Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o odborné způsobilosti k řízení - EU

Původ dokumentu

Sněmovní tisk
č. 442 v 3. volebním období
Typ dokumentu
návrh zákona

D Ů V O D O V Á Z P R Á V A

O b e c n á č á s t:

Současná právní úprava upravující oblast výuky a výcviku pro získání řidičských oprávnění k řízení motorových vozidel v autoškolách, autoškol a problematika dalšího zdokonalování řidičů je věcně zakotvena obecně v zákoně č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a podrobně pouze v podzákonných normách (vyhláškách). Nemalou komplikaci při uplatňování vyhlášky č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel a vyhlášky č. 174/1980 Sb., o provádění zkoušek z odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění vytvořilo přijetí nového zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Tímto zákonem, který upravuje danou problematiku nedostatečně (jde pouze o tzv. “překlenovací zákon”) došlo ke zrušení vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění ze dne 12. dubna 1956, kterým se mění vládní nařízení o provozu na silnicích a současně neprohlásil výše uvedené vyhlášky za prováděcí právní úpravu k tomuto zákonu.

Tímto nedostatkem došlo do jisté míry k paradoxní situaci, kdy byl zrušen právní předpis k jehož provedení byly výše uvedené vyhlášky přijaty a k samotnému zákonu č. 12/1997 Sb., nebyly přijaty žádné. Dalším nemalým problémem je skutečnost, že zejména vyhláška č. 55/1991 Sb., není v souladu s vyhláškou č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, zejména v oblasti podmínek udělování jednotlivých řidičských oprávnění a předepsaných druhů výuky a výcviku pro jejich udělení. Problematika upravující vlastní udělování řidičských oprávnění jednotlivých skupin je současně zařazena do připravovaného zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Účinnost obou návrhů zákonů se předpokládá ke stejnému datu.⁠​‌​​‌​​‌​‌‌​​​‌‌⁠

Hlavním cílem předkládané právní úpravy je jednak vytvoření ucelené právní úpravy v předmětné oblasti, doplněné i o nový systém dalšího vzdělávání řidičů formou zákona. Dále zapracovat do nové právní úpravy všechny dosud platné Směrnice ES a v neposlední řadě zajistit, aby došlo k výraznému zkvalitnění výuky a výcviku v autoškolách. Aby bylo možné tyto cíle beze zbytku naplnit, je zejména nutné určit přesná pravidla pro vznik, provoz a zánik autoškoly, oddělit vlastní výuku a výcvik od provádění nezávislých zkoušek k získání řidičských oprávnění a stanovit přesná kritéria pro státní dozor a vrchní státní odborný dozor nad celým systémem a současně udělit pravomoci k postihu autoškol, pokud nebudou jednotlivé povinnosti dané tímto zákonem plněny.

Nově postavený systém celkového vzdělávání uchazečů o řidičská oprávnění a řidičů, kteří jsou již držiteli těchto oprávnění je koncipován tak, aby výsledkem byl řidič, který nejen zná předpisy provozu na pozemních komunikacích, ale získá jisté znalosti, dovednosti a návyky potřebné pro účast v provozu na pozemních komunikacích a ohleduplné chování v něm. V posledních letech dochází k výraznému nárůstu dopravních nehod, zejména těch, kdy řidič hrubým způsobem porušil pravidla chování daná pro provoz na pozemních komunikacích. Podle vedených statistik dopravních nehod, jejich příčin a následků se Česká republika řadí mezi státy s největším počtem těchto nehod na počet obyvatel i počet registrovaných vozidel.

Předkládaná právní úprava současně převádí kompetence v oblasti upravené zákonem z Ministerstva vnitra a Policie České republiky na  Ministerstvo dopravy a spojů, pro než byla zavedena legislativní zkratka “ministerstvo”, a okresní úřady. Problematika autoškol, jejich registrace, kontrolní činnost, problematika zkoušek uchazečů o řidičská oprávnění a zajišťování systému dalšího zdokonalování řidičů motorových vozidel je u složek Ministerstva vnitra a Policie České republiky zabezpečována ve čtyřech stupních řízení. Prvním stupněm jsou okresní dopravní inspektoráty Policie České republiky. Druhým stupněm jsou Správy Policie České republiky jednotlivých krajů, kde je zřízen krajský dopravní inspektorát. Třetím stupněm je Policejní prezídium České republiky, kde je zřízeno ředitelství služby dopravní policie a nejvyšším, čtvrtým stupněm, je Ministerstvo vnitra, kde je činnost zabezpečována zejména odborem správních činností a dále dalšími pracovišti, zejména v oblasti legislativní, výpočetní techniky a systému informatiky, vývojem a výrobou potřebných dokladů, tiskopisů a dalším logistickým zabezpečením. Tímto zákonem se navrhuje pouze dvoustupňové řízení s tím, že činnosti, které v současné době provádí krajský dopravní inspektorát Policie ČR a částečně i Policejní prezídium ČR budou do doby vzniku krajských správních úřadů ponechány na ministerstvu a poté předány na tento stupeň státní správy.

