Navrhovaná novela sleduje čtyři základní cíle:
otevřít akreditované studijní programy veřejných vysokých škol zájemcům o celoživotní vzdělávání
umožnit veřejným vysokým školám vstupovat do společností, do nichž by vkládaly především nehmotný kapitál (výsledky výzkumů, know-how apod.)
přispět k prosazení větší objektivity a standardizace přijímacích řízení na vysokých školách posílením pravomocí vysoké školy na úkor fakulty.
zřetelněji vymezit základní stupně vysokoškolského vzdělání (bakalářský a magisterský)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR se připojením k Boloňské deklaraci evropských ministrů školství ze dne 19. června 1999 přihlásilo ke koncepci vysokoškolského (terciárního) vzdělání založeného na systému kreditů. Kreditní systém, který se zavádí i na našich vysokých školách, nepochybně přispěje ke zvýšení mobility studentů mezi obory a vysokými školami a tím zvětší zatím velmi nízkou prostupnost systému terciárního vzdělávání. Lze očekávat, že prosazení kreditního systému povede k větší odpovědnosti studentů za profilování vlastní odbornosti a k růstu flexibility absolventů vysokých škol tváří v tvář měnícím se podmínkám na trhu práce. K zavedení kreditního systému jsme navíc vedeni rozhodnutím EU do roku 2010 prosadit pro členské země EU jednotný kreditní systém (ECTS), který usnadní mobilitu studentů mezi vysokými školami v evropském měřítku.
Boloňská dohoda výslovně hovoří o potřebě umožnit získávání kreditů i mimo rámec běžných studijních programů, zejména pak v tzv. celoživotním vzdělávání. V této dohodě se doslova říká, že založení systému kreditů - jako například systému ECTS - bude základním nástrojem růstu mobility studentů, přičemž kredity by měly být poskytovány i mimo institucionální rámec vysokých škol, včetně celoživotního vzdělávání, samozřejmě za předpokladu, že budou univerzitami tyto kredity uznávány.
Vyspělé země kladou stále větší důraz na celoživotní vzdělávání jako důležitý nástroj pružného přizpůsobování kvalifikace pracovní síly rychle se měnícím podmínkám na globalizujícím se trhu práce. Jednoduše řečeno, celoživotní vzdělávání je jedním z hlavních nástrojů růstu schopnosti lidí pružně reagovat na změny v kvalifikačních požadavcích firem a institucí. Zkušenosti z vyspělých zemí jasně ukazují, že čím větší je flexibilita pracovní síly, tím méně lidí je vystaveno riziku dlouhodobé nezaměstnanosti.
V našich podmínkách však celoživotní vzdělávání musí sehrát ještě jednu významnou roli. Mělo by otevřít vysoké školy a cestu k vysokoškolským diplomům těm, kteří ačkoli měli předpoklady pro studium srovnatelné se svými vrstevníky ve vyspělých zemích, nebyli v uplynulých letech na vysoké školy přijati, a to buď z politických důvodů (zejména v období tzv. ”normalizace” - těmto lidem není dnes zpravidla více než 45 let) nebo prostě proto, že české vysoké školy nebyly v uplynulých osmi letech schopny uspokojit obrovskou poptávku po vyšším vzdělání mezi příslušníky silných ročníků narozených v letech 1974 až 1980, z nichž mnozí maturovali v letech 1992 - 1998. Odhady se shodují v tom, že zhruba čtyřiceti tisícům těchto mladých lidí naše společnost vůbec nedala možnost vysokoškolským studiem získat kvalifikaci a diplomy, které by v naprosté většině nepochybně získali, kdyby tuto možnost dostali. Navíc, řada mladých lidí studovala jiné obory, než by si bývala přála - buď proto, že počty studentů těchto oborů byly před rokem 1989 silně limitovány (společenské a politické vědy, správní vědy, právo, atd.), nebo proto, že právě u těchto oborů byl po roce 1989 převis poptávky nad nabídkou největší a šance na přijetí tudíž nejmenší.
