Zhodnocení platné právní úpravy
Základním právním předpisem, který upravuje oblast právní ochrany odrůd rostlin v České republice, je zákon č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, ve znění zákona č. 93/1996 Sb. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1990.
K prováděcím předpisům zákona 132/1989 Sb. náleží vyhláška č. 133/1989 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, ve znění vyhlášky č. 514/1991 Sb., a vyhláška č. 134/1989 Sb., kterou se vydává seznam hospodářsky významných druhů a rodů rostlin a zvířat, ve znění vyhlášky č. 515/1991 Sb. a vyhlášky č. 118/1998 Sb.
Nově vytvářené odrůdy rostlin lze obecně považovat za rozhodující biologický zdroj rozvoje zemědělství. Mají mimořádný intenzifikační a ekologický význam a současně umožňují zkvalitňování zemědělských výrobků pro následné zpracování v potravinářském průmyslu a uspokojování požadavků spotřebitelů.
Státy s vyspělou zemědělskou výrobou proto věnují zvýšenou pozornost ochraně práv k novým odrůdám rostlin, která zajišťuje šlechtitelům výlučné právo na využívání chráněných odrůd a chrání je před zneužitím ze strany jiných subjektů.
Z uvedených důvodů je potřeba konstatovat, že stávající zákon č. 132/1989 Sb. byl v době jeho přijetí nesporným pokrokem pro celou oblast zemědělství i proto, že v podstatě odpovídal principům Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin z roku 1961, ve znění jejích revizí z roku 1972 a 1978. Systém ochrany odrůd rostlin formulovaný touto úmluvou představuje samostatnou úpravu práv duševního vlastnictví, blízkou systému průmyslových práv i prvkům práva autorského, respektující specifický charakter odrůd rostlin jako předmětu ochrany i jejich význam pro výživu lidstva.
Na druhé straně je nutno uvést, že tento zákon byl od samého počátku poznamenán dobou a prostředím, ve kterém byl připravován a přijat tj. obdobím od roku 1985 do listopadu 1989, a je tedy poplatný principům odpovídajícím centrálně řízené ekonomiky a zemědělské výroby.
Soudobá právní úprava proto obsahuje některá ustanovení, která limitují efektivní působení ochrany práv v současných podmínkách. To se týká zejména velmi úzce vymezeného rozsahu chráněných práv, vůbec neošetřené problematiky tzv. "farmářských osiv a sadby" i zákonem taxativně stanoveného podílu původce na finančním přínosu z obchodního využívání chráněné odrůdy. Rovněž doba platnosti ochrany práv a omezení ochrany jen na odrůdy některých druhů rostlin již neodpovídají dnešnímu stavu vývoje ochrany práv k odrůdám, jak je upravuje právo Evropských společenství i současné platné znění Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin z roku 1961 ve znění jejích revizí z roku 1972, 1978 a 1991. Česká republika dosud přistoupila k uvedené Mezinárodní úmluvě na ochranu nových odrůd rostlin pouze v jejím revidovaném znění z roku 1972 a 1978.
O praktickém významu právní úpravy ochrany odrůd svědčí i skutečnost, že od počátku roku 1990, kdy nastala účinnost zákona č. 132/1989 Sb., bylo podáno více jak 1100 přihlášek k ochraně práv k odrůdám rostlin a vydáno téměř 600 šlechtitelských osvědčení, stvrzujících udělení práv k odrůdám.
Naproti tomu, podle stávající právní úpravy zákona č. 132/1989 Sb., který též řeší otázky ochrany plemen hospodářsky významných zvířat, bylo vydáno pouze jedno šlechtitelské osvědčení na plemeno zvířete a od konce roku 1990 žádná přihláška k ochraně práv k plemenům zvířat podána nebyla. V současné době není podle zákona č. 132/1989 Sb. v České republice chráněno žádné plemeno hospodářsky významného zvířete a je velmi nepravděpodobné, že v budoucnu dojde k vyšlechtění takového nového plemene. Lze konstatovat, že předmětná problematika, tj. ochrana „pravosti“ plemene, je dostatečně řešena institutem plemenných knih, v současné době zpracovaným v návrhu zákona, který by měl nahradit zákon č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat. V rámci Evropských společenství není oblast ochrany práv k plemenům hospodářských zvířat upravena a též z tohoto důvodu navrhovaný zákon stávající právní úpravu ochrany plemen zvířat zrušuje.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
V souladu s celosvětovým trendem posilování ochrany duševního vlastnictví navrhovaná právní úprava rozšiřuje rozsah a účinek ochrany práv k odrůdám rostlin v míře plně odpovídající ustanovením právní úpravy ES i poslední revize Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin.
