Důvodová zpráva k Vládní novela občanského zák. - EU

:

K čl. I:

K bodu 1:

K § 52 a 53

Spotřebitelské smlouvy je termín, jehož užívá evropská legislativa ve směrnicích, které jsou věnovány ochraně spotřebitele. Přitom tato ochrana je v nich pojata soukromoprávně, tzn., že nejde ani tak o kontrolu a případný postih prodávajících ze strany veřejné moci, ale o prevenci a úpravu sankčních nároků přímo spotřebitelů jako jedné ze smluvních stran. Takto pojatá ochrana spotřebitelů je důležitou součástí soukromoprávní ochrany slabší smluvní strany, která je výrazným trendem moderního soukromého práva.

Ochrana spotřebitele je předmětem celé řady směrnic ES. Z nich jsou novelou do občanského zákoníku implementovány pouze tři, jejichž označení a název je v plném znění uveden v obecné části důvodové zprávy. Důvod, pro který tomu tak je, spočívá v tom, že všechny uvedené směrnice mají společné to, že se týkají uzavírání, obsahu a celkového režimu určitých druhů smluv. Ustanovení o těchto smlouvách mají povahu zvláštních ustanovení vůči ustanovením občanského zákoníku, která jsou obecně věnována smlouvám. To odůvodňuje jejich zařazení do občanského zákoníku.

Z hlediska optimální systematiky občanského zákoníku by jistě bylo žádoucí, aby tato zvláštní ustanovení bezprostředně následovala po obecných ustanoveních o smlouvách a obojí aby bylo součástí obecné části obligačního práva. Vzhledem k tomu, že systematika českého občanského zákoníku je řadou jeho novelizací podstatně narušena, nebylo možné ono žádané systematické uspořádání dodržet a tato ustanovení se zařazují do obecné části občanského zákoníku.

Spotřebitelské smlouvy, na něž se vztahuje novela, lze v souladu se směrnicemi ES jednotně definovat, stejně jako jiné pojmy směrnicemi shodně užívané. Tyto definice jsou obsaženy v § 52 a platí pro všechny smlouvy do tohoto oddílu zařazené.

Obecnou povahu platnou pro celý oddíl má i požadavek vyjádřený v § 53, podle něhož se smluvní ujednání nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a spotřebitel se nemůže těchto svých práv vzdát.

K § 54 až § 58

Pojem adhezních smluv je širší, než smlouvy spotřebitelské. Za smlouvy adhezní je možné označit všechny, při nichž ke vzniku smlouvy a stanovení jejího obsahu nedochází na základě jednání stran, ale obsah smlouvy je předem určen jednou ze stran. Za adhezní smlouvy je třeba proto považovat většinu bankovních obchodů, pojistných smluv, přepravních smluv apod. V § 58 se proto stanoví, že této úpravy se přiměřeně použije i na jiné adhezní smlouvy, než spotřebitelské.

Základním principem ochrany spotřebitele v rámci adhezních smluv je zákaz ujednání, která obsahují tzv. nepřiměřené podmínky. Co lze za takové nepřiměřené podmínky považovat stanoví prováděcí předpis jejich příkladmým výčtem; tento výčet se může stát východiskem pro soudní judikaturu, neboť nepřiměřená podmínka způsobuje neplatnost ujednání (výjimečně i celé smlouvy).

Dalšími prostředky ochrany spotřebitele v této souvislosti je požadavek obecné srozumitelnosti smluv a možnost tzv. skupinové žaloby, při níž zájmy spotřebitelů mohou prosazovat i občanská sdružení, prosazující jejich zájmy.

K § 59 až 61

Dalšími spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy sjednávané mimo obchodní provozovnu, které jsou definovány v § 59 (jde např. o tzv. “podomní“ obchody, byť jejich vymezení je širší). Navrhuje se využít možnosti, které dává směrnice ES a zvláštní úpravu vztáhnout jen ty, které přesahují hodnotu 500 Kč. Základním principem ochrany spotřebitele je zde široká možnost odstoupení od smlouvy.

K § 62 až 69

Problematika smluv uzavíraných na dálku je novou problematikou, která souvisí s rozvojem moderní techniky, elektroniky a sdělovacích prostředků, jichž je využíváno ke komunikaci mezi osobami, včetně smluvních jednání. I tato problematika přesahuje rámec spotřebitelských smluv, neboť těchto prostředků může být užito při jednání o kterékoli smlouvě. Avšak spotřebitelé jsou obvykle nedostatečně profesně vybaveni pro využívání těchto prostředků a pro kontrolu správnosti jimi předávaných sdělení; kromě toho jsou v podstatě odkázáni na to, co je jim sděleno, aniž mohou (jak je tomu při osobním jednání) požadovat doplňující a vysvětlující sdělení. Proto se poskytuje zvláštní ochrana těm smlouvám sjednávaným na dálku, které jsou současně spotřebitelskými smlouvami. Podstata této ochrany spočívá v informační povinnosti, v široké možnosti odstoupení od smlouvy, v povinnosti plnit ve stanovené lhůtě a v ochraně také skupinovou žalobou.

 

K bodu 2:

 

K § 152 až 155

Uvedená ustanovení vymezují základní pojmy zástavního práva. Po definici zástavního práva (§ 152) podává osnova vymezení zástavy (§ 153) a zástavní pohledávky (§ 155).

Osnova zde navazuje na některá platná ustanovení občanského zákoníku (např. dnešní § 151a, § 151b odst. 5, § 151h odst. 1). Látku, jíž se týkají, upravuje však v náležitém systematickém sledu a podstatně její úpravu rozvíjí a doplňuje.

K podstatným změnám patří vymezení pojmu "zástava" (§ 153). Zatímco platná úprava občanského zákoníku považuje za zástavu jen věci a pohledávky, rozšiřuje novela pojem zástavy i na další majetkové hodnoty. Na toto ustanovení nezbytně navazují i další ustanovení osnovy, jejichž existence je předpokladem k tomu, aby zástavní právo k těmto zástavám mohlo vzniknout a být uplatněno.

Majetkovou hodnotou, jejíž povaha připouští, aby byla zástavou, je i podnik. Vzhledem ke složitosti vztahů, které by jeho zastavením vznikly, váže osnova zastavení podniku na zvláštní úpravu.

Zástavní právo k zástavám, uvedeným v § 154 je těsně spjato s věcnou úpravou právního režimu těchto zástav, kterou by jinak bylo třeba pojmout do navrhované novely, ačkoli jsou často obsáhlé. Proto návrh z důvodů legislativní vhodnosti odkazuje na zvláštní úpravy.

Navrhovaná úprava zástavní pohledávky (§ 155), tedy pohledávky zajištěné zástavním právem, obsahuje několik upřesnění. Zásadnější změnou je navrhovaný § 155 odst. 4, který souvisí s tzv. nettingem.

K § 156 až § 161

Dnešní úprava vzniku zástavního práva přestala vyhovovat pro svou kusost a mezerovitost. Některé otázky prakticky neřešila; nejpodstatnější z nich je vznik zástavního práva k movitým věcem, které se obvykle nepředávají (např. tovární linky, dopravní prostředky apod.). Úpravu vzniku zástavního práva je třeba doplnit i s ohledem na to, že se rozšiřuje pojem zástavy.

Základním způsobem vzniku zástavního práva zůstává smlouva. Obdobnou povahu jako smluvní zástavní práva mají i zástavní práva založená soudem schválenou dohodou o vypořádání dědictví.

Změny jsou dále navrhovány pokud jde o tzv. zákonné zástavní právo. Podle platné právní úpravy je zákonné zástavní právo dvojího druhu: první skupina zákonných zástavních práv vzniká přímo ze zákona, aniž by o nich muselo být rozhodováno, kdežto druhá skupina vyžaduje upřesnění rozsahu zástavního práva a data jeho vzniku rozhodnutím správního orgánu. Pokud jde o zástavní práva druhé skupiny, navrhuje osnova, aby důvodem jejich vzniku bylo nadále pouze rozhodnutí správního orgánu, které by v tomto případě mělo konstitutivní povahu, což se promítá i do § 160; důvodem navrhované změny je sjednocení postupu při stanovení pořadí uspokojení více zástavních práv k téže zástavě.

Smluvní zástavní právo k nemovitostem vzniká zásadně vkladem do katastru nemovitostí. V § 157 odst. 2 osnova řeší způsob vzniku zástavního práva k nemovitostem, které se do katastru nezapisují.

K zásadním změnám, jimiž osnova reaguje na nedostatky platné úpravy, patří řešení vzniku zástavního práva k movitým věcem, které se obvykle nepředávají (např. tovární linky, stavby, které nejsou nemovitostmi, dopravní prostředky všeho druhu, umělecké sbírky apod.). Vznik zástavního práva je pro tyto případy vázán na dvě řešení. Prvým z nich je viditelné označení věci jako zástavy s předepsanými náležitostmi, přičemž v této souvislosti lze uvažovat o trestním postihu toho, kdo takové označení odstraní nebo poškodí. Druhou alternativou je vyznačení v listině, která osvědčuje vlastnictví k věci a bez níž s ní nelze nakládat; takovou listinou však není technický průkaz motorového vozidla.

Ustanovení § 159 řeší vznik zástavního práva k pohledávce. Rozlišuje přitom mezi jeho vznikem a účinností.

K § 162 až § 164

Úprava režimu zástavy v době trvání zástavního práva navazuje na platnou úpravu, kterou v některých směrech upřesňuje. K nové úpravě patří ustanovení § 165 odst. 1, které k převodu ruční zástavy, která byla předána zástavnímu věřiteli, vyžaduje jeho souhlas. Důvodem k tomu je, aby jeho zástavní právo nebylo oslabeno.

Navrhované ustanovení § 165 odst. 2 mění dnešní ustanovení § 151d odst. 2 v tom směru, že vypouští subjektivní požadavek "dobré víry". Činí tak v zájmu posílení věcně právní povahy zástavního práva. V zájmu posílení věcné povahy zástavního práva se v § 164 vypouští subjektivní požadavek "dobré víry".

K § 165 až § 168

Uspokojení ze zástavy (úprava uhrazovací funkce zástavního práva) patří v dnešní úpravě k nejvíce kritizovaným problematikám. Nedostatky této úpravy se projevovaly v nesnadné realizaci zástavního práva a působily disfunkčně. Novela ve svých návrzích soustřeďuje proto svou pozornost právě na jejich odstranění. Sleduje, aby zástavní právo bylo možné realizovat více způsoby, které by zástavnímu věřiteli byly dány na výběr, přičemž značnou pozornost věnuje způsobům, které vedou k rychlé realizaci.

Především zůstává možnost, aby zástavní věřitel postupoval pořadem práva, tj. aby k soudu podal žalobu a následně dosáhl uspokojení exekučně. Osnova při formulaci § 165 odst. 4 vychází z toho, že zástavní věřitel má dnes na výběr podat dvojí žalobu: jednak může žalovat dlužníka na plnění zajištěné pohledávky, a za druhé může podat i tzv. klasickou zástavní žalobu, tj. domáhat se na zástavním dlužníku (pokud je osobou odlišnou od dlužníka), strpět uspokojení ze zástavy. Dnešní právní úprava nepřipouštěla druhou z uvedených žalob, ale překážky, které jí bránily, odstraňuje navrhovaná novela občanského soudního řádu.

