Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o zvláštní ochraně svědka

K § 1

Zvláštní ochrana a pomoc bude poskytována jen v případech, kdy hrozí, že prostřednictvím nátlaku na osoby zúčastněné na trestním řízení dojde k nezákonnému ovlivňování průběhu trestního řízení nebo k odplatě za to, že tyto osoby pomáhaly nebo mají pomáhat podle ustanovení trestního řádu k dosažení účelu trestního řízení nebo, že plní úkoly orgánu činného v trestním řízení. Poskytnutí zvláštní ochrany a pomoci je současně podmíněno tím, že k ochraně ohrožené osoby nebudou postačovat postupy a prostředky, které užívá policie na základě zákona č. 283/1991 Sb., popřípadě vězeňská služba na základě zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zvláštní ochrana a pomoc je tak vymezena jako nadstandardní způsob ochrany osob. V zásadě se ochrana ohrožené osoby podle navrhovaného zákona uskuteční, když policie zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že v souvislosti s trestním řízení je svědek nebo jiná osoba zúčastněná na trestním řízení vystavena vydírání, ohrožení života nebo zdraví a přitom se nepodaří potencionálního útočníka běžnou policejní činností odhalit a tak hrozícímu útoku zamezit.

K § 2

Zvláštní ochrana a pomoc bude poskytována osobám zúčastněným na trestním řízení, které ovlivňují jeho průběh tím, že vykonávají zákonem stanovená oprávnění a povinnosti. Chráněny budou rovněž osoby jejichž újmu by osoby zúčastněné na trestním řízení mohly považovat jako svoji vlastní např. manžel svědka. Podle § 2 odst. 1 písm. a) se za svědka považuje i osoba, která vypovídala nebo má vypovídat v přípravném řízení ve fázi před sdělením obvinění, i když tato výpověď, o které policejní orgán sepíše úřední záznam (záznam o podaném vysvětlení) nemůže být použita jako důkaz pro  rozhodnutí soudu. Takový záznam však slouží pro rozhodnutí o tom, zda výslech svědka má být v řízení před soudem jako důkaz navržen a proveden, takže i osoba v postavení svědka, podávající v přípravném řízení vysvětlení, může výrazně ovlivnit průběh trestního řízení. Zvláštní ochrana a pomoc se poskytne i obviněnému a jeho obhájci, pokud se obviněný rozhodne vypovídat. Právě usvědčující výpověď osob, které se samy podílely na trestné činnosti, je častým prostředkem k odhalení dalších pachatelů trestné činnosti a rozkrytí organizovaných zločineckých skupin. Soudci a další zaměstnanci státu vykonávající působnost orgánů činných v trestním řízení mohou být vystaveni hrozbám útoků proti životu, zdraví proto, aby při výkonu své působnosti stranili některému z účastníků řízení. Obdobně to platí i o znalcích a tlumočnících.

K § 3

Opatření, jejichž výkonem se zvláštní ochrana a pomoc poskytuje jsou typově odlišné soubory úkonů policie nebo vězeňské služby. Opatření jsou systematicky seřazena podle toho, v jakém rozsahu dojde jejich výkonem k zásahu do života ohrožené osoby. Osobní ochrana bude zpravidla spočívat v nepřetržité nebo periodické přítomnosti policistů nebo příslušníků vězeňské služby v bezprostřední blízkosti chráněné osoby, jejího obydlí, nebo v nepřetržitém či periodickém sledování chráněné osoby a prostředí, v němž se zdržuje. Cílem opatření uvedeného v § 3 odst. 1 písm. b) je zamezit nezákonnému nátlaku utajením pobytu ohrožené osoby. Přestěhováním se výrazně změní život ohrožené osoby. Nelze očekávat, že po

