1. Účel zákona
V současné době na celém světě neustále dochází ke snižování biologické rozmanitosti, tj. k ubývání živočišných a rostlinných druhů. I v České republice patří některé druhy k natolik ohroženým, že hrozí jejich vymizení z naší přírody.
Ohrožené druhy živočichů, jež jsou naším právním řádem vymezeny jako zvláště chráněné druhy, jsou proto chráněny před usmrcováním, odchytem a dalšími aktivitami narušujícími jejich přirozený vývoj. Za účelem jejich zachování probíhá řada záchranných programů, mnohdy na mezinárodní úrovni. Jako důsledek úspěšnosti těchto programů pak na některých místech, případně v určitých obdobích, dochází ke zvýšení početního stavu těchto druhů. Pokud jde o živočichy, někteří z nich mohou působit značné hospodářské škody. Relativně nadměrný výskyt bývá ale soustředěn pouze v určitých lokalitách a rozhodně nelze hovořit o celkovém přemnožení zvláště chráněných druhů. Navíc škodu mohou působit i nepřemnožené populace zvláště chráněných živočichů, ba dokonce i jedinec, který se náhodou v určitém regionu vyskytl.
Z toho důvodu a dále i proto, že právě na zvýšení stavu byly vynaloženy nemalé finanční prostředky plynoucí i ze zahraničních zdrojů, není možné přistupovat obecně jako k jedinému řešení ke snižování stavů takových druhů.
Proto se navrhuje zajistit, aby stát hradil v určitém vymezeném rozsahu nejnaléhavější případy škod způsobených těmito druhy živočichů. Jde o to, aby v souvislosti s působenou škodou nebylo voláno po likvidaci těchto živočichů a nedocházelo k jejich neregulovanému vybíjení.
Návrh zákona se zaměřuje na 7 vybraných druhů: vlk, rys ostrovid, medvěd hnědý, vydra říční, kormorán velký, los evropský a bobr evropský. S výjimkou bobra evropského patří zmíněné druhy mezi zvěř ve smyslu mysliveckých předpisů. Tyto druhy jsou všechny chráněny podle zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. Tři z těchto druhů jsou zařazeny mezi kriticky ohrožené druhy, tři mezi silně ohrožené druhy, jeden druh je zařazen mezi ohrožené druhy. V případě kriticky ohrožených druhů živočichů se jedná o výskyt několika desítek kusů pro celé území České republiky.
Optimální počet chráněných druhů v přírodě:
Orgány ochrany přírody zajišťují ve smyslu § 52 zákona č. 114/1992 Sb. v zájmu ochrany zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin shora zmíněné záchranné programy, které spočívají ve vypracování návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje, s cílem vytvořit podmínky umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedly ke
snížení jejich stupně ohrožení. Na přípravě těchto programů se podílí řada odborných pracovišť (vysoké školy, Ústav ekologie krajiny Akademie věd, Ústav biologie obratlovců AV, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ap.). Je zajišťován monitoring, jehož výsledky jsou vyhodnocovány a slouží jako podklad pro stanovení dalšího postupu reintrodukce druhu. V případě překročení ekologické únosnosti konkrétních lokalit (nelze obecně exaktně definovat) a prokazatelných, opakujících se negativních dopadů je možné přistoupit k regulaci počtu jedinců zvláště chráněného druhu živočichů. Ve smyslu § 79 odst. 3 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb. zajišťuje záchranné programy kriticky ohrožených druhů Ministerstvo životního prostředí (dále jen “MŽP”), dalšími orgány ochrany přírody jsou okresní úřady, správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí.
K opatřením zasahujícím do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů, tedy i k případné regulaci počtu jedinců v konkrétním území (odchytem, odstřelem atd.), je možné přistoupit pouze na základě výjimky ve smyslu § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Podmínky udělování výjimek jsou v zákoně stanoveny.
Kormoráni a vydry
V případě kormoránů MŽP bude vycházet ze studie, která podrobně a objektivně vyhodnotí situaci jednotlivých regionů s ohledem na početní stavy kormoránů a perspektivy dalšího vývoje. Studie bude sloužit jako podklad pro zpracování metodického pokynu, který by měl sjednotit přístup orgánů ochrany přírody s ohledem na možnou regulaci počtu kormoránů v konkrétních lokalitách.
Vývoj populací vydry říční je monitorován již po delší časové období Stanicí fauny v Pavlově u Ledče nad Sázavou, která je pracovištěm Agentury ochrany přírody a krajiny, středisko Havlíčkův Brod. Tato stanice bude poskytovat podklady pro řízený management tohoto druhu a podílet se na jeho realizaci.
Přežití vybraných živočichů (zvláště velkých šelem), na něž se vztahuje návrh tohoto zákona, v naší přírodě není v dnešních podmínkách možné bez přísné druhové ochrany, tolerance veřejnosti a řady ochranářských opatření, což se neobejde bez aktivní podpory ze strany státu.
2. Přehled a zhodnocení platné právní úpravy
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, společně s vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vymezují zvláště chráněné druhy živočichů, které podle stupně jejich ohrožení dělí na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené, a současně stanoví základní podmínky jejich ochrany. V § 50 citovaného zákona je zakotven zákaz usmrcovat, chytat, rušit atd. zvláště chráněné živočichy.
Náš právní řád výslovně neupravuje vlastnictví k volně žijícím živočichům, tedy ani ke zvláště chráněným.
V takovém případě je pak problém určit, kdo ponese odpovědnost za případnou škodu způsobenou volně žijícími živočichy.