Hlavní principy navrhovaného zákona :
možnost ochrany práv k odrůdám všech rodů a druhů rostlin,
rozšíření rozsahu ochrany práv na výrobu (hybridů) a množení, na úpravu pro množení, nabízení k prodeji, prodej nebo jiné uvádění do oběhu, vývoz, dovoz a skladování rozmnožovacího materiálu,
rozšíření ochrany práv ve zvláštních případech až na sklizený materiál,
závislost v podstatě odvozené odrůdy z původní odrůdy na této odrůdě pokud je původní odrůda chráněna,
prodloužení doby ochrany práv,
stanovení výjimky z výlučného oprávnění využívání chráněné odrůdy u tzv. „farmářského osiva a sadby“ chráněných odrůd, vymezení subjektů (pěstitelů) a druhů zemědělských plodin, na které se tato výjimka vztahuje, zajištění práva držitele šlechtitelských práv na přiměřenou náhradu od pěstitelů a osvobození malých pěstitelů od povinnosti platit tuto náhradu (tzv. zemědělská výjimka).
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Cílem předkládaného návrhu zákona je implementace práva ES do národního systému ochrany práv k odrůdám a náhrada současným podmínkám evropského práva již neodpovídajícího zákona č. 132/1989 Sb. novou právní úpravou na úrovni členských států Evropské unie.
V podmínkách členství České republiky v Evropské unii bude národní systém ochrany odrůd využíván především domácími šlechtiteli, kterým tak navržená právní úprava poskytne srovnatelné podmínky ochrany s podmínkami, jichž budou na našem území požívat zahraniční šlechtitelé odrůd chráněných z titulu komunitárního práva.
Soulad s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění zákona č. 357/1999 Sb., (o ochraně práv k odrůdám), je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Soulad návrhu s mezinárodními smlouvami
Navržený zákon je v souladu s Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) i Mezinárodní úmluvou na ochranu nových odrůd rostlin z roku 1961, ve znění jejích revizí z roku 1972, 1978 a též i revize z roku 1991 dosud Českou republikou nepřijaté. Přijetí předkládaného návrhu zákona umožní České republice splnit podmínky revidovaného znění úmluvy z roku 1991 a smluvně k němu přistoupit, jak to již učinila řada států EU.
Porovnání navrhované právní úpravy s předpisy Evropských společenství
Oblast ochrany práv k odrůdám rostlin v ES upravují :
Nařízení Rady (ES) č. 2100/94 z 27. července 1994, o odrůdových právech Společenství, je základním předpisem, kterým se zřizuje systém odrůdových práv Společenství jako výlučná forma průmyslového vlastnictví pro odrůdy rostlin ve Společenství, umožňující získat na základě jedné žádosti ochranu práv ve všech státech Společenství. Nařízení vymezuje předmět, podmínky udělení a rozsah ochrany práv, zřizuje Odrůdový úřad Společenství a stanovuje pravidla řízení u úřadu,
Nařízení Komise (ES) č. 1238/95 z 31. května 1995, kterým se zavádějí prováděcí pravidla pro uplatnění nařízení Rady 2100/94 ve vztahu k poplatkům placeným u Odrůdového úřadu Společenství, uvádí druhy poplatků vybíraných úřadem v souvislosti s řízením o udělení odrůdových práv Společenství a podrobnosti způsobu jejich placení,
Nařízení Komise (ES) č. 1239/95 z 31. května 1995, kterým se zavádějí prováděcí pravidla pro uplatnění nařízení Rady 2100/94 (ES) ve vztahu k řízení před Odrůdovým úřadem Společenství podrobně rozvádí procesní ustanovení nařízení Rady č. 2100/94,
Nařízení Komise (ES) č. 1768/95 z 24. července 1995, kterým se provádějí pravidla o zemědělské výjimce uvedená v článku 14 (3) nařízení Rady 2100/94 (ES), o odrůdových právech Společenství, uvádí podrobně pravidla pro uplatňování zemědělské výjimky (týkající se používání farmářských osiv chráněných odrůd) podle článku 14(3) základního nařízení,
Nařízení Rady č. 2470/96 z 17. prosince 1996, kterým se rozšiřují podmínky odrůdového práva Společenství pro brambory, prodlužuje dobu ochrany odrůd bramboru na 30 let.
Nařízení Komise (ES) č. 2605/98 z 3. prosince 1998, upravující nařízení č. 1768/95, kterým se provádějí pravidla o zemědělské výjimce uvedená v článku 14 (3) nařízení Rady 2100/94 (ES), o odrůdových právech Společenství, stanovuje výši náhrad, které platí farmáři vlastníkům chráněných odrůd, využívaných podle ustanovení o zemědělské výjimce.
