Důvodová zpráva k Zákon o veřejné podpoře - EU

Část první - Obecná ustanovení

K § 1

Předmětem zákona je postup při posuzování veřejné podpory a její slučitelnosti s ohledem na závazky České republiky vůči Evropským společenstvím a jejich členským státům.

(Viz sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb., o sjednání Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 225/1998 Sb., o přijetí rozhodnutí č. 1/1998 Rady přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Českou republikou na straně druhé ze dne 24. června 1998 o přijetí prováděcích pravidel pro uplatnění ustanovení o státní podpoře uvedených v článku 64 (1) (iii) a (2), podle článku 64 (3) Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Českou republikou na straně druhé).

Odstavec 2 stanoví, že se tento zákon nevztahuje na veřejné podpory poskytované do oblasti zemědělství a rybolovu, vzhledem k vynětí problematiky z čl. 64 bod 5 Evropské dohody.

K § 2

Navrhuje se podle čl. 87 Smlouvy o založení ES zakázat veškeré formy veřejné podpory, včetně jejich programů, zahrnující jakoukoliv podporu či výhodu poskytovanou orgánem veřejné správy nebo z veřejných prostředků způsobem narušujícím nebo hrozícím narušením hospodářské soutěže.

Z tohoto zákazu jsou odstavcem 2 vyjmuty veřejné podpory stanoví-li zákon o veřejné podpoře či zvláštní zákon jinak (tím je myšlen zákon, který by byl přijat až po účinnosti tohoto zákona a jehož znění by bylo projednáno s Úřadem s ohledem na ochranu hospodářské soutěže), či povolí-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže výjimku v řízení o povolení výjimky podle § 6.

K § 3

Navrhuje se v základních pojmech vysvětlit základní termíny celé právní úpravy :

Veřejná podpora je taková podpora či výhoda poskytovaná vládou České republiky, ministerstvem, jiným správním úřadem, orgánem samosprávy nebo z veřejných prostředků, která přímo či nepřímo zvýhodňuje soutěžitele.³

V definici je použit termín soutěžitel ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

Veřejné prostředky - v definici jsou jmenovány v ČR nejběžnější formy poskytovanýchveřejných prostředků. Je zřejmé, že se nejedná pouze o prostředky státního rozpočtu, ale pojem je daleko širší. Zahrnuje i prostředky příjemci nikoliv přímo poskytnuté, ale příjemcem ”ušetřené” v důsledku poskytnuté výhody.O tom zda se v konkrétním případě jedná o veřejnou podporu z veřejných prostředků rozhoduje Úřad jako monitorující instituce.

Poskytovatel veřejné podpory je subjekt rozhodující o poskytnutí veřejné podpory. Obvykle jím bude vláda ČR, obec, státní fond apod. Poskytovatelem není Úřad, který vydává rozhodnutí či stanovisko o slučitelnosti navrhované veřejné podpory.

Navrhovatel veřejné podpory je zaveden jako pojem pouze pro případy, kdy poskytovatelem veřejné podpory je vláda ČR.(V tomto případě bude navrhovatelem příslušný úřad, v jehož čele stojí člen vlády). V ostatních případech je navrhovatel totožný s poskytovatelem veřejné podpory. Důvodem je tady jednoznačné určení subjektu, který plní informační povinnost, a který je účastníkem řízení.

Příjemcem veřejné podpory je právnická či fyzická osoba, v jejíž prospěch bylo rozhodnuto o poskytnutí výhody.

Míra veřejnépodpory je v procentech vyjádřený podíl veřejné podpory na souhrnu nákladů, které lze pro tento účel započítat. Obvykle se jedná o část investičních nákladů zahrnujících pozemky, budovy, zařízení, popřípadě část nehmotného majetku (patenty, licence, know how).

Orgánem veřejné správy je orgán státní správy nebo orgán samosprávy.

Program veřejné podpory představuje souhrn podmínek pro poskytnutí veřejné podpory k realizaci určitého záměru, který je prioritní z hlediska dosažení celospolečenských cílů.

Část druhá - Výjimky ze zákazu veřejné podpory

K § 4

Navrhuje se tímto ustanovením upravit obecné výjimky ze zákazu § 2 odst.1:

a)veřejnou podporu malého rozsahu, tzv. veřejnou podporu de minimis. Pravidlo de minimis i jeho výše je převzata z práva ES. Je založeno na principu, že určité částky poskytované po omezenou dobu (100 000 EUR ve třech letech) jednomu příjemci mají nevýznamný účinek na narušení řádného fungování trhu. Částka je uvedena v euro s tím, že ke každému případu bude přepočítána kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou platným vždy ke dni poskytnutí veřejné podpory.