Dnes jsou tito lidé již ekonomicky aktivní, založili rodiny a návrat do denního studia je pro ně často nemyslitelný. Přitom mnozí z nich pociťují vzdělanostní handicap už dnes, absence příslušného diplomu je aktuálně znevýhodňuje v soutěži o lépe placená místa, do budoucnosti budou jistě omezeny i jejich mobilitní šance. Protože řada lidí si začíná uvědomovat, jakou hodnotu má dnes vzdělání na trhu práce, mnozí dříve odmítnutí uchazeči o studium na vysokých školách by byli ochotni se na vyrovnání jimi nezaviněného handicapu finančně podílet. Lze ale předpokládat, že mnozí z nich budou naprosto oprávněně požadovat, aby získaná kvalifikace byla nejen obsahem ale i po formální stránce (diplom) srovnatelná s absolvováním vysoké školy.
České vysoké školy se brzy dočkají mírného poklesu uchazečů o studium. Po roce 2000 se sejde populační pokles s efektem prodloužení školní docházky. To znamená, že i při očekávaném růstu aspirací na získání vysokoškolského vzdělání (zejména neuniverzitního typu) kapacity vysokých škol budou méně přetížené, než dnes. Systém kreditů by tedy mohl otevřít vzdělávací příležitosti pro ty, kterým zůstaly brány vysokých škol v minulosti uzavřeny, ačkoli o studium stáli. Podle současného znění zákona č. 111/98 Sb. se ale předpokládá striktní oddělení programů celoživotního vzdělávání od akreditovaných studijních programů. V návaznosti na připojení ČR k Boloňské deklaraci navrhovaná změna zákona č. 111/1998 Sb. vychází z toho, že programy celoživotního vzdělávání, které se zatím uskutečňují výhradně mimo rámec akreditovaných studijních programů vysoké školy, by měly být uskutečňovány i v rámci akreditovaných bakalářských nebo magisterských studijních programů. Otevírá se tím větší prostor pro tvorbu takových programů celoživotního vzdělávání, které se mohou do značné míry překrývat s akreditovanými studijními programy a poskytovat širšímu okruhu zájemců celoživotní vzdělání ve větší škále možností nebo umožnit absolvování části nabídky celoživotního vzdělávání v rámci studia podle akreditovaného studijního programu.
V zákonu č.111/98 Sb. není podle názoru předkladatelů žádné omezení, které by navrhované změně bránilo. Úprava § 60 je tedy z tohoto hlediska postačující změnou. Bude záležet na vysokých školách, jak atraktivní nabídku kurzů a přednášek v rámci celoživotního vzdělání otevřou a jaké podmínky pro účast na těchto kurzech a pro získávání kreditů vytvoří. Důležité je, aby vysokým školám nebyly v jejich úsilí otevřít akreditované studijní programy zájemcům o celoživotní vzdělávání kladeny překážky. Současné znění zákona č.111/1998 Sb. tak bohužel činí a brání těm, kteří nepatří mezi úzkou vrstvu vyvolených, jimž bylo umožněno studovat na vysoké škole, učinit životní investici, o které dnes nikdo nepochybuje, že je investicí nejvýnosnější.
Stávající úprava znemožňuje veřejným vysokým školám vstupovat do společností, do nichž by vkládali především nehmotný kapitál (výsledky výzkumů, know-how apod.) Přitom zákonodárce původně s možností účasti VŠ v obchodních společnostech počítal, což dokládá znění §15, odst.1, písm.d), ve kterém dává správní radě pravomoc takovéto přistoupení povolovat. Navrhovaná novela by umožnila zejména:
Využít nehmotný majetek jako kapitálový vklad do nově vznikajících obchodních
společností – tzv. spin-off firmy.
Výsledky vědy a výzkumu přispívají nejenom ke zkvalitnění výuky na VŠ, některé jsou však rovněž využitelné v praxi. O jejich využitelnosti rozhoduje trh, kde se nová idea uplatní formou např. nového výrobku, služby či technologie. Pro uvedení výsledků VaV na trh jsou často vysokoškolskými pracovníky či doktorandy zakládány nové technologicky orientované firmy, tzv. ”spin-off” firmy (SOF, někdy se používá název ”spin-out”). S ohledem na počáteční nedostatek finančních prostředků, což je patrné zejména v ČR, je výhodné, aby know-how VŠ bylo do firmy vloženo formou kapitálové účasti.