Nařízení Komise (ES) č. 329/2000 z 11. února 2000, upravující nařízení Komise (ES) č. 1238/95, kterým se zavádějí prováděcí pravidla pro uplatnění nařízení Rady 2100/94 ve vztahu k poplatkům placeným u Odrůdového úřadu Společenství, jímž se snižují poplatky a nově stanovují skupiny plodin,
Nařízení Rady (EHS) č. 1765/92 z 30.června 1992, zavádějící podpůrný systém pro výrobce některých obilovin, olejnin a luštěnin, vymezuje pojem malého pěstitele.
Navržená právní úprava je plně slučitelná s předpisy Evropských společenství.
Vzhledem k tomu, že celá právní úprava ochrany odrůdových práv ES je tvořena nařízeními, bude v podmínkách členství České republiky působit plně a bezprostředně.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah
Realizace navrhované právní úpravy si nevyžádá žádné zvýšené náklady ze státního rozpočtu.
K § 1 a 2
Ustanovení vymezují předmět právní úpravy návrhu zákona a jeho základní pojmy.
K § 3
V porovnání s platnou právní úpravou, která umožňuje pouze právní ochranu odrůd hospodářsky významných rodů a druhů rostlin, navrhovaná úprava umožňuje v souladu s právem ES a Mezinárodní úmluvou na ochranu nových odrůd rostlin ve znění revize z roku 1991 (Úmluva UPOV 1991) právní ochranu odrůd všech rodů a druhů rostlin, včetně jejich hybridů.
Novost, odlišnost, uniformita a stálost odrůdy jsou zásadními předpoklady pro udělení právní ochrany ke konkrétní odrůdě a jestliže je odrůda označena názvem odpovídajícím požadavkům tohoto zákona, nemohou být při posuzování znaků odrůdy stanovovány ve vztahu k předmětné odrůdě žádné další podmínky, což odpovídá čl. 6 nařízení Rady (ES) 2100/94.
Nově se stanoví i příslušnost orgánu oprávněného rozhodovat o udělení právní ochrany odrůdám. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy, kdy orgánem v prvním stupni rozhodování je Ministerstvo zemědělství, bude takovým orgánem Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (Ústav).
K § 4
Novost odrůdy (odpovídající čl. 10 nařízení Rady (ES) 2100/94) se posuzuje ve vztahu k datu prvního prodeje nebo jiného poskytnutí (využití) rozmnožovacího nebo sklizeného materiálu odrůdy. Sklizeným materiálem se rozumí celé rostliny nebo části rostlin ze sklizně odrůdy. V odst. 2 se vyjmenovávají způsoby nakládání s odrůdou, které nemají vliv na posuzování její novosti. Použití odrůdy jako komponentu pro výrobu využitelného hybridu se považuje za využití odrůdy, i když samotný materiál odrůdy přímo prodán nebo jinak poskytnut nebyl.
K § 5
Při posuzování odlišnosti je třeba vycházet z definice odrůdy. Nelze uvést nějaké jednoduché obecně uplatnitelné a exaktní kriterium odlišnosti, neboť je vždy nutno brát v úvahu k jakému botanickému taxonu odrůda náleží a o jaký typ odrůdy se jedná. Základem pro hodnocení odlišnosti (a rovněž uniformity a stálosti) jsou zkušební směrnice Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin (UPOV), uvádějící mezinárodně schválené postupy a kriteria hodnocení pro jednotlivé druhy rostlin. Ustanovení rovněž vymezuje pojem obecně známé odrůdy.
K § 6
Ustanovení odkazuje na tímto návrhem zákona novelizovaný zákon č. 92/1996 Sb., kde je nově vymezen pojem uniformity a stálosti odrůdy v souladu s čl. 8 a 9 nařízení Rady (ES) 2100/94.
K § 7
Ustanovení odst. 1 aplikuje princip, že ve všech smluvních nebo členských zemích musí být pro odrůdu uváděn stejný název. Ustanovení odst. 2 pak specifikuje případy, které názvy nejsou přípustné.
K § 8
Ustanovení uvádí, kdo je oprávněn podat žádost o udělení ochranných práv stejným způsobem, jak je uvedeno v čl. 12 nařízení Rady (ES) 2100/94.
K § 9
Ustanovení uvádí výčet údajů, které musí být vždy v žádosti obsaženy. Název odrůdy může být navržen i později v průběhu řízení o žádosti.
K § 10
Ustanovení v souladu s čl. 11 nařízení Rady (ES) 2100/94 stanoví pravidlo, že pokud se na vytvoření odrůdy podílelo více šlechtitelů, sdílejí ochranná práva společně, pokud se nedohodli jinak.