Limitní částka minimální veřejné podpory se nevztahuje na veřejné podpory poskytované do tzv. citlivých sektorů, které se řídí zvláštními předpisy, a na veřejné podpory zahrnující podporu exportu.

Do citlivých sektorů patří uhelný a ocelářský průmysl, stavba lodí a z jiného pohledu doprava. V těchto oblastech, které jsou nesmírně důležité z hlediska zaměstnanosti, ale kde je hlavním problémem (s výjimkou dopravy) především nadbytek výrobních kapacit a problémy s odbytem výrobků, se předpokládá, že jakákoliv výše veřejné podpory by mohla narušit hospodářskou soutěž. Tyto sektory podléhají řízení o povolování výjimek a celému povolovacímu procesu bez ohledu na výši navrhované veřejné podpory.

Rovněž tak závažnou otázkou je veřejná podpora exportu, proto je opět vyžadován plošné podání žádosti o povolení výjimky a řízení o povolování výjimek.. Přímá veřejná podpora exportu (např. formou exportních prémií, apod.) je považována za neslučitelnou, neboť narušuje soutěž a společný trh. Toto se však nevztahuje na veřejnou podporu exportu realizovanou v rámci Ujednání o podmínkách státem podporovaných vývozních úvěrů (tzv. Konsensus OECD) prostřednictvím státu nebo státem určených institucí (EGAP, ČEB).

b) v souladu s čl. 87 (ex.92) odst. 2 písm. a) a b) Smlouvy o založení ES, t.j. veřejné podpory sociálního charakteru a veřejné podpory určené k náhradě škod způsobených živelními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi. Tyto veřejné podpory jsou považovány automaticky za slučitelné a není tedy nutné je podřídit povolovacímu postupu. Zda se jedná o uvedenou výjimku však může opět posoudit pouze Úřad, proto v případě, kdy si poskytovatel takovéto veřejné podpory není naprosto jistý, zda se jedná o uvedenou výjimku, podá žádost o povolení výjimky Úřadu a ten dále postupuje podle § 6.

Veřejné podpory sociálního charakteru jsou takové veřejné podpory, které jsou určeny buď přímo ve prospěch určité skupiny spotřebitelů, anebo jsou určeny podnikům za předpokladu, že efekt takové veřejné podpory je adresován spotřebitelům. Spotřebitelem se v tomto smyslu myslí konečný spotřebitel, nikoliv bezprostřední a nepřímý odběratel zboží a služeb. Jedná se např. o plnění, která snižují životní náklady sociálně či hospodářsky slabších vrstev obyvatelstva tím, že poskytují určité finanční výhody nebo slevy (nájemné, energie, atd.). Podstatné je, že veřejná podpora musí znamenat zvýhodnění určité skupině spotřebitelů. Veřejné podpory, realizované ve prospěch velké skupiny obyvatelstva, uplatňované na základě zákonem stanovených kriterií, bez rozhodovací pravomoci příslušných úřadů, nemají charakter veřejné podpory (přídavky na děti).

c) veřejné podpory určené k náhradě škod způsobených živelními pohromami jsou určeny ke kompenzaci škod vzniklých mimořádnými přírodními okolnostmi. Veřejné podpory musí mít pouze kompenzační charakter, tedy sledovat vrácení věcí do původního stavu. Za přírodní katastrofy se považují mimořádné přírodní události se závažnými následky, jako jsou záplavy, dlouhotrvající sucho, vichřice, povodně, zemětřesení, sopečná činnost, rozsáhlé lesní požáry, infekční epidemické choroby. Přírodní události jako je bouře, krupobití, období zimy či horka, nelze obvykle kvalifikovat jako přírodní pohromu odůvodňující veřejnou podporu.

Za mimořádné události lze považovat válku, vnitřní nepokoje, důlní či průmyslové nehody, teroristické útoky. Za mimořádné události se nepovažuje stávka nebo jiné pracovní konflikty.

