Důvodová zpráva k Návrh zák. o zásadách jednání a styku PS a Senátu

K § 1

Úvodní ustanovení vymezuje předmět tohoto zákona a zároveň ponechává komorám možnost upřesnit formou usnesení podrobnější pravidla jejich jednání, jakož i pravidla jednání jejich orgánů. Jde přitom o jednání, která se mohou uskutečnit v rámci společné schůze komor a společné schůze jejich orgánů nebo v rámci jejich oddělených schůzí. Takové usnesení však nesmí překročit rámec navrhovaného zákona a musí být v souladu i s ostatními zákony České republiky, zvláště zákony o jednacích řádech Sněmovny a Senátu.

K § 2

Ústava stanoví, že společná schůze komor se koná obligatorně jen při volbě prezidenta republiky (Čl. 54 odst. 2 Ústavy) a při složení slibu prezidentem republiky (Čl. 59 odst. 1 Ústavy). Další konání společných schůzí komor je ponecháno na jejich vůli, ovšem jen v případech, pokud jejich konání neodporuje Ústavě. Ve většině působností, které dává komorám Ústava, se předpokládá oddělené jednání komor, čímž se realizuje kontrola komory, která rozhodla jako první. Tam, kde vykonávají komory své pravomoci, musí být oddělené jednání komor zachováno. V těch případech, kde Ústava pravomoc komory výslovně nestanoví, lze na společné schůzi jednat za předpokladu, že se společná schůze nebude k projednávaným otázkám usnášet. Proto návrh zákona předpokládá, že se komory mohou usnést na svolání společné schůze zejména požádá-li o to prezident republiky nebo vláda k závažným vnitropolitickým nebo zahraničně politickým otázkám, o nichž by měly jednat obě komory. Kdyby však z takového jednání společné schůze komor vyplynulo, že má být k projednávaným otázkám přijato usnesení, musely by se komory ve svém jednání oddělit a usnesení přijmout na samostatných schůzích. To, co bylo shora uvedeno pro společnou schůzi komor, platí obdobně i pro společnou schůzi orgánů komor.

I když to není v návrhu zákona výslovně uvedeno, nelze na společné schůzi komor ani na společné schůzi jejich orgánů, s některými výjimkami uvedenými v navrhovaném zákoně (společné komise komor), jednat o návrhu zákona nebo o mezinárodní smlouvě. Takový postup by byl v rozporu s Čl. 41 až 50 Ústavy, která předpokládá při projednávání návrhů zákonů a mezinárodních smluv autonomii jednání komor.

Ústava stanoví, že společnou schůzi komor svolá předseda Sněmovny (Čl. 37 odst. 1 Ústavy) a že pro jednání společné schůze komor platí jednací řád Sněmovny (Čl. 37 odst. 2 Ústavy). Návrh zákona ukládá předsedovi Sněmovny svolat společnou schůzi komor do 30 dnů od přijetí usnesení komor o konání společné schůze, nestanoví-li tento zákon jinak. Jinou lhůtu stanoví např. Čl. 56 Ústavy pro svolání společné schůze komor k volbě prezidenta republiky.

Kategorické ustanovení o tom, že společnou schůzi komor svolává předseda Sněmovny neznamená, že mu přísluší i řízení takové schůze. Proto návrh zákona předpokládá, že v řízení společné schůze komor se budou střídat předsedové a místopředsedové komor v pořadí dohodnutém předsedy komor. To však neplatí o volbě prezidenta republiky, kterou řídí předseda Sněmovny (Čl. 1 bod 8 přílohy č. 2 zákona č. 90/1995 Sb. a § 7 odst. 4 tohoto zákona). Obdobně se střídají v řízení společné schůze orgánů komor jejich předsedové a místopředsedové v pořadí dohodnutém předsedy orgánů, které konají společnou schůzi.

K § 3 až 6

Toto ustanovení upravuje způsob usnášení komor a usnášení orgánů komor na jejich společné schůzi. Návrh zákona vychází z toho, že každá komora i každý orgán komory hlasuje o návrhu usnesení samostatně. Nepřijmou-li komory nebo jejich orgány o výsledku jednání souhlasná usnesení, není návrh přijat.

