Důvodová zpráva k Novela zákona o soudech a soudcích

K Čl. I :

K bodu 1

Rozvrh práce v dosavadní právní úpravě vydává výhradně předseda soudu jako představitel státní správy soudů. Tato praxe byla v minulosti častým předmětem kritiky zejména s ohledem na možnou manipulaci soudů ze strany státní moci a tím i nedostatečné ochrany soudcovské nezávislosti. V souvislosti s navrhovaným zřízením personálních senátů na všech stupních soudní soustavy se proto pravomoc schvalovat rozvrh práce na období kalendářního roku i jeho případných změn v průběhu kalendářního roku navrhuje přesunout na personální senáty. Předseda soudu by měl nadále rozvrh práce pouze navrhovat. Ponechává se mu však pravomoc operativně rozhodnout o přidělení jinému senátu (samosoudci) v případech, kdy z důvodu nenadálých překážek nemůže věc projednat senát (samosoudce) schválený personálním senátem.

K bodu 2:

Je nepochybné, že princip nezávislého výkonu soudnictví dává soudci právo nezávisle rozhodovat o tom, které důkazy v soudním řízení mají být provedeny a kdy má dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí. Na druhé straně však soudní moc musí poskytovat rychlou a účinnou ochranu práv a právem chráněných zájmů. Navrhuje se proto v rámci soudcům vymezených povinností zdůraznit i povinnost projednávat jim přidělené věci co nejrychleji.

K bodu 3:

Teorie dělby mocí, jak ji vyjadřuje i Ústava České republiky, odděluje, přizachování principů brzd a vyvážení, jednotlivé moci ve státě. Odděluje tak i moc soudní od moci výkonné a moci zákonodárné.

V realitě toto oddělení mocí samozřejmě nemůže být absolutní. Moc soudní nemůže být v moderním státě ve vzduchoprázdnu, odkázána jen sama na sebe v oblastech, které se přímo netýkají nezávislého výkonu soudnictví. Vždy a ve všech státech existují a budou existovat užší či širší vazby mezi mocí soudní a mocí exekutivní. Ostatně samo soudnictví v sobě obsahuje oba prvky mocí - moc exekutivní je reprezentována státní správou soudů, kterou vykonávají i předsedové a místopředsedové soudů, kteří jsou jinak - při výkonu vlastního soudnictví- nezávislými soudci.

Na jedné straně je mimo pochybnost, že moc výkonná /státní správa soudnictví/ nemůže zasahovat do soudního rozhodování, protože by porušila princip soudcovské nezávislosti jako jednu ze základních ústavních zásad. Na druhé straně naprostá většina evropských států připouští, že soudci sami musí mít vliv na soudnictví i v otázkách, které se netýkají nezávislého soudního rozhodování. Problémem, který je v různých státech různě řešen, je konkrétní míra ingerence soudců v těchto věcech.

Navrhuje se řešit problematiku vlivu soudců na správu soudnictví formou personálních senátů, která má v právním řádu zemí střední Evropy značnou tradici.

K bodu 4 :

Stávající právní úprava zakládá odlišný právní režim pro pořizování zvukových a obrazových záznamů z průběhu soudního jednání, kdy o pořizování obrazového záznamu rozhoduje předseda senátu, zatímco zvukový záznam lze pořizovat bez ohledu na vůli předsedy senátu. Pro tyto odlišnosti nejsou dány věcné důvody a proto se navrhovanou novelizací ustanovení § 8 odst. 3 zákona právní režim pořizování obrazových i zvukových záznamů sjednocuje.

K bodům 5 až 7:

V návaznosti na navrhovanou změnu v přidělování soudců k výkonu funkce k určitému soudu a vytvoření systému služebních míst ( body 16 až 18) se provádějí formulační úpravy dotčených ustanovení.

K bodům 8 až 10 a 16 :

Navrhovanou novelizací § 26, §31 odst. 1, § 32 odst. 4 a § 39 odst. 1 se uvádí zákon o soudech a soudcích do souladu s čl. 62 odst. 1 písm. f) Ústavy České republiky, která předvídá právo presidenta jmenovat více místopředsedů Nejvyššího soudu, zatímco zákon o soudech a soudcích v platném znění předpokládá u tohoto soudu pouze jediného místopředsedu.

K bodu 11:

Navrhuje se konstituovat personální senáty u Nejvyššího soudu, vrchních soudů, krajských obchodních soudů, krajských soudů a u okresních soudů.

Navrhovaná působnost personálních senátů vychází z vymezení činností, kde vliv soudců samých může  pozitivně působit na vytváření podmínek pro řádný výkon soudnictví. Z charakteru personálních senátů jako orgánů samosprávných však současně vyplývá, že odpovědnost členů personálních senátů za výkon funkce v personálním senátu může být pouze odpovědností ve vztahu k soudcům, kteří ho do této funkce zvolili, a proto i odvolání z této funkce by mělo být závislé pouze na volbě těchto soudců. Odpovědnost za řádný výkon soudnictví proto musí nést ve vztahu ke společnosti i nadále orgány státní správy soudů a proto i vymezení působnosti personálních senátů musí respektovat tuto odpovědnost a současně musí právní úprava dávat orgánům státní správy soudů možnost ovlivnit, aby personální senáty včas projednaly potřebné okruhy problematiky, v nichž bude dána jejich kompetence. Z toho důvodu se navrhuje zakotvit, že ze zákona bude v čele personálního senátu stát předseda příslušného soudu, který bude organizovat práci personálního senátu.

Navržený systém vytváření personálních senátů volbou soudců samotných odpovídá požadavkům na vytváření samosprávného orgánu.

Personální senáty by měly být pětičlenné, složené z předsedy a 4 volených soudců příslušného soudu. Pouze u okresních soudů, u kterého je přiděleno méně než patnáct soudců, se navrhuje, aby byl personální senát tříčlenný.

K bodům 12, 20, 30, 37 a 39 :

Vzhledem k zařazení nově navrhované hlavy třetí zákona o soudech a soudcích se provádí s tím související formální úpravy v následujících nadpisech.

K bodu 13 :

Podle § 34 odst. 1 a 2 zákona soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu. Soudce musí mít též úplné vysokoškolské právnické vzdělání a odbornou justiční zkoušku.

V návaznosti na změnu systému přidělování soudců k výkonu soudnictví a vytvoření služebních míst soudců krajských soudů určených pro výkon soudnictví u okresních soudů v obvodu příslušného krajského soudu , se upravuje podmínka pro jmenování soudce, spočívající v udělení předchozího souhlasu s přidělením k výkonu funkce. Vzhledem k tomu , že systém služebních míst se vztahuje pouze na soudce a nikoliv přísedící, je prováděna i formální úprava § 34 odst. 1 a 2 zákona a podmínky pro jmenování soudcem a přísedícím jsou vymezeny odděleně.

K bodu 14 :

Podle platné právní úpravy jsou za rovnocenné odborné justiční zkoušce prohlášeny i další odborné zkoušky uvedené v § 34 odst. 5 větě první a zákon dále umožňuje ministru spravedlnosti uznat za odbornou justiční zkoušku i advokátní zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka.

Navrhuje se rozšířit tuto možnost o osoby, které minimálně dva roky vykonávaly funkci ústavního soudce a dále rozšířit okruh odborných zkoušek, které zákon prohlásí za rovnocenné odborné justiční zkoušce. Tento okruh odborných zkoušek, dosud vymezených v § 34 odst. 5 větě první zákona o soudech a soudcích, se navrhuje rozšířit o odborné zkoušky, které umožňují výkon advokacie a funkce státního zástupce, tedy odborných zkoušek, které svou obsahovou náplní skýtají záruky ověření odborných znalostí, které mohou být pro výkon funkce soudce postačující; navrhuje se aby tyto zkoušky nahrazovaly odbornou justiční zkoušku i v případě, že budou složeny po účinnosti tohoto zákona.

K bodu 15:

Podle platné úpravy soudce jmenuje do funkce prezident České republiky, slib však nově jmenovaný soudce skládá do rukou ministra spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že tyto akty na sebe bezprostředně navazují, navrhuje se, aby soudce skládal slib do rukou prezidenta.

K bodům 17 až 19 :

Podle § 40 odst. 1 zákona o soudech a soudcích soudce přiděluje k výkonu funkce k určitému soudu ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu. O přeložení soudce k jinému soudu na základě žádosti nebo souhlasu soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; v případě přidělení nebo přeložení k Nejvyššímu soudu je k takovému přidělení nebo přeložení potřebný souhlas předsedy tohoto soudu.

Systém přidělování soudců k výkonu funkce soudce a přeložení k jinému soudu byl zakotven v období, kdy se justice potýkala s personálními problémy a dlouhodobě chyběla řada soudců, a to na všech stupních soudní soustavy. V praxi proto nevznikaly problémy při přidělení nově jmenovaných soudců k výkonu funkce, ani při překládání soudců k jiným soudům na základě jejich žádosti či souhlasu.

V současné době je již většina soudů personálně zajištěna a výrazně se zvýšil též zájem o práci v justici. Je proto potřebné, aby právní úprava na tyto skutečnosti reagovala a objektivizací způsobu obsazování funkčních míst tak plnila i motivační úlohu v odborném růstu soudců.

Navrhuje se vytvořit systém funkčních míst, v němž by nově jmenovaní soudci byli přidělováni k výkonu soudnictví ke krajskému soudu na volná služební místa určená pro výkon soudnictví u okresních soudů v jeho obvodu. Předpokladem ústavnosti tohoto přidělení bude předchozí souhlas s přidělením do tohoto služebního místa, jehož součástí bude i obecný souhlas tohoto soudce s přidělováním k výkonu soudnictví k okresním soudům v obvodu příslušného soudu.

Z pracovněprávního hlediska budou soudci v těchto služebních místech v pracovním vztahu k příslušnému krajskému soudu, k dočasnému přidělení k výkonu funkce u okresních soudů budou přidělováni způsobem vymezeným v § 41 odst. 1 písm. b) zákona.

Soudce přidělený do tohoto služebního místa bude motivován, aby kvalitním výkonem funkce co nejdříve uspěl ve výběrovém řízení a docílil tak přidělení do stabilního služebního místa pro výkon soudnictví, což může významně napomoci zkvalitnění výkonu soudnictví.

Současně se však navrhuje dobu přidělení do tohoto služebního místa časově omezit a v případech, kdy v průběhu tří let soudce nebude přidělen do volného služebního místa na základě výběrového řízení, zákonem mu zajistit nárok , aby byl bez účasti ve výběrovém řízení přidělen do volného služebního místa soudce u kteréhokoliv okresního soudu , o které projeví zájem.

