Právní úpravu náhrady nákladů trestního řízení upravuje v § 152 a § 153 trestní řád v platném znění. V § 152 odst. 1 trestního řádu jsou taxativně stanoveny ty náklady, které je odsouzený povinen uhradit státu v plné prokázané výši. V případě ostatních nákladů zákon zmocňuje ministerstvo spravedlnosti stanovit vyhláškou paušální částku těchto nákladů.
Předmětná právní úprava se překonala neboť vedle taxativně vyjmenovaných nákladů trestního řízení, které odsouzený je povinen hradit v plné výši, lze celkem bez větších obtíží vyčíslit i další přímé náklady, jakými jsou znalečné, tlumočné a svědečné, které rovněž hradí stát a o kterých soud nebo orgány činné v trestním řízení rozhodují obdobně jak je tomu v případě odměny a hotových výdajů uhrazených státem ustanovenému obhájci. Pokud tedy zákon v platném znění přiznává právo státu na úhradu odměny a hotových výdajů ustanovenému obhájci, není důvodu, aby nebyl založen nárok i na úhradu znalečného, tlumočného a svědečného v plné výši, neboť mechanismus jejich schvalování je totožný s rozhodováním o odměně obhájce. Případná námitka, že uvalení povinnosti hradit veškeré prokázané přímé náklady trestního řízení odsouzeným pachatelem krátí jeho práva na obhajobu nejsou na místě, neboť pokud zákonodárce volí stejný přístup k plné úhradě nákladů na obhajobu, není důvodů, aby činil výjimku v případě znalečného, svědečného a tlumočného. Práva na obhajobu pak nejsou krácena již tím, že veškeré stanovené náklady pachatel hradí až po prvořečeném odsouzení. Pokud se prokáže jeho nevina, nehradí náklady žádné. Pokud je však jeho vina prokázána a on je za své protiprávní jednání po zákonu odsouzen, není zde důvod k žádné toleranci k osobě pachatele při následném vyměření nákladů trestního řízení. Stávající stav, kdy je toliko znalečné stanoveno pouze v podobě navýšené paušální částky představuje jakousi mutaci principu solidarity ze strany pachatelů, v jejichž řízení je zpracován jen finančně nenáročný znalecký posudek vůči pachatelům, kteří navrhují opakovaně revizní znalecké posudky pouze s cílem protahovat soudní řízení. Tato solidarita, pochopitelná v sociální oblasti, nemá místo v trestním řízení.
Stávající právní úprava, kdy zákonodárce svěřil ministerstvu spravedlnosti oprávnění stanovit vyhláškou paušální částky nákladů trestního řízení, není dostatečně pružná a efektivní. Ministerstvo spravedlnosti stanovilo tyto paušální částky naposledy v roce 1995 a to formou pevných částek, které v dané době neodpovídaly ani zdaleka skutečné výši nákladů trestního řízení. Od této doby nebyly uvedené paušální částky zvýšeny. V této souvislosti je vhodné zvolit flexibilnější úpravu, která by pružně a bez potřeby dalších legislativních zásahů reagovala na změnu ekonomických poměrů v návaznosti na trestní řízení. Řešením je odvozovat paušální částky nákladů v trestním řízení od nejnižší měsíční mzdy, stanovené pro účely trestního řízení, která reaguje jak na ekonomickou situaci ve společnosti tak na trestně-právní odpovědnost.
Účelem předkládaného návrhu zákona, kterým se novelizuje trestní řád v části upravující povinnost k náhradě nákladů trestního řízení, je efektivně upravit a zpřehlednit způsob stanovení nákladů trestního řízení, aby tento odpovídal aktuální ekonomické situaci a aspoň z části umožnil státu uplatnit a vymáhat po pachatelích trestné činnosti náklady spojené s jejich odsouzením. Poznatky a zkušenosti orgánů činných v trestním řízení jednoznačně potvrzují potřebu regulovat danou problematiku zákonnou formou.
S úpravou dané problematiky nelze vyčkávat až na celkovou rekodifikaci trestního řádu, neboť tuto lze očekávat až v dlouhodobějším časovém horizontu, kdy tuto změnu trestního řádu je nutno naopak realizovat co nejrychleji, neboť každým dnem prodlení unikají státu finanční prostředky, které by mohly být příjmem státního rozpočtu.
V souvislosti s přijetím tohoto zákona nebude zapotřebí zřizovat nové orgány ani jiné subjekty pro řešení dané problematiky. Nejsou kladeny nároky na nové pracovní síly ani se nepředpokládají změny v organizačním zabezpečení stávajících orgánů činných v trestním řízení. Případné nároky na materiálně-technické zabezpečení aplikace zákona v praxi budou kryty z běžných provozních rozpočtů orgánů činných v trestním řízení, kdy vzhledem k minimálnosti nákladů se nepředpokládá v dané souvislosti jejich výraznější navyšování. Vzhledem k tomu, že se v návaznosti na předložený návrh zákona nepředpokládají jeho přímé dopady na státní rozpočet, neobsahuje důvodová zpráva ekonomický rozbor. Naopak lze předpokládat v případě schválení tohoto zákona výrazný ekonomický přínos pro státní rozpočet, který je možno zpětně investovat do zlepšení vybavenosti orgánů činných v trestním řízení například výpočetní technikou.