V řadě zemí existují speciální státní programy, které podporují vznik takových firem. Jedním z nejuznávanějších programů na podporu rozvoje SOF je program University of Twente - program Temporary Enterpreneurial Placement .
Kapitalizovat služby.
S ohledem na špatnou finanční situaci většiny začínajících technologicky orientovaných firem, může být v některých případech výhodné zvolit i formu kapitalizace poskytovaných služeb (např. umístění v inkubátoru, laboratorní měření, poradenství apod.).
Zakládání samostatných zprostředkovatelských firem.
Zprostředkovatelské firmy mohou rychleji reagovat na potřeby zákazníků z průmyslu. Jsou vlastně určitým agentem školy. Společně s jinými partnery (např. investičními fondy), lze vytvořit firmu, která je schopna kvalitně plnit velmi speciální úkoly (hodnocení projektů, technologické poradenství apod.). V tomto případě je nutný peněžní vklad, ze kterého jsou hrazeny počáteční provozní náklady firmy.
Zakládání samostatných firem, poskytujících odborné služby.
V řadě případů vznikají firmy, s majoritním podílem univerzit, které nabízejí průmyslovým podnikům rozsáhlé spektrum služeb, které by si podnik často neobjednal u VŠ. Jedná se zejména o služby, kde je potřeba vzít za výsledky řešení odpovídající záruky. Samostatná firma jednak může ručit vlastním majetkem, jednak se může proti případným špatným rozhodnutím pojistit. Nezanedbatelné je i to, že v případě soudního sporu nevystupuje přímo univerzita, což je ze společenského hlediska nevýhodné pro obě strany. V tomto případě se může jednat jak o nepeněžní, tak peněžní vklady.
Zakládání samostatných společných pracovišť s průmyslovými podniky nebo jinými výzkumnými pracovišti.
Založení samostatného právního subjektu může být, s ohledem na přehlednost financování, zaměstnání odborníků z různých institucí apod., nejvýhodnější formou spolupráce. Opět se může jednat jak o peněžní, tak nepeněžní vklady.
Zakládání vědeckotechnických parků.
Řada technologických center, rozsáhlých vědeckých či technologických parků je zakládána s cílem ekonomického a sociálního rozvoje regionů. Z tohoto důvodu se na jejich budování a následném provozu podílejí místní orgány, banky, svazy podnikatelů, soukromí investoři a jako nezbytná součást i vysoké školy. Tyto instituce jsou většinou zakládány jako akciové společnosti. Ze strany univerzity se jedná o různé formy vkladu. Např. na severní Moravě byl založen za významné pomoci programu PHARE technologický park jako akciová společnost. Členy akciové společnosti jsou: město Ostrava, město Opava, rozvojová agentura severní Morava, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Slezská univerzita. V současné době, místo toho, aby se řešilo efektivní fungování technologického parku při řešení problémů tohoto velmi ekonomicky a sociálně postiženého regionu, řeší se otázky, jak dostát současným podmínkám vysokoškolského zákona a zachovat nezbytnou součinnost univerzit.
Návrh si klade za cíl přispět k větší standardizaci přijímacích řízení na vysoké školy. Současný stav přijímacích řízení neodpovídá legitimnímu požadavku objektivního a standardizovaného zjišťování studijních předpokladů a schopností, které podle Základní listiny práv a svobod mají být hlavním kritériem v přijímání na vysoké školy. Provedené analýzy písemných testů potvrzují, že způsob, jakým jsou testy připravovány a administrovány ani zdaleka nezajišťuje, aby uchazeči se stejnými schopnostmi měli rovné šance na přijetí. Značný podíl na tomto stavu má současná právní úprava, která umožňuje, že o přijímacím řízení rozhodují především fakulty a není zaručena srovnatelná úroveň ani v rámci jedné vysoké školy. Současný mechanismus realizace přijímacích zkoušek na fakultách navíc zvyšuje při vysoké poptávce po vysokoškolském studiu riziko korupce.