Občanský zákoník rozlišuje dva typy obecné odpovědnosti za škodu, a to odpovědnost za škodu způsobenou porušením právní povinnosti (§ 420) a odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností (§ 420a). Ke škodám způsobeným volně žijícími živočichy však nedochází ani porušením právní povinnosti, ani provozní činností. Nejde ani o případ zvláštní odpovědnosti podle občanského zákoníku (§ 421 a násl.).
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, otázku kompenzace škod způsobených volně žijícími živočichy ani jejich zvláště chráněnými druhy neupravuje.
V současné době existuje v této souvislosti pouze jediná úprava v zákoně č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o myslivosti”), a to v § 34 odst. 3. V tomto odstavci se uvádí, že škody způsobené zvěří (do výčtu zvěře jsou zařazeni i někteří zvláště chránění živočichové), jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Prováděcí předpis však dosud vydán nebyl, a proto se tato úprava v praxi obtížně uplatňuje. Tato úprava, která je obsažena v § 34 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, je naprosto nedostačující, zejména ve vztahu k ostatním ustanovením mysliveckého zákona a jeho prováděcí vyhlášky.
Případná prováděcí vyhláška k § 34 odst. 3 zákona o myslivosti by se již dnes, v případě vydání, dostala do rozporu s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod (dále jen “Listina”), a to konkrétně do rozporu s čl. 2 odst. 3 a 4 čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Vyhláška by nemohla uložit fyzickým ani právnickým osobám žádné povinnosti ani jiná omezení nad rámec zákona (např. stanovení lhůt pro uplatnění nároku na škodu, propadnutí práva při jejím nedodržení atd.). Stejně tak by nemohla zakládat kompetence ani upravovat postup správních orgánů.
Nepovažujeme za vhodné se smířit se současnou právní úpravou a žádné škody nehradit. Ponechat tuto současnou úpravu kompenzace škod by vedlo pravděpodobně k svépomocnému jednání zemědělců a dalších ohrožených osob a k neregulovanému vybíjení zvláště chráněných druhů živočichů.
Pojišťovny (Česká pojišťovna, Generali, Allianz aj.) neposkytují pojištění tohoto druhu škod. Česká pojišťovna pojišťuje pouze hospodářská zvířata proti chorobám.
Vzhledem k tomu, že je společenský zájem na ochraně a zachování ohrožených druhů, ale přitom na druhé straně vznikají jejich působením škody jednotlivým vlastníkům, je třeba přijmout v tomto směru příslušnou právní úpravu, alespoň pokud jde o vybrané ohrožené druhy živočichů. Stát by měl kompenzovat vzniklé škody kvůli celospolečenskému zájmu na ochraně těchto druhů.
Navrhuje se proto pro druhy zvláště chráněných živočichů, jež budou podléhat režimu tohoto navrhovaného zákona a jež s výjimkou bobra evropského jsou zvěří, stanovit zvláštní úpravu náhrad škod jimi způsobených ve vztahu k § 34 zákona o myslivosti. Jde o vzácné a ohrožené živočichy, jejichž usmrcování je zakázáno. Náhrada jimi způsobených škod má sloužit jako pozitivní stimulace k dodržování tohoto zákazu, neboť hrozba sankce za jeho porušení nemusí být v některých případech (zejména pokud daný druh působí opakovaně velké škody) dostatečnou motivací.
Návrh se vztahuje jen na náhradu škod na některých druzích majetku a jen na škodu způsobenou vybranými druhy zvláště chráněných druhů živočichů. Okruh potenciálních postižených tvoří de facto dosti malá skupina osob.
K otázce, proč hradit jen některé škody a jiné nikoliv, lze vyslovit následující názor: Volně žijící živočichové vyvolávající škody patří mezi vlivy přírody a jako takové se mohou označit za charakteristiku prostředí (škody způsobené složkami životního prostředí stejně jako např. škody způsobené kalamitami jsou jen projevem systému, jehož součástí je člověk).
V předkládaném návrhu zákona jde o ochranu vybraných druhů, které mohou způsobit markantní škody na hospodářských zvířatech či zemědělských kulturách, a je zde důvodná obava, aby to nevedlo k jejich, byť nelegálnímu, vybíjení. Kompenzaci škody pak lze považovat za specifický způsob ochrany těchto druhů, u nichž je třeba zachovat je v naší přírodě, do níž odedávna patří. Je to součástí snah o zachování ekosystémů a druhové rozmanitosti v naší přírodě, což je celospolečenský zájem souvisící i s dodržováním některých mezinárodních úmluv v oblasti ochrany přírody (Úmluva o biodiverzitě, bernská Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a jejich přírodních stanovišť, bonnská Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů).
Z těchto důvodů se navrhuje kompenzovat jen určité škody způsobené jen určitými živočichy.
Pokud jde o výši náhrady v případě usmrcení fyzické osoby (§ 7 odst. 1 návrhu zákona) ve vztahu k námitkám, že usmrcení např. medvěda je ohodnoceno částkou 50 000 Kč, je nutno zdůraznit, že částka 50 000 Kč není ohodnocením ceny medvěda, ale pokutou uloženou podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Nejedná se tedy o cenu medvěda, ale o sankci, která má mít represivní a preventivní charakter. Částky stanovené v § 7 odst. 1 k odškodnění pozůstalých jsou oproti tomu něco jiného, mají charakter sociální dávky poskytované pozůstalým (obdobně jako v pracovněprávních vztazích - § 200 zákoníku práce).
3. Vztah navrhovaného zákona k právu Evropských společenství a právu některých
dalších zemí a jeho dopad na státní rozpočet
Právo Evropských společenství samo takové náhrady škod neupravuje, je to spíše záležitostí národních legislativ.
Státy Evropské unie určité odškodňování často v obdobných případech provádějí a mají v tom dlouhou tradici. Jednotlivé evropské i další země však přistupují k těmto škodám i k rozsahu náhrad různým způsobem, jak ukazuje následující přehled:
Alžírsko
Článek 36 mysliveckého zákona poskytuje možnost náhrady škody na majetku způsobené lovnou zvěří a chráněnými živočichy.
