Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o odborné způsobilosti k řízení - EU

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1999⁠​‌​​‌​​‌​‌‌​​​‌‌⁠

III. volební období

___________________________________________________________

442

Vládní návrh

na vydání

zákon

ze dne ..........1999,

o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a) podmínky pro provozování autoškol,

2. způsob provádění výuky a výcviku žadatelů o získání odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla (dále jen “získání řidičského oprávnění”) a práva a povinnosti žadatelů o získání řidičského oprávnění,

3. podmínky pro udělování a odnímání osvědčení pro učitele výuky a výcviku (dále jen “profesní osvědčení”) a průkazu zkušebního komisaře,

4. způsob provádění zkoušek k získání řidičského oprávnění,

5. způsob zdokonalování odborné způsobilosti řidičů motorových vozidel,

6. výkon státní správy.

ČÁST DRUHÁ

PROVOZOVÁNÍ AUTOŠKOL

Povolení k provozování autoškoly

§ 2

(1) Provozováním autoškoly se rozumí poskytování výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění. Provozovat autoškolu může právnická nebo fyzická osoba na základě povolení k provozování autoškoly. O vydání povolení k provozování autoškoly rozhoduje okresní úřad. Příslušným je okresní úřad, v jehož územním obvodu bude autoškola provozována.

(2) Okresní úřad rozhodne o vydání povolení k provozování autoškoly na základě písemné žádosti, prokáže-li žadatel,

1. že fyzická osoba a její odpovědný zástupce, byl-li ustanoven, dosáhli věku 18 let, jsou způsobilí k právním úkonům, bezúhonní a odborně způsobilí, je-li žadatelem fyzická osoba, nebo že statutární orgán nebo člen statutárního orgánu právnické osoby dosáhli věku 18 let, jsou způsobilí k právním úkonům, bezúhonní a alespoň jeden člen statutárního orgánu je odborně způsobilý, je-li žadatelem právnická osoba,

2. splnění technických podmínek pro provozování autoškoly podle tohoto zákona.

Při splnění těchto podmínek má žadatel nárok na vydání povolení k provozování autoškoly.

(3) Pro vymezení bezúhonnosti a pro vymezení postavení odpovědného zástupce platí zvláštní právní předpis¹⁾.

(4) Odbornou způsobilost prokáže žadatel platným profesním osvědčením, jehož je držitelem nejméně pět let na skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění²⁾, k jehož získání bude provozovatel autoškoly provádět výuku a výcvik.

§ 3

(1) Žádost o vydání povolení k provozování autoškoly musí obsahovat

1. obchodní jméno, sídlo a právní formu právnické osoby a její identifikační číslo, je-li žadatelem právnická osoba, nebo jméno, příjmení a trvalý pobyt, obchodní jméno a rodné číslo fyzické osoby, je-li žadatelem fyzická osoba,

2. rozsah poskytované výuky a výcviku,

3. jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo fyzických osob, které budou zajišťovat výuku a výcvik,

4. jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo fyzických osob, které budou zajišťovat zdravotnickou přípravu,

5. seznam výcvikových vozidel s uvedením jejich tovární značky, typu, státní poznávací značky a roku jejich výroby,

6. seznam učebních pomůcek, které budou používány při výuce a výcviku,

7. označení autocvičiště nebo jiné cvičné plochy s vyloučením provozu jiných vozidel (dále jen “cvičná plocha”) a adresu a označení výukových a učebních prostor.

(2) Žádost o vydání povolení k provozování autoškoly musí být doložena

------------

1. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb. a zákona č. 159/1999 Sb.

2. Zákon č. /2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.

3. výpisem z obchodního rejstříku žadatele nebo dokladem prokazujícím založení právnické osoby,

4. výpisem z evidence Rejstříku trestů, který není starší než šest měsíců, všech fyzických osob, které jsou statutárním orgánem žadatele nebo členy statutárního orgánu, a odpovědného zástupce, byl-li ustanoven,

5. dokladem osvědčujícím právní vztah žadatele k autocvičišti nebo k cvičné ploše a k výukovým a učebním prostorám,

6. platnými profesními osvědčeními osob, které budou provádět výuku a výcvik k získání řidičského oprávnění,

7. technickými průkazy a osvědčeními o technických průkazech výcvikových vozidel.

§ 4

1. V rozhodnutí o vydání povolení k provozování autoškoly okresní úřad uvede

a) obchodní jméno, včetně právní formy, sídlo a identifikační číslo, bylo-li již přiděleno, jméno a příjmení osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy, jedná-li se o právnickou osobu, nebo jméno a příjmení provozovatele autoškoly, rodné číslo, obchodní jméno a jeho trvalý pobyt; je-li ustanoven odpovědný zástupce, též údaje týkající se jeho osoby, jedná-li se o fyzickou osobu,

2. označení výukových a učebních prostor,

3. rozsah poskytované výuky a výcviku,

4. datum zahájení provozování autoškoly,

5. doba, na kterou se vydává povolení k provozování autoškoly,

6. další podmínky provozování autoškoly.

7. Byla-li žádost zamítnuta, okresní úřad uvede v rozhodnutí důvody, pro které nebylo vydáno povolení k provozování autoškoly.

§ 5

1. Provozovatel autoškoly je povinen oznámit okresnímu úřadu všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti vydání povolení k provozování autoškoly podle § 3, a předložit o nich doklady do 15 dnů od vzniku změn.

2. Okresní úřad podle okolností případů a na základě změn podle odstavce 1 provede opravu údajů uvedených v rozhodnutí nebo rozhodne o změně povolení k provozování autoškoly.

3. Okresní úřad rozhodne o změně povolení k provozování autoškoly na základě žádosti provozovatele autoškoly.

§ 6

Odnětí povolení k provozování autoškoly

(1) Okresní úřad rozhodne o odnětí povolení k provozování autoškoly, jestliže provozovatel autoškoly

1. porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem,

2. neplní podmínky stanovené v povolení k provozování autoškoly,

3. přestal splňoval podmínky stanovené v § 2 odst. 2,

4. požádal o odnětí povolení k provozování autoškoly.

(2) O povolení k provozování autoškoly může provozovatel, kterému bylo povolení k provozování autoškoly odejmuto podle odstavce 1 písmeno a) nebo b), znovu požádat okresní úřad nejdříve po uplynutí pěti let od rozhodnutí o odnětípovolení k provozování autoškoly.

§ 7

Povolení k provozování autoškoly pozbývá platnosti

a) uplynutím doby, na kterou bylo povolení uděleno,

2. dnem zániku právnické osoby, která je držitelem povolení k provozování autoškoly,

3. uplynutím 30 dnů od smrti fyzické osoby, která je držitelem povolení k provozování autoškoly,

d) dnem uvedeným v rozhodnutí okresního úřadu o odnětí povolení k provozování autoškoly.

Technické podmínky provozování autoškoly

§ 8

1. Technickými podmínkami provozování autoškoly se rozumí

2. autocvičiště nebo cvičná plocha,

3. prostory pro výuku a výcvik,

4. učební pomůcky,

5. výcvikové vozidlo.

(2) Technické parametry autocvičiště, cvičné plochy a prostor pro výuku a výcvik, druhy učebních pomůcek a podmínky pro jejich použití při provozování autoškoly stanoví prováděcí právní předpis.

§ 9

1. V autoškole lze při výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění provozovat výcvikové vozidlo,

2. které svojí konstrukcí a technickým stavem odpovídá požadavkům stanoveným zvláštním právním předpisem³⁾,

------------

3) Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních

komunikacích.

Vyhláška č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 229/1996 Sb. a vyhlášky č. 4/1998 Sb.

Vyhláška č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel, ve znění vyhlášky č. 322/1997 Sb.

2. které je vybaveno nejméně dvojím zařízením schváleného provedení podle zvláštního právního předpisu³⁾ umožňujícím ovládání spojky a provozní brzdy vozidla; u vozidla s automatickou převodovkou postačí dvojí zařízení pro ovládaní provozní brzdy vozidla; jedná-li se o traktor musí být v jeho kabině navíc umístěno další sedadlo pro učitele výcviku, jehož umístění a provedení musí být schváleno podle zvláštního právního předpisu³⁾; jedná-li se o motocykl, musí být kromě dvojího zařízení umožňujícího ovládání spojky a provozní brzdy vybaven dvojím řízením podle schváleného provedení podle zvláštního právního předpisu³⁾,

3. které je vybaveno doplňkovým vnitřním zrcátkem, pokud je pro daný typ vozidla předepsáno, a vnějšími zpětnými zrcátky schváleného provedení podle zvláštního právního předpisu³⁾, umožňujícími výhled z vozidla pro učitele výcviku,

4. od jehož data výroby neuplynula doba 10 let, jedná-li se o osobní vozidlo, nebo doba 15 let, jedná-li se o ostatní druhy výcvikových vozidel, s výjimkou přívěsu vybaveného spojovacím zařízením s koulí ISO 50, pro které není datum jeho výroby rozhodující; doba 10 let a doba 15 let pro výcvikové vozidlo začíná běžet dnem 1. ledna roku následujícího po roce, ve kterém bylo vozidlo vyrobeno,

5. které bylo pro účely výuky a výcviku schváleno okresním úřadem.

(2) Druhy výcvikových vozidel pro výuku a výcvik k získání jednotlivých skupin řidičského oprávnění a jejich technické podmínky stanoví prováděcí právní předpis.

(3) V autoškole lze použít jako výcvikové vozidlo vozidlo konstrukčně přizpůsobené tělesně postižené osobě, které není výcvikovým vozidlemautoškoly. Toto vozidlo nemusí být vybaveno druhým ovládáním provozní brzdy a spojky, doplňkovým vnitřním zrcátkem a vnějšími zpětnými zrcátky a nemusí splňovat limit stáří vozidla.

§ 10

1. Výcvikové vozidlo schvaluje pro jeho použití k výcviku v  autoškole okresní úřad. Příslušným je okresní úřad podle místa sídla nebo trvalého pobytu žadatele. Okresní úřad schválí výcvikové vozidlo na základě písemné žádosti, která musí být doložena

2. protokolem o technické kontrole vozidla³⁾; technická kontrola musí být provedena pověřenou stanicí technické kontroly podle zvláštního právního předpisu³⁾.

3. dokladem o právním vztahu žadatele k vozidlu,

4. písemným souhlasem vlastníka vozidla, není-li vlastník žadatelem.

(2) Provozovatel autoškoly je povinen při vyřazení výcvikového vozidla z  výcviku v autoškole písemně požádat příslušný okresní úřad o schválení změny užívání výcvikového vozidla. Žádost musí být doložena písemným souhlasem vlastníka vozidla, není-li vlastník žadatelem.

(3) Okresní úřad zapíše údaje o schválení výcvikového vozidla nebo jeho vyřazení z výcviku do technického průkazu vozidla a do osvědčení o technickém průkazu vozidla.

(4) Náležitosti žádosti o schválení výcvikového vozidla a způsob zápisu do technického průkazu vozidla a do osvědčení o technickém průkazu vozidla stanoví prováděcí právní předpis.

§ 11

1. Výcvikové vozidlo a osádka motocyklu musí být při výcviku v řízení vozidla a při závěrečné zkoušce řádně označeny. Označení výcvikového vozidla musí být umístěno na vozidle tak, aby bylo viditelné ostatními účastníky provozu vozidel na pozemních komunikacích ze všech stran a u osádky motocyklu zepředu a zezadu na vzdálenost nejméně 50 metrů.

2. Způsob označení výcvikového vozidla podle druhů výcvikových vozidel, způsob označení osádky motocyklu a materiál, ze kterého musí být označení vyrobeno, stanoví prováděcí právní předpis.

