Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o obecních daních

K § 1

Ustanovení obsahujetaxativní výčet obecníchdaní, které tvoří soustavu nestátních daní, jejichž výnos je zcela příjmem obcí a správa těchto daní náleží do samostatné působnosti obce.

K § 2 - Daň infrastrukturní

Dani podléhá infrastruktura, kterou obec vybudovala na své náklady po dni účinnosti tohoto zákona, pro pozemky, které budou ve schválené územně plánovací dokumentaci vymezeny jako zastavitelné území (určené pro novou výstavbu na dosud nezastavěných pozemcích nebo části zastavěného území obce, určené k přestavbě stávající zástavby).

Zákon v taxativním výčtu vyjmenovává stavby, u kterých náklady na jejich vybudování jsou základem pro vyměření daně. Předmětem nákladů nejsou stavby, jejichž úhrada je stanovena jiným právním předpisem a stavba bude realizována jiným stavebníkem než je obec ( např. rozvod elektrické energie ).

Mimo obec, která bude infrastrukturu zajišťovat, se bude tedy na nákladech podílet, v zákonem určeném podílu, i vlastník pozemku.

Infrastrukturní daň nelze směšovat s každoročně placenou daní z nemovitostí, neboť ta je vyměřena podle hodnoty pozemků, stanovené k výchozímu datu a po několik let zůstává beze změn.

Poplatníkem je vlastník pozemku vymezeného ve schválené územně plánovací dokumentaci jako území zastavitelné po vydání stavebního nebo jiného povolení podle zákona o územním plánování a stavebním řádu pro jeho vlastní stavbu, která je hlavní stavbou na pozemku. Pokud by byla poplatníkem daně obec, je podle zákona od placení daně osvobozena.

Při stanovení sazby daně bude správce daně vycházet  až z 20% skutečně vynaložených nákladů na 1 m² vybudované infrastruktury násobených výměrou pozemku ve vlastnictví poplatníka.

Daňová povinnost vzniká až po vydání kolaudačního rozhodnutí na infrastrukturní stavby. S  termínem tohoto rozhodnutí musí být poplatník seznámen. Vzhledem k tomu, že správci daně nejsou známy všechny osoby povinné zaplatit daň, využívá v daném případě návrh zákona doručení tzv. veřejnou vyhláškou. Na základě sdělené informace o vydání kolaudačního rozhodnutí stanoví návrh zákona povinnost poplatníka podat daňové přiznání.

Správce daně daň vyměří. Předpokládá se využití především formy hromadného předpisného seznamu.

K § 3 - Daň za lázeňský nebo rekreační pobyt

Daň se vztahuje na léčebný nebo rekreační pobyt uskutečněný za úplatu. Poplatníkem daně je fyzická osoba, která se za tímto účelem v obci zdržuje. Vzhledem k tomu, že větší počet poplatníků pobývá v místě pouze přechodně, obvykle s krátkou dobou trvání, je nutné využít pro daňovou správu další daňový subjekt, a tím je plátce daně, kterým je ubytovatel. Této osobě, která je v přímém kontaktu s poplatníkem, zákon stanovuje další povinnosti umožňující obci sledování, kontrolu a vybrání daně. Pro plátce daně návrh zákona stanoví jednak oznamovací povinnost, povinnost vést evidenci ubytovaných osob a povinnost ve lhůtách stanovených správcem daně podat daňové hlášení.

Zákon obsahuje široké osvobození osob, u kterých se z určitých sociálních důvodů vybírání daně neuplatní.

Sazba daně je odlišně upravena u pobytu, který je uskutečněn za účelem komplexní nebo příspěvkové lázeňské léčby, od pobytu samopláteckého léčení a rekreace. Nižší sazba je stanovena u pobytu z důvodu komplexní lázeňské péče, která je plně hrazena pojišťovnou nebo u příspěvkové lázeňské péče, u níž zdravotní pojišťovna hradí pojištění a léčení pojištěnce. Obě tyto lázeňské péče jsou součástí léčebného procesu, který představuje léčbu závažných zdravotních stavů a mnohdy je též alternativou lůžkové péče v jiných zdravotnických zařízeních. Pobyt tzv. samoplátců je postaven naroveň pobytu rekreačního.

K § 4 - Daň z odpadů

Zavedení  navrhované daně předpokládá i věcný záměr zákona o odpadech vypracovaný Ministerstvem životního prostředí.