Aby (například při volbě prezidenta republiky) nedošlo k patové situaci, že jedna komora ve druhém kole volby odevzdá pro kandidáta dostatečný počet hlasů a druhá komora nikoli, upravuje Ústava třetí kolo volby, v němž hlasují společně přítomní poslanci a senátoři. Předpoklad, že prezident republiky nebude zvolen ani ve třetím kole, je tím minimalizován. K obdobné situaci může dojít během společné schůze komor nebo společné schůze jejich orgánů i v procedurálních otázkách. Jedna komora se může například vyslovit pro tajnou volbu prezidenta republiky a druhá komora pro volbu veřejnou. Proto návrh zákona stanoví, že pokud by rozdílné výsledky hlasování komor nebo jejich orgánů o procedurálních návrzích zmařily účel, pro který byla společná schůze svolána, hlasují o návrhu usnesení společně poslanci a senátoři znovu. Usnesení společné schůze komor je po novém hlasování přijato nadpoloviční většinou přítomných poslanců a senátorů.

Ze společné schůze komor i ze společné schůze jejich orgánů se pořizuje zápis. Usnesení společné schůze orgánů komor se předkládají oběma komorám.

Ústava svěřuje prezidentu republiky právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu i schůzí jejich výborů a komisí (Čl.64 odst. 1 Ústavy). Toto právo může prezident republiky uplatnit buď na samostatných schůzích Sněmovny a Senátu, ale nepochybně též na společné schůzi komor nebo jejích orgánů. V některých případech, zpravidla při oficiálních vystoupeních prezidenta republiky, by bylo vhodné, aby prezident (například při přednesení svého poselství) mohl vystoupit nikoli na společné schůzi komor Parlamentu, ale před Parlamentem, jehož jednání by nebylo svázáno procedurálními formalitami. Navrhuje se proto samostatně upravit možnost vystoupení prezidenta republiky nebo významné osobnosti před Parlamentem pokud se na tom komory usnesou souhlasnými usneseními. O vystoupení prezidenta republiky nebo jiné významné osobnosti před Parlamentem by se nekonala rozprava a neužila by se ani ustanovení o schvalování pořadu schůze a o přednostním udělení slova některým účastníkům jednání. O tom, zda bude svolána společná schůze komor nebo společné jednání komor by rozhodovaly komory a nikoli obsah žádosti prezidenta republiky.

Koná-li se společná schůze komor nebo jiné jednání komor nebo jejich orgánů mimo objekty komor, je třeba stanovit, jaká pravidla se budou na taková místa, jejich ochranu a chování v nich vztahovat.

K § 7 až 10

Volbu a slib prezidenta republiky upravují zejména Ústava a jednací řády komor. Navrhovaný zákon stanoví, že volbu zajišťuje společná volební komise komor. Návrh zákona stanoví též dobu, v níž se volba prezidenta republiky koná. Ústava ponechává na vůli Parlamentu, zda bude volit prezidenta republiky tajným nebo veřejným hlasováním. Upravuje proto podrobnosti jeho volby jak tajným, tak veřejným hlasováním.

Varianta I

K § 11 a 12

V § 11 je upraven postup jednání o návrhu zákona a o mezinárodní smlouvě během zasedání Sněmovny v případech, kdy se pro přijetí zákona nebo schválení mezinárodní smlouvy nevyžaduje souhlas obou komor. Poněvadž podle Čl. 49 odst. 1 Ústavy schvaluje Parlament mezinárodní smlovy vyžadující jeho souhlas obdobně jako návrhy zákonů, platí pro schválení mezinárodní smlouvy stejný postup jako pro přijetí zákona. Výjimku tvoří mezinárodní smlouva podle Čl. 10 Ústavy, kde se vyžaduje souhlas obou komor (Čl. 39 odst. 4 Ústavy).