§ 12

1. Výcvikové vozidlo lze užít pro jízdu mimo výcvik za podmínky, že na sedadle s druhým ovládáním není přepravována osoba nebo že ovládání určené pro učitele výcviku je mechanicky nebo jiným konstrukčním způsobem vyřazeno z provozu.

2. Označení výcvikového vozidla musí být v době použití výcvikového vozidla pro jízdu mimo výcvik v řízení a závěrečné zkoušky z praktické jízdy sejmuto nebo zakryto neprůhledným krytem.

ČÁST TŘETÍ

ODBORNÁ ZPŮSOBILOST ŘIDIČŮ MOTOROVÝCH VOZIDEL

Hlava první

Podmínky přijetí k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění

a druhy výuky a výcviku

§ 13

Podmínky přijetí k výuce a výcviku

1. Výuku a výcvik k získání řidičského oprávnění může provádět výlučně provozovatel autoškoly. Provozovatel autoškoly přijme k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění osobu, která

2. podá písemnou žádost; pokud je žadatel mladší 15 let, musí být žádost doložena písemným souhlasem jeho zákonného zástupce, jehož podpis byl ověřen příslušným orgánem,

3. ke dni ukončení výuky a výcviku dosáhne věku předepsaného pro udělení řidičského oprávnění příslušné skupiny podle zvláštního právního předpisu²⁾, přičemž od zahájení výuky a výcviku k jejich ukončení nesmí uplynout doba delší než 18 měsíců,

4. je způsobilá k právním úkonům,

5. je zdravotně způsobilá k řízení motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu²⁾,

6. je spolehlivá k řízení motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu²⁾,

7. splní další podmínky, pokud je pro získání řidičského oprávnění vyžaduje zvláštní právní předpis²⁾.

2. Žáci školy, které bylo vydáno povolení k provozování autoškoly, u nichž je získání řidičského oprávnění součástí výuky jako kvalifikační předpoklad výkonu povolání, na které se žáci ve škole připravují, mohou být zařazeni do výuky a výcviku tak, aby výuka a výcvik nebyly ukončeny dříve, než šest měsíců před dosažením předepsaného věku. Tato výuka a výcvik nesmějí trvat déle než dvanáct po sobě jdoucích měsíců.

(3) Náležitosti žádosti o řidičské oprávnění a její vzor stanoví prováděcí právní předpis.

§ 14

Druhy výuky a výcviku

Provozovatel autoškoly je oprávněn poskytovat v rozsahu stanoveném v povolení k provozování autoškoly tyto druhy výuky a výcviku

1. základní výuku a výcvik,

2. sdruženou výuku a výcvik,

3. rozšiřující výuku a výcvik,

4. výuku a výcvik podle individuálního studijního plánu.

§ 15

Základní výuka a výcvik

(1) Základní výukou a výcvikem je příprava žadatele na získání řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění, jejichž rozsahstanoví zvláštní právní předpis²⁾.Žadatel může získat základní výukou a výcvikem řidičské oprávnění na tyto skupiny nebo podskupiny řidičských oprávnění

1. skupina AM,

2. podskupina A1,

3. skupina A,

4. podskupina B1,

5. skupina B,

6. skupina T.

(2) Minimální počet hodin základní výuky a výcviku a další podrobnosti o průběhu základní výuky a výcviku stanoví prováděcí právní předpis.

§ 16

Sdružená výuka a výcvik

(1) Sdruženou výukou a výcvikem je příprava žadatele na získání řidičského oprávnění pro kombinaci skupin a podskupin řidičských oprávnění uvedených v § 15 odst. 1. Sdruženou výuku a výcvik lze provádět za předpokladu, že žadatel splní podmínky stanovené zvláštním právním předpisem²⁾ pro jednotlivé skupiny nebo podskupiny řidičských oprávnění.

(2) Provozovatel autoškoly musí zajistit, aby žadatel o řidičské oprávnění získal sdruženou výukou a výcvikem takové teoretické a praktické znalosti, jako by absolvoval výuku a výcvik pro každou skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění samostatně.

(3) Minimální počet hodin sdružené výuky a výcviku a další podrobnosti o průběhu sdružené výuky a výcviku stanoví prováděcí právní předpis.

§ 17

Rozšiřující výuka a výcvik

(1) Rozšiřující výuka a výcvik je příprava žadatele na rozšíření již získaného řidičského oprávnění o další skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění. Rozšiřující výuku a výcvik nelze poskytnout žadateli, který získal řidičské oprávnění výlučně pro skupinu AM nebo skupinu T a žádá o získání řidičského oprávnění pro další skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění.

(2) Minimální počet hodin rozšiřující výuky a výcviku a další podrobnosti o průběhu rozšiřující výuky a výcviku stanoví prováděcí právní předpis.

§ 18

Výuka a výcvik podle individuálního studijního plánu

(1) Výuka a výcvik podle individuálního studijního plánu je příprava jednoho žadatele nebo skupiny žadatelů, nejvýše však pěti žadatelů, na získání řidičského oprávnění pro všechny skupiny a podskupiny řidičských oprávnění s výjimkou skupin C, C+E, D, D+E a podskupin C1, C1+E, D1, D1+E.

(2) Teoretickou přípravu si žadatelé o řidičská oprávnění osvojí samostatným studiem a povinnými konzultacemiv rozsahu stanoveném učební osnovou.

(3) Minimální rozsah výcviku a minimální počet konzultací pro výuku stanoví prováděcí právní předpis.

§ 19

Učební osnova výuky a výcviku žadatelů o řidičská oprávnění

(1) Předmětem výuky a výcviku žadatelů o řidičská oprávnění je získání potřebných teoretických a praktických znalostí, dovedností a návyků k řízení motorových vozidel v provozu na pozemních komunikacích.

(2) Výuka obsahuje

1. výuku předpisů o provozu vozidel,

2. výuku o ovládání a údržbě vozidla,

3. výuku teorie řízení a zásad bezpečné jízdy,

4. výuku zdravotnické přípravy.

5. Výcvik obsahuje

6. výcvik v řízení vozidla,

7. výcvik praktické údržby vozidla,

c) praktický výcvik zdravotnické přípravy.

4. Obsah a rozsah výuky a výcviku je rozdělen podle druhu výuky a výcviku a podle jednotlivých skupin nebo podskupin řidičských oprávnění, k jejichž získání se výuka a výcvik provádí.

5. Obsah a rozsah jednotlivých druhů výuky a výcviku k získání řidičských oprávnění stanoví prováděcí právní předpis.

Hlava druhá

Oprávnění k provádění výuky a výcviku

§ 20

1. Vyučovat jednotlivé předměty, s výjimkou předmětu zdravotnické přípravy, mohou osoby, které jsou držiteli profesního osvědčení. O vydání profesního osvědčení rozhoduje Ministerstvo dopravy a spojů (dále jen “ministerstvo”). Ministerstvo vydá profesní osvědčení nejdéle na dobu dvou let. V profesním osvědčení uvede ministerstvo předměty, které je učitel oprávněn vyučovat. Ministerstvo vede evidenci o vydaných profesních osvědčeních v rozsahu údajů v něm uváděných.Vzor profesního osvědčení stanoví prováděcí právní předpis.

2. Vyučovat teorii může osoba, která

3. má ukončené úplné střední vzdělání, nebo jde-li o učitele výcviku v řízení vozidla nebo výuky praktické údržby vozidla, ukončené střední vzdělání strojního nebo dopravního oboru,

4. je spolehlivá k řízení motorových vozidelpodle zvláštního právního předpisu²⁾ a nebyl jí v posledních třech letech vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorového vozidla,

5. dosáhla věku 24 let a

6. absolvovala základní školení aúspěšně složila zkoušku pro učitele výuky a výcviku z předmětů stanovených prováděcím předpisem.

Jde-li o výuku předpisů o provozu na pozemních komunikacích a teorii řízení a zásad bezpečné jízdy, musí mít osoba řidičské oprávnění k řízení vozidel té skupiny řidičského oprávnění, k jejímuž získání provádí výuku.

(3) Provádět výcvik může osoba, která

1. splňuje podmínky uvedené v odstavci 2 písmena a) až d),

2. má řidičské oprávnění skupiny nebo podskupiny řidičských oprávnění, k jejímuž získání provádí výcvik a

3. má v posledních pěti letech nejméně tříletou praxi v řízení vozidel příslušné skupiny řidičských oprávnění; u učitele výcviku v řízení vozidel podskupiny D1 nebo skupiny D řidičského oprávnění postačí pětiletá praxe v řízení skupiny C řidičského oprávnění v posledních osmi letech nebo v posledních pěti letech výkon činnosti učitele výuky pro motorová vozidla skupiny B nebo skupiny C řidičského oprávnění.

4. Praxi v řízení vozidel podle odstavce 3 písmeno c) prokazuje žadatel o vydání profesního osvědčení potvrzením, že řídil vozidla příslušné skupiny nebo podskupiny v souvislosti s výkonem pracovní nebo jiné činnosti. U řidičských oprávnění skupin AM, A, B nebo B+E a podskupin A1 nebo B1 podle zvláštního právního předpisu²⁾ postačí k prokázání praxe čestné prohlášení žadatele.

§ 21

1. Vyučovat zdravotnickou přípravu a provádět praktický výcvik v poskytování první pomoci jsou oprávněni

2. lékaři,

3. vyšší zdravotničtí pracovníci v oborech činnosti diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaná dětská sestra a diplomovaná porodní asistentka,

4. střední zdravotničtí pracovníci v oborech činnosti zdravotnický záchranář, všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, zdravotní sestra, ženská sestra a sestra pro intenzivní péči,

5. nižší zdravotničtí pracovníci v oboru činnosti ošetřovatel, ošetřovatelka, řidič vozidla rychlé zdravotnické pomoci a řidič vozidla rychlé lékařské pomoci,

6. učitelé odborných předmětů v oboru ošetřovatelství na středních a vyšších zdravotnických školách,

7. absolventi rekvalifikačních kursů akreditovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s názvem “člen první pomoci”, v délce minimálně 80 vyučovacích hodin,

8. instruktoři Českého červeného kříže a absolventi zdravotnické přípravy zaměřené na výuku v autoškolách, jejichž rozsah byl minimálně 80 vyučovacích hodin.

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 mohou vyučovat zdravotnickou přípravu v autoškolách jen tehdy, pokud nepřerušily aktivní činnost, pro kterou je požadovaná kvalifikace určena, po dobu delší než

1. pět let pro lékaře,

2. dva roky pro osoby uvedené v odstavci 1 písmeno b), c) a e) a

3. jeden rok pro ostatní osoby uvedené v odstavci 1.

§ 22

(1) Základní školení, zkoušky a doškolování učitelů výuky a výcviku provádí ministerstvo. Ministerstvo může organizováním základního školení a doškolování pověřit organizaci zřízenou ministerstvem. Základní školení a doškolování se provádí na náklady žadatele.

2. Před započetím samostatné učitelské činnosti musí budoucí učitel výuky a výcviku absolvovat zácvik pod vedením osoby, která je nejméně pět let učitelem se stejným nebo širším rozsahem oprávnění k provádění výuky a výcviku. Rozsah zácviku v každém vyučovacím předmětu musí být nejméně 10 vyučovacích hodin.

3. Obsah a rozsahzákladního školení, zkoušek a doškolování pro učitele výuky a výcviku, podrobnosti o skládání zkoušek a způsob jejich organizování stanoví prováděcí právní předpis.

§ 23

(1) Nejpozději tři měsíce před uplynutím doby, na kterou bylo profesní osvědčení vydáno, může učitel požádat ministerstvo o prodloužení platnosti profesního osvědčení. Platnost profesního osvědčení ministerstvo prodlouží na další dva roky za předpokladu, že absolvoval doškolenía trvají podmínky, za kterých bylo vydáno.

