Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o zbraních a střelivu - EU

K § 1

Vymezuje se rozsah problematiky, kterou zákon v oblasti zbraní a střeliva právně upravuje (rozsah právní úpravy). Především pak začleňuje prvky právní úpravy Evropského společenství, které v současné právní úpravě dosud chyběly. Jde v rámci Evropského společenství o povinné normy a minimální standard pro členské státy v oblasti zbraní a střeliva.

K § 2

Z režimu návrhu zákona jsou vyňaty zbraně a střelivo, které jsou ve výzbroji ozbrojených sil České republiky a ozbrojených sborů a služeb a způsob jejich používání těmito subjekty. Nezahrnuje ani zbraně a střelivo, které tvoří výzbroj ozbrojených sil a sborů, které pobývají na území České republiky nebo přes něj tranzitují na základě mezinárodních smluv a dohod, kterými je Česká republika vázána. Vynětí je zakotveno v tomto návrhu zákona proto, že režim používání, držení a nošení zbraní a střeliva je předmětem jiných právních norem a tento návrh zákona je nenahrazuje. Dojde-li k jejich vyčlenění z této výzbroje, podléhají potom plně ustanovením tohoto návrhu zákona. Stejně tak je z režimu návrhu zákona vyňato zřizování a provozování střelnic uvedenými subjekty.

K § 3

Pro jednotný výklad navrhované právní úpravy se vymezují přímo v návrhu zákona pojmy, které jsou nezbytné pro jeho aplikaci v praxi. Druhy zbraní, střeliva a střelnic jsou definovány v příloze.

Upřesňuje se pojem „držení“ zbraně. Již ten, kdo zbraň fakticky má, je jejím držitelem. V souvislosti s tím je nutné jinak vnímat „nošení“ zbraně. Zbraň nosí ten, kdo ji má u sebe mimo prostory, kde je oprávněn ji držet. To, že držitel zbraně má zbraň u sebe, ale nelze ji použít, není a nelze vnímat jako nošení, ale pouze jako přepravu. Za nošení zbraně nelze považovat ani to, že zbraň je uložena např. v bytových nebo provozních prostorech.

Vymezení toho, co není nošením zbraně v souvislosti s pojmem nošení zbraně je přesné a věcně související, protože držení a nošení jsou dva velmi rozdílné pojmy s rozdílným obsahem. Zbraň drží i ten, kdo ji nenosí a tudíž nelze mít za to, že ten, kdo zbraň drží ji nosí.

K § 4 až 8

Zbraně a střelivo se, z hlediska jejich nebezpečnosti rozdělují do čtyř kategorií (A až D - zakázané, podléhající povolení, podléhající ohlášení a ostatní). Toto členění je plně v souladu se Směrnicí č. 91/477/EHS. Do jednotlivých kategorií zbraní jsou zahrnuty, kromě zbraní samotných, též jejich hlavní části, jejichž doplněním lze sestavit funkční zbraň a dále i některé tzv. chladné zbraně. Nejnebezpečnější zbraně a střelivo, které jsou nebezpečné zejména z hlediska vnitřního pořádku a bezpečnosti, jsou všeobecně zakázány, a proto zařazeny do kategorie A. Zbraně podléhající určité regulaci jsou zařazeny do kategorie B, méně nebezpečné zbraně jsou zařazeny v kategorii C a D.

Oproti obecnému rozdělení zbraní do jednotlivých kategorií Směrnicí č. 91/477/EHS jsou v navrhované úpravě jednotlivých kategorií zbraní vymezeny zbraně a střelivo konkrétněji, což odstraní případné spory o tom, do které kategorie zbraň patří. Jedná se např. o zbraně uvedené v § 5 odst. 1 písm. d) a e), které rozšiřují pojem „střelné zbraně maskované jako jiné předměty“ uvedený v příloze směrnice.

Nad rámec směrnice byly do kategorie zakázaných zbraní zařazeny např. „samonabíjecí zbraně, pokud mají vzhled vojenských samočinných zbraní, které lze běžně dostupnými nástroji upravit na samočinné“, neboť představují velké nebezpečí zneužití. Z důvodu nebezpečnosti zbraně byla nad rámec směrnice též přeřazena „jednoranová dlouhá střelná zbraň s hladkým vývrtem hlavně“ z kategorie D do kategorie C. Při tomto zařazení bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že tato zbraň je již podle stávající právní úpravy zařazena do kategorie zbraní podléhajících registraci a může jí tedy nabývat do vlastnictví a držet pouze držitel zbrojního průkazu nebo zbrojního oprávnění, což nová právní úprava nezmění.

K § 9

Je stanoveno, kdo smí vlastnit, držet a nosit zbraň. Jde o obecné vymezení práva, které může být omezeno, není tedy právem absolutním. Proto je také umožněna jiná úprava tohoto práva. To se nejvíce projevuje u zbraní kategorie A a B.