přestěhování se ohrožená osoba sama ihned začlení do nového prostředí (nalezne spolu s rodinnými příslušníky zaměstnání, umístění ve škole a pod.). Proto opatření uvedené v § 3 odst. 1 písm. b) předpokládá i pomoc ohrožené osobě ze strany policie. Spolu s ohroženou osobou budou přestěhováni i příslušníci domácnosti, i když sami nebudou v souvislosti s trestním řízením ohroženi. Zastírání skutečné totožnosti ohrožené osoby spočívá ve vytvoření legendy o jiné osobní existenci a v zavedení osobních údajů vyplývajících z této legendy do informačních systémů. Dojde-li k zavedení osobních údajů do všech informačních systémů, lze hovořit již o změně identity osoby, jejíž totožnost je zastírána. Poskytování zvláštní ochrany a pomoci se svěřuje do působnosti policie a vězeňské služby, a to v souladu se zákonem č. 283/1991 Sb. a zákonem č. 555/1992 Sb. Ochrana základních lidských práv a svobod je úkolem policie podle zákona č. 283/1991 Sb. Pokud jde o vězeňskou službu, zákon č. 555/1992 Sb. stanoví, že vězeňská služba plní další úkoly podle zvláštních předpisů. Navrhovaný zákon tak bude zvláštním předpisem, kterým se vězeňské službě stanoví další úkol, který navazuje na její úkol střežit osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody. Vězeňská služba bude poskytovat zvláštní ochranu a pomoc osobní ochranou. Toto opatření bude podle konkrétních okolností doplňováno zastíráním skutečné totožnosti chráněné osoby, která bude vykonávat vazbu nebo trest odnětí svobody. Za účelem poskytování osobní ochrany budou v některé z věznic v České republice zřízeny celkem dvě zvláštní oddělení, v nichž budou chráněné osoby umístěny. Poskytování zvláštní ochrany a pomoci nebude možné bez pomoci orgánů státní správy i samosprávy, zejména pokud jde o pomoc chráněné osobě, která jí bude poskytována v souvislosti s jejím přestěhováním. Návrhem zákona se proto pro orgány veřejné správy stanoví povinnost s policií spolupracovat. V rámci této spolupráce budou napomáhat při obstarávání zaměstnání chráněné osoby v novém bydlišti a zaměstnání příslušníků domácnosti, kteří se spolu s chráněnou osobou přestěhují apod. Orgány veřejné správy budou také v souvislosti s opatřením podle odstavce 1 písm. c) policií žádány o zavedení osobních údajů vyplývajících z legendy o jiné osobní existenci chráněné osoby do informačních systémů, které na základě zvláštních zákonů provozují. Toto zavedení se návrhem zákona umožňuje. Aby se eliminovala možnost vyzrazení, že za účelem zastírání totožnosti respektive změny identity chráněné osoby byly do informačního systému zavedeny nepravdivé údaje, návrhem zákona se stanoví výjimka z režimu nakládání s těmito daty, který je upraven v § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. S nepravdivými údaji se nakládá tak, že se v informačním systému náležitě jako nepravdivé označí a vedou se odděleně od ostatních, tedy pravdivých údajů. Výjimka je umožněna v  § 3 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb.

K § 4

Jakmile policie dospěje k závěru, že bezpečnost ohrožené osoby je třeba chránit s použitím tohoto zákona, projedná s ní způsob a podmínky výkonu opatření, která budou po dobu poskytování zvláštní ochrany a pomoci vykonávána. Současně se ohrožená osoba upozorní, že k posouzení, zda splňuje podmínky pro poskytování zvláštní ochrany a pomoci, je nutné zpracovat a využívat její osobní údaje. S ohledem na ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb. je možné osobní údaje ohrožené osoby shromažďovat jen s jejím souhlasem, který musí být písemný. V 5 odst. 5 zákona č. 101/2000 Sb. jsou stanoveny formální náležitosti písemného souhlasu ke zpracování osobních údajů. Pokud ohrožená osoba vysloví souhlas se způsobem a  podmínkami poskytování zvláštní ochrany a pomoci, které se po dohodě s policií vyberou, policie navrhne ministru vnitra, aby poskytnutí zvláštní ochrany a pomoci schválil. Výběr opatření zvláštní ochrany a pomoci bude probíhat za součinnosti ohrožené osoby a bude obvykle spojen s ověřováním, zda ohrožená osoba má vůbec předpoklady stát se předmětem zvláštní ochrany a pomoci. Součástí tohoto ověřování může být též somatické a psychologické vyšetření ohrožené osoby. Od okamžiku, kdy se policie o ohrožené osobě dozví, až do schválení návrhu na poskytnutí zvláštní ochrany a pomoci, tak může uplynout několik dní až týdnů. Hrozící nebezpečí může být však v některých případech natolik aktuální, že k jeho odvrácení bude nezbytné zvláštní ochranu a pomoc poskytnout okamžitě, aniž by se mohlo vyčkávat až ministr vnitra návrh policie na poskytnutí zvláštní ochrany a pomoci schválí. Může také nastat případ, že s ohroženou osobou nebude možné otázku zvláštní ochrany a pomoci vůbec projednat, protože bude momentálně v tak špatném zdravotním stavu (např. v důsledku zranění způsobeného útokem v souvislosti s trestním řízením), že se nedokáže k tomu zda dá souhlas se způsobem a podmínkami výkonu opatření zvláštní ochrany a pomoci, vyjádřit. Bude-li i této osobě nebezpečí hrozit bezprostředně, lze opatření uvedená v § 3 odst. 1 vykonat i bez jejího souhlasu, a to po dobu než se k otázce souhlasu se způsobem a podmínkami vykonávaných opatřená bude moci vyjádřit. Pokud by byl zdravotní stav ohrožené osoby zhoršen trvale tak, že by se nemohla k otázce souhlasu se způsobem a podmínkami výkonu opatření vyjádřit ani v budoucnu, respektive nikdy (např. zraněná osoba se neprobere z komatu), zvláštní ochrana a pomoc by nemohla být poskytována, neboť výkon opatření podle uvedených v § 3 odst. 1 vyžaduje součinnost chráněné osoby.