Dosáhnout uspokojení ze zástavy lze i veřejnou dražbou. Veřejných dražeb se týká zvláštní zákon, jehož návrh byl již předložen a je projednáván.

Podstatnou novotou, kterou zavádí osnova, je soudní prodej zástavy, uskutečnitelný mimo sporné (žalobní) a exekuční řízení. Určitou obdobu navrženého postupu představuje § 27 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, který rovněž připouští soudní dražbu, aniž by bylo třeba zachovat pořad práva. Osnova navrhuje připustit soudní prodej zástavy ve zvláštním řízení, v němž by se rozhodlo jak o přípustnosti prodeje, tak by v něm byl tento prodej realizován. Svou povahou patří toto řízení k tzv. nesporným řízením, která jsou upravena zejména v hlavě páté třetí části občanského soudního řádu ("Zvláštní ustanovení"). Proto osnova v čl. III navrhuje doplnění občanského soudního řádu o ustanovení, která by tento prodej procesně regulovala.

Při prodeji zástavy, ať už přímým prodejem nebo ve veřejné dražbě anebo soudním prodejem, musí být zajištěno právo zástavního dlužníka i dalších osob dosáhnout rozhodnutí o nepřípustnosti prodeje. Podle § 166 mohou tyto osoby podat žalobu na nepřípustnost prodeje zástavy. Jde vlastně o tzv. incidenční spory, které známe i z konkursu, z exekucí a z projednání dědictví. Aby tohoto postupu nemohlo být zneužíváno, je možnost podání této žaloby vázána na poměrně krátkou lhůtu (1 měsíc). Kromě toho se žalobce vystavuje i odpovědnosti za škodu při bezdůvodnosti žaloby, (tj. při zneužití práva); tuto odpovědnost lze zajistit i složením zálohy (kauce).

K § 169

Kromě obecných důvodů neplatnosti právních úkonů postihují smluvní ujednání, týkající se zástavního práva i některé důvody zvláštní. Jde vesměs o důvody, související s funkcí zástavního práva, kde by jinak mohla být její účinnost snižována. Důvody uvedené v § 169 nečiní neplatnou smlouvu jako celek, ale vždy jen to ujednání, které se jim příčí. Proti dosavadnímu stavu přináší osnova změnu v písm.e), které připouští tzv. propadnou zástavu, pokud jí upraví zvláštní předpis; jde např. o předpisy o zastavárnách.

K § 170 až § 172

Úprava zániku zástavního práva nepřináší podstatné změny proti dnešnímu stavu. Byla pouze doplněna tam, kde to bylo nutné, pro její návaznost na některá nová ustanovení.

K § 173 a § 174

Navrhovaná úprava podzástavního práva věcně odpovídá dnes platné úpravě.

K § 175 až § 180

Navrhovaná úprava zadržovacího práva vychází z dosavadního právního stavu.

K § 181 až § 194

Nová úprava věcných břemen a služebností přináší některé změny a zpřesnění; bylo k nim přistoupeno proto, že systematicky tvoří jednotu se zástavním právem a právem zadržovacím (spolu s nimi představuje věcná práva k věci cizí).

Věcná břemena a služebnosti bývala dříve upravována jednotně; do roku 1950 byla souhrnně označována jako služebnosti, poté jako věcná břemena. I když navrhovaná úprava dnes diferencuje dvě skupiny, mají obě mnoho společného, zejména to, že na jejich základě vlastník věci musí něco strpět nebo se něčeho zdržet, ale nemusí aktivně konat. Tento společný základ umožňuje, aby i podstatná část jejich úpravy byla pro obě skupiny společná. V rámci těchto společných ustanovení dochází k dílčím změnám, které mají povahu doplnění a upřesnění dnešní úpravy.

Rozlišení mezi věcnými břemeny a služebnostmi má základ v tom, zda vlastník je zatížen ve prospěch jiné nemovitosti (věcná břemena) anebo ve prospěch jiné osoby (služebnosti). Na tomto základě jsou každé z uvedených skupin věnována zvláštní ustanovení, která umožňují další konkretizaci a precizaci úpravy s ohledem na povahu povinností, které v obou skupinách mají odlišnou povahu.

Od věcných břemen i služebností je třeba odlišit zákonná omezení vlastnického práva z důvodu veřejného zájmu (přes terminologickou nejednost některých předpisů). Tato omezení nemají povahu soustavných plnění, ale spočívají např. v právu vstupu na pozemek za účelem provedení prací nebo opatření ve veřejném zájmu. Pro jejich režim je rozhodující úprava zvláštním předpisem s tím, že občanského zákoníku lze použít jen subsidiárně (§ 181 odst. 4).

 

K bodu 3:

Osnova navrhuje, aby i pro oblast občanskoprávních vztahů bylo založeno ústavně korektní zmocnění pro vydání prováděcího předpisu (vyhlášky), která stanovuje výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše takových náhrad. Tím bude dosaženo souladu s úpravou podle pracovněprávních předpisů.

 

K bodu 4:

K § 720

Současná právní úprava vymezuje předmět nájmu. Nebytové prostory jsou definovány tak, že jimi jsou místnosti nebo jejich soubory určené podle rozhodnutí stavebního úřadu k jinému účelu než k bydlení s tím, že nebytovými prostory nejsou příslušenství bytu ani společné prostory domu. Tato dikce vyvolává nejasnosti ohledně charakteru některých prostorů jako jsou prostory určené k rekreaci, ubytovací zařízení nejrůznějších typů, vymezené prodejní plochy v jednotlivých podlažích obchodních domů apod. Z tohoto důvodu se navrhuje úprava a doplnění uvedeného ustanovení příkladmým výčtem nebytových prostorů, čímž bude pojem přesněji vymezen.

K § 720a

V současné úpravě jsou na obsah nájemní smlouvy kladeny vyšší požadavky než na smlouvu o převodu vlastnictví nemovitosti. Proto se navrhuje, aby obligatorními náležitostmi nájemní smlouvy bylo vymezení předmětu a účelu nájmu, výše nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, popřípadě i doby nájmu; nájemní smlouva musí být uzavřena v písemné formě. Pokud se jedná o nájem sjednaný za účelem podnikání, je třeba, aby nájemní smlouva obsahovala údaje o předmětu podnikání. Navrhuje se vypustit některé náležitosti nájemní smlouvy, jejichž absence měla za následek její absolutní neplatnost - jedná se zejména o možnost nesjednat konkrétní výši nájemného, ale stanovit pouze způsob jejího určení, což má význam zejména u dlouhodobých smluv, dále se jedná o vypuštění podmínky, aby nájemní smlouva obsahovala ujednání o způsobu placení nájemného. Splatnost nájemného je ponechána na dohodě smluvních stran.

Ve druhém odstavci se pamatuje na případy, kdy již není zachována schválená stavební dokumentace a nelze z ní dovodit účel určení nebytových prostorů. V souladu s § 104 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon), se stanoví, že v takovém případě lze nebytové prostory používat k účelu, pro který jsou svým stavebně technickým uspořádáním vybaveny.

Z potřeb praxe vyplynula nutnost doplnit do právní úpravy povinnost nájemce nebytového prostoru, pokud je jím podnikatel, vyžádat si předchozí souhlas pronajímatele k případné změně předmětu podnikání, jestliže se tato změna může podstatně dotknout zájmů pronajímatele. Souhlas pronajímatele nebo jej nahrazující soudní rozhodnutí je nezbytnou náležitostí návrhu na zápis změny předmětu podnikání do obchodního rejstříku.

K § 720b

Je zapotřebí zákonem upravit podmínky pro složení finančních prostředků nájemcem při vzniku nájemního poměru (tzv. kauce). V našem právním řádu – na rozdíl od jiných vyspělých států – tato úprava dosud chybí. Účelem kauce je zajištění plnění povinností nájemce především pokud jde o úhradu nedoplatků na nájemném. Je vymezena její výše, způsob jejího použití a jejího vrácení při skončení nájmu.

K § 720c

Navrhovaná úprava řeší i otázku společného nájmu nebytových prostorů, pokud je spojen s členstvím v družstvu, obdobně jako je tomu u nájmu bytu.

K § 720d

Dosud platná úprava je duplicitní s ustanoveními obsaženými v obecné úpravě nájmu. Je stanovena povinnost provádět opravy a údržbu obdobně jako v případě nájmu bytu, přičemž však není vymezen obsah pojmu obvyklé udržování, resp. opravy, které má hradit pronajímatel. Ve vztahu k nebytovým prostorům není vhodné vymezit obsah těchto pojmů prováděcím předpisem a je vhodné ponechat na vůli stran, aby si v rámci smluvní volnosti vymezily rozsah oprav, které bude provádět nájemce; v případě, že mezi stranami nebude ujednáno jinak, nese povinnost udržovat předmět nájmu ve stavu způsobilém ke smluvenému způsobu užívání pronajímatel.

K § 720e

Předchozí písemný souhlas pronajímatele je nezbytnou podmínkou smlouvy o podnájmu. Současně se stanoví nezbytné náležitosti tohoto souhlasu. Rovněž se stanoví náležitosti podnájemní smlouvy.

K § 720f

Regulace nájemného z nebytových prostorů byla zrušena vyhláškou Ministerstva financí č.187/1995 Sb. již od 1. října 1995. Navrhuje se proto upravit pouze splatnost nájemného, pokud strany tuto náležitost opomenou ujednat jiným způsobem. Pro tento případ stanoví zákon, že se platí v měsíčních splátkách, vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce.

K § 720g

Nově je vymezen zánik nájmu, jímž bude zákonná úprava též zpřehledněna, a to zejména soustředěním způsobů skončení nájmu do jednoho ustanovení a doplněním dalších existujících způsobů skončení nájmu. V případě smrti nájemce se navrhuje vypustit možnost, aby v nájmu pokračovali dědici nájemce s ohledem na to, že tímto “přechodem nájmu“ dochází k nepřípustnému omezování práv vlastníků. S ohledem na ustanovení § 251a zákoníku práce, podle kterého dědici po zemřelém zaměstnavateli-fyzické osobě vstupují do práv a povinností z pracovněprávních vztahů, je nezbytné stanovit dostatečně dlouhou lhůtu k vyklizení nebytového prostoru a k vypořádání některých převzatých pracovněprávních závazků.

Pokud je nájemce podnikatelem, vstupuje do nájemního vztahu nabyvatel podniku, jestliže si strany nedohodnou něco jiného. Rovněž v případě, že právnická osoba zaniká s právním nástupcem, vstupuje tento nástupce do nájemního vztahu.

K § 720h

Ustanovení odstavce 1 navazuje na ustanovení § 680 odst. 2. V odstavci 2 je pamatováno na podmínku souhlasu pronajímatele k přechodu práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy v případě prodeje podniku nebo jeho části. Tomu odpovídá i možnost soudu nahradit souhlas pronajímatele, nemá-li ten k odmítnutí vážné důvody.