Pokud jde o vlastnictví zbraně, je nezbytné mít na zřeteli nález Ústavního soudu (č. 68/1999 Sb.), podle kterého vlastnit zbraň nelze považovat za základní lidské právo, tedy za právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Je zcela nepochybné, že zájem na ochraně základních práv, jako jsou právo na život, zdraví či ochranu majetku je nadřazený nad právem vlastnit zbraň.

K § 10 až 12

Zbraň kategorie A se zakazuje nabývat do vlastnictví a držet, pokud nejde o nabytí vlastnictví děděním. Další možností, jak získat zbraň kategorie A, je udělení výjimky. Tu uděluje buď příslušný útvar policie nebo ministerstvo. Obě instituce rozhodují v případech zákonem přesně vymezených. O udělení výjimky je nutno požádat. Žádost má vymezený obsah.

Navrhovaná úprava by neměla umožnit, aby zbraně, které jsou zařazeny do kategorie A, se dostaly nekontrolovaně a bez vážného důvodu do rukou široké veřejnosti. To se týká zejména zbraní vyřazených z výzbroje subjektů uvedených v § 2.

Současně je uložena povinnost převést zbraň do vlastnictví oprávněné osoby, zbraň nechat zničit nebo ji prodat.

K § 13 a § 14

V souladu se Směrnicí č. 91/477/EHS jsou upraveny podmínky nabývání vlastnictví a držení zbraní kategorie B. Jde o nabývání vlastnictví, držení, popřípadě nošení na základě povolení. Navrhovaná úprava velmi citlivě stanoví podmínky, za nichž lze zbraně kategorie B získat. Přesto však zůstává nepatrný prostor pro správní úvahu orgánu o povolení rozhodujícího. Správní úvaha je však omezena na maximální míru tak, aby zůstala zachována rovnost pro všechny žadatele o vydání povolení.

Povolovací systém rozlišuje podmínky pro vydání povolení zbraň kategorie B vlastnit nebo držet od podmínek takovou zbraň nosit. V případě vydání povolení pro vlastnění nebo držení zbraně kategorie B je správní úvaha omezena tím, že příslušný orgán rozhodující o vydání povolení musí toto povolení vydat, má-li žadatel k tomu takovou zbraň vlastnit nebo držet jeden z důvodů v návrhu taxativně vymezený, který je považován za důvod řádný. Vydání povolení, které umožní zbraň kategorie B nosit, závisí od toho, zda žadatel doloží potřebu takovou zbraň nosit. Navrhovaná úprava i zde omezuje rozsah správní úvahy okruhem potřeb, které bude žadatel dokládat.

Pokud jde o držení zbraně kategorie B z důvodu ochrany života, zdraví nebo majetku, umožňuje se držet nejvíce dvě zbraně. Vlastnictví nebo držení těchto zbraní však nebrání držet další zbraň kategorie B, např. z důvodu lovecké nebo sportovní činnosti, avšak vydání povolení pro vlastnictví nebo držení více zbraní z důvodu ochrany života, zdraví nebo majetku bude odvislé od skutečností, které bude žadatel muset dokládat. Bude muset doložit, že k ochraně života, zdraví nebo majetku dvě zbraně nestačí.

Určité omezující prvky pro vydání povolení vlastnit, držet a nosit více jak dvě zbraně kategorie B se vztahují i na provozování muzejnictví nebo sběratelské činnosti, kde provozovatel takové činnosti bude prokazovat, že je obeznámen s předmětem sbírky a se zacházením se zbraněmi, které takovou sbírku tvoří.

K § 15

Vlastnit, držet a nosit zbraně kategorie C může ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojního oprávnění. Nošení takové zbraně je však omezeno oprávněním vyplývajícím z příslušné skupiny zbrojního průkazu (zbrojního oprávnění).

K § 16

Navrhovaná úprava umožňuje vlastnit, držet a nosit zbraň kategorie D každému, kdo je starší 18 let a je způsobilý k právním úkonům bez dalších omezení. Nakládání s touto zbraní, popřípadě její nošení, je omezeno pouze v případech, které jsou stanoveny.

K § 17 a § 18

Navrhovaná úprava předpokládá, že nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit zbraně budou moci pouze osoby, které jsou držiteli zbrojního průkazu, tedy splnily požadované podmínky. S ohledem na tuto skutečnost se zbrojní průkaz definuje jako veřejná listina, protože se jím prokazují významné právní skutečnosti.

Zbrojní průkazy se rozlišují do skupin. Toto rozlišení vyplývá z účelu užívání zbraní a je jím současně stanoveno, v jakém rozsahu lze se zbraní nakládat. Oproti stávající právní úpravě došlo k zúžení pouze na pět skupin. Zúžením se sleduje odstranění nerovnosti zejména mezi jednotlivými subjekty podnikání v oboru zbraní a střeliva. K tomu došlo tím, že byla odstraněna skupina „k výkonu podnikání“.

Oprávnění držitelů jednotlivých skupin zbrojních průkazů jsou stanovena tak, aby umožňovala držiteli zbrojního průkazu naplnit účel, pro který žádal o vydání zbrojního průkazu.

