách užitných vzorů a o zapsaných užitných vzorech.

(2) Do rejstříku se u každého užitného vzoru zapisuje zejména:

a) číslo zápisu (osvědčení),

b) datum zápisu,

c) datum zveřejnění zápisu užitného vzoru ve Věstníku,

d) název užitného vzoru,

e) datum podání přihlášky, popřípadě právo přednosti, a spisová značka přihlášky,

f) přihlašovatel užitného vzoru (jméno nebo název), jeho bydliště (sídlo), popřípadě jeho zástupce,

g) příjmení, jméno a bydliště původce užitného vzoru,

h) majitel užitného vzoru (jméno nebo název), bydliště (sídlo), popřípadě jeho zástupce,

i) právo předchozího uživatele,

j) zatřídění užitného vzoru podle mezinárodního patentového třídění,

k) převod užitného vzoru,

l) licence,

m) nucená licence,

n) prodloužení platnosti zápisu,

o) výmaz užitného vzoru,

p) odnětí ochrany, popřípadě její přepis,

r) zánik ochrany.

(3) Ve Věstníku zveřejňuje Úřad skutečnosti týkající se užitných vzorů, jakož i úřední sdělení a rozhodnutí zásadní povahy.

Závěrečná ustanovení

§ 21

(1) Pro řízení ve věcech užitných vzorů platí obecné předpisy o správním řízení s odchylkami uvedenými v tomto zákoně s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, o čestném prohlášení, o lhůtách pro rozhodnutí a o opatření proti nečinnosti.³⁾

(2) Pro práva na užitný vzor, spolumajitelské vztahy, pro zápis licenčních smluv k využití předmětu chráněného užitným vzorem, pro převody užitných vzorů, pro vztahy k zahraničí, pro zastupování v řízení před Úřadem, pro zastavení řízení, pro prominutí zmeškání lhůty, pro nahlížení do spisů, pro určovací řízení, pro zápis užitných vzorů utajovaných podle zvláštních předpisů, pro opravné řízení a pro porušování práv, pro právo na informaci a pro udělování nucených licencí se obdobně použijí ustanovení zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.⁴⁾

(3) Za jednotlivé úkony podle tohoto zákona vybírá Úřad správní poplatky.(⁵⁾)^2a)

------------------------------------------------------------------

³⁾ § 29, 39, 49 a 50 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

⁴⁾ Např. § 8 až 10, 14 až 16, 64 až 68, 70, 71 a 75 zákona č. 527/1990 Sb., § 19 vyhlášky Federálního úřadu pro vynálezy č. 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů.

(⁵⁾ Zákon č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 138/1960 Sb.

Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky č. 570/1990 Sb., o správních poplatcích, ve znění vyhlášky federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky č. 522/1991 Sb. a vyhlášky federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky č. 411/1992 Sb.)

§ 22

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Přechodná ustanovení ze zákona č. /1999 Sb., kterým se mění některé zákony na ochranu průmyslového vlastnictví

Čl.

1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro vztahy vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona. Vznik těchto vztahů se posuzuje podle dosavadních předpisů.

2. Právní účinky úkonů v dosud neskončených řízeních, které nastaly před nabytím účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

3. Řízení dosud neskončená se dokončí podle tohoto zákona.

Čl.

1. Právo přednosti z evropské patentové přihlášky podle § 9 odst. 3 lze uplatnit po přistoupení České republiky k evropské patentové úmluvě.

2. Žádost o přeměnu evropské patentové přihlášky na přihlášku podle § 10a lze podat po přistoupení České republiky k evropské patentové úmluvě.

3. Náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo obraně práva podle § 18 odst. 7 je možné uplatnit jen v řízení o výmazu užitného vzoru zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ZÁKON č. 527/1990 Sb.,

o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích

ze dne 27. listopadu 1990

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

Účel zákona

Účelem zákona je upravit práva a povinnosti vznikající z vytvoření a z uplatnění vynálezů, průmyslových vzorů a zlepšovacích návrhů.

Č Á S T  P R V N Í

V y n á l e z y

Hlava první

Patent na vynález

§ 2

Na vynálezy, které splňují podmínky stanovené tímto zákonem, uděluje (Federální úřad pro vynálezy) Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen “Úřad”) patenty.

§ 3

Patentovatelnost vynálezů

(1) Patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné.

((2) Za vynálezy se nepovažují zejména:

a) objevy, vědecké teorie a matematické metody;

b) pouhé vnější úpravy výrobků;

c) plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti;

d) programy počítačů;

e) pouhé uvedení informace.)

(2) Za vynálezy se nepovažují zejména:

a) objevy, vědecké teorie a matematické metody;

b) estetické výtvory;

c) plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, jakož i programy počítačů;

d) podávání informací.

(3) Patentovatelnost předmětů nebo činností uvedených v odstavci 2 je vyloučena za předpokladu, že se přihláška vynálezu nebo patent týkají pouze těchto předmětů nebo činností.

(4) Způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla a diagnostické metody používané na lidském nebo zvířecím těle se nepovažují za průmyslově využitelné vynálezy ve smyslu odstavce 1. Toto ustanovení se nevztahuje na výrobky, zejména látky nebo směsi, určené k  použití při těchto způsobech ošetřování a při těchto diagnostických metodách.

§ 4

Výluky z patentovatelnosti

Patenty se neudělují:

(a) na vynálezy, které jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky;)

a) na vynálezy, jejichž využití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům; to nelze vyvodit pouze z toho, že využití vynálezu je zakázáno právním předpisem;

(b) na způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí a zvířat;

c) na odrůdy rostlin nebo na plemena zvířat, jakož i na biologické způsoby jejich pěstování a šlechtění s výjimkou průmyslových produkčních mikroorganismů a biotechnologických postupů a produktů získaných jejich pomocí, které jsou patentovatelné)

b) na odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo v zásadě biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat; toto ustanovení neplatí pro mikrobiologické způsoby a výrobky těmito způsoby získané.

§ 5

Novost

(1) Vynález je nový, není-li součástí stavu techniky.

((2) Stavem techniky je vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli vynálezu právo přednosti ( § 27 ), zveřejněno v České a Slovenské Federativní Republice nebo v zahraničí.)

(2) Stavem techniky je vše, k čemu byl přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti ( § 27), umožněn přístup veřejnosti písemně, ústně, využíváním nebo jiným způsobem.

(3) Stavem techniky je i obsah přihlášek vynálezů podaných v (České a Slovenské Federativní Republice) České republice s dřívějším právem přednosti, pokud budou v den, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebo po tomto dni zveřejněny (§ 31). To platí i pro mezinárodní přihlášky vynálezů s dřívějším právem přednosti, v nichž je Úřad určeným úřadem¹⁾, a evropské patentové přihlášky (§ 35a) s dřívějším právem přednosti, u nichž je platně určeným státem Česká republika. Přihlášky vynálezů utajované podle zvláštních předpisů se pokládají pro účely tohoto ustanovení za zveřejněné uplynutím 18 měsíců od vzniku práva přednosti.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 nevylučují patentovatelnost použití látky nebo směsi při způsobech uvedených v § 3 odst. 4, pokud její použití při těchto způsobech není součástí stavu techniky.

(5) Stavem techniky není takové zveřejnění vynálezu, ke kterému nedošlo dříve než šest měsíců před podáním přihlášky vynálezu a které přímo nebo nepřímo vyplývá

a) ze zřejmého zneužití vzhledem k přihlašovateli nebo k jeho právnímu předchůdci,

b) ze skutečnosti, že přihlašovatel nebo jeho právní předchůdce vystavil vynález na úřední nebo úředně uznané výstavě podle mezinárodní smlouvy^1a). V tomto případě je přihlašovatel povinen při podání přihlášky vynálezu uvést, že vynález byl vystaven a do čtyř měsíců po podání přihlášky vynálezu doložit osvědčením, že vynález byl vystaven podle mezinárodní smlouvy.

-----------------------------

¹⁾ Čl. 2 bod (xiii) Smlouvy o patentové spolupráci zveřejněné ve sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 296/1991 Sb., o smlouvě o patentové spolupráci a o Prováděcím předpisu k ní.

^1a) Úmluva o mezinárodních výstavách sjednaná v Paříži dne 22.listopadu 1928 (Sbírka zákonů a nařízení státu československého č. 46/1932)

§ 6

Vynálezecká činnost

(1) Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky.

(2) Pro hodnocení vynálezecké činnosti však není rozhodný obsah přihlášek vynálezů, které ke dni, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebyly zveřejněny ( § 31).

§ 7

Průmyslová využitelnost

(Vynález je průmyslově využitelný, jestliže může být opakovaně využíván při hospodářské činnosti).

Vynález se považuje za průmyslově využitelný, může-li jeho předmět být vyráběn nebo jinak využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství.

§ 8

Právo na patent

(1) Právo na patent má původce vynálezu nebo jeho právní nástupce.

(2) Původcem vynálezu je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací.

(3) Spolupůvodci mají právo na patent v rozsahu, v jakém se podíleli na vytvoření vynálezu.

Podnikový vynález

§ 9

(1) Vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu (dále jen “pracovní poměr”) k zaměstnavateli, přechází právo na patent na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno.

(2) Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení vynálezu.

(3) Neuplatní-li zaměstnavatel ve lhůtě tří měsíců od vyrozumění podle ustanovení odstavce 2 vůči původci právo na patent, přechází toto právo zpět na původce. Zaměstnavatel i původce jsou v této lhůtě povinni zachovávat vůči třetím osobám o vynálezu mlčenlivost.

(4) Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, na nějž zaměstnavatel uplatnil právo na patent, má právo vůči zaměstnavateli na přiměřenou odměnu. Pro její výši je rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a přínos dosažený jeho možným využitím nebo jiným uplatněním, přičemž se přihlíží k materiálnímu podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce. Dostane-li se již vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo jiným uplatněním vynálezu, má původce právo na dodatečné vypořádání.

§ 10

Práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 zůstávají po skončení pracovního poměru původce se zaměstnavatelem nedotčena.

Účinek patentu

§ 11

(1) Majitel patentu (§ 34) má výlučné právo využívat vynález, poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám, nebo na ně patent převést.

(2) Účinky patentu nastávají ode dne oznámenío udělení patentu ve Věstníku (Federálního úřadu pro vynálezy) Úřadu průmyslového vlastnictví(dále jen “Věstník”).

(3) Přihlašovateli přísluší přiměřená náhrada od toho, kdo po zveřejnění přihlášky vynálezu (§ 31) její předmět využíval. Právo na přiměřenou náhradu lze uplatnit ode dne, od něhož nastávají účinky patentu.

(4) V případě mezinárodní přihlášky, jíž se žádá o udělení patentu v (České a Slovenské Federativní Republice) České republice, která byla zveřejněna podle mezinárodní smlouvy, přísluší přihlašovateli právo na přiměřenou náhradu podle odstavce 3 až po zveřejnění jejího překladu v českém (nebo slovenském)jazyce (§ 31).

§ 12

(Rozsah ochrany vyplývající z patentu je určen patentovými nároky. V případě nejasností se při výkladu pojmů užitých v patentových nárocích použije popis vynálezu, popřípadě výkresy.)

(1) Rozsah ochrany vyplývající z patentu nebo z přihlášky vynálezu je vymezen zněním patentových nároků. K výkladu patentových nároků se použije i popis a výkresy.

(2) Pro období do udělení patentu je rozsah ochrany vyplývající z přihlášky vynálezu vymezen zněním patentových nároků, obsažených v přihlášce zveřejněné podle § 31. Patent, jak byl udělen nebo pozměněn v řízení o zrušení podle § 23, však zpětně určuje rozsah ochrany vyplývající z přihlášky vynálezu, pokud tím není ochrana rozšířena.

(§ 13

(1) Vynález využívá, kdo při své hospodářské činnosti vyrábí, uvádí do oběhu nebo upotřebí výrobek, který je předmětem vynálezu, nebo při této činnosti používá postup, který je předmětem vynálezu.

(2) Je-li patent udělen na výrobní postup, vztahuje se jeho účinek rovněž na výrobky, které byly tímto postupem bezprostředně vyrobeny; přitom shodné výrobky se pokládají za získané chráněným postupem, pokud se neprokáže opak.)

§ 13

Zákaz přímého využívání

Nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentu

1. vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat pro vlastní potřebu výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dovážet či skladovat, anebo s ním jiným způsobem nakládat;

2. využívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k využití;

3. nabízet, uvádět na trh, používat pro vlastní potřebu nebo k tomuto účelu dovážet či skladovat výrobek přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu; přitom shodné výrobky se považují za získané způsobem, který je předmětem patentu, je-li nanejvýš pravděpodobné, že výrobek byl vyroben způsobem, který je předmětem patentu, a majitelipatentu se přes přiměřené úsilí nepodařilo určit skutečně užitý výrobní způsob, dokud se neprokáže opak. Při dokazování opaku je nutno šetřit práv vyplývajících z ochrany obchodního tajemství^1b).

-----------------------

^1b) § 124 občanského soudního řádu.

