Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o ochraně průmyslových vzorů - EU

K § 1

Návrh zákona vymezuje svůj rozsah na jeden z předmětů průmyslových práv, který je výsledkem technické tvůrčí činnosti s tím, že upraví vztahy z vytvoření a uplatnění průmyslových vzorů. Současně stanoví, že orgánem příslušným rozhodovat o poskytování právní ochrany těmto předmětům je Úřad průmyslového vlastnictví, který je ve smyslu zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví České republiky.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na ochranu poskytovanou shodným výrobkům podle práva autorského, občanského, práva k ochranným známkám nebo jiného právního odvětví.

K § 2

Zákon vymezuje pojmy, které jsou v textu právních norem důsledně užívány, přičemž průmyslový vzor je definován jako plošný nebo prostorový vzhled výrobku. Zákon tak nečiní rozdíl mezi vzorem a modelem, jak jsou definovány v čl. 1 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, která je univerzální mezinárodní smlouvou v oblasti nehmotných statků. Předmětem ochrany je proto takové řešení, které je tradičně nazýváno "vkusový průmyslový vzor".

Na rozdíl od dosavadní úpravy není pojem "průmyslový vzor" spojován s právní ochranou vnější úpravy výrobku, ale průmyslovým vzorem bude nadále každá úprava (design) ať chráněná podle tohoto zákona, či nikoli.

Průmyslový vzor znamená vzhled výrobku a jeho částí, který vyplývá z kresby, obrysu, barev, tvaru a textury materiálu výrobku nebo jeho zdobení, tedy v podstatě znaků zjistitelných lidskými smysly, a to zrakem a hmatem. Přitom není důležité, zda vzhled výrobku má povahu estetickou a je-li schopen nějak ovlivnit volbu konečného uživatele. Výčet znaků, jimiž lze průmyslový vzor charakterizovat, je pouze demonstrativní; rovněž některé další znaky (např. váha výrobku, poddajnost či ohebnost) v zákoně neuvedené mohou být důležitým prvkem průmyslového vzoru.

Barva sama o sobě, stejně jako materiál, nemohou tvořit průmyslový vzor, tyto znaky však mohou charakterizovat konkrétní průmyslový vzor a ve spojitosti s dalšími prvky mohou přispět k individuální povaze průmyslového vzoru; totéž pak platí o kombinaci barev v grafickém provedení.

Zákon výslovně umožní ochranu rovněž takových průmyslových vzorů, jichž nebylo dosaženo technickými prostředky, ale ručně, tj. nadále nebude podmínkou ochrany průmyslového vzoru tzv. "průmyslová využitelnost". Z povahy věci však vyplývá, že průmyslový vzor musí být opakovatelný, neboť ochrana řešení, které není opakovatelné, je z hlediska ochrany průmyslového vlastnictví protismyslná.

Ustanovení týkající se možnosti ochrany složených výrobků má význam zejména v automobilovém průmyslu.

K § 3 - 5

Zákon nadále stanoví dvě podmínky ochrany průmyslového vzoru - novost a jeho individualitu.

Má-li být předmětem ochrany průmyslový vzor, který představuje součástku výrobku, viditelné znaky takové součástky mohou požívat ochrany jen tehdy, zůstane-li součástka i po začlenění do složeného výrobku při běžném užívání viditelná. Pojmem "běžné užívání" jsou z ochrany vyloučeny takové součástky, které pro spotřebitele nehrají roli, neboť jsou viditelné pouze při provádění opravářských a údržbářských prací.

Novost je ve smyslu zákona chápána jako absolutní světová novost designu. Jde o objektivní kritérium, pro jehož zjištění není rozhodné stanovení nezávislosti tvůrčí práce původce. Podle návrhu zákona tedy nelze chránit průmyslové vzory, které se již kdykoli v minulosti objevily na veřejnosti.

Individuální povaha průmyslového vzoru je definována jako celkový dojem, který průmyslový vzor vyvolává u informovaného uživatele, přičemž definování této fiktivní osoby má podle návrhu zákona význam nejen pro zjištění zvláštností průmyslového vzoru, ale i pro stanovení rozsahu ochrany vyplývající ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku. Jako je u právní ochrany technických řešení (vynálezů a užitných vzorů) předstíráno, že průměrnému odborníkovi je znám celý stav techniky, předstírá se ve vzorové ochraně, že informovaný uživatel je zběhlý ve znalostech dříve známých vnějších úprav výrobků. Informovaným uživatelem je tak pro potřeby výkladu zákona osoba, u níž se předpokládá určité množství znalostí nebo vzorového uvědomění. Požadavek individuality průmyslového vzoru zpřísňuje oproti dosavadnímu stavu podmínky jeho zápisné způsobilosti.

K § 6

Zákon stanoví právní domněnku zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti s tím, že tato skutečnost je rozhodná pro hodnocení novosti průmyslového vzoru a jeho individuality.

Pokud jde o vymezení pojmu "zpřístupnění veřejnosti", v podstatě jakékoli zveřejnění, které proběhlo bez výslovné či předpokládané výhrady či podmínky důvěrnosti, se pokládá za zpřístupněné veřejnosti. Výhrada či podmínka důvěrnosti přichází v úvahu při obchodních jednáních, kdy průmyslový vzor je zpřístupněn obchodnímu partnerovi s tím, že tento partner není oprávněn jeho podstatu sdělovat třetím osobám apod. Některá zveřejnění však nejsou při posuzování novosti a individuální povahy průmyslového vzoru relevantní: jde o zveřejnění učiněná původcem průmyslového vzoru či jeho právním nástupcem nebo zveřejnění, k nimž došlo v důsledku zneužití ve vztahu k těmto osobám, nejdéle 12 měsíců před podáním přihlášky průmyslového vzoru nebo před datem, od něhož přihláška průmyslového vzoru požívá práva přednosti.