Zároveň se stanoví i minimální doba, po kterou musí nově jmenovaný soudce vykonávat soudnictví v tomto služebním místě, aby tak bylo možno v rámci výběrového řízení, jehož se bude účastnit, provést objektivní porovnání s ostatními kandidáty na volné funkční místo.

Navrhuje se objektivizovat systém přidělování soudců do volných služebních míst určených k výkonu soudnictví u příslušného soudu a tato místa zásadně obsazovat v souvislosti s konáním výběrového řízení. Provádění výběrového řízení se navrhuje svěřit orgánům soudcovské samosprávy, které se tak budou podílet na výběru vhodných kandidátů . Výsledkem výběrového řízení bude zásadně návrh tří kandidátů, z nichž pak ministr spravedlnosti na základě svého uvážení určí soudce, který bude do volného služebního místa přidělen. Počet navrhovaných kandidátů bude možno snížit v případě, kdy se do výběrového řízení nepřihlásí dostatečný počet vhodných kandidátů.

K bodu 21 :

Platná právní úprava kárného řízení opravňuje k podání návrhu na uložení nejzávažnějších kárných opatření pouze ministra spravedlnosti. Této úpravě koresponduje ustanovení § 44 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, v němž se stanoví, že návrh na odvolání z funkce soudců podává ministr spravedlnosti.

Navrhuje se nevázat návrh na odvolání z funkce soudce v kárném řízení pouze na návrhové právo ministra spravedlnosti. K tomuto návrhu bude oprávněn každý z okruhu subjektů, které budou oprávněny vyvolat zahájení kárného řízení.

K bodům 22 a 24:

Navrhuje se odstranit formulační nepřesnosti , které vyplývají z předchozích novelizací dotčených ustanovení.

K bodům 23, 25 a 26

Ústava v čl. 93 odst. 1 stanoví, že soudce je do funkce jmenován prezidentem republiky bez časového omezení. Soudce nelze proti jeho vůli z funkce odvolat, výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti může stanovit pouze zákon (čl. 82 odst. 2 Ústavy).

Jednou z Ústavou předvídaných výjimek neodvolatelnosti soudce z funkce proti jeho vůli je úprava obsažená v § 46 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, podle níž může být soudce proti své vůli zproštěn funkce, jestliže dosáhl věku 65 let. O zproštění rozhoduje ministr spravedlnosti.

Podle této úpravy tak rozhodnutí o odvolání z funkce soudce při dosažení stanoveného věku je plně závislé na rozhodnutí představitele státní správy soudů, v čemž může být spatřována nedostatečná ochrana soudcovské nezávislosti. Navrhuje se proto stanovit zákonem věkovou hranici, s jejímž dosažením bude ze zákona spojen bezvýjimečný zánik funkce soudce.

K bodu 27 :

V návaznosti na předkládanou novelu zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, jejímž smyslem je přesun výkonu státní správy Nejvyššího soudu z Ministerstva spravedlnosti na vlastní orgány Nejvyššího soudu, se navrhuje, aby o dočasném zproštění výkonu funkce soudce Nejvyššího soudu rozhodoval výlučně předseda tohoto soudu.

K bodu 28 :

Platná právní úprava zařazuje do soustavy kárných opatření, která lze uložit za kárné provinění nebo za závažné kárné provinění, kárná opatření spočívající ve snížení nebo odnětí platového koeficientu , který je součástí platu předsedy senátu, a kárné opatření odvolání z funkce předsedy senátu. Na tuto úpravu navazuje zákon o soudech a soudcích v ustanovení § 50 odst. 3, podle něhož předseda senátu může být z funkce odvolán jen pravomocným rozhodnutím kárného senátu.

Navrhuje se v souběžně předkládaném zákoně o kárné odpovědnosti soudců, kárná opatření vztahující se k funkci předsedy senátu ze soustavy kárných opatření vypustit a v návaznosti na to v zákoně o soudech a soudcích stanovit, že předsedu senátu bude z této funkce oprávněn odvolat ten orgán státní správy soudů, který ho do ní jmenoval.

K bodu 29 :

Navrhované vypuštění ustanovení § 51 zákona souvisí se zrušením zákona ČNR č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů , justičních a notářských čekatelů, od něhož se tato úprava odvíjela, a s přijetím zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců . Uvedené ustanovení pozbylo své opodstatnění.

K bodu 31 :

Podle § 52 odst. 2 zákona o soudech a soudcích se na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce vztahují, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení zákoníku práce. Pokud tedy zákon o soudech a soudcích nemá specielní úpravu, jsou povinnostmi soudce i povinnosti, vyplývající pro jeho pracovní vztah k příslušnému soudu ze zákoníku práce. V návaznosti na tyto zásady se navrhuje mezi základní povinnosti soudce, vymezené v § 54 zákona o soudech a soudcích, výslovně na řádné plnění povinností z pracovního vztahu poukázat.

K bodu 32:

V zájmu zvýšení odborných znalostí se navrhuje zákonem stanovit povinnost všech soudců přidělených do služebního místa soudců okresních soudů absolvovat po určité době výkonu soudcovské funkce stáž v délce 6 měsíců u příslušného krajského soudu, v jehož obvodu svou funkci vykonávají. Vzhledem k tomu, že smyslem a účelem této stáže je odborný růst soudce, bude soudce zařazený do tohoto služebního místa ze zákona povinen se stáži podrobit a jeho souhlas s tímto dočasným přidělením nebude vyžadován.

K bodům 33 a 34 :

Jedním z  problémů soudnictví, a to nejen v České republice v současném období je, jak hodnotit činnost, osobnost a chování soudce.

Hodnocení kvality rozhodování soudce v trestním a občanském soudním řízení je nepřímo zajištěno systémem opravných prostředků. Ostatní stránky činnosti a chování soudce zatím nejsou nijak hodnoceny. S přihlédnutím k právním úpravám řady evropských států se proto navrhuje zavést služební hodnocení soudců.

Služební hodnocení soudce by mělo být vždy jednou ze základních skutečností, k níž bude přihlíženo při výběrovém řízení na volné funkční místo soudce.

V zájmu motivace začínajících soudců k řádnému výkonu soudcovské funkce se navrhuje dále podrobit služebnímu hodnocení všechny nově jmenované soudce po určené době výkonu soudcovské funkce. Budou-li závěry tohoto služebního hodnocení negativní, bude dán soudci časový prostor k odstranění závažných nedostatků a poté bude podroben dalšímu služebnímu hodnocení. V zájmu posílení významu tohoto institutu se navrhuje, aby v případě, kdy závěry tohoto dalšího služebního hodnocení svědčí o trvání důvodů negativního hodnocení, bylo možno vůči tomuto soudci vyvolat kárné řízení.

Provádění služebních hodnocení by mělo být jednou z nejvýznamnějších kompetencí orgánů soudcovské samosprávy , neboť právě touto formou mohou soudci sami podstatně přispět ke zkvalitnění soudcovského sboru a jeho prestiži.

V zájmu zajištění objektivity služebního hodnocení bude mít soudce právo účinně projevit nesouhlas s jeho obsahem a domáhat se soudní cestou, obdobnou obraně zaměstnance proti obsahu pracovního posudku nebo potvrzení o zaměstnání, přiměřené úpravy jeho obsahu. Vzhledem k tomu, že předmětem případného sporu bude služební hodnocení provedené personálním senátem, zakládá se ve smyslu § 90 o.s.ř. pasivní legitimace personálního senátu v řízení před soudem .

K bodu 35 :

Ustanovení § 55 odst. 1 zákona o soudech a soudcích stanoví, že pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je do funkce jmenoval nebo zvolil. V zájmu jednoznačnosti tohoto ustanovení a v souladu s účelem této právní úpravy se navrhuje v zákoně výslovně stanovit, že podmínka souhlasu s trestním stíháním se vztahuje pouze na ty případy, kdy by měl být trestně stíhán ten, kdo v době zahájení trestního stíhání je soudcem nebo přísedícím.

K bodu 36 :

Podle platné právní úpravy je ustanovením § 60 odst. 1 zákona založena ve vztahu k § 124 odst. 2 zákoníku práce speciální právní úprava náhrady mzdy přísedícím ,kteří jsou v pracovním poměru, za dobu po kterou vykonávají tuto funkci nebo plní jiné povinnosti s ní spojené. Stav, kdy tato úprava je ve vztahu k zákoníku práce speciální úpravou, se navrhuje zachovat i nadále; současně se však navrhuje změna spočívající v tom, že náhradu mzdy bude přísedícímu poskytovat zaměstnavatel, jemuž ji uhradí stát, a to na základě § 26a zákona ČNR č. 592/1992 Sb. a § 25a zákona ČNR č. 589/1992 Sb., včetně pojistného na všeobecné zdravotní pojištění , na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

K bodu 38:

Princip nezávislého výkonu soudcovské funkce vyžaduje, aby příprava na její výkon i vymezení samotných podmínek pro jmenování do funkce soudce poskytovaly v maximální možné míře záruky, že nově jmenovaní soudci budou již od počátku výkonu své funkce schopni plnit mimořádné nároky s touto funkcí spojené.

Nezastupitelnou úlohu v přípravě na výkon soudcovské funkce by v tomto směru měla plnit především přípravná služba justičních čekatelů, která spolu s odbornou justiční zkouškou nejlépe umožňuje přizpůsobit přípravu na výkon soudcovské funkce požadavkům praxe.

Justiční čekatelé jsou osoby, které byly přijaty , za splnění zákonem stanovených podmínek, do pracovního poměru u příslušného soudu s cílem po vykonání přípravné služby a složení odborné justiční zkoušky stát se soudcem, aniž by přípravná služba byla vázána na konkrétní služební místo soudce. Samo absolvování přípravné služby a úspěšné složení odborné justiční zkoušky, stejně jako naplnění dalších, Ústavou České republiky(čl. 93 odst. 2) a zákonem ( § 34) vymezených předpokladů pro funkci soudce nezakládá nárok na jmenování soudcem.

Z těchto důvodů pracovní poměr justičních čekatelů vyžaduje v určitých směrech speciální úpravu, odchylující se od obecné úpravy dané zákoníkem práce.

Pracovní poměr justičních čekatelů je třeba koncipovat jako pracovní poměr uzavíraný na dobu určitou , přičemž délka této doby by měla zahrnovat jednak dobu trvání přípravné služby v zákonem stanovené délce 3 let, a dále dobu, v níž bude justičnímu čekateli umožněno složení odborné justiční zkoušky. Vzhledem k tomu, že v důsledku omluvené nepřítomnosti v práci může nastat situace, kdy v době trvání tohoto pracovního poměru nedosáhne doba vykonané přípravné služby zákonem stanovené délky, bude možno na žádost justičního čekatele jeho pracovní poměr prodloužit tak, aby mohl přípravnou službu dokončit a podrobit se složení odborné justiční zkoušky. Zároveň se však stanoví maximální doba, na níž lze takto pracovní poměr justičního čekatele prodloužit.