Předmětem daně je komunální odpad vymezený stávajícím zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Daň zvýší finanční příjem obce a tím jí umožní splnění a finanční zajištění povinnosti komunální odpad likvidovat. V současné době je příjem obce na tuto činnost hrazen poplatkem za komunální odpad. Vymezení předmětu je v souladu i se shora uvedeným věcným záměrem zákona o odpadech.

Poplatníkem daně je fyzická osoba, která má v obci trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Současně zákon navrhuje za poplatníka i fyzickou osobu, vlastnící popřípadě spoluvlastnící stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci. V takovém případě bude daň placena ve dvou splátkách za stavbu pouze jednou, a to jedním společným zástupcem. Tímto je vyhověno především námitkám obcí, že na jejich území se zdržují rekreanti a chalupáři, kteří se v současné době na úhradě za svoz, třídění a zneškodňování odpadu nepodílejí.

Navrhovaná maximální sazba daně 420 Kč za osobu a rok (tj. 35 Kč/osoba/měsíc) vychází z kalkulací nákladů na likvidaci komunálního odpadu. Náklady na netříděný komunální odpad činí v České republice v průměru 282 Kč/osoba/rok. Obec je však povinna třídění odpadu zajistit. Celkové náklady spojené s likvidací veškerého komunálního odpadu, tj. včetně třídění, činní v průměru 420 Kč/osobu/rok. Navrhovaná sazba je maximální, předpokládá se tedy, že obec sazbu daně přizpůsobí vlastním potřebám a podmínkám. Místní daň z odpadů existuje i v některých státech EU, např. ve Francii a Nizozemí (místní daň za odstranění domácího odpadu).

K § 5 - Daň ze psa

Předmětem daně je pes starší než tři měsíce, a to od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém pes dovršil tento věk. Stáří psa je shodné s povinností jeho očkování ve smyslu veterinárního zákona. Další prokazování stáří psa není opodstatněné vzhledem k tomu, že náklady spojené s administrativním jednáním obce by byly vyšší než výnos daně.

Za poplatníka je považován chovatel psa, kterým se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která psa chová nebo drží. Daň se platí v místě jeho trvalého nebo dlouhodobého pobytu nebo sídla. Stanovení místní příslušnosti obce ve vazbě na uvedená místa pobytu je nezbytné pro spravovatelnost této daně. Poplatník má povinnost podat daňové přiznání do konce kalendářního měsíce, ve kterém pes dovršil stáří tří měsíců, nebo se poplatník stal chovatelem psa staršího, anebo ve kterém došlo ke změně pobytu nebo sídla poplatníka. Kromě této povinnosti má poplatník povinnost nahlásit správci daně změny veškerých údajů, které jsou obsahem daňového přiznání. Jednoduchá úprava odpovídá potřebám správy této daně. K  omezení daňových úniků je do návrhu zákona zapracována možnost správce daně obce, na jehož území se pes nachází, požadovat, aby poplatník prokázal zaplacení daně.

Přesto, že je sazba daně stanovena na kalendářní rok, zákon předpokládá možnost zaplacení daně v alikvotní části v případě zániku daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího období.

K § 6 - Daň z ubytování

Daň se vztahuje na každé lůžko využité pro přechodné ubytování za úplatu v zákonem stanovených zařízeních. Vymezení pojmů jednotlivých zařízení je obsahem ustanovení § 3 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

Poplatníkem daně je osoba, která poskytla ubytovací služby. Tato osoba má zákonem nebo obecně závaznou vyhláškou obce stanovené povinnosti, které vedou k řádnému vybrání daně. Jedná se o oznamovací povinnost, povinnost vést evidenci ubytovaných osob a povinnost podat daňové přiznání.

Sazba daně je stanovena na každé využité lůžko a každý započatý den.

K § 7 - Daň ze vstupného

Předmětem daně je vybrané vstupné na kulturní, sportovní a prodejní akce a akce obdobného charakteru. Zákon vymezuje pojem vstupné.

Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která příslušnou akci pořádá. V případě jednorázových akcí bude poplatník povinen oznámit správci daně termín konání akce včetně své úplné identifikace. Tyto informace jsou pro správce daně nezbytné pro vybrání daně vzhledem k tomu, že po skončení akce se poplatník již obvykle v obci nezdržuje. Povinnost podat daňové přiznání je upravena s ohledem na odlišnost jednorázových akcí od akcí opakovaných.

Sazba daně je upravena procentuální částkou.