Převodem kompetencí od Ministerstva vnitra a Policie ČR na ministerstvo a okresní úřady budou současně delimitovány jak funkční místa zabezpečující tuto činnost u Ministerstva vnitra a Policie ČR, tak i rozpočtové prostředky vyčleněné na tuto činnost zákonem o státním rozpočtu České republiky. Před vlastním převodem policistů budou (podle sdělení Ministerstva vnitra) tito převedeni do civilních funkčních míst a tím může být uskutečněn převod podle zákoníku práce bez obtíží.

Vlastní převod jednotlivých pracovišť na okresní úrovni bude řešen přímo Ministerstvem vnitra z rozpočtu tohoto ministerstva a dále jednotlivými okresními úřady z jejich rozpočtu v souvislosti s převodem všech správních agend od Policie ČR na okresní úřady. Podmínky pro převod dopravně správní agendy na okresní úřady budou realizovány tak, že bude po přechodnou dobu využito stávajících prostor používaných Policií ČR tam, kde okresní úřad nemá vlastní prostory nebo nemá přiděleny finanční prostředky pro jejich novou výstavbu.

Pokud jde o kompatibilitu navrhované nové právní úpravy s právem Evropského společenství, lze konstatovat, že je plně slučitelná. Požadavek, aby výcviková vozidla odpovídala stupni technického vývoje v době výcviku a zkoušek, je zabezpečen ve stanovení maximálního stáří vozidla.

Realizace tohoto zákona nebude mít přímý dopad do státního rozpočtu. Dojde pouze k přesunutí finančních prostředků z kapitoly Ministerstva vnitra do kapitoly ministerstva a okresních úřadů, popřípadě přesun finančních prostředků v rámci ministerstva.

Z v l á š t n í č á s t:

K § 1

Vymezuje se předmět právní úpravy. Tato navrhovaná úprava je nezbytná z hlediska ústavního pořádku České republiky i z hlediska dodržování mezinárodních závazků, které pro Českou republiku vyplývají zejména z Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) a ze Směrnic ES, zejména Směrnice rady č. 91/439/EHS, o řidičských průkazech společenství a jejích následných doplňků (Směrnice rady č.94/72/EHS, č.96/72/EHS a č.97/26/EHS), a to v rámci kompatibility s právem Evropského společenství. Předmětem právní úpravy je zajištění kvalitní výuky a výcviku uchazečů o získání řidičských oprávnění, jejich zkoušky a systém dalšího vzdělávání řidičů motorových vozidel. Dále vytváří základní předpoklady pro výkon kontrolní činnosti státního dozoru a vrchního státního odborného dozoru nad výukou, výcvikem a dalším vzděláváním odborné způsobilosti řidičů. Cílem je zajištění základních znalostí, dovedností a návyků v oblasti provozu na pozemních komunikacích a tím snížení počtu dopravních nehod a jejich následků, které jsou ze statistik vedených Policií ČR a ve vztahu k západoevropským a zejména skandinávským zemím neúměrné.

K § 2

Vymezuje se pojem provozování autoškoly a stanovují se podmínky, které musí být splněny k tomu, aby okresní úřad mohl vydat povolení k provozování autoškoly. V tomto ustanovení je kladen důraz i na to, aby provozovatel autoškoly byl odborně způsobilý k této činnosti. Zavedením této podmínky se pak předpokládá odstranění nežádoucích vlivů provozovatele na ovlivňování kvality vlastní výuky a výcviku žadatelů, zapříčiněné např. ekonomickými nebo jinými vlivy pramenícími z jeho neodbornosti v dané oblasti činnosti.

K § 3

Předepisují se náležitosti, které musí obsahovat žádost o vydání povolení k provozování autoškoly a náležitosti, které musí být s podáním žádosti doloženy.