(2) Ministerstvo rozhodne o odnětí profesního osvědčení, jestliže jeho držitel

1. porušil opětovně nebo hrubým způsobem učební osnovy,

2. nepožádal o prodloužení platnosti profesního osvědčení nebo

3. pozbyl podmínky, za kterých bylo profesní osvědčení vydáno.

(3) Žádost o vrácení profesního osvědčení může žadatel podat nejdříve po uplynutí jednoho roku, nejpozději však do dvou let od pravomocného rozhodnutí o jeho odnětí. Před rozhodnutím o vrácení profesního osvědčení se žadatel musí podrobit přezkoušení. Pokud žadatel požádá o vrácení profesního osvědčení po uplynutí dvou let od jeho odnětí, musí úspěšně složit zkoušky v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise.

(4) Jestliže držiteli profesního osvědčení odejme okresní úřad oprávnění k řízení vozidel v důsledku ztráty zdravotní způsobilosti, může držitel profesního osvědčení požádat ministerstvo o ponechání profesního osvědčení pro výuku předpisů o provozu vozidel na pozemních komunikacích, předmětu teorie řízení a zásad bezpečné jízdy.

Hlava třetí

Způsob výuky a výcviku žadatelů o řidičská oprávnění a jejich ukončení

§ 24

(1) Provozovatel autoškoly je povinen nejméně pět dnů před zahájením výuky nebo výcviku zaslat okresnímu úřadu podle sídla nebo místa trvalého pobytu provozovatele autoškoly seznam žadatelů o řidičská oprávnění zařazených do výuky a výcviku. V seznamu uvede jméno a příjmení žadatele, jeho rodné číslo, adresu pobytu a číslo řidičského průkazu, pokud jej vlastní. Výuka a výcvik je zahájena absolvováním první vyučovací hodiny.

(2) Je-li část výuky žadatele o získání řidičského oprávnění v autoškole součástí učebních osnov školy, kde se žadatel připravuje na výkon povolání, neprovádí se výuka v rozsahu, v němž se příslušné látce vyučuje ve škole v odborném předmětu.

§ 25

(1) Výcvik musí plynule navazovat na teoretickou přípravu.

2. Část výcviku v řízení vozidla může provozovatel autoškoly nahradit výcvikem na trenažéru.

3. Rozsah výcviku na trenažéru,podle odstavce 2 a rozdělení trenažérů do jednotlivých skupin stanoví v závislosti na technickém provedení a stupni vývoje trenažéru prováděcí právní předpis.

§ 26

(1) Provozovatel autoškoly je povinen před zahájením výcviku v řízení vozidla zajistit, aby žadatel o řidičské oprávnění byl seznámen se zásadami ovládání vozidla a teorií řízení a zásadami bezpečné jízdy výcvikového vozidla. Výcvik v řízení vozidla v provozu na pozemních komunikacích je provozovatel autoškoly oprávněn zahájit za předpokladu, že si žadatel o řidičské oprávnění osvojil základní znalosti pravidel provozu na pozemních komunikacích.

2. Provozovatel autoškoly je dále povinen zajistit, aby

3. vyučovací hodina výuky nebo výcviku trvala 45 minut,

4. výcvik v řízení vozidla netrval déle než dvě vyučovací hodiny denně,

5. při výcviku v řízení vozidla nebyla ve vozidle přítomna jiná osoba, než učitel výcviku, žadatel o řidičské oprávnění, který se podrobuje výcviku pro získání příslušné skupiny nebo podskupiny řidičských oprávnění, držitel profesního osvědčení v době přípravy na samostatný výkon učitele výuky a výcviku nebo osoba, která provádí kontrolu výcviku.

(3) Při zahájení výuky a výcviku je provozovatel autoškoly povinen vydat žadateli o řidičské oprávnění průkaz žadatele a průběžně v něm provádět záznamy o jeho účasti na praktickém výcviku. Žadatel o získání řidičského oprávnění musí mít při praktickém výcviku průkaz žadatele vždy u sebe.

(4) O průběhu výuky a výcviku žadatele o řidičské oprávnění a jeho účasti na hodinách výuky a výcviku musí provozovatel autoškoly vést průkaznou evidenci. Tato evidence může být vedena i v elektronické podobě.

(5) Podrobnosti o způsobu vedení evidence výuky a výcviku a o vedení záznamů v průkazu žadatele stanoví prováděcí právní předpis.

§ 27

Před ukončením výcviku v řízení vozidla musí být nejméně jedna vyučovací hodina věnována nácviku správného jednání v jednotlivých rizikových situacích (například intenzivní brždění, objíždění překážky nebo náhlá změna směru jízdy spojená s ovládáním ostatních ovládacích prvků vozidla). Tato část výcviku se provádí na autocvičišti nebo cvičné ploše vždy za přítomnosti učitele výcviku ve vozidle.

§ 28

1. Při výcviku v řízení vozidla na autocvičišti nebo cvičné ploše musí provozovatel autoškoly zajistit,

2. aby na sedadle výcvikového vozidla, které jepovinně vybaveno bezpečnostními pásy, byl s výjimkou nácviku couvání žadatel o řidičské oprávnění těmito pásy připoután a

3. aby ve vozidle byl pouze jeden žadatel o získání řidičského oprávnění.

(2) Na autocvičišti vybaveném radiopovelovým zařízením, které umožňuje učiteli výcviku ze stanoviště mimo vozidlo dávat žadatelům o řidičské oprávnění ve vozidlech akustické povely a zastavit vozidlo, může učitel výcviku z tohoto stanoviště řídit výcvik nejvýše tří vozidel najednou. Jestliže radiopovelové zařízení umožňuje učiteli výcviku dávat pouze akustické pokyny bez možnosti zastavit vozidlo, může ze stanoviště mimo vozidlo řídit nejvýše dvě výcviková vozidla najednou. V takovémto případě nemusí být motocykl vybaven druhým řízením a dvojím ovládáním provozní brzdy a spojky. Radiopovelové zařízení může být použito pouze na autocvičišti.

§ 29

Výuku a výcvik žadatele o řidičské oprávnění může provozovatel autoškoly ukončit za předpokladu, že žadatel o řidičské oprávnění absolvoval minimální počet hodin výuky a výcviku stanovený učební osnovou pro příslušnou skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění, popřípadě vyšší počet hodin dohodnutých mezi žadatelem o řidičské oprávnění a provozovatelem autoškoly.

§ 30

(1) Žadatel o řidičské oprávnění, který má ukončené odborné vzdělání strojního nebo dopravního nebo autoopravárenského oboru nebo oboru zemědělské a lesnické mechanizace na střední nebo vysoké škole, se nemusí účastnit výcviku v praktické údržbě vozidel.

(2) Zdravotnické přípravy se nemusí účastnit osoby uvedené v § 21.

(3) V případech uvedených v odstavci 1 a 2 provede o této skutečnosti učitel výcviku určený provozovatelem autoškoly záznam do třídní knihy a do průkazu žadatele. Doklad o splnění podmínek podle odstavce 1 a 2 je povinen předložit žadatel o řidičské oprávnění. Postačujícím dokladem je vysvědčení o absolvování příslušné školy.

ČÁST ČTVRTÁ

ZKOUŠKY ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI ŽADATELŮ O ŘIDIČSKÁ OPRÁVNĚNÍ

§ 31

(1) Žadatel o řidičské oprávnění se po ukončení výuky a výcviku v autoškole podrobí zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla.

(2) Provozovatel autoškoly je povinen nejpozději do 14 dnů ode dne ukončení výuky a výcviku písemně přihlásit žadatele o řidičské oprávnění u okresního úřadu ke zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla pro získání řidičského oprávnění, pro které žadatel absolvoval u provozovatele autoškoly výuku a výcvik. Příslušným je okresní úřad určený podle místa sídla nebo trvalého pobytu provozovatele autoškoly.

(3) Příslušný okresní úřad neprodleně písemně sdělí žadateli o řidičské oprávnění prostřednictvím provozovatele autoškoly, která žadatele ke zkoušce přihlásila, místo, datum a čas konání zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla. Okresní úřad zařadí žadatele k závěrečné zkoušce nejpozději do 30 dnů po obdržení žádosti provozovatele autoškoly o přihlášení ke zkoušce.

§ 32

(1) Zkoušky žadatelů o řidičská oprávnění provádí zkušební komisař stanovený příslušným okresním úřadem.

2. Zkušebním komisařem může být pouze osoba, která je

3. zaměstnancem okresního úřadu nebo zaměstnancem ministerstva a držitelem platného průkazu zkušebního komisaře nebo

b) vojenským zkušebním komisařem⁴⁾,

(3) Provádění činnosti zkušebního komisaře je neslučitelné s podnikáním nebo jiným druhem výdělečné činnosti v oblasti provozování autoškol.

Průkaz zkušebního komisaře

§ 33

(1) O vydání průkazu zkušebního komisaře rozhoduje ministerstvo. Ministerstvo vydá průkaz zkušebního komisaře na základě písemné žádosti, prokáže-li žadatel, že

1. je starší 25 let,

2. má ukončeno úplné střední vzdělání,

3. je po dobu nejméně pěti let držitelem řidičského oprávnění skupiny nebo podskupiny, k jejímuž získání bude žadatele o získání řidičského oprávnění zkoušet,

4. absolvoval základní školení pro zkušební komisaře a složil zkoušku v rozsahu stanoveném v prováděcím právním předpise.

(2) Základní školení žadatelů o vydání průkazu zkušebního komisaře a zkoušky provádí ministerstvo. Ministerstvo může organizováním základního školení a zkoušek pověřit organizaci zřízenou ministerstvem.

(3) Učební osnovu základního školení, rozsah zkoušky a způsob jejich organizování stanoví prováděcí právní předpis.

§ 34

1. Průkaz zkušebního komisaře lze vydat na tři roky.

2. Průkaz zkušebního komisaře musí obsahovat jméno, příjmení a rodné číslo držitele, rozsah oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, přidělené osobní číslo zkušebního komisaře a číslo přiděleného razítka, sérii a číslo průkazu, datum vydání (prodloužení) a dobu jeho platnosti.

(3) Ministerstvo vede evidenci o vydaných průkazech zkušebního komisaře v rozsahu údajů uváděných v průkazu. Součástí evidence je údaj o zaměstnání, popřípadě příslušnosti k Vojenské policii.

(4) Vzor průkazu zkušebního komisaře stanoví prováděcí právní předpis.

§ 35

1. Ministerstvo prodlouží platnost průkazu zkušebního komisaře na základě písemné žádosti držitele o další tři roky, prokáže-li žadatel, že absolvoval zdokonalovací školení zkušebních komisařů a přezkoušení v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.

------------

4) § 37 odst. 7 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.

2. Zdokonalovací školení zkušebních komisařů a jejich přezkoušení provádí ministerstvo. Ministerstvo může organizováním zdokonalovacího školení a přezkoušení zkušebních komisařů pověřit organizaci zřízenou ministerstvem.

(3) Pokud se zkušební komisař nezúčastní zdokonalovacího školení a přezkoušení po dobu delší než jeden rok od ukončení platnosti průkazu zkušebního komisaře, musí opětovně absolvovat základní školení pro zkušební komisaře a složit zkoušku.

(4) Učební osnovu zdokonalovacího školení zkušebních komisařů, rozsah přezkoušení a způsob jeho organizování stanoví prováděcí právní předpis.

§ 36

(1) Ministerstvo odejme držiteli průkaz zkušebního komisaře, jestliže zkušební komisař opakovaným nebo hrubým způsobem porušil povinnosti zkušebního komisaře stanovené tímto zákonem. V případě, že dojde k odnětí průkazu zkušebního komisaře vojenskému zkušebnímu komisaři, oznámí tuto skutečnost ministerstvo Vojenské policii.