K § 8 - Daň z nevýherních hracích přístrojů

Předmětem daně jsou mechanické a elektronické přístroje na zábavné hry, do kterých se na začátku a při pokračování hry vkládá určitá finanční hotovost nebo zahájení hry na přístroji předchází zaplacení finanční částky, přičemž tyto přístroje nevydávají peněžní výhru ani jiné předměty směnitelné za peníze. Smyslem hry je tedy zábava, potěšení hráče, případně získání prémie např. ve formě bezplatné hry nebo dosažení bodů nebo získání drobného věcného předmětu, který nesmí být v rámci provozování přístroje směnitelný za žádnou peněžní částku. Podmínkou prvního zdanění bude jejich umístění na místo provozu. V současné době tyto přístroje nepodléhají žádnému povolovacímu řízení. Do předmětu daně se nezahrnují přístroje sportovního zaměření (např. kulečníky, kuželky, šipky, bowling) za podmínky, že se v daném sportu pořádají sportovní soutěže na republikové či mezinárodní úrovni a přístroje pro děti předškolního věku (houpadla apod.).

Poplatníkem je fyzická a právnická osoba, která je provozovatelem přístroje. Daň je vybírána osobou, která užívá stavbu, její část nebo zařízení, ve kterém je nevýherní hrací přístroj umístěn. Zařazení dalšího daňového subjektu (plátce daně) je nutné s ohledem na spravovatelnost uvedené daně. Plátce daně má stanovenou povinnost podat oznámení o vzniku a zániku daňové povinnosti a ve lhůtách stanovených správcem daně podat daňové hlášení.

Sazba daně je až 500 Kč za jeden nevýherní hrací přístroj a kalendářní měsíc.

K § 9 - Daň z výherních hracích přístrojů

Předmětem daně je výherní hrací přístroj, na který bylo vydáno povolení k provozování ve smyslu zákona ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

Poplatníkemje provozovatel tj. právnická osoba, která má přístroj ve vlastnictví nebo v  užívání na základě smlouvy. Stanovení osoby poplatníka vychází rovněž ze zákona o loteriích a jiných podobných hrách.Poplatník je povinen podat daňové přiznání do patnácti dnů ode dne, který je uveden v povolení k provozování výherního hracího přístroje jako den zahájení provozu. Přechodné ustanovení zákona řeší i povinnost těch poplatníků, u kterých došlo k povolení provozování výherního hracího přístroje před účinností tohoto zákona. Tento institut zajistí pro správce daně informace o počtu povolených výherních hracích přístrojů poplatníka a délky trvání vydaného povolení k provozování.

Sazba daně je až 3000 Kč za jeden výherní hrací přístroj a měsíc. Vzhledem k tomu, že sazba daně je stanovena na jeden měsíc, upravuje návrh zákona počítání této lhůty, aby nedocházelo k záměně s měsícem kalendářním. Daň se platí ve třech termínech v návaznosti na vydané správní povolení k provozování výherního hracího přístroje.

K § 10 - Daň za zvláštní způsob užívání veřejného prostranství

Předmětem daně jsou zvláštní způsoby užívání veřejného prostranství, které jsou zákonem stanoveny v  taxativním výčtu. Mezi zvláštní způsoby užívání veřejného prostranství bylo dodatečně zařazeno i umístění reklamního zařízení (po vypuštění samostatné obecní daně z reklamy). Důvodem zdanění je omezení užívání daných prostor veřejností ve prospěch určitého subjektu. Místa, která jsou obcí považována za veřejné prostranství musí být vymezena v obecně závazné vyhlášce a mohou být pouze ve vlastnictví státu a územně samosprávných celků. Charakter veřejného prostranství je vyjádřen obecným užíváním, přičemž meze jeho užívání jsou dány pouze nutností respektovat stejná oprávnění ostatních uživatelů.

Poplatníkem je osoba, která některým ze způsobů zvláštního užívání veřejné prostranství užívá. Povinnosti poplatníka vůči správci daně jsou stanoveny odlišně v případě užívání po dobu kratší čtyři dnů v kalendářním měsíci od užívání nad uvedenou dobu. Oznamovací povinnost zajišťuje pro správce daně informace o záborech veřejného prostranství a o osobách povinných tuto daň platit.

V případě záboru veřejného prostranství pro prodejní účely může obec navýšit sazbu daně až desetkrát.