K § 720i

V případě nájmu na dobu určitou jsou v dosud platné právní úpravě taxativně vymezeny důvody, pro které lze nájem vypovědět. Je vhodné umožnit smluvním stranám, aby si ujednaly ve smlouvě i další důvody, popřípadě aby si naopak ujednaly zúžení možnosti dát výpověď. Současná úprava zbytečně omezuje smluvní volnost ujednat si důvody skončení nájmu. Protože však za těchto podmínek byly dříve sjednávány nájemní smlouvy, je zapotřebí pro existující vztahy výpovědní důvody zachovat, byť i v omezeném rozsahu. Je však nutno zakotvit v zákonné úpravě rovnost subjektů. Stávající úprava umožňuje totiž bez jakéhokoliv časového omezení vypovědět nájem kdykoliv i do budoucna ve všech domech vrácených podle tzv. restitučních zákonů.

Pro případ výpovědi dané pronajímatelem z důvodu prodlení nájemce s placením nájemného navrhuje se prodloužit stávající lhůtu na dva měsíce; lhůta jeden měsíc, která je obsažena v současné úpravě, se jeví jako nepřiměřeně krátká.

Je - li důvodem výpovědi hrubé porušování klidu nebo pořádku, není třeba vyžadovat, aby výpověď mohla být dána až po předchozí písemné výzvě. V případě sporu bude soud v jednotlivých případech posuzovat závažnost porušení klidu nebo pořádku.

Mezi důvody výpovědi bylo doplněno, že nájemce podstatně změnil předmět podnikání bez souhlasu pronajímatele.

K § 720j

Výpověď nájmu sjednaného na dobu neurčitou se navrhuje upravit obdobně jako dosud.

K § 720k

Nenavrhuje se změna výpovědní lhůty, upravené dosud zákonem č.116/1990 Sb.

K 720 l

Toto ustanovení řeší situaci, kdy by stávající nebo i bývalý nájemce mohl být po dobu trvání nebo bezprostředně po skončení nájmu poškozen sjednáním jiného vztahu, který by mohl být považován za soutěžní k jeho  předmětu podnikání. Totéž pak platí pro možné poškození nájemce ze strany pronajímatele. Jde o dispozitivní ustanovení, které bylo do zákona zařazeno především proto, aby si nájemce uvědomil možnost sjednat takovou dohodu.

K § 720m

Dosud platná právní úprava se vztahuje rovněž na byty, u kterých byl udělen souhlas k jejich užívání k nebytovým účelům podle zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty. Tento zákon byl zrušen novelou občanského zákoníku, provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992 a dnes již tedy neexistuje právní předpis, podle něhož by bylo možné udělit souhlas k užívání bytu k nebytovým účelům. Vyvstává otázka, zda při uvolnění takového bytu, kde byl udělen souhlas k užívání k nebytovým účelům po dobu časově blíže neurčenou, zůstává tento souhlas nadále v platnosti. Vzhledem k tomu, že souhlas mohl být udělen formou rozhodnutí podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) a dnes takové rozhodnutí nelze zrušit, navrhuje se upravit řešení těchto případů tím způsobem, že pokud skončí nájem prostorů, u kterých byl udělen souhlas k užívání k nebytovým účelům (jakoukoliv formou), pozbývá souhlas platnosti a nadále lze prostory užívat pouze v souladu s jejich stavebním určením.

K § 720n

Pokud se týká ochrany nájmu nebytových prostorů uvedených v tomto ustanovení, navrhuje se tuto ochranu v některých případech omezit (vypustit ochranu nájmu nebytových prostorů užívaných spoji a politickými stranami); v některých případech se však navrhuje tuto ochranu rozšířit ( např. pro činnost orgánů a organizací zajišťujících bezpečnost státu). Je však třeba u vyjmenovaných chráněných nájmů zabezpečit, aby nájem mohl být bez předchozího souhlasu vypovězen v případech, kdy bude ve prospěch pronajímatele dán některý ze zákonem stanovených výpovědních důvodů.

 

K bodům 5, 6, 7 a 8:

Harmonizace práva České republiky s právem Evropských společenství mimo jiné vyžaduje, aby byly zrušeny anonymní vklady v těch formách, jak je dosud zná občanský zákoník. Anonymní vklady totiž umožňují anonymní převody finančních částek a lze tak zastírat původ peněz. Jde tedy o jedno z opatření v boji proti praní špinavých peněz.

Osnova tedy navrhuje zrušit vkladní knížky na doručitele, vkladní listy na doručitele či jiné obdobné anonymní formy vkladů.

 

K čl. II:

Současně se zrušením zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, je třeba zrušit související zákony, a to vzhledem ke komplexní úpravě problematiky nájmu a podnájmu nebytových prostor, která bude obsažena v občanském zákoníku .

 

 

K čl. III:

Navrhovaná novelizace občanského soudního řádu o ustanovení § 200x, 200y a 200z souvisí s navrhovaným ustanovením § 165 odst. 2, podle něhož lze zástavu zpeněžit i jejím soudním prodejem. Děje se tak bez exekučního titulu ve zvláštním řízení, které svou povahou patří k nesporným řízením. Postup při tomto prodeji upravuje navrhovaný čl. III .

K čl. IV:

Tímto ustanovením přináší osnova významnou změnu, která souvisí s tím, že zástavní právo daňové a celní má být podle § 156 odst. 1 napříště chápáno jako zástavní právo na základě správního rozhodnutí (nikoli přímo ze zákona), a má napříště vznikat právní mocí rozhodnutí o něm. Tato navrhovaná úprava přináší změnu pouze pro daňová zástavní práva, uplatňovaná mimo konkurs, ve smyslu § 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, u nichž okamžik jejich vzniku se dnes stanoví v rozhodnutí (a to většinou tak, že tato zástavní práva ve svém pořadí předběhnou všechna ostatní). Pro celní zástavní práva k nemovitostem naproti tomu obecně platí, že vznikají až záznamem v katastru; stejnou úpravu má i ust. § 28 odst. 3 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tato úprava platí obecně, tedy i pro daňové zástavní právo.

Možnost, aby u daňového zástavního práva uplatňovaného mimo konkurs bylo zpětně určeno výhodnější pořadí, což dnešní úprava umožňovala, je výjimkou, která nemá dostatečné opodstatnění. Úpravu je proto třeba sjednotit upuštěním od této výjimky, která nadto má značně nepříznivé politické i právní dopady.

Ty spočívají především v tom, že právní subjekty, jejichž zástavní právo dodatečně předběhlo zástavní právo daňové, vůbec nemusí dosáhnout uspokojení své pohledávky, ačkoli při jejím vzniku byly v dobré víře, že je dostatečně zajištěna; tím jsou nejen poškozeny majetkově, ale je porušena i rovnost před zákonem. Tato úprava vede však i k tomu, že zahraniční subjekty nepovažují naše zástavní právo za dostatečný zajišťovací prostředek, čímž roste jejich tlak na poskytnutí jiného zajištění, zejména ručení státu. Z dalších negativních důsledků je třeba se zmínit o tom, že někteří věřitelé (zejména banky) dávají přednost konkursům i tam, kde nejsou nutné, a to proto, že při nich dochází k uspokojení podle pořadí vzniku zástavního práva. Konečně nelze pominout ani to, že touto úpravou je podrývána důvěra v katastr nemovitostí jako veřejný, průkazný registr, protože stav v něm zaznamenaný nemusí platit.

Lze proto jistě spravedlivě požadovat, aby správci daně navrhovali záznamy do katastru nemovitostí bez průtahů poté, co zjistí důvod vzniku zástavního práva, i když to může znamenat určitý vzrůst jejich agendy.

K čl. V:

V souvislosti s nově navrženou úpravou zástavního práva se navrhuje zrušit ustanovení § 299 obchodního zákoníku.

 

K čl. VI:

V zákoně č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů, se navrhuje zrušit § 15 a § 16 odst. 5. Podle tohoto zákona má vydražitel právo na uzavření nájemní smlouvy podle zákona č. 116/1990 Sb. Vzhledem k tomu, že se dále navrhuje zrušit zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, je třeba provést i odpovídající úpravu zákona č. 427/1990 Sb.

 

K čl. VII a VIII:

V souvislosti s nově navrhovanou právní úpravou nájmu a podnájmu nebytových prostor je třeba provést potřebné úpravy (derogace) v zákoně č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, a v zákoně č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

 

 

K čl. IX:

Přechodná ustanovení pod body 1 a 2 vymezují přechodné právní vztahy z hlediska nové a dosavadní právní úpravy zástavního práva.

Bod 3, v návaznosti na body 5, 6, 7 a 8 čl. I, konkretizuje postup, jímž v poměrně krátké době dojde ke zrušení dosud existujících anonymních vkladů.

 

K čl. X:

Poměrně rozsáhlé změny občanského zákoníku vyžadují, aby ve Sbírce zákonů bylo vyhlášeno jeho úplné znění. K vyhlášení úplného znění občanského zákoníku se zmocňuje předseda Poslanecké sněmovny.

 

K čl. XI:

S ohledem na předpokládanou délku legislativního procesu se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. října 2000.

V Praze dne 29. listopadu 1999

 

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman, v.r.

ministr spravedlnosti

JUDr. Otakar Motejl, v.r.

ministr pro místní rozvoj

Prof. Ing. Jaromír Císař, CSc., v.r.

ministr průmyslu a obchodu

Doc. Ing. Miroslav Grégr, v.r.

 

 

 

 

Texty příslušných částí zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn

 

(Platné měněné znění je vytištěno kurzívou v závorce, navrhované znění je vytištěno tučně podtrženě)

 

 

I.

Změny zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

 

 

část první

obecná ustanovení

 

(hlava pátá až sedmá zrušeny)

 

 

HLAVA PÁTÁ

SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY

§ 52

(1) Spotřebitelskými smlouvami se rozumí smlouvy uzavřené za dále uvedených podmínek, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel (prodávající).

(2) Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání smlouvy sleduje cíle, které jsou mimo oblast jejího podnikání nebo jiné výdělečné činnosti. Dodavatelem (prodávajícím) je osoba, která při uzavírání smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

(3) Zbožím se rozumí hmotné i nehmotné předměty, službami se rozumí provádění činností.

 

§ 53

Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

 

Adhezní smlouvy

§ 54

(1) Za adhezní smlouvu se považuje spotřebitelská smlouva, jejíž obsah není výsledkem jednání stran, ale byl dodavatelem určen předem, aniž by spotřebitel měl možnost jej ovlivnit.

(2) Za adhezní se považuje i taková smlouva, jejíž jedno nebo více ujednání bylo určeno jednáním stran, přičemž ostatní ujednání byla dodavatelem určena předem, aniž by je spotřebitel měl možnost ovlivnit.

(3) Okolnosti vylučující, že jde o adhezní smlouvu, zejména, že došlo k jednání stran o jednotlivých ujednáních a jejich rozsah, prokazuje dodavatel.

 

§ 55

(1) Adhezní smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

(2) Přípustná jsou smluvní ujednání, která zohledňují opatření usměrňující hospodářskou činnost, pokud jsou stanovena zákony, mezinárodními smlouvami nebo jinými právními předpisy.

(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, vymezující předmět plnění smlouvy nebo cenu^3b) či odměnu za dodávku zboží nebo služeb.

(4) Povahu smluvních ujednání ve smyslu odstavce 1 je nutno hodnotit vzhledem k povaze zboží nebo služeb a ke všem okolnostem v době uzavření smlouvy, jakož i s ohledem na všechna ustanovení smlouvy a těch smluv, na nichž uzavřená smlouva závisí.

(5) Vláda stanoví nařízením příkladmý výčet smluvních ujednání, která obvykle se považují za jejich zneužití.