Upravuje se povinnost pro žadatele, který žádá o vydání povolení k provozování autoškoly, prokázat jeho právní vztah k autocvičišti nebo jiné cvičné ploše a k výukovým a učebním prostorám, aby bylo možné zajistit nerušený a kvalitní průběh výuky a výcviku v rozsahu předepsaném zákonem. V minulosti docházelo často k tomu, že autoškola neměla vytvořeny ani základní podmínky pro výkon své činnosti a výuka a výcvik nebyly prováděny na požadované úrovni.

K § 4

Stanovují se náležitosti, které musí obsahovat rozhodnutí o vydání povolení k provozování autoškoly vydané okresním úřadem. V případě, ža bude žádost o povolení k provozování autoškoly zamítnuta, nařizuje se okresnímu úřadu uvést v rozhodnutí důvody, pro které byla žádost zamítnuta.

K § 5

Provozovateli autoškoly se stanovuje povinnost hlásit okresnímu úřadu všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o vydání povolení k provozování autoškoly, a to nejdéle do 15 dnů od vzniku změny. Okresnímu úřadu se pak na základě písemné žádosti provozovatele autoškoly v závislosti na závažnosti provedené změny stanovuje povinnost provést opravu údajů uvedených v rozhodnutí o vydání povolení k provozování autoškoly nebo rozhodnout o změně povolení k provozování autoškoly. V minulosti docházelo mnohokráte k situacím, že autoškola uzavřela smlouvu o pronájmu učeben, autocvičišť nebo jiných cvičných ploch a smlouvy z různých důvodů přestaly záhy platit. Autoškola pak prováděla výcvik a výuku v rozporu s právní úpravou a podmínkami danými v registrační listině autoškoly.

K § 6

Upravuje se, za jakých podmínek rozhodne okresní úřad o odejmutí povolení k provozování autoškoly a současně se stanovuje doba, kdy může žadatel, jemuž bylo okresním úřadem odejmuto povolení k provozování autoškoly, o toto povolení opětovně požádat.

K § 7

Upravuje se, za jakých podmínek pozbývá platnosti vydané povolení k provozování autoškoly.

K § 8

V tomto ustanovení se vymezuje pojem “technické podmínky”. Stanovuje se, které technické podmínky musí prokázat a splňovat žadatel, aby mu mohlo být okresním úřadem vydáno povolení k provozování autoškoly. Ke stanovení a specifikaci druhů a požadovaných parametrů technických podmínek se zmocňuje prováděcí právní předpis.

K § 9 až § 12

Předmětná ustanovení definují, která vozidla mohou být provozována při výcviku a zkouškách uchazečů o řidičská oprávnění. Zohledňuje se potřeba zajištění základní bezpečnosti jak žadatele o řidičské oprávnění, tak i učitele výcviku v době praktické jízdy a při provádění zkoušky v souladu s požadavky práva zemí Evropského společenství, zejména Směrnicí rady č. 91/439/EHS.

Ustanovení dále ukládá povinnost autoškole užít pro výcvik jen vozidlo, které odpovídá schválenému provedení, na něž je určeno příslušné řidičské oprávnění. Konkrétní provedení vozidla je pak uvedeno v prováděcí vyhlášce, která definuje jednotlivé druhy vozidel v souladu s právem Evropského společenství. Tímto bude do budoucna zajištěno, že získané řidičské oprávnění bude jeho držiteli platit ve všech členských státech Evropského společenství bez jakéhokoliv omezení a nebudou vyslovovány obavy jiných států, že výcvik v České republice je jednodušší.

V souladu s právem Evropského společenství se připouští použít pro výcvik a zkoušku vozidla, které je vybaveno automatickou převodovkou. Ve zvláštním předpise, kterým je návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, je pak upravena skutečnost, že takto získané řidičské oprávnění musí být omezeno jen na provedení vozidla s tímto druhem ovládání řazení rychlostních stupňů a tato skutečnost musí být následovně zaznamenána v řidičském průkazu.

Dále je zde řešen případ žadatele o řidičské oprávnění, který z důvodů tělesného postižení potřebuje k ovládání vozidla jeho zvláštní úpravu. Zákon připouští použití výcvikového vozidla pro výcvik takové osoby. Vozidlo nemusí plnit všechny podmínky dané pro ostatní výcviková vozidla, zejména nemusí být ve vlastnictví autoškoly a jeho stáří není v tomto případě omezeno.