Vedle zaměstnanců obce zařazených do obecní policie se umožňuje nosit krátkou zbraň viditelně při plnění svých pracovních povinností též zaměstnancům České národní banky, která jejich prostřednictvím zajišťuje ochranu a ostrahu peněz, valut a jiných hodnot a emisní a pokladní činnosti, včetně ostrahy transportů peněz, valut a jiných hodnot. Možnost nošení zbraně viditelně se vztahuje na nošení pouze v objektech a místech České národní banky veřejně přístupných a při zabezpečování transportů. Z hlediska postavení České národní banky, které vychází z Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) a zákona o České národní bance (zákon č. 6/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů) jde o opatření mající preventivní povahu.

K § 19 a § 20

Zbrojní průkaz se vydá na základě žádosti, jejíž obsah je vymezen, jsou-li splněny podmínky, které jsou stanoveny. Těmi je věk, způsobilost k právním úkonům, zdravotní a odborná způsobilost, bezúhonnost, spolehlivost a místo pobytu na území České republiky.

K § 21

Věková hranice pro vydání zbrojního průkazu byla v zásadě převzata ze stávající právní úpravy. Pouze u žadatelů o vydání zbrojního průkazu ke sběratelským účelům byla zvýšena věková hranice z 18 na 21 let. Ke změně věkové hranice bylo přistoupeno proto, že v rámci sběratelské činnosti může docházet k velké kumulaci všech druhů zbraní.

K § 22

U úpravy zdravotní způsobilosti došlo k významné změně oproti úpravě stávající. Podstatou této změny je, že by součástí zdravotní prohlídky mělo být povinné psychologické vyšetření pro žadatele o zbrojní průkaz skupiny D nebo jeho držitele, které podle současné právní úpravy nebylo vyžadováno. V souvislosti s bezpečností při zacházení se zbraní při výkonu zaměstnání, je nutné požadovat periodické prohlídky držitelů zbrojních průkazů skupiny D, neboť zdravotní náročnost výkonu zaměstnání se zbraní je z pohledu veřejného zájmu je významně vyšší než v ostatních případech, kdy je zbraň používána u osoby odpočaté a převážně v klidu. Tento krok by měl do značné míry vyloučit, že držitelem zbrojního průkazu skupiny D se stane osoba ne zcela psychicky způsobilá, náchylná v zátěžových situacích k nepřiměřeným excesům.

K § 23 a § 24

Odborná způsobilost se prokazuje složením zkoušky před zkušebním komisařem. Je vymezen rozsah a způsob provedení zkoušky a její náročnost se bude lišit podle toho, o jakou skupinu zbrojního průkazu bude žadatel žádat. Ke zkoušce bude nutno podat přihlášku, jejíž obsah je vymezen. V souvislosti s přihlášením ke zkoušce se stanoví povinnost žadateli oznámit kdy a kde bude zkoušku skládat a kdy nejpozději toto oznámení musí žadatel obdržet.

Zkušebního komisaře určuje orgán, u kterého je podána žádost o vydání zbrojního průkazu.

K § 25

Návrh vychází ze současného právního stavu, který rozlišoval posuzování bezúhonnosti žadatelů o vydání zbrojního průkazu podle závažnosti spáchaného trestného činu. V prvé skupině jsou uvedeny nejzávažnější úmyslné trestné činy, ve druhé skupině závažné úmyslné trestné činy a ve třetí skupině pak jsou uvedeny zbývající úmyslné trestné činy. Podle těchto skupin je pak odlišeno i omezení získat zbrojní průkaz. Osoba, která byla odsouzena pro trestný čin spáchaný v prvé skupině trestných činů, nemůže získat zbrojní průkaz po celou dobu svého života. Osoba odsouzená pro trestný čin zařazený do druhé skupiny nemůže získat zbrojní průkaz, pokud neuplynulo alespoň 20 let od pravomocného rozhodnutí nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že byl tento trest uložen. Osoba odsouzená pro úmyslný trestný čin zařazený ve třetí skupině pak nemůže získat zbrojní průkaz, pokud neuplynulo alespoň 5, respektive 10 let od pravomocného rozhodnutí nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že byl tento trest uložen.

Pro zpřesnění výkladu posuzování bezúhonnosti z důvodu zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona je navržen text, který zcela jednoznačně vyloučí vliv zahlazení odsouzení na základě rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebo o udělení milosti na posuzování bezúhonnosti žadatele o vydání zbrojního průkazu.

Z důvodů rovnoprávného postavení při posuzování bezúhonnosti žadatele o vydání zbrojního průkazu se přihlíží k trestné činnosti pro kterou byl žadatel pravomocně uznán vinným podle předpisů platných před nabytím účinnosti zákona č. 140/1961 Sb. nebo platných mimo území České republiky.

K § 26

Posuzování spolehlivosti vychází z toho, že každé porušení povinnosti na úseku zbraní a střeliva bude znamenat současně ztrátu spolehlivosti. Důraz bude kladen i na zjišťování spolehlivosti žadatele se zřetelem na ochranu života, zdraví, majetkových a jiných práv osob, jakož i veřejných zájmů. Jde zejména o snahu vyloučit z držení zbraní osoby násilné povahy nebo jinak nebezpečné sobě nebo svému okolí.