K § 11

V souladu s Ústavním zákonem č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, který upravuje v článku 104 zmocnění obcí, jako územně samosprávných celků, vydávat v mezích své působnosti a na základě zákona obecně závazné vyhlášky, zakládá zákon o obecních daních zmocnění obcí vydat obecně závaznou vyhlášku. V těchto vyhláškách obec stanoví konkrétní sazbu jednotlivých daní, případné osvobození od daní a lhůty pro podávání daňového přiznání nebo hlášení v případech, pro něž tyto lhůty nejsou stanoveny zákonem. U daně za zvláštní způsob užívání veřejného prostranství určí místa, která jsou v obci za toto prostranství považována. Tím je zajištěna suverenita obcí, pokud jde o výnos příjmů z obecních daní.

K § 12

Správu obecních daní zařazuje zákon do samostatné působnosti. Výkon této správy však svěřuje zákon obecnímu úřadu, který má právo, při zachování zásady mlčenlivosti a neveřejnosti řízení, činit veškerá opatření potřebná k vybrání daní. Za odvolací orgán je určen okresní úřad, který svým výkonem státní správy nad obcemi nejlépe odpovídá navrhované úpravě.

K § 13

Za nesplnění povinnosti zaplatit daň ve lhůtě splatnosti zavádí zákon vlastní sankční opatření. Z tohoto důvodu nebudou využity sankce za nesplnění povinnosti peněžitého charakteru ve smyslu zákona o správě daní a poplatků nebo zákona o obcích.

K § 14

Toto ustanovení obsahuje zmocnění pro obec prominout zcela nebo částečně ve výjimečných a zvlášť odůvodněných případech i daň nebo její příslušenství. Zákon nestanovuje žádný finanční limit vzhledem k tomu, že se jedná o vlastní příjem obce.

K § 15

Nestanoví-li zákon o obecních daních jinak, vztahuje se na řízení zákon o správě daní a poplatků.

K § 16

Na povinnost zaplatit místní poplatek, která vznikla před účinností tohoto zákona, se vztahuje zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Stejně se postupuje i u poplatku za komunální odpad, na který se vztahuje zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Současně toto ustanovení řeší povinnost podání prvního daňového přiznání poplatníků daně z výherních hracích přístrojů.

K § 17

Dané ustanovení obsahuje zrušení zákona o místních poplatcích a dalších zákonů, kterými byl tento zákon měněn nebo doplňován. Současně je zrušen i zákon o soustavě daní.

K § 18, k § 19 a k § 20

Uvedená ustanovení obsahují změny zákonů, které je nutné provést v   souladu s navrhovaným zákonem o obecních daních.

K § 21

K bodu 1

Podle stávajícího § 9 zákona o odpadech na území obce může s komunálním odpadem obce nakládat pouze obec nebo ta oprávněná osoba, která k nakládání s komunálním odpadem obdržela písemný souhlas obce. Tento institut souhlasu měl obci sloužit k tomu, aby občané neuzavírali smlouvy a neodevzdávali odpad jiným osobám než osobám, které obec pro zajištění systému nakládání s komunálním odpadem na svém území vybrala (kterým udělila souhlas), tj. aby obcí zavedený systém nakládání s komunálním odpadem nebyl narušován jinými osobami, byť občanům nabízejícími za svoz komunálního odpadu nižší cenu. Zavedením daně z odpadů budou občané povinni platit obci daň z odpadů a obec bude nakládání s komunálním odpadem finančně zajišťovat ze svého rozpočtu. Souhlas k nakládání s komunálním odpadem na území obce se tímto stává nadbytečným, neboť pouze obec sama se bude moci rozhodnout, se kterými osobami uzavře na nakládání s komunálním odpadem smlouvu a kterým osobám také za jejich služby řádně zaplatí. Způsob výběru této osoby je dostatečným způsobem upraven zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 2

Daň z odpadů systematickým způsobem nahrazuje poplatek za odpad zavedený § 10 zákona o odpadech jako poplatek ”sui generis”.

K bodům 3 až 6

Jedná se o legislativní úpravy vyplývající ze změn provedených v bodě 1 a 2.

K § 22

Nové ustanovení odstavce 2 má napravit skrytou retroaktivitu v čl. II zákona č. 37/2000 Sb., který nabyl účinnosti dne 29.2. 2000 a vztahuje se k ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 37/2000 Sb., tzn. k placení poplatků do doby než nabude účinnosti zákon o obecních daních. Jedná se o zpřesňující ustanovení pro obce, které se rozhodnou zavést poplatek podle zákona č. 37/2000 Sb.

K § 23

V souladu s plánem legislativních prací se předpokládá účinnost zákona dne 1. ledna 2001.

V Praze dne března 2000

Předseda vlády České republiky

Ministr financí České republiky