Tomu justičnímu čekateli, který úspěšně složí justiční zkoušku, vznikne ze zákona nárok na prodloužení doby trvání pracovního poměru; pracovní poměr bude i nadále pracovním poměrem na dobu určitou a bude omezen na dobu do jmenování do funkce soudce, anebo, v případě, že ke jmenování do zákonem stanovené doby nedojde, skončí uplynutím této doby. Souhlas justičního čekatele s prodloužením doby pracovního poměru bude dán jeho faktickým úkonem; bude nadále konat práci justičního čekatele.

Tomu justičnímu čekateli, který úspěšně nesloží odbornou justiční zkoušku, bude zákon garantovat právo na jedno její opakování. Pokud toto právo hodlá využít a bude nadále konat práci justičního čekatele, bude mít ze zákona nárok na prodloužení doby trvání pracovního poměru o šest měsíců a bude mít v této době právo na účast na opakování justiční zkoušky. V zájmu náležité přípravy na opakování odborné justiční zkoušky bude zákonem vymezena doba, po jejímž uplynutí bude možno o účast na opakování zkoušky žádat a zkoušky se zúčastnit.

Složí-li justiční čekatel opakovanou justiční zkoušku, vznikne mu ze zákona nárok na další prodloužení doby trvání pracovního poměru za obdobných podmínek a v obdobné délce jako v případě složení odborné justiční zkoušky bez jejího opakování .

Platná právní úprava umožňuje do přípravné služby justičních čekatelů, která předchází odborné justiční zkoušce, započíst doby právnické činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru za podmínek stanovených v § 61 odst. 1 zákona v limitní délce 2 let. Tato možnost by již nadále neměla být připuštěna a v zájmu náležité přípravy na náročný výkon funkce soudce by měl být maximalizován požadavek na její kvalitu a potřebnou délku.

Na druhé straně však nelze na splnění těchto požadavků trvat bezvýjimečně. neboť lze jen obtížně po předních odbornících právní praxe a teorie, kteří by byli pro justici přínosem, požadovat, aby ukončili svou dosavadní odbornou činnost a podrobili se absolvování přípravné služby.V  zájmu kvalitního obsazení soudcovského sboru a řádného výkonu soudnictví je proto umožnit, aby soudci bylo možno jmenovat i odborníky, jejichž právní praxe nebo vědecká a pedagogická činnost v oboru práva osvědčí způsobilost k výkonu soudcovské funkce , a umožnit jim složení odborné justiční zkoušky bez předchozího absolvování přípravné služby. Na rozhodnutí ministra spravedlnosti pak bude v individuálních případech záviset, zda a v jaké délce bude vyžadována i u těchto osob praxe justičního čekatele.

K bodu 40:

Ustanovení § 67 mělo umožnit očistit soudcovský sbor od soudců, kteří se v období let 1948 až 1989 zpronevěřili svému poslání. Původní vládní předloha počítala s lhůtou pro podání návrhu na odvolání takového soudce jeden rok od účinnosti zákona. Schválené znění tuto lhůtu nakonec prodloužilo do konce roku 1993. Jako důvod pro omezení platnosti tohoto ustanovení byly uváděny právní a existenční jistoty soudců. Pozdější vývoj však ukázal, že proces očisty soudcovského stavu nemohl být díky časové ohraničenosti důvěryhodně dokončen.

Zveřejňování případů kompromitovaných soudců a nemožnost adekvátní reakce nejen ze strany správy soudnictví, ale i dotčených soudců, dnes poškozuje celou justici. Proto se navrhuje umožnit kárnému senátu posuzovat tato podezření bez časového omezení a soudce usvědčené z porušování zákonů a soudcovské etiky v období mezi lety 1948 až 1989 odvolat. Návrh je plně v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, podle níž může takovou sankci uložit orgán soudního typu a v řízení, které má povahu soudního řízení.

K bodu 41:

č. 1 a 2:

V návaznosti na nově zakotvený institut personálních senátů je potřebné stanovit odchylná pravidla pro vyhlášení prvních voleb, na jejichž základě budou zvoleni jejich volitelní členové a personální senáty budou moci zahájit svou činnost. Vzhledem k pravomocím, které jsou personálním senátům svěřeny, je potřebné rovněž stanovit, kdo bude do doby, než personální senáty budou ustaveny, vykonávat jejich působnost.

Navrhuje se pověřit vyhlášením a organizací prvních voleb členů personálních senátů i dočasným výkonem pravomocí personálního senátu předsedu příslušného soudu, u něhož bude personální senát ustanoven.

č. 3 a 4 :

Podle navrhovaného § 40a odst. 2 zákona o soudech a soudcích bude účast ve výběrovém řízení na volná služební místa soudců krajských soudů určená pro výkon soudnictví u krajského soudu omezena, v případě soudců, přidělených do služebních míst soudců okresního soudu, minimální délkou výkonu funkce soudce. Rovněž povinnost soudce podrobit se v zájmu zvyšování svých odborných znalostí dočasnému přidělení ke krajskému soudu bude vázána na dosažení zákonem stanovené délky výkonu funkce soudce( § 54 odst. 1). Navrhovaná úprava tak sleduje záměr, aby u soudu vyššího stupně působili soudci, kteří již mají dostatečné zkušenosti s výkonem soudcovské funkce.

V současné době však u většiny krajských soudů nejsou dostatečně naplněny potřebné stavy soudců a aplikace této úpravy již od počátku účinnosti zákona by mohla působit značné problémy s naplněním volných funkčních míst a tím i způsobit průtahy ve vyřizování soudní agendy. Navrhuje se proto stanovit z těchto zásad na přechodnou dobu výjimku.

č. 5 :

Vzhledem k tomu, že navrhovaným zákonem dochází ke změně podmínek, za nichž budou justiční čekatelé vykonávat přípravnou službu, i ke změně podmínek pro jejich jmenování do funkce soudce, navrhuje se, aby justičním čekatelům, kteří zahájili přípravnou službu před účinností tohoto zákona, byly zachovány stejné podmínky pro její výkon a pro jmenování do funkce soudce, které umožňovala zákonná úprava platná v době, kdy tuto přípravnou službu zahajovali.

č. 6 :

Novelizací § 40 zákona o soudech a soudcích se nově vytváří systém služebních míst pro výkon soudnictví. Navrhuje se proto stanovit, že ti soudci, kteří byli k výkonu soudnictví přiděleni k určitému soudu přede dnem účinnosti tohoto zákona, se považují za soudce přidělené do služebních míst určených pro výkon soudnictví u příslušných soudů.

K Čl. II :

K bodu 1 :

Úpravou navrženou novelizací § 40 odst. 1 zákona o soudech a soudcích se navrhuje stanovit, že soudce po svém jmenování do funkce bude přidělen do služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u okresních soudů v jeho obvodu. V zájmu rovnosti platového zařazení těchto soudců se soudci, kteří budou u okresních soudců vykonávat soudnictví na základě přidělení do služebního místa soudců okresních soudů, se navrhuje provést příslušnou úpravu § 28 odst. 1 zákona.

K bodu 2:

Platná právní úprava obsažená v § 40 odst. 6 zákona o soudech a soudcích stanoví, že soudci, který by byl za podmínek stanovených v § 40 odst. 4 a 5 přeložen bez svého souhlasu k výkonu funkce k jinému soudu, zůstává zachován základní plat. Tato úprava není dostatečně přesná , neboť umožňuje různý výklad, a navíc je včleněna do zákona o soudech a soudcích, ačkoliv by měla být součástí právního předpisu upravujícího platové poměry soudců.

Navrhuje se proto tuto úpravu včlenit do zákona č. 236/1995 Sb., v platném znění. Zároveň se navrhuje jednoznačně vyjádřit, že v případě, kdy soudce bude takto přeložen k soudu nižšího stupně , pokud by toto přeložení mělo mít negativní dopad do jeho platových poměrů, je mu zachován plat, jehož způsob určení včetně jeho zvyšování koeficientem stanoveným pro stupeň soudu, se řídí stupněm soudu, k němuž byl soudce původně přidělen k výkonu funkce.

K bodu 3:

Podle dosavadní právní úpravy nevzniká soudci v případě dočasného zproštění výkonu funkce ani částečný nárok na plat či jeho náhradu. Současně nesmí soudce vykonávat žádnou výdělečnou činnost s výjimkou činností uvedených v ustanovení § 52 odst. 4 zákona. Zejména v případě dočasného zproštění výkonu funkce soudce z důvodu trestního stíhání může jít o poměrně dlouhé období, po které soudce nemá žádný příjem. Navrhuje se proto upravit platové poměry soudce po dobu dočasného zproštění výkonu funkce shodně s úpravou platnou pro státní zástupce.

K bodu 4 :

Podle dosavadní úpravy náhrad náležejících soudcům při cestách konaných v souvislosti s výkonem jejich funkce nebyla náhrada stravného limitována maximální výší. Cílem navrhované úpravy je sjednocení nároků soudců se zaměstnanci v pracovním poměru a státními zástupci.

K Čl. III :

Vzhledem k tomu, že služební hodnocení provedené personálními senáty, může být předmětem soudního sporu ( navrhovaný § 54a odst.5 zákona o soudech a soudcích) , navrhuje se , aby věcně příslušnými k řízení o úpravu služebního hodnocení soudce byly v prvním stupni krajské soudy.

K čl. IV:

Termín účinnosti zákona je třeba přizpůsobit předpokládané délce legislativního procesu .

Pokud jde o čl. I bod 25, navrhuje se zákonem umožnit tříletou legisvakanci. Řada soudců zejména soudů vyšších stupňů, v současné době převyšuje věkovou hranici 65 let, která má být nově zákonným důvodem pro zánik soudcovské funkce. Navrhuje se proto stanovit účinnost této navrhované úpravy v delším časovém odstupu, aby bylo možno vytvořit potřebné personální předpoklady pro naplnění uvolněných služebních míst.

Platné znění zákona s vyznačením navrhovaných změn

ZÁKON

335/1991 Sb.

ze dne 19. července 1991,

o soudech a soudcích

částka 65 Sbírky zákonů ročník 1991 rozeslána 19.7.1991

(účinnost 27. srpna 1991)

se změnami a doplňky provedenými s účinností dnem ______________________________________________________________ zákonem č. 264/1992 Sb. 1. ledna 1993 zákonem č. 17/1993 Sb. 1. ledna 1993 ¹) zákonem č. 292/1993 Sb. 1. ledna 1994 zákonem č. 239/1995 Sb. 1. ledna 1996 úplné znění č. 32/1996 Sb. zákonem č. 30/2000 Sb. 1. ledna 2001 ______________________________________________________________ ¹) s výjimkou bodu 69, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

HLAVA PRVNÍ

SOUSTAVA SOUDŮ A HLAVNÍ ZÁSADY JEJICH ČINNOSTI

§ 1

(1) Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České republiky. (2) Soudy České republiky jsou: Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud"), vrchní soudy, krajské soudy, okresní soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní soudy. (3) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy. (4) Působnost okresních soudů mohou v případech stanovených zvláštním zákonem vykonávat i soudy jinak označené.