K § 7

Návrh zákona, který důsledně vychází ze Směrnice 98/71/EC Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. října 1998 o právní ochraně průmyslových vzorů, nečiní rozdílu mezi vzorem estetickým a funkčním, které oba mohou být způsobilé ochrany. V extrémních případech však může být tvar jen důsledkem funkce bez možností variant a jako takový nemůže být výsledkem tvůrčí činnosti jeho původce. V takovém případě nemůže mít individuální povahu, a je proto vyloučen z ochrany. Protože je však nepravděpodobné, že by ochrany nebyl schopen celý průmyslový vzor, ale většinou se jedná jen o některé jeho znaky, které jsou dány funkcí výrobku, zákon stanoví, že tyto znaky nejsou relevantní při hodnocení zápisné způsobilosti průmyslového vzoru. Totéž platí i pro ty znaky výrobku, které jsou dány jeho konstrukčním řešením. Pro hodnocení, zda určitý design je dle zákona průmyslovým vzorem, je tak rozhodné, zda při jeho tvorbě měl původce prostor pro libovolné ztvárnění, nebo zda vnější úprava je limitována zadáním. Tyto výluky jsou v oblasti ochrany průmyslových vzorů tradiční a jejich cílem je umožnit vzájemnou propojitelnost výrobků pocházejících z různých zdrojů a naopak zabránit výrobcům takovýchto výrobků uzurpovat si trhy tím, že budou monopolizovat tvary a rozměry jednotlivých součástí konstrukčních řešení. Výjimku z této zásady tvoří vzájemně zaměnitelné výrobky v rámci modulárních/stavebnicových systémů, pokud samy o sobě splňují požadavek ochrany. Příkladem takovýchto systémů jsou například spojovací prvky hraček - stavebnic či skládaček, jejichž inovační charakter spočívá právě v řešení vnějšího vzhledu spojovaných prvků, které umožňují prakticky neomezená spojení v rámci daného modulárního systému.

K § 8

Rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy je tradičně uváděn mezi důvody, pro které nelze přihlášenému předmětu průmyslového práva poskytnout ochranu zápisem do státních rejstříků/ veřejných knih.

K § 9

V řízení o poskytnutí ochrany průmyslovým vzorům jejich zápisem do rejstříku návrh zákona důsledně setrvává na uplatňování tzv. staršího práva, které ze zákona brání udělení ochrany na všechny průmyslové vzory, jejichž přihlášky došly Úřadu později. Podmínkou uplatnění staršího práva však je, že přihláška, která tohoto práva požívá, vedla k zápisu průmyslového vzoru do rejstříku.

K § 10

Shodnost průmyslových vzorů je interpretována extenzivně. Při posuzování, zda dochází k porušování práv z průmyslového vzoru, je proto důležitý celkový dojem podobnosti dvou řešení a nikoli fakt, zda lze zjistit rozdíly v podrobnostech. S ohledem na fiktivní osobu "informovaného uživatele" je možné konstatovat, že celkový dojem, který průmyslový vzor vyvolává u informovaného uživatele, se může lišit od dojmu, kterým průmyslový vzor působí na běžného spotřebitele, neboť uživatel informovaný si může všimnout rozdílů, které pro uživatele běžného nejsou patrné.

Volnost původce, kterou měl při vývoji průmyslového vzoru, je rozhodná pro stanovení rozsahu ochrany vyplývajícího ze zápisu průmyslového vzoru. Podobnost vysoce funkčních vzorů, při jejichž vývoji musel původce respektovat již předem stanovené parametry, je větší a spíše předpokladatelná než u takových vzorů, při jejichž tvorbě měl původce naprostou volnost.

K § 11

Na základě zápisu je průmyslový vzor chráněn na období 5 let od podání přihlášky, přičemž jeho vlastník je oprávněn tuto dobu opětovnými obnovami doby ochrany prodloužit až na 25 let od data podání přihlášky. Maximální doba ochrany, kterou je u průmyslového vzoru možné dosáhnout, se tak prodlužuje oproti úpravě ze zákona č. 527/1990 Sb. o 10 let.

V souladu se závazkem vyplývajícím pro Českou republiku z čl. 5 bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví zákon upravuje poshovění pro zaplacení poplatků pro zachování práv ze zapsaného průmyslového vzoru. Ustanovení chránící práva třetích osob, které při využívání chráněného předmětu v době mezi uplynutím lhůty pro zaplacení udržovacího poplatku a jeho skutečným zaplacením byly v dobré víře, ve svém důsledku nutí vlastníka průmyslového vzoru, aby byl při zachování práv z průmyslového vzoru dbalý svých povinností.

K § 12 - 14

Vytvoření průmyslového vzoru je právní skutečností, s níž zákon spojuje právo podat přihlášku průmyslového vzoru a tím dosáhnout pro sebe privilegium, které ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku plyne jeho vlastníku. "Původce průmyslového vzoru" je pojem zavedený zákonem 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, a označuje původní, originální subjekt práva k průmyslovému vzoru. Původcem průmyslového vzoru může být jen osoba fyzická, právnická osoba může být pouze subjektem odvozeným. V zákoně je pro právo na průmyslový vzor důsledně uplatňován přihlašovatelský princip, podle něhož platí vývratná právní domněnka, že původce uvedený v přihlášce průmyslového vzoru tento vzor skutečně vytvořil.

Právní nástupcem je osoba, na niž původce své právo převedl nebo na niž právo na průmyslový vzor přešlo na základě zákonné cesse.

Zákon zachovává zvláštní režim práva na průmyslový vzor, je-li takovéto řešení vytvořeno ke splnění úkolu ze závislého poměru, kterým může být nejen poměr pracovní, ale rovněž vztah člena k družstvu či - je-li průmyslový vzor vytvořen na základě objednávky - vztah podle práva obchodního. Právo zadavatele na průmyslový vzor zaniká marným uplynutím lhůty, kterou mu zákon stanoví pro uplatnění tohoto práva vůči původci; poté se právo na průmyslový vzor vrací původci, který již v dalších dispozicích s průmyslovým vzorem není omezen.

Uplatní-li zadavatel právo na průmyslový vzor, je povinen jeho původci vyplatit spravedlivou odměnu s tím, že zákon stanoví základní kritéria pro stanovení výše této odměny. Nebude-li odměna původci vyplacena, popřípadě nebude-li vyplacená odměna spravedlivá stanoví ji soud. Na rozdíl od dosavadního stavu tak není podmínkou pro vznik nároku na odměnu skutečnost, že zadavatel přihlásil průmyslový vzor k ochraně.

K § 15 a 16

Podkladem pro odnětí průmyslového vzoru je návrh osoby, která podle rozhodnutí příslušného soudu měla právo na průmyslový vzor. K odnětí ochrany je příslušný správní orgán - Úřad, ale jeho provedení přichází v úvahu pouze v případě, že příslušný orgán - soud rozhodne o právu na průmyslový vzor. Návrh na odnětí ochrany musí být proto doložen rozhodnutím soudu, které je pravomocné.

Zákon stanoví dobu, v níž je nezbytné uplatnit právo na průmyslový vzor, a tím chrání oprávněné zájmy třetích osob, které mají zájem s vlastníkem průmyslového vzoru uzavřít licenční smlouvu, popřípadě smlouvu o převodu průmyslového vzoru. Ochrana práv třetích osob však nemůže být silnější, než je ochrana jednání v dobré víře. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby lhůta k podání žaloby na určení osoby, která má práva k průmyslovému vzoru, neběžela, jestliže tato osoba nejednala v dobré víře.