§ 13a

Zákaz nepřímého využívání

(1) Nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentu dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, než je osoba oprávněná využívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužící v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliže je vzhledem k okolnostem zřejmé, že tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění patentovaného vynálezu a jsou k němu určeny.

(2) Odstavec 1 se nepoužije, pokud těmito prostředky jsou výrobky běžně se vyskytující na trhu, ledaže třetí osoba ovlivnila odběratele, aby se dopustil jednání zakázaného § 13.

(3) Osoby vykonávající činnosti uvedené v § 18 písm. c) až e) se nepovažují za osoby oprávněné využívat vynález ve smyslu odstavce 1.

§ 13b

Vyčerpání práv

Majitel patentu nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliže tento výrobek byl uveden na trh v České republice majitelem patentu nebo s jeho souhlasem, ledaže by tu byly důvody pro rozšíření práv z patentu na uvedené činnosti.

§ 14

(1) Souhlas (licence) k využívání vynálezu chráněného patentem se poskytuje písemnou smlouvou (dále jen “licenční smlouva”).

(2) Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku (§ 69).

§ 15

Patent se převádí písemnou smlouvou, která nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku.

§ 16

Spolumajitelství patentu

(1) Přísluší-li práva z téhož patentu několika osobám (dále jen “spolumajitelé”), spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví.²⁾

(2) Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo využívat vynález každý ze spolumajitelů patentu.

(3) K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů; každý ze spolumajitelů je oprávněn uplatňovat nároky z porušení práv z patentu samostatně.

(4) K převodu patentu je zapotřebí souhlasu všech spolumajitelů. Spolumajitel je oprávněn bez souhlasu ostatních převést svůj podíl jen na některého ze spolumajitelů; na třetí osobu může převést svůj podíl jen v případě, že žádný ze spolumajitelů nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce písemnou nabídku převodu.

--------------------------

²⁾ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Omezení účinků patentu

§ 17

(1) Patent nepůsobí proti tomu, kdo před vznikem práva přednosti (§ 27) využíval vynález nezávisle na původci nebo majiteli patentu nebo kdo k tomu vykonal prokazatelná opatření (dále jen “předchozí uživatel”).

(2)Nedojde-li k dohodě, může předchozí uživatel požadovat u soudu, aby majitel patentu jeho právo uznal.

§ 18

((1)) Práva majitele patentu nejsou porušena, využije-li se chráněného vynálezu :

a) na lodích jiných zemí, které jsou členy (mezinárodních úmluv³⁾⁾Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen “Pařížská úmluva”)³⁾, jimiž je (Česká a Slovenská Federativní Republika)Česká republikavázána (dále jen “unijní země”), v lodním tělese, ve strojích, v lodní výstroji, v přístrojích a v jiném příslušenství, když se tyto lodě dostanou přechodně nebo náhodně do (České a Slovenské Federativní Republiky) České republiky,jestliže se tu těchto předmětů užije jenom pro potřeby lodi;

b) při stavbě nebo provozu letadel či vozidel unijních zemí nebo u součásti těchto letadel či vozidel, dostanou-li se přechodně nebo náhodně do (České a Slovenské Federativní Republiky) České republiky(.);

c) při individuální přípravě léku v lékárně na základě lékařského předpisu včetně nakládání s lékem takto připraveným;

d) při činnosti prováděné pro neobchodní účely;

e) při činnosti prováděné s předmětem vynálezu pro experimentální účely.

((2) Práva majitele patentu nejsou porušena individuální výrobou léku v lékárnách na základě lékařského předpisu.)

^{------------------------------}

⁽³⁾Vyhláška ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 2O. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6.listopadu 1925, v Londýně dne 2.června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967.)

³⁾ Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, uveřejněná pod č. 64/1975 Sb.

§ 19

Nabídka licence

(1) Prohlásí-li u Úřadu přihlašovatel, popřípadě majitel patentu, že komukoli poskytne právo k využití vynálezu (nabídka licence), vznikne právo k využití vynálezu každému, kdo nabídku licence přijme a písemně to sdělí přihlašovateli nebo majiteli patentu. Úřad nabídku licence vyznačí v patentovém rejstříku.

(2) Prohlášení o nabídce licence nelze vzít zpět.

(3) Vznikem práva k využití vynálezu není dotčeno právo majitele patentu na úhradu ceny licence.

(4) Za udržování platnosti patentu, k němuž majitel nabídl licenci podle odstavce 1, platí se správní poplatky podle zvláštního předpisu⁴⁾ v poloviční výši.

--------------------------------

⁽⁴⁾Zákon č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákonného zmocnění předsednictva Národního shromáždění č. 138/1960 Sb.

Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky č. 570/1990.Sb., o správních poplatcích.)

⁴⁾ Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb. , zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb. a zákona č. 167/1998 Sb.

§ 20

Nucená licence

((1) Nedošlo-li u patentu k uzavření licenční smlouvy, může Úřad udělit nucenou licenci:

a) nevyužívá-li majitel patentu vynález vůbec nebo jej využívá nedostatečně a neospravedlní-li svou nečinnost řádnými důvody; tuto nucenou licenci nelze udělit před uplynutím čtyř let od podání přihlášky vynálezu nebo tří let od udělení patentu, přičemž platí lhůta, která uplyne později;

b) z důvodů ohrožení důležitého veřejného zájmu.

(2) Udělením nucené licence není dotčeno právo majitele patentu na úhradu ceny licence.)

(1) Nevyužívá-li majitel patentu bezdůvodně vynález vůbec nebo jej využívá nedostatečně, a nepřijal-li v přiměřené lhůtě řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy, může Úřad na základě odůvodněné žádosti udělit nevýlučné právo k využívání vynálezu (nucenou licenci); tuto nucenou licenci nelze udělit před uplynutím čtyř let od podání přihlášky vynálezu nebo tří let od udělení patentu, přičemž platí lhůta, která uplyne později.

(2) Nucená licence může být rovněž udělena, jestliže jsou dány důvody ohrožení důležitého veřejného zájmu.

(3) V rozhodnutí o udělení nucené licence Úřad s přihlédnutím k okolnostem případu stanoví podmínky, rozsah a dobu trvání nucené licence. Nucenou licenci lze udělit převážně pro dodávky na domácí trh.

(4) Nucenou licenci nelze převádět jinak, než v rámci převodu podniku nebo jeho části, v níž podnikatel vynález na základě nucené licence využívá (dále jen “držitel nucené licence”).

(5) Držitel nucené licence se může v průběhu doby jejího trvání vzdát práva využívat vynález podáním učiněným u Úřadu; dnem doručení tohoto podání účinnost rozhodnutí o udělení nucené licence zaniká.

(6) Na žádost majitele patentu, v níž doloží, že se změnily podmínky pro udělení nucené licence, aniž by bylo možné očekávat jejich opětovnou změnu, nebo že její držitel nucenou licenci po dobu jednoho roku nevyužívá, popřípadě neplní podmínky stanovené při udělení nucené licence, Úřad nucenou licenci zruší nebo změní podmínky, rozsah nebo dobu trvání nucené licence.

(7) Udělením nucené licence není dotčeno právo majitele patentu na úhradu ceny licence. Není-li cena licence dohodnuta zúčastněnými stranami, stanoví ji na žádost soud s přihlédnutím k významu vynálezu a obvyklým cenám smluvních licencí v dané oblasti techniky.

(8) Nucená licence se zapisuje do patentového rejstříku (§ 69).

§ 21

Doba platnosti patentu

(1)Patent platí dvacet let od podání přihlášky vynálezu.

(2) Za udržování patentu v platnosti je majitel povinen platit každoročně správní poplatky podle zvláštního právního předpisu⁴⁾.

(3) Práva třetích osob, které po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku za udržování patentu v platnosti v dobré víře započaly s využíváním předmětu vynálezu nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy využívat předmět vynálezu, nejsou zaplacením tohoto poplatku v další lhůtě dotčena.

§ 22

Zánik patentu

Patent zanikne, jestliže:

a) uplyne doba jeho platnosti;

b) majitel patentu nezaplatí ve stanovené lhůtě příslušné správní poplatky⁴⁾ za udržování platnosti patentu;

c) majitel patentu se ho vzdá; v tomto případě patent zanikne dnem, kdy písemné prohlášení majitele patentu dojde Úřadu.

§ 23

Zrušení patentu

((1) Úřad patent zruší, jestliže se dodatečně zjistí, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho udělení.)

(1) Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně:

a) že vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti;

b) že vynález není v patentu popsán tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit;

c) že předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky vynálezu nebo že předměty patentů udělených na základě rozdělení přihlášky přesahují obsah jejího původního podání nebo byl-li rozsah ochrany vyplývající z patentu rozšířen;

d) že majitel patentu na něj nemá právo podle § 8; zrušení v tomto případě Úřad provede na návrh oprávněné osoby (§ 29).

(2) Týkají-li se důvody zrušení jen části patentu, patent se zruší částečně. Částečné zrušení patentu se provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů.

(3) Zrušení patentu má zpětnou účinnost ode dne počátku jeho platnosti.

(4) Návrh na zrušení patentu lze podat i po zániku patentu, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

Hlava druhá

Řízení o udělení patentu

Přihláška vynálezu

§ 24

(1) Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním přihlášky vynálezu u Úřadu.

(2) Úřad je místem, u něhož (československé osoby) občané České republiky, jakož i jiné osoby, které mají na území (České a Slovenské Federativní Republiky)České republiky bydliště nebo sídlo, mohou podávat mezinárodní přihlášky.

(3) Úřad je místem, u něhož lze podat evropskou patentovou přihlášku podle Úmluvy o udělování evropských patentů uzavřené v Mnichově dne 5. října 1973 (dále jen “evropská patentová úmluva”); to neplatí pro rozdělenou evropskou patentovou přihlášku.

(4) Obsahuje-li evropská patentová přihláška a mezinárodní přihláška skutečnosti utajované podle zvláštního předpisu^4a), je přihlašovatel povinen ji podat u Úřadu a současně přiložit souhlas Národního bezpečnostního úřadu k podání takové přihlášky.

(5) Přihlašovatel je povinen za podání přihlášky podle odstavců 1 a 2 zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů⁴⁾a v případě mezinárodní přihlášky podle odstavce 2 zaplatit rovněž poplatky stanovené podle mezinárodní smlouvy pro mezinárodní řízení o přihlášce vynálezu; jejich výši oznámí Úřad ve Věstníku.

------------------------------------------------

^4a) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů.

§ 25

(1) V přihlášce vynálezu musí být uvedeno, kdo je jeho původce.

(2) Na žádost původce Úřad neuvede jeho jméno při zveřejnění přihlášky vynálezu a oznámení o udělení patentu.

§ 26

((1) Přihláška vynálezu smí obsahovat jen jeden vynález nebo skupinu vynálezů, které jsou navzájem spojeny tak, že uskutečňují jedinou vynálezeckou myšlenku.)

(1) Přihláška vynálezu se může týkat pouze jednoho vynálezu nebo skupiny vynálezů navzájem spojených tak, že tvoří jedinou obecnou vynálezeckou myšlenku. Je-li v jedné přihlášce požadována ochrana na skupinu vynálezů, je požadavek jednotnosti vynálezu splněn, jestliže mezi těmito vynálezy existuje technický vztah, který se týká jednoho nebo více shodných nebo si odpovídajících zvláštních technických znaků. Zvláštními technickými znaky se rozumí takové technické znaky, které určují přínos každého z vynálezů uvažovaných jako celek ke stavu techniky.

(2) Vynález musí být v přihlášce vynálezu vysvětlen tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit. Je-li vynálezem průmyslový produkční mikroorganismus, musí být uložen ve veřejné sbírce kultur ke dni, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti.

(3) V pochybnostech může Úřad vyzvat přihlašovatele, aby předvedením předmětu přihlášky vynálezu nebo jiným vhodným způsobem prokázal jeho využitelnost. Neprokáže-li to, má se za to, že přihlašovaný předmět není využitelný.

§ 27

(1) Podáním přihlášky vynálezu vzniká přihlašovateli právo přednosti.

(2) Právo přednosti, které vyplývá z mezinárodní smlouvy^{3)Pařížské úmluvy3)}, musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce vynálezu a na výzvu Úřadu je ve lhůtě stanovené Úřadem prokázat, jinak se k němu nepřihlíží.

(3)Právo přednosti podle odstavce 2 lze uplatnit, je-li přihláška vynálezu podána ve státě nebo pro stát, který je smluvní stranou Pařížské úmluvy³⁾ nebo který je členem Světové obchodní organizace^4b); jestliže stát, v němž je učiněno první podání přihlášky vynálezu, není smluvní stranou Pařířské úmluvy³⁾ ani členem Světové obchodní organizace^4b), lze právo přednosti z tohoto podání přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

-------------------------------

^4b) Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), uveřejněná pod č. 191/1995 Sb.

§ 28

(1) Bylo-li zahájeno u příslušného orgánu řízení ve sporu o právo na patent, Úřad řízení o přihlášce vynálezu přeruší.