K § 5

Není-li ohrožená osoba způsobilá k právním úkonům nebo její způsobilost k právním úkonům je omezena, souhlas s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci musí být vyžádán od zákonného zástupce. Zákonným zástupcem zletilé osoby, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo její způsobilost k právním úkonům byla omezena, je soudem ustanovený opatrovník. Zákonným zástupcem nezletilé osoby je každý z rodičů, popřípadě poručník. Oba rodiče rozhodují v záležitostech nezletilého dítěte společně, a proto policie o souhlas se způsobem a  podmínkami výkonu opatření požádá oba rodiče. Pokud však není možné vyjádření některého z rodičů dosáhnout (např. proto, že žije v cizině, jeho pobyt není znám o nezletilého nejeví žádný zájem, nestýká se s ním), není nutné platnost souhlasu se způsobem a podmínkami výkonu opatření bezpodmínečně vázat na projev vůle obou rodičů. V tomto směru lze poukázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Tpj 134/1979 (Bulletin Nejvyššího soudu ČSR č. 4). Pokud by poskytování zvláštní ochrany a pomoci mohlo být v rozporu se zájmy rodičů nezletilého nebo opatrovníka ohrožené osoby, která je zletilá, umožňuje se do doby, než dá s výkonem opatření souhlas soudem ustanovený zvláštní zmocněnec nebo opatrovník, poskytovat zvláštní ochranu a pomoc jen omezeně.

K § 6

Účinnost zvláštní ochrany a pomoci bude záležet nejen na činnosti policie, popřípadě vězeňské služby, ale též na chování chráněné osoby. Proto se jí návrhem zákona stanoví povinnosti, jejichž plnění je minimálním předpokladem úspěšného výkonu opatření zvláštní ochrany a pomoci. Důsledkem porušení těchto povinností může být i ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci.

K § 7

Bez souhlasu a dobrovolné součinnosti chráněné osoby nelze zvláštní ochranu a pomoc, zejména s ohledem na to, že je spojena s výrazným omezením základních práv chráněné osoby, vůbec poskytovat. Proto také, jestliže chráněná osoba odvolá svůj souhlas se

způsobem a podmínkami výkonu opatření zvláštní ochrany a pomoci, nebo odvolá svůj souhlas se zpracováváním osobních údajů, ukončení zvláštní ochrany a pomoci není vázáno na souhlas ministra vnitra. K ukončení zvláštní ochrany a pomoci v tomto případě dojde, jakmile chráněná osoba své písemné prohlášení o tom, že bere souhlas s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci zpět, doručí policii. Důvodem k vyřazení z programu ochrany je i skutečnost, že nebezpečí újmy na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí pomine. Hrozící nebezpečí může např. pominout tím, že jeho zdroj bude odhalen a možnosti uskutečnění hrozby tak eliminovány. Zvláštní ochrana a pomoc je poskytována k zajištění veřejného zájmu. Jestliže se chráněná osoba během doby, po kterou jí je zvláštní ochrana a pomoc poskytována, začne chovat v rozporu s veřejným zájmem způsobem uvedeným v  odstavci 3, není důvod, aby jí byla zvláštní ochrana a pomoc nadále poskytována. V těchto případech však rozhodné skutečnosti pro ukončení zvláštní ochrany a pomoci posuzuje na základě návrhu policie ministr vnitra. K ukončení zvláštní ochrany a pomoci z důvodů uvedených v odstavci 2 a 3 dojde, jakmile je chráněná osoba vyrozuměna, že ministr vnitra návrh na ukončení zvláštní ochrany a pomoci schválil. V případech, kdy chráněná osoba nebude pro policii dosažitelná, např. když se bude před policií ukrývat, zvláštní ochrana a pomoc se ukončí ihned poté, jakmile ministr vnitra návrh policie na ukončení zvláštní ochrany a pomoci schválí, aniž by o tom byla chráněná osoba vyrozuměna.