Návrh zákona upravuje důsledky rozhodnutí soudu, podle něhož právo na průmyslový vzor příslušelo jiné osobě, než je jeho zapsaný vlastník. Budou-li splněny podmínky stanovené zákonem, Úřad o odnětí ochrany a přepisu vlastníka průmyslového vzoru nebude rozhodovat ve správním řízení, ale provede je jako úřední úkon.

K § 17

V zájmu zabezpečení ochrany práv oprávněných vlastníků průmyslových vzorů zákon výslovně stanoví režim, podle něhož se těmto oprávněným vlastníkům vracejí jejich práva v co nejširším měřítku. Zároveň je ovšem třeba chránit práva třetích osob, které postupovaly v souladu se zákonem a byly v dobré víře, když započaly s využíváním průmyslového vzoru nebo k jeho využívání provedly vážné přípravy. Zákon proto upravuje nárok na uzavření licenční smlouvy mezi takovýmito osobami a oprávněným vlastníkem průmyslového vzoru.

S ohledem na skutečnost, že osobám, které užívaly nebo připravovaly užití průmyslového vzoru v dobré víře, zákon zabezpečuje nárok na další užívání tohoto průmyslového vzoru, mohou se tyto osoby při splnění podmínek stanovených zákonem domáhat uzavření licenční smlouvy soudní cestou.

K § 18

Povinnost uvádět v přihlášce průmyslového vzoru, kdo je jeho původcem, odpovídá základnímu právu původce na ochranu původcovství. Současně tento údaj umožňuje osobě, která se domnívá, že má práva k průmyslovému vzoru, zejména v případě zákonné cesse práva na průmyslový vzor, zjistit, zda jí toto právo skutečně přísluší.

Osobnímu právu na vyznačení původce v písemnostech týkajících se průmyslového vzoru odpovídá právo na zachování anonymity.

K § 19

Vlastník průmyslového vzoru je ze zákona oprávněn ke všem úkonům týkajícím se zapsaného průmyslového vzoru. K jeho právům tak patří zejména umožnit třetím osobám využívat řešení chráněné zápisem do rejstříku nebo na třetí osoby tato práva převést. Právo plynoucí ze zápisu průmyslového vzoru je právem výlučným, tj. monopolním. Vlastník zapsaného průmyslového vzoru může uplatnit své právo vůči každému podobnému vzoru, a to i tehdy, když byl podobný průmyslový vzor vytvořen v dobré víře.

Návrhem zákona se v současnosti nenavrhuje liberalizovat trh se součástkami použitelnými pro opravu složeného výrobku a ochrana součástek je v tomto směru zabezpečována ve stejném rozsahu jako každému jinému průmyslovému vzoru. Přijme-li Komise ES změny Směrnice 98/71/CE o právní ochraně (průmyslových) vzorů tak, jak je to předpokládáno v čl. 14 této směrnice, bude nutno úpravu vyplývající z národního přepisu přizpůsobit.

Na rozdíl od práva patentového, jehož rozsah je dán přesným zněním patentových nároků, v právu ze zapsaného průmyslového vzoru je rozhodný celkový dojem podobnosti.

K § 20 - 22

Ustanovení jsou promítnutím úpravy čl. 46 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), který ukládá členským státům Světové obchodní organizace, aby umožnily ve svých právních předpisech přikázat porušovateli práv likvidaci předmětů, jimiž bylo ohrožení či porušení práv způsobeno.

Právo na informaci zaručuje vlastníku práva ze zapsaného průmyslového vzoru možnost zasáhnout nejen proti konkrétnímu porušovateli, kterého zjistil, ale umožňuje mu vysledovat řetězec podnikatelů, kteří se na porušování jeho práv podílejí.

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví umožňuje soudům vyžadovat po navrhovateli na vyslovení předběžného opatření složení jistoty. Musí se jednat o finanční částku, která má dva účely - reparační, tj. krýt škodu toho, proti němuž návrh směřuje v případě, že by tento návrh nebyl opodstatněný, a jednak působí jako zábrana v chování toho, kdo podává návrh na předběžné opatření, aniž by byl v dobré víře.

K § 23

Práva plynoucí ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku jsou v některých, taxativně uvedených případech omezena. Jde o klasické případy jednání uskutečněných soukromě, tj. pro neobchodní účely, jednání pro účely experimentální a jednání v rámci výuky.

Ustanovení, které omezuje práva vlastníka průmyslového vzoru ve vztahu k dopravním prostředkům, náhradním dílům k nim a provádění jejich oprav, je novou úpravou zavedenou Směrnicí o právní ochraně (průmyslových) vzorů. která nebyla předmětem úpravy z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, jehož čl. 5 ter se týká pouze vynálezů. Závazek týkající se letadel je dále obsažen v řadě bilaterálních smluv o letectví a rovněž v Úmluvě o mezinárodním civilním letectví.

K § 24

Zákon v souladu se Směrnicí 98/71/EC Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. října 1998 o právní ochraně průmyslových vzorů kodifikuje rovněž problematiku vyčerpání práv s tím, že s ohledem na teritoriální povahu průmyslových práv tím prostorem, který je relevantní pro stanovení vyčerpání práv, je území České republiky.

K § 25

Pro vznik a existenci práva předchozího uživatele je rozhodná doba vzniku práva přednosti. Nezávislost předchozím uživatelem užívaného průmyslového vzoru na přihlášeném průmyslovém vzoru je nutno vykládat jako nezávislost absolutní, neboť předchozí uživatel musel dospět k jím užívanému průmyslovému vzoru samostatně, vlastními silami a prostředky.

Jestliže vlastník zapsaného průmyslového vzoru nebude ochoten právo předchozího uživatele respektovat, bude o něm rozhodovat soud jako o otázce předběžné ve sporu o porušení práv ze zapsaného průmyslového vzoru. Je-li právo předchozího uživatele uznáno vlastníkem průmyslového vzoru, popřípadě o něm rozhodl soud, může být jako údaj týkající se průmyslového vzoru zaznamenáno do rejstříku.

Právo předchozího uživatele lpí na podniku a smluvně je nelze převést samostatně.

K § 26

Důvody zániku práv ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku jsou převzaty z dosavadní úpravy. Nově se jen zavádí povinnost vlastníka průmyslového vzoru informovat třetí osoby, které mohou mít zájem na existenci práv vyplývajících ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku, o svém úmyslu vzdát se těchto práv. Tím se vytváří prostor pro to, aby se dotčené třetí osoby mohly svých práv domáhat soudní cestou.

K § 27 až 29

Důvody pro výmaz průmyslového vzoru z rejstříku jsou taxativně zákonem dány, přičemž zákon v těchto ustanoveních kopíruje příslušná ustanovení Směrnice 98/71/EC Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. října 1998 o právní ochraně průmyslových vzorů. Návrh na výmaz průmyslového vzoru z rejstříku z důvodů uvedených pod písm. a) až c) může podat kdokoli; je-li důvodem výmazu kolize se starším právem, může návrh na výmaz podat pouze osoba, která je ve svých právech existencí průmyslového vzoru dotčena.