Nová právní úprava má zkvalitnit a přispět k větší míře objektivity a standardizace přijímacího řízení na vysokých školách. Posílení pravomocí vysoké školy na úkor fakulty je v tomto procesu žádoucí, poněvadž umožňuje stanovit určitá obecná kritéria v rámci vysoké školy. K omezení vlivu korupce má napomoci ustanovení, které dává možnost oddělit realizaci přijímacího řízení od samotného rozhodování o přijetí studenta. Provedením přijímacího řízení může být pověřen i externí subjekt. Tento návrh sleduje především to, že se v této oblasti mohou začít profilovat subjekty (organizace) speciálně zaměřené na realizaci přijímacích testů. Přípravy testů tak bude možné svěřit týmům specialistů, které budou ručit nejen za kvalitu, srovnatelnost a objektivitu, ale samozřejmě také za to, že nedojde k jejich zneužití. Jen tak lze efektivně snížit rizika možných manipulací a korupce. Zásady takto postavené jsou běžné pro terciální sféru i v jiných státech.
Nynější verze zákona zavedením bakalářských studijních programů umožňuje rozšíření oblasti terciálního vzdělávání, a tím i větší pokrytí poptávky po vysokoškolském vzdělání. V současném znění zákona č.111/1998 Sb. je vymezení bakalářských a magisterských studijních programů příliš vágní, což ve skutečnosti vede k tomu, že absolventi bakalářských programů, kteří se rozhodli nepokračovat magisterským studiem, jsou považováni za ”neúspěšné” a jejich vysokoškolské vzdělání za ”neukončené”.
Dalším důvodem zřetelnějšího vzájemného vymezení bakalářského a magisterského studia je úsilí prosadit zřetelněji profilovaný vícestupňový model vysokoškolského studia. V souladu s Boloňskou deklarací je třeba v prvé řadě přesněji definovat a prosadit rozlišení prvního a druhého cyklu, tj. bakalářského a magisterského studia. Cílem navrhované novely je legislativně podpořit status bakalářského studia jako plnohodnotného a uzavřeného stupně vysokoškolského vzdělání chápaného jako přípravu na povolání. Současně se touto novelou stanoví, že úspěšné završení bakalářského studijního programu je podmínkou pro přijetí ke studiu v druhém (magisterském) cyklu. Z tohoto důvodu nové formulace v §§ 45 a 46 zpřesňují znění v návaznosti na Boloňskou deklaraci.
Předložený návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky.
Návrh zákona nebude mít dopad na státní rozpočet.
V § 60 se zařazují programy celoživotního vzdělávání mezi studijní programy akreditované podle § 78 – § 81.
V § 20, odst. 3 se slova ”ani k peněžitému nebo nepeněžitému vkladu do obchodní společnosti nebo družstva” zrušují, čímž je umožněno školám participovat v profitních společnostech.
Změna ustanovení v § 9, odst. 1 písm. g), vypuštění písmena e) v § 27, odst. 1 a změna ustanovení v § 49, odst. 1 přenášejí pravomoc stanovit podmínky pro přijetí ve studijních programech z akademického senátu fakulty na akademický senát veřejné vysoké školy. Takto novelizovaná ustanovení posílí integrující úlohu veřejné vysoké školy, a tím bude možné realizovat přijímací řízení se společnými prvky v rámci celé vysoké školy.
§ 49, odst. 4 se doplňuje ustanovením, které umožňuje, aby přijímací zkoušky na veřejnou
vysokou školu mohly být prováděny nejen danou vysokou školou, nýbrž také externím subjektem.
-
5. Znění v § 45, odst. 1 a § 46, odst. 2 stanoví, že bakalářský studijní program je prvním
stupněm vysokoškolského studia. Podmínkou pro přijetí do magisterského studia, které
trvá nejméně dva a nejvýše tři roky je předchozí absolvování bakalářského studijního
programu.
1. Změna § 60:
Současné znění § 60:
§ 60 Celoživotní vzdělávání
(1) V rámci své vzdělávací činnosti může vysoká škola poskytovat bezplatně nebo za úplatu programy celoživotního vzdělávání mimo rámec studijních programů, orientované na výkon povolání nebo zájmově. Bližší podmínky celoživotního vzdělávání stanoví vnitřní předpis. Účastníci celoživotního vzdělávání s ním musí být seznámeni předem.