Rakousko
Federální vláda nemá působnost na úseku myslivosti a ochrany přírody. To je řízeno výlučně legislativou jednotlivých členů zemského uspořádání. Jako v Německu i zde jsou některé druhy v kompetenci legislativy ochrany přírody a další podle mysliveckého zákona. Není možné nahrazovat škody způsobené chráněnými druhy podle legislativy ochrany přírody. Většina těchto druhů odpovědných za škody v zemědělství, lesnictví a chovu dobytka jsou ty, které jsou obhospodařovány mysliveckou legislativou, ačkoli nejsou loveny po mnoho let a jsou přísně chráněny. Kompenzace škod způsobených těmito živočichy je možná. Jako příklad může být citován současný text mysliveckého zákona země Salzburk z 15.5.1993. Text lze použít nejen na druhy, které mohou být podle zákona loveny, ale také na relativně velký počet druhů, které jsou vedeny jako zvěř, ale jsou chráněny, většinou po mnoho let. Zahrnuje to částečně vlka, medvěda, kočku divokou, vydru, bobra, denní i noční dravce, jako jsou orel skalní, sokol, dva druhy supů, výr.
Tam, kde jsou škody způsobené zvěří ve sklenících, zeleninových a rekreačních zahradách, ve školkách apod., jsou kompenzace hrazeny jen, když vlastník má přiměřená preventivní opatření.
Odhad škod je založen na tržní hodnotě domácích zvířat, zemědělských produktů apod. Tam, kde nastane škoda na nezralé úrodě, se počítá, jako by byla v době sklizně.
Škody na domácích zvířatech způsobené savci a dravými ptáky, kteří jsou celoročně hájeni, jsou nahrazovány zemskou vládou (Land), která je zodpovědným orgánem v civilním právu v takových případech. Na druhé straně držitel loveckých práv je zodpovědný za škody způsobené druhy, které mohou být v souladu se zákonem loveny, což zahrnuje i zvířata uprchlá ze zajetí i ptáky používané sokolnictvím.
Finsko
Článek 87 mysliveckého zákona z 28.6.1993 umožňuje kompenzace platit jen ze státního rozpočtu. Vzhledem ke škodám způsobeným kopytníky zařazovanými mezi zvěř, medvědem, vlkem, rysem, rosomákem, tuleni je vytvořen fond prostředků pro tento účel. Uhrazovány jsou škody v zemědělství, lesnictví, rybářství, stádech a na motorových vozidlech. Ve výjimečných případech výnos umožňuje kompenzaci škod způsobených i jinými druhy živočichů. Výnos z roku 1986 stanovuje postup pro kompenzace škod způsobených medvědy, vlky, rysy a rosomáky. Fond prostředků poskytuje národní rozpočet speciálně pro tento účel.
Ten, kdo žádá o odškodnění, musí oznámit škodu na policii do 30 dní od objevení. Poškozený uvádí místo a datum, povahu, rozsah a zda má pojištění. Policie potom informuje místní lovecké sdružení a řídí šetření škody, kterého se účastní poškozený a zástupce sdružení.
Výše kompenzace je rovna peněžní hodnotě zabitých zvířat, ze které se odečte hodnota použitelných zbytků. Pojištění musí být odečteno z konečné částky.
V případě nedbalosti, neprovedení preventivních opatření nebo držení zvířat v nepovoleném místě se odnímá celá nebo část kompenzace. Náhrada se nevyplácí, je-li celková škoda v jedné lokalitě v jednom roce méně než 500 finských marek.
Speciální zákon upravuje škody na sobech způsobené masožravci.
Francie
Francouzská legislativa neumožňuje vyplácení kompenzací za škody způsobené chráněnými živočichy. Conseil d‘ Etat, nejvyšší správní orgán, odmítá nést státní zodpovědnost za škody způsobené chráněnými živočichy. Základem tohoto postoje je zákon na ochranu přírody, který prohlašuje, že ochrana divoce žijících živočichů je všeobecným zájmem.
Ale přesto se uskutečňuje kompenzační vyrovnání v několika omezených případech. Mechanismus se vztahuje ke škodám způsobeným medvědy, rysy a vlky.
Škodu způsobenou medvědy kompenzuje Národní lovecký úřad (Office national de la chasse). Tato organizace má poradní, vědecký a řídící orgán. V roce 1972 byla nahrazena Národní radou pro lov a přírodu. Od roku 1981 má tento úkol Pyrenejský národní park. Způsob náhrady pro vlka a rysa převzatý Mencantourským národním parkem spočívá ve zřízení příspěvkové organizace, která zajišťuje vyplácení náhrad.
Německo
Problém je řízen jak federální mysliveckou legislativou, tak legislativou jednotlivých zemí. Pokud jde o federální, druhy odpovědné za škody jsou subjektem legislativy jak ochrany přírody, tak myslivosti (první je spravováno Ministerstvem životního prostředí, myslivost Ministerstvem zemědělství). Podle zákona na ochranu přírody jsou všichni savci, mimo introdukované hlodavce, a volně žijící ptáci, kteří nejsou subjektem myslivecké legislativy, považováni za chráněné. Škody způsobené těmito živočichy nejsou nahrazovány. To se týče i škod způsobených kormoránem, který je chráněn podle tohoto zákona.