§ 2

zrušen

§ 3

Úkolem soudů je zejména a) rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu, pokud zákon nestanoví jinak, b) rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem stanovené tresty, popřípadě jiná opatření, c) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, nestanoví-li zákon jinak, d) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí jiných orgánů, pokud tak zákon stanoví.

§ 4

(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Zákony o řízení před soudy stanoví, ve kterých věcech se zúčastňují na rozhodování přísedící a ve kterých věcech rozhoduje samosoudce. Jako samosoudce může rozhodovat jen soudce. (2) Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni. Předsedou senátu může být jen soudce. (3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím i přísedící, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.

§ 4a

(1) Rozvrh práce u soudu určí, který senát nebo samosoudce věc projedná a rozhodne. V rozvrhu práce je třeba rovněž stanovit zastupování senátů (samosoudců) a který senát (samosoudce) věc projedná a rozhodne, nemůže-li rozvrhem práce stanovený senát (samosoudce) věc projednat a rozhodnout z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti soudce nebo vyloučení soudce anebo z jiných důvodů stanovených zákonem. (2) Rozvrh práce vydává předseda soudu na období kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu. (3) Nemůže-li věc projednat a rozhodnout žádný senát (samosoudce) určený rozvrhem práce podle odstavce 1, přidělí předseda soudu věc jinému senátu (samosoudci). Stejně postupuje, nemůže-li soudce z důvodu náhlé překážky provést jednotlivé úkony v řízení. (4) Každý má právo nahlížet do vydaného rozvrhu práce a učinit si z něj výpisy nebo opisy.

Navrhované změny:

(2) Rozvrh práce navrhuje předseda soudu na období kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může navrhnout rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu. (3) Nemůže-li věc projednat a rozhodnout žádný senát (samosoudce) určený rozvrhem práce schváleným personálním senátem příslušného soudu, přidělí předseda soudu věc jinému senátu (samosoudci). Stejně postupuje, nemůže-li soudce z důvodu náhlé překážky provést jednotlivé úkony v řízení".

§ 5

1. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

2. Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy do jejich činnosti.

3. Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zajištěním.

Navrhované změny:

1. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou povinni projednávat jim přidělené věci co nejrychleji, rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

2. Soudci se podílejí na vytváření podmínek pro výkon soudnictví prostřednictvím personálních senátů.“.

3. Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy do jejich činnosti.

4. Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zajištěním.

§ 6

(1) Na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi na postup soudu, jen jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem. (2) Anonymní podání se nevyřizují. (3) Podrobnosti o stížnostech na postup soudů a o jejich vyřizování stanoví zvláštní zákony.

§ 7

(1) Všichni jsou si před zákonem i před soudem rovni. Každý má právo na ochranu svých práv, svobod a právem chráněných zájmů před soudem, pokud zákon nesvěřuje tuto ochranu jiným orgánům. Soudy rozhodují samy a nezávisle, zda věc, která jim byla předložena k rozhodnutí, patří do jejich pravomoci. (2) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. (3) Každý může před soudem jednat ve svém mateřském jazyku. Zákon stanoví, kdy náklady spojené s přibráním tlumočníka hradí stát.

§ 8

(1) Řízení před soudy je zásadně ústní a veřejné. Výjimka může být stanovena jen zákonem. (2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně. (3) Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy.

Navrhované změny:

(3) Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy.

§ 8a

Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, není dovoleno vstupovat se zbraní;¹) tento zákaz se nevztahuje na příslušníky ozbrojených sborů ve službě.

HLAVA DRUHÁ

ORGANIZACE A ČINNOST SOUDŮ

Okresní soudy

§ 9

1. Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.

2. Okresní soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.

3. Senáty okresního soudu se skládají ze soudce a dvou přísedících.

Navrhované změny:

1. Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu, dalších soudců, přidělených do služebních míst určených pro výkon soudnictví u příslušného soudu a přísedících.

§ 10

Okresní soudy rozhodují jako soudy prvního stupně, pokud zákony o řízení před soudy nestanoví jinak.

§ 11

Předseda a místopředseda okresního soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející okresnímu soudu jako předsedové senátů nebo jako samosoudci. Předseda okresního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává prostřednictvím krajského soudu podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.

Krajské soudy

§ 12

1. Krajský soud se skládá z předsedy a místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.

2. Krajský soud rozhoduje v senátech; samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy.

3. Senáty krajského soudu se skládají

a) ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech, b) z předsedy a dvou soudců v ostatních případech.

Navrhované změny:

1. Krajský soud se skládá z předsedy a místopředsedů soudu, dalších soudců, přidělených do služebních míst určených pro výkon soudnictví u příslušného soudu, soudců, přidělených do služebních míst soudců příslušného krajského soudu určených pro výkon soudnictví u okresních soudů v jeho obvodu, a přísedících.

§ 13

(1) Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. Zákony o řízení před soudy stanoví, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně. (2) Další případy rozhodování krajských soudů upravují zákony o řízení před soudy.

§ 14

Předseda a místopředsedové krajského soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející krajskému soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda krajského soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudů dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.

Vrchní soudy

§ 15

(1) Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu a dalších soudců. (2) Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců.

Navrhované změny:

(1) Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu a dalších soudců, přidělených do služebních míst určených pro výkon soudnictví u příslušného soudu.

§ 16

Vrchní soudy a) rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy, b) přezkoumávají zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v případech stanovených zákonem, c) rozhodují v dalších zákonem určených případech.

§ 17 a 18

zrušeny

§ 19

Předseda a místopředsedové vrchního soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vrchnímu soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda vrchního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu. Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda vrchního soudu vyjádření před zaujetím stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů (dále jen "stanoviska") Nejvyšším soudem nebo jeho kolegii.

Vojenské soudy

§ 20 až 25

pozbyly účinnosti

Nejvyšší soud

§ 26

Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu a dalších soudců.

Navrhované změny:

§ 26

Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedů soudu a dalších soudců přidělených do služebních míst určených pro výkon soudnictví u tohoto soudu.

§ 27

(1) Nejvyšší soud rozhoduje v senátech nebo ve velkých senátech kolegií. Ve velkých senátech kolegií rozhoduje jen, jestliže jim byla věc postoupena podle § 27a. (2) Senáty Nejvyššího soudu se skládají z předsedy senátu a dvou soudců. (3) Velké senáty kolegií se skládají z devíti soudců příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Tvoří-li však kolegium Nejvyššího soudu více než dvacetsedm soudců, skládá se velký senát tohoto kolegia z jedné třetiny všech soudců kolegia; nepředstavuje-li jedna třetina všech soudců kolegia celé liché číslo, skládá se velký senát z takového počtu soudců, který odpovídá celému lichému číslu vyššímu než devět, které bezprostředně následuje po tomto podílu. Jeden z členů velkého senátu je jeho předsedou. V každém kolegiu se vytváří jen jeden velký senát. (4) Složení senátů a velkých senátů kolegií se stanoví v rozvrhu práce. Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.

§ 27a

(1) Dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu kolegia. Při postoupení věci svůj odlišný právní názor náležitě zdůvodní. (2) Jde-li o právní názor o procesním právu, ustanovení odstavce 1 neplatí, ledaže senát Nejvyššího soudu jednomyslně dospěl k závěru, že řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam.

§ 28

(1) Nejvyšší soud zajišťuje zákonnost rozhodování soudů tím, že a) rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy, b) rozhoduje v jiných zákonem určených případech. (2) Nejvyšší soud dále rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva. Rozhoduje též v dalších zákonem určených případech. (3) Nejvyšší soud sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska.

§ 29

(1) Jestliže některá právní otázka vyžaduje sjednocení výkladu, může předseda Nejvyššího soudu navrhnout kolegiu nebo plénu zaujetí stanoviska (§ 28 odst. 1 písm. b)). (2) Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů jiných správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob. (3) Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.

§ 30

(1) Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti trestní, občanskoprávní a obchodní kolegia. V čele kolegií jsou předsedové kolegií. Předseda Nejvyššího soudu může se souhlasem pléna sloučit některá kolegia, je-li to vzhledem k náplni jejich činnosti vhodné. (2) Předsedové kolegií organizují a řídí činnost kolegií. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhují kolegiím zaujetí stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů. (3) Před zaujetím stanoviska si kolegium může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.

§ 31

(1) Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedy a ostatních soudců Nejvyššího soudu. Platně se může usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů. (2) Zasedání pléna Nejvyššího soudu jsou neveřejná. Zasedání pléna se mohou zúčastnit předsedové vrchních soudů. Na zasedání pléna je možno přizvat i další osoby. (3) Plénum Nejvyššího soudu zejména a) usnáší se na jednacím řádu Nejvyššího soudu, b) zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů v otázkách týkajících se více kolegií nebo sporných mezi kolegii, c) projednává zprávy o účinnosti zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů a na jejich podkladě dává podněty k nové právní úpravě.

Navrhované změny:

(1) Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů a ostatních soudců Nejvyššího soudu. Platně se může usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů.

§ 32

(1) Předseda Nejvyššího soudu vykonává v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce. Při respektování soudcovské nezávislosti dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu a o dodržování zásad soudcovské etiky. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhuje kolegiím nebo plénu zaujetí stanovisek k výkladu zákonů a jiných právních předpisů. (2) Předseda Nejvyššího soudu svolává plénum tohoto soudu, určuje program jeho jednání a řídí je. (3) pozbyl účinnosti (4) Místopředseda Nejvyššího soudu zastupuje předsedu způsobem stanoveným v jednacím řádu. V souladu s rozvrhem práce vykonává soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce.

Navrhované změny:

(4) Místopředsedové Nejvyššího soudu zastupují předsedu způsobem stanoveným v jednacím řádu. V souladu s rozvrhem práce vykonávají soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předsedové senátu nebo soudce.

§ 33

Sídla a obvody soudů

1. Sídlem Nejvyššího soudu je Brno.

2. Obvod vrchního soudu se sídlem v Praze se shoduje s obvody krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a Městského soudu v Praze. Obvod vrchního soudu se sídlem v Olomouci se shoduje s obvody krajských soudů v Brně a Ostravě.