(2) O absolvování studia v rámci celoživotního vzdělávání vydá vysoká škola jeho
účastníkům osvědčení.
(3) Účastníci celoživotního vzdělávání nejsou studenty podle tohoto zákona.
Navrhované znění § 60:
§ 60 Celoživotní vzdělávání
(1) V rámci své vzdělávací činnosti může vysoká škola poskytovat bezplatně nebo za úplatu programy celoživotního vzdělávání, buď mimo rámec studijních programů, orientované na výkon povolání, zájmově, nebo v rámci studijních programů akreditovaných podle § 78 - § 81. Bližší podmínky celoživotního vzdělávání stanoví vnitřní předpis. Účastníci celoživotního vzdělávání s ním musí být seznámeni předem.
(2) O absolvování studia v rámci celoživotního vzdělávání vydá vysoká škola jeho
účastníkům osvědčení nebo v případě absolvování akreditovaného studijního programu vysokoškolský diplom podle § 55, odst. 2
(3) Účastníci celoživotního vzdělávání účastnící se programu celoživotního vzdělávání,
který není akreditován jako studijní program,nejsou studenty podle tohoto zákona.
2. Změna § 20:
Současné znění § 20, odst. 3:
(3) Veřejná vysoká škola není oprávněna k převzetí ručení za peněžitý dluh jiné osoby a ke zřízení zástavního práva k nemovitosti ani k peněžitému nebo nepeněžitému vkladu do obchodní společnosti nebo družstva.
Navrhovaná změna § 20, odst. 3:
V § 20, odst.3 se slova "ani k peněžitému nebo nepeněžitému vkladu do obchodní společnosti nebo družstva" zrušují.
Navrhované znění § 20, odst. 3:
(3) Veřejná vysoká škola není oprávněna k převzetí ručení za peněžitý dluh jiné osoby a ke zřízení zástavního práva k nemovitosti.
3. Změna § 9:
Současné znění § 9:
(1) Akademický senát veřejné vysoké školy
rozhoduje na návrh rektora o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení vysoké školy,
schvaluje vnitřní předpisy vysoké školy a jejích součástí,
schvaluje rozpočet vysoké školy předložený rektorem a kontroluje využívání finančních prostředků vysoké školy,
schvaluje výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření vysoké školy předloženou rektorem,
schvaluje hodnocení činnosti vysoké školy předložené rektorem,
schvaluje návrh rektora na jmenování a odvolání členů vědecké rady a disciplinární komise veřejné vysoké školy,
schvaluje podmínky pro přijetí ke studiu ve studijních programech, které se neuskutečňují na fakultách,
usnáší se o návrhu na jmenování rektora, popřípadě navrhuje jeho odvolání z funkce,
schvaluje dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy a jeho každoroční aktualizaci ( dále jen ”dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy”) po projednání ve vědecké radě.
Navrhované znění § 9:
(1) Akademický senát veřejné vysoké školy
rozhoduje na návrh rektora o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení vysoké školy,
schvaluje vnitřní předpisy vysoké školy a jejích součástí,
schvaluje rozpočet vysoké školy předložený rektorem a kontroluje využívání finančních prostředků vysoké školy,
schvaluje výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření vysoké školy předloženou rektorem,
schvaluje hodnocení činnosti vysoké školy předložené rektorem,
schvaluje návrh rektora na jmenování a odvolání členů vědecké rady a disciplinární komise veřejné vysoké školy,
schvaluje podmínky pro přijetí ke studiu ve studijních programech,
usnáší se o návrhu na jmenování rektora, popřípadě navrhuje jeho odvolání z funkce,
schvaluje dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy a jeho každoroční aktualizaci ( dále jen ”dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy”) po projednání ve vědecké radě.