(2) Žádost o opětovné vydání průkazu zkušebního komisaře může žadatel podat nejdříve za tři roky po odnětí průkazu zkušebního komisaře.

Základní ustanovení o zkouškách z odborné způsobilosti

§ 37

(1) Zkoušky z odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění, mimo zkoušky z praktické jízdy, se provádí v prostorách příslušného okresního úřadu.

(2) Provozovatel autoškoly, který zajišťoval výuku a výcvik žadatele, poskytne příslušnému okresnímu úřadu pro účely zkoušky na své náklady výcvikové vozidlo.

(3) Ke zkoušce doprovází žadatele o řidičské oprávnění učitel výcviku, který zpravidla prováděl výcvik v řízení vozidla.

(4) Rozsah zkoušek z odborné způsobilosti pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění stanoví prováděcí právní předpis.

§ 38

(1) Žadatel o řidičské oprávnění se musí podrobit zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, která se skládá ze zkoušky

1. z předpisů o provozu na pozemních komunikacích,

2. ze znalostí ovládání a údržby vozidla,

3. z praktické jízdy s výcvikovým vozidlem.

(2) Výsledek každé zkoušky se hodnotí stupněm “prospěl” nebo “neprospěl”. Jestliže žadatel o řidičské oprávnění neprospěl v některé zkoušce, může zkoušku opakovat. Každá opakovaná zkouška může být provedena nejdříve za pět pracovních dní ode dne konání neúspěšné zkoušky.

(3) Zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel jsou zahájeny testem z předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Je-li žadatel o řidičské oprávnění u této zkoušky hodnocen stupněm “neprospěl”, nesmí pokračovat v dalších zkouškách, a to až do doby, kdy bude hodnocen stupněm “prospěl”.

4. Výsledek zkoušek zapíše zkušební komisař do žádosti o  řidičské oprávnění a do protokolu o zkouškách. Každý zápis musí být potvrzen podpisem zkušebního komisaře a jeho razítkem. Po absolvování zkoušek opatří okresní úřad žádost o řidičské oprávnění razítkem okresního úřadu.

5. Neuspěl-li žadatel o řidičské oprávnění při zkouškách do doby 6 měsíců ode dne zahájení zkoušky, musí se podrobit v autoškole nové výuce a výcviku v plném rozsahu.

§ 39

Zkouška z předpisů o provozu na pozemních komunikacích

(1) Zkouška z předpisů o provozu na pozemních komunikacích se provádí písemně testem nebo pomocí výpočetní techniky. Test obsahuje otázky z pravidel provozu na pozemních komunikacích, z předpisu o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a dále z předpisů souvisejících s provozem na pozemních komunikacích, které jsou součástí výuky podle učebních osnov. Zkouška prováděná pomocí výpočetní techniky je sestavována náhodným výběrem jednotlivých zkušebních otázek. Znění všech zkušebních otázek z předpisů o provozu na pozemních komunikacích vydává ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(2) Na vykonání zkoušky je stanovena maximální doba 30 minut. Žadateli o řidičské oprávnění, který doloží lékařským vyšetřením, že trpí poruchou dyslexie nebo dysgrafie, prodlouží zkušební komisař podle potřeby předepsanou dobu až na dvojnásobek.

(3) Počet otázek v testu, jejich bodové hodnocení, složení testu podle bodového hodnocení a minimální počet bodů nutných k získání jednotlivých skupin a podskupin řidičského oprávnění stanoví prováděcí právní předpis.

§ 40

Zkouška ze znalosti ovládání a údržby vozidla

1. Zkouška ze znalosti ovládání a údržby vozidla se provádí ústně. Žadatel o řidičské oprávnění musí při zkoušce prokázat znalosti v oblastech, které stanoví prováděcí právní předpis.

2. Jestliže žadatel o řidičské oprávnění je osobou sluchově postiženou, provede se zkouška za přítomnosti tlumočníka ve znakové řeči. Tlumočníka si zajistí žadatel o řidičské oprávnění podle zvláštního právního předpisu⁵⁾ na své náklady.

------------

5) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů.

Zkouška z praktické jízdy

§ 41

1. Žadatel o řidičské oprávnění musí při zkoušce z praktické jízdy prokázat znalosti, dovednosti a chování včetně specifických požadavků pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění. Zkouška z praktické jízdy je rozdělena do dvou částí. Žadatel o řidičské oprávnění, který při zkoušce neprokáže základní znalosti u každé z dvou částí, je hodnocen stupněm “neprospěl”.

2. V první části zkoušky žadatel o řidičské oprávnění prokazuje zejména

3. základní znalosti a dovednosti úkonů přípravy vozidla před jeho použitím,

4. rozjíždění s různým stupněm obtížnosti,

5. zastavování při brždění provozní brzdou a pomocí parkovací brzdy,

6. zastavení vozidla,

7. couvání a otáčení při couvání,

8. zajíždění do omezeného prostoru a vyjíždění z něj,

9. podélné, šikmé a kolmé zaparkování vozidla,

10. zastavení a rozjíždění ve stoupání,

11. řízení vozidla při malé rychlosti nejvýše do 30 km.h^-1.

(3) Ve druhé části zkoušky žadatel o řidičské oprávnění prokazuje zejména znalosti

1. v bezpečném řízení vozidla s různou intenzitou provozu na pozemních komunikacích,

2. řízení vozidla na různých druzích pozemních komunikací,

3. řízení vozidla na křižovatce, která je řízena světelnou signalizací,

4. řízení vozidla na úseku, kde je provoz městské hromadné dopravy a kde je dostatečný pohyb chodců s vyznačenými přechody pro chodce,

5. řízení vozidla mimo obec a v případě velkých měst alespoň na vícepruhové komunikaci, kde je dovolena rychlost vyšší než 50 km.h^-1,

6. ovládání vozidla ve vyšších rychlostech a při různých manévrovacích situacích,

7. rychlého a bezpečného rozhodování v dopravní situaci při řízení vozidla,

8. správné reakce na vzniklou dopravní situaci.

(4) Výčet jednotlivých znalostí, dovedností a chování a podrobnosti o požadavcích na zkoušku stanoví prováděcí právní předpis.

§ 42

(1) Zkouška z praktické jízdy musí trvat v první části nejméně 10 minut a v druhé části nejméně 30 minut pro řidičská oprávnění skupiny AM, A, B, B+E a T a podskupiny řidičských oprávnění A1 a B1 a nejméně 50 minut pro ostatní skupiny a podskupiny řidičských oprávnění.

(2) Při každé dopravní situaci v rámci zkoušky musí žadatel o řidičské oprávnění prokázat bezpečné ovládání vozidla. Chyby v řízení nebo nebezpečné vedení bezprostředně snižující bezpečnost výcvikového vozidla, jeho osádky nebo jiných účastníků provozu vozidel na pozemních komunikacích se hodnotí stupněm “neprospěl” bez ohledu na to, zda zkušební komisař nebo učitel výcviku zasáhnou (verbálně nebo přímo) do ovládacích prvků vozidla.

(3) Zkoušky se účastní učitel výcviku autoškoly, která žadatele přihlásila ke zkoušce. Učitel výcviku sedí ve vozidle na sedadle pro učitele výcviku. U zkoušky k získání řidičského oprávnění skupiny AM a A nebo podskupiny A1 se učitel výcviku přímého výkonu zkoušky neúčastní.

(4) Pokud je zkouška prováděna na vozidle, které je konstrukčně přizpůsobené osobě tělesně postižené nebo na vozidle, které je vybavené automatickou převodovkou, zapíše zkušební komisař tuto skutečnost do žádosti o řidičské oprávnění. Tento zápis pak slouží jako podklad pro omezení řidičského oprávnění podle zvláštního právního předpisu²⁾.

§ 43

Rozsah zkoušek z odborné způsobilosti k řízení

motorových vozidel při sdruženém výcviku

1. Zkouška z předpisu o provozu na pozemních komunikacích se provádí jedním testem.

2. Při zkoušce z předmětu ovládání a údržba vozidla se sčítají otázky stanovené pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičského oprávnění.

3. Zkouška z praktické jízdy se provádí na všech druzích vozidel stanovených pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičského oprávnění v plném rozsahu.

§ 44

Přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel

(1) Přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu²⁾ se provádí zkouškou podle zákona, a to v rozsahu stanoveném pro získání řidičského oprávnění příslušné skupiny nebo podskupiny. Náklady zkoušky hradí žadatel.

(2) Jestliže řidič při přezkoušení z odborné způsobilosti neprospěl, může zkoušku opakovat pouze jednou. Opakovaná zkouška může být provedena nejdříve za pět pracovních dnů. Neuspěje-li řidič při opakované zkoušce, musí se podrobit nové výuce nebo výcviku z předmětu, ve kterém neprospěl. Pokud neprospěje při první zkoušce ze všech předmětů, nemá právo na opakování zkoušky a musí se podrobit nové výuce a výcviku v plném rozsahu.

(3) Opakovací dílčí zkoušky i zkoušky po ukončení nové výuky nebo výcviku z některého předmětu je řidič povinen složit ve lhůtě šest měsíců ode dne konání první zkoušky při přezkoušení z odborné způsobilosti; jinak se musí podrobit nové výuce a výcviku v plném rozsahu.

ČÁST PÁTÁ

ZDOKONALOVÁNÍ ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI ŘIDIČŮ

§ 45

Odborná způsobilost řidičů

Odborná způsobilost řidičů se zdokonaluje školením zaměřeným na znalost právních předpisů na úseku dopravy, zejména pravidel provozu na pozemních komunikacích, teorie řízení a zásad bezpečné jízdy, ochrany životního prostředí před škodlivými důsledky provozu vozidel na pozemních komunikacích, zdravotnické přípravy, ovládání a údržby vozidla, přepravy nebezpečných látek a věcí, dodržování povinností osádek vozidel v nákladní přepravě a na další otázky, jejichž znalost ovlivňuje chování řidiče v provozu na pozemních komunikacích. Školení je ukončeno přezkoušením.

§ 46

Zdokonalovací školení řidičů provádí provozovatel autoškoly, který byl pro tuto činnost pověřen ministerstvem. Ministerstvo pověří prováděním zdokonalování odborné způsobilosti řidičů provozovatele autoškoly, který splňuje svým technickým vybavením a počtem učitelů výuky a výcviku potřeby a požadavky pro zdokonalovací školení. Pověření ministerstva nesmí překročit rozsah vydaného povolení k provozování autoškoly.

§ 47

1. Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení je povinna se zúčastnit

2. osoba, která řídí motorové vozidlo v pracovně právním vztahu a u níž je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě a která řídí jakýkoliv druh motorového vozidla,

3. osoba, která řídí motorové vozidlo vybavené zvláštním výstražným zařízením se zvláštním světelným zařízením modré barvy, vozidlo taxislužby⁶⁾, vozidlo pro přepravu cestujících (autobus), pokud není osobou uvedenou v písmenu a),

4. osoba, která používá vlastní motorové vozidlo nebo motorové vozidlo zaměstnavatele s jeho souhlasem k plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním; nebo osoba, u které je řízení motorového vozidla předmětem činnosti vykonávané na základě oprávnění k podnikání, pokud nejde o osobu uvedenou v písmenu b),

5. osoba uvedená v písmenech a) až c), pokud vyjíždí jako řidič s motorovým vozidlem do zahraničí.

(2) Zaměstnavatel je povinen umožnit řidiči uvedenému v odstavci 1 účastnit se zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení. Náklady na zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení hradí žadatel.

(3) Povinný rozsah zdokonalování odborné způsobilosti řidičůuvedený v odstavci 1 a povinný rozsah přezkoušení pro řidiče uvedené v odstavci 1 stanoví prováděcí právní předpis.