3. Sídla a obvody okresních a krajských soudů určí zvláštní zákon.

4. Zvláštním zákonem může být

a) zřízen okresní nebo krajský soud pro vyřizování věcí určitého druhu z obvodu jednoho nebo několika okresních nebo krajských soudů a určen jejich název, b) určeno, že věci určitého druhu z obvodu několika soudů bude vyřizovat jeden okresní soud. (5) Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále jen "ministerstvo spravedlnosti") může obecně závazným právním předpisem zřídit v obvodu okresního nebo krajského soudu jeho pobočku.

Navrhované změny:

„Hlava třetí

Personální senáty

Ustanovování personálních senátů a jejich působnost

§ 33a

Personální senáty se ustanovují

6. u Nejvyššího soudu s působností pro tento soud.

7. u vrchních soudů s působností pro příslušný vrchní soud,

8. u krajských obchodních soudů s působností pro příslušný soud,

9. u krajských soudů s působností pro příslušný krajský soud,

10. u okresních soudů s působností pro příslušný okresní soud.

§ 33b

1. Personální senáty se vyjadřují :

4. k přeložení soudce,

5. k návrhům kandidátů na funkce předsedů a místopředsedů okresních, krajských a vrchních soudů,

6. k návrhům kandidátů na funkce předsedů senátů a předsedů kolegií.

2. Personální senáty provádějí :

2. výběrové řízení na obsazení volného služebního místa soudce,

3. služební hodnocení soudců,

4. schvalování rozvrhu práce příslušného soudu a návrhu jeho změn.

(3) Návrhy předkládá k projednání personálnímu senátu příslušný předseda soudu. Je-li předkládán návrh podle odstavce 1, předseda soudu zároveň určí lhůtu, v níž má být návrh personálním senátem projednán, která nesmí být kratší než 3 týdny. Není-li v této lhůtě návrh personálním senátem projednán, platí, že personální senát s návrhem souhlasí.

(4) Personální senát své závěry podle odstavců 1 a 2 vyhotoví písemně; jde-li o služební hodnocení soudce podle odstavce 2 písm. b), doručí stejnopis jeho písemného vyhotovení soudci, jehož se týká.

§ 33c

(1) Personální senát Nejvyššího soudu, vrchního soudu, krajského obchodního soudu, krajského soudu a okresního soudu tvoří předseda, jímž je předseda příslušného soudu, a další čtyři členové zvolení ze soudců přidělených do služebních míst určených pro výkon soudnictví u soudu, u něhož je personální senát ustanoven. Personální senát okresního soudu, u kterého je přiděleno do služebních míst určených pro výkon soudnictví méně než patnáct soudců, tvoří předseda, jímž je předseda příslušného okresního soudu, a další dva členové zvolení ze soudců přidělených do služebních míst určených pro výkon soudnictví u tohoto okresního soudu.

(2) Nemůže-li člen personálního senátu vykonávat svou funkci v personálním senátu nebo týká-li se projednávaná věc člena personálního senátu, je do personálního senátu povolán náhradník.. Náhradníkem předsedy soudu je jím určený místopředseda soudu na funkční období personálního senátu.

3. Personální senát svolává a jeho jednání řídí předseda.

(4) Soudce, jehož se projednávaná věc týká, má právo účastnit se jednání personálního senátu a vyjadřovat se k podkladům, z nichž personální senát vychází.

§ 33d

(1) Personální senát se může platně usnášet jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů. K platnosti usnesení je potřebný souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů.

(2) Hlasy všech členů personálního senátu jsou rovnocenné.

§ 33e

(1) Právo navrhnout kandidáta a volit člena personálního senátu a jeho náhradníka má každý soudce přidělený do služebního místa určeného pro výkon soudnictví u soudu, u kterého je člen personálního senátu a jeho náhradník volen ( dále jen „oprávněný volič“).

(2)Členem personálního senátu a jeho náhradníkem může být zvolen každý ze soudců přidělených do služebního místa určeného pro výkon soudnictví u soudu, z nichž je člen a jeho náhradník volen, souhlasí-li s volbou. Soudce může být zvolen členem personálního senátu i jeho náhradníkem i opakovaně.

§ 33f

(1)Volby členů personálních senátů a jejich náhradníků se konají tajným hlasováním. Volební období je tříleté.

(2)Volby se konají v posledních třiceti dnech před uplynutím volebního období úřadujícího personálního senátu. Volby vyhlašuje, organizuje a řídí úřadující personální senát.

(3)K volbám lze přistoupit, je-li volbě přítomna nadpoloviční většina oprávněných voličů. Členem personálního senátu je zvolen ten z navržených kandidátů, pro něhož hlasovala nadpoloviční většina přítomných oprávněných voličů; pokud pro žádného z navržených kandidátů nehlasovala nadpoloviční většina přítomných oprávněných voličů, je členem personálního senátu zvolen ten z kandidátů, pro něhož hlasoval nejvyšší počet přítomných oprávněných voličů. Při rovném počtu hlasů oprávněných voličů pro více navržených kandidátů se volba provede losem. Obdobně se postupuje při volbě náhradníka člena personálního senátu.

(4) Do doby zvolení členů personálního senátu dosavadní personální senát vykonává svou činnost.

HLAVA TŘETÍ

USTANOVOVÁNÍ SOUDCŮ A PŘÍSEDÍCÍCH

Oddíl první

Obecná ustanovení

Navrhované změny:

Hlava čtvrtá

Ustanovování soudců a přísedících

Oddíl první

Obecná ustanovení

§ 34

Předpoklady pro funkci soudce a přísedícího

(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu. (2) Soudce mimo splnění podmínek uvedených v předchozím odstavci musí mít úplné vysokoškolské právnické vzdělání a odbornou justiční zkoušku. (3) Zvláštní zákon může stanovit další podmínky a postup při přezkoumávání předpokladů a morálních vlastností, potřebných pro funkci soudce. (4) pozbyl účinnosti (5) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, notářská zkouška, prokurátorská zkouška, arbitrážní zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před účinnosti tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona. Ministr spravedlnosti může uznat advokátní zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka za odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona.

Navrhované znění:

(1) Soudcem může být ustanoven každý občan České republiky, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání, složil odbornou justiční zkoušku, je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce a s přidělením k určitému krajskému soudu do volného služebního místa určeného pro výkon soudnictví u okresních soudů v jeho obvodu, v jehož rámci bude dočasně přidělován k výkonu soudnictví k okresním soudům podle potřeb zajištění řádného chodu soudnictví.

(2) Přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude funkci přísedícího řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za přísedícího a s přidělením k určitému soudu.

(5) Výkon funkce ústavního soudce po dobu alespoň dvou let, odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, profesní zkouška na komerčního právníka, notářská zkouška, prokurátorská zkouška, arbitrážní zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před účinnosti tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona; advokátní zkouška a závěrečná zkouška právního čekatele mají stejné účinky i tehdy, budou-li vykonány po účinnosti tohoto zákona.

§ 35

Funkční období soudce a přísedícího

(1) Soudci jsou jmenováni bez časového omezení. (2) Přísedící jsou voleni na dobu čtyř let. (3) Způsobilost vykonávat funkci soudce nebo přísedícího začíná dnem složení slibu po ustanovení. (4) pozbyl účinnosti

§ 36

pozbyl účinnosti

§ 37

Slib

(1) Po svém ustanovení skládají soudci a přísedící tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v souladu s nimi budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě." Odmítnutí složení slibu má za následek ztrátu funkce. (2) Složení slibu se neopakuje, jestliže byl přísedící zvolen znovu. (3) Slib skládají a) pozbyl účinnosti b) soudci ostatních soudů do rukou ministra spravedlnosti, c) přísedící okresních a krajských soudů do rukou předsedy toho soudu, k němuž byli zvoleni.

Navrhované změny:

(3) Slib skládají a) pozbyl účinnosti b) soudci ostatních soudů do rukou prezidenta republiky

Oddíl druhý

Ustanovení soudců a přísedících

§ 38

(1) Soudce jmenuje prezident republiky. (2) Volbu přísedících soudů upraví zvláštní zákon.

§ 39

Jmenování soudních funkcionářů

(1) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje ze soudců prezident republiky. (2) Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu a předsedy senátů vrchních soudů jmenují předsedové příslušného soudu ze soudců tohoto soudu. (3) Předsedy a místopředsedy vrchních a krajských soudů, jakož i předsedy a místopředsedy okresních soudů jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců jmenovaných pro soudy České republiky. (4) Předsedy senátů krajských a okresních soudů jmenuje předseda příslušného krajského soudu ze soudců krajského soudu a okresních soudů. (5) pozbyl účinnosti

Navrhované změny:

§ 39

Jmenování soudních funkcionářů

(1) Předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu jmenuje ze

soudců prezident republiky.

(2) Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu

a předsedy senátů vrchních soudů jmenují po vyjádření příslušného personálního senátu předsedové příslušného soudu ze soudců tohoto soudu.

(3) Předsedy a místopředsedy vrchních a krajských soudů,

jakož i předsedy a místopředsedy okresních soudů jmenuje po vyjádření příslušného personálního senátu ministr spravedlnosti ze soudců jmenovaných pro soudy České republiky.

(4) Předsedy senátů krajských a okresních soudů jmenuje po vyjádření příslušného personálního senátu předseda příslušného krajského soudu ze soudců krajského soudu a okresních soudů.

§ 40

Přidělování soudců k výkonu funkce k určitému soudu a přeložení soudce

(1) Soudce přiděluje k výkonu funkce k určitému soudu ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu (§ 34 odst. 1). Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek ztrátu funkce, nelze-li soudce přidělit s jeho souhlasem k jinému soudu. (2) Ministr spravedlnosti může přeložit soudce na jiný soud téhož stupně nebo na vyšší soud jen s jeho souhlasem. (3) Na soud nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit soudce jen na jeho žádost. (4) Nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit postupem podle odstavců 2 a 3, může ministr spravedlnosti po vyjádření předsedy soudu, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce, přeložit soudce i bez jeho souhlasu nebo žádosti na jiný soud, dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo změně obvodů soudů. (5) Podle odstavce 4 lze soudce soudu dotčeného zákonnou změnou podle odstavce 4 přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího anebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž je soudce k výkonu funkce přidělen. Přeložit soudce podle odstavce 4 lze pouze do šesti měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně. (6) Základní plat náležející soudci podle zvláštního zákona,²) který byl přeložen k výkonu funkce k jinému soudu podle odstavce 4, mu zůstává zachován. (7) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 lze podat podle zvláštních předpisů³) opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. (8) Bez souhlasu nebo bez žádosti může být soudce přeložen na jiný soud téhož stupně nebo na nižší soud též pravomocným rozhodnutím kárného soudu. (9) Přidělit nebo přeložit soudce k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu může ministr spravedlnosti jen se souhlasem předsedy tohoto soudu. Souhlas předsedy Nejvyššího soudu se vyžaduje též k přeložení soudce tohoto soudu k nižšímu soudu (odstavec 3). (10) pozbyl účinnosti

Navrhované změny:

„ Přidělení soudce k výkonu funkce k určitému soudu a přeložení soudce

§ 40

(1) Ministr spravedlnosti přidělí soudce po jeho jmenování k výkonu funkce do služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u okresních soudů v jeho obvodu na základě jeho předchozího souhlasu ( § 34 odst. 1). Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek ztrátu funkce, nelze-li soudce přidělit s jeho souhlasem do služebního místa soudce určeného pro výkon soudnictví u okresních soudů  jiného krajského soudu.