Myslivecký zákon zahrnuje většinu druhů, jež jsou zodpovědné za vznik škod, jako jsou kopytníci, králíci, šelmy, husy, kachny, volavka popelavá a draví ptáci. Některé z těchto druhů jsou dlouhodobě chráněny – divoká kočka, rys, vydra, většina dravých ptáků. Tyto druhy jsou stále považovány za zvěř. Je to určitý anachronismus pocházející z historických příčin. Tato metoda měla výhodu v umožnění předcházení škod povolováním lovu živočichů působících škody v určitou dobu na určitém místě.
Norsko
V této zemi jsou dva hlavní mechanismy vyplácení škod způsobených divokými zvířaty. První zahrnuje velké predátory a druhý kopytníky. Oba jsou financovány z prostředků veřejných fondů.
Kompenzace za škody na kozách, ovcích, koních, dobytku a domácích sobech jsou řízeny ustanovením z 8.3.1993. Týká se to medvěda, vlka, rysa, rosomáka a orla skalního. Orel mořský byl ze seznamu odstraněn.
Majitel musí dokázat, že zvíře bylo usmrceno jedním z druhů uvedených na seznamu. V každém regionu je místní inspektor zodpovědný za odhad škod. Vyplacení kompenzuje majiteli škodu (obvykle do 25% hodnoty zvířete).
Majitel musí provést bezpečnostní opatření. Snížení částky je z důvodu “normálních ztrát”, s nimiž musí každý majitel počítat.
V roce 1992 bylo za škody způsobené medvědy, vlky, rysy a orly skalními vyplaceno více než dvacet milionů norských korun.
Polsko
Škody způsobené chráněnými druhy živočichů nahrazuje stát. Je zodpovědný za škody způsobené zubrem, medvědem a bobrem. Další druhy mohou být určeny výnosem. Kompenzace mohou být vyplaceny za škody na majetku, nikoli za ztrátu výdělku.
Portugalsko
Zákon o ochraně vlků stanovuje princip státní zodpovědnosti za škody způsobené tímto zvířetem.
Kompenzace se počítá podle obchodní ceny zvířete a v souladu s obvyklými cenami v daném regionu. Cena pozůstatků musí být odečtena od celkové částky. Pokud zvíře bylo zraněno, hrazeny jsou veterinární náklady. Kompenzace se hradí jen, když volně se pasoucí zvířata v létě byla doprovázena ovčákem a jedním psem na každých padesát hlav stáda, nebo byla-li zvířata v ohrazeném prostoru.
Velká Británie
Neexistuje systém kompenzací za škody způsobené divokými živočichy. Nepatří nikomu, což znamená, že po nikom nelze žádat náhradu. Farmáři mohou dosáhnout vyplacení kompenzací od najímatele půdy podle příslušného zákona.
Slovensko
Škody způsobené živočichy chráněnými podle legislativy na ochranu přírody jsou hrazeny státem. Škody způsobené druhům obhospodařovaným mysliveckou legislativou jsou kompenzovány mysliveckým sdružením nebo Ministerstvem zemědělství.
Španělsko
Lov a kompenzace škod způsobených divokými živočichy spadá do kompetence zákonodárství sedmnácti autonomních celků a tam jsou řízeny legislativou přijatou těmito místními subjekty.
Oblast Aragonie – kompenzace je možná za škody způsobené jeřábem, medvědem, žlunou zelenou, strakapoudem velkým, kachnu divokou tam, kde zvířata pocházejí z chráněných území, kde je lov zakázán. Vláda je považována za zodpovědnou ve smyslu náhrady škod. Speciální rozpočet je součástí každoročního regionálního rozpočtu. Finanční dotace se může měnit rok od roku.
Existuje také program dobrovolných opatření v oblasti Gallocanta. Ve většině stanovišť podél trasy tahu jeřábů se zamýšlí podporovat ochranu tohoto ekosystému. Farmáři, kteří se chtějí účastnit tohoto projektu, dostanou odškodnění 930 peset/ha, když upustí od kompenzací.
Švédsko
Není známo, zda existují kompenzační mechanismy. Myslivecký zákon nabízí možnost usmrcení živočichů, kteří působí škody. Dokonce je dovoleno vyhnat zvíře z pozemku majitele, nikoli však na území národního parku.
Švýcarsko
Kompenzace škod spadá pod federální myslivecký zákon o myslivosti a ochraně savců a ptáků. Je použitelný na všechny druhy ptáků bez ohledu na to, zda jsou loveni, kopytníky, zajícovité, bobry, sviště, veverky.
Kde je to možné, musí být provedena ochranná opatření na ochranu úrody, domácích zvířat apod., jinak kompenzace nejsou vypláceny. Federální rada stanovuje druhy, u nichž může být provedeno preventivní opatření (kos černý, vrabec domácí a polní, špaček, kvíčala). Jednotlivé kantony rozhodují o tom, zda preventivní opatření provedou.
Škody způsobené rysem, bobrem, vydrou, orlem jsou nahrazeny ve výši 30 – 50 %.
Nizozemsko
V Nizozemsku jsou škody způsobené určitými druhy vodních ptáků (husy, kachny, labutě) značné, a proto vznikl tu obsáhlý systém kompenzací. Labutě jsou přísně chráněné, husy a kachny řeší myslivecká legislativa. Jen tři druhy, husa polní, běločelá a velká, mohou být loveny. Všechny ostatní druhy jsou chráněny. Je také dovoleno lovit kachny působící škody na úrodě (částečně hvízdák euroasijský a kachna divoká).
Škody na úrodě způsobené husami a labutěmi jsou hrazeny v plné výši, škody způsobené kachnami jen v případě, že selhalo preventivní zařízení nebo bylo zakázáno je lovit.
Fond pro vyplácení náhrad je financován státem a příspěvky odváděnými při vydávání loveckých povolení.
Řecko
Odpovědný za škody (stáda, drůbež, včelíny) způsobené divokými zvířaty se považuje stát. Kompenzace se nevyplácejí za zvířata mladší deseti dní a starší než 15 let. Dále se nevyplácejí tam, kde se majitel nezabezpečil proti predátorům.