Stanovuje se maximální stáří vozidla, které může být užito při výcviku a zkoušce, čímž se zabezpečuje požadavek technické úrovně vozidla, které je vybaveno moderními prvky aktivní a pasivní bezpečnosti, a které je v současné době běžně používáno v běžném provozu na pozemních komunikacích. Současně se stanovuje, že výcvikové vozidlo musí být v době výcviku označeno předepsaným způsobem. Vlastní provedení označení výcvikového vozidla je zmocněno k úpravě prováděcím právním předpisem.

Ustanovení připouští používání vozidla schváleného k výcviku a zkouškám uchazečů o získání řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel i mimo vlastní výcvik. Stanovuje však podmínky, za jakých je možné toto vozidlo pro jiné jízdy užít tak, aby nedošlo k záměně s vozidly, které výcvik v řízení provádí.

Aby byla zajištěna řádná a dostačující bezpečnost osádky výcvikového vozidla a jistota, že výcvikové vozidlo má v pořádku doplňkové příslušenství pro ně předepsané, zakotvuje toto ustanovení povinnost schválení vozidla okresním úřadem jako vozidla výcvikového. Dále určuje věcnou působnost orgánu státní správy k předmětnému schválení a provedení příslušných zápisů do dokladů k vozidlu.

K § 13

Stanovením podmínek přijetí uchazeče k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění je zajištěna právní jistota, že do výuky a výcviku nebude zařazen ten žadatel, který nemůže být řidičem motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu (návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů).

Toto ustanovení povoluje zařadit do výuky a výcviku žadatele v době, kdy ještě nedovršil předepsaný věk k získání řidičského oprávnění podle zvláštního právního předpisu, ale současně stanovuje podmínky, za kterých může být takto učiněno.

Je zde též řešen případ, kdy je výuka a výcvik k získání řidičského oprávnění součástí výuky ve škole z důvodu přípravy žáka na výkon povolání, u kterého je získání řidičského oprávnění kvalifikačním předpokladem pro výkon funkce, na kterou se připravuje.

K § 14 až § 18

V těchto ustanoveních jsou definovány jednotlivé druhy výuky a výcviku, které lze v autoškolách provádět za účelem  získání požadovaného řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel. Současně se stanovují podmínky, za kterých mohou být jednotlivé druhy výcviku prováděny.

Návrh zákona zavádí oproti stávající právní úpravě nový pojem “sdružená výuka a výcvik”. Jedná se o provádění výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění pro více než jednu skupinu nebo podskupinu současně. Podle stávající právní úpravy je tato výuka a výcvik prováděna jako součást základního výcviku.

Návrh zákona nepředpokládá dále provádět individuální výcvik tak, jak to umožňuje stávající právní úprava, při kterém nemá autoškola možnost ovlivňovat přípravu žadatele k získání řidičského oprávnění, ale nahrazuje ho výukou a výcvikem podle individuálního studijního plánu. Je zde navrhováno, aby znalosti z  výuky si žadatel osvojil samostatně a provozovatel autoškoly se o nich přesvědčil během konzultací a výcvik se prováděl v autoškole.

K § 19

Stanovuje se předmět a obsah výuky a výcviku. K určení konkrétního obsahu a rozsahu osnov jednotlivých předmětů výuky a výcviku pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění je zmocnění pro prováděcí právní předpis.

K § 20

V ustanovení se předepisují podmínky, za kterých může být žadateli vydáno profesní osvědčení, které ho opravňuje provádět výuku a výcvik v autoškole, mimo předmětu zdravotnické přípravy.

Platnost profesního osvědčení pro učitele výuky a výcviku se stanovuje na dobu dvou let s možností jeho dalšího prodloužení po absolvování doškolení ukončeného pohovorem.

Je zde zakotvena povinnost uchazeče podrobit se před získáním osvědčení předepsané přípravě a složit zkoušku.

Vydávání profesních osvědčení a jejich evidence se deleguje pouze na ministerstvo.

K § 21

V tomto ustanovení se vymezuje okruh osob a stanovují se podmínky, za kterých jsou tyto osoby oprávněny provádět v autoškole teoretickou výuku a praktický výcvik v předmětu zdravotnické přípravy.

K § 22 a § 23

Povinnost provádět školení, zkoušky a doškolování učitelů výuky a výcviku je delegována na ministerstvo, které může pověřit organizováním školení a doškolování organizaci zřízenou ministerstvem.