Výmaz průmyslového vzoru z důvodu kolize s průmyslovým vzorem se starším právem není pokryt ustanovením o novosti a individuální povaze průmyslového vzoru, neboť jde o případy, kdy sice byla podána přihláška průmyslového vzoru či dokonce již byl průmyslový vzor zapsán, a to ještě před vznikem práva přednosti mladšího průmyslového vzoru, avšak nedošlo k jejich zpřístupnění veřejnosti v době, která je relevantní pro posouzení novosti či individuální povahy vzoru. Zákon proto dává možnost vlastníkům starších práv bránit se rozmělňování svých práv, ke kterému by došlo existencí práv z průmyslového vzoru s pozdějším právem přednosti.

Zákon dále připouští možnost dotčených vlastníků starších práv domáhat se jejich ochrany, jestliže by je existence práv ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku mohla v jejich právech omezit. Je-li důvodem výmazu kolize s "rozlišovacím označením", může tento důvod uplatnit každá osoba, která je ve smyslu platných právních předpisů výhradně oprávněna takové označení užívat. Podle tohoto ustanovení tedy bude moci žádat o výmaz průmyslového vzoru z rejstříku např. majitel zapsané ochranné známky s dřívějším právem přednosti, podnikatel, jestliže jméno firmy bylo v obchodním rejstříku zapsáno před vznikem práva přednosti průmyslového vzoru apod.

Úprava týkající se řízení o výmazu průmyslového vzoru z rejstříku před Úřadem byla převzata z dosavadní právní úpravy s tím, že se v zájmu ekonomiky řízení navrhuje aplikace zásady koncentrace při podání návrhu na výmaz.

K § 30 až 32

Převoditelnost práv ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku je založena na zásadě volného převodu. Smlouva o převodu průmyslového vzoru má obligatorně písemnou formu. Jejích účinků vůči třetím osobám se lze dovolávat až poté, co byl převod vyznačen do rejstříku. Přesto, že zákon výslovně neuvádí, kdo je povinen požádat Úřad o vyznačení změny vlastníka průmyslového vzoru, z povahy věci vyplývá, že vyznačení této změny je v zájmu nabyvatele práv z průmyslového vzoru, a že to tedy bude on, kdo žádost podá.

Obsah licenční smlouvy je upraven v § 508 až 515 obchodního zákoníku. Ustanovení o účincích zápisů licenčních smluv do rejstříku je provedením ustanovení § 509 obchodního zákoníku.

K § 33

Právo k průmyslovému vzoru může vzniknout několika subjektům současně, např. v důsledku společné tvůrčí práce několika původců, děděním apod. Tyto vztahy jsou obdobné vztahům spoluvlastníků ke společné věci, a proto návrh zákona odkazuje v tomto směru na obecné předpisy. Návrh zákona upravuje výslovně pouze ty vztahy mezi spoluvlastníky průmyslového vzoru, jejichž řešení z těchto obecných předpisů nevyplývá.

Úprava je převzata z dosud platného zákona, v praxi se osvědčila a její aplikace nečinila potíže.

K § 34

Ustanovení, podle něhož jediným orgánem příslušným rozhodovat o ochraně průmyslových vzorů, je Úřad průmyslového vlastnictví, vyplývá jednak ze zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, a jednak z čl. 12 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, jíž se Česká republika jako členská země této univerzální úmluvy zavázala zřídit zvláštní úřad pro průmyslové vlastnictví.

Podání přihlášky průmyslového vzoru je právní úkon, jímž se zahajuje správní řízení.

S ohledem na esenciální náležitosti přihlášky průmyslového vzoru, tak jak jsou vymezeny § 35, není možné učinit tento úkon jinak než písemně.

K § 35

Podání přihlášky se děje písemně, s ohledem na nezbytnost zobrazení průmyslového vzoru jako součásti přihlášky nebude možné připustit zahájení řízení o přihlášce průmyslového vzoru podané ústně nebo telegraficky.

Návrh zákona rozděluje obsahové náležitosti přihlášky do tří kategorií. Náležitosti uvedené v odstavci prvém jsou nezbytné k tomu, aby podání mohlo být pokládáno za přihlášku. Nedostatek některé z nich povede k tomu, že podání nebude pokládáno za přihlášku průmyslového vzoru, a z takovéhoto podání nemohou být dovozována žádná práva.

V odstavci druhém jsou uvedeny náležitosti, které jsou nezbytné k projednání přihlášky průmyslového vzoru. Jejich nedostatek může vést k zastavení řízení o přihlášce průmyslového vzoru. Náležitosti uvedené v odstavci třetím jsou plně v dispozici přihlašovatele a zákon s jejich neexistencí nespojuje žádné důsledky.

Na zobrazení průmyslového vzoru klade zákon zvláštní požadavky. Jednak z něj musí být patrné, že ochrana je požadována pro nový design, který má individuální povahu, jednak toto zobrazení musí být natolik kvalitní, aby bylo schopno reprodukce. Je na přihlašovateli, aby se rozhodl, zda vyobrazení bude fotografické, nebo jinak grafické. Předmětem vyobrazení je přímo průmyslový vzor nebo výrobek, v němž je průmyslový vzor vtělen nebo na němž je průmyslový vzor aplikován. Je rovněž na přihlašovateli, aby předložil tolik vyobrazení, aby vystihl celou podstatu průmyslového vzoru. Je-li k ochraně přihlášen hromadný průmyslový vzor, musí být v přihlášce předloženo vyobrazení každé jeho součásti.

V důsledku aplikace přihlašovatelského principu v řízení o poskytnutí ochrany jednotlivým předmětům průmyslových práv nejsou údaje o původci průmyslového vzoru pro řízení před Úřadem rozhodné. Má-li proto původce zájem na zachování své anonymity, realizuje toto své právo prostřednictvím přihlašovatele, který v přihlášce uvede, že původce si v řízení nepřeje být uváděn. Toto tvrzení v přihlášce je na právní odpovědnosti přihlašovatele. Původce, který je současně přihlašovatelem průmyslového vzoru, však na přihlášce bude uveden jako přihlašovatel.

Seznam tříd a podtříd mezinárodního třídění zavedený Locarnskou dohodou umožňuje přihlašovateli přesně definovat, ve kterých výrobcích má být průmyslový vzor vtělen, popřípadě na kterých výrobcích má být aplikován.

Zákon výslovně stanoví, že údaje týkající se názvu výrobků, v nichž je průmyslový vzor ztělesněn nebo na nichž je aplikován, jejich zatřídění podle Locarnské dohody a případný slovní popis průmyslového vzoru nemohou ovlivnit rozsah ochrany vyplývající ze zápisu průmyslového vzoru.