Itálie
Zákon o ochraně teplokrevných živočichů a myslivosti umožňuje kompenzace škod na zemědělských produktech, orné a pastevní půdě způsobených divokými savci a ptáky. Každá z provincií požaduje fond pro prevenci a kompenzace škod, který by byl z části financován z poplatků loveckých povolení. Regionální zákony upravují činnost těchto fondů a ustavují komisi, která zahrnuje zemědělské odborníky i národní lovecká sdružení.
Některé regiony mají ustanoven speciální postup pro kompenzace škod způsobených predátory, kteří podléhají ochraně: medvěd, vlk, orel skalní.
V oblasti Marche existuje regionální zákon, který stanovuje kompenzační systém za škody na dobytku způsobené orlem, vlkem a toulavými psy. To je považováno za nezbytné, neboť jsou často zaměněni a hrozí nebezpečí, že farmáři usmrtí chráněného vlka, kterého považují za psa. Výše kompenzace se řídí tržní cenou zabitých zvířat.
V provincii Lazio se kompenzace nevyplácí, jestliže majitel usmrtil predátora nebo se tak stalo na jeho žádost.
Litva
Zákon na ochranu vzácných a ohrožených druhů uvádí, že škody způsobené chráněnými druhy kompenzuje stát.
Lucembursko
Zákon neumožňuje kompenzace škod způsobených volně žijícími živočichy všeobecně a přísně chráněnými druhy. Ministr životního prostředí může snížit právo usmrcování chráněných volně žijících zvířat. Podle rozsahu škod způsobených určitými druhy zahrnuje prostředky pro účel kompenzací zákon o rozpočtu. Např. kompenzace jsou možné za škody způsobené jezevcem v kukuřičných porostech. O možnosti dalších kompenzací škod (havran polní) se dále jedná.
Malta
Není speciální legislativa.
Závěr:
Jak již výše uvedeno, navrhovaná úprava přispěje k naplňování mezinárodních úmluv týkajících se ochrany přírody a biodiverzity, k nimž Česká republiky přistoupila.
Věcný záměr tohoto zákona byl schválen usnesením vlády čj. 193/99 ze dne 10.3.1999 s odhadovým ročním dopadem na státní rozpočet ve výši cca 13.600.000 Kč.
II.
K § 1
Vymezuje se obecně předmět zákona, kterým je poskytování náhrad některých škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Účelem této právní úpravy je přispět tímto způsobem k jejich zachování v naší přírodě. Předmět zákona je zde upraven rámcově, podrobnosti jsou obsaženy v dalších ustanoveních.
K § 2
Vymezují se některé pojmy pro účely tohoto zákona. Vybranými domestikovanými zvířaty se pro účely tohoto zákona rozumějí taxativně vymezená zvířata chovaná jak pro účely dosažení zisku, tak pro osobní potřebu chovatele. Většinou se jedná o zvířata hospodářská mající nezanedbatelný ekonomický význam pro své chovatele. Vzhledem k tomu, že kvůli požadavku finanční únosnosti pro stát nebylo možno navrhnout odškodnění pro všechna domestikovaná zvířata, byla zvířata vybírána podle kritérií ekonomického významu jejich chovu a upřednostňovány byly v Čechách obvyklé druhy.
Pro potřeby tohoto zákona se poněkud odlišně definuje pojem “škoda”, neboť se liší od “klasického” pojmu škoda, který používá občanské právo hmotné.
Zde nahrazuje škodu stát, který ji nezavinil ani nebyla způsobena jeho provozní činností. Důvodem je, že stát vybrané živočichy chrání. Též rozsah náhrady škody je odlišný od rozsahu stanoveného v § 442 občanského zákoníku.
K § 3
Zde se vymezují vybrané druhy živočichů, za něž stát bude hradit některé škody jimi způsobené. Předpokladem vždy je, že musí jít o živočicha, jenž patří do druhu zvláště chráněného podle našich předpisů. Pojem “zvláště chráněný druh” je vymezen v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Tam se v § 48 stanovují kritéria pro zařazení mezi zvláště chráněné druhy, přičemž druhy jsou taxativně vymezeny vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. V § 50 citovaného zákona jsou stanoveny základní podmínky ochrany těchto druhů živočichů.
K § 4
Vymezuje se rozsah, v němž bude náhrada škody poskytována. Hradí se škoda způsobená vybraným živočichem na lidském životě či zdraví, na vybraných domestikovaných zvířatech, rybách, včelstvech, holubech a dále na psech, kteří slouží k hlídání hospodářských zvířat. Nehradí se škoda na volně žijících živočiších ani na zvěři v oborách a bažantnicích. Dále se hradí škody způsobené na nesklizených lesních plodinách a lesních porostech.
K § 5
Odstavec 1 stanoví podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody. Obecně se škoda hradí, je-li způsobena vybraným živočichem na území České republiky, musí však jít o volně žijícího živočicha, tj. takového, jehož populace se v naší přírodě udržují samovolně, a navíc musí jít o živočicha zvláště chráněného ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb.
V odstavci 2 se uvádějí případy, kdy se škoda podle tohoto zákona nehradí.
K § 6
V tomto ustanovení se stanovují další podmínky pro přiznání náhrady škody. Jednak jde o opatření majitelů proti vybraným živočichům, jimiž si musí svůj majetek chránit (různé, vesměs mechanické zábrany k ochraně zvířat), jednak u polních plodin, kde je v zásadě podmínkou náhrady včasná sklizeň. Je naprosto legitimní požadovat po vlastnících, aby si svůj majetek chránili aspoň obvyklým způsobem.
