Důvodová zpráva
A. Úvod.
Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství vznikal v době zásadně odlišného právního a společenského klimatu a této skutečnosti bylo přizpůsobeno jeho pojetí. Tím byla preference rybníkářství nad hospodařením na rybářských revírech. Za zásadní vadu tohoto zákona lze považovat skutečnost, že již v době svého vzniku neuznával vlastnická práva a tím v dnešní době neumožňuje rovný přístup k rybářskému právu všem subjektům a zvláště vlastníkům. Do doby nabytí platnosti nového zákona (cca 2002-3) bude zcela dostatečnou úpravou odstraňující výše zmíněné nedostatky tato „malá novela“ zákona.
B. Zhodnocení platného právního stavu.
Výše zmíněné skutečnosti vedly velice často i v minulosti ke střetům mezi zainteresovanými skupinami (profesionální rybářské organizace - rybářský svaz, majitelé rybníků, meliorační správa, správci toků). Ty způsobovaly problémy orgánům státní správy rybářství, zvláště na úrovni okresních úřadů. Šlo zvláště o spory při posuzování charakteru vodohospodářských děl, intervenční vstupy různých zájmových skupin a hledání cest k obcházení předpisů.
C. Odůvodnění hlavních principů.
Zásadní význam navrhovaných změn spočívá v tom, že se rozšíří okruh potencionálních uživatelů rybářského práva a to nejen vůči vlastníkům (právnické i fyzické osoby, obce atd.), ale i vodohospodářským organizacím, které ve své praxi stejně chov a lov ryb provádí. V jejich případech však citelně chybí pravidla pro výkon tak zvaného účelového rybářského hospodaření, které se již přes 20 let provádí a bude prováděno i nadále.
Dalším důvodem je snížení administrativní zátěže státní správy tam, kde byly spory v posledních 10 letech o vyjímání rybníků z revírů, neboť okresní úřad musel rozhodnutím stanovit - na základě odborného posudku - že rybník je způsobilý k řádnému rybníkářskému hospodaření. Jedině po této samoúčelné proceduře, která byla velmi často rozhodována v druhé instanci, se majitel (pokud chtěl hospodařit na rybníce) mohl domoci svých práv.
Definice rybníka jako vodohospodářského díla z hlediska rybníkářství, jako stavby, určené k chovu ryb, je nezbytně nutná pro ujednocení pohledu na vlastnické vztahy, dotace a daňové předpisy. Různé státní orgány v minulosti tento pojem definovaly zcela odlišně a v důsledku této skutečnosti nebylo mnoho restitučních a dalších sporů doposud uzavřeno.
Praxe posledních let poukázala na skutečnost, že různé subjekty i v rámci jedné organizace (rybářský svaz), kterým bylo svěřeno rybářské právo, obhospodařovaly svěřené revíry kvalitativně zcela odlišně, mnohdy na úkor zarybnění sousedních revírů. Formy obhospodařování jejich revíru byly často jen podnikáním na rybářském právu náležejícímu státu. Protože přitom byly, alespoň dle dostupných, mnohdy naprosto nekontrolovatelných dokladů stanovené ukazatele plněny, nebylo možné pověřit hospodařením jiný subjekt. Zavedením výběrového řízení dojde k tomu, že mnohé rybářské kluby budou tak nuceny k tomu, aby hospodařily lépe. V opačném případě bude mít Ministerstvo zemědělství možnost pověřit hospodařením jiný subjekt, který by dal záruky zlepšení hospodářských ukazatelů, zvláště dostupnosti revírů pro širší občanskou veřejnost.
D. Zvláštní část.
K § 4
Původní znění zákona bylo zrušeno bez náhrady. Definice rybníka chybí ve všech předpisech a stejně tak i ujasnění vlastnických (uživatelských ) práv. V tomto směru je třeba dát veřejnosti jednoznačná pravidla.
K § 6
Pouze zestručňuje definici rybářského práva tím, že mizí pojem „rybníky nezpůsobilé k řádnému rybníkářskému hospodaření“, což bylo smyslem úpravy.
K § 7
Jde o formulační změnu, která v souladu s novým zněním § 8 odst. 1 znamená, že rybářský svaz přestane být jediným partnerem Ministerstva zemědělství a jiných správních úřadů při výkonu státní správy na úseku rybářství.
K § 8
Zde je zásadní těžiště navrhovaných změn, které spočívají v rozšíření potenciálních uživatelů rybářského práva, zvláště o vlastníky a další subjekty. Současně se vytváří prostor pro plošné zlepšení úrovně hospodaření na rybářských revírech, zvláště objeví-li se z hlediska státní správy lepší nabídky k obhospodařování dotčeného revíru.
K § 9
Zjednodušuje stávající formulace ve smyslu dřívějších úprav a konkretizuje nutnost vedení základní hospodářské evidence, což je nutné nejen ze statistického, ale i z hlediska daňových přiznání.
E. Dopad na státní správu a rozpočet.
Odstranění stávajících obstrukcí sníží administrativní zátěž na prvoinstanční i druhoinstanční orgány státní správy.Uvolnění dostupnosti rybářských revírů pro další subjekty se promítne do vyššího zatížení ministerstva zemědělství. Přesto se zatím jeví reálné, že tato zátěž bude zvládnuta i při stávajícím obsazení a to bez nároků na státní rozpočet.
Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky.
příloha: znění zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn.
Jaroslav Pešán v.r.Miloslav Kučera ml. v.r.Veronika Nedvědová v.r.
Radim Chytka v.r.Pavel Hrnčíř v.r.Stanislav Němec v.r.
Jan Grůza v.r.Marek Benda v.r.Michal Doktor v.r.
Jiří Drda v.r.Josef Jalůvka v.r.Petr Hort v.r.