K § 36

Právo přednosti je základním právem spojeným s ochranou průmyslového vlastnictví. Právo přednosti založené podáním přihlášky průmyslového vzoru spočívá v tom, že okamžikem jejího podání u příslušného orgánu má přihlašovatel prioritu před každým, kdo by podal později přihlášku stejného nebo podobného průmyslového vzoru. Právo přednosti z přihlášky shodného průmyslového vzoru podané dříve u zápisného úřadu jiného státu může být uznáno na základě mezinárodní smlouvy. Těmito smlouvami v současnosti jsou Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví a Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která je součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO).

K § 37

Jednotlivé úkony Úřadu v řízení o přihlášce průmyslového vzoru jsou předurčeny obsahem přihlášky. Nemá-li přihláška průmyslového vzoru formální požadavky na ni kladené, Úřad je povinen na tyto nedostatky přihlašovatele upozornit a umožnit mu, aby nedostatky přihlášky odstranil. Rovněž v případě, že přihlašované řešení není průmyslovým vzorem, popřípadě přihlášený průmyslový vzor není způsobilý ochrany, Úřad o tomto svém nálezu přihlašovatele uvědomí a dá mu možnost se k tomuto nálezu vyjádřit. Neodstraní-li osoba, která učinila k Úřadu podání, které má takové nedostatky, že toto podání nemůže být pokládáno za přihlášku průmyslového vzoru, tyto nedostatky, nelze na takovéto podání pohlížet jako na úkon, jímž se zahajuje řízení o přihlášce průmyslového vzoru, a takovéto podání nebude ve správním řízení vyřizováno. Odstranění takovýchto nedostatků má za následek posunutí priority k datu, k němuž podání má náležitosti přihlášky průmyslového vzoru.

Řízení o přihlášce průmyslového vzoru bude zastaveno, jestliže v důsledku formálních vad, které přihlašovatel neodstranil ani na výzvu, nemůže být přihláška projednána. Přihláška, o níž bylo zastaveno řízení, však může být zdrojem práva přednosti uplatňovaného podle čl. 4 Pařížské unijní úmluvy.

Zamítnutí přihlášky průmyslového vzoru přichází v úvahu, jestliže jejím obsahem není průmyslový vzor tak, jak je vymezen zákonem, není-li průmyslový vzor nový, nevykazuje-li individuální povahu, je-li průmyslový vzor pouhým technickým nebo konstrukčním řešením, bylo-li by poskytnutí ochrany v rozporu s veřejným pořádkem nebo přijatými zásadami morálky, popřípadě brání-li tomu práva ze staršího průmyslového vzoru zapsaného v České republice.

K § 38

Ve věci průmyslových vzorů plní Úřad průmyslového vlastnictví úlohu registračního místa. Právotvornou skutečností, která vede ke vzniku práv z průmyslového vzoru, je zápis průmyslového vzoru do rejstříku.

V souladu s dosavadní praxí, která se osvědčila, rozhodnutí o zápisu průmyslového vzoru do rejstříku není vydáváno formou individuálního správního aktu, který by měl náležitosti podle § 47 správního řádu.

Navrhuje se poskytnout možnost vlastníku průmyslového vzoru uchovat průmyslový vzor v tajnosti po dobu nepřesahující 30 měsíců od data podání přihlášky, popřípadě od data vzniku práva přednosti. Tato možnost odpovídá potřebě některých průmyslových odvětví, která nemohou z konkurenčních důvodů zveřejnit byť i chráněný průmyslový vzor před tím, než se na trh dostanou odpovídající výrobky. Tato potřeba se projevuje zejména v oblasti módy a v automobilovém průmyslu, kde by zpřístupnění obecné linie vzoru budoucí kolekce mohlo ohrozit úspěch připravované obchodní operace. Nezveřejněním chráněného průmyslového vzoru proto jeho vlastník dostává v podstatě dvojí ochranu - jednak ochranu vyplývající z utajení průmyslového vzoru s tím, že objeví-li se na trhu po datu vzniku práva přednosti průmyslového vzoru jiný, avšak svými vnějšími atributy shodný průmyslový vzor, vlastník zapsaného průmyslového vzoru může využít svého práva zápovědi.

Žádost o odklad zveřejnění průmyslového vzoru se podává na dobu 30 měsíců od data podání přihlášky, popřípadě od data priority průmyslového vzoru. Tuto žádost je nutno podat v přihlášce průmyslového vzoru a nikoli později; to vyplývá z ustanovení § 42 návrhu zákona, podle něhož nebude možné požádat o odložení zveřejnění průmyslového vzoru po datu podání přihlášky průmyslového vzoru.

Vlastník zapsaného průmyslového vzoru má za normálních okolností určitá práva, která lze proti porušovateli vynutit. V případě průmyslových vzorů, jejichž zveřejnění bylo odloženo, nelze vycházet z předpokladu, že porušovatelé vědí o existenci vzoru. Z tohoto důvodu po dobu, po kterou bylo zveřejnění odloženo, je uplatnění práva zakázat třetím osobám reprodukci a podání žaloby na vynucení práv podmíněno nutností seznámit případného porušovatele s obsahem chráněného průmyslového vzoru. S tím koresponduje úprava navržená v § 43, podle níž Úřad takovémuto vlastníku průmyslového vzoru označenému porušovateli umožní seznámit se se spisem týkajícím se chráněného průmyslového vzoru.

K § 39

V souladu s přijatým systémem ochrany průmyslových vzorů vznikají práva z průmyslového vzoru jen tehdy, je-li takovýto průmyslový vzor zapsán v rejstříku. Zápisy, jejichž demonstrativní výčet je v návrhu zákona uveden, zajišťují, aby z dokumentačních fondů Úřadu, v nichž jsou zaznamenány všechny rozhodné skutečnosti týkající se průmyslových vzorů, získávaly informace všechny dotčené osoby. Rejstřík je aktualizován na základě žádostí o vyznačení změny v rejstříku, které předkládá jednak vlastník průmyslového vzoru, popřípadě třetí osoby, které na takovémto vyznačení mají zájem.

Povinnost vydávat Věstník vyplývá pro Úřad z čl. 12 odst. 2 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, podle nějž jsou členské země zavázány vydávat periodický úřední list.

K § 40

Ustanovení o subsidiaritě obecného zákona o správním řízení je v oblasti řízení o jednotlivých předmětech průmyslových práv před Úřadem průmyslového vlastnictví již tradiční a uplatňovalo se i pro řízení o přihláškách průmyslových vzorů.

Řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví je v souladu s obvyklou praxí zpoplatněno. Institut složení kauce v řízení o výmazu průmyslového vzoru z rejstříku a opravném prostředku proti rozhodnutí Úřadu byl do právního řádu zaveden zákonem č. 527/1990 Sb. a v praxi se osvědčil.