Další podmínky jsou určeny též zvláště pro vydry a kormorány. U kormoránů bylo rozhodnuto poskytovat náhradu jen v období od 1. 4. do 15. 7. kalendářního roku, což odpovídá jejich hnízdnímu období. Ve zbytku roku se náhrady poskytovat nebudou a škodám se bude předcházet spíše jejich plašením nebo zvýšeným vydáváním výjimek podle § 56 zákona (včetně možnosti odstřelu). U vydry se budou hradit škody celoročně.
K § 7
Stát hradí jen skutečnou škodu (nikoliv ušlý zisk nebo druhotné náklady). Zvlášť je upravena náhrada škody na životě a zdraví, při jejímž stanovení se vychází z občanskoprávní úpravy. V případě pracovního úrazu se poskytuje náhrada podle pracovněprávních předpisů. Nehradí se škody na zdraví lovce způsobené při lovu vybraného živočicha.
Škoda na vybraných domestikovaných a dalších zvířatech včetně včelstev se stanoví podle obecných cenových předpisů.
Škody způsobené vydrou nebo kormoránem se stanoví na základě znaleckých posudků, zejména posudků soudních znalců. Znalecké posudky se však nevylučují ani v ostatních případech určování výše náhrad škod.
K § 8
Stanoví se orgán příslušný k poskytnutí náhrady škod. Obecně jsou to okresní úřady, dále magistráty měst Brna, Ostrava a Plzeň podle § 5b zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, a na území Prahy Magistrát hlavního města Prahy.
Tyto úřady budou jednat jménem státu. Nebudou zde v roli správních orgánů, ale budou zastupovat stát jakožto právnickou osobu. Na Ministerstvu financí ve Veřejné pokladní správě bude k dispozici celková částka na vypořádání náhrad škod (vždy za kalendářní rok) a finanční prostředky z ní budou uvolňovány ad hoc přímo jednotlivým okresním úřadům. Je třeba mít na paměti, že četnost těchto náhrad se bude u různých okresních úřadů lišit. Nejvíce náhrad se zřejmě bude vyplácet v oblasti třeboňských rybníků, jihomoravských rybníků, možná též národních parků, CHKO Šumava, CHKO Beskydy.
Stanoví se prekluzivní lhůty k uplatnění nároku poškozeným, a to specificky podle jednotlivých druhů škod i podle zvláštností u některých vybraných živočichů.
U jiných druhů škod než u škody na zdraví jsou stanoveny krátké subjektivní lhůty pro uplatnění práva. To je dáno charakterem těchto případů - musí se prošetřit co nejdříve, protože stopy a jiné důkazy velmi rychle mizí. K odstranění tvrdosti se navrhuje, aby i po zažádání o náhradu škody bylo možno doklady, které je nutno k žádosti přiložit, doručit ještě dodatečně v stanovené zásadně jednoměsíční lhůtě.
K § 9
Stanoví se náležitosti žádosti a doklady, jež musí být k žádosti přiloženy. Vzhledem k tomu, že subjektivní lhůta pro uplatnění žádosti musí být co nejkratší, umožňuje se žadatelům přiložit obligatorní doklady ještě do 1 měsíce po doručení žádosti na úřad, ve výjimečných případech může úřad ještě tuto lhůtu přiměřeně prodloužit (nejde o správní rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že přesná výše škody nemusí být žadateli hned známa, je možno, aby ji žadatel mohl ještě upřesnit ve lhůtě pro doručení potřebných dokladů.
Náležitosti žádosti a obligatorní doklady jsou vymezeny v příloze k zákonu.
K § 10
Odstavec 1 stanoví postup úřadu po obdržení žádosti o náhradu škody. Je zejména důležité, aby úřad začal neprodleně po doručení žádosti škodu prošetřovat a zajistil všechny potřebné údaje, jež by pak mohly sloužit jako důkazy v případném soudním řízení. U tohoto druhu škod po krátké době mizí všechny stopy a náhrada škody se postupem času čím dál hůře prokazuje. Proto se přímo do ustanovení ukládá, že úřad musí bezodkladně zajistit skutečnosti rozhodné pro posouzení škody. Příkladmo se zde vypočítává, z jakých údajů úřad vychází, přičemž samozřejmě může vyjít i z dalších podkladů, které má k dispozici.
V odstavci 2 se stanoví, kdy může úřad náhradu vyplatit. Lhůta pro úřad činí šest měsíců ode dne doručení žádosti.
V odstavci 3 až 5 se uvádí, že pokud úřad náhradu škody z jakéhokoliv důvodu nevyplatí, má poškozená osoba právo žádat o přiznání nároku na náhradu této škody soud, což je v souladu s Listinou základních práv a svobod. Lhůta pro uplatnění nároku na náhradu u soudu činí jeden rok ode dne, kdy jeho žádost o náhradu škody adresovaná úřadu byla tomuto úřadu doručena. Upravují se zde další podrobnosti tohoto postupu.
Soud po doručení návrhu postupuje jako v jiných případech podle občanského soudního řádu.
K § 11 až 14
Zde jsou upravena ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
Pokud není stanovena zvláštní úprava v tomto zákoně, podpůrně zde platí občanský zákoník.V případě, kdy budou splněny podmínky tohoto zákona a bude poskytována náhrada podle tohoto zákona, nepoužijí se příslušná ustanovení mysliveckého zákona o náhradách.
Na postup okresních úřadů, popř. jiných příslušných orgánů ve smyslu tohoto zákona se nebude vztahovat správní řád.
Zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.
V Praze dne 15. listopadu 1999
Předseda vlády
Ing. Miloš Zeman, v.r.
Ministr životního prostředí
RNDr. Miloš Kužvart, v.r.
