Politické, ekonomické a sociální změny ve společnosti po listopadu 1989, provázené snahou po posílení práv a svobod občanů, demokracie a zásad právního státu, vyvolaly jako protipól nejrůznější projevy sociální dezorganizace. Ta se nejmarkantněji projevila ve značném nárůstu nejzávažnější násilné kriminality, tedy loupeží, znásilnění, ublížení na zdraví s následkem smrti a vražd. Útoky na osobní integritu jednotlivce, spojené s poškozením jeho zdraví či dokonce smrtí, patří mezi společensky nejnebezpečnější a je úkolem každé demokratické společnosti v maximální možné míře zajistit ochranu občana před nimi. Fenomén lidského života a zdraví je základním fenoménem, od něhož se odvíjí všechny ostatní společenské, duchovní i materiální hodnoty. Trestní postih některých zvlášť závažných trestných činů se jeví na základě stávající trestněprávní úpravy jako nedostatečně účinný. Prudce narostl v posledních třech letech počet loupeží, páchaných za použití hrubého násilí, ublížení na zdraví se závažnými následky na zdraví, jakož i počet vražd. I když trestný čin vraždy se podílí na násilné kriminalitě v roce 1991 pouze 2,4 %, 322 skutků oproti 100 - 150 skutkům, registrovaným každoročně v 70. a 80. letech, je nárůstem alarmujícím. Ačkoliv nelze přeceňovat represivní složku trestu, třeba si přiznat, že jeho výchovná funkce u pachatelů nejzávažnějších trestných činů ustupuje do pozadí a často zcela selhává. Narozdíl od jiných forem kriminality, závažná násilná trestná činnost je charakterizována naprostou neúčinností prevence, neboť motivy a pohnutky násilného jednání se pohybují většinou v rovině osobnosti pachatele, vychází z jeho psychických defektů a sklonů k násilnému chování. Selhává-li schopnost společnosti preventivně ovlivňovat četnost páchání této trestné činnosti, je nutno zajistit účinnou ochranu občanů jinými prostředky. Takovými mechanismy je kromě jiného i účinný systém trestů, které mohou být pachatelům nejzávažnější trestné činnosti ukládány a rovněž promyšlený a dostatečně účinný systém, upravující návrat těchto osob do občanského života po odpykání trestu. Systém, vytvářející maximální pojistky, že do občanské společnosti se nevrací deviant, jinak vzorně plnící v průběhu výkonu trestu vězeňské povinnosti, nýbrž člověk, u kterého po komplexním přezkoumání věci i jeho osobnosti lze vyslovit, že odpadly subjektivní příčiny k páchání k páchání závažné násilné trestné činnosti.
Navrhovaná novela umožňuje účinný postih pachatelů nejzávažnější trestné činnosti. U výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí určí dosud kumulované podmínky, za nichž je možno tento trest uložit, alternativně. Rozšiřuje dále okruh odsouzených osob, které mohou být podmíněně propuštěny na svobodu až po odpykání 2/3 uloženého trestu odnětí svobody, o osoby odsouzené za trestný čin ublížení na zdraví dle § 222 odst. 3 trestního zákona. Konečně pak specifikuje podmínky pro podmíněné propuštění osob, odsouzených k výjimečnému trestu odnětí svobody a výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí tak, aby byla maximálně zajištěna ochrana občanů před opakováním závažné násilné trestné činnosti propuštěnými osobami.
Závěrem nutno konstatovat, že předpokládaný návrh není v rozporu se současnou tendencí zakotvit v trestněprávním zákonodárství systém alternativních trestů a provést tak v určitém omezeném rozsahu jistou dekriminalizaci. Navrhovaná úprava si naopak klade za cíl podstatně více a účinněji diferencovat systém ukládaných trestů podle jejich společenské nebezpečnosti a přispět současně k posílení ochrany státu i jednotlivých občanů.
Doložka slučitelnosti
návrhu zákona s právem Evropské unie
Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon je slučitelný s právem Evropských společenství. Svojí problematikou nepatří mezi prioritní oblasti aproximace práva uvedené v čl. 70 Evropské dohody o přidružení a svou problematikou nepatří ani mezi priority doporučené v Bílé knize.
Návrh zákona je slučitelný s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky.
Přijetí tohoto zákona nebude mít zvláštní dopad na státní rozpočet.
K bodu 1:
Poznatky z praxe při posuzování podmínek pro ukládání výjimečného trestu doživotí pak dokladují faktickou nemožnost ukládání tohoto trestu i u nejzávažnějších násilných trestných činů, páchaných mimořádně nebezpečnými a vysoce narušenými osobami. Důvodem byla kumulace podmínek účinné ochrany společnosti byla dána, zejména u mladších pachatelů, přes vysoký stupeň narušení jejich osobnosti, obvykle nebylo možno vyslovit závěr o faktické nemožnosti resocializace. Alternativní koncepce těchto dvou podmínek umožní, za splnění jedné z nich, uložit výjimečný trest odnětí svobody na doživotí.