_______________________

^3b) § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 151/1997 Sb.

 

§ 56

Adhezní smlouvy, které jsou zcela nebo v podstatné části vyhotoveny písemně, musí být vyjádřeny jednoduchým jazykem a obecně srozumitelným způsobem. V pochybnostech o významu jejich ujednání platí výklad pro spotřebitele příznivější.

 

§ 57

(1) Zneužívající ujednání ve smyslu § 55 je neplatné s tím, že jeho neplatnosti se může dovolat jen spotřebitel (§ 40a). Pokud však zneužívající ujednání má přímý vliv i na další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

(2) Jednotliví spotřebitelé i právnické osoby, hájící zájmy spotřebitelů, mohou se žalobou u soudu domáhat, aby byly zakázány smluvní návrhy dodavatele, které jsou zneužívajícím ujednáním. Rozhodnutí soudu o této žalobě je závazné pro všechny dotčené osoby a dodržení v něm vysloveného zákazu může vymáhat kterýkoli z dotčených spotřebitelů.

 

§ 58

Ustanovení § 54 až 57 se použije přiměřeně i pro jiné adhezní smlouvy než smlouvy spotřebitelské.

 

Smlouvy sjednávané mimo provozovnu

§ 59

(1) Smlouvami sjednanými mimo provozovnu se rozumí spotřebitelské smlouvy, jimiž se prodává zboží nebo poskytují služby, jsou-li uzavřeny během cesty dodavatele (prodávajícího) mimo jeho provozovnu nebo během návštěvy dodavatele (prodávajícího) v bytě nebo na pracovišti spotřebitele, popřípadě v bytě jiného spotřebitele, a to bez ohledu na to, zda návrh smlouvy učiní dodavatel nebo spotřebitel.

(2) Smlouvami sjednanými mimo provozovnu jsou dále smlouvy na dodávku zboží nebo služeb jiných, než jsou ty, ohledně nichž si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele. Podmínkou je, že spotřebitel při sjednání návštěvy nevěděl nebo vědět nemohl, že dodávání takového zboží a takových služeb tvoří součást obchodních nebo jiných soustavných činností dodavatele.

(3) Zvláštní ustanovení o smlouvách sjednávaných mimo provozovnu se nevztahují na ty z nich, u nichž cena^3c) plnění je nižší než 500 Kč.

______________________

^3c) § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 151/1997 Sb.

 

§ 60

Ustanovení o smlouvách sjednaných mimo provozovnu se nevztahují na

a) smlouvy, jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s výjimkou smluv o jejich opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných;

b) smlouvy na dodávku potravin^3d) nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa;

c) smlouvy na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, s nímž se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy a za předpokladu, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do deseti dnů po převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě;

d) smlouvy pojistné;

e) smlouvy o cenných papírech.

______________________

^3d) Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

§ 61

(1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy sjednané mimo provozovnu, a to písemným projevem určeným dodavateli do deseti dnů od uzavření smlouvy. Pokud dosud nedošlo k dodávce zboží nebo služeb, může takto odstoupit do jednoho měsíce.

(2) Na právo odstoupit od smlouvy podle odstavce 1 musí dodavatel spotřebitele písemně upozornit nejpozději do uzavření smlouvy; písemné upozornění musí obsahovat i přesné označení osoby, u níž je třeba toto právo uplatnit, u fyzické osoby dále její jméno a trvalý pobyt, u právnické osoby její obchodní jméno a sídlo.

(3) Jestliže dodavatel spotřebitele neupozorní písemně na jeho právo odstoupit od smlouvy, má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 3 let od jejího uzavření.

 

Smlouvy sjednávané na dálku

§ 62

(1) Smlouvami sjednávanými na dálku jsou spotřebitelské smlouvy uzavírané bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, jimiž se prodává zboží nebo poskytují služby v rámci dodavatelem organizovaného programu, při nichž dodavatel pro smluvní jednání a uzavření smlouvy využívá výlučně jeden nebo více prostředků komunikace na dálku.

(2) Prostředky komunikace na dálku se rozumí prostředky, které mohou být použity ke smluvním jednáním a k uzavření smlouvy bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, s výjimkou písemného styku; příkladmý seznam těchto prostředků vydá vláda nařízením.

(3) Provozovatelem prostředků komunikace na dálku je podnikatel, k jehož předmětu činnosti patří poskytování jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku dodavatelům.

 

§ 63

(1) Ustanovení o smlouvách sjednávaných na dálku se nevztahují na smlouvy

a) o finančních službách podle zvláštních zákonů;

b) uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních provozoven;

c) uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím veřejných telefonů;

d) uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu;

e) uzavírané na základě dražeb.

(2) Ustanovení o smlouvách sjednávaných na dálku se dále nevztahují na smlouvy

a) na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby, dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele;

b) o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.

 

§ 64

(1) Prostředky komunikace na dálku mohou být při uzavření smlouvy použity jen tehdy, jestliže spotřebitel při smluvních jednáních výslovně jejich použití neodmítl.

(2) Pouze s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být při uzavření smlouvy použity automatické telefonní systémy bez lidské obsluhy a faxy.

 

§ 65

(1) Při jednání prostřednictvím některého z prostředků komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem poskytnuty informace nutné k uzavření smlouvy, jejichž seznam stanoví vláda nařízením. Tyto informace musí být poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem a se zvláštním zřetelem na zásady dobré víry v obchodních vztazích a na ochranu osob pod zvláštní ochranou zákona, jimiž jsou osoby nezletilé a osoby zbavené zcela nebo zčásti způsobilosti k právním úkonům. Kromě toho při telefonickém spojení musí být hned od počátku jasně vyjádřena totožnost dodavatele a obchodní účel jednání.

(2) Spotřebiteli musí být po uzavření smlouvy, nejpozději před plněním dodavatele, písemně předány informace, které jsou z hlediska ochrany spotřebitele nezbytné a které jsou jako takové určeny v nařízení vlády; místo písemného potvrzení mohou být tyto informace předány na jiném trvanlivém a spotřebiteli dostupném nosiči. Písemné nebo jiné obdobné předání informací není nutné při jednorázovém plnění, které je účtováno provozovatelem prostředků komunikace na dálku; i v tomto případě musí být spotřebiteli poskytnuta informace obsahující přesné označení dodavatele, u fyzických osob jeho jméno a trvalý pobyt, u právnických osob jejich obchodní jméno a sídlo.

 

§ 66

(1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů od převzetí zboží nebo od uzavření smlouvy v jiných případech, a to bez udání důvodů.

(2) V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem, běží místo lhůty podle odstavce 1 lhůta tříměsíční. Jestliže však jsou tyto informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k přetržení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní.

(3) Při odstoupení od smlouvy podle tohoto ustanovení lze na spotřebiteli požadovat jen náklady nezbytné na vrácení zboží. Vrácení peněžitého plnění však musí být provedeno bez zbytečného odkladu, nejdéle do jednoho měsíce od odstoupení od smlouvy.

(4) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavců 1 a 2 od smluv

a) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty podle odstavce 1;

b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách trhu nezávisle na vůli dodavatele;

c) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání;

d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal;

e) na dodávku novin, periodik a časopisů;

f) spočívajících ve hře nebo loterii.

(5) Odstoupení od smlouvy podle tohoto ustanovení ze strany spotřebitele je důvodem pro zrušení úvěrové smlouvy mezi dodavatelem a spotřebitelem nebo úvěrové smlouvy uzavřené mezi dodavatelem a třetí osobou ve prospěch spotřebitele, a to bez jakýchkoli sankcí.

 

§ 67

(1) Není-li dohodnuto jinak, musí dodavatel splnit objednávku spotřebitele do ) jednoho měsíce po jejím převzetí.

(2) Nemůže-li dodavatel v uvedené lhůtě plnit spotřebiteli podle jeho objednávky, musí jej o tom neprodleně vyrozumět a vrátit spotřebiteli to, co on plnil, bez zbytečného odkladu, nejpozději do jednoho měsíce.

(3) V případě podle odstavce 2 může dodavatel poskytnout náhradní plnění spočívající v dodávce zboží nebo služeb rovnocenné jakosti a ceny, pokud to bylo dohodnuto. Jestliže však spotřebitel v takovém případě odstoupí od smlouvy, nese náklady na vrácení plnění dodavatel.

 

§ 68

(1) Pokud dodavatel plní spotřebiteli zboží nebo služby bez objednávky, není spotřebitel povinen poskytnout dodavateli jím požadované plnění. Není ani povinen o tom vyrozumět nebo jeho plnění vrátit. Ustanovení § 451 a násl. se nepoužije.

(2) Odstavec 1 platí i v případě, že dodavatel plní spotřebiteli opětovně stejné nebo navazující plnění.

 

§ 69

Jednotliví spotřebitelé i právnické osoby, hájící zájmy spotřebitelů, mohou se žalobou u soudu domáhat, aby dodavateli byl zakázán postup, který odporuje ustanovením o smlouvách sjednávaných na dálku. Rozhodnutí soudu o této žalobě je závazné pro všechny dotčené osoby a dodržení v něm stanoveného zákazu může vymáhat kterýkoli z dotčených spotřebitelů.

 

 

 

 

část druhá

věcná práva

 

{HLAVA TŘETÍ

Práva k cizím věcem

Zástavní právo

 

§ 151a

(1) Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené.

(2) Je-li zástavním právem zajištěna nepeněžitá pohledávka, předpokládá se, že do výše jejího ocenění v době vzniku zástavního práva je zajištěno peněžité plnění, které by patřilo věřiteli v případě porušení závazku dlužníka.

 

§ 151b

(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, schválené dědické dohody nebo ze zákona.

(2) Zástavní právo vzniká, jde-li o nemovitost, vkladem do katastru nemovitostí.

(3) Ke vzniku zástavního práva na základě smlouvy je u movitých věcí třeba odevzdání věci zástavnímu věřiteli, nebo vyznačení vzniku zástavního práva v listině, která osvědčuje vlastnictví zástavce k předmětu zástavy a která je nezbytná k nakládání s věcí. Namísto odevzdání věci se mohou zástavce a zástavní věřitel dohodnout na odevzdání věc jiné osobě, aby ji pro ně uschovala.

(4) Ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje. Věc se musí označit tak, aby její zastavení bylo každému zjevné.

(5) Zástavní právo lze zřídit i k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky.

 

§ 151c

(1) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojí se přednostně zástavní právo svým vznikem nejstarší, pokud zákon nestanoví něco jiného.

(2) Doba vzniku zástavního práva je rozhodující pro pořadí k uspokojení ze zástavy i v případě, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávky budoucí nebo podmíněné.

 

§ 151d

(1) Dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo, neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.

(2) Převezme-li někdo smluvně věc, na které vázne zástavní právo, působí zástavní právo vůči nabyvateli, jestliže při uzavření smlouvy nabyvatel o zástavním právu věděl nebo vědět musel; nabyvatel odpovídá takto do výše ceny nabyté

věci.

 

§ 151e

(1) Zástavní věřitel je povinen svěřenou mu zástavu pečlivě opatrovat, chránit ji před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li mu v důsledku plnění této povinnosti náklady, má proti zástavci právo na jejich úhradu. Zástavní věřitel může zástavu užívat jen dá-li k tomu zástavce výslovný souhlas.