Dále se v odst. 2 navrhuje zmocnit Úřad k tomu, aby mohl vyhláškou stanovit skupinové výjimky některých veřejných podpor, které tím budou taktéž vyňaty z povolovacího režimu (obdobně může toto činit i Rada ES v čl. 88 (ex. 93) odst. 2 Smlouvy o založení ES). Jestliže mimořádné okolnosti takové rozhodnutí o výjimce odůvodňují, může být veřejná podpora přiznaná v rámci skupinové výjimky automaticky považována za slučitelnou s čl. 64 Evropské dohody. Ustanovení v odst. 2 obsahuje demonstrativní výčet oblastí, které mohou být předmětem prováděcího předpisu Úřadu k přiznání skupinové výjimky.

Rozhodnutí Úřadu o skupinových výjimkách bude vycházet z případné úpravy legislativy ES, tzn. bude aplikováno v případě, že Komise využije ustanovení Rady a vytvoří pravidla pro poskytování těchto skupinových výjimek ve vyjmenovaných, případně v dalších oblastech.

Jistým druhem skupinové výjimky je i pravidlo de minimis v odstavci 1 písm. a) nebo program veřejných podpor v odstavci 1 písm. c) navrhovaného zákona.

K § 5

Navrhuje se tímto ustanovením upravit zvláštní výjimky, na něž se nevztahuje zákaz veřejné podpory podle § 2 odst. 1, jestliže Úřad svým pravomocným rozhodnutím tyto výjimky potvrdí. Toto ustanovení je demonstrativního charakteru a má spíše informativní hodnotu. Povolení zvláštní výjimky záleží pouze na uvážení Úřadu, Úřad tedy může povolit výjimku ze zákazu i v dalších oblastech.

Za zvláštní výjimky v souladu s čl. 87 (ex. 92) odst. 3 Smlouvy o založení Evropského Společenství mohou být považovány zejména veřejné podpory regionálního charakteru(tj. veřejné podpory napomáhající k vyrovnávání ekonomické úrovně v nejvíce zaostalých oblastech z hlediska ES); veřejné podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného zájmu České republiky a Evropské Unie nebo napravit vážnou poruchu v hospodářství České republiky; veřejné podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských aktivit nebo oblastí (tj. např. veřejné podpory horizontálního charakteru - na vědu a výzkum, na ochranu životního prostředí, malému a střednímu podnikání, zaostalým příměstským oblastem, podnikům v nesnázích na záchranu a restrukturalizaci, zaměstnanosti, atd.); veřejné podpory, které mají napomoci kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a soutěže v míře odporující společnému zájmu.

Část třetí - povolování výjimek v řízení před Úřadem

K § 6

Navrhuje se, aby řízení bylo zahájeno na základě ”Žádosti o povolení výjimky ”. Vzor žádosti tvoří přílohu tohoto zákona. Žádost Úřadu podává poskytovatel veřejné podpory či navrhovatel v případě, že zamýšlí poskytnout veřejnou podporu. Řízení o povolení výjimky může být zahájeno i z vlastního podnětu Úřadu. Toto zahájení řízení je však omezeno objektivní lhůtou deseti let od prvního poskytnuti veřejné podpory.

Účastníkem řízení o povolení výjimky je poskytovatel, v případě, že poskytovatelem je vláda České republiky, navrhovatel. Příjemce není účastníkem řízení. V případech programů veřejných podpor nelze příjemce předem konkrétně stanovit.

Navrhuje se Úřad zmocnit k vyžádání doplňujících informací během celého řízení, aby mohl řádně posoudit záměr poskytnout veřejnou podporu. Toto ustanovení vychází z faktu, že Úřadu nemusí vždy zcela dostačovat informace získané z  žádosti a v průběhu řízení zjistí, že další informace jsou zásadní pro vydání rozhodnutí o povolení výjimky . Zejména v případě záměru poskytování veřejné podpory formou investičních pobídek bude Úřad požadovat celou řadu údajů, týkajících se obchodních záměrů podporované firmy, stavu výrobních kapacit, situace na trhu apod. Největší rozsah informací bude požadován v případě investičních pobídek do tzv. citlivých sektorů (automobilový průmysl, ocel, syntetická vlákna, atd.). Pokud nebudou veškeré požadované údaje předloženy, Úřad není schopen požadovanou veřejnou podporu vyhodnotit.