Dále je zde zakotveno oprávnění ministerstva odejmout profesní osvědčení, jestliže jeho držitel opakovaně nebo hrubým způsobem porušuje osnovy výuky a výcviku. V případě, že je učiteli osvědčení odňato, stanovuje se doba, ve které může žadatel požádat o opětovné vydání osvědčení. Připouští se možnost ponechání profesního osvědčení v případě, že jeho držitel ztratil zdravotní způsobilosti spočívající v tělesné schopnosti řídit vozidlo. V tomto případě však může vyučovat pouze předměty předpisů o provozu vozidel na pozemních komunikacích a teorii řízení a zásad bezpečné jízdy.

Pro držitele profesního osvědčení se ukládá povinnost absolvování zácviku nejméně 10 vyučovacích hodin v každém vyučovacím předmětu před započetím samostatné učitelské činnosti.

K § 24

Stanovuje se povinnost provozovateli autoškoly nejméně 5 dnů před zahájením výuky a výcviku oznámit tuto skutečnost okresnímu úřadu. V této době se předpokládá provedení prověrky, zda je žadatel spolehlivý k řízení vozidel. Prověrka se provádí lustrací v evidenci řidičů u okresního úřadu podle místa trvalého pobytu žadatele, popřípadě v centrální evidenci.

Dále jsou zde řešeny případy, kdy je výuka a výcvik součástí výuky ve školách, ve vztahu k předmětům, které jsou vyučovány v rámci učebních osnov těchto škol.

K § 25 až § 27

Ukládá se povinnost autoškole dodržovat logickou posloupnost jednotlivých učebních předmětů tak, aby byla zaručena základní bezpečnost uchazečů o řidičská oprávnění, zejména ve vztahu k praktickým v předmětům s důrazem na  výcvik v řízení vozidla.

Vytváří se možnost pro provozovatele autoškoly nahradit část výcviku v řízení vozidla výcvikem na trenažéru. Ke stanovení rozsahu výcviku v závislosti na technickém provedení trenažéru se zmocňuje prováděcí právní předpis.

Stanovuje se doba vyučovací hodiny, po kterou je výuka a výcvik prováděn. U výcviku v řízení vozidla se omezuje maximální rozsah denní doby výcviku u jednoho žadatele o řidičské oprávnění. Dále jsou vyjmenovány osoby, které smí být ve vozidle při výcviku v řízení.

Stanovuje se povinnost provozovateli autoškoly vydat žadateli o řidičské oprávnění průkaz žadatele a průběžně v něm provádět záznamy o jeho účasti na výcviku a dále povinnost vést o průběhu výuky a výcviku průkaznou evidenci. Vytváří se možnost vést tuto evidenci i v elektronické podobě.

K § 28

V tomto ustanovení je zakotvena povinnost uchazeči o řidičské oprávnění používat bezpečnostních pásů na sedadlech výcvikového vozidla, které je těmito pásy povinně vybaveno, i mimo provoz na pozemní komunikaci (na autocvičišti nebo jiné cvičné ploše). Tato povinnost sleduje jednak bezpečí žadatele o řidičské oprávnění v době prvního ovládání vozidla v provozu. Na druhé straně si klade za cíl vypěstovat v budoucím řidiči návyk na tento ochranný prvek ve vozidle tak, aby se jeho používání v provozu na pozemních komunikacích stalo naprostou samozřejmostí. Zákon také omezuje používání radiopovelového zařízení sloužícího při samostatném výcviku řízení vozidla žadatelem (bez účasti učitele výcviku) výhradně a jen na autocvičišti určeném pouze pro výcvik. Nesmí být použito na jiné volné ploše, byť by zde byl vyloučen jiný provoz vozidel nebo chodců.

K § 29 a § 30

Výuku a výcvik žadatele o řidičské oprávnění může provozovatel autoškoly ukončit, jakmile byly vyčerpány osnovy předepsané pro jednotlivé druhy výuky a výcviku. Ne však dříve, než žadatelé o řidičské oprávnění prokážou dostatečné znalosti a dovednosti potřebné pro získání řidičského oprávnění a učitelé výcviku jsou přesvědčení, že předepsanou látku dobře zvládli. Žadatelé, kteří mají ukončené vzdělání definované tímto zákonem, se nemusí účastnit odpovídajícího druhu výuky nebo výcviku.