K bodu 2:
Zařazení trestného činu dle § 222 odstavec 3 mezi trestné činy, uvedené v ustanovení ! 62 odstavec 1, odpovídá společenské nebezpečnosti tohoto trestného činu a nahrazuje zjevné opomenutí této úpravy v dřívější novele.
K bodu 3:
Součástí legislativní úpravy, zaměřené na posílení ochrany státu a občanů, není jen určité zpřísnění trestů, nýbrž také kvalifikované zpřesnění trestů, nýbrž také kvalifikované zpřesnění podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody u odsouzených pro nejzávažnější násilné trestné činy. Důvody u pachatele, které vedly k uložení výjimečného trestu, třeba chápat skutečně jako osobní charakteristiku pachatele, především pak jeho zdravotní stav. Soud si ke zjištění důvodů opatření znalecké posudky o existenci či neexistenci sexuální, duševní či jiné choroby nebo poruchy, která vedla k uložení výjimečného trestu. Zvýšení hranice trestu odnětí svobody, po jehož výkonu přichází v úvahu podmíněné propuštění osoby odsouzené k výjimečnému trestu doživotí, koresponduje zpřísnění výměry výjimečného trestu odnětí svobody.
K bodu 4:
Jde o nutný důsledek omezení podmínek podmíněného propuštění osob, kterým byl uložen výjimečný trest. Opakované podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody poté, co propuštěný znovu selhal, by bylo z hlediska generální prevence neúnosným rizikem.
Vyznačení navrhovaných změn a doplnění trestního zákona:
§ 29
Výjimečný trest
(1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve
(2) Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký a možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.
(3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady (§ 91), teroru podle § 93 nebo § 93a odst. 3, obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 nebo genocidia (§ 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že
stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku,
uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo
není naděje, že by pachatele bylo možno napravit restem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.
§ 62
(1) Osoba odsouzená za trestný čin
vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky
(§ 91), rozvracení
republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 93a), záškodnictví (§ 95 a
96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), válečné zrady
(§ 114), nedovoleného překročení státní hranice podle § 171b
odst. 3, obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, ohrožení
bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního
plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního
prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 4, vraždy (§ 219), ublížení na zdraví podle § 222
odst. 3, loupeže podle § 234 odst. 2, 3, braní rukojmí
podle § 234a odst. 3, znásilnění podle § 241 odst. 2, 3,
pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4, krádeže podle §
247 odst. 4, zpronevěry podle § 248 odst. 4, podvodu podle § 250
odst. 4, genocidia (§ 259), nebo perzekuce obyvatelstva podle §
263a odst. 3, trestný čin proti míru podle § 1 zákona č.
165/1990 Sb., na ochranu míru, jakož i zvlášť nebezpečný
recidivista nebo osoba odsouzená k výjimečnému
trestu odnětí svobody (§ 29 odst. 2) mohou být podmíněně
propuštění až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí
svobody.
(2) Osoba odsouzená
k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí může
být podmíněně propuštěna až po nejméně dvaceti letech výkonu
tohoto trestu.
"(2) Osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody může být podmíněně propuštěna až po výkonu nejméně dvou třetin uloženého trestu odnnětí sbvobody a osoba odsouzená k výjimečnému trestu trestu doživotí může být podmíněně propuštěna až po nejméně dvaceti pěti letech výkonu trestu odnětí svoboda, pokud kromě podmínek uvedených v ustanovení § 62 odst. 1 soud zjistí, že u pachatele pominuly důvody, které vedly k uložení výjimečného trestu."
§ 64
(1) Jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
(2) Vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, osvědčil, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu.
(3) U podmíněně propuštěného nebo u odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upustí od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, také tehdy, neučinil-li soud bez jeho viny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1.
(4) Opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu je možné po výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v § 62 odst. 1 po výkonu dvou třetin zbytku trestu.
"(5) Opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu u osoby, která byla k odsouzena výjimečnému trestu, je vyloučeno. "
(5)
(6) Jestliže
byla záruka za dovršení nápravy odsouzeného odvolána tím, kdo
ji poskytl, přezkoumá soud jeho chování během zkušební doby, a
shledá-li, že podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění
od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu neplní
své poslání, rozhodne, že se zbytek trestu vykoná; jinak
podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění od výkonu
zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu ponechá
v platnosti.
Cyril Svoboda