(2) Po dobu přerušení řízení se staví běh lhůt stanovených tímto zákonem s výjimkou lhůty podle ustanovení § 31 odst. 1.

(3) Právo přednosti zůstává zachováno, požádá-li oprávněný přihlašovatel o pokračování řízení ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí o právu na patent. Úkony učiněné před přerušením řízení směřující k udělení patentu se považují za platné i pro další řízení.

§ 29

(1) Úřad přepíše přihlášku vynálezu, popřípadě patent, na tu osobu, o níž soud rozhodne, že je původcem vynálezu.

(2) Úřad přepíše přihlašovatele nebo majitele patentu, jestliže příslušný orgán ve sporu o právo na patent rozhodne, že toto právo přísluší jiné osobě.

Předběžný průzkum přihlášky vynálezu

§ 30

(1) Úřad podrobí přihlášku vynálezu předběžnému průzkumu,

a) zda neobsahuje předmět, který je zjevně v rozporu sustanoveními § 3 odst. 1 nebo § 26 odst. 2 zákona,

b) zda neobsahuje předmět podle ustanovení § 3 odst. 2 nebo § 4 ,

c) zda nemá nedostatky, které brání jejímu zveřejnění,

d) zda přihlašovatel zaplatil příslušné správní poplatky⁴⁾.

(2) Obsahuje-li přihláška vynálezu předmět, který je zjevně v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 1 nebo § 26 odst. 2, nebo obsahuje předmět podle ustanovení § 3 odst. 2 nebo § 4, Úřad přihlášku zamítne. Před zamítnutím musí být přihlašovateli umožněno se k podkladům, na jejichž základě má být rozhodnuto, vyjádřit.

(3) Obsahuje-li přihláška vynálezu předmět, který má nedostatky bránící jejímu zveřejnění, popřípadě nezaplatí-li přihlašovatel příslušné správní poplatky⁴⁾, vyzve Úřad přihlašovatele, aby se ve stanovené lhůtě k těmto skutečnostem vyjádřil a vytčené nedostatky odstranil.

(4) V případě, že přihlašovatel neodstraní ve stanovené lhůtě nedostatky přihlášky vynálezu, které brání jejímu zveřejnění, nebo nezaplatí-li přihlašovatel příslušné správní poplatky⁴⁾, Úřad řízení zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn.

§ 31

(1) Úřad přihlášku vynálezu zveřejní po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti a toto zveřejnění oznámí ve Věstníku.

(2) Přihláška vynálezu může být zveřejněna před lhůtou uvedenou v odstavci 1, požádá-li o to přihlašovatel nejpozději ve lhůtě 12 měsíců od vzniku práva přednosti a zaplatí-li správní poplatek podle zvláštních předpisů⁴⁾. Úřad přihlášku vynálezu zveřejní před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1, byl-li již na vynález udělen patent; bez souhlasu přihlašovatele však Úřad přihlášku vynálezu nezveřejní před uplynutím 12 měsíců od vzniku práva přednosti.

(3) Úřad může spolu s přihláškou vynálezu zveřejnit zprávu o stavu techniky (rešerše) vztahující se k vynálezu uplatněnému v přihlášce.

§ 32

(1) Po zveřejnění přihlášky vynálezu může kdokoli podat Úřadu připomínky k patentovatelnosti jejího předmětu; k připomínkám Úřad přihlédne při úplném průzkumu přihlášky vynálezu.

(2) Osoby, které podaly připomínky podle odstavce 1, nestávají se účastníky řízení o přihlášce vynálezu. Přihlašovatel vynálezu však musí být o připomínkách vyrozuměn.

Úplný průzkum přihlášky vynálezu

§ 33

(1) Úřad podrobí přihlášku vynálezu úplnému průzkumu, v němž zjišťuje, zda splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro udělení patentu.

(2) Úřad provede úplný průzkum přihlášky vynálezu na žádost přihlašovatele či jiné osoby, nebo jej může provést z moci úřední.

(3) Žádost o provedení úplného průzkumu musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky vynálezu a nelze ji vzít zpět. Žadatel je povinen spolu se žádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů⁴⁾.

(4) Úřad zahájí úplný průzkum neprodleně po podání žádosti.

(5) Jestliže žádost o provedení úplného průzkumu nebylařádně podána ve lhůtě uvedené v odstavci 3, popřípadě v téže lhůtě Úřad nezahájil úplný průzkum přihlášky vynálezu z moci úřední, Úřad řízení o přihlášce vynálezu zastaví.

§ 34

(1) Nejsou-li podmínky stanovené pro udělení patentu splněny, Úřad přihlášku vynálezu zamítne. Před zamítnutím přihlášky vynálezu musí být přihlašovateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o přihlášce vynálezu rozhodnuto.

(2) V případě, že přihlašovatel neodstraní ve stanovené lhůtě vady přihlášky, které brání udělení patentu, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn.

(3) Splňuje-li předmět přihlášky vynálezu stanovené podmínky a přihlašovatel zaplatí příslušný správní poplatek podle zvláštních předpisů⁴⁾, Úřad udělí přihlašovateli patent; přihlašovatel se stává majitelem patentu. Majiteli patentu vydá Úřad patentovou listinu, v níž uvede jméno původce a jejíž součástí je popis vynálezu a patentové nároky, a udělení patentu oznámí ve Věstníku.

§ 35

Je-li přihlášek vynálezů se shodným předmětem více, může být udělen jen jeden patent.

Hlava třetí

Evropská patentová přihláška a evropský patent

§ 35a

(1) Evropská patentová přihláška s účinky pro Českou republiku (dále jen “evropská patentová přihláška”), které bylo přiznáno datum podání, má v České republice stejné účinky jako přihláška vynálezu podaná podle § 24 k témuž datu. Požívá-li evropská patentová přihláška právo přednosti z dřívějšího data, než je den podání evropské patentové přihlášky, platí pro přiznání účinků přihlášky toto dřívější datum.

(2) Byla-li evropská patentová přihláška vzata zpět nebo je-li považována za vzatou zpět, má to účinky jako zastavení řízení o přihlášce vynálezu podle § 64 odst. 2. Byla-li evropská patentová přihláška zamítnuta, má to stejný účinek jako zamítnutí přihlášky vynálezu podle § 34 odst. 1.

(3) Navrácení práv Evropským patentovým úřadem přihlašovateli evropské patentové přihlášky, popřípadě majiteli evropského patentu s účinky pro Českou republiku (dále jen “evropský patent”), platí rovněž v České republice.

(4) Jestliže evropská patentová přihláška byla Evropským patentovým úřadem zveřejněna, její přihlašovatel předložil překlad patentových nároků do jazyka českého a zaplatil správní poplatek za zpřístupnění podle zvláštního předpisu⁴⁾, Úřad tento překlad zpřístupní veřejnosti a tuto skutečnost oznámí ve Věstníku. Přihlašovatel se může po tomto zpřístupnění domáhat přiměřené náhrady podle § 11 odst. 3, bude-li mít patent udělený Evropským patentovým úřadem účinky v České republice (§ 35c) .

(5) Pro výklad rozsahu ochrany vyplývající z evropské patentové přihlášky je rozhodný obsah evropské patentové přihlášky upravený zněním evropského patentu v jazyce, v němž před Evropským patentovým úřadem o evropské patentové přihlášce probíhalo řízení; vyplývá-li z evropského patentu ochrana širší než ze zveřejněné evropské patentové přihlášky, je ochrana poskytována jen v tom rozsahu, který vyplývá jak ze zveřejněné evropské patentové přihlášky, tak z uděleného evropského patentu. Jestliže překlad patentových nároků podle odstavce 4 neodpovídá jejich znění v jazyce řízení, lze ochranu z evropské patentové přihlášky uplatnit pouze v rozsahu, který je zřejmý z jejího překladu do jazyka českého.

(6) Předloží-li přihlašovatel Úřadu opravený překlad patentových nároků do jazyka českého, bude tento opravený překlad platit místo původního překladu ode dne oznámení o jeho zpřístupnění ve Věstníku; za toto zpřístupnění je přihlašovatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu⁴⁾. Práva třetích osob, které v dobré víře využívaly, nebo provedly vážné a účinné přípravy k využívání předmětu evropské patentové přihlášky, který podle překladu předloženého přihlašovatelem nespadal do jejího rozsahu, využívat předmět evropské patentové přihlášky nejsou dodáním nového překladu dotčena.

§ 35b

Změna evropské patentové přihlášky na národní přihlášku

(1) Úřad na žádost přihlašovatele evropské patentové přihlášky podanou ve smyslu čl. 136 odst. 2 evropské patentové úmluvy zahájí řízení o této přihlášce jako o přihlášce národní.

(2) Obdrží-li Úřad žádost podle odstavce 1, vyzve přihlašovatele, aby do 3 měsíců předložil ve trojím vyhotovení překlad evropské patentové přihlášky do českého jazyka a zaplatil poplatek za podání přihlášky vynálezu.

(3) Jestliže přihlašovatel splnil podmínky stanovené v odstavci 2 a Úřad žádost o změnu evropské patentové přihlášky obdržel do 20 měsíců ode dne vzniku práva přednosti, Úřad přizná národní přihlášce právo přednosti z původně podané evropské patentové přihlášky.

(4) Úřad na žádost přihlašovatele projedná evropskou patentovou přihlášku podanou podle odstavce 1 jako národní přihlášku užitného vzoru podle zvláštního právního předpisu^4c). Ustanovení odstavců 2 a 3 se použije obdobně.

---------------------------------------

^4c)4c) Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.

§ 35c

Účinky evropského patentu

(1) Patent udělený Evropským patentovým úřadem má stejné účinky jako patent udělený podle § 34 odst. 3.

(2) Účinky evropského patentu v České republice nastávají dnem, v němž bylo oznámeno udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku; majitel patentu je povinen předat Úřadu do 3 měsíců od tohoto dne překlad patentového spisu do jazyka českého a zaplatit správní poplatek za jeho zveřejnění podle zvláštního právního předpisu⁴⁾. Majitel patentu je v téže lhůtě povinen předložit Úřadu adresu v České republice, kam mu budou zasílány úřední zprávy týkající se jeho patentu. Úřad udělení evropského patentu oznámí ve Věstníku a překlad evropského patentového spisu zveřejní.

(3) Nebude-li překlad evropského patentového spisu do jazyka českého předložen ve lhůtě podle odstavce 2, může jej majitel evropského patentu předložit v dodatečné lhůtě 3 měsíců, zaplatí-li současně správní poplatek podle zvláštního právního předpisu⁴⁾ .

(4) Nebude-li překlad evropského patentového spisu do českého jazyka předložen ani ve lhůtě podle odstavce 3, evropský patent se v České republice pokládá za neúčinný od samého počátku.

(5) Po oznámení o udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku zapíše Úřad evropský patent do českého rejstříku evropských patentů s údaji, které se zapisují do evropského patentového rejstříku.

§ 35d

Rozsah ochrany z evropského patentu

(1) Pro stanovení rozsahu ochrany vyplývající z evropského patentu je rozhodné jeho znění v jazyce, v němž před Evropským patentovým úřadem probíhalo řízení o evropské patentové přihlášce; jestliže však z překladu patentového spisu poskytnutého Úřadu podle § 35c odst. 2 vyplývá ochrana užší, než v jazyce řízení, třetí strany se mohou dovolávat tohoto překladu.

(2) Majitel evropského patentu je oprávněn předložit Úřadu opravený překlad evropského patentového spisu do českého jazyka. Opravený překlad bude platit místo původního překladu po zveřejnění tohoto opraveného překladu Úřadem; za toto zveřejnění je majitel evropského patentu povinen zaplatit poplatek podle zvláštního právního předpisu ⁴⁾.

(3) Práva třetích osob, které na území České republiky v dobré víře využívaly nebo provedly vážné a účinné přípravy k využívání předmětu, který podle překladu platného v době před zveřejněním opraveného překladu Úřadem nespadal do rozsahu evropského patentu, nejsou dodáním nového překladu dotčena.

§ 35e

Zákaz dvojí ochrany

(1) Pokud je národní patent udělen na vynález, na který byl témuž majiteli nebo jeho právnímu nástupci udělen evropský patent se stejným právem přednosti, národní patent se v rozsahu, ve kterém se shoduje s evropským patentem, stává neúčinným ke dni, k němuž uplynula lhůta pro podání odporu proti evropskému patentu, aniž byl odpor podán, anebo dnem právní moci rozhodnutí, jímž byl v řízení o odporu evropský patent zachován.

(2) Národní patent nenabývá účinky podle § 11 odst. 2 v rozsahu, ve kterém se shoduje s evropským patentem, je-li udělen až po uplynutí lhůty pro podání odporu proti evropskému patentu, aniž byl odpor podán, nebo po právní moci rozhodnutí, jímž byl v řízení o odporu evropský patent zachován.

(3) Zrušením evropského patentu podle § 35f odst. 5 nejsou ustanovení odstavců 1 a 2 dotčena.

§ 35f

Zrušení evropského patentu

(1) Zruší-li Evropský patentový úřad evropský patent, popřípadě jej zachová v pozměněném znění, má toto rozhodnutí účinky v České republice.