Po řádném posouzení Úřad vydá rozhodnutí, jímž výjimku z obecného zákazu poskytnutí veřejné podpory podle § 2 odst. 1 povolí, nebo povolí pouze za určitých podmínek stanovených v rozhodnutí, nebo nepovolí. Ve svém rozhodnutí Úřad mimo podstatných náležitostí podle správního řádu může stanovit podmínky a závazky, které mají slučitelnost veřejné podpory zajistit, včetně určení míry veřejné podpory.

Úřad zahájené řízení zastaví, zjistí-li, že se v posuzovaném případě nejedná o veřejnou podporu ,nebo v případě, kdy požadované informace nejsou doplněny a účastník řízení neposkytne Úřadu potřebnou součinnost nutnou k vydání rozhodnutí.

Proti rozhodnutí Úřadu se nelze odvolat nebo podat rozklad. Rozhodnutí Úřadu je však přezkoumatelné soudem, který posoudí zákonnost daného rozhodnutí.

K § 7

Ustanovení vychází z institutu konzultací upraveného v rámci Prováděcích pravidel. Jde o tzv. ”vnější jednání”, kdy Úřad či Komise ES usoudí, že poskytnutím veřejné podpory dochází k ovlivnění důležitých zájmů České republiky nebo členských zemí Evropské Unie. V takových případech si můžou strany vyžádat konzultaci se stranou druhou a mohou požadovat opatření ke zjednání nápravy.

Je-li takové jednání zahájeno, je Úřad povinen o tom informovat poskytovatele nebo navrhovatele veřejné podpory. Zahájení konzultací má pro poskytovatele i případného příjemce zásadní význam v tom, že po dobu konzultací Úřad svým rozhodnutím řízení přeruší a tímto dochází k automatickému stavění lhůt.

Lhůty jsou stanoveny obecně správním řádem. V případě vnějšího jednání však dochází k jejich stavění. Je to z důvodu možného delšího jednání v rámci vnějšího jednání (Prováděcí pravidla stanoví některé lhůty delší než 60 dnů).

Nedojde-li k dohodě v rámci konzultací, může být poskytnutí veřejné podpory předáno k projednání Výboru přidružení, který byl zřízen na základě Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČR na jedné straně a ES a jejich členskými státy na straně druhé (čl. 110 a násl.). Výbor může vydat doporučení, které je pro Úřad závazné. Úřad v souladu s tímto doporučením vydá rozhodnutí .

K § 8

Pro ochranu obchodního tajemství podniků jsou jak pracovníci Úřadu, tak i jiné osoby, pověřené výkonem činnosti spadající do působnosti Úřadu, povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících toto tajemství. Tato povinnost trvá nejen po dobu pracovního poměru k Úřadu, ale i po skončení tohoto pracovního poměru. Obdobná povinnost utajení důvěrných informací vyplývá i z článku 9 Prováděcích pravidel a vztahuje se na případy, kdy v rámci konzultací nebo jednání bude česká strana na základě dohody s českými subjekty předávat informace, které mohou být předmětem obchodního tajemství, příslušným pracovníkům Evropské komise.

Část pátá - Informační povinnost, evidence a kontrola poskytování veřejných podpor

K § 9

Tímto ustanovením je poskytovateli, popř. navrhovateli uložena informační povinnost. Tato povinnost se vztahuje na všechny poskytnuté a poskytované veřejné podpory. O jejich poskytování musí být Úřad pravidelně informován, tyto informace využije při monitorování veřejné podpory poskytované v České republice a ve zprávách Komisi ES. Jedná se o povinnost ex post zahrnující veškeré poskytování veřejné podpory, včetně veřejných podpor spadajících pod obecné výjimky ze zákazu podle § 4 -t.j. skupinové výjimky, veřejné podpory podle pravidla de minimis, veřejné podpory poskytované v rámci programů veřejných podpor.

Podrobnosti obsahu poskytovaných informací o veřejných podporách bude nutno upřesnit či vydat vzorové formuláře pro jednotlivé oblasti, do nichž je veřejná podpora poskytována. Toto upřesnění provede Úřad v podzákonném předpise, k jehož vydání je zmocněn na základě § 13 tohoto zákona.

Povinnosti Úřadu vést a průběžně aktualizovat seznam všech povolených programů veřejných podpor a jednotlivých veřejných podpor vychází ze závazku České republiky poskytovat Komisi ES zprávu o všech poskytnutých veřejných podporách v České republice, a to periodicky jednou za rok.

Ustanovení odstavce 3, 4 a 5 zakotvují mechanismus kontroly pro dodržování podmínek stanovených v rozhodnutí či stanovisku.