(2) Do služebního místa soudce okresního soudu , krajského soudu, vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu, určeného pro výkon soudnictví u příslušného soudu, přidělí ministr spravedlnosti soudce z kandidátů navržených příslušným personálním senátem na základě výsledků výběrového řízení.

(3) Nebude-li soudce, přidělený k výkonu funkce do služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u okresních soudů v jeho obvodu do tří let přidělen do služebního místa soudce okresního soudu podle odstavce 2, má nárok na přidělení do uvolněného služebního místa soudce okresního soudu , s nímž vysloví souhlas.

(4) Dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo změně obvodů soudů a řádný výkon soudnictví nelze zajistit postupem podle odstavců 1 až 3, může ministr spravedlnosti po vyjádření personálního senátu příslušného k projednání záležitosti soudu, k němuž je soudce přidělen do služebního místa určeného pro výkon soudnictví, přeložit soudce i bez jeho souhlasu do služebního místa určeného pro výkon soudnictví u jiného soudu,

(5) Podle odstavce 4 lze soudce přiděleného do služebního místa určeného pro výkon soudnictví u soudu dotčeného zákonnou změnou podle odstavce 4 přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího anebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž je soudce do služebního místa určeného pro výkon soudnictví přidělen. Přeložit soudce podle odstavce 4 lze pouze do šesti měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.

(6)Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 lze podat podle zvláštních předpisů 2/ opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.

(7) Bez souhlasu může být soudce přeložen do služebního místa určeného pro výkon soudnictví u jiného soudu téhož stupně nebo soudu nižšího též pravomocným rozhodnutím kárného soudu.

_______________________

2/ § 250l a násl. občanského soudního řádu.“.

§ 40a

(1) Uvolní-li se nebo je-li nově zřízeno služební místo soudce okresního soudu, krajského soudu, vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu, určené pro výkon soudnictví u příslušného soudu ( dále jen „volné služební místo“) a nejde-li o postup podle § 40 odst. 3, vyhlásí se na přidělení do tohoto volného služebního místa výběrové řízení. Výběrové řízení se souhlasem ministra spravedlnosti vyhlašuje :

a) předseda krajského soudu na přidělení do volného služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u krajského soudu a na přidělení do volného služebního místa soudce okresního soudu určeného pro výkon soudnictví u okresního soudu v obvodu krajského soudu,

b)předseda krajského soudu na přidělení do volného služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u krajského soudu,

c)předseda vrchního soudu na přidělení do volného služebního místa soudce vrchního soudu určeného pro výkon soudnictví u vrchního soudu,

d)předseda Nejvyššího soudu na přidělení do volného služebního místa soudce Nejvyššího soudu určeného pro výkon soudnictví u Nejvyššího soudu.

Konání výběrového řízení příslušný předseda soudu písemně oznámí všem soudům České republiky ve lhůtě nejméně dvou měsíců před jeho konáním.

(2) K účasti na výběrovém řízení je oprávněn se přihlásit každý soudce :

a) přidělený do služebního místa soudce okresního soudu, krajského soudu, vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu, určeného pro výkon soudnictví u příslušného soudu, jde-li o výběrové řízení na přidělení do volného služebního místa soudce okresního soudu určeného pro výkon soudnictví u okresního soudu, a každý soudce přidělený do služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u okresních soudů v jeho obvodu, uplynula-li od jeho přidělení do tohoto služebního místa doba delší než osmnáct měsíců,

b) přidělený do služebního místa soudce okresního soudu, určeného pro výkon soudnictví u okresního soudu, vykonává-li funkci soudce po dobu nejméně 5 let, a každý soudce přidělený do služebního místa soudce krajského soudu, vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu určeného pro výkon soudnictví u příslušného soudu, jde-li o výběrové řízení na přidělení do volného služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u krajského soudu,

c) přidělený do služebního místa soudce okresního soudu určeného pro výkon soudnictví u okresního soudu, vykonává-li funkci soudce po dobu nejméně 10 let, každý soudce přidělený do služebního místa soudce krajského soudu, vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu určeného pro výkon soudnictví u příslušného soudu, jde-li o výběrové řízení na přidělení do volného služebního místa soudce vrchního soudu určeného pro výkon soudnictví u vrchního soudu,

d) přidělený do služebního místa soudce krajského soudu nebo vrchního soudu určeného pro výkon soudnictví u příslušného soudu, vykonává-li funkci soudce po dobu nejméně 10 let, jde-li o výběrové řízení na přidělení do volného služebního místa soudce Nejvyššího soudu určeného pro výkon soudnictví u Nejvyššího soudu.

(3) Výběrové řízení provádí personální senát:

a) okresního soudu, jde-li o výběrové řízení na přidělení do volného služebního místa soudce okresního soudu, určeného pro výkon soudnictví u tohoto soudu,

b) krajského soudu, jde-li o výběrové řízení na přidělení do volného služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u tohoto krajského soudu,

c) vrchního soudu, jde-li o výběrové řízení na přidělení do volného služebního místa soudce vrchního soudu, určeného pro výkon soudnictví u tohoto soudu,

d) Nejvyššího soudu, jde-li o výběrové řízení na přidělení do volného služebního místa soudce Nejvyššího soudu určeného pro výkon soudnictví u Nejvyššího soudu.

(4) Ve výběrovém řízení personální senát vychází ze služebního hodnocení přihlášeného kandidáta na přidělení do volného služebního místa a osobního pohovoru s ním.

(5) Po provedeném výběrovém řízení navrhne personální senát ministru spravedlnosti tři nejvhodnější kandidáty na přidělení do volného služebního místa . Počet navržených kandidátů může být snížen, neúčastní-li se výběrového řízení dostatečný počet vhodných kandidátů.

Dočasné přidělení soudce

§ 41

(1) Pro řádný chod soudnictví je možno soudce dočasně přidělit a) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího stupně, b) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce krajského soudu, c) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce okresního soudu. Dočasně lze přidělit soudce k jinému soudu pouze s jeho souhlasem. (2) Se souhlasem soudce je možno soudce dočasně přidělit a) k využití zkušeností k Ministerstvu spravedlnosti, b) soudce okresního nebo krajského soudu k výkonu soudcovské činnosti k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému soudu, c) soudce vrchního soudu k výkonu soudcovské činnosti k jinému vrchnímu soudu. (3) Doba dočasného přidělení soudce nesmí přesahovat jeden rok v období tří roků s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a).

§ 42

(1) O dočasném přidělení rozhoduje a) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení soudců k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Nejvyššímu soudu, b) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému anebo k vrchnímu soudu, c) pozbylo účinnosti d) zrušeno e) zrušeno f) předseda krajského soudu v ostatních případech. (2) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a), s výjimkou přidělení k ministerstvu spravedlnosti, je třeba k přidělení soudce souhlasu vedoucího orgánu, k němuž má být soudce dočasně přidělen.

§ 43

pozbyl účinnosti

HLAVA ČTVRTÁ

ZÁNIK FUNKCE SOUDCE A FUNKCE PŘÍSEDÍCÍHO

§ 44

Odvolání z funkce soudce

(1) Pravomocným rozhodnutím kárného soudu může být soudce z funkce uvedené v § 38 odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své soudcovské povinnosti. (2) Návrh na odvolání z funkce soudců podává ministr spravedlnosti. (3) pozbyl účinnosti (4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o odvolání, jejich funkce zaniká.

Navrhované změny:

Hlava pátá

Zánik funkce soudce a funkce přísedícího“.

§ 44

Odvolání z funkce soudce

(1) Pravomocným rozhodnutím kárného soudu může být soudce z funkce uvedené v § 38 odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své soudcovské povinnosti. (2) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o odvolání, jeho funkce zaniká.

§ 45

Vzdání se funkce soudce

Soudce se může vzdát své funkce uvedené v § 38. Funkce soudce zaniká uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno orgánu, který soudce jmenoval.

§ 46

Zproštění funkce soudce

(1) Proti své vůli může být soudce své funkce uvedené v § 38 zproštěn, jestliže a) pravomocným rozhodnutím kárného soudu bylo zjištěno, že jeho zdravotní stav mu trvale nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti, b) dosáhl věku 65 let. (2) pozbyl účinnosti (3) O zproštění funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; o zproštění funkce přísedícího rozhoduje orgán, který přísedícího do funkce zvolil (§ 38). (4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, jejich funkce zaniká.

Navrhované znění:

(1) Proti své vůli může být soudce své funkce uvedené v § 38 zproštěn, jestliže pravomocným rozhodnutím kárného soudu bylo zjištěno, že není ze zdravotních nebo jiných důvodů trvale způsobilý k výkonu soudcovské funkce.

(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, jeho funkce zaniká.

§ 47

Zánik funkce soudce ze zákona

Soudce pozbývá své funkce dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena.

Navrhované změny:

„ § 47

3. Soudce pozbývá své funkce posledním dnem kalendářního roku, v němž dosáhne 65 let.

4. Soudce pozbývá své funkce dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena.“.

§ 48

Pozbude-li soudce nebo přísedící státní občanství České republiky, má to za následek ztrátu funkce.

§ 49

Dočasné zproštění výkonu funkce soudce

(1) Soudce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodu, pro který může být odvolán nebo má být zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), může být až do zániku funkce podle § 47 nebo do rozhodnutí o odvolání nebo o zproštění dočasně výkonu funkce soudce zproštěn. (2) O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; jde-li o soudce Nejvyššího soudu, činí tak po dohodě s předsedou tohoto soudu.

Navrhované změny:

§ 49

Dočasné zproštění výkonu funkce soudce

(1) Soudce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodu, pro který může být odvolán nebo má být zproštěn funkce podle § 46 odst. 1, může být až do zániku funkce podle § 47 nebo do rozhodnutí o odvolání nebo o zproštění dočasně výkonu funkce soudce zproštěn.

(2) O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; jde-li o soudce Nejvyššího soudu, rozhoduje předseda tohoto soudu.