(2) Zrušení evropského patentu, popřípadě jeho zachování v pozměněném znění podle odstavce 1 oznámí Úřad ve Věstníku.

(3) Je-li evropský patent v řízení o odporu zachován v pozměněném znění Evropským patentovým úřadem, je jeho majitel povinen do 3 měsíců ode dne oznámení této změny v Evropském patentovém věstníku předat Úřadu překlad pozměněného znění patentového spisu do českého jazyka a zaplatit poplatek za zveřejnění. Úřad zachování evropského patentu v pozměněném znění oznámí ve Věstníku a překlad pozměněného znění patentového spisu zveřejní.

(4) Nebude-li český překlad pozměněného znění evropského patentového spisu předložen ve lhůtě podle odstavce 3, pokládá se evropský patent v České republice za neúčinný od samého počátku.

(5) Uplynula-li marně lhůta stanovená Evropskou patentovou úmluvou k podání odporu, popřípadě jestliže v řízení o odporu nebyl evropský patent zrušen, může být evropský patent zrušen Úřadem podle § 23; Úřad řízení o zrušení evropského patentu přeruší, probíhá-li před Evropským patentovým úřadem řízení o odporu týkající se téže věci. Jestliže v řízení o odporu nedošlo ke zrušení evropského patentu, Úřad na žádost bude v řízení o zrušení patentu pokračovat.

(6) V řízení o zrušení evropského patentu je závazným jeho znění v jazyce řízení.

§ 35g

(1) Za udržování platnosti evropského patentu v České republice je majitel povinen platit každoroční poplatky ( dále jen “udržovací poplatky”). Výši udržovacích poplatků stanoví Úřad vyhláškou.

(2) Povinnost platit udržovací poplatky vzniká oznámením o udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku. Udržovací poplatky se platí u Úřadu předem a jsou splatné k výročí data podání přihlášky. Jestliže mezi oznámením o udělení evropského patentu a datem, které odpovídá datu podání přihlášky, je lhůta kratší než 2 měsíce, je majitel evropského patentu povinen zaplatit první udržovací poplatek nejpozději do 2 měsíců ode dne oznámení. Není-li udržovací poplatek zaplacen ke dni splatnosti, může být dodatečně zaplacen do šesti měsíců ode dne splatnosti, a to v dvojnásobné výši.

(3) Práva třetích osob, které po marném uplynutí lhůty k zaplacení udržovacího poplatku v dobré víře započaly s využíváním předmětu vynálezu nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy, využívat předmět vynálezu nejsou dodatečným zaplacením udržovacího poplatku dotčena.

Hlava čtvrtá

Udělování dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin

§ 35h

(1) Úřad uděluje na látky chráněné na území České republiky platným patentem dodatková ochranná osvědčení (dále jen “osvědčení”), jestliže jsou účinnými látkami přípravků, které před uvedením na trh podléhají registraci podle zvláštních právních předpisů^4d).

(2) Účinnou látkou je chemicky vyrobená látka nebo směs látek, mikroorganismus nebo směs mikroorganismů, které mají obecné nebo specifické léčebné nebo preventivní účinky ve vztahu k onemocněním lidí nebo zvířat nebo které jim mohou být podány za účelem určení nemoci, zlepšení nebo úpravy zdravotního stavu anebo které jsou určené k ochraně rostlin nebo rostlinných výrobků.

(3) Přípravkem podle odstavce 1 je účinná látka nebo směs obsahující jednu nebo více účinných látek zpracovaných do formy, která je uváděná na trh jako léčivo^4e) nebo jako přípravek na ochranu rostlin^4f) .

---------------------------------

^4d) Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů.

Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.

^4e) § 2 odst. 1 zákona č. 79/1997 Sb.

^4f) § 2 odst. 7 zákona č. 147/1996 Sb.

§ 35i

Žádost o udělení osvědčení

(1) Žádost o udělení osvědčení podává majitel patentu, jehož předmětem je látka, s výjimkou patentu uděleného podle § 82, nebo způsob získání látky anebo užití látky jako léčiva, popřípadě jako přípravku na ochranu rostlin (dále jen “základní patent”), nebo jeho právní nástupce.

(2) Žádost o udělení osvědčení se podává do šesti měsíců ode dne rozhodnutí o registraci přípravku podle zvláštních právních předpisů^4d); je-li registrace provedena před udělením základního patentu, musí být žádost o osvědčení podána ve lhůtě šesti měsíců ode dne udělení patentu.

(3) Žádost o udělení osvědčení musí obsahovat

a) žádost o udělení osvědčení, v níž je uvedeno:

1. jméno a adresa žadatele,

2. jméno a adresa zástupce, je-li žadatel zastoupen,

3. číslo základního patentu a název vynálezu,

4. číslo a datum první registrace přípravku podle zvláštních právních

předpisů^4d)

b) kopii rozhodnutí o registraci přípravku vydaného podle zvláštních právních předpisů^4d), v níž je přípravek identifikován, včetně souhrnu údajů o přípravku u léčiva;

c) chemické, generické či jiné názvosloví umožňující ztotožnit látku chráněnou základním patentem s registrovaným přípravkem.

(4) S podáním žádosti o udělení osvědčení je žadatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu⁴⁾.

(5) Podání žádosti o udělení osvědčení Úřad zapíše do patentového rejstříkua zveřejní ve Věstníku. Ve zveřejnění se uvede jméno a adresa žadatele, číslo základního patentu a název vynálezu, který je patentem chráněn, číslo a datum registrace, včetně označení přípravku, jehož uvedení na trh je touto registrací umožněno.

§ 35j

Podmínky pro udělení osvědčení

Úřad udělí osvědčení, jestliže k datu podání žádosti podle § 35i jsou splněny tyto podmínky:

a) základní patent platí na území České republiky,

b) přípravek obsahuje účinnou látku chráněnou základním patentem a je platně registrován jako léčivo nebo jako přípravek na ochranu rostlin podle zvláštních právních předpisů^4d),

c) na látku dosud nebylo uděleno osvědčení,

d) registrace podle písmene b) je prvním povolením k uvedení hromadně vyráběného léčiva v České republice nebo prvním povolením k uvedení přípravku na ochranu rostlin na trh v České republice.

§ 35k

Udělení osvědčení

(1) Splňuje-li žádost o udělení osvědčení náležitosti stanovené v § 35i a látka, pro niž je osvědčení žádáno, splňuje náležitosti podle § 35j, udělí Úřad osvědčení, které zapíše do patentového rejstříku. V osvědčení Úřad uvede:

a) jméno a adresu majitele osvědčení,

b) číslo základního patentu a název vynálezu,

c) číslo a datum první registrace, orgán, který vydal rozhodnutí o registraci, a označení přípravku, jehož uvedení na trh je touto registrací povoleno,

d) dobu platnosti osvědčení.

(2) Udělení osvědčení Úřad zveřejní ve Věstníku. Ve zveřejnění budou uvedeny údaje podle odstavce 1.

(3) Nesplňuje-li žádost o udělení osvědčení náležitosti stanovené v § 35j, vyzve Úřad žadatele k jejich doplnění ve stanovené lhůtě. Nedoplní-li žadatel podání ve stanovené lhůtě, Úřad řízení zastaví; na tuto skutečnost musí být žadatel upozorněn.

(4) Nejsou-li splněny podmínky pro udělení osvědčení, žádost o udělení osvědčení bude zamítnuta.

(5) Zamítnutí žádosti o udělení osvědčení a zastavení řízení o udělení osvědčení zveřejní Úřad ve Věstníku; ve zveřejnění se uvedou údaje uvedené v § 35i odst. 5.

§ 35l

Předmět a účinky osvědčení

(1) V mezích ochrany vyplývající ze základního patentu se ochrana osvědčením vztahuje na chemickou látku či směs látek, mikroorganismus nebo směs mikroorganismů, které jsou účinnou látkou registrovaného přípravku, a na každé užití předmětu patentu jako léčiva nebo přípravku na ochranu rostlin, které bylo povoleno před uplynutím doby platnosti osvědčení.

(2) Z osvědčení vyplývají stejná práva jako ze základního patentu; na osvědčení se vztahují stejná omezení a vyplývají z něj stejné povinnosti jako ze základního patentu.

§ 35m

Platnost osvědčení

(1) Osvědčení platí po dobu odpovídající době, jež uplynula mezi dnem podání přihlášky základního patentu a dnem první registrace umožňující uvést přípravek na trh v České republice jako léčivý přípravek či jako přípravek na ochranu rostlin, zkrácené o pět let, nejdéle však pět let ode dne, kdy toto osvědčení nabylo účinnosti.

(2) Osvědčení nabývá účinnosti uplynutím zákonné doby platnosti základního patentu.

(3) Za udržování osvědčení v platnosti je majitel povinen platit každoročně správní poplatky podle zvláštního právního předpisu⁴⁾.

(4) Práva třetích osob, které po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku za udržování osvědčení v platnosti v dobré víře započaly s využíváním vynálezu nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy, nejsou zaplacením tohoto poplatku v další lhůtě dotčena.

§ 35n

Zánik osvědčení

(1) Osvědčení zaniká:

a) uplynutím doby jeho platnosti podle § 35m odst. 1;

b) vzdá-li se jej jeho majitel;

c) nezaplatí-li jeho majitel správní poplatky za udržování osvědčení v platnosti;

d) jestliže přípravek nemůže být nadále uváděn na trh z důvodu zrušení či zániku registrace;

e) zrušením osvědčení podle § 35o.

(2) Zánik osvědčení Úřad zapíše do patentového rejstříku a oznámí ve Věstníku.

§ 35o

Zrušení osvědčení

(1) Úřad zruší osvědčení, jestliže

a) nebyly splněny podmínky pro jeho udělení podle § 35j;

b) základní patent zanikl dříve, než uplynula doba jeho platnosti;

c) základní patent byl zrušen nebo základní patent byl omezen v takovém rozsahu, že látka, pro kterou bylo vydáno osvědčení, není nadále základním patentem chráněna; to platí i v případě zrušení základního patentu, k němuž došlo po jeho zániku.

(2) Návrh na zrušení osvědčení lze podat i po zániku základního patentu podle odstavce 1, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

Č Á S T  D R U H Á

P r ů m y s l o v é   v z o r y

Hlava první

Pojem průmyslového vzoru

§ 36

(1) Za průmyslový vzor podle tohoto zákona se považuje vnější úprava výrobku, která je nová a průmyslově využitelná.

(2) Průmyslovým vzorem podle odstavce 1 není:

a) technické a konstrukční řešení;

b) přenesení známé vnější úpravy výrobku na výrobek jiného druhu,nebo vnější úprava vytvořená zvětšením či zmenšením známé vnější úpravy výrobku;

c) záměna materiálu pro vnější úpravu výrobku;

d) architektonické řešení stavby;

e) vnější úprava výrobku zjistitelná jen při zvláštní pozornosti;

f) barva, není-li ji užito ve spojení s tvarem, s obrysem nebo s kresbou.

§ 37

Vnější úpravou výrobku je plošná nebo prostorová úprava spočívající zejména ve tvaru, v obrysu, v kresbě nebo v uspořádání barev či v kombinaci těchto znaků.

§ 38

Novost

Průmyslový vzor je nový, nebyl-li před dobou, od níž přísluší přihlašovateli právo přednosti (§ 48 a 49), znám v (České a Slovenské Federativní Republice)České republicenebo v zahraničí z veřejně dostupných pramenů, zejména nebyl-li zobrazen nebo popsán ve zveřejněných tiskovinách nebo nebyl-li veřejně využíván, vystaven, přednesen nebo předveden.

§ 39

Průmyslová využitelnost

Průmyslový vzor je průmyslově využitelný, jestliže se podle něho mohou opakovaně zhotovovat výrobky.

Hlava druhá

Zápis průmyslového vzoru

§ 40

(1) Průmyslové vzory zapisuje Úřad do rejstříku průmyslových vzorů (§ 69).

(2) Úřad nezapíše průmyslový vzor, který je v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky.

§ 41

Úřad průmyslový vzor nezapíše, jestliže předmět přihlášky průmyslového vzoru je shodný s předmětem přihlášky průmyslového vzoru podané v (České a Slovenské Federativní Republice) České republice s dřívějším právem přednosti.

Přihláška průmyslového vzoru

§ 42

Řízení o zápisu průmyslového vzoru se zahajuje podáním přihlášky průmyslového vzoru u Úřadu.

§ 43

(1) Přihlášku průmyslového vzoru je oprávněn podat původce nebo jeho právní nástupce (dále jen “přihlašovatel”). Přihlašovatel je povinen s podáním přihlášky zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů⁴⁾.

(2) Původcem průmyslového vzoru je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací.

(3) Spolupůvodci mají právo k průmyslovému vzoru v rozsahu, v jakém se podíleli na jeho vytvoření.

Podnikový průmyslový vzor

§ 44

(1) Vytvořil-li původce průmyslový vzor ke splnění úkolu v pracovním poměru, přechází právo původce podat přihlášku průmyslového vzoru na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno.

(2) Původce, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení průmyslového vzoru.