K § 41 až 45

Institut zastavení řízení je v souladu s dosud platnou úpravou navržen tak, aby v řízení byla respektována dispoziční zásada, kterou je ovládáno řízení o přihlášce průmyslového vzoru. Zastavení řízení je rozhodnutí, které se opírá o procesní nedostatky.

Rovněž prominutí zmeškání lhůty je navrženo odlišně od správního řádu, a to zejména pokud jde o stanovení času, ve kterém je možné o prominutí zmeškání lhůty kvalifikovaně požádat. V souladu s dosavadní úpravou nelze nadále promíjet zmeškání lhůty k uplatnění práva přednosti a jeho prokázání; právo přednosti však lze podle navržené úpravy § 36 odst. 2 nově uplatnit do jednoho měsíce od podání přihlášky. V souvislosti s nově navrženým institutem odložení zveřejnění průmyslového vzoru se rovněž navrhuje, že takovouto žádost je možné podat jen při podání přihlášky průmyslového vzoru, která je s to založit právo přednosti.

Zákon současně upraví, že proti rozhodnutí Úřadu o žádosti o prominutí zmeškání lhůty nelze podat opravný prostředek. Tato úprava je odůvodněna požadavkem neprodlužovat řízení v tom směru, že třetí osoby musí mít jistotu ve vztahu k rozsahu ochrany poskytnuté vlastníku průmyslového vzoru.

Ustanovení o ochraně práv třetích osob, která tyto osoby získaly mezi zmeškáním lhůty a jejím prominutím, je v oblasti průmyslových práv tradiční.

Rovněž úprava týkající se nahlížení do spisů vedených Úřadem v řízení o zápisu průmyslového vzoru je převzata z dosavadní úpravy. Jestliže přihlašovatel v přihlášce průmyslového vzoru sdělí, že původce si přeje zachovat anonymitu, nebude moci Úřad třetím osobám sdělit ani tento údaj.

Jakkoliv na řízení o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu ve věcech průmyslových vzorů bude plně aplikován správní řád, je nutno stanovit lhůtu pro podání rozkladu odlišně. Rozklad bude možné podat proti všem rozhodnutím Úřadu podle tohoto zákona s výjimkou rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty.

Obligatorní zastoupení cizinců v řízení před Úřadem je obvyklou úpravou i v zahraničních zákonech, jejímž smyslem je efektivní a hospodárné řízení. Tato úprava je v souladu s Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví. V souladu s čl. 3 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví poskytuje návrh zákona ve svých hmotněprávních ustanoveních zacházení podle národního režimu všem účastníkům řízení bez ohledu na to, zda jsou tuzemci či cizozemci.

V Praze dne 2. února 2000

Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n

Ministr průmyslu a obchodu

doc. Ing. Miroslav G r é g r

Znění částí zákona

č. 527/1990 Sb.

o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích,

s vyznačením změn navržených zákonem o ochraně průmyslových vzorů

§ 1

Účel zákona

Účelem zákona je upravit práva a povinnosti vznikající z vytvoření a z uplatnění vynálezů, (průmyslových vzorů) a zlepšovacích návrhů.

(ČÁST DRUHÁ

Průmyslové vzory

HLAVA PRVNÍ

Pojem průmyslového vzoru

§ 36

(1) Za průmyslový vzor podle tohoto zákona se považuje vnější úprava výrobku, která je nová a průmyslově využitelná.

(2) Průmyslovým vzorem podle odstavce 1 není:

a) technické a konstrukční řešení;

b) přenesení známé vnější úpravy výrobku na výrobek jiného druhu nebo vnější úprava vytvořená zvětšením či zmenšením známé vnější úpravy výrobku;

c) záměna materiálu pro vnější úpravu výrobku;

d) architektonické řešení stavby;

e) vnější úprava výrobku zjistitelná jen při zvláštní pozornosti;

f) barva, není-li ji užito ve spojení s tvarem, s obrysem nebo s kresbou.

§ 37

Vnější úpravou výrobku je plošná nebo prostorová úprava spočívající zejména ve tvaru, v obrysu, v kresbě nebo v uspořádání barev či v kombinaci těchto znaků.

§ 38

Novost

Průmyslový vzor je nový, nebyl-li před dobou, od níž přísluší přihlašovateli právo přednosti (§ 48 a 49), znám v České a Slovenské Federativní Republice nebo v zahraničí z veřejně dostupných pramenů, zejména nebyl-li zobrazen nebo popsán ve zveřejněných tiskovinách nebo nebyl-li veřejně využíván, vystaven, přednesen nebo předveden.

§ 39

Průmyslová využitelnost

Průmyslový vzor je průmyslově využitelný, jestliže se podle něho mohou opakovaně zhotovovat výrobky.

HLAVA DRUHÁ

Zápis průmyslového vzoru

§ 40

(1) Průmyslové vzory zapisuje Úřad do rejstříku průmyslových vzorů (§ 69).

(2) Úřad nezapíše průmyslový vzor, který je v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky.

§ 41

Úřad průmyslový vzor nezapíše, jestliže předmět přihlášky průmyslového vzoru je shodný s předmětem přihlášky průmyslového vzoru podané v České a Slovenské Federativní Republice s dřívějším právem přednosti.

Přihláška průmyslového vzoru

§ 42

Řízení o zápisu průmyslového vzoru se zahajuje podáním přihlášky průmyslového vzoru u Úřadu.

§ 43

(1) Přihlášku průmyslového vzoru je oprávněn podat původce nebo jeho právní nástupce (dále jen "přihlašovatel"). Přihlašovatel je povinen s podáním přihlášky zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů 4).

(2) Původcem průmyslového vzoru je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací.

(3) Spolupůvodci mají právo k průmyslovému vzoru v rozsahu, v jakém se podíleli na jeho vytvoření.

------------------------------------------------------------------

4) Zákon č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 138/1960 Sb.

Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky č. 570/1990 Sb., o správních poplatcích.

Podnikový průmyslový vzor

§ 44

(1) Vytvořil-li původce průmyslový vzor ke splnění úkolu v pracovním poměru, přechází právo původce podat přihlášku průmyslového vzoru na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno.

(2) Původce, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení průmyslového vzoru.

(3) Nepodá-li zaměstnavatel ve lhůtě tří měsíců od vyrozumění o vytvoření průmyslového vzoru přihlášku průmyslového vzoru, může průmyslový vzor přihlásit původce. Zaměstnavatel i původce jsou v této lhůtě povinni zachovávat o průmyslovém vzoru vůči třetím osobám mlčenlivost.