Úřad je oprávněn od příjemce veřejné podpory vyžadovat podklady a informace nutné k řádnému výkonu kontroly. Příjemce má povinnost tyto podklady a informace Úřadu na vyžádání poskytnout.

Při výkonu kontroly se postupuje podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

Část šestá- Řízení o zrušení veřejné podpory

K § 10

Řízení o zrušení veřejné podpory se zahajuje z podnětu Úřadu v objektivní lhůtě do 10 let od prvního poskytnutí veřejné podpory.

Navrhuje se, aby účastníkem řízení o zrušení veřejné podpory byl poskytovatel, nebo navrhovatel v případě, že poskytovatelem je vláda České republiky, a dále příjemce veřejné podpory.

Účastnící řízení jsou povinni poskytnout Úřadu potřebnou součinnost, zejména poskytnout úplné a pravdivé podklady a informace potřebné pro rozhodnutí.

Zjistí-li úřad, že: a) veřejná podpora byla poskytnuta či je poskytována v rozporu s úpravou v tomto zákoně; b) veřejná podpora byla využita nebo je využívána v rozporu s úpravou v tomto zákoně, Úřad vydá rozhodnutí, kterým zruší danou veřejnou podporu a zakáže poskytovateli (resp. navrhovateli) dále ji poskytovat a příjemci uloží odvést veřejnou podporu poskytovateli (resp. navrhovateli) ode dne, kdy byla poskytnuta či poskytována v rozporu s tímto zákonem s výjimkou případů, kdy příjemci vznikla povinnost odvést poskytnutou veřejnou podporu podle zvláštního právního předpisu ( zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice).

Jde o případy veřejné podpory poskytnuté nebo poskytované před nabytím právní moci rozhodnutí o povolení výjimky (pokud se na takovou veřejnou podporu vztahuje § 5 a 6), nebo veřejné podpory neposkytnuté či neposkytované v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o povolení výjimky, nebo příjemcem nevyužívané v souladu s těmito podmínkami (resp. veřejné podpory zneužívané), anebo se jedná o veřejnou podporu Úřadem nepovolenou.

Příjemce veřejné podpory je oprávněn využít veřejnou podporu až po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení výjimky.

Veřejná podpora, která je poskytována či využívána v rozporu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí, musí být vrácena poskytovateli. Ačkoliv je zásada ochrany dobré víry součástí evropského práva, pokládá Evropský soudní dvůr nevrácení veřejné podpory z důvodu dobré víry příjemce za legitimní pouze ve výjimečných případech. Podle názoru Evropského soudního dvora je podnik, který jedná s náležitou péčí, schopen se ujistit, zda byla veškerá pravidla poskytování veřejné podpory dodržena, a zejména, zda bylo postupováno v souladu s článkem 88 (ex.93) Smlouvy o založení ES.

To vyplývá např. z rozsudku ze dne 20.9.1990 č. 689J0005 (Komise ES vs. Německo), kde je mimo jiné uvedeno, že podniky, kterým je poskytnuta veřejná podpora, mohou tuto veřejnou podporu považovat za zákonnou jen v případě, kdy jim byla poskytnuta v souladu s procedurou uvedenou v čl. 93 Smlouvy o založení ES. Podnikatel jednající s náležitou péči by měl být schopen toto určit.

Ustanovením je příjemce, i s ohledem na zúžené uplatňování institutu dobré víry na poli poskytování veřejné podpory, omezen v možnosti využít veřejnou podporu. Může využít jen takovou podporu, která mu byla poskytnuta v souladu s tímto zákonem. Překročení tohoto oprávnění má za následek uložení povinnosti veřejnou podporu vrátit poskytovateli. Nelze však žádat vrácení téhož dvakrát. Z toho důvodu bude Úřad oprávněn ukládat odvedení veřejné podpory poskytnuté v rozporu s tímto zákonem pouze v případě, že na základě jiného právního předpisu již nebyla tato povinnost příjemci uložena.

Vrácení veřejné podpory vymáhá Úřad.

Příjemce veřejné podpory je zároveň povinen uhradit úrok za poskytnuté prostředky pokud se ukáže, že poskytnutá veřejná podpora je neslučitelná a je třeba ji odvést poskytovateli, neboť toto přechodné poskytnutí prostředků představuje ve své podstatě úvěrování subjektu, který by jinak musel řešit své financování na komerční bázi.