(3) Nepodá-li zaměstnavatel ve lhůtě tří měsíců od vyrozumění ovytvoření průmyslového vzoru přihlášku průmyslového vzoru, může průmyslový vzor přihlásit původce. Zaměstnavatel i původce jsou v této lhůtě povinni zachovávat o průmyslovém vzoru vůči třetím osobám mlčenlivost.

(4) Původce, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, má vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou odměnu. Při stanovení výše odměny se vychází z přínosu dosaženého využitím průmyslového vzoru nebo jeho jiným uplatněním, přičemž se přihlíží k materiálnímu podílu zaměstnavatele na vytvoření průmyslového vzoru a k rozsahu pracovních úkolů původce. Dostane-li se již vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo jiným uplatněním průmyslového vzoru, má původce právo na dodatečné vypořádání.

§ 45

Práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 44 zůstávají po skončení pracovního poměru původce se zaměstnavatelem nedotčena.

§ 46

V přihlášce průmyslového vzoru musí být uvedeno, kdo je jeho původce.

§ 47

Přihláška průmyslového vzoru může obsahovat jen jedinou vnější úpravu výrobku nebo více vnějších úprav výrobků téhož druhu navzájem obdobných nebo určených ke společnému užití (hromadná přihláška průmyslového vzoru).

Právo přednosti

§ 48

(1) Podáním přihlášky průmyslového vzoru vzniká přihlašovateli právo přednosti.

(2) Právo přednosti, které vyplývá z (mezinárodní smlouvy)Pařížské úmluvy³⁾, musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce průmyslového vzoru a ve lhůtě do tří měsíců od podání přihlášky toto právo prokázat, jinak se k němu nepřihlíží.

(3) Právo přednosti podle odstavce 2 lze uplatnit, je-li přihláška průmyslového vzoru podána ve státě nebo pro stát, který je smluvní stranou Pařížské úmluvy³⁾ nebo který je členem Světové obchodní organizace^4b) ; jestliže stát, v němž je učiněno první podání přihlášky průmyslového vzoru, není smluvní stranou Pařížské úmluvy³⁾ ani členem Světové obchodní organizace^4b), lze právo přednosti z tohoto podání přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

§ 49

Úřad může přiznat pro předměty vystavené na výstavách pořádáných na území (České a Slovenské Federativní Republiky) České republikyod doby, kdy byly tyto předměty vneseny do výstavy, právo přednosti pod podmínkou, že vystavovaný předmět bude přihlášen jako průmyslový vzor do tří měsíců po ukončení výstavy.

Řízení o přihlášce průmyslového vzoru

§ 50

Bylo-li zahájeno u příslušného orgánu řízení ve sporu o právo podat přihlášku průmyslového vzoru, Úřad v řízení o přihlášce pokračuje, avšak rozhodnutí o ní vydá po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu.

§ 51

(1) Přihlášku průmyslového vzoru a přihlášený průmyslový vzor podrobí Úřad průzkumu.

(2) Nesplňuje-li přihláška průmyslového vzoru stanovené podmínky, vyzve Úřad přihlašovatele, aby nedostatky odstranil. Neodstraní-li přihlašovatel nedostatky ve stanovené lhůtě, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn.

(3) Úřad může vyzvat přihlašovatele, aby předvedením předmětu přihlášky průmyslového vzoru prokázal jeho využitelnost v průmyslové výrobě; neprokáže-li to, má se za to, že přihlašovaný předmět není v průmyslové výrobě využitelný.

§ 52

(1) Splňuje-li předmět přihlášky průmyslového vzoru podmínky stanovené pro jeho zápis do rejstříku průmyslových vzorů, Úřad jej zapíše do rejstříku průmyslových vzorů; přihlašovatel se stává majitelem průmyslového vzoru. Majiteli průmyslového vzoru vydá Úřad osvědčení o zápisu průmyslového vzoru, v němž uvede jméno původce průmyslového vzoru.

(2) Zápis průmyslového vzoru oznámí Úřad ve Věstníku. Na žádost majitele průmyslového vzoru oznámení o zápise průmyslového vzoru odloží; žadatel je povinen s touto žádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů⁴⁾.

(3) Nejsou-li podmínky stanovené pro zápis průmyslového vzoru splněny, Úřad přihlášku zamítne. Před zamítnutím musí být přihlašovateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o přihlášce rozhodnuto.

§ 53

(1) Úřad přepíše osvědčení o zápisu průmyslového vzoru na tu osobu, o níž soud rozhodne, že je původcem průmyslového vzoru.

(2) Úřad na žádost přepíše majitele průmyslového vzoru, jestliže příslušný orgán ve sporu o právo podat přihlášku průmyslového vzoru rozhodne, že toto právo přísluší jiné osobě.

§ 54

(1) Zápis průmyslového vzoru platí 5 let ode dne podání přihlášky průmyslového vzoru.

(2) Dobu platnosti zápisu průmyslového vzoru prodlouží Úřad nejvíce dvakrát, a to vždy o dalších pět let.

(3) O prodloužení doby platnosti zápisu průmyslového vzoru může majitel průmyslového vzoru požádat nejdříve v posledním roce jeho platnosti.

Hlava třetí

Účinky zápisu průmyslového vzoru

§ 55

Majitel průmyslového vzoru má výlučné právo využívat průmyslový vzor, poskytnout souhlas k využívání průmyslového vzoru jiným osobám, nebo na ně průmyslový vzor převést.

§ 56

Průmyslový vzor využívá, kdo při své hospodářské činnosti podle něho zhotoví výrobek nebo takový výrobek dováží či uvádí do oběhu.

§ 57

(1) Souhlas (licence) k využívání průmyslového vzoru chráněného osvědčením se uděluje licenční smlouvou.

(2) Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku průmyslových vzorů.

§ 58

Průmyslový vzor se převádí písemnou smlouvou, která nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku průmyslových vzorů.

§ 59

Spolumajitelství průmyslového vzoru

(1) Přísluší-li práva z průmyslového vzoru několika osobám (dále jen “spolumajitelé”), spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví²⁾.

(2) Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo využívat průmyslový vzor každý ze spolumajitelů.

(3) K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů; každý ze spolumajitelů je oprávněn uplatňovat nároky z porušení práv z průmyslového vzoru samostatně.

(4) K převodu průmyslového vzoru je zapotřebí souhlasu všech spolumajitelů. Spolumajitel je oprávněn bez souhlasu ostatních převést svůj podíl jen na některého ze spolumajitelů; na třetí osobu může převést svůj podíl jen v případě, že žádný ze spolumajitelů nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce písemnou nabídku převodu.

§ 60

Omezení účinků zápisu průmyslového vzoru

(1) Zápis průmyslového vzoru nepůsobí proti tomu, kdo jej nezávisle na původci nebo na majiteli průmyslového vzoru před vznikem práva přednosti využíval nebo k tomu vykonal prokazatelná opatření (dále jen “předchozí uživatel”).

(2) Předchozí uživatel může požadovat na majiteli průmyslového vzoru, aby jeho právo uznal.

§ 61

Zánik práva k průmyslovému vzoru

Právo k průmyslovému vzoru zaniká, jestliže:

a) uplyne doba platnosti zápisu;

b) majitel průmyslového vzoru se ho vzdá; v tomto případě právo zanikne dnem, kdy písemné prohlášení majitele průmyslového vzoru dojde Úřadu.

§ 62

Výmaz průmyslového vzoru

(1) Úřad provede výmaz průmyslového vzoru, jestliže se dodatečně zjistí, že podmínky stanovené zákonem pro zápis průmyslového vzoru nebyly splněny.

(2) Výmaz průmyslového vzoru provede Úřad buď z vlastního podnětu nebo na návrh.

(3) Výmaz průmyslového vzoru má zpětnou účinnost ode dne platnosti zápisu průmyslového vzoru.

(4) Výmaz lze provést i po zániku zápisu průmyslového vzoru, prokáže-li se právní zájem.

Č Á S T   T Ř E T Í

Společná ustanovení o řízení před Úřadem

§ 63

Správní řízení

(1) Pro řízení před Úřadem platí obecné předpisy o správním řízení s odchylkami uvedenými v zákoně a s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, o čestném prohlášení, o lhůtách pro rozhodnutí a o opatření proti nečinnosti⁵⁾. Řízení před Úřadem se vede v jazyce českém.

(2) Za úkony spojené s řízením podle tohoto zákona vybírá Úřad správní poplatky⁴⁾.Při zahájení řízení podle ustanovení § 23, 35f, 35o, 62 a 68 odst. 1 a 2 je navrhovatel povinen složit kauci na náklady řízení, která bude navrhovateli vrácena, jestliže se v průběhu řízení prokáže, že návrh na zahájení řízení byl oprávněný. Kauce činí Kč 2.500,-.

^{-----------------------}

⁵⁾ § 29, 39, 49 a 50 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

§ 64

Zastavení řízení

(1) Nevyhoví-li účastník řízení výzvě Úřadu ve stanovené lhůtě, může Úřad řízení zastavit.

(2) Úřad může řízení zastavit i na návrh účastníka; návrh na zastavení řízení nelze vzít zpět.

§ 65

Prominutí lhůty

(1) Úřad promine zmeškání lhůty, k němuž došlo ze závažných důvodů, požádá-li o to účastník do dvou měsíců ode dne, kdy pominula překážka zmeškání, a učiní-li v této době zmeškaný úkon a zaplatí správní poplatek podle zvláštních předpisů⁴⁾.

(2) Zmeškání lhůty nelze prominout po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy měl být úkon učiněn, jakož i při uplatnění nebo prokázání práva přednosti, při žádosti o provedení úplného průzkumu přihlášky vynálezu a při žádosti o pokračování řízení podle ustanovení § 28 odst. 3.

(3) Práva nabytá třetími osobami v době mezi zmeškáním lhůty a jejím prominutím zůstávají nedotčena.

§ 66

Nahlížení do spisu

Úřad může povolit nahlédnutí do spisu třetím osobám, jen pokud prokáží právní zájem. Před zveřejněním přihlášky vynálezu nebo oznámení o zápisu průmyslového vzoru je však přípustné sdělit třetím osobám pouze údaj, kdo je původcem vynálezu nebo průmyslového vzoru, přihlašovatelemvynálezu nebo průmyslového vzoru, údaj o právu přednosti, název přihlášky vynálezu nebo přihlášky průmyslového vzoru a její spisovou značku.

§ 67

Určovací řízení

(1) Na žádost toho, kdo osvědčí právní zájem, Úřad určí, zda předmět v žádosti popsaný spadá do rozsahu ochrany určitého patentu na vynález, či zda vnější úprava výrobku v žádosti zobrazená nebo i popsaná spadá do rozsahu určitého zapsaného průmyslového vzoru.

((2) Soudy a ostatní státní orgány jsou vázány určením vydaným Úřadem a nemohou je řešit ani jako otázku předběžnou.)

§ 68

Opravné řízení

(1) Proti rozhodnutí Úřadu, s výjimkou rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení § 65, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od doručení rozhodnutí rozklad.

(2) O rozkladu rozhoduje předseda Úřadu na návrh jím ustavené odborné komise.

((3) Proti rozhodnutí o rozkladu v řízení podle § 20, 23, 62 a 67 je přípustná žádost o jeho přezkoumání soudem⁶⁾.

-------------------------------------

⁶⁾ § 244 o.s.ř.)

§ 69

Patentový rejstřík, rejstřík průmyslových vzorů a Věstník Úřadu

(1) Úřad vede patentový rejstřík a rejstřík průmyslových vzorů, do nichž zaznamenává rozhodné údaje o přihláškách vynálezů a průmyslových vzorů, řízení o nich a rozhodné údaje o udělených patentech a zapsaných průmyslových vzorech.

(2) Úřad vede rejstřík evropských patentů platných na území České republiky. Pro zápisy do rejstříku evropských patentů se použije odstavec 1.

(3)Úřad vydává Věstník, v němž uveřejňuje zejména skutečnosti týkající se zveřejněných přihlášek vynálezů, udělených patentů a zapsaných průmyslových vzorů a další údaje týkající se vynálezů a průmyslových vzorů, jakož i úřední sdělení a rozhodnutí zásadní povahy.

§ 70

Zastupování

((1) Osoby, které nemají na území České a Slovenské Federativní Republiky bydliště nebo sídlo, musí být v řízení o přihláškách vynálezů a přihláškách průmyslových vzorů zastoupeny buď zástupcem podle zvláštních předpisů⁷⁾, anebo patentovým zástupcem, jemuž toto oprávnění udělil Úřad.

(2) Povinnost podle odstavce 1 mají rovněž osoby uvedené v ustanovení § 24 odst. 2 při podání mezinárodní přihlášky.

------------------

⁷⁾ Zákon České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii.

Zákon Slovenské národní rady č. 132/1990 Sb., o advokacii.

Zákon České národní rady č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované.)

Osoby, které nemají na území České republiky bydliště nebo sídlo, musí být v řízení před Úřadem zastoupeny zástupcem podle zvláštních právních předpisů⁷⁾. To platí i pro předkládání překladů podle hlavy třetí.