Ustanovení § 12 návrhu zákona upravuje postup Sněmovny a Senátu při projednávání návrhů zákonů v době po skončení zasedání Sněmovny. Vychází z toho, že v těchto případech může být návrh zákona přijat i jiným způsobem, než na základě výslovného souhlasu Senátu, a současně zohledňuje skutečnost, že zasedání Sněmovny skončilo. Z tohoto důvodu přichází v úvahu pouze schválení nebo zamítnutí návrhu zákona, vyjádření vůle Senátu nezabývat se takovým návrhem nebo nevyjádření se Senátu k návrhu takového zákona ve lhůtě 30 dnů. Návrh zákona nelze s přihlédnutím k § 121 zákona o jednacím řádu Sněmovny v těchto případech vrátit s pozměňovacími návrhy nově zvolené Sněmovně.

Vzhledem ke skončení volebního období Sněmovny nelze v těchto případech postupovat podle Čl. 47 Ústavy.

K § 13

Toto ustanovení upravuje postup Sněmovny a Senátu při projednávání ústavních zákonů, zákonů podle Čl. 40 Ústavy a mezinárodních smluv podle Čl. 10 Ústavy během zasedání Sněmovny. Pokud jde o mezinárodní smlouvy, vychází návrh z toho, že mezinárodní smlouvy podle Čl. 10 Ústavy vyžadují souhlas obou komor s tím, že příslušná kvora pro jejich schválení stanoví Ústava.

Schválí-li Senát zmíněné zákony a mezinárodní smlouvy, jsou jeho usnesením tyto zákony přijaty a mezinárodní smlouvy schváleny. Opačně to platí v případech, kdy Senát návrh zákona svým usnesením zamítne nebo mezinárodní smlovu neschválí. Jestliže Senát návrh zákona Sněmovně vrátí s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Sněmovna znovu (Čl. 47 odst. 2 Ústavy). Usnesením Sněmovny je návrh zákona přijat.

Vzhledem k tomu, že návrhy těchto zákonů a mezinárodní smlouvy vyžadují souhlas obou komor, nelze v těchto případech postupovat podle ustanovení Ústavy, která umožňují Sněmovně při novém hlasování přehlasovat Senát nebo schválit zákon bez výslovného souhlasu Senátu (Čl. 46 odst. 3, Čl. 47 a 48 Ústavy).

K § 14

Toto ustanovení upravuje postup Sněmovny a Senátu při projednávání ústavních zákonů, zákonů podle Čl. 40 Ústavy a mezinárodních smluv podle Čl. 10 Ústavy v době po skončení zasedání Sněmovny. Vzhledem k tomu, že volební období Sněmovny skončilo, přichází v těchto případech v úvahu pouze schválení nebo zamítnutí návrhu zákona anebo schválení či neschválení mezinárodní smlouvy. Návrh zákona nelze s přihlédnutím k § 121 zákona o jednacím řádu Sněmovny v těchto případech vrátit s pozměňovacími návrhy nově zvolené Sněmovně.

Návrh zákona je přijat a mezinárodní smlouva schválena dnem, kdy Senát přijal své usnesení.

Vzhledem ke skončení zasedání Sněmovny a k tomu, že schválení návrhů těchto zákonů a mezinárodních smluv vyžaduje souhlas obou komor, nelze v těchto případech vrátit návrh zákona podle Čl. 47 Ústavy Sněmovně, poněvadž by o vráceném návrhu neměl kdo rozhodnout.

K § 15 až 17

Je nezbytné, aby o výsledcích projednání návrhů zákonů a mezinárodních smluv byly Sněmovna a Senát bez zbytečného odkladu informovány, a to zpravidla doručením usnesení komor nebo jejich orgánů.

Podle příslušných ustanovení Ústavy a zákona o jednacím řádu Sněmovny zajišťuje do skončení zasedání Sněmovny úkoly spojené s podepsáním a vyhlášením zákona a dalším ústavním projednáním schválené mezinárodní smlouvy Sněmovna. Navrhuje se, aby po skončení zasedání Sněmovny zajišťoval tyto úkoly Senát.

K § 18

Vrátí-li prezident republiky schválený zákon podle Čl. 50 odst. 1 Ústavy, hlasuje o něm pouze Sněmovna. Proto se ukládá jejímu předsedovi sdělit předsedovi Senátu výsledek takového hlasování.