4. Změna § 27:
Současné znění § 27:
(1) Akademický senát fakulty
na návrh děkana rozhoduje o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakultních pracovišť,
schvaluje návrh vnitřních předpisů fakulty,
schvaluje rozdělení finančních prostředků fakulty předložené děkanem a kontroluje jejich využívání,
schvaluje výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření fakulty předloženou děkanem,
schvaluje podmínky pro přijetí ke studiu ve studijních programech uskutečňovaných na fakultě,
schvaluje návrh děkana na jmenování a odvolání členů vědecké rady fakulty a disciplinární komise fakulty,
usnáší se o návrhu na jmenování děkana, popřípadě navrhuje jeho odvolání z funkce,
schvaluje dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti fakulty vypracovaný v souladu s dlouhodobým záměrem veřejné vysoké školy po projednání ve vědecké radě fakulty.
Navrhované znění § 27:
(1) Akademický senát fakulty
na návrh děkana rozhoduje o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakultních pracovišť,
schvaluje návrh vnitřních předpisů fakulty,
schvaluje rozdělení finančních prostředků fakulty předložené děkanem a kontroluje jejich využívání,
d) schvaluje výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření fakulty předloženou děkanem,
e) schvaluje návrh děkana na jmenování a odvolání členů vědecké rady fakulty a disciplinární komise fakulty,
f) usnáší se o návrhu na jmenování děkana, popřípadě navrhuje jeho odvolání z funkce,
schvaluje dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti fakulty vypracovaný v souladu s dlouhodobým záměrem veřejné vysoké školy po projednání ve vědecké radě fakulty
5. Změna § 49:
Současné znění § 49:
(1)Vysoká škola nebo fakulta může stanovit další podmínky přijetí ke studiu týkající se
určitých znalostí, schopností nebo nadání nebo prospěchu ze střední školy, popřípadě vyšší odborné školy nebo vysoké školy. Kromě toho může stanovit nejvyšší možný počet přijímaných studentů, kteří splnili stanovené podmínky; splní-li tyto podmínky větší počet uchazečů, rozhoduje pořadí nejlepších.
(2) Podmínky pro přijetí cizinců ke studiu ve studijním programu musí umožnit splnění
závazků, které vyplývají z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.
(3) Vysoká škola nebo fakulta může stanovit odlišné podmínky pro přijetí uchazečů, kteří
absolvovali studijní program nebo jeho část nebo studují jiný studijní program na vysoké
škole v České republice nebo v zahraničí.
(4) Splnění podmínek stanovených podle odstavců 1 a 3 se ověřuje, a to zpravidla přijímací
zkouškou.
Vysoká škola nebo fakulta zveřejní v dostatečném předstihu, nejméně však
čtyřměsíčním, lhůtu pro podaní přihlášek ke studiu, podmínky přijetí podle odstavců 1 a 3, termín a způsob ověřování jejich splnění, a pokud je součástí ověřování požadavek přijímací zkoušky, také formu a rámcový obsah zkoušky a kritéria pro její vyhodnocení. Tyto skutečnosti musí být zveřejněny na úřední desce vysoké školy nebo fakulty. Stejným způsobem musí být zveřejněn nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu.
Navrhované znění § 49:
(1) Vysoká škola nebo tam, kde tak stanoví statut vysoké školy, fakulta může stanovit další podmínky přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností nebo nadání nebo prospěchu ze střední školy, popřípadě vyšší odborné školy nebo vysoké školy. Kromě toho může stanovit nejvyšší možný počet přijímaných studentů, kteří splnili stanovené podmínky; splní-li tyto podmínky větší počet uchazečů, rozhoduje pořadí nejlepších.
(2) Podmínky pro přijetí cizinců ke studiu ve studijním programu musí splnění závazků,
které vyplývají z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.
(3) Vysoká škola nebo fakulta může stanovit odlišné podmínky pro přijetí uchazečů, kteří
absolvovali studijní program nebo jeho část nebo studují jiný studijní program na vysoké
škole v České republice nebo v zahraničí.
(4) Splnění podmínek stanovených podle odstavců 1 a 3 se ověřuje, a to zpravidla
přijímací zkouškou, jejíž provedení lze zcela nebo z její části svěřit externímu subjektu
mimo vysokou školu.