-------------------

⁷⁾ Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění zákona č. 14/1993 Sb.

Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii.

§ 71

(Tajné vynálezy a průmyslové vzory

Pro řízení o vynálezech a průmyslových vzorech, které jsou utajovány podle zvláštních předpisů⁸⁾, platí ustanovení tohoto zákona s výjimkou jejich zveřejnění.

-----------------------

⁸⁾ Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb.)

Pro řízení o vynálezech, které jsou utajovány podle zvláštního právního předpisu^4a) nebo mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána, platí tento zákon s výjimkou jejich zveřejnění.

Č Á S T  Č T V R T Á

Z l e p š o v a c í  n á v r h y

§ 72

(1) Za zlepšovací návrhy se pokládají technická, výrobní nebo provozní zdokonalení, jakož i řešení problémů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a životního prostředí, s nimiž má zlepšovatel právo nakládat.

(2) Práva ze zlepšovacích návrhů nevzniknou, brání-li jim práva z patentu nebo ze zapsaného průmyslového vzoru.

§ 73

(1) Zlepšovatel je povinen nabídnout zlepšovací návrh svému zaměstnavateli, jestliže se zlepšovací návrh týká oboru práce nebo činnosti zaměstnavatele.

(2) Zlepšovatel má právo se zlepšovacím návrhem nakládat bez omezení, jestliže s ním zaměstnavatel ve lhůtě dvou měsíců od nabídky zlepšovacího návrhu neuzavřel smlouvu o přijetí nabídky zlepšovacího návrhu a odměně za něj (§ 74).

§ 74

Právo využívat zlepšovací návrh vzniká uzavřením smlouvy se zlepšovatelem o přijetí nabídky zlepšovacího návrhu a odměně za něj.

Č Á S T  P Á T Á

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

Ustanovení společná

Ohrožování nebo porušování práv a prostředky k jejich dodržování

§ 75

Porušování práv

(1) V případě neoprávněného zásahu do práv chráněných tímto zákonem se může ten, jehož právo bylo porušeno, domáhat zejména toho, aby rušení práva bylo zakázáno a aby následky porušení byly odstraněny. Byla-li tímto zásahem způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu; nahrazuje se to, oč se majetek poškozeného škodnou událostí zmenšil (skutečná škoda) a čeho by byl dosáhl, kdyby nenastala škodná událost (ušlý zisk). Byla-li tímto zásahem způsobena nemajetková újma, má poškozený právo na přiměřené zadostiučinění, které může spočívat i v peněžitém plnění.

(2) Poškozený může požadovat, aby soud nařídil ohrožovateli či porušovateli zničit výrobky, jejichž výrobou nebo uvedením na trh došlo k ohrožení nebo porušení práva chráněného tímto zákonem, popřípadě zničení materiálu a nástrojů určených nebo používaných výlučně nebo převážně při činnostech ohrožujících nebo porušujících práva chráněná tímto zákonem. Soud zničení nenařídí, nejsou-li tyto výrobky ve vlastnictví toho, proti němuž návrh směřuje nebo jestliže by ohrožení či porušení práva mohlo být odstraněno jinak a zničení by bylo nepřiměřené tomuto ohrožení nebo porušení.

(3) Spory z vynálezů, průmyslových vzorů a zlepšovacích návrhů projednávají a rozhodují soudy, s výjimkou věcí, které podle tohoto zákona rozhoduje Úřad.

§ 75a

Právo na informaci

Majitel práva chráněného tímto zákonem má vůči každému, kdo tato práva ohrožuje nebo porušuje, právo na informaci o původu výrobku včetně informací, týkajících se uvádění výrobků na trh; soud právo na informaci nepřizná, jestliže by to bylo v nepoměru k závažnosti ohrožení či porušení.

§ 75b

(1) Je-li ve věcech týkajících se porušení práv z vynálezu či průmyslového vzoru navrhováno vydání předběžného opatření, soud může nařídit navrhovateli složit jistotu, která by postačila k odškodnění toho, proti němuž návrh směřuje, a zabránila by zneužití ochrany poskytované majiteli patentu nebo majiteli průmyslového vzoru.

(2) Soud, který je příslušný k nařízení předběžného opatření, buď

a) nařídí navrhovateli nejpozději do 7 dnů od podání návrhu složit jistotu podle odstavce 1 a o návrhu na předběžné opatření rozhodne nejpozději do 7 dnů poté, kdy se dozví, že navrhovatel složil jistotu, anebo

b) rozhodne o návrhu na předběžné opatření nejpozději do 7 dnů poté, co byl podán.

§ 76

Vztahy k zahraničí

((1) Osoby, které nemají na území České a Slovenské Federativní Republiky bydliště nebo sídlo, mají za podmínek vzájemnosti stejná práva a povinnosti jako československé osoby.)

(1) Osoby, které mají bydliště nebo sídlo na území státu, který je smluvní stranou Pařížské úmluvy³⁾ nebo který je členem Světové obchodní organizace^4a), mají stejná práva jako občané České republiky.

(2) Ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je (Česká a Slovenská Federativní Republika) Česká republikavázána, nejsou tímto zákonem dotčena.

Ustanovení přechodná

§ 77

Řízení o přihláškách objevů, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí se podle dosavadních předpisů.

§ 78

(1) Přihlášky vynálezů, o nichž nebylo před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, projednají se dále podle tohoto zákona s tím, že Úřad provede úplný průzkum z moci úřední.

(2) U vynálezu vytvořeného za podmínek ustanovení § 28 písm. a) zákona č. 84/1972 Sb., má právo na patent zaměstnavatel, jestliže o patent požádá ve lhůtě tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona. Původce má vůči zaměstnavateli právo na odměnu podle ustanovení § 9 odst. 4 tohoto zákona. Nepožádá-li zaměstnavatel o patent ve stanovené lhůtě, platí, že právo na patent má původce vynálezu.

(3) Pokud využití předmětu přihlášek vynálezů uvedených v ustanovení odstavců 1 a 2 nastalo před nabytím účinnosti tohoto zákona za podmínek stanovených dosavadními přepisy, zůstávají práva třetích osob nedotčena. Právo původce na odměnu za toto využití předmětu přihlášky vynálezu se žádostí o udělení autorského osvědčení podle dosavadních předpisů tím není dotčeno.

§ 79

Na žádost o uznání autorského osvědčení podanou podle mezinárodní smlouvy⁹⁾ před nabytím účinnosti tohoto zákona, Úřad udělí patent za podmínky, že žadatel uvede ve lhůtě šesti měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona žádost o uznání autorského osvědčení do souladu s podmínkami platnými pro žádost o uznání patentu. Neučiní-li tak, Úřad řízení zastaví.

^{-------------------------------}

⁹⁾Vyhláška ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 133/1978 Sb., o Dohodě o vzájemném uznávání autorských osvědčení a jiných ochranných dokumentů na vynálezy.

§ 80

(1) Přihlášky průmyslových vzorů, o nichž nebylo před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, projednají se dále podle tohoto zákona.

(2) Přihlašovatelem průmyslového vzoru vytvořeného za podmínek ustanovení § 82 zákona č. 84/1972 Sb. se stane zaměstnavatel, jestliže o to požádá ve lhůtě tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona. Původce má vůči zaměstnavateli právo na odměnu podle ustanovení § 44 odst. 4 tohoto zákona. Nepožádá-li zaměstnavatel o své zapsání jako přihlašovatele ve stanovené lhůtě, platí, že o zápis průmyslového vzoru do rejstříku požádal jeho původce.

(3) Práva třetích osob k využití předmětů přihlášek průmyslových vzorů uvedených v ustanovení odstavců 1 a 2, která vznikla před nabytím účinnosti tohoto zákona za podmínek stanovených dosavadními předpisy, zůstávají nedotčena. Právo původce na odměnu za toto využití podle dosavadních předpisů tím není dotčeno.

§ 81

(1) Autorské osvědčení na vynález udělené podle zákona č. 84/1972 Sb. platí 15 let od podání přihlášky; jeho platnost však neskončí dříve než jeden rok od nabytí účinnosti tohoto zákona. Za udržování platnosti autorského osvědčení po uplynutí jednoho roku po nabytí účinnosti tohoto zákona je nutné platit správní poplatky podle zvláštních předpisů⁴⁾.

(2) Osvědčení na průmyslový vzor udělené podle zákona č. 84/1972 Sb. platí 5 let od podání přihlášky; na žádost Úřad prodlouží platnost osvědčení na průmyslový vzor o dalších 5 let. Platnost osvědčení však neskončí dříve než jeden rok od nabytí účinnosti tohoto zákona. Za žádost je nutné zaplatit správní poplatky podle zvláštních předpisů⁴⁾.

(3) Organizaci, která podle dosavadních předpisů má k vynálezu nebo k průmyslovému vzoru právo hospodaření nebo byla tímto právem pověřena, příslušejí stejná práva, jaká má majitel patentu nebo majitel průmyslového vzoru.

(4) U vynálezu vytvořeného jinak, než za podmínek ustanovení § 28 písm. a) zákona č. 84/1972 Sb., chráněného autorským osvědčením uděleným podle dosavadních předpisů, jejž organizace, která k němu má právo hospodaření nebo byla tímto právem pověřena, nevyužívala, má původce právo kdykoliv v době trvání platnosti tohoto autorského osvědčení požádat Úřad o jeho převedení na patent. Převedení autorského osvědčení na patent podléhá správnímu poplatku. Bližší provedení tohoto ustanovení stanoví prováděcí předpis.

(5) Nebyl-li vynález chráněný autorským osvědčením vytvořen za podmínek ustanovení § 28 písm. a) zákona č. 84/1972 Sb., popřípadě průmyslový vzor chráněný osvědčením vytvořen za podmínek ustanovení § 82 téhož zákona, má původce vynálezu nebo průmyslového vzoru právo vynález, popřípadě průmyslový vzor, využívat při své podnikatelské činnosti prováděné v souladu se zvláštními předpisy¹⁰⁾.

(6) Jestliže organizace, které příslušejí práva podle odstavce 3, nezaplatí do šesti měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 za udržování autorského osvědčení správní poplatky podle zvláštních předpisů⁴⁾ nebo nepožádá v téže lhůtě o vyznačení svých práv v rejstříku průmyslových vzorů, práva majitele patentu nebo průmyslového vzoru vzniknou přihlašovateli, jestliže tyto úkony učiní ve lhůtě dalších šesti měsíců. Zmeškání těchto lhůt nelze prominout.

----------------------------------

¹⁰⁾Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.

§ 82

(1) Na žádost majitele patentu uděleného v zahraničí, jehož předmět spadá do ustanovení § 28 písm. b) a c) zákona č. 84/1972 Sb., může Úřad přiznat právo přednosti podle (mezinárodní smlouvy³⁾)Pařížské úmluvy³⁾ přihlášce vynálezu podané v (České a Slovenské Federativní Republice) České republicepo uplynutí lhůty stanovené touto (mezinárodní smlouvou)Pařížskou úmluvou³⁾.

(2) Žádost podle odstavce 1 spolu s přihláškou vynálezu a dokladem o udělení patentu v zahraničí musí být podána do 12 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.

(3) Úřad na přihlášku vynálezu podanou podle ustanovení odstavce 2 patent neudělí jestliže

a) přihlašovatel nepředloží doklad o udělení souhlasu k prodeji nebo výrobě předmětu patentu v kterémkoliv státě;

b) přihlašovatel nepředloží doklad o udělení souhlasu k prodeji či výrobě předmětu patentu v (České a Slovenské Federativní Republice) České republice, který udělil příslušný (československý) český orgán na žádost podanou do šesti měsíců od udělení souhlasu k prodeji či výrobě předmětu patentu v kterémkoliv státě;

c) byl předmět patentu uděleného v zahraničí před podáním přihlášky podle ustanovení odstavců 1 a 2 v (České a Slovenské Federativní Republice) České republiceuveden na trh.

(4) Majitel patentu uděleného v zahraničí je povinen po podání žádosti podle ustanovení odstavců 1 a 2 předložit doklady uvedené v ustanovení odstavce 3 písm. a) a b) ve lhůtě tří měsíců od jejich nabytí, nejpozději do skončení platnosti patentu podle ustanovení odstavce 5.

(5) Patent udělený na přihlášku vynálezu podanou podle ustanovení odstavce 2 platí 16 let od přiznaného práva přednosti.

(6) Zmeškání lhůt uvedených v ustanoveních odstavců 2, 3 písm. a) a b) a odstavce 4 nelze prominout.

§ 83

Pro vztahy z patentů na vynálezy a z patentů na průmyslové vzory, které byly uděleny před nabytím účinnosti tohoto zákona, použije se dosavadních předpisů.

§ 84

Využívání vynálezu chráněného autorským osvědčením nebo průmyslového vzoru chráněného osvědčením, které je v souladu s dosavadními předpisy a které započalo před nabytím účinnosti tohoto zákona, popřípadě k němuž bylo před nabytím účinnosti tohoto zákona smluvně poskytnuto právo, není porušením práv majitele patentu. Právo původce na odměnu za toto využití podle dosavadních předpisů tím není dotčeno.