K § 11
Ustanovení uvádí postup formálního přezkoumání žádosti a možnost zastavení řízení pro případ, že nejsou ve stanovené lhůtě odstraněny překážky, které brání dalšímu řízení. Žádosti se zapisují do seznamu žádostí v pořadí, v jakém byly doručeny Ústavu.
K § 12
Podáním žádosti vzniká právo přednosti. V případě, že je k téže odrůdě podáno více žádostí, považuje se za oprávněnou osobu ten žadatel, jehož žádost byla Ústavu doručena první. Jestliže je Ústavem přiznáno právo přednosti z dřívějšího podání v členské zemi, jako datum podání (v České republice) platí datum tohoto dřívějšího podání.
Ustanovení upravuje jako čl. 52 nařízení Rady (ES) 2100/94 podmínky pro uplatnění práva přednosti z dřívějšího podání v jiné členské zemi.
K § 13
Stanovuje se povinnost ústavu zveřejňovat oznámení o podaných žádostech o udělení ochranných práv a o návrzích názvů ve Věstníku Ministerstva zemědělství. Proti podané žádosti nebo návrhu názvu je možné podat námitky za obdobných podmínek jak stanoví čl. 59 nařízení Rady ( ES) 2100/94.
Možnost uplatnit námitky vůči žádostem a navrženým názvům v průběhu řízení významně snižují možnost výskytu případných pozdějších sporů.
K § 14
Ustanovení uvádí především principy postupu technického zkoušení odrůdy, které je podle čl. 12 Úmluvy UPOV (1991), resp. čl. 55 nařízení Rady (ES) 2100/94 předepsanou součástí řízení o udělení ochranných práv. Při zkoušení Ústav postupuje podle směrnic UPOV pro provádění zkoušek odlišnosti, uniformity a stálosti. Pokud takové směrnice nebyly pro některé druhy ještě vydány, postupuje podle doporučení Obecného úvodu ke směrnicím. Ústav může využívat i výsledky úředních zkoušek provedených v zahraničí v rámci bilaterálních dohod o mezinárodní spolupráci ve zkoušení odlišnosti, uniformity a stálosti.
K § 15
Ustanovení umožňuje v průběhu řízení provést změnu v osobě žadatele.
K § 16
Šlechtitelským osvědčením, které je správním rozhodnutím, Ústav udělí ochranná práva a schválí navržený název odrůdy (čl. 62 a 63 nařízení Rady (ES) 2100/94).
Ve šlechtitelském osvědčení se uvádí botanický druh, ke kterému odrůda náleží, název odrůdy a jméno a adresa držitele šlechtitelských práv. Součástí šlechtitelského osvědčení je i úřední popis odrůdy vyhotovený Ústavem na základě výsledků zkoušek odlišnosti, uniformity a stálosti odrůdy.
K § 17
Ustanovení určuje pravidla pro používání názvu chráněné odrůdy v souladu s čl. 17 nařízení Rady (ES) 2100/94 a čl. 20 odst. 7 a 8 Úmluvy UPOV (1991).
K § 18
Ustanovením, které odpovídá čl. 64 nařízení Rady (ES) 2100/94, je stanovena povinnost držitele šlechtitelských práv zajistit udržování chráněné odrůdy, Ústav je oprávněn k výkonu kontroly a provádění ověřovacích zkoušek. Ověřovací zkoušky se provádějí zejména vzniknou-li pochybnosti, zda je odrůda udržována.
K § 19
- k odstavcům 1 - 8
Protože je nutné přesné vymezení práv chráněných zákonem v souladu s jejich současným mezinárodním pojetím, přejímá se téměř doslovně - obdobně jako v nařízení Rady (ES) 2100/94 - text článku 14 Úmluvy UPOV ve znění její revize z roku 1991. Ustanovení definuje ochranné právo udělované zákonem výčtem způsobů nakládání s rozmnožovacím materiálem chráněné odrůdy, k nimž je nezbytný souhlas držitele šlechtitelských práv. Souhlas k využívání odrůdy je poskytován formou licencí a obvykle bývá podmíněn placením licenčních poplatků - ceny licence. Souhlasu podléhá ve stejném rozsahu i nakládání se sklizeným materiálem, získaným z rozmnožovacího materiálu využitého bez souhlasu držitele šlechtitelských práv, pokud ten neměl přiměřenou možnost uplatnit své právo k zmíněnému rozmnožovacímu materiálu. O takový případ jde například tehdy, když byl rozmnožovací materiál využíván bez souhlasu držitele šlechtitelských práv mimo území republiky a po té sklizený materiál dovezen do České republiky.