Vysoká škola nebo fakulta zveřejní v dostatečném předstihu, nejméně však
čtyřměsíčním, lhůtu pro podaní přihlášek ke studiu, podmínky přijetí podle odstavců 1 a 3, termín a způsob ověřování jejich splnění, a pokud je součástí ověřování požadavek přijímací zkoušky, také formu a rámcový obsah zkoušky a kritéria pro její vyhodnocení. Tyto skutečnosti musí být zveřejněny na úřední desce vysoké školy nebo fakulty. Stejným způsobem musí být zveřejněn nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu.
6. Změna § 45:
Současné znění § 45:
Bakalářský studijní program je zaměřen zejména na přípravu k výkonu povolání, při
nichž se bezprostředně využívají soudobé poznatky a metody; obsahuje též vybrané teoretické poznatky.
Standardní doba bakalářského studia včetně praxe je nejméně tři a nejvýše čtyři roky.
Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla
obhajoba bakalářské práce.
Absolventům studia v bakalářských studijních programech se uděluje akademický titul
”bakalář” (ve zkratce ”Bc.” uváděné před jménem), v oblasti umění akademický titul ”bakalář umění” (ve zkratce ”BcA.” uváděné před jménem); absolventům v oblasti umění přijatým ke studiu podle §48, odst. 2 se uděluje akademický titul až po dosažení úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání nebo vyššího odborného vzdělání poskytovaného v konzervatořích.
Navrhované znění § 45:
(1) Bakalářský studijní program je zaměřen na přípravu k výkonu povolání nebo ke
studiu na vyšším (magisterském) stupni vysokoškolského vzdělání . V bakalářských studijních programech se bezprostředně využívají soudobé poznatky a metody; obsahují též vybrané teoretické poznatky.
(2) Standardní doba studia včetně praxe je nejméně tři a nejvýše čtyři roky.
(3) Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla
obhajoba bakalářské práce.
(4) Absolventům studia v bakalářských studijních programech se uděluje akademický titul
”bakalář” (ve zkratce ”Bc.” uváděné před jménem), v oblasti umění akademický titul ”bakalář umění” (ve zkratce ”BcA.” uváděné před jménem); absolventům v oblasti umění přijatým ke studiu podle § 48, odst. 2 se uděluje akademický titul až po dosažení úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání nebo vyššího odborného vzdělání poskytovaného v konzervatořích.
7. Změna § 46:
Současné znění § 46:
Magisterský studijní program je zaměřen na získání teoretických poznatků založených
na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace a na rozvinutí schopností k tvůrčí činnosti; v oblasti umění je zaměřen na náročnou uměleckou přípravu a rozvíjení talentu.
Standardní doba studia je nejméně čtyři a nejvýše šest roků. Magisterský studijní
program může navazovat na bakalářský studijní program; v tomto případě je standardní doba studia nejméně dva a nejvýše tři roky.
Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba
diplomové práce. V oblasti lékařství a veterinárního lékařství a hygieny se studium řádně ukončuje státní rigorózní zkouškou.
Absolventům studia v magisterských studijních programech se udělují tyto
akademické tituly:
a) v oblasti ekonomie, technických věd a technologií, zemědělství, lesnictví a vojenství ”inženýr” (ve zkratce ”Ing.” uváděné před jménem),
b) v oblasti architektury ”inženýr architekt” (ve zkratce ”Ing. arch.” uváděné před jménem),
c) v oblasti lékařství ”doktor medicíny” (ve zkratce ”MUDr.” uváděné před jménem),
d) v oblasti veterinárního lékařství a hygieny ”doktor veterinární medicíny” (ve zkratce ”MVDr.” uváděné před jménem ),
e) v oblasti umění ”magistr umění” (ve zkratce ”MgA.” uváděné před jménem),
f) v ostatních oblastech ”magistr” (ve zkratce ”Mgr.” uváděné před jménem ).
Absolventům studia v magisterských studijních programech v oblasti umění přijatých ke
studiu podle § 48 odst. 2 se uděluje akademický titul až po dosažení úplného středního nebo
úplného středního odborného vzdělání nebo vyššího odborného vzdělání poskytovaného
v konzervatořích.