(4) Původce, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, má vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou odměnu. Při stanovení výše odměny se vychází z přínosu dosaženého využitím průmyslového vzoru nebo jeho jiným uplatněním, přičemž se přihlíží k materiálnímu podílu zaměstnavatele na vytvoření průmyslového vzoru a k rozsahu pracovních úkolů původce. Dostane-li se již vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým

pozdějším využitím nebo jiným uplatněním průmyslového vzoru, má původce právo na dodatečné vypořádání.

§ 45

Práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 44 zůstávají po skončení pracovního poměru původce se zaměstnavatelem nedotčena.

§ 46

V přihlášce průmyslového vzoru musí být uvedeno, kdo je jeho původce.

§ 47

Přihláška průmyslového vzoru může obsahovat jen jedinou vnější úpravu výrobku nebo více vnějších úprav výrobků téhož druhu navzájem obdobných nebo určených ke společnému užití (hromadná přihláška průmyslového vzoru).

Právo přednosti

§ 48

(1) Podáním přihlášky průmyslového vzoru vzniká přihlašovateli právo přednosti.

(2) Právo přednosti, které vyplývá z mezinárodní smlouvy 3), musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce průmyslového vzoru a ve lhůtě do tří měsíců od podání přihlášky toto právo prokázat, jinak se k němu nepřihlíží.

------------------------------------------------------------------

3) Vyhláška ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967.

§ 49

Úřad může přiznat pro předměty vystavené na výstavách pořádaných na území České a Slovenské Federativní Republiky od doby, kdy byly tyto předměty vneseny do výstavy, právo přednosti pod podmínkou, že vystavovaný předmět bude přihlášen jako průmyslový vzor do tří měsíců po ukončení výstavy.

Řízení o přihlášce průmyslového vzoru

§ 50

Bylo-li zahájeno u příslušného orgánu řízení ve sporu o právo podat přihlášku průmyslového vzoru, Úřad v řízení o přihlášce pokračuje, avšak rozhodnutí o ní vydá po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu.

§ 51

(1) Přihlášku průmyslového vzoru a přihlášený průmyslový vzor podrobí Úřad průzkumu.

(2) Nesplňuje-li přihláška průmyslového vzoru stanovené podmínky, vyzve Úřad přihlašovatele, aby nedostatky odstranil. Neodstraní-li přihlašovatel nedostatky ve stanovené lhůtě, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn.

(3) Úřad může vyzvat přihlašovatele, aby předvedením předmětu přihlášky průmyslového vzoru prokázal jeho využitelnost v průmyslové výrobě; neprokáže-li to, má se za to, že přihlašovaný předmět není v průmyslové výrobě využitelný.

§ 52

(1) Splňuje-li předmět přihlášky průmyslového vzoru podmínky stanovené pro jeho zápis do rejstříku průmyslových vzorů, Úřad jej zapíše do rejstříku průmyslových vzorů; přihlašovatel se stává majitelem průmyslového vzoru. Majiteli průmyslového vzoru vydá Úřad osvědčení o zápisu průmyslového vzoru, v němž uvede jméno původce průmyslového vzoru.

(2) Zápis průmyslového vzoru oznámí Úřad ve Věstníku. Na žádost majitele průmyslového vzoru oznámení o zápise průmyslového vzoru odloží; žadatel je povinen s touto žádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů 4).

(3) Nejsou-li podmínky stanovené pro zápis průmyslového vzoru splněny, Úřad přihlášku zamítne. Před zamítnutím musí být přihlašovateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o přihlášce rozhodnuto.

§ 53

(1) Úřad přepíše osvědčení o zápisu průmyslového vzoru na tu osobu, o níž soud rozhodne, že je původcem průmyslového vzoru.

(2) Úřad na žádost přepíše majitele průmyslového vzoru, jestliže příslušný orgán ve sporu o právo podat přihlášku průmyslového vzoru rozhodne, že toto právo přísluší jiné osobě.

§ 54

(1) Zápis průmyslového vzoru platí 5 let ode dne podání přihlášky průmyslového vzoru.

(2) Dobu platnosti zápisu průmyslového vzoru prodlouží Úřad nejvíce dvakrát, a to vždy o dalších pět let.

(3) O prodloužení doby platnosti zápisu průmyslového vzoru může majitel průmyslového vzoru požádat nejdříve v posledním roce jeho platnosti.

HLAVA TŘETÍ

Účinky zápisu průmyslového vzoru

§ 55

Majitel průmyslového vzoru má výlučné právo využívat průmyslový vzor, poskytnout souhlas k využívání průmyslového vzoru jiným osobám, nebo na ně průmyslový vzor převést.

§ 56

Průmyslový vzor využívá, kdo při své hospodářské činnosti podle něho zhotoví výrobek nebo takový výrobek dováží či uvádí do oběhu.

§ 57

(1) Souhlas (licence) k využívání průmyslového vzoru chráněného osvědčením se uděluje licenční smlouvou.

(2) Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku průmyslových vzorů.

§ 58

Průmyslový vzor se převádí písemnou smlouvou, která nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku průmyslových vzorů.

§ 59

Spolumajitelství průmyslového vzoru

(1) Přísluší-li práva z průmyslového vzoru několika osobám (dále jen "spolumajitelé"), spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví 2).

(2) Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo využívat průmyslový vzor každý ze spolumajitelů.

(3) K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů; každý ze spolumajitelů je oprávněn uplatňovat nároky z porušení práv z

průmyslového vzoru samostatně.

(4) K převodu průmyslového vzoru je zapotřebí souhlasu všech spolumajitelů. Spolumajitel je oprávněn bez souhlasu ostatních převést svůj podíl jen na některého ze spolumajitelů; na třetí osobu může převést svůj podíl jen v případě, že žádný ze spolumajitelů nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce písemnou nabídku převodu.

------------------------------------------------------------------

2) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

§ 60

Omezení účinků zápisu průmyslového vzoru

(1) Zápis průmyslového vzoru nepůsobí proti tomu, kdo jej nezávisle na původci nebo na majiteli průmyslového vzoru před vznikem práva přednosti využíval nebo k tomu vykonal prokazatelná opatření (dále jen "předchozí uživatel").

(2) Předchozí uživatel může požadovat na majiteli průmyslového vzoru, aby jeho právo uznal.

§ 61

Zánik práva k průmyslovému vzoru

Právo k průmyslovému vzoru zaniká, jestliže:

a) uplyne doba platnosti zápisu;

b) majitel průmyslového vzoru se ho vzdá; v tomto případě právo zanikne dnem, kdy písemné prohlášení majitele průmyslového dojde Úřadu.

§ 62

Výmaz průmyslového vzoru

(1) Úřad provede výmaz průmyslového vzoru, jestliže se dodatečně zjistí, že podmínky stanovené zákonem pro zápis průmyslového vzoru nebyly splněny.