(2) Zástavce je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele.

(3) Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečné, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.

(4) Zástavní věřitel, který má zástavu u sebe, není povinen po dobu trvání zástavního práva zástavu vydat.

 

§ 151f

(1) Není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může zástavní věřitel u soudu navrhnout prodej zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena.

(2) Je-li na zajištění téže pohledávky zastaveno několik samostatných věcí, může zástavní věřitel k uspokojení své celé pohledávky anebo její části navrhnout u soudu prodej kterékoli zástavy.

 

§ 151g

Zástavní právo zanikne, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo zástava, anebo složí-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci; zástavní právo též zanikne, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva, nebo uplynutím času, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení omezeno. Vzdání se zástavního práva věřitelem se musí stát formou notářského zápisu.

 

Zastavení pohledávky

§ 151h

(1) Zastavit lze i pohledávku, jestliže předmětem jejího plnění je věc, právo nebo jiná majetková hodnota.

(2) Zástavní právo k pohledávce vzniká písemnou smlouvou mezi zástavním věřitelem a zástavcem, který je věřitelem pohledávky použité k zajištění. Zástavní právo je účinné vůči poddlužníkovi, jen jestliže je poddlužník o tom písemně vyrozuměn zástavcem nebo jestliže vznik zástavního práva je mu prokázán zástavním věřitelem.

(3) Zástavní právo k pohledávce se vztahuje i na dlužné úroky a ostatní její příslušenství.

 

§ 151i

Byl-li vznik zástavního práva poddlužníku oznámen nebo prokázán, je poddlužník povinen plnit svůj závazek zástavnímu věřiteli. Je-li předmětem plnění věc, vzniká jejím předáním zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k této věci a zastavení pohledávky zaniká. Plnění závazku poddlužníka je zástavní věřitel povinen oznámit zástavci.

 

§ 151j

Zástavní právo k pohledávce zaniká též písemným oznámením zástavního věřitele poddlužníkovi, že pohledávka zajištěná zástavním právem byla uspokojena, nebo tím, že zástavce to poddlužníkovi prokáže.

 

Právo podzástavní

§ 151k

Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem. K vzniku podzástavního práva se nevyžaduje souhlas vlastníka zastavené věci, avšak podzástavní právo lze vůči němu uplatnit, jen když mu byl jeho vznik oznámen.

 

§ 151l

(1) Je-li zástava předána podzástavnímu věřiteli, odpovídá zástavní věřitel za škodu na zástavě tak, jakoby ji měl sám u sebe.

(2) Není-li pohledávka zajištěná podzástavním právem a ani zastavená pohledávka v době splatnosti splněna podzástavnímu věřiteli, může se podzástavní věřitel domáhat uspokojení z podzástavy v rámci oprávnění zástavního věřitele.

 

§ 151m

Na podzástavní právo se použijí přiměřeně ustanovení o právu zástavním.

 

 

 

Věcná břemena

§ 151n

(1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.

(2) Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

(3) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.

 

§ 151o

(1) Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

(2) Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvláštní zákon nedává toto právo i dalším osobám.

 

§ 151p

(1) Věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru nemovitostí.

(2) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.

(3) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění.

(4) Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem.

 

§ 151r

zrušen

 

 

 

 

 

Právo zadržovací

§ 151s

(1) Kdo je povinen vydat movitou věc, může ji zadržet, aby zajistil svou splatnou peněžitou pohledávku vůči tomu, jemuž je jinak povinen věc vydat. Nelze však zadržovat věc svémocně nebo lstivě odňatou.

(2) Zadržovací právo nemá ten, jemuž oprávněná osoba při předání věci uložila, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva.

(3) Není-li dlužník schopen po delší dobu plnit své splatné závazky, má věřitel zadržovací právo i k zajištění pohledávky dosud nesplatné a bez ohledu na to, že mu dlužníkem bylo uloženo naložit s věcí způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva.

(4) Věřitel je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o zadržení věci a jeho důvodech.

 

§ 151t

Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy.

 

§ 151u

Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.

 

§ 151v

Zadržovací právo zanikne uspokojením zajištěné pohledávky nebo poskytnutím dostatečné jistoty.}

 

 

 

HLAVA TŘETÍ

PRÁVO ZÁSTAVNÍ A ZADRŽOVACÍ

Oddíl první

Zástavní právo

§ 152

Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že pohledávka nebude včas splněna.

 

§ 153

(1) Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, nebo i soubor věcí, pohledávka, jiná majetková hodnota, pokud to její povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír, nebo předmět průmyslového vlastnictví.

(2) Podnik lze zastavit za podmínek stanovených zvláštním zákonem.

(3) Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy.

(4) Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).

 

§ 154

Ustanovení tohoto zákona se použijí pro zástavní právo k obchodnímu podílu, pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní právo, opírající se o cenné papíry (např. hypoteční zástavní list), nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud zvláštní zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco jiného.

 

§ 155

(1) Zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky.

(2) Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva.

(3) Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky.

(4) Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době.

 

 

 

Vznik zástavního práva

§ 156

(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552), soudem schválené dohody o vypořádání dědictví a rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona.

(2) Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.

 

§ 157

(1) Zástavní právo k nemovitostem vzniká vkladem do katastru nemovitostí, pokud zákon nestanoví jinak.

(2) U nemovitostí, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká zástavní právo okamžikem účinnosti zástavní smlouvy.

 

§ 158

(1) Zástavní právo k věcem movitým vzniká, nestanoví-li zákon dále jinak, jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli. Místo odevzdání zástavnímu věřiteli vznikne zástavní právo i předáním movité věci do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele i zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto.

(2) Místo odevzdání věci vzniká zástavní právo k movitým věcem též jeho vyznačením v listině, která osvědčuje vlastnictví věci a bez níž nelze s věcí nakládat nebo ji používat, anebo viditelným označením movité věci, které musí trvat po dobu zástavního práva, provedeným za účasti zástavního věřitele; z tohoto označení musí být zřejmé, že věc je zastavena a kdo je zástavním věřitelem.

 

§ 159

(1) Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného.

(2) Zástavní právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky (poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavce o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva.

 

§ 160

Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

§ 161

Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo, neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.

 

Práva a povinnosti za trvání zástavního práva

§ 162

(1) Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavci právo na jejich náhradu.

(2) Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce.

(3) Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke ztrátě, zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za vzniklou škodu.

(4) Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc odevzdat další osobě, ani ji použít nebo umožnit její použití jinému; v ostatním má tato osoba práva a povinnosti schovatele (§ 747 a násl.), není-li dohodnuto jinak.

 

§ 163

(1) Zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele.

(2) Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.

 

§ 164

Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zástavy. Pozdější vlastník zástavy má postavení zástavního dlužníka.

 

Uspokojení ze zástavy

§ 165

(1) Není-li pohledávka, zajištěná zástavním právem, splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, pokud pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně, nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky.

(2) Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy.

(3) Je-li pohledávka zajištěna více zástavami, může zástavní věřitel navrhnout zpeněžení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení pohledávky, může navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav.

(4) Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení pohledávky, zajištěné zástavním právem, u soudu není ustanoveními odstavců 1 až 3 dotčeno.

 

§ 166

(1) Každý, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy není přípustný, je oprávněn podat žalobu u soudu proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.

(2) Žalobu podle odstavce 1 lze podat nejpozději do jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však přede dnem zahájení veřejné dražby, nebo do jednoho měsíce od právní moci usnesení soudu, kterým se nařizuje prodej zástavy.

(3) Veřejnou dražbu nebo soudní prodej zástavy lze vykonat až po uplynutí lhůty podle odstavce 2 a je-li v této lhůtě podána žaloba podle odstavce 1, lze je vykonat až poté, kdy je o této žalobě pravomocně rozhodnuto.

(4) Žalobci, který bezdůvodně podá žalobu podle odstavce 1, může soud na návrh věřitele, uplatněný v průběhu řízení před soudem prvního stupně, uložit, aby nahradil zástavnímu věřiteli škodu, která mu oddálením prodeje zástavy vznikla za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Před rozhodnutím o náhradě škody může soud uložit žalobci, aby složil do úschovy soudu zálohu až do výše možné náhrady škody.

 

§ 167

(1) Jestliže je zástavou pohledávka, je poddlužník povinen splnit svůj dluh zástavnímu věřiteli. Pokud tak neučiní, postupuje se podle § 165.

(2) Je-li předmětem plnění pohledávky, která je zástavou, věc, vzniká předáním této věci zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní; zástavní právo k pohledávce tím zaniká.

 

§ 168

Je-li zástavou jiná majetková hodnota (§ 153 odst. 1), postupuje se podle § 165, nestanoví-li zvláštní zákon jinak; prodej zástavy se provede v rozsahu, v jakém to povaha jiné majetkové hodnoty připouští.

 

Neplatná ujednání

§ 169

Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že

a) dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,

b) dlužník nebo zástavce nesmí nemovitost zastavit jinému, dalšímu věřiteli,

c) zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je stanoveno zákonem,

d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy,

e) při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

 

Zánik zástavního práva

§ 170

(1) Zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky. Promlčením zajištěné pohledávky však zástavní právo nezaniká.

(2) Zástavní právo zaniká i zánikem zástavy.

(3) Zástavní právo zanikne, jestliže se jej zástavní věřitel vzdá; movité věci, které byly předány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, musí být vráceny.

(4) Zástavní právo zaniká uplynutím doby, na níž bylo zástavní smlouvou zřízeno.

(5) Zástavní právo zaniká i složením ceny zástavy zástavnímu věřiteli, pokud zástavní věřitel nepožádal o doplnění zástavy.

(6) Zástavní právo zaniká i na základě dohody.

 

§ 171

Zanikne-li zástavní právo k nemovitostem, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí (§ 133), provede se k témuž dni jeho výmaz.

 

 

 

§ 172

(1) Zánik zástavního práva zpeněžením zástavy v konkursním řízení upravuje zvláštní zákon.

(2) Zástavní právo nezaniká, jestliže zástavní věřitel odstoupí od smlouvy o zajištěné pohledávce.

 

Podzástavní právo

§ 173

(1) Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky, zajištěné zástavním právem, jestliže zástavou je věc.

(2) Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené věci. Podzástavní právo je však proti němu účinné, jen když jeho vznik mu byl písemně oznámen. Jestliže je zastavená pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti, vzniká podzástavní právo vkladem do katastru nemovitostí.

 

§ 174

(1) Jestliže zástavní věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou věc, kterou má u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se tím odpovědnosti za plnění povinností jejímu zástavci.

(2) Není-li splatná pohledávka, která je zajištěna podzástavním právem, včas splněna, může podzástavní věřitel uplatnit uspokojení ze zástavy místo zástavního věřitele (podzástavce).

 

Oddíl druhý

Zadržovací právo

§ 175

(1) Kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat.

(2) Zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky, pokud byl proti dlužníku podán návrh na konkurs.

 

§ 176

(1) Zadržovací právo nemá osoba, která má věc, k níž by mohlo toto právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestliže se jí zmocnila svémocně nebo lstí.

(2) Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva; to neplatí byl-li proti dlužníkovi podán návrh na konkurs.

 

§ 177

(1) Zadržovací právo vznikne jednostranným úkonem oprávněné osoby, kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc.