Pokud prezident republiky vrátí za shora uvedených podmínek zákon Sněmovně, která byla mezi tím rozpuštěna, platí, že zákon nebyl přijat. Z důvodů uvedených v této důvodové zprávě k § 12 a 14 nemůže prezident republiky postoupit takový zákon nově zvolené Sněmovně.

Konec varianty I

Varianta II

K § 11a a 12a

V § 11a je obsažena úprava jednání o návrhu zákona a mezinárodní smlouvě, jejichž přijetí nevyžaduje souhlas obou komor. Návrh zákona nerozlišuje, zda Parlament rozhoduje v období, kdy Sněmovna zasedá nebo kdy bylo její zasedání skončeno uplynutím volebního období nebo rozpuštěním Sněmovny.

Návrh zákona vychází z principu kontinuity v jednání komor Parlamentu, což se v praxi projevuje zejména tím, že o zamítnutém návrhu zákona a neschválené mezinárodní smlouvě Senátem nebo vráceném návrhu zákona Sněmovně s pozměňovacími návrhy, v době, kdy zasedání Sněmovny skončilo, hlasuje nově zvolená Sněmovna.

K § 13a až 15a

Tato ustanovení k návrhu zákona jsou shodná s obdobnými ustanoveními varianty I. Rozdíl je pouze u § 15a varianty II oproti ustanovení § 17 varianty I. Varianta II předpokládá, že úkoly spojené s podepsáním a vyhlášením zákona a s dalším ústavním projednáním schválené mezinárodní smlouvy bude ve všech případech zajišťovat Sněmovna.

K § 16a

Rozdíl je též v účinnosti rozhodnutí prezidenta republiky, pokud vrátí Sněmovně přijatý zákon podle Čl. 50 odst. 1 Ústavy. Podle varianty I v případě vrácení návrhu zákona v době, kdy zasedání Sněmovny skončilo platí, že zákon nebyl přijat. Naproti tomu varianta II vychází z toho, že v době, kdy Sněmovna nezasedá, hlasuje o vráceném návrhu zákona nově zvolená Sněmova.

Konec varianty II

K § 19

Ústava ukládá, aby zákonné opatření Senátu, má-li být nadále platné a účinné, bylo schváleno Sněmovnou na její první schůzi. První schůzí se rozumí ustavující schůze Sněmovny v novém volebním období po rozpuštění Sněmovny. Bylo však třeba upřesnit i dobu, po kterou může Senát přijímat zákonná opatření. Aby nedocházelo k pochybnostem, návrh zákona výslovně uvádí, že období, v němž lze zákonnné opatření přijmout, začíná dnem, kdy byla Sněmovna rozpuštěna a končí dnem předcházejícím zahájení zasedání (nikoli schůze nově zvolené Sněmovny).

Zákonné opatření Senátu pozbývá další platnosti jestliže je Sněmovna na své první schůzi neschválí. Zákonné opatření Senátu není schváleno též tehdy jestliže je Sněmovna na své první schůzi neprojedná.

Vzhledem k tomu, že se zákonné opatření Senátu vyhlašuje obdobně jako zákon, je též třeba, aby bylo ve Sbírce zákonů uveřejněno i usnesení Sněmovny o výsledku jeho projednání.

K § 21

Členové stálých delegací do meziparlamentních organizací reprezentují Parlament, nikoliv jeho komory. Proto se stanoví, že na zřízení a ustavení stálých delegací se podílejí obě komory.

Navrhuje se, aby se komory nejprve souhlasným usnesením dohodly na zřízení stálé delegace, na počtu jejich členů a na rozdělení míst ve stálé delegaci mezi obě komory. Pokud komory nepřijmou souhlasná usnesení o rozdělení míst mezi obě komory do 30 dnů od zřízení stálé delegace, svolá se schůze společné volební komise obou komor, která stanoví místa ve stálé delegaci mezi obě komory podle poměru počtu poslanců a senátorů.

Volbu členů stálých delegací provedou obě komory odděleně, a to v rozsahu míst jim přidělených. Komory také samostatně rozhodují o odvolání člena stálé delegace a o konání doplňovacích voleb po zániku mandátu poslance nebo senátora. Stálým delegacím se svěřuje pravomoc volit a odvolávat vedoucího delegace.