Ustanovení odstavce 1 a 2 se také vztahuje na odrůdy závislé na chráněné odrůdě. K využívání takových odrůd je nutný souhlas držitele šlechtitelských práv k chráněné odrůdě. Institut v podstatě odvozené odrůdy (essentially derived variety, im wesentlichen abgeleitete Sorte) byl zaveden Úmluvou UPOV (1991) jako reakce na zavádění nových metod a postupů ve šlechtění, které umožňují v krátkém čase a bez zvláštních nákladů získat novou odrůdu z odrůdy existující změnou jednoho nebo několika málo jejích znaků. Účelem ustanovení je úprava vztahů mezi šlechtiteli.
- k odstavci 9
Ustanovení uvádí případy využívání chráněné odrůdy, na které se nevztahují ochranná práva. Výjimka podle písm. b) je tzv. „šlechtitelská výjimka" (breeder's exemption), typická pro systém ochrany podle Úmluvy UPOV, zajišťuje volný přístup k odrůdám jako genetickým zdrojům pro další šlechtění. Výjimka podle písm. c) se týká nekomerčního využívání odrůdy, zejména pro účely samozásobení rodiny zemědělce nebo zahrádkáře.
- k odstavcům 10 a 11
V souladu s ustanovením čl. 15 odst. 2 Úmluvy UPOV (1991) se zavádí princip tzv. „zemědělské výjimky" (agricultural exemption, landwirtschaftliche Ausnahme), formulované v odrůdovém právu ES ustanovením článku 14 nařízení Rady (ES) 2100/94 a v souvisejících nařízeních Komise (ES) 1768/95 a 2605/98, kterým se vymezuje rozsah možnosti využívání tzv. „farmářské výjimky" (farmer's privilege), t.j. využívání na vlastní farmě vyrobeného osiva a sadby chráněné odrůdy pro potřebu dalšího výsevu na této farmě pouze na odrůdy určitých druhů zemědělských rostlin, a stanovuje povinnost farmářů platit držitelům práv přiměřenou náhradu za takovéto využívání chráněných odrůd, přičemž od této povinnosti osvobozuje malé pěstitele. Důvodem pro tuto úpravu v EU byla dosavadní situace ve Společenství, kdy v důsledku nijak neregulovaného využívání „farmářských osiv" (farm-saved seed), které v některých státech tvoří až 80 % ze všech používaných osiv, došlo k poklesu příjmů šlechtitelů z licenčních poplatků za využívání chráněných odrůd na míru nezabezpečující financování jejich další šlechtitelské činnosti.
Podle práva Společenství je výjimka omezena na odrůdy hlavních zemědělských druhů rostlin (obilnin, krmných rostlin, olejnin a na brambory). Nevztahuje se však na hybridní nebo syntetické odrůdy těchto druhů, protože osivo a sadba těchto odrůd jsou vyráběny z určitých komponent a nelze je získat pouhým přesevem. Konkrétní výše přiměřené náhrady (equitable renumeration, angemessene Entschädigung), která musí být znatelně nižší než činí obvyklá cena licence, vybíraná za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu (množení) dané odrůdy, má být přednostně stanovena dohodou mezi držitelem práv k odrůdě a farmářem. Tam, kde taková dohoda nebyla uzavřena, platí se ve Společenství náhrada ve výši dohodnuté mezi organizacemi držitelů práv (šlechtitelů) a organizacemi farmářů. Pokud neexistuje ani takováto dohoda, činí náhrada polovinu obvyklé ceny licence. Od placení náhrady jsou osvobozeni malí farmáři (small farmer (small producer), klein Landwirt), jak je vymezuje článek 14 odst. 3 nařízení Rady (ES) 2100/94, s odkazem na článek 8 odst. 2 nařízení Rady (EHS) 1765/92, kterým se zřizuje podpůrný systém pro výrobce určitých zemědělských plodin, tj. - farmáři, kteří nepěstují rostliny na ploše větší než je plocha, která by byla potřebná pro výrobu 92 tun obilí při dosažení průměrného výnosu obilnin v jejich regionu.
Protože obdobná situace v používání farmářských osiv v posledních letech nastala i v České republice, a protože v podmínkách členství zmíněný princip zemědělské výjimky bude v České republice uplatňován pro odrůdy chráněné právem Společenství, jeví se zavedení ekvivalentní úpravy nezbytným. Výjimka je v návrhu zákona vymezena obdobným způsobem jako v článku 14 nařízení Rady (ES) 2100/94. Druhy rostlin, jejichž odrůd se ustanovení týká, jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona. Jedná se o stejné druhy jako ve zmíněném nařízení, s výjimkou dvou druhů obilnin, které nejsou v České republice hospodářsky významné a prakticky se nepěstují (rýže a lesknice). V České republice dosud neexistuje předpis obdobný nařízení Rady (EHS) 1765/92, který by vymezoval pojem malého farmáře. Protože však definování takové kategorie zemědělců je pro navrhovaný systém nezbytné, zavádí se pro účely tohoto zákona ekvivalentní pojem „malý pěstitel", jímž je zemědělec, který hospodaří na orné půdě - vlastní nebo pronajaté - o výměře ne větší, než je výměra nutná pro výrobu 92 tun obilnin. Postup výpočtu této výměry, zohledňující průměrné výnosy dosahované na kategoriích půdy, na kterých pěstitel podniká, uvádí
- k odstavcům 12 - 16
Ustanovení vychází z čl. 14 (3) nařízení Rady (ES) 2100/94 a upravuje práva a povinnosti, týkající se poskytování informací o rozsahu využívání chráněné odrůdy a o náhradách požadovaných za toto využívání.