Dopad navrhovaného zákona na státní rozpočet
Vyčíslení škod působených jednotlivými druhy vybraných živočichů
Medvěd hnědý
Jedná se o vzácný druh, na území ČR okrajově zastoupený karpatskou populací. Za oblasti s pravidelným výskytem lze považovat především severovýchodní oblast Moravskoslezských Beskyd a Hrubý Jeseník. Celkový počet jedinců medvěda hnědého na území ČR pravděpodobně nepřesahuje 5 kusů.
Ke střetu medvěda s hospodářskými zvířaty ani včelstvy zatím téměř nedochází.
Na základě informací získaných z Výzkumného ústavu včelařství a z okresních úřadů v místech výskytu medvěda bylo v roce 1998 zjištěno poškození či likvidace včelstev a úlů v šesti případech. V okresu Jeseník, kde se jeden dospělý medvěd pohyboval v letech 1993 až 1997 (v Rychlebských horách a v Hrubém a Nízkém Jeseníku), zničil tento medvěd na jaře 1993 asi 15 včelstev (OkÚ Jeseník odhaduje škodu na cca 7 000,- Kč) a 11.4. až 13.4.1994 asi 20 úlů a včelstev (OkÚ Jeseník odhaduje škodu na cca 12 000,- Kč).
Není známo, že by medvěd hnědý způsobil v posledních letech škody na hospodářských zvířatech nebo na zvířatech v zájmovém chovu.
Pokud jde o možnost způsobení újmy na životě nebo zdraví lidí, v ČR zatím k takovému případu nedošlo. Je to dáno nízkým stavem medvědí populace v ČR, která se s největší pravděpodobností bude stabilizovat, a k jejímu výraznému zvýšení nedojde. Na Slovensku, kde je výskyt medvěda hojnější (v roce 1997 i 1998 asi 800 ks), dochází k napadení člověka medvědem jednou či dvakrát za rok, přičemž v převážné většině případů je napadeným lovec. Nebezpečí může hrozit pouze tam, kde do teritoria šelem vniká velké množství lidí a šelmy přestanou lidský pach vnímat jako nebezpečí (k tomu došlo v 70. a 80. letech v turistických centrech na Slovensku následkem nevhodného skladování a nepravidelného svozu odpadků, které byly pro medvědy snadným zdrojem obživy).
Pro hrazení škod způsobených medvědem hnědým je třeba počítat s částkou cca 100 000,- Kč ročně.
Vlk
Jedná se rovněž o vzácný druh, ojediněle zabíhající na naše území ze Slovenska a Polska, s možností krátkodobého výskytu v severomoravsko-slovenském pohraničí. Od roku 1995 do roku 1997 žila v ČR víceméně stálá smečka 3 až 4 kusů a jeden vlk samotář na pomezí se Slovenskem ve střední oblasti Moravskoslezských Beskyd. V roce 1998 však v této lokalitě již nebyl vlk zpozorován. Jeho vymizení nasvědčovaly i další skutečnosti (nebyly zjištěny jeho stopy ani jím stržená zvěř a na místa dříve frekventovaných přechodů vlka se vrátila spárkatá zvěř). Není však vyloučeno, že v Beskydech jeden nebo dva vlci zůstali. Výjimečně se objevují jednotlivé kusy v dalších oblastech ČR, zejména na Šumavě a v Jeseníkách.
K největším škodám na ovcích způsobených vlkem došlo v letech 1994 až 1996. Převážná část útoků se odehrála v noci a oběťmi byly ovce ponechané volně v ohradách nebo uvázané u kůlů. K napadení došlo téměř vždy na pastvinách obklopených lesem, případně sousedících s lesem nebo jakýmkoliv jiným stromovým porostem, odkud mohli vlci sledovat ruch kolem ovcí a vybrat si vhodnou dobu k útoku. Lze předpokládat, že pokud budou učiněna opatření k zabránění vzniku škody, která jsou podmínkou pro přiznání náhrady, budou, vezmeme-li navíc v úvahu současný stav vlčí populace v ČR, škody na ovcích hrazené podle tohoto zákona minimální. Je možné, že by vlkem mohl být usmrcen pastevecký pes.
Způsobení újmy na zdraví nebo životě člověka je velmi nepravděpodobné. Na Slovensku, kde žije přibližně 250 vlků (údaj z roku 1998), není znám případ, kdy by vlk usmrtil člověka. Ke zranění člověka vlkem došlo na Slovensku od roku 1945 pouze třikrát, přičemž ve všech případech byl zraněným pastýř, který bránil před útočícím vlkem domácí zvířata. V jednom případě přitom šlo o samce nemocného vzteklinou a v jednom o vyhladovělou vlčici. Výskyt vztekliny u vlka je ale minimální a vůbec ho nelze srovnávat s jejím výskytem u lišky. Případy napadení zdravým vlkem nejsou známy.
Pro hrazení škod způsobených vlkem je třeba počítat rovněž s částkou cca 100 000,- Kč ročně.
Rys ostrovid
V ČR žije volně asi 100 až 150 jedinců. Oproti stavu před rokem 1990 téměř vymizela malá populace na jihozápadě Českomoravské vrchoviny (Javořicko). K výraznému oslabení populace došlo i v Jeseníkách, kde odhad velikosti populace činil v letech 1996 a 1997 pět až šest jedinců. Beskydská populace zůstává přibližně na stejné úrovni, tj. 10 až 15 ks. Populace v Labských pískovcích čítá zhruba 6 jedinců a má snahu se zvětšovat. Velký rozvoj prodělává populace v jižních a západních Čechách, jejíž odhad je 80 až 100 jedinců. Tato populace již nezvyšuje svoji početnost, ale rozšiřuje se do okolních oblastí. Rys žije rovněž v Bílých Karpatech. Dále se rys vyskytuje v Brdech, kde jeho početnost nepřesahuje 2 až 3 jedince. Ačkoliv se areál výskytu rysa postupně rozšiřuje, početnost populace již příliš nestoupá.