Navrhovaný zákon se předkládá bez rozporů a v souladu s Ústavou České republiky.
Navrhovaná úprava je v souladu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech uzavřeným v rámci OSN dne 19. 12. 1966 publikovaným pod č. 120/1976 Sb. Přebírá též závazky Evropské dohody o lidských právech, která byla jako dokument Rady Evropy podepsaná dne 4. 11. 1950.
Doložka slučitelnosti návrhu zákona s právem Evropské unie:
Návrh svojí problematikou nepatří mezi prioritní oblasti aproximace práva uvedené v čl. 70 Evropské dohody o přidružení a svou problematikou nepatří ani mezi priority doporučené v Bílé knize.
Vyjádření stupně kompatibility s právní normou Evropské unie – úplná.
K bodu 1
V původním ustanovení § 152 odst. 1 trestního řádu, který taxativně vyjmenovává veškeré složky nákladů trestního řízení se rozšiřují ty náklady trestního řízení, které odsouzený hradí v plné výši a odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému znalci a tlumočníkovi státem (znalečné a tlumočné) a náhradu nutných výdajů a ušlé odměny za práci předvolaných svědků (svědečné), tedy o ty druhy nákladů řízení, které byly původně zahrnuty do paušální částky, kam byly zahrnuty ostatní náklady trestního řízení, které nesl stát. Důvodem pro rozšíření těchto nákladů trestního řízení, které odsouzený hradí v plné výši o znalečné, tlumočné a svědečné je to, že o těchto nákladech trestního řízení je obdobně jako o nákladech ustanoveného obhájce rozhodováno soudem, kdy odsouzený má právo rovněž podat opravný prostředek proti rozhodnutí soudu o stanovení znalečného, svědečného a tlumočného.
Uložení povinnosti k náhradě znalečného, tlumočného a svědečného odsouzeným v plné výši, kterou hradil stát nepředstavuje omezení práva na obhajobu, neboť tato povinnost vzniká až po pravomocném odsouzení pachatele. Hypotetická obava pachatele trestného činu z finanční újmy spočívající v jeho povinnosti hradit náklady trestního řízení, nemůže být důvodem k jejich minimalizaci. Sociální ohledy na ekonomické postavení pachatelů trestné činnosti nemohou v žádném případě zatěžovat daňové poplatníky.
K bodu 2 a 5
Vzhledem k tomu, že problematika paušalizace ostatních nákladů trestního řízení je do budoucna upravena zákonem, je nutno ze zákona vypustit ustanovení zmocňující ministerstvo spravedlnosti k úpravě těchto paušálních částek obecně závazným právním předpisem.
V rámci odstavců 2 a 3 jsou nyní upraveno zmocnění ministerstvu spravedlnosti k vydání prováděcího předpisu a odkaz na další právní úpravu upravující v dané souvislosti jiné zmocnění ministerstvu spravedlnosti
Odstavec 4 pak upravuje možnost ministerstva spravedlnosti použít k úhradě nákladů trestního řízení příjmů uvedených v odstavci 1 tak, aby daný postup byl v souladu s pravidly pro použití státních hmotných rezerv.
K bodu 4
Nové ustanovení § 152a trestního řádu stanoví paušální částky nákladů trestního řízení podle § 152 odst. 1 psím. f) násobky peněžní částku rovnající se nejnižší měsíční mzdě stanovené pro účely trestního zákona (dále jen „nejnižší mzda“). Tyto částky jsou odstupňovány podle závažnosti provinění odsouzeného a tomu odpovídajícímu stupni soudu, který o vině a trestu rozhoduje.
Zvolené násobky nejnižší mzdy jsou přiměřené nákladům trestního řízení.
K bodu 6
Obdobně jako v předchozích případech je nutné text zákona přizpůsobit základním změnám. Povinnost neúspěšných žadatelů o obnovu řízení k úhradě nákladů spojených s rozhodovací činností o této žádosti je nezbytné rozšířit i o povinnost k úhradě znalečného, svědečného a tlumočného a to v plné výši obdobně, jak je tomu v případě vlastního trestního řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o vině a trestu.
K bodu 7 a 8
Vzhledem k podstatnému navýšení paušálních nákladů trestního řízení je již dnes prakticky vyloučeno, aby byly hrazeny v kolkových známkách. Naopak nová konstrukce stanovení povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení předpokládá, že o těchto nákladech bude rozhodovat soud. Této úpravě pak musí odpovídat i obsah ustanovení § 155 odst. 1 trestního řádu, který rozhodovací pravomoc předsedy senátu vztahuje na všechny složky nákladů trestního řízení. Ustanovení § 156 trestního řádu se pak stává nadbytečným a je proto vypuštěn.
Ivana Hanačíková v.r. Vladimír Paulík v.r.
Cyril Svoboda v.r. Petr Nečas v.r.
Ivan Pilip v.r.