§ 85

(1) Projednávání přihlášek zlepšovacích návrhů, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí se podle tohoto zákona s tím, že lhůta stanovená v ustanovení § 73 odst. 2 počíná běžet ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Pro vztahy ze zlepšovacích návrhů, o nichž bylo kladně rozhodnuto před nabytím účinnosti tohoto zákona, použije se ustanovení dosavadních předpisů s tím, že zlepšovatelský průkaz platí 3 roky od nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 86

(1) Nároky na odměnu za objev, za využití vynálezu, průmyslového vzoru nebo zlepšovacího návrhu jakož i nároky na úhradu přiměřených nákladů spojených s vypracováním výkresů, modelů nebo prototypů, odměny za iniciativní účast na rozpracování, zkoušení nebo zavádění objevu, vynálezu, průmyslového vzoru nebo zlepšovacího návrhu a nároky na odměnu za upozornění na možnost využití vynálezu nebo zlepšovacího návrhu, pokud vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, vypořádají se podle dosavadních předpisů.

(2) Dojde-li po nabytí účinnosti tohoto zákona k využití vynálezu chráněného autorským osvědčením, k němuž má organizace právo majitele patentu podle ustanovení § 81 odst. 3, je tato organizace povinna zaplatit původci vynálezu odměnu podle ustanovení § 9 odst. 4 tohoto zákona; dojde-li po nabytí účinnosti tohoto zákona k využití průmyslového vzoru chráněného osvědčením, k němuž má organizace právo majitele průmyslového vzoru podle ustanovení § 81 odst. 3, je tato organizace povinna zaplatit původci průmyslového vzoru odměnu podle ustanovení § 44 odst. 4.

(3) Nároky na odměnu za využití zlepšovacího návrhu, na nějž byl vydán zlepšovatelský průkaz, pokud vznikly po nabytí účinnosti zákona, vypořádají se podle dosavadních předpisů.

§ 87

Tematické úkoly vyhlášené před nabytím účinnosti zákona se projednají a vypořádají podle dosavadních předpisů.

Ustanovení zmocňovací, zrušovací a závěrečná

§ 88

((1)) Úřad upraví vyhláškou podrobnosti o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů. Úřad vyhláškou stanoví výši udržovacích poplatků.

((2) Na nové způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí se udělují osvědčení. Podrobnosti upraví vyhláškami ministerstvo zdravotnictví České republiky a ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky v dohodě s Úřadem.

(3) Na nové způsoby prevence, diagnostiky a léčení zvířat a ochrany rostlin proti škůdcům a chorobám se udělují osvědčení. Podrobnosti upraví vyhláškami ministerstvo zemědělství České republiky a ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské republiky v dohodě s Úřadem.)

§ 89

Zrušují se:

1. zákon č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech;

2. vyhláška č. 104/1972 Sb., o řízení ve věcech objevů, vynálezů a průmyslových vzorů;

3. vyhláška č. 105/1972 Sb., o zlepšovacích návrzích;

4. vyhláška č. 107/1972 Sb., o vztazích k zahraničí ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů;

5. vyhláška č. 93/1972 Sb., o smírčím řízení ve sporech o odměny poskytované v souvislosti s vynálezy, zlepšovacími návrhy a průmyslovými vzory;

6. vyhláška č. 27/1986 Sb., o odměňování objevů, vynálezů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů;

7. vyhláška č. 28/1986 Sb., o správě vynálezů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů a o jejich plánovitém využívání v národním hospodářství;

8. vyhláška č. 29/1986 Sb., o plánování tematických úkolů;

9. vyhláška č. 68/1974 Sb., kterou se stanoví odchylky z ustanovení zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech.

§ 90

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1991.

Přechodná ustanovení ze zákona č. /1999 Sb., kterým se mění některé zákony

na ochranu průmyslového vlastnictví

1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro vztahy vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona. Vznik těchto vztahů se posuzuje podle dosavadních předpisů.

2. Právní účinky úkonů v dosud neskončených řízeních, které nastaly před nabytím účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

3. Řízení dosud neskončená se dokončí podle tohoto zákona.

ZÁKON č. 529/1991 Sb.,

o ochraně topografií polovodičových výrobků

ze dne 3. prosince 1991

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Předmět ochrany

§ 1

(1) Podle tohoto zákona jsou chráněny topografie polovodičových výrobků (dále jen “topografie”), které jsou výsledkem tvůrčí činnosti původce a které nejsou v průmyslu polovodičových výrobků běžné. Ochrana podle tohoto zákona se vztahuje rovněž na části topografie, které jsou využitelné samostatně, jakož i na zobrazení sloužící k výrobě topografie.

(2) Jestliže topografie je tvořena z prvků všeobecně známých, je chráněna pouze tehdy, splňuje-li kombinace těchto prvků podmínky uvedené v odstavci 1.

(3) Ochrana podle odstavce 1 se nevztahuje na technologii užitou při vytváření topografie nebo výrobě polovodičového výrobku, ani na informace uložené v tomto výrobku.

§ 2

(1) Topografií se pro účely tohoto zákona rozumí série jakkoli zafixovaných nebo zakódovaných vzájemně souvisejících zobrazení, znázorňujících trojrozměrné trvalé uspořádání vrstev, z nichž se polovodičový výrobek skládá, přičemž každé zobrazení znázorňuje vzor jedné vrstvy polovodičového výrobku nebo jeho části, popřípadě povrchu polovodičového výrobku v jednotlivých stupních výroby nebo jeho částí.

(2) Polovodičovým výrobkem se pro účely tohoto zákona rozumí konečná nebo mezitímní forma mikroelektronického výrobku, který je určen k plnění elektronické funkce a který se skládá ze základního tělesa obsahujícího vrstvu polovodičového materiálu a opatřeného alespoň jednou vrstvou vodivého, izolačního nebo polovodičového materiálu v předem daném uspořádání.

(3) Obchodním využitím se pro účely tohoto zákona rozumí prodej, pronájem, nabídka nebo jiný způsob obchodní distribuce topografie nebo polovodičového výrobku obsahujícího topografii nebo výrobku obsahujícího polovodičový výrobek.

Právo na ochranu

§ 3

(1) Právo na ochranu topografie přísluší jejímu původci nebo jeho právnímu nástupci.

(2) Jestliže topografie byla vytvořena ke splnění úkolu z pracovního poměru nebo obdobného vztahu, přísluší právo na ochranu zaměstnavateli nebo tomu, pro koho byla na základě smlouvy vytvořena, pokud smlouva nestanoví jinak.

§ 4

Právo na ochranu topografie je převoditelné.

§ 5

Právo na ochranu topografie zanikne uplynutím 15 let ode dne jejího vytvoření, jestliže topografie nebyla obchodně využívána jinak než skrytě nebo nebyla přihlášena u (Federálního úřadu pro vynálezy) Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen “Úřad”).

§ 6

((1) Právo na ochranu topografie mohou uplatnit českoslovenští občané, jakož i osoby, které mají bydliště nebo sídlo na území České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Osoby, které nemají na území České a Slovenské Federativní Republiky bydliště nebo sídlo, mohou uplatnit právo na ochranu jen za podmínky vzájemnosti.)

(1) Právo na ochranu mohou uplatnit občané České republiky, jakož i osoby, které mají bydliště nebo sídlo na území státu, který je členem Světové obchodní organizace¹⁾; jestliže stát, v němž má přihlašovatel bydliště nebo sídlo, není členem Světové obchodní organizace¹⁾, lze právo na ochranu přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

(2) Jestliže právo na ochranu neuplatní osoby uvedené v § 3, mohou je uplatnit osoby, které na základě výlučného souhlasu osoby uvedené v § 3 jako první v České republice využily topografii, která dosud ve světě nebyla využívána.

-------------------------------

¹⁾Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), uveřejněná pod č. 191/1995 Sb.

§ 7

Přihláška topografie

(1) Každý, kdo chce uplatnit právo na ochranu topografie (dále jen “přihlašovatel”), musí podat písemnou přihlášku topografie (dále jen “přihláška”) u Úřadu. Pro každou topografii musí být podána samostatná přihláška.

(2) Přihláška musí obsahovat:

a) žádost o zápis do rejstříku topografií (dále jen “rejstřík”), s uvedením názvu topografie,

b) podklady umožňující identifikaci topografie, a případně i samotný polovodičový výrobek obsahující topografii,

c) datum prvního, nikoliv však skrytého obchodního využití topografie, je-li dřívější, než je datum podání přihlášky,

d) doklad o nabytí práva na ochranu topografie podle ustanovení § 4 a údaje svědčící o právu na ochranu topografie podle ustanovení § 6.

(3) Přihlašovatel je oprávněn některé z požadovaných podkladů umožňujících identifikaci topografie nebo jejich částí označit jako obchodní nebo výrobní tajemství; v tomto případě musí být tyto podklady předloženy v dalším vyhotovení, jehož příslušné části označené jako obchodní nebo výrobní tajemství jsou nečitelné. Jako obchodní nebo výrobní tajemství nemohou být označeny podklady jako celek.

(4) Úřad může stanovit bližší formální náležitosti přihlášky.

§ 8

Zápis topografie

(1) Splňuje-li přihláška podmínky stanovené v ustanovení § 7, zapíše Úřad topografii do rejstříku. Úřad vydá přihlašovateli, jehož topografie byla zapsána do rejstříku (dále jen “majitel topografie”) osvědčení o zápisu topografie do rejstříku a zápis topografie do rejstříku oznámí ve Věstníku (Federálního úřadu pro vynálezy)Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen “Věstník”).

(2) Jestliže přihláška neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 7, Úřad vyzve přihlašovatele, aby ve stanovené lhůtě nedostatky odstranil. Neodstraní-li přihlašovatel vytčené nedostatky ve stanovené lhůtě, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn. Týkají-li se nedostatky přihlášky náležitostí uvedených v ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) až c), považuje se za datum podání přihlášky den, kdy tyto nedostatky byly odstraněny. Byla-li přihláška podána v rozporu s ustanovením § 6 a § 9 odst. 1 písm. a), Úřad přihlášku zamítne.

(3) Po zápisu topografie do rejstříku Úřad zpřístupní podklady uvedené v ustanovení § 7 odst. 2 třetím osobám k nahlédnutí. Pořizování výpisů z těchto podkladů není třetím osobám dovoleno. Podklady, které obsahují obchodní tajemství^1a), je Úřad oprávněn zpřístupnit třetím osobám jen, jsou-li účastníky řízení o výmazu topografie z rejstříku podle § 13, nebo na základě příkazu soudu, jsou-li účastníky řízení o porušení práv podle § 10.

-------------------

^1a) § 17 až 20 obchodního zákoníku.

§ 9

Vznik a doba trvání ochrany

(1) Ochrana topografie vzniká

a) ke dni prvního nikoli skrytého obchodního využití topografie, jestliže tato topografie byla předmětem řádné přihlášky podané u Úřadu ve lhůtě 2 let od tohoto využití, nebo

b) ke dni podání řádné přihlášky podle ustanovení § 7, jestliže topografie nebyla dříve obchodně využita (§ 11), popřípadě byla-li využita pouze skrytě.

(2) Doba trvání ochrany topografie skončí uplynutím 10 let od konce kalendářního roku, v němž tato ochrana vznikla.

(3) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 písm. a) nelze prominout.

Účinky ochrany

§ 10

(1) Bez souhlasu (licence) majitele topografie nikdo nesmí:

a) reprodukovat topografii nebo její samostatně využitelné části a zhotovovat zobrazení topografie pro výrobní účely,

b) vyrábět polovodičový výrobek, ve kterém je chráněná topografie obsažena,

c) obchodně využívat topografii nebo polovodičový výrobek, který obsahuje chráněnou topografii nebo její samostatně využitelné části, jakož i zobrazení topografie sloužící k jeho výrobě nebo je k tomuto účelu dovážet.

(2) Účinky ochrany lze vůči třetím osobám uplatnit až po zápisu topografie do rejstříku.

(3) Jestliže majitel topografie prokáže, že třetí osoba před datem uvedeným v § 9 odst. 1 topografii podvodně reprodukovala, obchodně využila, popřípadě ji za těmito účely dovezla, má právo se vůči této třetí osobě domáhat přiměřené náhrady.

§ 11

(1) Účinky ochrany topografie se nevztahují na

a) činnosti prováděné k neobchodním účelům,

b) reprodukci topografie k účelům analýzy, výzkumu, vývoje nebo vzdělávání,

c) obchodní využití topografie, která byla vytvořena na základě analýzy, výzkumu nebo vývoje podle ustanovení písmene b), pokud tato další topografie odpovídá podmínkám stanoveným v § 1 odst. 1,

d) následné obchodní využívání topografie nebo polovodičového výrobku obsahujícího chráněnou topografii, uvedených do oběhu majitelem topografie nebo s jeho výslovným souhlasem.