V jižních a západních Čechách usmrtil rys v letech 1993 až 1997 ročně v průměru 11 ks ovcí, 1 až 2 ks skotu a méně než 1 kozu. Případy zabití domácí drůbeže a králíků byly zjištěny pouze ojediněle. V této oblasti žije přibližně polovina celkového počtu rysů v ČR.
Podobně jako vlk může i rys usmrtit pasteveckého psa.
Škody na zdraví ani životě lidí volně žijícím rysem nebyly dosud způsobeny. Jejich budoucí výskyt je velmi nepravděpodobný. Rys člověka přímo neohrožuje. Jen pouhé setkání s ním je velmi vzácné.
Celková rezerva pro škody způsobené rysem ostrovidem, které se budou hradit podle tohoto zákona, by měla činit cca 1 500 000,- Kč.
Bobr evropský
Druh se pravidelně vyskytuje v povodí řeky Moravy (včetně Dyje), a to od Mohelnice kontinuálně až po hranice ČR se Slovenskou republikou. Na sklonku roku 1997 se bobři objevili v povodí Odry, konkrétně na řece Olši (u Jablunkova) a na Stonávce na Karvinsku.
Dále žije bobr v Polabí (Děčínsko), na některých místech západních Čech (Tachovsko) a v současné době dochází k jeho výraznému rozšiřování v jižních Čechách, kam proniká z Německa. Celkový počet bobrů je odhadován na 300 jedinců.
Bobr může působit škody především v zemědělství (na polních plodinách, a to jejich konzumací) a v lesním hospodářství (okus a požer dřevin). Potravu bobra tvoří dřeviny (měkké, rychle rostoucí druhy, a to převážně do průměru 20 cm - zejména mladé topoly, vrby a osiky; ostatní jsou výjimkami; zcela výjimečné je kácení jehličnanů, které neslouží jako potrava - v ČR se vyskytly případy kácení smrku ztepilého a borovice lesní) a byliny (kopřiva, netýkavka žláznatá, topinambur). Pokácené stromy jsou většinou náletového původu a jejich komerční cena je zanedbatelná. Na lesních porostech bobři nezpůsobují výraznější škody, neboť kácení převážně měkkých listnatých stromů neovlivňuje výsledný ekonomický zisk. Dochází k požeru zemědělských plodin, především kukuřice, ale pouze ve vzdálenosti cca 50 m od břehu vodních toků. Bobr dále způsobuje škody na prutnících (košíkářství), ale opět jen ve vzdálenosti cca 50 m od břehů.
Pro krytí škod způsobených bobrem evropským hrazených podle tohoto zákona je třeba počítat s částkou cca 500 000,- Kč.
Vydra říční
Vydrou je osídleno asi 28 % území ČR. Jde zejména o tři vzájemně izolované populace. Nejvýznamnější z nich je rozšířena na Šumavě včetně podhůří, v jihočeských rybničních pánvích a v jihozápadní části Českomoravské vrchoviny. Druhá je v severních Čechách, kam zasahuje rozšíření vydry z Horní Lužice v Německu. Třetí populace žije v oblasti Beskyd a Vsetínských vrchů, kam proniká ze Slovenska a Polska. V poslední době byla však vydra častěji pozorována i mimo areál trvalého výskytu. V ČR se vyskytuje v současné době přibližně 600 až 700 ks vyder. Tento údaj vyplývá z opakovaných sčítání na Třeboňsku, Jindřichohradecku a Havlíčkobrodsku, která byla prováděna kontrolou všech vodních ploch a toků ve vymezeném území na sněhové obnově, a dále z výsledků sčítání šumavské a beskydské populace vydry.
Za den sežere vydra zhruba 1 kg ryb, z toho cca 0,5 kg tzv. komerčních ryb, zbytek jsou ryby ostatní. Vydra má však více potravních zdrojů, jež nepřipadají jen na okruh jednoho rybníka.
Celkovou výši škod způsobených vydrou říční lze odhadnout na 8 400 000,- Kč.
Kormorán velký
Hradí se pouze škoda způsobená hnízdícími populacemi kormoránů. V ČR existují v současné době dvě významné hnízdní oblasti kormorána velkého, a to Třeboňská pánev (v roce 1996 bylo zaznamenáno 70 párů) a jižní Morava (v roce 1996 celkem 146 párů). Celková spotřeba 1 páru (včetně krmení mláďat) za hnízdní období v 1 roce činí zhruba 170 kg ryb.
Roční výše škod způsobených kormoránem velkým, které budou hrazeny podle tohoto zákona, činí cca 2 000 000,- Kč.
Los evropský
Oblastí stálého výskytu losa je pouze Jindřichohradecko a okolí údolní nádrže Lipno na Šumavě. Početnost losa v těchto oblastech dosahuje 20 až 30 exemplářů. Je vysoce pravděpodobné, že jeho populace se v nejbližších letech nebude výrazně zvyšovat.
Škody působí okusováním vrcholků menších stromů. Způsobení škod losem je snadno prokazatelné.
Výši škod lze odhadnout na 100 000,- Kč.
Závěr
Celková výše ročních škod, které se budou hradit podle tohoto zákona, tedy činí cca 12 700 000 Kč Je vhodné počítat navíc s rezervou cca 900 000,- Kč.
Výsledná částka, 13 600 000,- Kč, odpovídá schválenému věcnému záměru.
1) § 48 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
2) Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
7) Například zákon č. 151/1997, o oceňování majetku a o změně některých zákonů.
8) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
9) Zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
10) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
11) Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.