§ 48

1. Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů je prováděno formou kursů.

(2) Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů organizuje pověřený provozovatel autoškoly veřejným vyhlašováním termínu v jednotlivých místech provádějících zdokonalování odborné způsobilosti řidičů s uvedením, pro jaké skupiny řidičů je zdokonalování odborné způsobilosti řidičů určeno. Veřejným vyhlášením pro účely splnění této podmínky se rozumí umístění oznámení na veřejně přístupném místě provozovny provozovatele autoškoly.

------------

6) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve  znění zákona č. 38/1995 Sb. a zákona č. 304/1997 Sb.

§ 49

1. Přezkušování řidičů provádí zkušební komisař pro tu skupinu řidičských oprávnění, pro kterou je držitelem průkazu zkušebního komisaře. Ministerstvo může pověřit prováděním přezkušování řidičů držitele platného profesního osvědčení, který v posledních deseti letech byl učitelem v autoškole nejméně pět let. Ministerstvo vydá pověření na základě písemné žádosti učitele doložené splněním podmínek a písemným souhlasem provozovatele autoškoly, u kterého je v pracovně právním vztahu.

2. Jestliže řidič, který se zúčastnil zdokonalování odborné způsobilosti řidičů neprospěl u přezkoušení, může se podrobit opakovanému přezkoušení. Opakované přezkoušení může být provedeno nejdříve za pět pracovních dnů, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne konání prvního přezkoušení.

(3) Náležitosti žádosti a vzor pověření k provádění přezkoušení stanoví prováděcí právní předpis.

§ 50

1. Řidičům uvedeným v § 47 odst. 1, kteří úspěšně absolvovali zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení, vydá okresní úřad osvědčení profesní způsobilosti řidiče, do kterého zapíše druh zdokonalování odborné způsobilosti řidiče.

(2) V osvědčení profesní způsobilosti řidiče se uvedou údaje o jeho držiteli, číslo řidičského průkazu, rozsah řidičského oprávnění, datum vydání osvědčení profesní způsobilosti nebo potvrzení a datum absolvování zdokonalování odborné způsobilosti řidiče.

(3) Jestliže dojde k poškození, zničení nebo ztrátě osvědčení profesní způsobilosti řidiče, požádá jeho držitel o vystavení druhopisu příslušný okresní úřad, který osvědčení vydal.

(4) Vzor osvědčení profesní způsobilosti řidiče stanoví prováděcí právní předpis.

§ 51

1. Pověřený provozovatel autoškoly je povinen pro účely vedení registru řidičů²⁾ po ukončení každého kursu zdokonalování odborné způsobilosti řidičů zaslat do pěti dnů okresnímu úřadu seznam účastníků kursu zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, ve kterém uvede druh provedeného školení a výsledky přezkoušení.

2. Vzor seznamu účastníků zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a náležitosti zápisu do seznamu stanoví prováděcí právní předpis.

3. Bezpečnostní informační služba nepředkládá seznam účastníků zdokonalovacího školení, předkládá pouze jejich počet.

ČÁST ŠESTÁ

STÁTNÍ SPRÁVA A STÁTNÍ DOZOR

§ 52

(1) Státní správu ve věcech získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel podle tohoto zákona a v rozsahu jím vymezeném vykonává okresní úřad a ministerstvo.

(2) Okresní úřad podle tohoto zákona

1. rozhoduje o vydání povolení k provozování autoškoly, o jeho změně a o jeho odnětí,

2. schvaluje výcvikové vozidlo pro jeho použití k výcviku v autoškole a změny jeho užívání,

3. zařazuje žadatele o řidičské oprávnění k závěrečným zkouškám,

4. vydává osvědčení profesní způsobilosti řidiče.

5. Ministerstvo podle tohoto zákona

6. rozhoduje o udělení profesního osvědčení a o jeho odnětí,

7. provádí základní školení, zkoušky a doškolování učitelů výuky a výcviku,

8. rozhoduje o vydání průkazu zkušebního komisaře, o jeho prodloužení a o jeho odnětí,

9. provádí základní školení a provádí zkoušky zkušebních komisařů,

10. provádí zdokonalovací školení zkušebních komisařů a přezkušuje zkušební komisaře,

11. pověřuje provozovatele autoškol prováděním zdokonalování odborné způsobilosti řidičů,

12. je odvolacím úřadem ve správním řízení proti rozhodnutím okresního úřadu vydaným podle tohoto zákona.

§ 53

Státní dozor

1. Státní dozor ve věcech získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel vykonávají v rozsahu své působnosti pověření zaměstnanci (dále jen “pověřená osoba”) okresního úřadu. Vrchní státní dozor ve věcech získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel vykonávají v rozsahu své působnosti pověřené osoby ministerstva.

2. Při výkonu vrchního státního dozoru pověřené osoby vykonávají činnosti náležející státnímu dozoru a dále dozírají nad výkonem státního dozoru ve věcech získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel vykonávaným okresním úřadem.

3. Pověřená osoba dozírá, zda osoby, jimž ukládá tento zákon a prováděcí právní předpisy povinnosti ve věcech získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen “povinná osoba”), plní uložené povinnosti a zda dodržují podmínky stanovené v rozhodnutích vydaných příslušnými správními úřady. Povinná osoba musí pověřené osobě výkon uvedených oprávnění umožnit.

§ 54

Zjistí-li pověřená osoba při výkonu státního dozoru a vrchního státního dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků uloží způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin. Ostatní práva a povinnosti pověřených osob při výkonu státního dozoru a vrchního státního dozoru jsou stanoveny zvláštním právním předpisem⁷⁾.

------------

7) § 2 písm. d) a § 8 až § 20 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 148/1998 Sb.

Pokuty

§ 55

Ministerstvo nebo okresní úřad v rozsahu své působnosti uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické nebo fyzické osobě, která

1. provozuje autoškolu bez povolení k provozování,

2. provádí výuku a výcvik osobami, které nejsou držiteli platného profesního osvědčení,

3. provádí výcvik neschváleným výcvikovým vozidlem,

4. připravuje jako žadatele o řidičské oprávnění osobu, která nesplňuje podmínky stanovené v § 13 odst. 1,

5. poruší způsob výuky a výcviku stanovený tímto zákonem.

§ 56

Ministerstvo nebo okresní úřad v rozsahu své působnosti uloží pokutu až do výše 200 000 Kč právnické nebo fyzické osobě, která

1. písemně nepřihlásí žadatele k získání řidičského oprávnění ke zkoušce,

2. nepředá příslušnému okresnímu úřadu seznamy žadatelů k získání řidičského oprávnění,

3. nepředá příslušnému okresnímu úřadu seznamy účastníků kursu zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a výsledky přezkoušení,

4. nenahlásí změny údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o vydání povolení k provozování autoškoly.

§ 57

(1) Pokutu lze uložit do dvou let ode dne, kdy se ministerstvo nebo okresní úřad podle rozsahu své působnosti o protiprávním jednání dozvěděly, nejpozději však do pěti let od doby, kdy k němu došlo nebo do pěti let od doby, kdy neoprávněná činnost ještě trvala.

(2) Ministerstvo nebo okresní úřad pokutu rovněž vybere. Na vymáhání pokut se vztahují předpisy o správě daní a poplatků⁸⁾.

3. Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

4. Pokuty uložené a vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.

------------

8) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 168/1998 Sb. a zákona č. 91/1998 Sb.

ČÁST SEDMÁ

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 58

Společná ustanovení

V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení⁹⁾.

Přechodná ustanovení

§ 59

(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Pokuty podle tohoto zákona lze uložit pouze za protiprávní jednání, k němuž došlo po nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Provozovatel autoškoly, který provozuje autoškolu na základě živnostenského oprávnění vydaného před účinností tohoto zákona, je povinen požádat do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona okresní úřad o vydání povolení k provozování autoškoly. Do doby rozhodnutí okresního úřadu se provozovatel autoškoly považuje za provozovatele, kterému bylo vydáno povolení podle tohoto zákona. Nepožádá-li provozovatel autoškoly ve stanovené lhůtě o vydání povolení k provozování autoškoly, dosavadní povolení provozovat autoškolu zaniká.

4. Držitel průkazu zkušebního komisaře vydaného před účinností tohoto zákona je povinen požádat ministerstvo do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona o vydání průkazu zkušebního komisaře. Do doby rozhodnutí ministerstva se držitel průkazu zkušebního komisaře považuje za držitele průkazu zkušebního komisaře vydaného podle tohoto zákona. Nepožádá-li držitel průkazu zkušebního komisaře ve stanovené lhůtě o vydání nového průkazu, dosavadní platnost průkazu zaniká.

5. Držitel osvědčení pro učitele výcviku vydaného před účinností tohoto zákona je povinen požádat ministerstvo do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona o vydání profesního osvědčení. Do doby rozhodnutí ministerstva se držitel osvědčení pro učitele výcviku považuje za držitele profesního osvědčení vydaného podle tohoto zákona. Nepožádá-li držitel osvědčení pro učitele výcviku ve stanovené lhůtě o vydání profesního osvědčení, dosavadní platnost osvědčení zaniká.

6. Provozovatel autoškoly, který používá k výcviku výcvikové vozidlo, od jehož uvedení do provozu uplynula doba delší než stanovuje tento zákon, může použít toto vozidlo pro výcvik nejdéle po dobu 18 měsíců od účinnosti tohoto zákona.

7. Provozovatel autoškoly je povinen označit výcviková vozidla podle tohoto zákona do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona.

(8) Okresní úřad zajistí, aby používání písemných testů při zkoušce odborné způsobilosti k získání řidičského oprávnění bylo nahrazeno testy prováděnými výpočetní technikou do tří let od účinnosti tohoto zákona.

------------

9) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

§ 60

Práva a povinnosti z pracovně právních vztahů zaměstnanců Ministerstva vnitra a Policie České republiky, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávají činnosti v oblastech upravených tímto zákonem, přecházejí z Ministerstva vnitra a Policie České republiky na ministerstvo a okresní úřady.

§ 61

Ministerstvo vnitra a Policie České republiky, které zabezpečovaly činnosti v oblastech upravených tímto zákonem, jsou povinny předat protokolárně spisy, evidence a registry, technické zabezpečení a pomocný materiál vztahující se k problematice upravené tímto zákonem ministerstvu a okresním úřadům nejpozději ke dni účinnosti tohoto zákona.

§ 62

Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 8 odst. 2, § 9 odst. 2, § 10 odst. 4, § 11 odst. 2, § 13 odst. 3, § 15 odst. 2, § 16 odst. 3, § 17 odst. 2, § 18 odst. 3, § 19 odst. 5, § 20 odst. 1 a odst. 2 písm. d), § 22 odst. 3, § 23 odst. 3, § 25 odst. 3, § 26 odst. 5, § 33 odst. 3, § 34 odst. 4, § 35 odst. 4, § 37 odst. 4, § 39 odst. 3, § 40 odst. 1, § 41 odst. 4, § 47 odst. 3, § 49 odst. 3, § 50 odst. 4 a § 51 odst. 2.

ČÁST OSMÁ

§ 63

Změna zákona o živnostenském podnikání

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona České národní rady č. 591/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., a zákona č. 167/1998 Sb., se mění takto:

1. V § 3 odst. 3 písm. z) se tečka na konci věty nahrazuje čárkou a připojuje se písmeno aa), které včetně poznámky 23h) zní:

“aa) provozování autoškoly^23h).

------------

23h) Zákon č. ..../2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů.”.

2. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI se ve skupině 214: Ostatní vypouští obor “Vyučování řízení motorových vozidel”.