(2) Oprávněná osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o zadržení věci a jeho důvodech; jestliže smlouva, na jejímž základě má věc u sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné.

 

§ 178

Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy.

 

§ 179

Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.

 

§ 180

(1) Zadržovací právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené věci, anebo vydáním zadržené věci dlužníku.

(2) Toto právo zaniká i tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné osobě s jejím souhlasem jinou jistotu.

 

HLAVA ČTVRTÁ

VĚCNÁ BŘEMENA A SLUŽEBNOSTI

§ 181

(1) Věcná břemena a služebnosti jsou věcná práva, která zatěžují vlastníka věci tak, že je povinen trpět výkon práva osoby oprávněné nebo se zdržet toho, co by jinak mohl činit. Služebnosti zatěžují vlastníka věci ve prospěch určité osoby.

(2) Věcnými břemeny jsou zejména právo opřít svou stavbu o cizí stavbu nebo umístit ji zčásti nad nebo pod cizí stavbou či pozemkem, právo čerpat vodu z cizího pozemku a svádět na něj dešťovou vodu, právo těžit nerosty z cizího pozemku, právo cesty přes cizí pozemek.

(3) Služebnostmi jsou zejména právo užívací k cizímu pozemku, stavbě, bytu či jiné věci, právo požívací (např. na sklizeň, plody či jiné užitky), právo na jiná plnění.

(4) Pro zákonná omezení vlastnického práva, jejichž obsah má povahu věcných břemen nebo služebností, použijí se ustanovení tohoto zákona, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného.

 

Společná ustanovení

§ 182

(1) Věcná břemena a služebnosti vznikají smlouvou, dohodou o vypořádání dědictví, vydržením práva a v případech stanovených zákonem i rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného státního orgánu.

(2) Smlouva o věcném břemenu nebo služebnosti, která se týká nemovitosti, musí být uzavřena písemně. Ke vzniku věcného břemene nebo služebnosti dochází v těchto případech vkladem do katastru nemovitostí a jde-li o nemovitost, která se do katastru nemovitostí nezapisuje, uložením listiny o tom u katastru nemovitostí.

 

 

§ 183

(1) Smluvně lze zřídit několik věcných břemen jen tehdy, jestliže novější právo není na újmu práva staršího. Pokud tomu tak je, může se ten, komu přísluší právo starší, domáhat toho, aby soud zrušil nebo upravil novější věcné břemeno.

(2) Jednou smlouvou nebo i postupně lze zřídit mezi stejnými osobami, popřípadě jejich nástupci, i několik věcných břemen. Není-li jiné dohody, posuzuje se každé samostatně.

 

§ 184

Běžné náklady spojené s udržováním zatížené věci nesou její vlastník a osoba, která má právo odpovídající věcnému břemeni nebo služebnosti, přiměřeně podle míry své účasti na užívání věci, pokud mezi nimi není jiné dohody.

 

§ 185

(1) Věcná břemena a služebnosti mohou být zřízeny bez časového omezení nebo jen na určitou dobu.

(2) Doba, na níž bylo zřízeno věcné břemeno nebo služebnost, může být prodloužena pouze se souhlasem osob, jejichž právo, odpovídající věcnému břemeni nebo služebnosti, vzniklo později.

 

§ 186

(1) Věcná břemena a služebnosti zanikají zejména

a) smlouvou nebo vzdáním se práva; týkají-li se nemovitosti, je zánik účinný až od výmazu vkladu z katastru nemovitostí,

b) uplynutím doby, na níž byly zřízeny,

c) smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby, pokud právo bylo omezeno jen na ni, nebo

d) rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného státního orgánu v případech stanovených zákonem.

(2) Přechodná nemožnost výkonu práva nezpůsobuje zánik věcného břemene nebo služebnosti.

 

Zvláštní ustanovení o věcných břemenech

§ 187

(1) Věcná břemena mohou spočívat v povinnosti vlastníka nemovitosti něco oprávněné osobě dát, anebo pro ni konat jen na základě rozhodnutí soudu o nahrazení věcného břemene věcným nebo peněžitým plněním; jinak věcné břemeno spočívá pouze v povinnosti trpět výkon práva anebo se zdržet výkonu svého práva.

(2) Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby, spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.

 

§ 188

(1) Věcná břemena přecházejí na každého dalšího vlastníka věci jím zatížené. Práva odpovídající věcnému břemeni přecházejí na každého dalšího vlastníka věci, v jejíž prospěch bylo věcné břemeno zřízeno.

(2) Samostatný převod věcného břemene nebo práva mu odpovídajícího bez současného převodu věci není přípustný.

(3) Spojí-li se v jedné osobě vlastnictví věci zatížené a věci, v jejíž prospěch bylo věcné břemeno zřízeno, věcné břemeno tím nezaniká.

 

§ 189

(1) Právo odpovídající věcnému břemeni musí být vykonáváno tak, aby omezovalo vlastníka zatížené věci co nejméně.

(2) Nebyl-li rozsah věcného břemene přesně určen anebo jsou-li o rozsahu tohoto určení pochybnosti, je třeba se při výkonu tohoto práva omezit na to, aby byl splněn účel věcného břemene.

 

§ 190

(1) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a právem mu odpovídajícím, může se vlastník zatížené věci domáhat, aby soud věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezil nebo zrušil.

(2) Přiměřená náhrada může spočívat ve věcném i peněžitém plnění. Pokud byla stanovena jako pravidelně se opětující dávky, přechází povinnost ji platit i na další vlastníka zatížené věci.

 

Zvláštní ustanovení o služebnostech

§ 191

(1) Oprávněná osoba může své právo vykonávat jen k vlastní potřebě, jakož i k potřebě své domácnosti, pokud to výslovně není vyloučeno.

(2) Širší rozsah práva odpovídajícího služebnosti, včetně práva požívacího musí být výslovně dohodnut.

(3) Při pochybnostech o obsahu služebnosti se má za to, že vlastník jí zatížené věci je zavázán spíše méně než více.

 

§ 192

(1) Služebnost přechází na každého dalšího vlastníka jí zatížené věci.

(2) Právo odpovídající služebnosti přechází na právní nástupce oprávněné osoby,

a) jde-li o služebnost sloužící podnikání a bylo to dohodnuto, nebo

b) jestliže oprávněná osoba zemřela, popřípadě zanikla před uplynutím doby, na níž byla služebnost sjednána.

(3) Oprávněná osoba nesmí převést své právo na jinou osobu; to neplatí v případech uvedených v odstavci 2, pokud to nebylo výslovně vyloučeno.

 

 

 

§ 193

(1) Při užívání věci zatížené služebností je oprávněná osoba povinna udržovat ji na svůj náklad s péčí řádného hospodáře, neměnit její podstatu a vrátit ji ve stavu, v jakém ji převzala.

(2) Osoba oprávněná neodpovídá za běžné opotřebení, ani za nahodilé poškození nebo zkázu služebností zatížené věci.

(3) Jestliže oprávněná osoba vynaložila bez souhlasu vlastníka věci na věc náklad, má právo na jeho náhradu za podmínek jednatelství bez příkazu.

 

§ 194

(1) Vztahuje-li se služebnost na celou věc, může vlastník věci písemně odstoupit od smlouvy, kterou byla služebnost zřízena, jestliže oprávněná strana neplní své povinnosti, na věci hrozí vážná škoda a oprávněná osoba přes výzvu vlastníka nezjednala v přiměřené době nápravu; odstoupením od smlouvy služebnost zaniká.

(2) Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na plnění služebnosti spočívající v provádění prací a výkonů nebo ve věcném plnění, může se vlastník věci domáhat toho, aby soud rozhodl, že místo dosavadního plnění bude poskytováno odpovídající plnění peněžité.

 

§ 444

 

(1)Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

 

 

 

 

 

 

{ Oddíl sedmý

Nájem a podnájem nebytových prostor

§ 720

 

Nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem.⁶)

------------------------------------------------------------------

⁶) Zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.}

 

Oddíl sedmý

Zvláštní ustanovení o nájmu nebytových prostorů

 

§ 720

Vymezení pojmů

(1) Za nebytové prostory se považují samostatně uživatelné místnosti nebo soubory místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jinému účelu než k bydlení, ubytování nebo k rekreaci; jsou jimi zejména prostory určené k provozování výroby, obchodu, služeb, výzkumu, administrativní činnosti, umělecké, výchovné a vzdělávací činnosti, dále archivy, garáže a skladové prostory.

(2) Za nebytové prostory se považují i ty části veřejně přístupných prostorů budov, které podle svého stavebně technického uspořádání jsou svou povahou určeny k dočasnému samostatnému užívání.

 

§ 720a

Vznik nájmu

(1) Nájem vzniká písemnou nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení; nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru.

(2) Nebytové prostory lze pronajímat pouze k účelu, který je v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu, jímž bylo povoleno jejich užívání. Není-li zachována schválená stavební dokumentace, z níž by bylo možno zjistit účel, pro který byly nebytové prostory určeny rozhodnutím stavebního úřadu, lze tyto prostory pronajímat k účelu, pro který jsou svým stavebně technickým uspořádáním vybaveny.

(3) Hodlá-li podnikatel změnit předmět podnikání a zamýšlená změna se podstatně dotýká zájmů pronajímatele, je podnikatel – nájemce nebytového prostoru povinen oznámit to pronajímateli a vyžádat si jeho předchozí souhlas; to platí pokud se strany nedohodnou jinak. Odmítne-li pronajímatel bez vážných důvodů souhlas, rozhodne o možnosti změny na návrh nájemce soud.

(4) Doklad o souhlasu pronajímatele nebo je nahrazující rozhodnutí soudu musí být předloženo soudu s návrhem na zápis změny předmětu podnikání do obchodního rejstříku.

 

§ 720b

(1) V nájemní smlouvě lze dohodnout, že nájemce složí pronajímateli peněžní prostředky k zajištění nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru.

(2) Výše složených peněžních prostředků nesmí přesáhnout šestinásobek měsíčního nájemného a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru.

(3) Pronajímatel uloží složené peněžní prostředky na zvláštní účet, společný pro všechny nájemce, u peněžního ústavu. Pronajímatel je oprávněn tyto prostředky použít k úhradě pohledávek na nájemném a k úhradě za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo k  úhradě jiných závazků nájemce v souvislosti s  nájmem, přiznaných vykonatelným rozhodnutím soudu nebo vykonatelným rozhodčím nálezem. Uvedené pohledávky má pronajímatel právo započíst proti pohledávce na vrácení úhrady podle odstavce 1. V nájemní smlouvě lze dále dohodnout, že nájemce doplní peněžní prostředky na účtu u peněžního ústavu na původní výši, pokud pronajímatel tyto peněžní prostředky oprávněně čerpal.

(4) Po skončení nájmu je pronajímatel povinen vrátit nájemci nebo jeho právnímu nástupci složené peněžní prostředky s příslušenstvím, pokud nebyly čerpány podle odstavce 3, a to nejdéle do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce nebytový prostor vyklidil a předal pronajímateli.

(5) Na nájem nebytových prostorů nelze použít ustanovení o prodloužení nájmu (§ 676 odst. 2).