K § 31

Stanovuje se lhůta, ve které musí provozovatel autoškoly po ukončení výuky a výcviku písemně přihlásit žadatele o řidičské oprávnění ke zkoušce u okresního úřadu. Současně se stanovuje pro okresní úřad lhůta, ve které je povinen sdělit žadateli o řidičské oprávnění prostřednictvím provozovatele autoškoly základní údaje o konání zkoušky.⁠​‌​​‌​​‌​‌‌​​​‌‌⁠

Stanovuje se okresnímu úřadu povinnost zařadit žadatele o řidičské oprávnění ke zkoušce ve stanoveném termínu.

K § 32 až § 36

Zákon stanoví, že zkoušky k získání řidičského oprávnění provádí zkušební komisař a definuje, kdo může být zkušebním komisařem. Dále se vymezují požadavky, které musí zkušební komisař splňovat. Zkušebním komisařem může být osoba, která je pracovníkem okresního úřadu nebo ministerstva a je držitelem platného průkazu zkušebního komisaře. Dále zákon připouští, že tímto komisařem může být i vojenský zkušební komisař, který absolvoval základní školení a zkoušku podle tohoto zákona. S vojenským zkušebním komisařem se počítá u zkoušek tam, kde jsou zřízeny autoškoly i pro vojáky a osoby k nim náležící. V těchto případech by nebylo vhodné zkoušet uchazeče o řidičská oprávnění pro získání vojenského řidičského průkazu a současně i civilního zvlášť a vždy jiným zkušebním komisařem.

Povinnost provádět školení, zkoušky a zdokonalovací školení zkušebních komisařů je delegována na ministerstvo, které může pověřit organizováním školení, zkoušek a zdokonalovacím školením organizaci zřízenou ministerstvem.

Platnost průkazu zkušebního komisaře se stanovuje na dobu jednoho roku s možností jeho dalšího prodloužení po absolvování zdokonalovacího školení ukončeného zkouškou.

Dále je zde zakotveno oprávnění ministerstva odejmout průkaz zkušebního komisaře, jestliže jeho držitel opakovaným nebo hrubým způsobem porušil povinnosti zkušebního komisaře stanovené tímto zákonem. V případě, že je zkušebnímu komisaři průkaz odňat, stanovuje se doba, ve které žadatel může požádat o opětovné vydání průkazu. V případě, že byl průkaz odňat vojenskému zkušebnímu komisaři, ukládá se ministerstvu povinnost informovat o této skutečnosti Vojenskou policii.

K § 37

Ukládají se povinnosti provozovateli autoškoly vůči žadateli o řidičské oprávnění po ukončení jeho výuky a výcviku. Je to zejména povinnost přihlásit žadatele o řidičské oprávnění ke zkouškám, které budou probíhat, mimo zkoušky praktické jízdy, na okresním úřadě. Pro zabezpečení vlastního průběhu zkoušek je provozovatel povinen na svoje náklady poskytnout výcvikové vozidlo a vyčlenit ke zkouškám učitele, který se žadatelem o řidičské oprávnění zpravidla prováděl praktický výcvik v řízení vozidla.

Pro naplnění podmínek zkoušky, zejména její náročnosti předepsané Směrnicemi Evropského společenství, není možné provádět zkoušky ve všech autoškolách tak, jak navrhují některé autoškoly organizované v Asociaci autoškol ČR. Provádění zkoušek v autoškolách, které jsou zřízeny mimo větší města a nesplňují podmínky pro zkoušku z praktické jízdy a její náročnost by přineslo neúměrnou finanční zátěž žadatelům o řidičské oprávnění (vzhledem k větším dojezdovým vzdálenostem do místa vlastní zkoušky) a přineslo by potřebu většího počtu zkušebních komisařů k provádění jednotlivých zkoušek, zejména tam, kde budou výuka a výcvik prováděny formou individuální přípravy. V současné době je tento druh výuky a výcviku používán nejčastěji. Další zátěží pro žadatele o řidičské oprávnění je i skutečnost, že všechny autoškoly by musely být vybaveny výpočetní technikou předepsanou tímto zákonem k provádění zkoušky testem z pravidel provozu na pozemních komunikacích..

K § 38

Stanovuje se rozsah zkoušek z odborné způsobilosti a jejich hodnocení. Zkoušky musí být vždy zahájeny testem z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a v případě, že žadatel neprospěje, nesmí být připuštěn k další části zkoušky.