K § 8

Znalost osobních údajů ohrožené nebo chráněné osoby je vůbec základní podmínkou poskytování zvláštní ochrany a pomoci. Proto policie a vězeňská služba, která bude poskytování zvláštní ochrany a pomoci navrhovat, musí mít oprávnění tyto údaje zpracovávat a využívat. Zpracovávání osobních údajů bude podléhat režimu zákona č. 101/2000 Sb., s výjimkou oznamovací povinnosti vůči Úřadu pro ochranu osobních údajů a omezení týkajících se předávání osobních údajů do jiných států.

K § 9

Návrhem zákona se vymezují oprávnění, která bude mít policie za tím účelem, aby mohla eliminovat možnost ohrožení chráněné osoby z určitého prostoru, např. z ulice nebo z objektu nacházejícího se v blízkosti domu, kde se chráněná osoba právě zdržuje. Návrhem zákona se současně stanoví podmínky pro prohlídku tohoto prostoru a podmínky osobní prohlídky. Prohlídka prostoru je sice upravena v trestním řádu (§ 85) i v zákoně č. 283/1991 Sb., avšak způsobem, který pro účely prohlídky prostoru v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti chráněných osob nevyhovuje. Proto otázka postupu při této prohlídce není řešena odkazem na zvláštní zákon, ale vlastní právní úpravou v navrhovaném zákoně. Obdobně to platí o osobní prohlídce. Zákon č. 283/1991 Sb. postup při osobní prohlídce neupravuje vůbec, trestní řád v § 83a pouze stanoví, že osobní prohlídku provede osoba stejného pohlaví. Z tohoto pravidla musí být pro účely zajišťování bezpečnosti chráněných osob výjimka pro případ, kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Vězeňská služba bude bezpečnost chráněné osoby zajišťovat pouze v případě jejího pobytu ve věznici (výkon trestu nebo vazby), a to umístěním ve zvláštním oddělení věznice v samostatné cele nebo v samostatné cele v části věznice s běžným provozem. V těchto situacích ohrožení chráněné osoby z  nějakého jiného prostoru (např. z jiné cely) nepřichází v úvahu, a proto vězeňská

služba oprávnění podle § 9 nepotřebuje, neboť k ochraně věznice před útoky zvenčí má celou řadu oprávnění uvedených v zákoně č. 555/1992 Sb. Oprávnění provádět prohlídku prostoru, byť se souhlasem jeho uživatele, prohlídku osob a dopravních prostředků a zakázat

vstup do prostoru, z kterého by mohla být chráněná osoba ohrožena, se v navrhovaném zákoně považuje za preventivní opatření, které bude možné vykonávat jen v případech, kdy to bude z hlediska bezpečnosti chráněné osoby nezbytně nutné.

K § 10

Účelem tohoto oprávnění je umožnit policii, aby mohla chránit prostor, kde se právě chráněná osoba zdržuje (např. hotel, v němž právě pobývá, dům, v němž užívá byt) nebo kde má majetek, jestliže má důvodné podezření, že k útoku na život, zdraví či majetek chráněné osoby skutečně dojde. Právní řád nedefinuje pojem prostor. Z trestního řádu (§ 82 a 83a), jakož i zákona č. 283/1991 Sb. (§ 21) vyplývá, že prostorem se rozumí nemovitost, která neslouží k bydlení, např. garáž, provozní objekty. Navrhovaná právní úprava však byt a jiný prostor nerozlišuje, takže oprávnění uvedená v písmenu a) až f) se budou týkat jak bytů a jiných prostor sloužících k bydlení, tak i prostor, které k bydlení neslouží. Chráněny budou jak prostory (nemovitosti, objekty), které chráněné osobě patří, nebo i ty, které jí nepatří. Chráněny mohou být i prostory veřejné (např. park). Návrhem zákona se nespecifikuje význam slov („zajišťování bezpečnosti chráněného prostoru“), neboť předkladatel má za to, že výklad obsahu těchto slov nebude činit obtíže. Zajištění bezpečnosti chráněného prostoru zahrnuje činnost policie k tomu, aby prostor nemohl být poškozen či zničen a tím i poškozena chráněná osoba. Způsob výkonu oprávnění uvedených v písmenu a) až f) je zakotven v zákonu č. 283/1991 Sb., a proto není třeba jej stanovit zvlášť pro účely navrhovaného zákona. Pokud jde o ochranu věznic jako prostoru, kde se chráněná osoba zdržuje, postačí k tomuto účelu oprávnění uvedená v zákoně č. 555/1992 Sb.