K § 27

Doba platnosti zbrojního průkazu je stanovena na dobu pěti let pro všechny držitele s tím, že jedním z důvodů ukončení jeho platnosti je i ukončení pobytu na území České republiky. Po uplynutí platnosti zbrojního průkazu se na základě žádosti vydá zbrojní průkaz nový. U žadatele se však vyžaduje pouze splnění zdravotní způsobilosti. U žadatele, který se po dobu platnosti zbrojního průkazu zdržoval nepřetržitě více jak šest měsíců mimo území České republiky, předpokládá navrhovaná úprava předložení dokladu obdobného opisu z Rejstříku trestů, aby se ověřilo, zda po dobu pobytu nedošlo ke ztrátě bezúhonnosti.

Nový zbrojní průkaz nebude vydán držiteli zbrojního průkazu, jehož doba platnosti vypršela, nebude-li splňovat podmínky bezúhonnosti a spolehlivosti, které musí orgán rozhodující o vydání nového zbrojního průkazu zkoumat i v tomto případě.

Je stanovena doba, do kdy se musí o vydání nového zbrojního průkazu požádat. Současně se stanoví, že doba platnosti nového zbrojního průkazu musí navazovat bezprostředně na dobu platnosti zbrojního průkazu stávajícího. Tento prvek je do návrhu zahrnut, neboť stávající praxe ukázala, že k výměnám zbrojních průkazů docházelo ještě před vypršením doby jejich platnosti, čímž byla bezdůvodně zkracována oproti době stanovení zákonem.

K § 28

Rozšíření zbrojního průkazu o další skupinu předpokládá vydání zbrojního průkazu nového. Na rozdíl od splnění podmínek pro vydání zbrojního průkazu se v tomto případě k žádosti, obsahující pouze osobní data, včetně místa pobytu, připojuje doklad potvrzující odbornou způsobilost pro požadovanou skupinu. Pokud žadatel nebude splňovat podmínku odborné způsobilosti, k rozšíření zbrojního průkazu o požadovanou skupinu nedojde.

K § 29

Taxativně se vymezuje, kdy dochází k zániku platnosti zbrojního průkazu. Toto vymezení má za následek neplatnost ze zákona. Současně jsou stanoveny okolnosti, kdy o neplatnosti zbrojního průkazu rozhoduje příslušný orgán. V  případě ohlášení ztráty nebo odcizení zbrojního průkazu vydá příslušný orgán zbrojní průkaz nový, o to bez žádosti. Půjde o tzv. duplikát a bude vydán s dobou platnosti zbrojního průkazu původního.

K § 30

Vymezují se taxativně důvody, kdy může příslušný orgán rozhodnout o odnětí zbrojního průkazu. Pro rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu k loveckým účelům musí být okresním úřadem odebrán lovecký lístek nebo ukončena jeho platnost. Aby mohla být v takovém případě rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu učiněna, stanoví se okresnímu úřadu oznamovací povinnost. Stejnou povinnost mají i střední odborná učiliště a střední odborné školy s výukou myslivosti v případě, kdy držitel zbrojního průkazu ukončil předčasně studium.

K § 31

Ustanovení vymezuje souhrnným způsobem povinnosti držitele zbrojního průkazu tak, aby se zejména zabránilo neoprávněnému používání zbraní, zbrojních průkazů a průkazů zbraní.

K § 32

Návrh předpokládá, že zbrojní oprávnění bude dokladem, který fyzickou osobu podnikatele nebo právnickou osobu bude opravňovat k nabývání vlastnictví a držení zbraní nebo střeliva podle rozsahu oprávnění pro jednotlivé skupiny zbrojních oprávnění. V rámci své činnosti bude moci nabývat do vlastnictví a držet zbraně kategorie C a D. Podnikatel na úseku zbraní a střeliva, který v rámci své podnikatelské činnosti požádá o vydání zbrojního oprávnění k podnikání i se zbraněmi kategorie A nebo B, bude oprávněn, bude-li mu zbrojní oprávnění v tomto rozsahu vydáno, nabývat do vlastnictví a držet i zbraně těchto kategorií a nebude již muset žádat o udělení výjimky nebo o vydání povolení na konkrétní zbraň. Podnikatelé, kteří budou zbraně ke své podnikatelské činnosti pouze užívat (např. půjčování zbraní, provozování soukromých bezpečnostních činností), budou oprávněni nabývat do vlastnictví a držet pouze zbraně kategorie C a D. Na zbraně kategorie A nebo B však budou muset, obdobně jako držitelé zbrojního průkazu, žádat o udělení výjimky nebo o vydání povolení na jednotlivou zbraň. S ohledem na tuto skutečnost je třeba v zákoně zcela jasně definovat zbrojní oprávnění jako veřejnou listinu obdobně jako zbrojní průkaz. Proto je třeba padělání a pozměňování tohoto dokladu považovat za trestný čin podle trestního zákona.