Zkušebnímu komisaři se stanovuje povinnost zápisu výsledků zkoušek z jednotlivých předmětů a upravuje se postup při provádění tohoto zápisu.

Nově se oproti stávající právní úpravě zavádí možnost neomezeného počtu opakovaných zkoušek. Je však stanovena lhůta maximálně 6 měsíců od konání první zkoušky, ve které musí žadatel zkoušky složit. V případě, že v této lhůtě zkoušky nesloží, musí absolvovat nový výcvik v plném rozsahu.

K § 39

Stanovuje průběh zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Stávající doba na vykonání této zkoušky se prodlužuje z 20 na 30 minut, a to z důvodu rozšíření počtu otázek v testu o problematiku související s provozem na pozemních komunikacích.

K § 40

V tomto ustanovení se upravuje provádění zkoušky z ovládání a údržby vozidla. Zákon umožňuje žadateli o řidičské oprávnění, který je osobou sluchově postiženou, provést zkoušku za přítomnosti tlumočníka znakové řeči. Tlumočníka si žadatel přizve na svoje náklady.

K § 41 a § 42

Stanovuje se rozsah a průběh zkoušky z praktické jízdy. Při této zkoušce se nejmarkantněji promítá požadavek na náročnost a prostředí výkonu této zkoušky. Rozsah zkoušky je kompatibilní se zkouškami v zemích Evropského společenství a její obsah vychází zejména z ustanovení Směrnice rady č. 91/439/EHS. Zkouška je prováděna ve dvou částech a žadatel je povinen v obou částech prokázat požadované znalosti, dovednosti a chování včetně specifických požadavků pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičského oprávnění.

Minimální doba na vykonání jednotlivých částí této zkoušky je shodná s dobou, která je předepsána ve státech Evropského společenství.

Zákon dále specifikuje, které osoby se mimo žadatele o řidičské oprávnění zkoušky účastní a ukládá povinnosti zkušebnímu komisaři v případě, že je tato zkouška prováděna s vozidlem vybaveným automatickou převodovkou nebo s vozidlem konstrukčně přizpůsobeným tělesně postižené osobě.

K § 43

V tomto ustanovení se upravuje rozsah zkoušek z odborné způsobilosti při sdruženém výcviku. Zkouška z předpisů o provozu na pozemních komunikacích se provádí pouze jedním testem. U zkoušky z ovládání a údržby vozidla se sčítají otázky pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění. Zkouška z praktické jízdy musí být provedena na všech druzích vozidel, pro které byl tento druh výcviku prováděn.

K § 44

Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje pouze na osoby, které již vlastní příslušné řidičské oprávnění, ale podle návrhu zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, je jim dána možnost nebo uložena povinnost podrobit se zkoušce z odborné způsobilosti podle tohoto zákona.

Zákon umožňuje v tomto případě pouze jednu opravnou zkoušku při neúspěchu u první zkoušky.

K § 45 a § 46

Stanovuje se předmět zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a určuje se obsah tohoto školení. Systémem zdokonalovacího školení řidičů podle tohoto zákona není dotčena povinnost řidiče absolvovat povinná školení podle jiných právních předpisů. Školení musí být vždy ukončeno zkouškou.

Určuje se státní orgán, v jehož působnosti se zdokonalování odborné způsobilosti provádí. Zákon ukládá pověřit prováděním zdokonalování odborné způsobilosti provozovatele autoškoly, který bude splňovat podmínky dané tímto zákonem. Vydané pověření však nesmí překročit rozsah vydaného povolení k provozování autoškoly.

K § 47

Vymezují se kategorie řidičů, pro které vyplývá povinnost účasti na zdokonalování odborné způsobilosti. Zákon vychází při stanovení kategorií řidičů ze Směrnice rady č. 543/69/EHS a jde ve svém rozsahu nad rámec této Směrnice z důvodů pozitivních poznatků a výsledků vyplývajících ze stávající právní úpravy. Snahou zemí Evropského společenství je rozšířit účast povinného doškolování na další kategorie řidičů.

Je zajištěno, že systém zdokonalování odborné způsobilosti řidičů bude zabezpečen rovnoměrně po celém území republiky a nařizuje se provádět toto školení na náklady žadatele.

Zákon ukládá povinnost zaměstnavateli umožnit účast na tomto školení svému zaměstnanci, pokud podle tohoto zákona se na něj tato povinnost vztahuje.

Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje nově též na řidiče, kterým absolvování školení umožňuje nebo ukládá návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.