 

§ 720c

Je-li nájem nebytových prostorů spojen s členstvím v družstvu, platí, že vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu nebytového prostoru, vznikne se společným nájmem manželů i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

 

§ 720d

Není-li dohodnuto jinak, pronajímatel je povinen odevzdat nebytové prostory nájemci ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu nájmu, v tomto stavu je povinen nebytové prostory svým nákladem udržovat a umožnit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s nájmem nebytových prostorů.

 

§ 720e

Podnájem

(1) Nájemce je oprávněn přenechat nebytové prostory nebo jejich část do podnájmu jen s  předchozím písemným souhlasem pronajímatele; smlouva o podnájmu musí mít písemnou formu a musí obsahovat náležitosti uvedené v § 720a odstavci 1. Souhlas pronajímatele musí obsahovat vymezení předmětu podnájmu, dobu, na kterou je souhlas udělen a účel podnájmu. Nebytové prostory lze přenechat do podnájmu pouze k účelu, který je v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu, jímž bylo povoleno jejich užívání. Není-li splněna tato podmínka, podnájem nevznikne.

(2) Ustanovení § 720a odstavec 3 a 4 platí pro podnájemní vztah obdobně.

 

 

§ 720f

Splatnost nájemného a úhrady za plnění

poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru

Nájemné spolu s úhradou za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru se platí v měsíčních splátkách předem vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce, není-li dohodnuto jinak.

 

Skončení nájmu

§ 720g

(1) Nájem končí:

a) uplynutím doby, na kterou byl sjednán;

b) písemnou výpovědí pronajímatele nebo nájemce;

c) dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem;

d) zánikem předmětu nájmu;

e) smrtí fyzické osoby – nájemce; dědici po zůstaviteli jsou povinni vyklidit nebytový prostor nejpozději do šesti měsíců od jeho smrti, pokud nedojde k jiné dohodě s pronajímatelem nemovitosti. V období od smrti nájemce do vyklizení nebytového prostoru mají dědici práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovením § 720b, § 720d a § 720f;

f) zánikem právnické osoby – nájemce.

(2) Jsou-li nebytové prostory užívány pro podnikání a nájemce, který je podnikatelem, zemře, přechází nájemní právo na nabyvatele podniku, nedohodnou-li strany něco jiného.

(3) Zanikne-li právnická osoba podnikající v pronajatých prostorech bez likvidace s právním nástupcem, přejde nájemní právo na právního nástupce, nedohodnou-li se strany jinak.

 

 

 

§ 720h

(1) Jestliže pronajímatel nemovitost prodá, daruje, vloží do společnosti nebo nabude-li ji dědic nebo právní nástupce pronajímatele, nájemní vztah tím nezaniká.

(2) Jestliže nájemce prodá podnik, provozovnu nebo jinou složku podniku, je třeba k přechodu práv a povinností z nájemní smlouvy předchozí písemný souhlas pronajímatele. Soud může souhlas pronajímatele nahradit, jsou-li pro to vážné důvody.

 

§ 720i

(1) Není-li dohodnuto jinak, může pronajímatel písemně vypovědět nájem na dobu určitou před uplynutím doby, jestliže:

a) nájemce závažným způsobem porušuje své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy nebo z právního předpisu zejména tím, že hrubě porušuje klid nebo pořádek nebo přenechá nebytové prostory nebo jejich část do podnájmu bez souhlasu pronajímatele nebo v rozporu se smlouvou umožní jiným osobám nebytové prostory užívat z jiného důvodu než podnájmu;

b) nájemce je o více než dva měsíce v prodlení s placením nájemného nebo úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru, popřípadě záloh na tyto služby;

c) skončil nájem bytu, na který je vázán nájem nebytového prostoru;

d) bylo rozhodnuto o odstranění stavby nebo o změnách stavby, jež brání užívání nebytového prostoru;

e) nájemce změnil podstatně předmět podnikání bez souhlasu pronajímatele.

(2) Není-li dohodnuto jinak, může nájemce písemně vypovědět nájem na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, jestliže:

a) ztratí oprávnění k činnosti, pro kterou si nebytové prostory najal;

b) nebytové prostory se stanou bez zavinění nájemce nezpůsobilými ke smluvenému účelu nájmu;

c) pronajímatel hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy nebo z právního předpisu;

d) nájemce ukončil podnikání z důvodu nemoci, věku nebo úpadku.

 

§ 720j

Je-li nájem sjednán na dobu neurčitou, jsou pronajímatel i nájemce oprávněni vypovědět nájem písemně bez udání důvodu, není-li dohodnuto jinak.

 

§ 720k

Výpovědní lhůta činí tři měsíce, nebylo-li dohodnuto jinak; počítá se od prvého dne měsíce následujícího po doručení výpovědi.

 

§ 720l

(1) Pronajímatel se může s nájemcem dohodnout, že nebytový prostor nepronajme ve stejném objektu nájemci, jehož podnikání by bylo v soutěžním vztahu k podnikání nájemce, ledaže by nájemce s takovým nájmem souhlasil.

(2) Pronajímatel se může zavázat k tomu, že od ukončení nájemního vztahu nebude po dobu šesti měsíců ve svém objektu provozovat podnikání, jehož předmět je v soutěžním vztahu k předmětu podnikání bývalého nájemce.

 

§ 720m

Ustanovení § 720a až § 720k se použijí rovněž pro nájem bytů, u kterých byl udělen souhlas s jejich užíváním k nebytovým účelům. Skončením nájmu souhlas k užívání bytu k nebytovým účelům zaniká.

 

§ 720n

Ochrana některých nájmů

(1) Nájem sjednaný k zabezpečení potřeb požární ochrany, k poskytování služeb zdravotnických, sociálních, pro potřebu škol, předškolních zařízení a školských zařízení, k provozování veřejně přístupné kulturní činnosti prováděné umělci – fyzickými osobami a nájem ateliérů nezbytně nutných k osobnímu výkonu činnosti umělců – fyzických osob, jakož i nájem provozních jednotek zřízených k pracovní rehabilitaci a zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností a občanů se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, může pronajímatel vypovědět jen po předchozím souhlasu orgánu obce vydaným v přenesené působnosti obce; to neplatí, je-li výpověď dávána z důvodů uvedených v § 720i odst. 1.

(2) Nájem sjednaný k zabezpečení činnosti veřejných vysokých škol a pracovišť výzkumu, která nejsou založena za účelem podnikání, může pronajímatel vypovědět jen po předchozím souhlasu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy; to neplatí, je-li výpověď dávána z důvodů uvedených v § 720i odst. 1.

(3) Nájem sjednaný k zabezpečení činnosti orgánů a organizací zajišťujících obranu státu může pronajímatel vypovědět jen po předchozím souhlasu Ministerstva obrany; to neplatí, je-li výpověď dávána z důvodů uvedených v § 720i odst. 1

 

 

Vklady na vkladních knížkách

 

§ 781

(1) Přijetí vkladu potvrdí peněžní ústav vkladní knížkou upravenou tak, aby z ní byla zřejmá výše vkladu, jeho změny a konečný stav.

(2) Není-li prokázána jiná výše vkladu, je rozhodný zápis ve vkladní knížce.

 

{ § 782

(1) Vkladní knížka může být vystavena na doručitele nebo na jméno.

(2) Vkladní knížka na doručitele může být vystavena jen pro fyzickou osobu.}

 

§ 782

Vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno.

 

§ 783

(1) Bez předložení vkladní knížky nelze s vkladem nakládat.

{(2) S vkladem na vkladní knížce na doručitele je oprávněn nakládat každý, kdo ji předloží}.

{(3)} (2) S vkladem na vkladní knížce na jméno je oprávněn nakládat ten, na jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znak právnické osoby je vkladní knížka vystavena. S vkladem na cestovní vkladní knížce je však ve stanovených případech oprávněn nakládat každý, kdo předloží vkladní knížku a průkazní lístek.

 

§ 784

(1) Při ztrátě nebo zničení vkladní knížky může vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí-li peněžní ústav na jeho návrh či na návrh toho, kdo má na tom právní zájem, vkladní knížku za umořenou.

(2) Po umoření vydá peněžní ústav vkladateli novou vkladní knížku nebo na požádání vyplatí celý vklad.

(3) Prováděcí předpis stanoví postup při umořování vkladních knížek a případy, kdy může peněžní ústav provést výplatu vkladu nebo vydat novou vkladní knížku i bez umoření původní vkladní knížky, je-li oprávněný znám.

 

§ 785

Jestliže vkladatel po dvacet let s vkladem nenakládal ani nepředložil vkladní knížku na doplnění záznamů, ruší se vkladový vztah uplynutím této doby; vkladatel má právo na výplatu zůstatku zrušeného vkladu.

 

§ 786

Vkladní listy

(1) Vkladní list je potvrzením peněžního ústavu o pevném jednorázovém vkladu. Výše vkladu je uvedena na vkladním listu. Jinak se na vkladní list vztahují přiměřeně ustanovení tohoto zákona o vkladních knížkách.

{(2) Vkladní list je cenný papír.}

(2) Vkladní list může být vystaven pouze na jméno.

 

§ 787

Další formy vkladů

(1) Peněžní ústav může sjednat s vkladatelem i jiné formy vkladů.

(2) Pokud není sjednáno něco jiného, vztahují se na tyto jiné formy vkladů přiměřeně ustanovení o vkladních knížkách a vkladních listech.

(3) Jiné formy vkladů mohou být sjednány pouze na jméno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II.

Změny zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

 

 

Řízení o soudním prodeji zástavy

§ 200x

(1) Návrh na soudní prodej zástavy podává zástavní věřitel.

(2) Místně příslušný k rozhodnutí o tomto návrhu je obecný soud zástavního dlužníka. Jestliže však zástavou nebo její součástí je nemovitost, příslušný je soud, v jehož obvodu se nemovitost nachází; jestliže je zástavou více nemovitostí, lze návrh podat u kteréhokoli z příslušných soudů.

(3) Účastníky řízení jsou zástavní věřitel, dlužník a zástavní dlužník (zástavce).

§ 200y

(1) Soud nařídí jednání, jestliže zástavou nebo její součástí je nemovitost, Jinak může rozhodnout bez jednání.

(2) Soud povolí prodej zástavy, je-li prokázána existence zástavního práva k zástavě a jsou-li osvědčeny další skutečnosti nutné k uspokojení ze zástavy.

(3) Usnesení, kterým se prodej zástavy povoluje, je vykonatelné po uplynutí lhůty jednoho měsíce od jeho právní moci.

§ 200z

Po vykonatelnosti usnesení, jímž se povoluje prodej zástavy, soud provede její prodej; postupuje přitom způsobem upraveným v ustanoveních o výkonu rozhodnutí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

III.

Změny zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

 

{§ 72

Zástavní právo

(1) K zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství vzniká podle tohoto zákona zástavní právo k věcem, popřípadě pohledávkám nebo majetkovým právům (např. zaknihované cenné papíry) daňového dlužníka nebo ručitele. Rozhodnutí správce daně o tom, na které věci, popřípadě pohledávky daňového dlužníka nebo ručitele se zástavní právo uplatňuje, se doručí daňovému dlužníku nebo ručiteli, který se proti němu může odvolat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení. Toto odvolání nemá odkladný účinek.

(2) Rozhodnutí musí obsahovat označení daňové pohledávky a její výši a předmět zástavního práva. Současně se v rozhodnutí uvede den vzniku zákonného zástavního práva, jímž je

a) den doručení zajišťovacího příkazu nebo

b) den doručení rozhodnutí o vyměření daně nebo

c) den splatnosti zálohy na daň.