K § 20
Ustanovení odpovídá znění čl. 16 Úmluvy UPOV (1991) a čl. 16 nařízení Rady (ES) 2100/94. Pravidlo vyčerpání (konsumpce) zajišťuje, že držitel šlechtitelských práv může uplatnit svá práva a obdržet náhradu (cenu licence) pouze jednou v rámci produkčního cyklu. Jestliže například dodal osivo na trh, nemůže zakázat jeho opakovaný prodej, využití k získání sklizeného materiálu, prodej nebo zpracování sklizeného materiálu. Práva však nejsou vyčerpána, jestliže např. osivo prodané k produkci pro spotřebu nebo další zpracování je použito k množení, nebo když materiál odrůdy prodaný ke zpracování je použit jako osivo. Práva nejsou rovněž vyčerpána v případě exportu materiálu odrůdy podle odst. 1 písm. b).
K § 21
Ustanovení článku 17 Úmluvy UPOV (1991) stanoví, že kromě omezení výslovně uvedených v Úmluvě, žádná další omezení výkonu práv nesmí být stanovena z jiného důvodu, než je veřejný zájem. Veřejný zájem je i podmínkou pro udělení práva k využívání z úředního rozhodnutí podle čl. 29 nařízení Rady (ES) 2100/94, z kterého text § 21 vychází. Aby bylo zajištěno co nejširší posouzení míry veřejného zájmu, je k udělování nucené licence určeno Ministerstvo zemědělství. Nucená licence se uděluje na základě návrhu podaného u ministerstva a má charakter nevýlučné licence.
K § 22
K zabezpečení procesu kontroly znaků, které chráněnou odrůdu vymezují, provádí ústav potřebné ověřovací zkoušky. K tomu potřebuje příslušné množství kontrolních vzorků materiálu chráněné odrůdy, informace, doklady a jinou součinnost osob, které s chráněnou odrůdou nakládají. Pokud takové osoby maří výkon kontrolní činnosti nebo došlo k jinému porušení povinnosti stanovené zákonem, může Ústav uložit pokutu ve výši až do 500 tisíc Kč podle míry závažnosti takového jednání.
K § 23
Proti dosavadní právní úpravě dochází k prodloužení právní ochrany v souladu s čl. 19 (1) nařízení Rady (ES) 2100/94. Ochranná práva tak trvají do konce 25. roku, u odrůd dřevin, chmele, révy vinné do konce 30. roku následujícího po roce, ve kterém byla práva udělena. Obdobně platí třicetiletá doba ochrany pro chráněné odrůdy brambor (nařízení Rady (ES) 2470/96).
Pro dobu od podání žádosti do udělení ochranných práv platí podle čl. 13 Úmluvy UPOV (1991) a čl. 95 nařízení Rady (ES) 2100/94 tzv. „předběžná ochrana" (provisional protection).
K § 24
Ustanovení upravuje podmínky převodu ochranných práv či jejich podílu. Převod práv nabývá účinnosti vůči třetím osobám dnem zápisu do rejstříku chráněných odrůd, což odpovídá ustanovení čl. 23 (4) nařízení Rady (ES) 2100/94.
K § 25
Ustanovení uvádí okolnosti, za kterých zanikají ochranná práva (čl. 20 a 21 nařízení Rady (ES) 2100/94).
K § 26
Ustanovení uvádí, které údaje musí být zveřejňovány v souvislosti s udělením ochranných práv a jejich změnami (čl. 87, 88 a 89 nařízení Rady (ES) 2100/94).
K § 27
V souladu s mezinárodní praxí je stanoveno, že spory vzniklé z právních vztahů ze zákona projednávají a rozhodují soudy (čl. 101 nařízení Rady (ES) 2100/94). Ustanovení rovněž uvádí, jakých nápravných prostředků může být použito v případě neoprávněného zásahu do práv chráněných tímto zákonem; na návrh poškozeného může soud rozhodnout, aby byl zničen materiál, který je předmětem porušení práv chráněných tímto zákonem. Ustanovení je promítnutím úpravy čl. 46 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).