ČÁST DEVÁTÁ

§ 64

Změna zákona o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích

Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 168/1999 Sb., se mění takto:

1. V § 1 odst. 1 se ve větě prvé za slovo “vykonává” vkládají slova “podle tohoto zákona” .

2. V § 2 odst. 1 se písmeno e) zrušuje.

   Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno e).

3. V § 2 se odstavec 2 zrušuje.

4. V § 3 písm. d) se slova “zkoušení žadatelů o řidičská oprávnění,” zrušují.

5. V § 4 se písmeno c) zrušuje.

6. V § 5 odst. 1 se písmena f), g) a h) zrušují.

   Dosavadní písmena i) až n) se označují jako f) až k).

7. V § 5 odst. 1 písm. j) se slova “a autoškol” zrušují.

8. V § 9 odst. 4 se slova “způsob provádění výuky a výcviku, rozsah potřebných odborných znalostí, způsob provádění zkoušek z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel,” zrušují.

9. § 12 se zrušuje.

ČÁST DESÁTÁ

ÚČINNOST

§ 65

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.

D Ů V O D O V Á Z P R Á V A

O b e c n á č á s t:

Současná právní úprava upravující oblast výuky a výcviku pro získání řidičských oprávnění k řízení motorových vozidel v autoškolách, autoškol a problematika dalšího zdokonalování řidičů je věcně zakotvena obecně v zákoně č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a podrobně pouze v podzákonných normách (vyhláškách). Nemalou komplikaci při uplatňování vyhlášky č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel a vyhlášky č. 174/1980 Sb., o provádění zkoušek z odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění vytvořilo přijetí nového zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Tímto zákonem, který upravuje danou problematiku nedostatečně (jde pouze o tzv. “překlenovací zákon”) došlo ke zrušení vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění ze dne 12. dubna 1956, kterým se mění vládní nařízení o provozu na silnicích a současně neprohlásil výše uvedené vyhlášky za prováděcí právní úpravu k tomuto zákonu.

Tímto nedostatkem došlo do jisté míry k paradoxní situaci, kdy byl zrušen právní předpis k jehož provedení byly výše uvedené vyhlášky přijaty a k samotnému zákonu č. 12/1997 Sb., nebyly přijaty žádné. Dalším nemalým problémem je skutečnost, že zejména vyhláška č. 55/1991 Sb., není v souladu s vyhláškou č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, zejména v oblasti podmínek udělování jednotlivých řidičských oprávnění a předepsaných druhů výuky a výcviku pro jejich udělení. Problematika upravující vlastní udělování řidičských oprávnění jednotlivých skupin je současně zařazena do připravovaného zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Účinnost obou návrhů zákonů se předpokládá ke stejnému datu.

Hlavním cílem předkládané právní úpravy je jednak vytvoření ucelené právní úpravy v předmětné oblasti, doplněné i o nový systém dalšího vzdělávání řidičů formou zákona. Dále zapracovat do nové právní úpravy všechny dosud platné Směrnice ES a v neposlední řadě zajistit, aby došlo k výraznému zkvalitnění výuky a výcviku v autoškolách. Aby bylo možné tyto cíle beze zbytku naplnit, je zejména nutné určit přesná pravidla pro vznik, provoz a zánik autoškoly, oddělit vlastní výuku a výcvik od provádění nezávislých zkoušek k získání řidičských oprávnění a stanovit přesná kritéria pro státní dozor a vrchní státní odborný dozor nad celým systémem a současně udělit pravomoci k postihu autoškol, pokud nebudou jednotlivé povinnosti dané tímto zákonem plněny.

Nově postavený systém celkového vzdělávání uchazečů o řidičská oprávnění a řidičů, kteří jsou již držiteli těchto oprávnění je koncipován tak, aby výsledkem byl řidič, který nejen zná předpisy provozu na pozemních komunikacích, ale získá jisté znalosti, dovednosti a návyky potřebné pro účast v provozu na pozemních komunikacích a ohleduplné chování v něm. V posledních letech dochází k výraznému nárůstu dopravních nehod, zejména těch, kdy řidič hrubým způsobem porušil pravidla chování daná pro provoz na pozemních komunikacích. Podle vedených statistik dopravních nehod, jejich příčin a následků se Česká republika řadí mezi státy s největším počtem těchto nehod na počet obyvatel i počet registrovaných vozidel.

Předkládaná právní úprava současně převádí kompetence v oblasti upravené zákonem z Ministerstva vnitra a Policie České republiky na  Ministerstvo dopravy a spojů, pro než byla zavedena legislativní zkratka “ministerstvo”, a okresní úřady. Problematika autoškol, jejich registrace, kontrolní činnost, problematika zkoušek uchazečů o řidičská oprávnění a zajišťování systému dalšího zdokonalování řidičů motorových vozidel je u složek Ministerstva vnitra a Policie České republiky zabezpečována ve čtyřech stupních řízení. Prvním stupněm jsou okresní dopravní inspektoráty Policie České republiky. Druhým stupněm jsou Správy Policie České republiky jednotlivých krajů, kde je zřízen krajský dopravní inspektorát. Třetím stupněm je Policejní prezídium České republiky, kde je zřízeno ředitelství služby dopravní policie a nejvyšším, čtvrtým stupněm, je Ministerstvo vnitra, kde je činnost zabezpečována zejména odborem správních činností a dále dalšími pracovišti, zejména v oblasti legislativní, výpočetní techniky a systému informatiky, vývojem a výrobou potřebných dokladů, tiskopisů a dalším logistickým zabezpečením. Tímto zákonem se navrhuje pouze dvoustupňové řízení s tím, že činnosti, které v současné době provádí krajský dopravní inspektorát Policie ČR a částečně i Policejní prezídium ČR budou do doby vzniku krajských správních úřadů ponechány na ministerstvu a poté předány na tento stupeň státní správy.

Převodem kompetencí od Ministerstva vnitra a Policie ČR na ministerstvo a okresní úřady budou současně delimitovány jak funkční místa zabezpečující tuto činnost u Ministerstva vnitra a Policie ČR, tak i rozpočtové prostředky vyčleněné na tuto činnost zákonem o státním rozpočtu České republiky. Před vlastním převodem policistů budou (podle sdělení Ministerstva vnitra) tito převedeni do civilních funkčních míst a tím může být uskutečněn převod podle zákoníku práce bez obtíží.

Vlastní převod jednotlivých pracovišť na okresní úrovni bude řešen přímo Ministerstvem vnitra z rozpočtu tohoto ministerstva a dále jednotlivými okresními úřady z jejich rozpočtu v souvislosti s převodem všech správních agend od Policie ČR na okresní úřady. Podmínky pro převod dopravně správní agendy na okresní úřady budou realizovány tak, že bude po přechodnou dobu využito stávajících prostor používaných Policií ČR tam, kde okresní úřad nemá vlastní prostory nebo nemá přiděleny finanční prostředky pro jejich novou výstavbu.

Pokud jde o kompatibilitu navrhované nové právní úpravy s právem Evropského společenství, lze konstatovat, že je plně slučitelná. Požadavek, aby výcviková vozidla odpovídala stupni technického vývoje v době výcviku a zkoušek, je zabezpečen ve stanovení maximálního stáří vozidla.

Realizace tohoto zákona nebude mít přímý dopad do státního rozpočtu. Dojde pouze k přesunutí finančních prostředků z kapitoly Ministerstva vnitra do kapitoly ministerstva a okresních úřadů, popřípadě přesun finančních prostředků v rámci ministerstva.

Z v l á š t n í č á s t:

K § 1

Vymezuje se předmět právní úpravy. Tato navrhovaná úprava je nezbytná z hlediska ústavního pořádku České republiky i z hlediska dodržování mezinárodních závazků, které pro Českou republiku vyplývají zejména z Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) a ze Směrnic ES, zejména Směrnice rady č. 91/439/EHS, o řidičských průkazech společenství a jejích následných doplňků(Směrnice rady č.94/72/EHS, č.96/72/EHS a č.97/26/EHS), a to v rámci kompatibility s právem Evropského společenství. Předmětem právní úpravy je zajištění kvalitní výuky a výcviku uchazečů o získání řidičských oprávnění, jejich zkoušky a systém dalšího vzdělávání řidičů motorových vozidel. Dále vytváří základní předpoklady pro výkon kontrolní činnosti státního dozoru a vrchního státního odborného dozoru nad výukou, výcvikem a dalším vzděláváním odborné způsobilosti řidičů. Cílem je zajištění základních znalostí, dovedností a návyků v oblasti provozu na pozemních komunikacích a tím snížení počtu dopravních nehod a jejich následků, které jsou ze statistik vedených Policií ČR a ve vztahu k západoevropským a zejména skandinávským zemím neúměrné.

K § 2

Vymezuje se pojem provozování autoškoly a stanovují se podmínky, které musí být splněny k tomu, aby okresní úřad mohl vydat povolení k provozování autoškoly. V tomto ustanovení je kladen důraz i na to, aby provozovatel autoškoly byl odborně způsobilý k této činnosti. Zavedením této podmínky se pak předpokládá odstranění nežádoucích vlivů provozovatele na ovlivňování kvality vlastní výuky a výcviku žadatelů, zapříčiněné např. ekonomickými nebo jinými vlivy pramenícími z jeho neodbornosti v dané oblasti činnosti.

K § 3

Předepisují se náležitosti, které musí obsahovat žádost o vydání povolení k provozování autoškoly a náležitosti, které musí být s podáním žádosti doloženy.

Upravuje se povinnost pro žadatele, který žádá o vydání povolení k provozování autoškoly, prokázat jeho právní vztah k autocvičišti nebo jiné cvičné ploše a k výukovým a učebním prostorám, aby bylo možné zajistit nerušený a kvalitní průběh výuky a výcviku v rozsahu předepsaném zákonem. V minulosti docházelo často k tomu, že autoškola neměla vytvořeny ani základní podmínky pro výkon své činnosti a výuka a výcvik nebyly prováděny na požadované úrovni.

K § 4

Stanovují se náležitosti, které musí obsahovat rozhodnutí o vydání povolení k provozování autoškoly vydané okresním úřadem. V případě, ža bude žádost o povolení k provozování autoškoly zamítnuta, nařizuje se okresnímu úřadu uvést v rozhodnutí důvody, pro které byla žádost zamítnuta.

K § 5

Provozovateli autoškoly se stanovuje povinnost hlásit okresnímu úřadu všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o vydání povolení k provozování autoškoly, a to nejdéle do 15 dnů od vzniku změny. Okresnímu úřadu se pak na základě písemné žádosti provozovatele autoškoly v závislosti na závažnosti provedené změny stanovuje povinnost provést opravu údajů uvedených v rozhodnutí o vydání povolení k provozování autoškoly nebo rozhodnout o změně povolení k provozování autoškoly. V minulosti docházelo mnohokráte k situacím, že autoškola uzavřela smlouvu o pronájmu učeben, autocvičišť nebo jiných cvičných ploch a smlouvy z různých důvodů přestaly záhy platit. Autoškola pak prováděla výcvik a výuku v rozporu s právní úpravou a podmínkami danými v registrační listině autoškoly.

K § 6

Upravuje se, za jakých podmínek rozhodne okresní úřad o odejmutí povolení k provozování autoškoly a současně se stanovuje doba, kdy může žadatel, jemuž bylo okresním úřadem odejmuto povolení k provozování autoškoly, o toto povolení opětovně požádat.

K § 7

Upravuje se, za jakých podmínek pozbývá platnosti vydané povolení k provozování autoškoly.

K § 8

V tomto ustanovení se vymezuje pojem “technické podmínky”. Stanovuje se, které technické podmínky musí prokázat a splňovat žadatel, aby mu mohlo být okresním úřadem vydáno povolení k provozování autoškoly. Ke stanovení a specifikaci druhů a požadovaných parametrů technických podmínek se zmocňuje prováděcí právní předpis.