(2) Účinky ochrany topografie se nevztahují na osobu, která v dobré víře získá polovodičový výrobek obsahující chráněnou topografii, uvedený do oběhu bez souhlasu majitele topografie. Od doby, kdy se tato osoba dozvěděla nebo lze důvodně předpokládat, že se dozvědět mohla, že tento výrobek obsahuje chráněnou topografii, je povinna zaplatit majiteli topografie na jeho žádost za další obchodní využívání tohoto výrobku přiměřenou náhradu, pro jejíž výši je rozhodný rozsah dalšího obchodního využívání.

(§ 12

Nucená licence

(1) Nedošlo-li u chráněné topografie k uzavření licenční smlouvy, může Úřad v případě ohrožení důležitého veřejného zájmu udělit nucenou licenci.

(2) Udělením nucené licence není dotčeno právo majitele topografie na úhradu ceny licence.)

Výmaz topografie

§ 13

(1) Úřad provede na návrh, který může podat každá osoba, výmaz topografie z rejstříku,

a) není-li zapsaná topografie způsobilá k ochraně podle ustanovení § 1,

b) nebyla-li přihláška topografie podána ve lhůtě podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) nebo právo na ochranu zaniklo podle ustanovení § 5,

c) byla-li přihlašovatelem nebo majitelem topografie osoba, která nemohla uplatnit právo na ochranu podle ustanovení § 6,

d) jestliže podklady podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. b) neodpovídají polovodičovému výrobku přiloženému k přihlášce.

(2) Výmaz topografie z rejstříku má účinky, jako by topografie nebyla do rejstříku zapsána.

§ 14

(1) Návrh na výmaz topografie z rejstříku se podává u Úřadu písemně ve dvojím vyhotovení.

(2) Návrh na výmaz topografie z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá.

(3) Úřad vyzve majitele topografie, aby se k návrhu na výmaz topografie z rejstříku ve stanovené lhůtě vyjádřil. Majitel topografie předkládá své vyjádření k návrhu na výmaz písemně ve dvojím vyhotovení.

(4) Nevyjádří-li se majitel topografie ve stanovené lhůtě, Úřad provede výmaz topografie z rejstříku.

(5) Vyjádří-li se majitel topografie ve stanovené lhůtě proti návrhu na výmaz topografie z rejstříku, zašle Úřad jeho vyjádření navrhovateli výmazu a stanoví datum ústního projednávání návrhu.

(6) Neúčast účastníků řízení na stanoveném ústním projednávání návrhu na výmaz topografie z rejstříku není na překážku rozhodnutí Úřadu o návrhu.

(7) Vznikly-li Úřadu v řízení o výmaz topografie z rejstříku náklady na znalecký posudek, má Úřad právo na jejich náhradu vůči tomu účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch.

((8) Účastníku řízení o výmaz topografie z rejstříku, který měl ve věci úspěch, přizná Úřad náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, pokud je účastník uplatní nejpozději do vydání rozhodnutí ve věci samé.)

§ 15

Odnětí ochrany a přepis

(1) Úřad na návrh odejme ochranu majiteli zapsané topografie, jestliže z rozhodnutí soudu zjistí, že mu právo na ochranu topografie ve smyslu ustanovení § 3 nepříslušelo.

(2) Návrh na odnětí ochrany podle odstavce 1 je oprávněna podat pouze osoba, které podle rozhodnutí soudu přísluší právo na ochranu topografie, nebo její právní nástupce.

(3) Na návrh osoby, které přísluší právo na ochranu topografie a která může uplatnit právo na ochranu podle ustanovení § 6, podaný do 1 měsíce od pravomocného rozhodnutí soudu, Úřad zapíše tuto osobu jako majitele topografie. Návrh na přepis majitele topografie je nutno doložit rozhodnutím soudu.

(4) Nebude-li podán návrh na přepis podle odstavce 3, Úřad provede výmaz topografie z rejstříku z moci úřední.

§ 16

Rejstřík a údaje o topografiích

zveřejňované ve Věstníku

(1) Úřad vede rejstřík topografií, do něhož zaznamenává rozhodné údaje o přihláškách topografií a o zapsaných topografiích.

(2) Do rejstříku se u každé topografie zapisuje zejména:

a) číslo zápisu (osvědčení);

b) datum zápisu;

c) datum zveřejnění zápisu topografie ve Věstníku;

d) název topografie;

e) datum podání přihlášky a její spisová značka, popřípadě datum prvního veřejného obchodního využití, je-li dřívější než datum podání přihlášky;

f) přihlašovatel topografie (jméno nebo název), jeho bydliště (sídlo), popřípadě jeho zástupce;

g) majitel topografie (jméno nebo název), sídlo (bydliště), popřípadě jeho zástupce;

h) převod topografie;

i) licence;

j) výmaz topografie;

k) odnětí ochrany, popřípadě její přepis;

l) zánik ochrany.

(3) Ve věstníku zveřejňuje Úřad skutečnosti týkající se zapsaných topografií a další údaje týkající se ochrany topografií, jakož i úřední sdělení a rozhodnutí zásadní povahy.

§ 17

Úschova spisů

(1) Podklady umožňující identifikaci topografie podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. b) Úřad uschovává po dobu 6 let od uplynutí doby ochrany.

(2) Jestliže přihláška nevedla k zápisu topografie do rejstříku, Úřad podklady podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. b) uschovává 1 rok od data rozhodnutí o přihlášce.

(3) Po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 1 a 2 Úřad vyzve osobu zapsanou jako majitel topografie k převzetí podkladů; nepřevezme-li tato osoba podklady ve stanovené lhůtě, Úřad je zničí.

Ustanovení společná a závěrečná

§ 18

(1) Pro řízení před Úřadem platí obecné předpisy o správním řízení s odchylkami uvedenými v tomto zákoně a s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, o čestném prohlášení, o lhůtách pro rozhodnutí a o opatření proti nečinnosti.(¹⁾)^1b)

(2) Pro práva spolumajitelů topografie, pro zápis nucené licence a licenční smlouvy k využití topografie, pro převody topografií, pro zastupování v řízení před Úřadem, pro zastavení říze, pro zápis topografií utajovaných podle zvláštních předpisů, pro opravné řízení (a), pro porušování práv a pro právo na informace se obdobně použije ustanovení zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.²⁾

(3) Za jednotlivé úkony podle tohoto zákona vybírá Úřad správní poplatky.³⁾

------------------------------------------------------------------

^1b) § 29, 39, 49 a 50 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

²⁾ § 14 až 16, 20, 64, 68, 70, 71 a § 75 odst. 1, § 75a a 75b zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.

(³⁾ Zákon č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 138/1960 Sb.

Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky č. 570/1990 Sb., o správních poplatcích, ve znění vyhlášky federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky č. 522/1991 Sb.).

³⁾ Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č. 151/1997Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb. a zákona č. 167/1998 Sb.

§ 19

Podle tohoto zákona se poskytuje ochrana pouze topografiím, které byly vytvořeny po nabytí jeho účinnosti.

§ 20

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.

Přechodné ustanovení ze zákona č. /1999 Sb., kterým se mění některé zákony

na ochranu průmyslového vlastnictví

Čl.

1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro vztahy vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona. Vznik těchto vztahů se posuzuje podle dosavadních předpisů.

2. Právní účinky úkonů v dosud neskončených řízeních, které nastaly před nabytím účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

3. Řízení dosud neskončená se dokončí podle tohoto zákona.

Čl.

Náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo obraně práva podle § 14 odst. 8 je možné uplatnit jen v řízení o výmazu topografie zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

(Pro informaci)

Návrh

Vyhláška

Úřadu průmyslového vlastnictví,

kterou se stanoví poplatky za udržování evropského patentu v platnosti a způsob jejich placení.

Úřad průmyslového vlastnictví ( dále jen “Úřad”) podle § 35g a § 88 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. ....../1999 Sb., kterým se mění některé zákony na ochranu průmyslového vlastnictví, stanoví:

§ 1

Výše udržovacích poplatků vybíraných Úřadem za udržování evropského patentu v platnosti v České republice činí:

a) za třetí rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 2.000,-

b) za čtvrtý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 2.000,-

c) za pátý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 2.000,-

d) za šestý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 2.000,-

e) za sedmý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 2.000,-

f) za osmý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 2.000,-

g) za devátý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 3.000,-

h) za desátý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 4.000,-

i) za jedenáctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 5.000,-

j) za dvanáctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 6.000,-

k) za třináctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 7.000,-

l) za čtrnáctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 8.000,-

m) za patnáctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 9.000,-

n) za šestnáctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 10.000,-

o) za sedmnáctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 11.000,-

p) za osmnáctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 12.000,-

r) za devatenáctý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 13.000,-

s) za dvacátý rok od data podání evropské patentové přihlášky Kč 14.000,-.

§ 2

(1) Majitel evropského patentu (dále jen “poplatník”) je povinen zaplatit udržovací poplatek ve lhůtě stanovené zákonem a výši stanovené podle § 1, poplatník je v každém konkrétním případě určit, kterého evropského patentu se týká platba udržovacího poplatku.

(2) Není-li udržovací poplatek zaplacen v plné výši podle § 1, vyzve Úřad poplatníka k jeho doplacení a stanoví mu na toto doplacení lhůtu 2 měsíců. Není -li doplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, Úřad poplatníku vrátí částku, kterou na zaplacení poplatku již obdržel a udržovací poplatek se pokládá za nezaplacený.

§ 3

(1) Úřad udržovací poplatek vrátí, jestliže byl zaplacen, aniž by vznikla povinnost jej platit.

(2) Úřad vrátí poplatníku částku, o kterou zaplatil na poplatek více, než byl povinen.

(3) Poplatek vrací Úřad z účtu, na který byl poplatek zaplacen.

(4) Úřad nevrátí přeplatek podle odstavce 2, nepřevyšuje-li Kč 50,-.

(5) Došlo-li dodatečně k zániku nebo zrušení evropského patentu, Úřad již zaplacený udržovací poplatek nevrátí.

§ 4

Udržovací poplatky se platí :

a) složením hotovosti v pokladně Úřadu,

b) šekem, nebo

c) bankovním převodem na zvláštní účet Úřadu s tím, že poplatník hradí případné poplatky tuzemské i zahraniční banky; v tomto případě se poplatek pokládá za zaplacený připsáním na účet.

§ 5

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem............

O d ů v o d n ě n í

Požadavek na placení poplatku za udržování evropského patentu v platnosti je stanoven článkem 141 evropské patentové úmluvy. Toto ustanovení mezinárodní smlouvy je převzato v § 35g zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. /1999 Sb., kterým se mění některé zákony na ochranu průmyslového vlastnictví, kde je upraveno, že majitel evropského patentu je za jeho udržování v platnosti v České republice povinen platit každoroční udržovací poplatky.

Zákon stanoví, že povinnost platit udržovací poplatky vzniká oznámením o udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku. a že se tyto poplatky platí u Úřadu předem a jsou splatné k výročí data podání přihlášky. Jestliže mezi oznámením o udělení evropského patentu a datem, které odpovídá datu podání přihlášky, je lhůta kratší než 2 měsíce, je majitel evropského patentu povinen zaplatit první udržovací poplatek nejpozději do 2 měsíců ode dne oznámení. Není-li udržovací poplatek zaplacen ke dni splatnosti, může být dodatečně zaplacen do šesti měsíců ode dne splatnosti, a to v dvojnásobné výši. Zákon rovněž stanoví, že práva třetích osob, které po marném uplynutí lhůty k zaplacení udržovacího poplatku v dobré víře započaly s využíváním předmětu vynálezu nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy, nejsou dodatečným zaplacením udržovacího poplatku dotčena.

Obecně jsou správní poplatky vybírané Úřadem průmyslového vlastnictví uvedeny v sazebníku správních poplatků, který je přílohou zákona č. 382/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění dalších zákonů. Úřad průmyslového vlastnictví však bude povinen v souladu s článkem 39 evropské patentové úmluvy odvádět část udržovacích poplatků za evropské patenty Evropské patentové organizaci ke krytí jejích nákladů.

S ohledem na okolnost, že správní poplatky jsou přímo příjmem státního rozpočtu České republiky a nelze žádnou z jejich částí disponovat v tom smyslu, že by přímo mohly být převáděny ve prospěch jiného subjektu, než státu, je navržena úprava, podle níž poplatky za udržování evropského patentu v České republice bude vybírat přímo Úřad průmyslového vlastnictví a příslušnou část těchto poplatků - v souladu s evropskou patentovou úmluvou - bude odvádět Evropské patentové organizaci.

Poplatky za udržování evropského patentu v platnosti v České republice budou stanoveny ve stejné výši, jako jsou stanoveny správní poplatky za udržování v platnosti národního patentu.

Způsob placení udržovacích poplatků je předběžně stanoven tak, aby výnosy z nich nebyly sníženy o úhrady za převod peněžní částky, které v současnosti Česká pošta vybírá od příjemce peněžní částky.

S ohledem na skutečnost, že poplatky nebudou vybírány dříve, než po roce 2002, kdy se Česká republika stane členem evropské patentové úmluvy, může způsob placení udržovacích poplatků doznat změny s ohledem na vývoj v ostatních členských zemích a s přihlédnutím na možnosti poskytované peněžními ústavy.