K § 28
Ustanovení definuje vztah řízení o udělení ochranných práv ke správnímu řádu; stanoví též jiné lhůty pro rozhodnutí o udělení ochranných práv než správní řád, tato skutečnost je dána zejména tím, že přezkoumání odlišnosti, uniformity a stálosti odrůdy je časově velmi náročné a často trvá i několik let.
Odvolacím orgánem proti rozhodnutím ústavu se v řízeních o udělení ochranných práv stanovuje Ministerstvo zemědělství, což sice vyplývá ze správního řádu, ale v zájmu vyloučení jakýchkoli pochybností je tato skutečnost vyjádřena i v tomto zákoně.
K § 29
Ustanovení určuje pravidla pro zahájená řízení i pro vztahy z udělených šlechtitelských osvědčení před účinností tohoto zákona v podmínkách nabytí účinnosti tohoto zákona.
K § 30
Ustanovení stanovuje podmínky, za kterých mohou být ochranná práva udělena i odrůdám, jež k datu nabytí účinnosti zákona nevyhovují požadavku novosti. Jedná se výlučně o odrůdy druhů neuvedených ve vyhlášce č. 134/1989 Sb., kterou se vydává seznam hospodářsky významných druhů a rodů rostlin a zvířat, ve znění vyhlášky č. 515/1991 Sb. a vyhlášky č. 118/1998 Sb. Další podmínkou je podání žádosti o udělení ochranných práv do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž v době podání žádosti musí být odrůda v České republice registrována podle zákona č. 92/1996 Sb. nebo právně chráněna v členské zemi. Pokud jsou takovým odrůdám udělena ochranná práva, kalkulovaná doba jejich trvání se zkracuje o dobu, která uplynula ode dne jejich registrace v České republice nebo udělení práv v členské zemi do dne udělení ochranných práv podle tohoto zákona.
K § 31
Ustanovení umožňuje třetím osobám, které před účinností tohoto zákona v dobré víře využívaly odrůdu, kterou nebylo možno podle dosavadních přepisů chránit, další využívání takové odrůdy. Držiteli šlechtitelských práv po uplynutí zákonem stanovené doby vzniká právo na obvyklou cenu licence.
K § 32
Novelizovaná ustanovení zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění zákona č. 357/1999 Sb. nově definují obecný pojem odrůdy v souladu s čl. 5 nařízení Rady (ES) 2100/94 a vymezují kriteria, kdy se odrůda považuje za uniformní a stálou (čl. 8 a 9 citovaného nařízení).
K § 33
Problematika ochrany práv k novým odrůdám rostlin byla dosud řešena v zákoně č. 132/1989 Sb. a jeho prováděcích předpisech. S účinností nového zákona je možné zrušit nejen dosavadní ustanovení týkající se ochrany práv k odrůdám, ale i s těmito ustanoveními spojená ustanovení o ochraně práv k plemenům zvířat z důvodů uvedených v obecné části důvodové zprávy.
K § 34
Navrhuje se účinnost k 1.2.2001.
K Příloze č.1
Seznam obsahuje stejné druhy rostlin, jako nařízení Rady (ES) 2100/94, avšak s výjimkou rýže a lesknice, které se v České republice prakticky nepěstují.
K Příloze č. 2
Stanovuje se maximální výměra orné půdy, kterou se vymezuje malý pěstitel, který nemá povinnost platit držiteli šlechtitelských práv žádnou náhradu za užívání farmářského osiva a sadby.
Maximální výměra orné půdy se stanoví tak, aby byl dodržen princip čl. 14 (3) nařízení Rady (ES) 2100/94, podle kterého malý pěstitel neobhospodařuje větší výměru orné půdy, než která odpovídá ekvivalentu pro produkci 92 t obilovin v kalendářním roce v daných půdněklimatických podmínkách a jim odpovídajícím průměrným výnosům.
V Praze dne 3. května 2000
předseda vlády
Ing. Miloš Zeman, v.r.
ministr zemědělství
Ing. Jan Fencl, v.r.