K § 9 až § 12

Předmětná ustanovení definují, která vozidla mohou být provozována při výcviku a zkouškách uchazečů o řidičská oprávnění. Zohledňuje se potřeba zajištění základní bezpečnosti jak žadatele o řidičské oprávnění, tak i učitele výcviku v době praktické jízdy a při provádění zkoušky v souladu s požadavky práva zemí Evropského společenství, zejména Směrnicí rady č. 91/439/EHS.

Ustanovení dále ukládá povinnost autoškole užít pro výcvik jen vozidlo, které odpovídá schválenému provedení, na něž je určeno příslušné řidičské oprávnění. Konkrétní provedení vozidla je pak uvedeno v prováděcí vyhlášce, která definuje jednotlivé druhy vozidel v souladu s právem Evropského společenství. Tímto bude do budoucna zajištěno, že získané řidičské oprávnění bude jeho držiteli platit ve všech členských státech Evropského společenství bez jakéhokoliv omezení a nebudou vyslovovány obavy jiných států, že výcvik v České republice je jednodušší.

V souladu s právem Evropského společenství se připouští použít pro výcvik a zkoušku vozidla, které je vybaveno automatickou převodovkou. Ve zvláštním předpise, kterým je návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, je pak upravena skutečnost, že takto získané řidičské oprávnění musí být omezeno jen na provedení vozidla s tímto druhem ovládání řazení rychlostních stupňů a tato skutečnost musí být následovně zaznamenána v řidičském průkazu.

Dále je zde řešen případ žadatele o řidičské oprávnění, který z důvodů tělesného postižení potřebuje k ovládání vozidla jeho zvláštní úpravu. Zákon připouští použití výcvikového vozidla pro výcvik takové osoby. Vozidlo nemusí plnit všechny podmínky dané pro ostatní výcviková vozidla, zejména nemusí být ve vlastnictví autoškoly a jeho stáří není v tomto případě omezeno.

Stanovuje se maximální stáří vozidla, které může být užito při výcviku a zkoušce, čímž se zabezpečuje požadavek technické úrovně vozidla, které je vybaveno moderními prvky aktivní a pasivní bezpečnosti, a které je v současné době běžně používáno v běžném provozu na pozemních komunikacích. Současně se stanovuje, že výcvikové vozidlo musí být v době výcviku označeno předepsaným způsobem. Vlastní provedení označení výcvikového vozidla je zmocněno k úpravě prováděcím právním předpisem.

Ustanovení připouští používání vozidla schváleného k výcviku a zkouškám uchazečů o získání řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel i mimo vlastní výcvik. Stanovuje však podmínky, za jakých je možné toto vozidlo pro jiné jízdy užít tak, aby nedošlo k záměně s vozidly, které výcvik v řízení provádí.

Aby byla zajištěna řádná a dostačující bezpečnost osádky výcvikového vozidla a jistota, že výcvikové vozidlo má v pořádku doplňkové příslušenství pro ně předepsané, zakotvuje toto ustanovení povinnost schválení vozidla okresním úřadem jako vozidla výcvikového. Dále určuje věcnou působnost orgánu státní správy k předmětnému schválení a provedení příslušných zápisů do dokladů k vozidlu.

K § 13

Stanovením podmínek přijetí uchazeče k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění je zajištěna právní jistota, že do výuky a výcviku nebude zařazen ten žadatel, který nemůže být řidičem motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu (návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů).

Toto ustanovení povoluje zařadit do výuky a výcviku žadatele v době, kdy ještě nedovršil předepsaný věk k získání řidičského oprávnění podle zvláštního právního předpisu, ale současně stanovuje podmínky, za kterých může být takto učiněno.

Je zde též řešen případ, kdy je výuka a výcvik k získání řidičského oprávnění součástí výuky ve škole z důvodu přípravy žáka na výkon povolání, u kterého je získání řidičského oprávnění kvalifikačním předpokladem pro výkon funkce, na kterou se připravuje.

K § 14 až § 18

V těchto ustanoveních jsou definovány jednotlivé druhy výuky a výcviku, které lze v autoškolách provádět za účelem  získání požadovaného řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel. Současně se stanovují podmínky, za kterých mohou být jednotlivé druhy výcviku prováděny.

Návrh zákona zavádí oproti stávající právní úpravě nový pojem “sdružená výuka a výcvik”. Jedná se o provádění výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění pro více než jednu skupinu nebo podskupinu současně. Podle stávající právní úpravy je tato výuka a výcvik prováděna jako součást základního výcviku.

Návrh zákona nepředpokládá dále provádět individuální výcvik tak, jak to umožňuje stávající právní úprava, při kterém nemá autoškola možnost ovlivňovat přípravu žadatele k získání řidičského oprávnění, ale nahrazuje ho výukou a výcvikem podle individuálního studijního plánu. Je zde navrhováno, aby znalosti z  výuky si žadatel osvojil samostatně a provozovatel autoškoly se o nich přesvědčil během konzultací a výcvik se prováděl v autoškole.

K § 19

Stanovuje se předmět a obsah výuky a výcviku. K určení konkrétního obsahu a rozsahu osnov jednotlivých předmětů výuky a výcviku pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění je zmocnění pro prováděcí právní předpis.

K § 20

V ustanovení se předepisují podmínky, za kterých může být žadateli vydáno profesní osvědčení, které ho opravňuje provádět výuku a výcvik v autoškole, mimo předmětu zdravotnické přípravy.

Platnost profesního osvědčení pro učitele výuky a výcviku se stanovuje na dobu dvou let s možností jeho dalšího prodloužení po absolvování doškolení ukončeného pohovorem.

Je zde zakotvena povinnost uchazeče podrobit se před získáním osvědčení předepsané přípravě a složit zkoušku.

Vydávání profesních osvědčení a jejich evidence se deleguje pouze na ministerstvo.

K § 21

V tomto ustanovení se vymezuje okruh osob a stanovují se podmínky, za kterých jsou tyto osoby oprávněny provádět v autoškole teoretickou výuku a praktický výcvik v předmětu zdravotnické přípravy.

K § 22 a § 23

Povinnost provádět školení, zkoušky a doškolování učitelů výuky a výcviku je delegována na ministerstvo, které může pověřit organizováním školení a doškolování organizaci zřízenou ministerstvem.

Dále je zde zakotveno oprávnění ministerstva odejmout profesní osvědčení, jestliže jeho držitel opakovaně nebo hrubým způsobem porušuje osnovy výuky a výcviku. V případě, že je učiteli osvědčení odňato, stanovuje se doba, ve které může žadatel požádat o opětovné vydání osvědčení. Připouští se možnost ponechání profesního osvědčení v případě, že jeho držitel ztratil zdravotní způsobilosti spočívající v tělesné schopnosti řídit vozidlo. V tomto případě však může vyučovat pouze předměty předpisů o provozu vozidel na pozemních komunikacích a teorii řízení a zásad bezpečné jízdy.

Pro držitele profesního osvědčení se ukládá povinnost absolvování zácviku nejméně 10 vyučovacích hodin v každém vyučovacím předmětu před započetím samostatné učitelské činnosti.

K § 24

Stanovuje se povinnost provozovateli autoškoly nejméně 5 dnů před zahájením výuky a výcviku oznámit tuto skutečnost okresnímu úřadu. V této době se předpokládá provedení prověrky, zda je žadatel spolehlivý k řízení vozidel. Prověrka se provádí lustrací v evidenci řidičů u okresního úřadu podle místa trvalého pobytu žadatele, popřípadě v centrální evidenci.

Dále jsou zde řešeny případy, kdy je výuka a výcvik součástí výuky ve školách, ve vztahu k předmětům, které jsou vyučovány v rámci učebních osnov těchto škol.

K § 25 až § 27

Ukládá se povinnost autoškole dodržovat logickou posloupnost jednotlivých učebních předmětů tak, aby byla zaručena základní bezpečnost uchazečů o řidičská oprávnění, zejména ve vztahu k praktickým v předmětům s důrazem na  výcvik v řízení vozidla.

Vytváří se možnost pro provozovatele autoškoly nahradit část výcviku v řízení vozidla výcvikem na trenažéru. Ke stanovení rozsahu výcviku v závislosti na technickém provedení trenažéru se zmocňuje prováděcí právní předpis.

Stanovuje se doba vyučovací hodiny, po kterou je výuka a výcvik prováděn. U výcviku v řízení vozidla se omezuje maximální rozsah denní doby výcviku u jednoho žadatele o řidičské oprávnění. Dále jsou vyjmenovány osoby, které smí být ve vozidle při výcviku v řízení.

Stanovuje se povinnost provozovateli autoškoly vydat žadateli o řidičské oprávnění průkaz žadatele a průběžně v něm provádět záznamy o jeho účasti na výcviku a dále povinnost vést o průběhu výuky a výcviku průkaznou evidenci. Vytváří se možnost vést tuto evidenci i v elektronické podobě.

K § 28

V tomto ustanovení je zakotvena povinnost uchazeči o řidičské oprávnění používat bezpečnostních pásů na sedadlech výcvikového vozidla, které je těmito pásy povinně vybaveno, i mimo provoz na pozemní komunikaci (na autocvičišti nebo jiné cvičné ploše). Tato povinnost sleduje jednak bezpečí žadatele o řidičské oprávnění v době prvního ovládání vozidla v provozu. Na druhé straně si klade za cíl vypěstovat v budoucím řidiči návyk na tento ochranný prvek ve vozidle tak, aby se jeho používání v provozu na pozemních komunikacích stalo naprostou samozřejmostí. Zákon také omezuje používání radiopovelového zařízení sloužícího při samostatném výcviku řízení vozidla žadatelem (bez účasti učitele výcviku) výhradně a jen na autocvičišti určeném pouze pro výcvik. Nesmí být použito na jiné volné ploše, byť by zde byl vyloučen jiný provoz vozidel nebo chodců.

K § 29 a § 30

Výuku a výcvik žadatele o řidičské oprávnění může provozovatel autoškoly ukončit, jakmile byly vyčerpány osnovy předepsané pro jednotlivé druhy výuky a výcviku. Ne však dříve, než žadatelé o řidičské oprávnění prokážou dostatečné znalosti a dovednosti potřebné pro získání řidičského oprávnění a učitelé výcviku jsou přesvědčení, že předepsanou látku dobře zvládli. Žadatelé, kteří mají ukončené vzdělání definované tímto zákonem, se nemusí účastnit odpovídajícího druhu výuky nebo výcviku.

K § 31

Stanovuje se lhůta, ve které musí provozovatel autoškoly po ukončení výuky a výcviku písemně přihlásit žadatele o řidičské oprávnění ke zkoušce u okresního úřadu. Současně se stanovuje pro okresní úřad lhůta, ve které je povinen sdělit žadateli o řidičské oprávnění prostřednictvím provozovatele autoškoly základní údaje o konání zkoušky.

Stanovuje se okresnímu úřadu povinnost zařadit žadatele o řidičské oprávnění ke zkoušce ve stanoveném termínu.

K § 32 až § 36

Zákon stanoví, že zkoušky k získání řidičského oprávnění provádí zkušební komisař a definuje, kdo může být zkušebním komisařem. Dále se vymezují požadavky, které musí zkušební komisař splňovat. Zkušebním komisařem může být osoba, která je pracovníkem okresního úřadu nebo ministerstva a je držitelem platného průkazu zkušebního komisaře. Dále zákon připouští, že tímto komisařem může být i vojenský zkušební komisař, který absolvoval základní školení a zkoušku podle tohoto zákona. S vojenským zkušebním komisařem se počítá u zkoušek tam, kde jsou zřízeny autoškoly i pro vojáky a osoby k nim náležící. V těchto případech by nebylo vhodné zkoušet uchazeče o řidičská oprávnění pro získání vojenského řidičského průkazu a současně i civilního zvlášť a vždy jiným zkušebním komisařem.

