Zákon o rozpočtovém určení daní je součástí souboru zákonů, vytvářejících legislativní rámec reformy veřejné správy, který stanovila vláda svým usnesením č. 511 ze dne 26. května 1999.

Rozpočtové určení daní je podle stávající právní úpravy součástí rozpočtových pravidel republiky, a to v paragrafech upravujících příjmy státního rozpočtu (§4), příjmy rozpočtu obce (§23) a příjmy rozpočtu okresního úřadu (§ 28 odst. 4). Stávající příjemci daňových výnosů jsou tedy státní rozpočet, rozpočty okresních úřadů a rozpočty obcí. ⁠​‌​‌​​‌‌‌​‌‌​‌​‌⁠

Rozpočtové určení výnosu daní rozpočtům krajů, rozpočtům obcí, Státnímu fondu dopravy, Státnímu fondu rozvoje bydlení s  účinností od 1. ledna 2001 bude stanoveno tímto zákonem. V návrhu zákona o rozpočtových pravidlech je v paragrafu 6 stanoveno, že příjem státního rozpočtu tvoří, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, výnosy daní včetně příslušenství.

Původně se předpokládalo  zavedení územních přirážek tímto zákonem. S ohledem na to, že byly uplatněny zásadní připomínky z řady připomínkových míst, předkladatel volí zavedení územních přirážek daňovými zákony, a to samostatnými novelami zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Po schválení novel daňových zákonů obsahujících územní přirážky k daním bude do tohoto zákona doplněno jejich rozpočtové určení. Územní přirážky budou fakultativní, zcela v kompetenci obce či kraje. Předpokládá se, že bude stanovena jejich horní hranice a budou uplatňovány k dani z příjmů kraji a k dani z nemovitostí obcemi. Územní přirážka k daním z příjmů by se neměla uplatňovat u nejnižší výše daně z příjmů fyzických osob.

Výnosy daní jsou tímto zákonem rozpočtově určeny rozpočtům krajů, rozpočtům obcí a některým Státním fondům. Zákon stanoví, které výnosy daně budou rozpočtově určeny výlučně pouze jednomu z těchto příjemců a na kterých výnosech daní se budou uvedení příjemci podílet spolu se státním rozpočtem, případně vybranými státními fondy. Výnosy daní, které nejsou rozpočtově určeny tímto zákonem, budou podle navrhovaného zákona o rozpočtových pravidlech příjmem státního rozpočtu.

Současné rozpočtové určení výnosů daní vytváří a dlouhodobě udržuje neodůvodněné rozdíly v daňové výtěžnosti mezi jednotlivými okresy. Existují tak vedle sebe ”bohaté” a ”chudé” okresy ( např. České Budějovice a Český Krumlov ). K vytváření těchto rozdílů přispěla i novela rozpočtových pravidel platných od roku 1996 směrováním 10% inkasa daně ze závislé činnosti pouze do obcí, které jsou sídlem plátcových pokladen ( většinou se jedná o větší obce ). V současné době, kdy z úsporných důvodů dochází k soustřeďování mzdových agend velkých podniků s provozovnami rozmístěnými po celém území České republiky do několika málo provozoven, se tyto rozdíly mezi okresy ještě prohlubují. Nemalý vliv na výnosy daní má v některých okresech i rostoucí míra nezaměstnanosti. Zejména u inkasa daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, která se alokuje do obcí z celookresních výnosů, je velice dobře patrný nevyhovující stav. Průměr výnosů této daně za Českou republiku ( bez magistrátních úřadů ) ze skutečnosti roku 1998 činí 1 349 Kč na obyvatele, ale např. Mladá Boleslav s počtem obyvatel 44 362 má výnos daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti na obyvatele 3 666 Kč; naproti tomu město Přerov s počtem obyvatel 49 560 má na obyvatele příjem pouze 1 340 Kč, tj. téměř třikrát menší. Rovněž u daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti dochází k výrazným extrémům v rozložení do obcí. Tyto dvě daně představují 80 % celkových daňových příjmů obcí.