(3) Rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva zašle správce daně současně podle povahy věci buď katastrálnímu úřadu,²⁷) v obvodu jehož územní působnosti se zastavená nemovitost nachází, nebo jinému příslušnému subjektu, popřípadě držiteli zástavy nebo poddlužníkovi. Den vzniku zákonného zástavního práva je dnem rozhodným pro stanovení pořadí záznamu.

(4) Katastrální úřad vyznačí nejpozději následující pracovní den po doručení tohoto rozhodnutí na příslušném listu vlastnictví v katastru nemovitostí, že právní vztahy jsou dotčeny změnou. Od tohoto vyznačení nelze u předmětné nemovitosti platně provádět jakékoliv změny v majetkových dispozicích. Správce daně vyrozumí subjekty uvedené v předchozím odstavci o výsledku řízení a právní moci rozhodnutí. Katastrální úřad podle výsledku řízení provede záznam o zákonném zástavním právu. Při stanovení pořadí záznamu zákonného zástavního práva je závazný den uvedený v rozhodnutí podle odstavců 2 a 3.

(5) Pominou-li důvody pro zajištění daňové pohledávky včetně příslušenství, pro kterou bylo uplatněno, správce daně rozhodnutím tuto skutečnost osvědčí. V případě, že rozhodnutím správce daně je původní rozsah zástavního práva změněn nebo pokud je rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva zrušeno, postupuje se přiměřeně podle předchozích odstavců.

(6) Poddlužníkovi je ode dne doručení rozhodnutí o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva zakázáno pohledávku či jiné majetkové právo, vůči kterému byla zástava uplatněna, zcizit nebo zatížit. Držiteli zástavy je stejně tak zakázáno zástavu vydat daňovému dlužníkovi nebo jiné osobě bez souhlasu správce daně. Poruší-li poddlužník nebo držitel tyto zákazy, ručí správci daně za úhradu daňové pohledávky až do výše hodnoty zástavy.

(7) Držitel zástavy je povinen strpět sepsání věcí, které mají být předmětem zástavního práva, případně jejich zabezpečení.

(8) Pomine-li u držitele zástavy právní důvod držby zástavy, je tuto skutečnost povinen oznámit správci daně s uvedením místa a doby, kdy lze zástavu převzít, a to ve lhůtě do tří dnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. Nepřevezme-li správce daně bez zavinění držitele zástavy od něho zástavu do třiceti dnů ode dne podání oznámení, má se za to, že zákaz podle odstavce 6 druhé věty marným uplynutím lhůty pominul.

(9) Při zabezpečení předmětů zástavního práva se použije přiměřeně ustanovení o vymáhání daňových nedoplatků.

------------------------------------------------------------------

²⁷) § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.}

 

 

§ 72

K zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství může správce daně zřídit rozhodnutím zástavní právo. Ke zjištění předmětu zástavy má správce daně oprávnění podle § 16. V ostatním platí ustanovení občanského zákoníku o zástavním právu.

 

 

 

IV.

Změny zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

 

§ 299

zrušen

 

{(1) Zástavní právo lze zřídit na určitou dobu, do určité výše a pro určitý druh pohledávek, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dlužníku v budoucnu.

(2) Zástavní věřitel může při výkonu svého zástavního práva prodat ve veřejné dražbě zastavenou nemovitost nebo jinou zástavu, kterou má u sebe nebo s kterou je oprávněn nakládat, jestliže na tento zamýšlený výkon zástavního práva včas upozorní zástavce a dlužníka; stanoví-li to smlouva, může zástavní věřitel prodat zástavu i jiným vhodným způsobem.

(3) Zástavní věřitel vydá bez zbytečného odkladu dlužníku výtěžek prodeje převyšující jeho zajištěnou pohledávku po odečtení účelně vynaložených nákladů.}

 

 

 

V.

Změny zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.

§ 15

zrušen

{(1) Vydražitel má právo na uzavření smlouvy o nájmu nebytového prostoru³⁾ v němž je provozní jednotka umístěna. Právo na užívání má vydražitel proti vlastníku, nebo proti tomu, kdo má právo hospodaření s nemovitostí, popřípadě proti jeho právnímu nástupci, a to po dobu pěti let, pokud se nedohodnou jinak.*)

(2) Nedohodne-li se vydražitel s vlastníkem nebo s tím, kdo má právo hospodaření s nemovitostí, o výši nájemného, rozhodne o této náležitosti příslušný orgán státní správy republiky na základě obecně závazných právních předpisů.

-------------------------------------------------

*) Podle čl. II zák. č. 429/1991 Sb. nárok na sjednání doby nájmu na pět let nemá vydražitel v případě, že smlouva byla uzavřena před 1.11.1991.

³⁾ § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. }

 

§ 16

(1) Jde-li o provozní jednotku užívanou ke dni 1. října 1990 na základě smlouvy o přenechání provozovny k dočasnému užívání, ⁴) popřípadě smlouvy tuto smlouvu nahrazující, ⁵) uskuteční se její prodej bez veřejné dražby, požádá-li o to nejpozději pět dní přede dnem dražby osoba, která uvedenou smlouvu s organizací uzavřela (dále jen "uživatel") pokud užívací vztah trvá.

(2) Kupní smlouvu o prodeji této provozní jednotky organizace uzavře s uživatelem; současně se vypořádají vzájemné nároky vzniklé z užívání provozovny nebo v souvislosti s ním.

(3) Kupní cena se stanoví podle § 8.

(4) Nedojde-li do 60 dní ode dne vyhlášení dražby k uzavření kupní smlouvy, právo uživatele ze smlouvy uvedené v odstavci 1 zaniká, a provozní jednotka může být vydražena. Ostatní vzájemné nároky uživatele a organizace zůstávají nedotčeny.

{(5) Tímto prodejem vznikají kupujícímu stejná práva podle § 15 jako vydražiteli.}

-------------------------------------------------

⁴) Část II nařízení vlády ČSR č. 1/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany na základě povolení národního výboru.

Část II nařízení vlády SSR č. 2/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany na základě povolení národního výboru.

⁵) § 15 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb.

 

 

 

VI.

Změny zákona č. 403/1990 sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.

 

§ 24

Doplňují se

1. zrušen

2. ustanovení § 125 odst. 2 hospodářského zákoníku, do něhož se vkládá nové ustanovení písmene e), které zní:

"e) jde-li o smlouvu o dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o modernizaci, popřípadě o jinou smlouvu týkající se nemovitosti vydávané podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.";

3. zrušen {ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, do něhož se vkládá nové ustanovení písmene h), které zní:

"h) jde o nájem nebytového prostoru v nemovitosti vydané oprávněné osobě podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.".}

 

 

VII.

Změny zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

 

§ 26

{(1) Doplňuje se ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů tak, že se vkládá nové písmeno i), které zní:

"i) jde o nájem nebytového prostoru v nemovitosti převedené původnímu vlastníkovi podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.".}

(2) (1)Na návrh vlastníka obytné budovy patřící k zemědělské usedlosti uplatněný do tří let zruší příslušný orgán právo užívání k bytu nebo rozhodne o jeho vyklizení, jestliže jej vlastník potřebuje pro sebe a osoby blízké k provozování zemědělské výroby.

(3) (2) Lhůta podle odstavce 2 počne běžet ode dne účinnosti tohoto zákona, a to pro oprávněné osoby uvedené v § 13 odst. 5.

 

 

 

 

VIII.

Přechodná ustanovení navrhovaného zákona

Čl. IX

1. zástavní práva, jejichž rozsah byl vymezen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachována se všemi účinky podle dosavadní právní úpravy i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Uspokojení ze zástavy se však řídí tímto zákonem.

2. K zajištění daňových pohledávek, ke kterým nebyl vymezen rozsah zákonného zástavního práva podle dosavadní právní úpravy do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lze postupovat pouze podle ustanovení § 72 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění tohoto zákona.

3. V souvislosti se zrušením vkladních knížek a vkladních listů na doručitele se postupuje takto:

a) při předložení vkladní knížky na doručitele je peněžní ústav povinen identifikovat vkladatele nebo osobu, která ji předložila, podle zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vystavit místo ní tomu, kdo ji předloží, vkladní knížku na jméno nebo sjednat jinou formu vkladu nebo vyplatit vklad; tím nejsou dotčeny další povinnosti vyplývající ze zákona č. 61/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přiměřeně postupuje peněžní ústav při předložení vkladního listu na doručitele nebo u jiných forem vkladů na doručitele;

b) vkladový vztah, založený vystavením vkladní knížky na doručitele, vkladní list na doručitele nebo jiná forma vkladu na doručitele, se ruší uplynutím tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona;

c) právo z vkladní knížky na doručitele, vkladního listu na doručitele nebo jiné formy vkladu na doručitele se promlčuje za dvacet let ode dne, kdy došlo ke zrušení vkladového vztahu podle písmene b).

 

 

 

Nařízení vlády

ze dne,

kterým se provádí občanský zákoník

Vláda nařizuje k provedení občanského zákoníku:

 

 

§ 1

Příkladmý seznam prostředků komunikace na dálku (k § 62 odst. 2)

Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména:

a) neadresovaný tisk,

b) adresovaný tisk,

c) standardní /typový/ dopis,

d) reklama v tisku s objednávkovým formulářem /s formulářem nabídky/,

e) katalog,

f) telefon s /lidskou/ obsluhou,

g) telefon bez /lidské/ obsluhy (automatický volací přístroj, audiotest),

h) rozhlas,

i) videofon (telefon s obrazovkou),

j) videotext (mikropočítač a televizní obrazovka),

k) elektronická pošta,

l) faxový přístroj,

m) televize (televizní nákup, teleshopping).

 

 

 

 

§ 2

 

Informace nutné k uzavření smlouvy (k § 65 odst. 1)

 

 

Při jednání prostřednictvím některého z prostředků komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem poskytnuty tyto informace:

 

a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, adresa sídla právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby,

b) hlavní charakteristiky zboží nebo služeb,

c) cena zboží nebo služeb včetně všech poplatků,

d) náklady na dodání,

e) způsob platby, dodání nebo plnění,

f) existence práva na odstoupení, s výjimkou případů podle § 66 odst. 4,

g) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, pokud jsou účtovány jinou než základní sazbou,

h) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti.

§ 3

Informace, které musí být předány spotřebiteli nejpozději před plněním (k § 65 odst. 2)

Spotřebiteli musí být předány po uzavření smlouvy, nejpozději před plněním tyto informace:

a) písemné informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy,

b) sídlo, případně bydliště dodavatele, kam mohou být adresovány veškeré stížnosti,

c) informace o existujících službách po prodeji a o zárukách,

d) podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost delší než 1 rok.

 

§ 4

 

 

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

 

 

 

 

Nařízení vlády

ze dne

kterým se stanoví příkladmý výčet smluvních ujednání, která se obvykle považují za jejich zneužití

 

Vláda nařizuje podle § 55 odst. 8 občanského zákoníku:

§ 1

 

Za zneužívající ujednání ve smyslu § 55 občanského zákoníku se považují taková ujednání adhezních smluv, jejichž příkladmý a otevřený seznam je uveden v příloze tohoto nařízení.

§ 2

 

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.