Dále se stanoví, že každá komora může navrhnout změnu rozdělení míst ve stálých delegacích mezi Sněmovnu a Senát. Pokud nedojde k nové dohodě, určí se tento poměr podle počtu poslanců a senátorů. Tímto ustanovením se má umožnit změna poměrů počtu poslanců a senátorů ve stálé delegaci zejména pokud se zásadně změní podmínky, za nichž byl původní počet členů stálé delegace stanoven.

U jiných delegací Parlamentu do mezinárodních institucí postupují komory obdobně jako při zřizování a ustavování stálých delegací do meziparlamentních organizací.

K § 22

Zřízení, volba a jednání orgánů komor na jejich společné schůzi jsou stanoveny v § 3 a 4 navrhovaného zákona. Návrh však upravuje možnost zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru otázek společnou komisi komor. Oproti jednání společné schůze orgánů komor podle § 3 a 4 návrhu zákona stanoví § 22 pro společnou komisi komor speciální úpravu jednání včetně podmínek pro přijetí usnesení. Ustanovení § 3 a 4 návrhu zákona se pro jednání společné komise komor použijí jen v těch případech, pokud ustanovení § 22 nestanoví jinak.

K § 23 až 25

Podle ustanovení § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je účastníkem řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu před Ústavním soudem ten, kdo zákon nebo jiný právní předpis, jehož zrušení je navrhováno, vydal. Na vydání zákona, který je předmětem řízení před Ústavním soudem, se až na některé výjimky podílel Parlament, tj. jeho obě komory. To platí i pro případy, že Senát svým usnesením návrh zákona v průběhu řízení zamítl a byl později Sněmovnou přehlasován, vrátil-li Sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy, které Sněmovna stanoveným způsobem neakceptovala, vyjádřil-li vůli nezabývat se takovým návrhem zákona nebo se k návrhu zákona nevyjádřil do 30 dnů od jeho postoupení Sněmovnou.

Návrh zákona předpokládá, že v řízení před Ústavním soudem bude jako účastník řízení jednat předseda Sněmovny nebo předseda Senátu. Podmínky, za nichž se budou předseda Sněmovny a předseda Senátu účastnit řízení před Ústavním soudem jsou uvedeny v ustanovení § 23 odst. 2 navrhovaného zákona.

Vzhledem k tomu, že podle § 111 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou účastníky řízení též Sněmovna a Senát, je nezbytné, aby před Ústavním soudem, v řízení podle Čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Sněmovny a Senátu podle Čl. 66 Ústavy jednali jako účastníci řízení předsedové obou komor.

K § 26

Petice mohou být adresovány Sněmovně nebo Senátu, ale též Parlamentu. Spory by mohly nastat u petic adresovaných Parlamentu. Proto návrh zákona stanoví, že v takovém případě přísluší posoudit petici komoře, které byla petice doručena. Byla-li petice doručena jedné z komor a z jejího obsahu je zřejmé, že její vyřízení přísluší druhé komoře, může být postoupena příslušné komoře jen se souhlasem jejího předsedy. Tuto podmínku stanoví návrh zákona zejména proto, aby nedocházelo k neodůvodněnému postupování petic mezi komorami.

K § 27 až 31

V návrhu zákona je třeba výslovně uvést, že na společné schůzi komor, společné schůzi jejich orgánů, na schůzi společné komise a ve stálé delegaci mají poslanci a senátoři stejná práva.

Ustanovení § 28 návrhu zákona stvrzuje platnost volby poslanců a senátorů zvolených do stálých delegací podle předchozích předpisů.

Přechodná ustanovení § 29 a 30 stanoví, že návrhy tam uvedené, došlé komorám před účinností navrhovaného zákona, se projednají podle dosavadních předpisů.

V § 31 je stanovenena účinnost navrhovaného zákona, který musí být podle Čl. 40 Ústavy schválen Sněmovnou i Senátem.

V Praze dne 22. května 2000

Petra Buzková v.r.

Marek Benda v.r.

Jaromír Talíř v.r.

Václav Krása v.r.

Vojtěch Filip v.r.