Absolventi magisterských studijních programů, kteří získali akademický titul
”magistr”, mohou vykonat v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku, jejíž součástí je obhajoba rigorózní práce. Tito absolventi mají právo používat zařízení a informační technologie potřebné pro přípravu k této zkoušce v souladu s pravidly určenými vysokou školou. Po jejím vykonání se udělují tyto akademické tituly:
a) v oblasti práva ”doktor práv” (ve zkratce ”JUDr.” uváděné před jménem),
b) v oblasti humanitních, pedagogických a společenských věd ”doktor filosofie” (ve zkratce ”PhDr.” uváděné před jménem),
c) v oblasti přírodních věd ”doktor přírodních věd” (ve zkratce ”RNDr.” uváděné před
jménem),
d) v oblasti farmacie ”doktor farmacie” (ve zkratce ”PharmDr.” uváděné před jménem )
e) v oblasti teologie ”licenciát teologie” (ve zkratce ”ThLic.” Uváděné před jménem) nebo ”doktor teologie” (ve zkratce ”ThDr.” uváděné před jménem ); pro oblast katolické teologie ”licenciát teologie”.
Navrhované znění § 46:
Magisterský studijní program je zaměřen na získání teoretických poznatků založených
na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace a na rozvinutí schopností k tvůrčí činnosti; v oblasti umění je zaměřen na náročnou uměleckou přípravu a rozvíjení talentu.
Standardní doba magisterského studia jsou nejméně dva a nejvýše tři roky.
Podmínkou přijetí do magisterského studijního programu je předchozí absolvování bakalářského studijního programu.
Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba
diplomové práce. V oblasti lékařství a veterinárního lékařství a hygieny se studium řádně ukončuje státní rigorózní zkouškou.
Absolventům studia v magisterských studijních programech se udělují tyto
akademické tituly:
a) v oblasti ekonomie, technických věd a technologií, zemědělství, lesnictví a vojenství ”inženýr” (ve zkratce ”Ing.” uváděné před jménem),
b) v oblasti architektury ”inženýr architekt” (ve zkratce ”Ing. arch.” uváděné před jménem),
c) v oblasti lékařství ”doktor medicíny” (ve zkratce ”MUDr.” uváděné před jménem),
d) v oblasti veterinárního lékařství a hygieny ”doktor veterinární medicíny” (ve zkratce ”MVDr.” uváděné před jménem ),
e) v oblasti umění ”magistr umění” (ve zkratce ”MgA.” uváděné před jménem),
v ostatních oblastech ”magistr” (ve zkratce ”Mgr.” uváděné před jménem ).
Absolventům studia v magisterských studijních programech v oblasti umění přijatých ke
studiu podle § 48 odst. 2 se uděluje akademický titul až po dosažení úplného středního nebo
úplného středního odborného vzdělání nebo vyššího odborného vzdělání poskytovaného
v konzervatořích.
(5)Absolventi magisterských studijních programů, kteří získali akademický titul ”magistr”, mohou vykonat v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku, jejíž součástí je obhajoba rigorózní práce. Tito absolventi mají právo používat zařízení a informační technologie potřebné pro přípravu k této zkoušce v souladu s pravidly určenými vysokou školou. Po jejím vykonání se udělují tyto akademické tituly:
a) v oblasti práva ”doktor práv” (ve zkratce ”JUDr.” uváděné před jménem),
b) v oblasti humanitních, pedagogických a společenských věd ”doktor filosofie” (ve zkratce ”PhDr.” uváděné před jménem),
c) v oblasti přírodních věd ”doktor přírodních věd” (ve zkratce ”RNDr.” uváděné před jménem),
d) v oblasti farmacie ”doktor farmacie” (ve zkratce ”PharmDr.” uváděné před jménem )
e) v oblasti teologie ”licenciát teologie” (ve zkratce ”ThLic.” Uváděné před jménem) nebo ”doktor teologie” (ve zkratce ”ThDr.” uváděné před jménem ); pro oblast katolické teologie ”licenciát teologie”.
Petr Matějů v. r.
Walter Bartoš v. r.
Petr Pleva v. r.