Úroky se odvádí na zvláštní příjmový účet státního rozpočtu kapitoly Všeobecná pokladní správa č. 772-8823-001/0710 s názvem Příjmový účet pro zúčtování kreditních úroků.

Úroky vybírá a vymáhá Úřad.

Navrhuje se, aby odstavec 5 upravil možnost Úřadu zastavit řízení o zrušení veřejné podpory v případě, že zjistí, že veřejná podpora byla poskytnuta (je poskytována) nebo byla využita (je využívána) v souladu s ustanoveními tohoto zákona.

Proti rozhodnutí Úřadu podle části šesté se nelze odvolat ani podat rozklad.Rozhodnutí Úřadu je přezkoumatelné soudem.

K § 11

Ustanovením jsou uloženy maximální výše pokut, které je Úřad oprávněn uložit za nesplnění jednotlivých povinností ukládaných zákonem.

Pro ukládání pokut je stanovena subjektivní lhůta 3 let od zjištění porušení dané povinnosti a lhůta objektivní 10 let od porušení dané povinnosti.

Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. Pokuty se odvádí na zvláštní příjmový účet státního rozpočtu zřízený Úřadem v České národní bance s předčíslím 3754 a názvem Pokuty v řízení správním - ÚOHS.

Pokuty vybírá a vymáhá Úřad.

Část sedmá - Přechodná a závěrečná ustanovení

K § 12

K zajištění transparentnosti v oblasti poskytování veřejné podpory v souladu s článkem 10 Prováděcích pravidel se upravuje povinnost Úřadu zpracovat seznam všech poskytovaných veřejných podpor a zajišťovat jeho následnou aktualizaci.

K § 13

Obsahem je zmocnění Úřadu k vydání vyhlášky upravující rozsah a obsah informační povinnosti. Ve vyhlášce by měla být hlavně uvedena lhůta a obsah informační povinnosti. Obsah se bude lišit podle druhu podpory a bude vycházet z předpisů Evropských společenství. Vždy však půjde přinejmenším o identifikaci příjemce, určení výše a formy veřejné podpory a o prohlášení příjemce, že nebyl překročen stanovený limit.

K § 14

Vzhledem k oprávnění příjemce využít veřejnou podporu až po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení výjimky se Úřadu ukládá povinnost rozhodnutí o povolení výjimky a rozhodnutí o zrušení veřejné podpory či rozhodnutí o zastavení řízení publikovat ve Sbírce rozhodnutí ÚOHS.

Důvodem tohoto ustanovení je ochrana příjemce veřejné podpory.

Odstavec 2 omezuje účinnosti lhůt stanovených § 6 odst. 1 nejdříve ke dni nabytí účinnosti rozhodnutí č. 1/1998 Rady přidružení.

K § 15

Odkazuje na ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Z tohoto důvodu není nutné dále upravovat jednotlivé instituty, které jsou předmětem této procesní normy, jako např. náležitosti rozhodnutí, apod.

K § 16

Vzhledem k závazkům České republiky k Evropské unii je nezbytné, aby zákon upravující postup při posuzování přípustnosti veřejné podpory nabyl účinnosti v nejbližším možném termínu.

Navrhuje se proto datum účinnosti k 1.dubnu 2000.

V Praze dne 15. září 1999

předseda vlády v.r.

ministr financí v.r.

N á v r h

Vyhláška

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne .................1999,

kterou se stanoví náležitosti informační povinnosti o poskytnutí veřejné podpory

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 13 zákona č...../.......Sb., o veřejné podpoře stanoví :

§ 1

1. Poskytovatel veřejné podpory, a je-li poskytovatelem veřejné podpory vláda České republiky, navrhovatel, zašle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen ”Úřad”) vyplněný formulář podle vzoru uvedeného v příloze této vyhlášky o všech poskytnutých a poskytovaných veřejných podporách v daném roce, vždy nejpozději do 15. března následujícího kalendářního roku.

2. Informační povinnost se vztahuje na veškeré poskytnuté a poskytované veřejné podpory s výjimkou podpor sociálního charakteru poskytovaných jednotlivým spotřebitelům za podmínky, že se poskytují bez diskriminace založené na původu výrobků a s výjimkou podpor určených k náhradě škod způsobených živelnou pohromou nebo jinou mimořádnou událostí.

§ 2

V případě potřeby je Úřad oprávněn si vyžádat další informace.

§ 3

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Předseda