Povinnost provádět školení, zkoušky a zdokonalovací školení zkušebních komisařů je delegována na ministerstvo, které může pověřit organizováním školení, zkoušek a zdokonalovacím školením organizaci zřízenou ministerstvem.

Platnost průkazu zkušebního komisaře se stanovuje na dobu jednoho roku s možností jeho dalšího prodloužení po absolvování zdokonalovacího školení ukončeného zkouškou.

Dále je zde zakotveno oprávnění ministerstva odejmout průkaz zkušebního komisaře, jestliže jeho držitel opakovaným nebo hrubým způsobem porušil povinnosti zkušebního komisaře stanovené tímto zákonem. V případě, že je zkušebnímu komisaři průkaz odňat, stanovuje se doba, ve které žadatel může požádat o opětovné vydání průkazu. V případě, že byl průkaz odňat vojenskému zkušebnímu komisaři, ukládá se ministerstvu povinnost informovat o této skutečnosti Vojenskou policii.

K § 37

Ukládají se povinnosti provozovateli autoškoly vůči žadateli o řidičské oprávnění po ukončení jeho výuky a výcviku. Je to zejména povinnost přihlásit žadatele o řidičské oprávnění ke zkouškám, které budou probíhat, mimo zkoušky praktické jízdy, na okresním úřadě. Pro zabezpečení vlastního průběhu zkoušek je provozovatel povinen na svoje náklady poskytnout výcvikové vozidlo a vyčlenit ke zkouškám učitele, který se žadatelem o řidičské oprávnění zpravidla prováděl praktický výcvik v řízení vozidla.

Pro naplnění podmínek zkoušky, zejména její náročnosti předepsané Směrnicemi Evropského společenství, není možné provádět zkoušky ve všech autoškolách tak, jak navrhují některé autoškoly organizované v Asociaci autoškol ČR. Provádění zkoušek v autoškolách, které jsou zřízeny mimo větší města a nesplňují podmínky pro zkoušku z praktické jízdy a její náročnost by přineslo neúměrnou finanční zátěž žadatelům o řidičské oprávnění (vzhledem k větším dojezdovým vzdálenostem do místa vlastní zkoušky) a přineslo by potřebu většího počtu zkušebních komisařů k provádění jednotlivých zkoušek, zejména tam, kde budou výuka a výcvik prováděny formou individuální přípravy. V současné době je tento druh výuky a výcviku používán nejčastěji. Další zátěží pro žadatele o řidičské oprávnění je i skutečnost, že všechny autoškoly by musely být vybaveny výpočetní technikou předepsanou tímto zákonem k provádění zkoušky testem z pravidel provozu na pozemních komunikacích..

K § 38

Stanovuje se rozsah zkoušek z odborné způsobilosti a jejich hodnocení. Zkoušky musí být vždy zahájeny testem z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a v případě, že žadatel neprospěje, nesmí být připuštěn k další části zkoušky.

Zkušebnímu komisaři se stanovuje povinnost zápisu výsledků zkoušek z jednotlivých předmětů a upravuje se postup při provádění tohoto zápisu.

Nově se oproti stávající právní úpravě zavádí možnost neomezeného počtu opakovaných zkoušek. Je však stanovena lhůta maximálně 6 měsíců od konání první zkoušky, ve které musí žadatel zkoušky složit. V případě, že v této lhůtě zkoušky nesloží, musí absolvovat nový výcvik v plném rozsahu.

K § 39

Stanovuje průběh zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Stávající doba na vykonání této zkoušky se prodlužuje z 20 na 30 minut, a to z důvodu rozšíření počtu otázek v testu o problematiku související s provozem na pozemních komunikacích.

K § 40

V tomto ustanovení se upravuje provádění zkoušky z ovládání a údržby vozidla. Zákon umožňuje žadateli o řidičské oprávnění, který je osobou sluchově postiženou, provést zkoušku za přítomnosti tlumočníka znakové řeči. Tlumočníka si žadatel přizve na svoje náklady.

K § 41 a § 42

Stanovuje se rozsah a průběh zkoušky z praktické jízdy. Při této zkoušce se nejmarkantněji promítá požadavek na náročnost a prostředí výkonu této zkoušky. Rozsah zkoušky je kompatibilní se zkouškami v zemích Evropského společenství a její obsah vychází zejména z ustanovení Směrnice rady č. 91/439/EHS. Zkouška je prováděna ve dvou částech a žadatel je povinen v obou částech prokázat požadované znalosti, dovednosti a chování včetně specifických požadavků pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičského oprávnění.

Minimální doba na vykonání jednotlivých částí této zkoušky je shodná s dobou, která je předepsána ve státech Evropského společenství.

Zákon dále specifikuje, které osoby se mimo žadatele o řidičské oprávnění zkoušky účastní a ukládá povinnosti zkušebnímu komisaři v případě, že je tato zkouška prováděna s vozidlem vybaveným automatickou převodovkou nebo s vozidlem konstrukčně přizpůsobeným tělesně postižené osobě.

K § 43

V tomto ustanovení se upravuje rozsah zkoušek z odborné způsobilosti při sdruženém výcviku. Zkouška z předpisů o provozu na pozemních komunikacích se provádí pouze jedním testem. U zkoušky z ovládání a údržby vozidla se sčítají otázky pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění. Zkouška z praktické jízdy musí být provedena na všech druzích vozidel, pro které byl tento druh výcviku prováděn.

K § 44

Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje pouze na osoby, které již vlastní příslušné řidičské oprávnění, ale podle návrhu zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, je jim dána možnost nebo uložena povinnost podrobit se zkoušce z odborné způsobilosti podle tohoto zákona.

Zákon umožňuje v tomto případě pouze jednu opravnou zkoušku při neúspěchu u první zkoušky.

K § 45 a § 46

Stanovuje se předmět zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a určuje se obsah tohoto školení. Systémem zdokonalovacího školení řidičů podle tohoto zákona není dotčena povinnost řidiče absolvovat povinná školení podle jiných právních předpisů. Školení musí být vždy ukončeno zkouškou.

Určuje se státní orgán, v jehož působnosti se zdokonalování odborné způsobilosti provádí. Zákon ukládá pověřit prováděním zdokonalování odborné způsobilosti provozovatele autoškoly, který bude splňovat podmínky dané tímto zákonem. Vydané pověření však nesmí překročit rozsah vydaného povolení k provozování autoškoly.

K § 47

Vymezují se kategorie řidičů, pro které vyplývá povinnost účasti na zdokonalování odborné způsobilosti. Zákon vychází při stanovení kategorií řidičů ze Směrnice rady č. 543/69/EHS a jde ve svém rozsahu nad rámec této Směrnice z důvodů pozitivních poznatků a výsledků vyplývajících ze stávající právní úpravy. Snahou zemí Evropského společenství je rozšířit účast povinného doškolování na další kategorie řidičů.

Je zajištěno, že systém zdokonalování odborné způsobilosti řidičů bude zabezpečen rovnoměrně po celém území republiky a nařizuje se provádět toto školení na náklady žadatele.

Zákon ukládá povinnost zaměstnavateli umožnit účast na tomto školení svému zaměstnanci, pokud podle tohoto zákona se na něj tato povinnost vztahuje.

Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje nově též na řidiče, kterým absolvování školení umožňuje nebo ukládá návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.

Ke stanovení povinného rozsahu a obsahu školení pro jednotlivé kategorie řidičů se zmocňuje prováděcí právní předpis.

K § 48

Je definována forma provádění zdokonalování odborné způsobilosti a způsob oznamování konání jednotlivých druhů školení.

K § 49

Zákon určuje, kdo je oprávněn provádět zkoušky v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Předpokládá se, že zkoušky bude provádět zkušební komisař. Současně je stanoveno, že ministerstvo může těmito zkouškami pověřit učitele výuky teorie a praktického výcviku, kteří budou splňovat zákonem dané podmínky.

Zákon umožňuje provedení opakovaných zkoušek u řidičů, kteří při přezkoušení neuspěli, ale současně stanovuje lhůtu pro provedení opakovacích zkoušek.

K § 50

V souladu se Směrnicí rady č. 543/69/EHS se stanovuje povinnost okresnímu úřadu vystavit řidiči doklad o úspěšném absolvování školení, který osvědčuje odbornou způsobilost řidiče. Tímto dokladem je “Osvědčení profesní způsobilosti řidiče”.

Ustanovení řeší případy, kdy řidič doklad ztratí nebo dojde k jeho zničení či poškození a kdo je oprávněn k vydání náhradního dokladu.

K § 51

Provozovateli autoškoly, který byl pověřen k provádění zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, se ukládá vůči okresnímu úřadu ohlašovací povinnost po ukončení každého školicího kurzu. Bezpečnostní informační služba je ze zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích oprávněna k výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů služebních vozidel. Vzhledem k postavení BIS se navrhuje, aby BIS neměla všeobecnou povinnost zasílat veškeré seznamy účastníků zdokonalovacích školení a přezkušování příslušnému okresnímu úřadu. Její povinnost je v návrhu zákona proto omezena pouze na údaje týkající se počtu účastníků.

K § 52 až § 54

Ustanovení tohoto paragrafu definuje, které orgány státní správy vykonávají státní dozor a vrchní státní odborný dozor a současně stanovuje náplň státního a vrchního státního dozoru.

Pro zajištění právní jistoty kontrolovaných subjektů jsou stanovena oprávnění kontrolních orgánů při vykonávání jejich pravomocí. Oprávnění podle tohoto ustanovení jsou vyňata z obecných zásad správního řízení.

K § 55 až § 57

Nově oproti stávající právní úpravě, v souladu s obecným právem, je zaveden statut pokut. Pokuty je oprávněno ukládat a vybírat ministerstvo nebo okresní úřad za porušení povinností stanovených zákonem. Pokuty uložené a vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.

Zákon specifikuje maximální výši pokut v závislosti na závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Současně se stanovují časové lhůty, ve kterých lze pokutu uložit.

K § 58

Je stanoveno, že v řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení.

K § 59

Přechodným ustanovením je stanovena účinnost některých ustanovení zákona odlišně od obecné účinnosti dané v § 65 tohoto návrhu.

K § 60

Ustanovení upravuje převod práv a povinností z pracovně právních vztahů zaměstnanců Ministerstva vnitra a Policie České republiky na ministerstvo a okresní úřady.

K § 61

Tímto ustanovení se zakládá povinnost stávajícím pracovištím Ministerstva vnitra a Policie České republiky protokolárně předat veškeré spisy, evidence a registry, technické zabezpečení a pomocný materiál vztahující se k problematice upravené tímto zákonem ministerstvu a okresním úřadům nejpozději dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K § 62

Tímto ustanovením se ukládá vydání prováděcího právního předpisu.

K § 63

Tímto ustanovením zákona je novelizován zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších změn. Provozování autoškoly je vyčleněno ze živnostenského zákona a bude upraveno pouze tímto zákonem.

K § 64

Tímto ustanovením zákona je nutné provést přímou novelizaci zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, a to ve vazbě na převod věcné příslušnosti z Ministerstva vnitra a Policie České republiky na ministerstvo a okresní úřady, přičemž není možné zrušit celý zákon č. 12/1997 Sb. Tento bude však zrušen postupně přímou novelizací dalšími zákony, které se připravují (zákon o provozu na pozemních komunikacích a zákon o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).

K § 65

Navrhuje se účinnost zákona dnem 1. ledna 2001, a to v součinnosti se zákonem o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů a zákonem o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

V Praze dne 15. listopadu 1999

předseda vlády

ministr dopravy a spojů