Cílem navrhovaného systému rozpočtového určení výnosů daní je zajistit fiskální dostatečnost jednotlivých úrovní rozpočtů územních samosprávných celků a zajistit spolu s ostatními příjmy pokrytí minimálních potřeb obcí a krajů. Stabilizovat financování území. Odstranit či zmírnit nedostatky současného systému.

Výrazně se mění rozdělení výnosů daní do jednotlivých obcí; tímto návrhem by měly být odstraněny dosavadní extrémy v úrovni příjmů municipalit.

Soulad s ústavním pořádkem

Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a je v souladu s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách podle č. 10 Ústavy České republiky.

Soulad s předpisy Evropských společenství

Pokud jde o vztah navrhovaného zákona k právu Evropských společenství, nespadá navrhovaný zákon do souboru zákonů, které je třeba v rámci Evropských společenství upravovat jednotně. Nově navrhovaný právní předpis České republiky není s právem Evropských společenství v rozporu. Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, se na danou oblast nevztahují.

Finančně ekonomický rozbor

Celý systém alokace sdílených daní byl modelován na skutečnosti roku 1998. Analyzovány byly extrémy a odchylky současného stavu, jejich prohlubování i rozevírání nůžek vývoje SR a rozpočtu obcí. Převod zřizovatelských funkcí z resortů na kraje nemá dopad na státní rozpočet. Převedené zřizovatelské funkce z resortů na kraje budou financovány z rozpočtově určených daňových příjmů a dotací ze státního rozpočtu a o tutéž částku by měly být sníženy příjmy i výdaje kapitol státního rozpočtu.

Nelze připustit, aby do jednotlivých obcí byly výnosy daní alokovány plošně pouze poměrem počtu obyvatel obce na počtu obyvatel ČR. Došlo by tak k výraznému propadu ve zdrojích zejména magistrátních a velkých měst - dopad by činil cca 15 mld. Kč. Ukázalo se, že v současnosti je jediným použitelným ukazatelem, na který je možné vázat výši příjmu obce, její velikost. Stanoveno bylo 14 velikostních kategorií. Při stanovení velikostních kategorií obcí se vycházelo mj. ze směrodatných odchylek od průměrného výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti na obyvatele. Byly vygenerovány koeficienty velikostních kategorií obcí. Nastavená výše nového příjmu oslabila nejmenší obce do 100 obyvatel. Tento přístup je velmi silným motivačním prvkem pro žádoucí slučování nejmenších obcí. Výnosy daní logicky spjaté s územím obce jsou převážně důsledně obcím ponechány jako jejich výlučné daňové příjmy. Tímto systémem se zvýší daňové příjmy přibližně třem čtvrtinám obcí v ČR a sníží jedné čtvrtině.

Stanovení procentních podílů krajům na sdílených daních vychází ze schválených převodů zřizovatelských funkcí z resortů a okresních úřadů do jejich samostatné působnosti Tyto výdaje jsou financovány jak z výlučných, tak i ze sdílených daňových příjmů (dle skutečnosti roku 1998 se jedná řádově o 51 mld.Kč). Dále je rozpočtovým určením financován i provoz krajských úřadů (cca 2 mld.Kč), vč. odměn zastupitelům.

V rozložení výdajů u jednotlivých krajů je zřejmá značná nerovnoměrnost, což je návrhem vyřešeno stanovením spodní hranice výdajů jako údaj pro podíl krajů na sdílených daních (alokace stejnou částkou na obyvatele) a dofinancování nepokrytých výdajů bude ošetřeno vyrovnávací dotací (hrubý odhad předpokládá více jak 10 mld.Kč). Výdaje na výkon státní správy převedené z resortů do přenesené působnosti jednotlivých krajů budou financovány prostřednictvím dotací ze SR.

Jedná se o výraznou změnu rozpočtového určení výnosů daní, která bude znamenat i změny v administrativní náročnosti při jejich správě. Na jedné straně se předpokládá snížení náročnosti správy daní u výnosů některých daní dosud komplikovaně rozpočtově určených. Na druhé straně dojde k počáteční investici na změnu programového vybavení správců daní.