Platné znění části zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění zákona č. 357/1999 Sb., s vyznačením navrhovaných změn :
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
(odrůdou soubor jedinců, náležející k jediné nejnižší kategorii botanického třídění, definovaný projevem znaků určitého genotypu nebo kombinace genotypů, odlišující se od jiných souborů rostlin projevem nejméně jednoho z těchto znaků a rozmnožovatelný beze změny,)
odrůdou soubor rostlin náležející k nejnižšímu stupni botanického třídění, který lze vymezit projevem znaků, vyplývajících z určitého genotypu nebo kombinace genotypů, odlišitelný od každého jiného souboru rostlin projevem nejméně jednoho z těchto znaků a považovaný za jednotku rozmnožovatelnou beze změny,
b) genetickými komponentami odrůdy linie, klony nebo jiné odrůdy, ze kterých se daná odrůda skládá nebo její rozmnožovací materiál vyrábí,
c) geneticky modifikovanou rostlinou rostlina, jejíž genetický materiál byl modifikován umělým přenosem genetické informace, s výjimkou umělého opylení, oplodnění in vitro, mutace nebo fúze buněk přirozeně křížitelných rostlin,
d) udržovatelem odrůdy osoba, která provádí nebo zajišťuje udržovací šlechtění odrůdy,
e) uváděním do oběhu nabízení k prodeji, obchodní skladování, prodej nebo jakýkoliv jiný způsob převodu na jinou osobu při podnikání,1)
f) smluvní zemí stát, s nímž bylo na základě mezinárodní smlouvy dosaženo dohody, že odrůda zapsaná ve Státní odrůdové knize nebo v obdobném úředním dokumentu tohoto státu, smí být uváděna do oběhu ve smluvní zemi i v České republice,
g) rozmnožovacím materiálem osivo a sadba, zejména semena určená k výsevu, hlízy, oddenky, cibule, výpěstky a jiné části rostlin sloužící k rozmnožování, včetně výpěstků získaných z buněčných nebo tkáňových kultur,
h) šlechtitelským rozmnožovacím materiálem rozmnožovací materiál odpovídající popisu odrůdy v péči udržovatele odrůdy, který slouží k výrobě základního rozmnožovacího materiálu a nepodléhá uznávání. Na žádost udržovatele může být uznáván k využití pro výrobu certifikovaného rozmnožovacího materiálu,
i) základním rozmnožovacím materiálem rozmnožovací materiál registrované odrůdy vyrobený udržovatelem odrůdy nebo pod jeho dohledem postupem udržovacího šlechtění a uznaný jako základní rozmnožovací materiál,
----------------------------------------------
1) § 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
j) certifikovaným rozmnožovacím materiálem rozmnožovací materiál vyrobený bezprostředně ze základního nebo z uznaného šlechtitelského rozmnožovacího materiálu nebo podle § 22 odst. 8 písm. g) z certifikovaného rozmnožovacího materiálu a uznaný jako certifikovaný rozmnožovací materiál,
k) standardním rozmnožovacím materiálem rozmnožovací materiál registrované odrůdy druhů vymezených v § 21, podléhající povinné následné kontrole, který má vlastnosti podle § 23,
l) obchodním rozmnožovacím materiálem rozmnožovací materiál, který nemá vlastnosti základního, certifikovaného nebo standardního rozmnožovacího materiálu,
m) udržovacím šlechtěním postup zabezpečující po dobu registrace odrůdy zásobování trhu rozmnožovacím materiálem odrůdy a zachovávající její identitu a uniformitu.
§ 8
(1) Odrůda se pokládá za odlišnou, liší-li se zřetelně projevy svých genetických znaků od jiných odrůd, které jsou ke dni podání přihlášky v České republice nebo ve smluvní zemi
a) zapsány v úředním Seznamu odrůd před rozhodnutím ústavu o registraci nebo
b) uváděny do oběhu v souladu s ustanoveními tohoto zákona.
(2) ( Odrůda se pokládá za uniformní, neliší-li se její jedinci ve znacích, jimiž je odrůda definována, až na nepodstatný podíl rostlin, jehož maximální výše je dána zvláštnostmi rozmnožování odrůdy posuzovanými podle současného stavu vědeckých poznatků.)
Odrůda se považuje za uniformní, jestliže je dostatečně jednotná v projevu znaků, které se zahrnují do zkoumání odlišnosti, jakož i znaků používaných k popisu odrůdy, s výhradou odchylek, které lze oprávněně očekávat v důsledku zvláštností jejího rozmnožování.
(3) ( Odrůda se pokládá za stálou, zachovává-li si v každé generaci anebo po každém rozmnožovacím cyklu znaky, jimiž je definována.)
Odrůda se považuje za stálou, jestliže v projevu znaků zahrnutých do zkoušení odlišnosti, jakož i ve znacích používaných k popisu odrůdy, zůstává beze změny po opakovaném množení, nebo v případě zvláštního rozmnožovacího cyklu, na konci každého takového cyklu.
(4) Odrůda má užitnou hodnotu, představuje-li souhrnem svých vlastností ve srovnání s jinými registrovanými odrůdami alespoň v některé pěstitelsky významné části České republiky zřejmý přínos buď pro pěstování, nebo pro její využití anebo pro produkty od ní odvozené.
Poznámka: Tučným a podrtženým písmem je uveden nový navrhovaný text.
V kulatých závorkách a kurzívou je uveden text, který se vypouští.