(2) Výmaz průmyslového vzoru provede Úřad buď z vlastního podnětu nebo na návrh.

(3) Výmaz průmyslového vzoru má zpětnou účinnost ode dne platnosti zápisu průmyslového vzoru.

(4) Výmaz lze provést i po zániku zápisu průmyslového vzoru, prokáže-li se právní zájem. )

ČÁST TŘETÍ

Společná ustanovení o řízení před úřadem

§ 63

Správní řízení

(1) Pro řízení před Úřadem platí obecné předpisy o správním řízení s odchylkami uvedenými v zákoně a s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, o čestném prohlášení, o lhůtách pro rozhodnutí a o opatření proti nečinnosti 5).

(2) Za úkony spojené s řízením podle tohoto zákona vybírá Úřad správní poplatky 4). Při zahájení řízení podle ustanovení § 23, (62) a § 68 odst. 1 a 2 je navrhovatel povinen složit kauci na náklady řízení, která bude navrhovateli vrácena, jestliže se v průběhu řízení prokáže, že návrh na zahájení řízení byl oprávněný.

------------------------------------------------------------------

5) § 29, 39, 49 a 50 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

§ 64

Zastavení řízení

(1) Nevyhoví-li účastník řízení výzvě Úřadu ve stanovené lhůtě, může Úřad řízení zastavit.

(2) Úřad může řízení zastavit i na návrh účastníka; návrh na zastavení řízení nelze vzít zpět.

§ 65

(1) Úřad promine zmeškání lhůty, k němuž došlo ze závažných důvodů, požádá-li o to účastník do dvou měsíců ode dne, kdy pominula překážka zmeškání, a učiní-li v této době zmeškaný úkon a zaplatí správní poplatek podle zvláštních předpisů 4).

(2) Zmeškání lhůty nelze prominout po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy měl být úkon učiněn, jakož i při uplatnění nebo prokázání práva přednosti, při žádosti o provedení úplného

průzkumu přihlášky vynálezu a při žádosti o pokračování řízení podle ustanovení § 28 odst. 3.

(3) Práva nabytá třetími osobami v době mezi zmeškáním lhůty a jejím prominutím zůstávají nedotčena.

(§ 66

Nahlížení do spisu

Úřad může povolit nahlédnutí do spisu třetím osobám, jen pokud prokáží právní zájem. Před zveřejněním přihlášky vynálezu nebo oznámení o zápisu průmyslového vzoru je však přípustné sdělit třetím osobám pouze údaj, kdo je původcem vynálezu nebo průmyslového vzoru, přihlašovatelem vynálezu nebo průmyslového vzoru, údaj o právu přednosti, název přihlášky vynálezu nebo přihlášky průmyslového vzoru a její spisovou značku).

§ 66

Nahlížení do spisu

Úřad může povolit nahlížení do spisu třetím osobám, jen pokud prokáží právní zájem. Před zveřejněním přihlášky vynálezu je však přípustné sdělit pouze údaj, kdo je původcem vynálezu, přihlašovatelem vynálezu, údaj o právu přednosti, název přihlášky vynálezu a její spisovou značku.

§ 67

Určovací řízení

(1) Na žádost toho, kdo osvědčí právní zájem, Úřad určí, zda předmět v žádosti popsaný spadá do rozsahu ochrany určitého patentu na vynález, (či zda vnější úprava výrobku v žádosti zobrazená nebo i popsaná spadá do rozsahu určitého zapsaného průmyslového vzoru).

(2) Soudy a ostatní státní orgány jsou vázány určením vydaným Úřadem a nemohou je řešit ani jako otázku předběžnou.

§ 68

Opravné řízení

(1) Proti rozhodnutí Úřadu, s výjimkou rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení § 65, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od doručení rozhodnutí rozklad.

(2) O rozkladu rozhoduje předseda Úřadu na návrh jím ustavené odborné komise.

(3) Proti rozhodnutí o rozkladu v řízení podle 20, 23, 62 a 67 je přípustná žádost o jeho přezkoumání soudem 6).

------------------------------------------------------------------

6) § 244 občanského soudního řádu.

§ 69

Patentový rejstřík, (rejstřík průmyslových vzorů) a Věstník Úřadu

( (1) Úřad vede patentový rejstřík a rejstřík průmyslových vzorů, do nichž zaznamenává rozhodné údaje o přihláškách vynálezů a průmyslových vzorů, řízení o nich a rozhodné údaje o udělených patentech a zapsaných průmyslových vzorech.)

(1) Úřad vede patentový rejstřík, do kterého zaznamenává rozhodné údaje o přihláškách vynálezů, řízení o nich a rozhodné údaje o udělených patentech.

(2) Úřad vydává Věstník, v němž uveřejňuje zejména skutečnosti týkající se zveřejněných přihlášek vynálezů, udělených patentů (a zapsaných průmyslových vzorů) a další údaje týkající se vynálezů (a průmyslových vzorů), jakož i úřední sdělení a rozhodnutí zásadní povahy.

§ 70

Zastupování

(1) Osoby, které nemají na území České a Slovenské Federativní Republiky bydliště nebo sídlo, musí být v řízení o přihláškách vynálezů (a přihláškách průmyslových vzorů) zastoupeny buď zástupcem podle zvláštních předpisů 7), anebo patentovým zástupcem, jemuž toto oprávnění udělil Úřad.

(2) Povinnost podle odstavce 1 mají rovněž osoby uvedené v ustanovení § 24 odst. 2 při podání mezinárodní přihlášky.

------------------------------------------------------------------

7) Zákon České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii.

Zákon Slovenské národní rady č. 132/1990 Sb., o advokacii.

Zákon České národní rady č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované.

§ 71

Tajné vynálezy (a průmyslové vzory)

Pro řízení o vynálezech (a průmyslových vzorech), které jsou utajovány podle zvláštních předpisů 8), platí ustanovení tohoto zákona s výjimkou jejich zveřejnění.

------------------------------------------------------------------

8) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb.

§ 75

Porušování práv

(1) V případě neoprávněného zásahu do práv chráněných tímto zákonem se může ten, jehož právo bylo porušeno, domáhat zejména toho, aby rušení práva bylo zakázáno a aby následky porušení byly odstraněny. Byla-li tímto zásahem způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu; nahrazuje se to, oč se majetek poškozeného škodnou událostí zmenšil (skutečná škoda) a čeho by byl dosáhl, kdyby nenastala škodná událost (ušlý zisk). Byla-li tímto zásahem způsobena nemajetková újma, má poškozený právo na přiměřené zadostiučinění, které může spočívat i v peněžitém plnění.

(2) Spory z vynálezů, (průmyslových vzorů) a zlepšovacích návrhů projednávají a rozhodují soudy, s výjimkou věcí, které podle tohoto zákona rozhoduje Úřad.