§ 50

Zproštění, uvolnění a odvolání soudních funkcionářů

(1) Soudce bude na svou žádost zproštěn funkce uvedené v § 39. O zproštění rozhoduje orgán, který soudce do funkce jmenoval. (2) Soudce může být uvolněn z funkce předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia Nejvyššího soudu tím, kdo jej do této funkce jmenoval. (3) Předseda senátu může být z funkce odvolán jen pravomocným rozhodnutím kárného soudu. (4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce, do které byl jmenován, jeho funkce zaniká. (5) Zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce uvedené v § 39 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 38).

Navrhované změny:

(3) Předseda senátu může být uvolněn z funkce předsedy senátu tím, kdo jej do této funkce jmenoval.

§ 51

(1) Jestliže byl soudce zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), náleží mu po dobu tří měsíců od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního platu, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání mu nenáleží, má-li nárok na starobní nebo invalidní důchod. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl soudci přiznán. (2) Jestliže byl soudce zproštěn nebo uvolněn z funkce uvedené v § 39 nebo jestliže byl podle tohoto ustanovení jmenován do nižší funkce, náleží mu po dobu tří měsíců vyrovnání rozdílu mezi výší dosavadního funkčního platu a nového platu. Vyrovnání mu nenáleží, jestliže byl z funkce uvolněn proto, že byl pravomocně kárně postižen. (3) pozbyl účinnosti

Navrhované změny :

§ 51

pozbyl účinnosti

HLAVA PÁTÁ

POSTAVENÍ SOUDCŮ A PŘÍSEDÍCÍCH

§ 52

1. Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí. (2) Na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se vztahují, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení zákoníku práce. Pracovní vztah vzniká dnem, který je stanoven k nástupu do funkce, a zaniká dnem zániku funkce soudce podle tohoto zákona. (3) Funkce soudce a přísedícího je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu České republiky a s jakoukoli funkcí ve veřejné správě. (4) Soudce nesmí dále zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví. Toto ustanovení se nevztahuje na přísedícího. (5) Pedagogickou činností podle odstavce 4 se rozumí přednášková nebo jiná vzdělávací činnost vykonávaná pro Ministerstvo spravedlnosti, soudy a státní zastupitelství, nebo z jejich pověření, a obdobná činnost vykonávaná na vysokých školách nebo v rámci soustavy základních a středních škol. (6) Platové poměry soudců upraví zvláštní zákon.

Navrhované změny:

Hlava šestá

Postavení soudců a přísedících

§ 52

§ 53

pozbyl účinnosti

§ 54

Základní povinnosti soudců

(1) Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. (2) Soudci nejsou oprávněni ke stávce ani k jinému znemožňování činnosti soudnictví. (3) Soudci jsou povinni zachovávat mlčenlivost, a to i po zániku soudcovské funkce, o věcech, o kterých se dozvěděli ve své úřední činnosti, pokud nebyli této povinnosti zproštěni ze zákona nebo osobou k tomu povolanou; k zproštění z vážných důvodů je oprávněn předseda soudu, a jde-li o předsedu soudu, předseda jeho bezprostředně vyššího soudu, jde-li o předsedu Nejvyššího soudu, předseda vlády České republiky.

Navrhované změny:

(1) Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti, vyplývající z funkce soudce a pracovního vztahu, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Po uplynutí tří let od přidělení do služebního místa soudce okresního soudu určeného pro výkon soudnictví u okresního soudu jsou soudci povinni v zájmu zvyšování svých odborných znalostí podrobit se dočasnému přidělení v délce šesti měsíců ke krajskému soudu, v jehož obvodu svou funkci vykonávají; k tomuto přidělení se souhlas soudce nevyžaduje.

(4) Soudci jsou dále povinni podrobit se služebnímu hodnocení personálním senátem :

a) po třech letech od jmenování do funkce soudce,

b) v souvislosti s účastí ve výběrovém řízení na volné služební místo soudce okresního soudu, krajského soudu, vrchního soudu a Nejvyššího soudu určeného pro výkon soudnictví u příslušného soudu,

c) v souvislosti s návrhem na jmenování do funkce předsedy nebo místopředsedy okresního, krajského a vrchního soudu,

d) v souvislosti s rozhodnutím personálního senátu o povinnosti soudce podrobit se následnému služebnímu hodnocení.

(5) Byly- li služebním hodnocením zjištěny ve výkonu soudcovské funkce nebo v chování soudce závažné nedostatky ve výkonu soudcovské funkce, je soudce povinen tyto nedostatky ve lhůtě stanovené personálním senátem k provedení následného služebního hodnocení odstranit.

§ 54a

(1) V zájmu dalšího odborného růstu soudce provádí personální senát v případech uvedených v § 54 odst. 4 služební hodnocení soudce. Jeho předmětem je zhodnocení odborných schopností soudce pro výkon funkce soudce nebo pro výkon funkce předsedy a místopředsedy příslušného soudu.Hodnotí se dále osobnost soudce, jeho chování i plnění povinností stanovených tímto zákonem. Předmětem hodnocení nesmí být nezávislý výkon soudnictví.

(2) Předseda soudu, u něhož je soudce přidělen do služebního místa soudce určeného pro výkon soudnictví u příslušného soudu, je povinen předložit personálnímu senátu vyjádření k osobě soudce; je-li soudce přidělen do služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u okresních soudů v jeho obvodu, předkládá personálnímu senátu vyjádření předseda příslušného krajského soudu i předsedové těch okresních soudů, k nimž byl soudce v hodnoceném období dočasně přidělen k výkonu soudnictví. Ve služebním hodnocení personální senát dále přihlíží k údajům obsaženým v osobním spise soudce a výsledkům prověrek soudních spisů provedených orgány státní správy soudů.

(3) Usnese-li se personální senát ve služebním hodnocení soudce podle § 54 odst. 4 písm. a) na závěru, že hodnocený soudce vykazuje ve výkonu soudcovské funkce nebo ve svém chování závažné nedostatky anebo že nemá dostatečné schopnosti k výkonu soudcovské funkce, rozhodne o povinnosti soudce podrobit se následnému služebnímu hodnocení a určí lhůtu, v níž má být následné služební hodnocení provedeno; tato lhůta nesmí být kratší než jeden rok.

(4) Usnese-li se personální senát v následném služebním hodnocení na závěru, že důvody, pro něž bylo rozhodnuto o provedení následného služebního hodnocení trvají i nadále, podá personální senát návrh na zahájení kárného řízení příslušnému kárnému soudu.

(5) Personální senát je povinen projednat s hodnoceným soudcem závěry služebního hodnocení. Nesouhlasí-li soudce s obsahem služebního hodnocení, může se domáhat ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se o jeho obsahu dozvěděl, u soudu, aby bylo personálnímu senátu uloženo přiměřeně je upravit.Účastníky řízení jsou navrhovatel a personální senát; za personální senát jedná jeho předseda.

§ 55

Podmínky trestního stíhání

(1) Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je jmenoval nebo zvolil. (2) Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci nebo přísedícímu, vyrozumí o tom předsedu příslušného soudu, a jde-li o soudce, též ústřední orgán, který vykonává správu příslušného soudu. (3) pozbyl účinnosti

Navrhované změny:

(1) Zahájit trestní stíhání nebo vzít do vazby soudce nebo přísedícího pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno jen se souhlasem orgánu, který je do funkce jmenoval nebo zvolil.

§ 56

Kárná odpovědnost soudců

Kárnou odpovědnost soudců upravuje zvláštní zákon.

§ 57

Odpovědnost za škodu způsobenou výkonem soudcovské funkce

Za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudu odpovídá stát. Zvláštní zákon stanoví, kdy a v jaké míře může stát vymáhat tuto škodu na soudci.

§ 58

Zvláštní zákon upraví působnost profesních zájmových organizací soudců v otázkách upravených tímto zákonem.

Některá ustanovení o postavení přísedících

§ 59

Povolávání k soudnímu jednání

(1) Přísedící se povolávají k výkonu funkce přísedícího na dobu zpravidla nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je přípustné. (2) pozbyl účinnosti

§ 60

Náhrady za vykonávání funkce přísedícího

(1) Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytovat stát. (2) Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. (3) Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrady stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. (4) Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích odstavců za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

Navrhované změny:

(1) Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytnout zaměstnavatel, jemuž ji uhradí stát.

HLAVA ŠESTÁ JUSTIČNÍ ČEKATELÉ

§ 61

Přípravná služba justičních čekatelů

Účelem přípravné služby je odborně připravit justiční čekatele pro výkon funkce soudce. Přípravná služba justičních čekatelů trvá tři roky. Ministr spravedlnosti může na žádost justičního čekatele zčásti započítat do přípravné služby dobu právnické činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru, jestliže čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce soudce. Zkrácení čekatelské praxe nemůže přesahovat dva roky.

§ 62

(1) Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat jen ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce (§ 34 odst.1, 2 a 3) s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky. (2) Justiční čekatelé jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. (3) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení přípravné služby, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Zprostit této povinnosti je může předseda krajského soudu z vážných důvodů. (4) pozbyl účinnosti (5) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce do rukou předsedy příslušného krajského soudu tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu se svědomitě připravovat na výkon soudcovské funkce a osvojím si zásady soudcovské etiky.". (6) Platové poměry justičních čekatelů upraví zvláštní zákon.

§ 63

Odborná justiční zkouška

Po skončení přípravné služby jsou justiční čekatelé povinni podrobit se odborné justiční zkoušce, jejímž účelem je zjistit, zda má justiční čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně připraven na to, aby mohl zastávat funkci soudce.

Navrhované změny:

Hlava sedmá

Justiční čekatelé

Přípravná služba justičních čekatelů

§ 61

(1) Justičním čekatelem se může stát jen ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce (§ 34 odst. 1 a 3) s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky. Justiční čekatel vykonává přípravnou službu , jejímž účelem je příprava justičního čekatele pro výkon funkce soudce.

(2) Justiční čekatel skládá při nástupu do pracovního poměru do rukou předsedy příslušného krajského soudu tento slib :“ Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu se svědomitě připravovat na výkon soudcovské funkce a osvojím si zásady soudcovské etiky.“.

(3) Justiční čekatelé jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

(4) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení přípravné služby, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Zprostit této povinnosti je může předseda krajského soudu z vážných důvodů.

§ 62

(1) Na pracovněprávní vztahy justičních čekatelů se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

(2) Justiční čekatel je povinen vykonat přípravnou službu v délce třiceti šesti měsíců. Do doby přípravné služby se započítává doba dovolené na zotavenou čerpané v době výkonu přípravné služby. Doby jiné omluvené nepřítomnosti v práci v době výkonu přípravné služby se do přípravné služby započítávají nejvýše v rozsahu jednoho měsíce v každém roce jejího trvání.