Vzhledem k novému přístupu k řešení nabývání vlastnictví a držení zbraní a střeliva kategorie A a B, navrhuje zákon nové rozdělení činností na úseku soukromého podnikání. Pro účely tohoto zákona se podnikání dělí nově tak, aby byla oddělena zejména výrobní činnost, činnost spojená s nákupem a prodejem a ničením zbraní nebo střeliva. Při těchto činnostech jsou zbraně a střelivo považovány za obchodní zboží a z tohoto důvodu byly tyto činnosti odděleny od ostatních podnikatelských činností na úseku zbraní a střeliva. Těmto subjektům budou vznikat i jiné povinnosti, zejména na úseku oznamování převodu vlastnictví, popřípadě k přepravě zbraní a střeliva. Samostatně se uvádí činnost půjčování a úschova zbraní a střeliva a využívání zbraní pro výuku a výcvik ve střelbě. Specificky je řešen problém státních orgánů, které provádějí ověřování zbraní a střeliva. Ze stávající právní úpravy byly, vzhledem k tomu, že se osvědčily, převzaty druhy zbrojních oprávnění k jiným než podnikatelským činnostem. V souladu s tímto dělením návrh předpokládá i změnu živnostenského zákona. V této souvislosti se rovněž předpokládá, že se ministerstvo nebude k žádostem o vydání koncesní listiny pro výše uvedené obory vyjadřovat z hlediska bezúhonnosti a spolehlivosti žadatelů o vydání koncesní listiny, ale tyto skutečnosti se budou prověřovat až v rámci řízení o vydání zbrojního oprávnění. Tím dojde k podstatnému snížení administrativního zatížení živnostenských úřadů.

K § 33 a § 34

U jednotlivých skupin zbrojních oprávnění se stanoví jejich oprávnění tak, aby jasně vymezovala nabývání vlastnictví a držení zbraní a střeliva. Při stanovení jednotlivých oprávnění je přihlíženo k tomu, aby nebyli nadbytečně administrativně zatěžováni žádostmi o udělení výjimky na zbraně kategorie A nebo žádostmi o vydání povolení na zbraně kategorie B ti podnikatelé, kteří budou provádět výrobní nebo obchodní činnost s těmito zbraněmi, nebo tyto zbraně a střelivo uschovávat nebo ničit.

K § 35 a § 36

Podmínky pro vydání zbrojního oprávnění jsou stanoveny tak, aby zbraně a střelivo mohly nabývat do vlastnictví a držet jen subjekty, které budou zbraně a střelivo užívat pro svou podnikatelskou nebo obdobnou činnost nebo zájmovou činnost. Společnou podmínkou pro všechny subjekty žádající o vydání zbrojního oprávnění je místo pobytu nebo sídlo na území České republiky.

K vydání zbrojního oprávnění jsou potřebná data, která jednoznačně identifikují žadatele o vydání tohoto dokladu.

Podnikatel v oboru zbraní a střeliva musí rovněž uvést, které kategorie zbraní a střeliva budou předmětem jeho podnikatelské činnosti. Zbrojní oprávnění mu bude vydáno nejen pro určitý účel, ale i pro požadované kategorie zbraní.

Obdobně jako v současné době bude muset držitel zbrojního oprávnění stanovit odpovědnou osobu za zacházení se zbraněmi a střelivem. Podnikatel musí stanovit odpovědnou osobu pro každou provozovnu. Odpovědná osoba - zbrojíř musí být držitelem příslušného zbrojního průkazu.

Důvody zamítnutí žádosti o vydání zbrojního oprávnění jsou navrženy tak, aby nemohlo být vydáno zbrojní oprávnění subjektu, který nesplňuje podmínky stanovené zákonem pro jeho vydání. Navržená úprava vyloučí možnost subjektivního rozhodování při posuzování žádosti.

K § 37

Doba platnosti zbrojního oprávnění je stanovena na dobu pěti let. Doba platnosti je stanovena tak, aby držitelé zbrojního oprávnění mohli řádně rozvinout své podnikatelské a další činnosti, které budou na základě zbrojního oprávnění vykonávat a správní orgán mohl přitom průběžně posuzovat bezúhonnost a spolehlivost osob uvedených v § 35 odst. 1 písm. e). Po uplynutí doby platnosti zbrojního oprávnění se na základě žádosti vydá zbrojní oprávnění nové. Pro rozhodování o vydání zbrojního oprávnění platí obdobně úprava pro zbrojní průkaz.

K § 38

V souladu s novým pojetím zbrojního oprávnění je též umožněno, stejně jako u zbrojního průkazu, aby držitel zbrojního oprávnění požádal o rozšíření skupin zbrojního oprávnění.

K § 39

Taxativně se vymezuje, kdy dochází k zániku platnosti zbrojního oprávnění. Jsou stanoveny podmínky pro skončení platnosti zbrojního oprávnění. Na zánik jeho platnosti samozřejmě navazuje i povinnost odevzdat nejen zbrojní oprávnění, ale i zbraně a střelivo. Se stanovením podmínek zániku platnosti zbrojního oprávnění jsou navrhovány i podmínky pro vydání zbrojního oprávnění nahrazujícího neplatné zbrojní oprávnění.

K § 40

Vymezují se taxativně důvody, kdy může příslušný orgán rozhodnout o odnětí zbrojního oprávnění a jsou stanoveny tak, aby držitelem zbrojního oprávnění nebyl ten, kdo přestal splňovat podmínky pro vydání zbrojního oprávnění.

K § 41

Povinnosti držitele zbrojního oprávnění jsou stanoveny tak, aby bylo zabezpečeno nakládání se zbraněmi a střelivem podle tohoto zákona a bezpečné užívání zbraní.

K § 42

Povinnosti zbrojíře jsou stanoveny tak, aby bylo zabezpečeno nakládání se zbraněmi a střelivem podle tohoto zákona.

K § 43

Je stanovena povinnost každou zbraň registrovat. Tato povinnost se netýká zbraní kategorie D. Povinnost zbraň registrovat se nevztahuje na případy, kdy v informačním systému zbraní není nutné vést zbraně, které jsou u podnikatele v oboru zbraní a střeliva jako obchodní zboží nebo které se vyvážejí nebo tranzitují. Registrace se provádí na základě oznámení.

K § 44

Vedle povinnosti oznámit nabytí vlastnictví ke zbrani je stanovena povinnost současně předložit zbraň. Dokladem o registraci zbraně je průkaz zbraně.

V souvislosti s oznamovací povinností je upravena i povinnost oznamovat převod vlastnictví ke zbraním mimo území České republiky a to jak fyzickým osobám, tak i podnikatelským subjektům. Navrhovanou úpravou jsou naplněna ustanovení Směrnice č. 91/477/EHS a Evropské úmluvy o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami ze dne 28.6.1978.

K § 45

To, že byla zbraň zaregistrována, dokládá její držitel průkazem zbraně. Protože i tímto dokladem se prokazují významné právní skutečnosti, je definován jako veřejná listina. Současně je stanoveno, kdy průkaz zbraně nebude vydán.

K § 46 až 48, § 53

Ustanovení o vývozu, dovozu a tranzitu zbraní a střeliva vycházejí ze stávající právní úpravy. Nově je upraven postup při vývozu a zpětném dovozu zbraně z a na území České republiky. V tomto případě se stanoví povinnost vývoz a zpětný dovoz oznámit. Důvodem je povinnost České republiky informovat stát, do kterého bude zbraň dovezena nebo přes který bude převážena, že na jeho území bude zbraň dovezena nebo přes jeho území bude převážena.

K § 49

Obdobně jako u zbrojního oprávnění jsou stanoveny skutečnosti, za kterých skončí platnost zbrojního průvodního listu a jeho držitel již nebude moci nadále využívat oprávnění vyplývající z jeho držení.

K § 50

Nově je zavedena možnost odnětí zbrojního průvodního listu. Odnětí zbrojního průvodního listu je navrženo nad rámec stávající právní úpravy tak, aby byla možnost tento doklad odejmout obdobně jako zbrojní průkaz. S tímto oprávněním souvisí i zadržení nebo zajištění zbraně nebo střeliva. Důvodem je zabránit případnému protiprávnímu jednání.

K § 51

Oproti stávající právní úpravě bylo doplněno ustanovení o evropském zbrojním pasu umožňující i obyvatelům České republiky po vstupu do Evropské unie využívat k cestám do členských států evropský zbrojní pas. Rovněž bude umožněno provádět do těchto zbrojních pasů záznamy o vydaných povoleních nebo zákazech či omezeních. Navržená úprava plně vychází ze Směrnice č. 91/477/EHS.

K § 52

V souladu se Směrnicí č. 91/477/EHS je navrženo ustanovení o přepravě zbraní a střeliva. Upravuje podmínky, za nichž je obchodníkovi v oblasti zbraní a střeliva vydáno povolení k přepravě zbraní, doplňků zbraní a střeliva, jak má být s tímto povolením nakládáno a stanoví povinnosti obchodníka.

K § 54 až 57

Úprava je navržena tak, aby o povolení provozovat střelnici žádal provozovatel střelnice. Povolení provozovat střelnice není rozlišeno na střelnice k podnikání nebo k zájmovým účelům, neboť střelnice k oběma účelům musí splňovat stejné bezpečnostní podmínky. Povolení se vydává na základě žádosti, která má vymezený obsah. Vedle této žádosti se předpokládá předložení dalších dokladů k tomu, aby mohlo být objektivně rozhodnuto. Nově jsou dále navržena ustanovení, která umožní pozastavení provozu střelnice, pokud nebudou splněny podmínky jejího bezpečného provozu. Vzhledem k tomu, že provozovatel střelnice nemusí mít zbrojní oprávnění a tudíž není povinen ustanovit zbrojíře, je nutné, aby ustanovil fyzickou osobu (s jinými povinnostmi než zbrojíř), která bude odpovědná za bezpečný provoz na střelnici (správce). Navrhovaná úprava vymezuje podmínky, za nichž se může fyzická osoba stát správcem a současně stanoví jeho povinnosti.

K § 58 až 60

Navržená koncepce informačních systémů vychází z potřeb ministerstva a policie při výkonu státní správy v oblasti zbraní a střeliva. Současně zahrnuje podmínky poskytování údajů a příslušná omezení při poskytování dat z těchto systémů. Na ochranu údajů se budou obecně vztahovat právní předpisy o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

Návrh taxativně vypočítává, jaké informační systémy bude možné vést, respektive jaké údaje se budou moci shromažďovat. Současně, protože nelze do budoucna odhadnout rozsah potřebných informací a údajů, připouští se, v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů, oprávněnost provozovat další informační systémy, avšak s tím, že jejich provozování bude nezbytné pro plnění úkolů v oblasti zbraní a střeliva. Tím byl vytvořen prvek ochrany již v samotném začátku shromažďování dat proti jejich zneužití. Umožňuje se využívat údajů z jiných evidencí, přitom je stanoveno z jakých a konkrétně co z nich lze využívat. Vzhledem k tomu, že zbraně hrají svoji roli i v oblasti kriminální, předpokládá se, v rámci vymezeném právní úpravou, možnost informační systémy vedené v oblasti zbraní a střeliva sdružovat s údaji jiných informačních systémů, to však striktně pouze v rozsahu účelu, pro který má být takový informační systém zaveden a veden.

K § 61 a § 62

Vymezuje se výše pokuty, kterou lze uložit za porušení vyjmenovaných povinností. Současně je stanoveno, ve kterých případech lze uložit propadnutí věci, nebo vyslovit její zabrání.

K § 63 až 65

Tato ustanovení vymezují působnost na úseku státní správy v oblasti zbraní a střeliva, a to jak pro ministerstvo, tak pro příslušné útvary policie. Tímto ustanovením nejsou dotčeny obecně platné principy řízení ministerstva ve vztahu k policii.

K § 66

Nově se navrhuje institut zadržení. Právní úprava je navržena tak, aby policie měla možnost zadržet zbraň, střelivo, zakázaný doplněk zbraně, zbrojní průkaz, průkaz zbraně a zbrojní průvodní list bezprostředně po zjištění porušení povinností stanovených navrhovaným zákonem a zabránit tím tak v pokračování protiprávního jednání. Následně se pak bude rozhodovat buď o zajištění nebo odnětí zbraně, střeliva a zakázaného doplňku zbraně a uvedených dokladů.

Zákon o myslivosti dává myslivecké stráži, která je od 1.1.2000 považována za veřejného činitele, mimo jiné i oprávnění odebrat za podmínek stanovených zákonem o myslivosti i střelné zbraně. Dosavadní předpisy o zbraních a střelivu jí však fakticky neumožňují tohoto oprávnění využít. Proto je nutné i v zákoně o zbraních a střelivu vytvořit podmínky pro praktické využití tohoto oprávnění veřejného činitele a zároveň mu stanovit, jak má se zadrženou zbraní nakládat.

K § 67

Úprava institutu zajištění zbraně, střeliva, zakázaného doplňku zbraně, zbrojního průkazu, průkazu zbraně a zbrojního průvodního listu je oproti stávající právní úpravě upřesněna. Navrhovaná úprava umožňuje institut zajištění použít již při naplnění jedné ze dvou podmínek, za nichž přichází zajištění v úvahu. Nově se vztahuje tento institut vztahuje též na zbrojní průvodní list.

K § 68

Obecně se stanoví povinnost tomu, kdo přechovává zbraně, střelivo nebo zakázané doplňky zbraní tyto zabezpečit proti jejich zneužití, ztrátě nebo odcizení. Oproti stávající právní úpravě se zákonem stanovují podmínky pro zabezpečení zbraní.

K § 69

Navrhovaná úprava umožňuje v uvedených případech a za stanovených podmínek svěřit zbraň osobě, která není držitelem zbrojního průkazu.

K § 70

Pokud jde o držení a nošení zbraní při zvláštních příležitostech zůstala zachována současná právní úprava, která se jeví v zásadě jako dostačující. Vytváření případných nových povinností a zákazů by se ve své praktické podobě stalo bezpředmětným, když by fakticky nebylo a není možné provést jejich kontrolu a tedy zjistit jejich porušování.

K § 71 a § 72

Výstavy o obdobné akce, kde jsou veřejně vystavovány zbraně a střelivo, jsou riziková místa z hlediska zajištění dostatečné ochrany zbraní a střeliva proti krádeži, ztrátě nebo zneužití. Proto je nutné vystavování zbraní a střeliva podřídit povolovacímu řízení, v rámci něhož bude zejména posuzováno vystavovatelem navržené zabezpečení zbraní a střeliva proti jejich odcizení nebo jinému zneužití.

K § 73

Ustanovení upravuje postup vlastníka zbraně před jejím znehodnocením nebo zničením. Toto ustanovení umožní orgánu, který vede informační systém, provést potřebné změny v tomto systému po znehodnocení nebo zničení zbraní. Současně toto ustanovení umožní zabránit nenahraditelným ztrátám znehodnocením nebo zničením historických zbraní, které jsou kulturní památkou, pokud ke znehodnocení nebo zničení nebude vydán souhlas příslušného orgánu.

K § 74

Úprava je navržena tak, aby propadlé a zabrané zbraně, střelivo, nebo zakázané doplňky zbraní mohly být využity k doplnění kriminalistických sbírek nebo k výukovým nebo obdobným účelům.

K § 75

V navrženém ustanovení je zdůrazněn vlastnický vztah ke zbraním trvající i po skončení platnosti dokladů opravňujících k jejich držení či po zamítnutí žádosti o vydání zbrojního průkazu nebo ke zbraním získaným formou dědění. Je nabídnuta řada možností, jak se zbraní naložit.

Je nezbytné mít na zřeteli nález Ústavního soudu (č. 68/1999 Sb.), podle kterého vlastnit zbraň nelze považovat za základní lidské právo, tedy za právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Je zcela nepochybné, že zájem na ochraně základních práv, jako jsou právo na život, zdraví či ochranu majetku je nadřazený nad právem vlastnit zbraň.

K § 76

Je stanovena povinnost osobám odevzdat zbraň a střelivo po zemřelém držiteli zbraně a střeliva, aby nedocházelo k nebezpečí zneužití zbraně, o kterou se již její oprávněný držitel nemůže postarat. Současně je zde stanovena povinnost příslušnému útvaru policie, aby informoval orgán, který provádí řízení o dědictví, o skutečnosti, že předmětem dědictví je též zbraň nebo střelivo.

K § 77

Ustanovení upravuje postup osoby, která nabyla do vlastnictví zbraň nebo střelivo děděním a není oprávněna k jejímu držení. I zde platí to co je uvedeno v odstavci druhém textu k § 75.

K § 78

Ukládá se orgánům, které rozhodují o přestupku, nebo soudům, rozhodujícím o trestných činech, povinnost zasílat příslušná správní rozhodnutí nebo rozsudky, a to proto, aby se příslušný útvar policie dozvěděl, jak je se zbraní dále nakládáno.

K § 79

Navržené ustanovení stanoví všem, kteří naleznou uvedené doklady, zbraně nebo střelivo, povinnost neprodleně je odevzdat nebo jejich nález oznámit, aby nemohlo dojít ke zneužitím nalezených dokladů, zbraní nebo střeliva.

K § 80

Návrh umožňuje v určitých situacích omezit držitele zbraně. Zároveň stanoví, že k takovému omezení může dojít pouze na základě nařízení vlády.

K § 81

Vymezuje se vztah ke správnímu řádu.

K § 82

Návrh zákona zmocňuje vládu, ministerstvo a některé další ústřední orgány státní správy k vydání prováděcích právních předpisů k  provedení některých ustanovení navrhovaného zákona.

K § 83

V souvislosti s novým rozdělením zbraní do kategorií je třeba stanovit přechodný režim pro nakládání se zakázanými zbraněmi a zbraněmi podléhajícími povolení. Vlastníkům uvedených zbraní je nezbytné dát možnost upravit si právní vztahy podle tohoto zákona.

K § 84 a § 85

Navržená přechodná ustanovení řeší otázku platnosti dokladů vydaných před účinností předkládaného návrhu zákona.

K § 86

V souvislosti s nabytím účinnosti navrhovaného zákona je nutné zrušit platnost předchozí právní úpravy.

K § 87 a § 88

Navrhovaná právní úprava zákona o zbraních a střelivu vyžaduje novelizaci živnostenského zákona s cílem zkvalitnit a zjednodušit vydávání koncesních listin k podnikání v oblasti zbraní a střeliva.

Současně jsou navržena opatření týkající se koncesí pro provozování živností v oblasti zbraní a střeliva pro přechodné období, v souvislosti se změnami oborů činností a požadované odborné způsobilosti.

K § 89

V současném zákoně o přestupcích je uvedena pouze jedna skutková podstata přestupku na úseku zbraní a střeliva, která je z hlediska aplikace v praxi zcela nedostačující, proto je navrženo v přestupkovém zákoně rozdělení přestupku do více ustanovení podle jednotlivých skutkových podstat a podle okruhu osob, které se těchto přestupků mohou dopustit.

K § 90

Stanoví se datum účinnosti nové právní úpravy s výjimkou některých ustanovení, kde se předpokládá účinnost dnem vstupu České republiky do EU.

K přípravě aplikace navrhovaného zákona v  praxi se předpokládá legisvakance alespoň šesti měsíců.

V Praze dne 26. dubna 2000

Předseda vlády:

Ing. Miloš Zeman, v.r.

Ministr vnitra:

Mgr. Stanislav Gross, v.r.