Společenské změny po listopadu 1989 byly spojeny s mnoha očekáváními i v řadách účastníků národního boje za osvobození. Zákon č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci odstranil křivdy způsobené nezákonným odsouzením a poskytl morální zadostiučinění a přiměřenou hmotnou náhradu za utrpěné škody. Další křivdy byly napraveny zákonem č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, který řeší majetkové správní a majetkoprávní nároky a v zemědělství zákonem č. 229/1991 Sb. o půdě. Za velmi důležitý krok v nápravě křivd způsobených nacistickou perzekucí je zákon č. 217/1994 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce. Dvacátého druhého února 2000 byl přijat zákon č. 39/2000 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům Československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 – 1945.
Tyto zákony splnily svůj účel, ale nepostihnuly všechny následky a důsledky perzekuce zejména u účastníků národního boje za osvobození na domácí půdě. Předkladatelé tohoto zákona chtějí touto cestou narovnat vztah mezi jednotlivými skupinami účastníků boje za osvobození.
Při odhadu materiálních nároků navrhovaného zákona se vychází z údajů získaných z aplikace zákona č. 255/1946 Sb., údajů orgánů sociálního zabezpečení a evidence složek Českého svazu bojovníků za svobodu. Podle dostupných údajů by se tedy jednalo pravděpodobně o cca 3700 oprávněných osob a při výši navrhovaného ocenění nepřesáhne celková potřebná částka 400 milionů Kč.
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné další nároky na státní rozpočet, nad rámec výše uvedené částky. Potřebných 400 milionů Kč navrhujeme čerpat z kapitoly VPS.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s naším ústavním pořádkem a není v konfliktu s mezinárodními smlouvami.
§1: Zákon v tomto ustanovení vymezuje okruh oprávněných osob.
Podmínky splňují také příslušníci čsl. armádního sboru v SSSR (§1, odst. 1 bod 1, písm. a) ), jejichž služba byla kratší než tři měsíce a v odbojové činnosti pokračovali jako příslušníci 1. Čsl. armády na Slovensku.
Tyto osoby nepodléhají ustanovení zák. č. 39/2000.
§2: Lhůta uvedená v tomto ustanovení je lhůtou prekluzní a po 30. červnu 2002 není tudíž možné přiznat nárok, byť oprávněné osobě.
§6: V odstavci 3 je výslovně vymezeno, že na správní řízení podle tohoto zákona se použije zákon o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak, např. v odst. 1 tohoto paragrafu.
Předkládají:
Radim Turek v.r. Vladimír Cisár v.r.