(3) Justiční čekatel vykonává přípravou službu v pracovním poměru ke krajskému soudu na dobu určitou v délce třiceti devíti měsíců. Nedosáhne-li doba přípravné služby v době trvání tohoto pracovního poměru stanovené délky, prodlouží krajský soud na žádost justičního čekatele jeho pracovní poměr o dobu potřebnou k dosažení stanovené délky přípravné služby, prodlouženou o tři měsíce, nejdéle však na dobu sedmdesáti pěti měsíců od jeho vzniku. Pracovní poměr justičního čekatele takto lze do stanovené nejdelší doby jeho trvání prodloužit i opakovaně.

(4) Po ukončení přípravné služby je justiční čekatel povinen podrobit se v době do skončení pracovního poměru odborné justiční zkoušce. Brání-li podrobení se odborné justiční zkoušce ve stanovené době překážka v práci na straně justičního čekatele, prodlužuje se pracovní poměr justičního čekatele do dne konání odborné justiční zkoušky následujícího po skončení překážky v práci na straně justičního čekatele, nejdéle však o šest měsíců.

(5) Justičnímu čekateli, který úspěšně složil odbornou justiční zkoušku a pokračuje ve výkonu funkce justičního čekatele, se prodlužuje jeho dosavadní pracovní poměr do dne jmenování soudcem, nejdéle však o dobu jednoho roku od složení odborné justiční zkoušky.

(6) Justiční čekatel, který u odborné justiční zkoušky neuspěl, má právo na jedno její opakování. Projeví-li justiční čekatel neprodleně po neúspěšném složení odborné justiční zkoušky vůči zaměstnavateli úmysl odbornou justiční zkoušku opakovat a pokračovat ve výkonu funkce justičního čekatele, prodlužuje se jeho dosavadní pracovní poměr o šest měsíců. Ministerstvo spravedlnosti umožní justičnímu čekateli složit opakovaně zkoušku na jeho žádost v době nejméně čtyř měsíců ode dne konání původní zkoušky do skončení pracovního poměru. Žádost o opakování odborné justiční zkoušky může justiční čekatel podat nejpozději do tří měsíců ode dne konání původní odborné justiční zkoušky. Na pracovní poměr justičního čekatele, který složil opakovanou zkoušku úspěšně, se vztahuje odstavec 4.

(7) Pracovní poměr justičního čekatele lze ukončit též z toho důvodu, že justiční čekatel přestal splňovat předpoklady pro jmenování soudcem, jejichž splnění bylo podmínkou pro přijetí do pracovního poměru.

(8) Pracovní poměr justičního čekatele též zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené k podání žádosti o opakování odborné justiční zkoušky podle odstavce 5.

(9) Odůvodňuje-li to potřeba zajištění řádného výkonu soudnictví, může ministr spravedlnosti umožnit složení odborné justiční zkoušky bez předcházejícího vykonání přípravné služby tomu, kdo vykonáním nejméně šestileté právní praxe nebo vědecké nebo pedagogické činnosti v oboru práva prokázal odbornou přípravu na výkon funkce soudce. Součástí tohoto rozhodnutí může být stanovení doby, po kterou tato osoba v pracovním poměru ve funkci justičního čekatele získá znalosti nebytné pro řádný výkon soudnictví.

§ 63

Odborná justiční zkouška

(1) Odborná justiční zkouška je veřejná a skládá se před komisí Ministerstva spravedlnosti, jejíž členy jmenuje ministr spravedlnosti. Má písemnou a ústní část a skládá se z těch odvětví práva, která soudy při výkonu působnosti aplikují. Jejím cílem je ověřit, zda justiční čekatel má dostatečné teoretické i praktické znalosti a schopnosti zastávat funkci soudce. O úspěšném vykonání odborné justiční zkoušky vydá Ministerstvo spravedlnosti justičnímu čekateli osvědčení.

(2) Podrobnosti o odborné justiční zkoušce stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

HLAVA SEDMÁ

USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ Opatření k začlenění hospodářské arbitráže do soudnictví

§ 64

(1) Státní arbitři, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení soudci podle tohoto zákona, jestliže mají úplné vysokoškolské právnické vzdělání, byli ke dni účinnosti tohoto zákona ustanoveni státními arbitry podle dřívějších předpisů, dosáhli předepsaného věku a souhlasí s ustanovením do funkce soudce (§ 34 odst. 1). (2) Podmínkou výkonu funkce soudce je složení slibu podle tohoto zákona (§ 35 odst. 3, § 37 odst. 1) . Slib lze složit písemně. (3) Soudci podle odstavce 1 se přidělují k výkonu funkce: a) ke krajským soudům v sídlech krajských státních arbitráží, u nichž byli státními arbitry, b) k nejvyššímu soudu příslušné republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České republiky a u Státní arbitráže Slovenské republiky, c) k Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky. (4) Z vážných důvodů může ministr spravedlnosti příslušné republiky rozhodnout o jiném přidělení než v odstavci 3 písm. a) a b). Týká-li se změna přidělení nejvyššího soudu republiky, rozhodne ministr spravedlnosti příslušné republiky po dohodě s předsedou tohoto soudu. O jiném přidělení soudce, který byl státním arbitrem u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky, rozhoduje předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky. Ustanovení § 40 odst. 1 se použije přiměřeně. (5) Ustanovení § 67 a 68 se u soudců, jejichž funkce vznikla podle odstavce 1, použijí přiměřeně.

§ 65

(1) Arbitrážní čekatelé, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona justičními čekateli. Doba arbitrážní čekatelské praxe se jim započítává do přípravné služby justičního čekatele. (2) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky soudů ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení. (3) O přidělení arbitrážních čekatelů a ostatních pracovníků hospodářské arbitráže k jednotlivým soudům se použijí přiměřeně ustanovení § 64 odst. 3 a 4.

§ 66

Majetek a závazky Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, majetek a závazky Státní arbitráže České republiky na Ministerstvo spravedlnosti České republiky a majetek a závazky Státní arbitráže Slovenské republiky na Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky.

Zvláštní ustanovení o odvolání a přeložení soudce

§ 67

(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 také proto, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a nestranného rozhodování soudů. (2) Soudce lze též odvolat z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně, který stanoví podmínky, postup a způsob odvolání soudce.

Navrhované znění:

(1) Odvolat soudce (§ 44 odst. 1) lze také proto, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a nestranného rozhodování soudů.

§ 68

(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 též proto, že je pro výkon funkce soudce odborně nezpůsobilý. (2) Není-li soudce soudu vyššího stupně dostatečně odborně způsobilý pro zastávání funkce, lze jej ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona přeložit na soud nižšího stupně (§ 40).

Úprava poměrů soudců ustanovených podle dosavadních předpisů

§ 69

(1) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů po 1. lednu 1990 se dnem účinnosti tohoto zákona považují za soudce ustanovené podle tohoto zákona. (2) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 musí být ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona ustanoveni do funkce podle tohoto zákona, jinak jejich funkce zaniká. Ustanovení § 51 odst. 1 se použije přiměřeně. (3) Ustanovení odstavce 2 platí rovněž pro státní arbitry (§ 64) ustanovené před 1. lednem 1990. (4) Soudcům ustanoveným do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 neskončí funkční období před uplynutím dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. (5) Ustanovení § 40 odst. 1 se nepoužije.

§ 70

(1) Soudci z lidu zvolení do funkce podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za přísedící podle tohoto zákona na funkční období, na které byli jako soudci z lidu zvoleni. (2) Pokud jiné předpisy mluví o soudcích z lidu, rozumějí se tím přísedící podle tohoto zákona.

§ 71

Jmenování soudců v přechodném období

Splňuje-li podmínky uvedené v § 34 odst. 1, může být v době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona jmenován soudcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva úspěšným složením justiční zkoušky prokázal způsobilost k výkonu soudcovské funkce.

§ 72

Zkrácení přípravné služby justičních čekatelů

V době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona může ministr spravedlnosti (ministr obrany) na žádost justičního čekatele zkrátit dobu trvání přípravné služby (§ 61), nikoli však na dobu kratší dvou let, jestliže justiční čekatel vynikajícími výsledky práce prokazuje odbornou způsobilost pro výkon soudcovské funkce.

Navrhované změny:

§ 73

Přechodná ustanovení k ustavení personálních senátů

1. Předseda soudu, u něhož má být ustanoven personální senát , vyhlásí do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona volby členů personálního senátu. Předseda soudu při těchto volbách vykonává působnost náležející personálnímu senátu.

2. Do doby ustavení personálního senátu příslušného soudu vykonává jeho působnost předseda soudu.

3. Po dobu tří let od účinnosti zákona je oprávněn se přihlásit k účasti na výběrovém řízení na přidělení do volného služebního místa soudce krajského soudu určeného pro výkon soudnictví u krajského soudu též každý soudce přidělený do služebního místa soudce okresního soudu určeného pro výkon soudnictví u okresního soudu bez ohledu na délku výkonu funkce soudce.

4. Po dobu tří let od účinnosti zákona jsou soudci přidělení do služebního místa soudce okresního soudu určeného pro výkon soudnictví u okresního soudu povinni v zájmu zvyšování svých odborných znalostí podrobit se dočasnému přidělení v délce šesti měsíců ke krajskému soudu, v jehož obvodu svou funkci vykonávají, bez ohledu na délku výkonu funkce soudce.

5. Justiční čekatelé, jejichž přípravná služba započala před účinností zákona, dokončí přípravnou službu podle dosavadních předpisů. Tito justiční čekatelé mohou být jmenováni soudci, splňují-li předpoklady podle dosavadních předpisů.

6. Soudci přidělení k výkonu funkce k určitému soudu před účinností tohoto zákona se považují za soudce přidělené do služebních míst určených pro výkon soudnictví u tohoto soudu bez ohledu na délku doby výkonu funkce soudce.

§ 73 (§ 74)

Zrušovací ustanovení

Zrušují se: 1. zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců; 2. článek 5 zákona č. 29/1968 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s úpravou postavení Národního výboru hlavního města Slovenska Bratislavy; 3. zákon č. 156/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/ 1964 Sb.; 4. čl. I zákona č. 29/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o organizaci soudů a o volbách soudců, zákon o prokuratuře, trestní řád a notářský řád; 5. článek I a II zákona č. 196/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, a zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře; 6. vyhláška ministra spravedlnosti České republiky č. 74/1974 Sb., jíž se určuje pro vyřizování sporů z mezinárodní přepravy zboží na území hlavního města Prahy obvodní soud pro Prahu 2.

§ 74 (§75)

1. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1991 s výjimkou ustanovení § 64 až 66, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1992. 2. Ustanovení § 33 odst. 1 bude provedeno nejpozději do 31. prosince 1992.

***

Závěrečné ustanovení novely zákona č. …../2000 Sb., o soudech a soudcích

Tento zákon , s výjimkou § 47, odst. 1, nabývá účinnosti dnem ......2001.

§ 47, odst. 1 nabývá účinnosti dnem .......2003.