Ke stanovení povinného rozsahu a obsahu školení pro jednotlivé kategorie řidičů se zmocňuje prováděcí právní předpis.

K § 48

Je definována forma provádění zdokonalování odborné způsobilosti a způsob oznamování konání jednotlivých druhů školení.

K § 49

Zákon určuje, kdo je oprávněn provádět zkoušky v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Předpokládá se, že zkoušky bude provádět zkušební komisař. Současně je stanoveno, že ministerstvo může těmito zkouškami pověřit učitele výuky teorie a praktického výcviku, kteří budou splňovat zákonem dané podmínky.

Zákon umožňuje provedení opakovaných zkoušek u řidičů, kteří při přezkoušení neuspěli, ale současně stanovuje lhůtu pro provedení opakovacích zkoušek.

K § 50

V souladu se Směrnicí rady č. 543/69/EHS se stanovuje povinnost okresnímu úřadu vystavit řidiči doklad o úspěšném absolvování školení, který osvědčuje odbornou způsobilost řidiče. Tímto dokladem je “Osvědčení profesní způsobilosti řidiče”.

Ustanovení řeší případy, kdy řidič doklad ztratí nebo dojde k jeho zničení či poškození a kdo je oprávněn k vydání náhradního dokladu.

K § 51

Provozovateli autoškoly, který byl pověřen k provádění zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, se ukládá vůči okresnímu úřadu ohlašovací povinnost po ukončení každého školicího kurzu. Bezpečnostní informační služba je ze zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích oprávněna k výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů služebních vozidel. Vzhledem k postavení BIS se navrhuje, aby BIS neměla všeobecnou povinnost zasílat veškeré seznamy účastníků zdokonalovacích školení a přezkušování příslušnému okresnímu úřadu. Její povinnost je v návrhu zákona proto omezena pouze na údaje týkající se počtu účastníků.

K § 52 až § 54

Ustanovení tohoto paragrafu definuje, které orgány státní správy vykonávají státní dozor a vrchní státní odborný dozor a současně stanovuje náplň státního a vrchního státního dozoru.

Pro zajištění právní jistoty kontrolovaných subjektů jsou stanovena oprávnění kontrolních orgánů při vykonávání jejich pravomocí. Oprávnění podle tohoto ustanovení jsou vyňata z obecných zásad správního řízení.

K § 55 až § 57

Nově oproti stávající právní úpravě, v souladu s obecným právem, je zaveden statut pokut. Pokuty je oprávněno ukládat a vybírat ministerstvo nebo okresní úřad za porušení povinností stanovených zákonem. Pokuty uložené a vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.

Zákon specifikuje maximální výši pokut v závislosti na závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Současně se stanovují časové lhůty, ve kterých lze pokutu uložit.

K § 58

Je stanoveno, že v řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení.

K § 59

Přechodným ustanovením je stanovena účinnost některých ustanovení zákona odlišně od obecné účinnosti dané v § 65 tohoto návrhu.

K § 60

Ustanovení upravuje převod práv a povinností z pracovně právních vztahů zaměstnanců Ministerstva vnitra a Policie České republiky na ministerstvo a okresní úřady.

K § 61

Tímto ustanovení se zakládá povinnost stávajícím pracovištím Ministerstva vnitra a Policie České republiky protokolárně předat veškeré spisy, evidence a registry, technické zabezpečení a pomocný materiál vztahující se k problematice upravené tímto zákonem ministerstvu a okresním úřadům nejpozději dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K § 62

Tímto ustanovením se ukládá vydání prováděcího právního předpisu.

K § 63

Tímto ustanovením zákona je novelizován zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších změn. Provozování autoškoly je vyčleněno ze živnostenského zákona a bude upraveno pouze tímto zákonem.

K § 64

Tímto ustanovením zákona je nutné provést přímou novelizaci zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, a to ve vazbě na převod věcné příslušnosti z Ministerstva vnitra a Policie České republiky na ministerstvo a okresní úřady, přičemž není možné zrušit celý zákon č. 12/1997 Sb. Tento bude však zrušen postupně přímou novelizací dalšími zákony, které se připravují (zákon o provozu na pozemních komunikacích a zákon o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).

K § 65⁠​‌​​‌​​‌​‌‌​​​‌‌⁠

Navrhuje se účinnost zákona dnem 1. ledna 2001, a to v součinnosti se zákonem o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů a zákonem o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací