Vl. zák. o mezin. pomoci při správě daní - EU - RJ - RJ

Předložený zákon má zajistit plnou slučitelnost českého právního řádu s acquis communautaire Evropských společenství. Česká republika převzala smluvní závazek usilovat o zajištění postupného souladu svého zákonodárství s legislativou Evropské unie v souvislosti s přípravou České republiky na vstup do tohoto supranacionálního společenství.

Tato právní úprava si klade za cíl transpozici příslušné Směrnice Rady EU do českého právního řadu a vytvoření podmínek pro širší a intenzivnější výměnu informací v oblasti přímých a nepřímých daní. Právo Evropských společenství upravuje výměnu informací v oblasti správy daní Směrnicí Rady EU č. 77/799/EHS, ve znění Směrnic č. 79/1070/EHS a č. 92/12/EHS, o vzájemné pomoci příslušných orgánů členských států v oblasti přímých a nepřímých daní. Tato směrnice byla přijata za účelem zamezení daňovým únikům, které přesahují teritoriální působnost jednotlivých zemí a přispívají ke značným ztrátám v národních státních rozpočtech a k porušování zásady daňové spravedlnosti, což vede k deformaci pohybu kapitálu a rovných podmínek soutěže. Vzhledem k tomu, že mezinárodní charakter tohoto problému překračuje možnosti národních opatření a s ohledem na skutečnost, že spolupráce mezi daňovými správami na základě dvoustranných smluv nedostačuje při odhalování nových forem daňových deliktů, které mají nadnárodní povahu, EU přijala úpravu, na jejímž základě došlo k vymezení a upevnění spolupráce mezi daňovými správami v rámci EU ve shodě se společnými principy a pravidly. Předložená právní úprava vychází z ustanovení výše uvedené Směrnice, včetně jejích novel, a je s ní plně slučitelná.

Mezi účinné formy spolupráce států patří i simultánní daňové kontroly, jejichž princip spočívá v provedení daňové kontroly ve stejnou dobu a pro stejný předmět u daňového subjektu, který působí na území různých členských států. Každá daňová správa zcela na sobě nezávisle provede daňovou kontrolu na svém území, ale již se záměrem výměny informací, které získá při daňové kontrole. Tyto kontroly jsou velmi účinné na příklad v oblasti transfer pricingu a vystopování principů daňových úniků. Informace získané při daňové kontrole se již vyměňují standardní formou výměny informací přes příslušné úřady států. K této formě spolupráce není již třeba zákonné úpravy, neboť vlastní informace se vyměňují způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Tento právní předpis má sloužit jako nosný pilíř spolupráce při aplikaci Nařízení Rady EU č. 92/218/EHS a Směrnice Rady EU č. 92/108, které upravují podmínky výměny informací při specifické správě nepřímých daní a s ohledem na systematiku daňového práva v ČR se promítají v zákonu o dani z přidané hodnoty a v zákonu o spotřebních daních. Na základě těchto předpisů dochází k možnosti řádného fungování jednotného trhu zároveň při zachování podmínky řádného placení a výběru daně z přidané hodnoty a správu spotřebních daní prostřednictvím bezdaňových skladů. Při provádění výměny dílčích informací se však postupuje podle obecných procesních pravidel, tedy podle Směrnice Rady EU č. 77/799/EHS.

Tento zákon upravuje nejen spolupráci při správě daní mezi členskými státy EU, ale sjednocuje dosavadní technický postup při výměně informací na základě mezinárodních smluv, aniž by měnil jejich obsah. V současné době je v platnosti 58 smluv o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a majetku, které obsahují ustanovení týkající se výměny informací a mohou pro účely smlouvy omezit rozsah aplikace zde přijímaných postupů výměny informací.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou České republiky i Listinou základních práv a svobod, rovněž je v plném souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána podle článku 10 Ústavy České republiky. Tento návrh zákona je plně slučitelný s právem Evropských společenství.

Finančně analytický rozbor dopadu na státní rozpočet

Náklady na zajištění aplikace navržené zákonné úpravy se odhadují na celkovou částku do 250 mil. Kč. Tato částka zahrnuje náklady na personální zajištění ve výši 57 mil. Kč. Tyto výdaje zahrnují náklady na mzdy nových pracovníků, jejich zaškolení a náklady hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance. Dále se jedná o kapitálové výdaje ve výši 103 mil. Kč a náklady na ostatní běžné výdaje ve výši 90 mil. Kč.

Vzhledem k tomu, že předkládaný návrh vyhovuje požadavkům plné slučitelnosti s příslušnou Směrnicí ES včetně jejích novel, přispívá k jednotnému postupu při výměně informací na základě již uzavřených bilaterálních smluv, a zároveň není v rozporu s právním řádem ČR, navrhuje se podle usnesení vlády, aby ve smyslu ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb., Poslanecká sněmovna vyslovila s tímto návrhem zákona souhlas již v prvním čtení.

K části první

K § 1

Ustanovení definuje předmět zákona. Tento zákon upravuje mezinárodní pomoc při správě přímých a nepřímých daní a zajišťuje implementaci uvedených směrnic do právního řádu ČR.

Navržené ustanovení upravuje působnost zákona jak pro mezinárodní vzájemnou pomoc při správě daní v rámci EU, tak pro pomoc, poskytovanou na základě mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. V současné době je spolupráce při výměně informací v oblasti přímých daní realizována podle příslušných ustanovení smluv o zamezení dvojího zdanění, které jsou uzavírány dle Vzorové smlouvy OECD. Tento zákon stanoví podmínky pro jednotný zákonem stanovený postup při aplikaci ustanovení o výměně informací na základě těchto smluv.

K § 2

Ustanovení odstavce 1 definuje v souladu se směrnicí č. 77/799 EHS a jejími novelami č 79/1070 EHS a č. 92/12 EHS přímé a nepřímé daně, na které se tento zákon, resp. postup aplikuje. Pokud jde o přímé daně, jsou to v České republice daně z příjmů, daň z nemovitostí, daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí. V ostatních státech jsou to stejné nebo podobné daně, které mají charakter daně z příjmu nebo daně z majetku. Pokud jde o nepřímé daně, jsou to v České republice daň z přidané hodnoty a spotřební daně, v ostatních státech stejné nebo podobné daně, které mají charakter daně z přidané hodnoty nebo spotřebních daní, což podle implementovaných směrnic jsou daně z minerálních olejů, z alkoholu a alkoholických nápojů a z tabákových výrobků.

K § 3

V tomto ustanovení je obecně zakotvena kompetence Ministerstva financí pro zajištění závazků při poskytování mezinárodní spolupráce.

Předmětné mezinárodní smlouvy a směrnice upravují stejným způsobem vymezení příslušného úřadu zajišťujícího vzájemnou pomoc.Výše uvedená směrnice uvádí přesný výčet orgánů jednotlivých členských zemí kompetentních pro výkon spolupráce. Těmito kompetentními orgány jsou ministři financí členských zemí, kteří tuto činnost vykonávají prostřednictvím úředníků svých ministerstev (zmocněný zástupce). Pro účely české právní úpravy je vhodné a tradiční za příslušný správní úřad zvolit ministerstvo, které v rámci interních předpisů upraví a pověří konkrétní úředníky – pověřené zástupce pro mezinárodní spolupráci. Příslušný orgán smluvního státu je specifikován v příslušných mezinárodních smlouvách a směrnici Rady ES.

Vzhledem k vývoji a rozsahu spolupráce je nutné, aby v zákoně bylo upraveno oprávnění Ministerstva financí pověřit výkonem pomoci jiné správní úřady vykonávající správu daní, a to územní finanční orgány a celní orgány, které jsou oprávněné získávat a poskytovat informace tohoto druhu. Z tohoto důvodu je nezbytné novelovat zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na různé formy spolupráce v oblasti správy daní se jeví účelným umožnit pro jednotlivé okruh spolupráce (např. v případě pravidelné výměny, v případě spolupráce v příhraničních oblastech) pověření různých stupňů územních finančních orgánů.

K § 4

Navrhovaná úprava rozlišuje výměnu informací na dožádání, pravidelnou a z vlastního podnětu.

Dožádání se musí vždy vztahovat ke konkrétnímu případu a dožádaný stát je oprávněn předpokládat, že dožadující stát před dožádáním vyčerpal své vlastní zdroje informací. Pokud dožadující stát své vlastní zdroje informací nevyčerpal, je možno z tohoto titulu poskytnutí informace odmítnout (§ 10). Forma dožádání není stanovena v zákoně výslovně, ale v převážné míře se bude uskutečňovat v písemné formě. Vzhledem k nutnosti okamžité reakce je již ale v některých zemích rozšířena praxe dožádání i v ústní formě, které je následně potvrzeno písemně.

K § 5

Obecně lze automatickou výměnu definovat jako systematickou výměnu informací stejného typu na základě předem ústně nebo písemně sjednaných dohod o proceduře výměny, lhůtách a okruhu informací. Kvůli velkému množství informací vyměňovaných touto formou je cílem spolupracujících zemí vyměňovat informace co možná nejúčinnějším způsobem. Na toto přímo navazuje problematika standardizovaných formátů pro výměnu, a to jak v listinné podobě, tak i na jiných technických nosičích informací, např. na disketách. Do budoucna se připravuje, po vyřešení zajištění ochrany dat, i výměna prostřednictvím elektronické pošty.

K § 6

Tento druh spontánní výměny informací se liší tím, že informace je zasílána bez dožádání a bez předem sjednané dohody mezi příslušnými úřady států ohledně v zákoně stanovených typů informací. Okruh druhů informací vyměňovaných z vlastního podnětu lze rozšířit ústně nebo písemně sjednanou dohodou. Zákon vymezuje okruh informací zasílaných z vlastního podnětu jinému členskému státu. Jedná se o informace, ze kterých lze usuzovat, že mohou být významné pro další členský stát z pohledu správného vyměření daně, zvláště tehdy, kdy vyjde najevo, že dochází k případům i potencionálního zkrácení daní nebo jsou uměle převáděny zisky mezi subjekty. Při umělých převodech se jedná zejména o převodní ceny - transfer pricing. Dále může jít i o obchodní vztahy uskutečňované v jedné nebo ve více zemích mezi subjekty, které mají sídlo ve smluvních státech, za účelem získání daňových úlev.

Informace poskytnutá na základě spontánní výměny bývá často užitečnější než informace vyměňovaná automaticky, protože se většinou týká konkrétních skutečností vztahujících se k určitému daňovému subjektu, o kterém správce daně poskytující informaci předpokládá, nebo má pochybnosti, zda řádně plní svoji daňovou povinnost v jiném státě. Skutečnosti, které jsou předmětem výměny, daňoví úředníci získali během daňového řízení, zejména při své kontrolní činnosti. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že stupeň dosaženého úspěchu závisí na rozsahu ochoty států spolupracovat a možná i ještě ve větší míře na aktivním přístupu daňových úředníků, úrovni jejich znalostí a vhodném vnitřním organizačním uspořádání činností.

V některých případech může nastat kombinace některých nebo dokonce všech typů výměny informací, přičemž jednotlivé druhy výměny nemusí být vždy jasně rozlišitelné. Například při poskytování informace na základě dožádání, může dožádaný stát z vlastního podnětu připojit k odpovědi další vhodné související informace, které sám zjistil.

K § 7

K zajištěníúčinné spolupráce v oblasti přímých a nepřímých daní je důležité umožnit přítomnost úředníků daňové správy jednoho státu na území jiného státu, pokud to oba tyto státy považují za žádoucí. Účast zahraničního pracovníka daňové správy se může uskutečnit různými způsoby. Pracovníci zahraniční daňové správy mohu být pozváni např. českou daňovou správou za účelem vysvětlení dožádání nebo při výpovědi daňového subjektu, která se týká předmětu výměny. Důvodem účasti zahraničních pracovníků daňové správy může být i z jejich strany iniciovaná daňová kontrola rezidenta, který má obchodní aktivity v České republice.

Pravomoc povolit přítomnost pracovníků zahraničních daňových správ u správců daně ČR má Ministerstvo financí. Ministerstvo v povolení, vydaném rozhodnutím, vymezí rozsah postavení úředníků zahraničních daňových správ. Při povolování přítomnosti zahraničních úředníků je ministerstvo vázáno zákony ČR, je povinno sledovat princip státní suverenity a není oprávněno ve větším rozsahu než stanoví navrhovaný zákon přenášet na jiné subjekty oprávnění, která přináležejí výhradně pouze jemu.

Vzhledem k tomu, že přítomnost zahraničních daňových úředníků není doposud v platném českém řádu upravena, je nutno tuto přítomnost tímto ustanovením zákonně upravit a umožnit.

K § 8

Vzhledem k tomu, že navržená právní úprava se vztahuje na správu daní, je nutno zachovávat obecný princip daňového tajemství. Obecně platí ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zejména § 24.. Tímto ustanovením se povinnost mlčenlivosti podle zákona o správě daní a poplatků rozšiřuje. Je nutné zajistit, aby poskytovaná informace v rámci spolupráce nebyla zpřístupněna nekompetentním osobám a byla tak zaručena základní práva občanů a právnických osob týkající se ochrany údajů. Z toho důvodu je stanoveno, že poskytnutá informace nesmí být zpřístupněna jiným osobám než pracovníkům správce daně přímo zúčastněným na správě daně. Správce daně je oprávněn poskytnout informace v souladu s ustanovením § 24 pro účely soudního řízení a orgánům činným v trestním řízení. Aby však takové informace mohly být zpřístupněny během veřejných jednání a při vynášení rozsudku, nesmí proti tomu příslušný úřad smluvního státu, který informace poskytl, vznést námitky, jinak se musí při soudním řízení zacházet s těmito informacemi obdobně, jako s informacemi utajovanými. Příslušný správce daně nesmí postoupit informace obdržené od příslušného úřadu členského státu jinému státu bez autorizace dožádaného příslušného úřadu. Dožadující členský stát je povinen zachovávat a zajistit stejný režim a míru ochrany daňového tajemství ohledně získané informace jako u informací vlastního původu.

K § 9

V zájmu spolupráce bez delších časových prodlev je nutné obecně stanovit časové limity pro poskytování informací, popř. sdělení o existujících překážkách neumožňujících poskytnutí informace. Mezinárodní zvyklostí je poskytnout pomoc do tří měsíců ode dne dožádání..

K § 10

Právníúpravastanoví podmínky, za kterých má každý stát právo uloženou povinnost součinnosti odepřít. S ohledem na citlivost a zvýšenou míru odbornosti bylo toto právo zákonem svěřeno pouze Ministerstvu financí bez možnosti zmocnění jiného správce daně. Jedná se o případy, kdy mu administrativní postup neumožňuje žádanou spolupráci, tj. získání určité informace nebo používání takové informace ani pro vlastní účely, popř. kdyby poskytnutí informace vedlo k vyzrazení obchodního tajemství nebo utajovaných informací, k porušení zákonem uložené mlčenlivosti nebo by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Dále je možno odmítnout poskytnutí informace, pokud by dožádaný stát nebyl schopen z praktických nebo právních důvodů poskytnout obdobnou informaci. Rovněž je dána možnost odmítnutí poskytnutí informace v případě, že v jiném státě není zaručena srovnatelná ochrana daňového tajemství.

K § 11

Jedná se o zapracování článku 9 citované směrnice Rady ES, který upravuje postup projednání dalších podmínek a dílčích postupů při realizaci směrnice, který je zabezpečován na dvoustranném nebo vícestranném jednání příslušných orgánů smluvních států, pokud o ně požádá příslušný úřad kteréhokoliv smluvního státu. Při konzultacích může být přítomna Komise, případně mohou být prováděny na půdě výboru. Toto ustanovení rovněž upravuje postup při ujednání přímé spolupráce orgánů berních správ členských států v jednotlivých případech nebo ve skupinách jednotlivých případů. Dále toto ustanovení ošetřuje informační povinnost příslušného správce daně vůči Komisi, pokud dojde k bilaterální dohodě. Pověření k tomuto postupu má opět pouze Ministerstvo financí.

K § 12

Toto ustanovení zakotvuje přednost mezinárodní smlouvy, s níž vyslovil souhlas Parlament a jíž je Česká republika vázána, a která byla vyhlášena, před postupy uvedenými v tomto zákoně.

K části druhé

K § 13

S ohledem na nutnost založit oprávnění pro Ministerstvo financí pověřit výkonem při zajištění spolupráce jednotlivé finanční úřady, je nutné doplnit zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, o toto oprávnění.

K části třetí

K § 14

Účinnost předložené právní úpravy se navrhuje již ke dni vyhlášení, s tím, že zákon bude využit pro postup při vzájemné pomoci prováděné na základě mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Pouze vybraná ustanovení, která se vztahují k postupům mezinárodní spolupráce mezi členskými zeměmi EU, nabývají účinnosti až dnem, kdy se ČR stane členským státem EU.

V Praze dne 19. dubna 2000

předseda vlády

místopředseda vlády a ministr financí

ZMĚNA ZÁKONA o ÚZEMNÍCH FINANČNÍcH ORGÁNECH

Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 325/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb. a zákona č. 311/1999 Sb. se mění takto:

§ 1

Územní finanční orgány jsou orgány státní správy, které

vykonávají správu daní, odvodů a záloh na tyto příjmy, včetně jejich příslušenství, a správních poplatků jimi vyměřovaných a vybíraných podle zvláštního právního předpisu,¹⁾
spravují dotace; správou dotací se rozumí kontrola účelové dotace, návratné finanční výpomoci, půjček a příspěvků poskytovaných ze státního rozpočtu České republiky a ze státních fondů České republiky a výkon správy neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků podle zvláštního právního předpisu ^1a) (dále jen "správa dotací"). Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, je součástí správy dotací i oprávnění dotace poskytovat,
provádějí finanční revize (dále jen "revize"),
provádějí řízení o přestupcích v oboru své působnosti,²⁾

e) vybírají a vymáhají odvody, poplatky, úhrady, úplaty, pokuty a penále, včetně nákladů řízení, které jsou uloženy jinými orgány státní správy a které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, rozpočtů územních samosprávných celků, rozpočtů okresních úřadů a státních fondů České republiky, s výjimkou pokut ukládaných obcemi a okresními úřady,

f) ukládají účetním jednotkám pokuty podle zvláštního právního předpisu,^2a)

g) rozhodují o pravosti a výši pohledávky na daních, odvodech a dalších jimi spravovaných příjmech v konkurzním řízení podle zvláštního právního předpisu,^2b)

h) provádějí cenovou kontrolu podle zvláštního právního předpisu,³⁾

i) na základě pověření Ministerstvem financí (dále jen “ministerstvo”) poskytují podle zvláštních právních předpisů mezinárodní pomoc při správě daní, provádějí vymáhání peněžitých pohledávek nebo úkony směřující k jejich vymáhání,

--------

1) § 1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb.

1a) § 30 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky).

2) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

2a) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

2b) § 21 až 25 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

3) Zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

vykonávají na základě zvláštních právních předpisů ^{3a), 3b),
3c), 3d), 3e) a 3f)} další činnosti.

Působnosti uvedené pod písmeny a) až ij) vykonávají územní finanční orgány, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

---------

3a) § 8 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.

3b) § 10a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

§ 17 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 36/1995 Sb.

3c) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

3d) § 7 až 13 zákona č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv a o opatřeních s tím souvisejících, o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a ve znění zákona č. 95/1996 Sb.

3e) Zákon č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (zákon o lihu) a ve znění zákona č. 129/1999 Sb.

3f) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

§ 4

V pochybnostech určí místní příslušnost finanční ředitelství; jedná-li se o určení místní příslušnosti mimo obvod jeho působnosti, určí ji ministerstvo financí České republiky (dále jen “ministerstvo”).

§ 11

Ministerstvo

řídí finanční ředitelství,
vykonává správu daní v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem,^7a) včetně vyhledávací činnosti,^7b)
přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství vydaná ve správním řízení,
v odůvodněných případech provádí úkony, které jinak patří do pravomoci územních finančních orgánů, anebo se může na provádění těchto úkonů podílet,
v odůvodněných případech může pověřit jiný než místně příslušný územní finanční orgán správou některých daní, řízením o přestupcích, prováděním revizí nebo výkonem dalších působností,
určí bližší podmínky konkursního řízení na obsazování míst ředitelů finančních úřadů a finančních ředitelství,
zpracovává údaje získané při výkonu působnosti územních finančních orgánů v jejich územním obvodu-.,
může pověřit jednáním ve věcech mezinárodní pomoci při správě daní a ve věcech mezinárodní pomoci při vymáhání některých peněžitých pohledávek podle zvláštních právních předpisů územní finanční orgány.