K § 11

Poskytování zvláštní ochrany a pomoci bude vyžadovat neustálý kontakt policie s chráněnou osobou. Tento kontakt bude podle toho jaká budou vykonávána opatření, buď otevřený nebo skrytý. O skrytý kontakt půjde zejména v souvislosti s výkonem opatření podle § 3 odst. 1 písm. b), kdy policie bude chráněné osobě poskytovat pomoc. Tuto pomoc bude policie poskytovat např. prostřednictvím obchodní společnosti, kterou za tím účelem založí. Tímto způsobem se skutečná činnost policie zastře. Skutečnost, že cílem činnosti takto založené obchodní společnosti není podnikání se stanoví výslovně v zákoně.

K § 12

V § 12 jsou taxativně uvedeny prostředky, které policie může používat na podporu výkonu některých svých oprávnění uvedených v návrhu zákona. V § 13 až 16 jsou tyto prostředky vymezeny z hlediska účelu k němuž mohou být použity.

K § 13

Krycím dokladembude zpravidla občanský průkaz, řidičský průkaz, cestovní pas a obdobný průkaz s osobními údaji. Krycí doklad bude obvykle sloužit k zastírání totožnosti chráněné osoby nebo policisty, poskytujícího zvláštní ochranu a pomoc. Podobným účelem jako je zastírání skutečné totožnosti chráněné osoby, může být zastírání příslušnosti k policii, (krycím dokladem by mohla být např. pracovní smlouva se smyšleným obsahem), zastírání držitele dopravního prostředku (krycím dokladem by bylo osvědčení o technickém průkazu se smyšleným obsahem), zastírání uživatele bytu (na základě smlouvy o nájmu nebo pronájmu se smyšleným obsahem) atd. Návrhem zákona se příslušným státním orgánům ukládá na

žádost policie provést nezbytné změny v informačních systémech, které jsou potřebné k tomu, aby mohl být  krycí doklad vydán a současně i krycí doklad vydat. Oprávnění policie krycí doklady opatřovat ( odst. 4) znamená, že policie, pokud má příslušný informační systém ve své působnosti, krycí doklad sama vydá, nebo nemůže-li nezbytné změny v informačním systému sama provádět, o vydání krycího dokladu požádá příslušný správní úřad nebo jiný státní orgán. Jiným obdobným účelem jako je zastírání skutečné totožnosti chráněné osoby nebo policisty, může být např. zastírání příslušnosti k policii, nebo činnosti policie. Právní úprava krycích dokladů odpovídá již existující právní úpravě tohoto institutu v právním řádu. zejména v zákoně č. 283/1991 Sb.

K § 14

Rozdíl mezi konspirativním prostředkemjez textunávrhu zákona zřejmý. Konspirativním prostředkem není listina, ale věc. Toto ustanovení návrhu zákona tak policii umožňuje pro účely zvláštní ochrany a pomoci kupovat nebo najímat byty v nichž bude uskutečňován nezbytný kontakt s chráněnou osobou nebo používat dopravní prostředky se státní poznávací značkou jiného držitele vozidla a pod. Zastření pravého účelu konspirativního prostředku se děje prostřednictvím krycího dokladu, např. technického průkazu, nájemní smlouvy a pod.

K § 15

Zabezpečovací technikou se rozumí všechny prostředky zajišťující preventivní ochranu života, zdraví a majetku. Může jít např. o tzv. pulty centralizované ochrany, různá nástrahová čidla, ale i o zařízení, kterým bude vybavena chráněná osoba.

K § 16

Používání zvláštních finančních prostředků je v současné době v policii upraveno interními předpisy. Jejich cílem je zajištění financování utajované činnosti policie. Návrhem zákona se upravuje používání zvláštních finančních prostředků i pro účely zvláštní ochrany a pomoci. Zvláštní finanční prostředky se návrhem tohoto zákona vyjímají z režimu právních předpisů upravujících nakládání s finančními prostředky státu včetně daňových a proto se návrhem zákona nelimituje jejich výše ani nestanoví právní titul nakládání s nimi, tedy zda jde o půjčku, dar a podobně.

K § 17

Oprávnění, v tomto ustanovení uvedená, slouží k tomu, aby policie mohla při poskytování zvláštní ochrany a pomoci chráněné osobě též účinně pomáhat.

K § 18

Tímto ustanovením se vymezují meze využívání oprávnění policisty a příslušníky vězeňské služby.

K § 19

Při poskytování zvláštní ochrany a pomoci bude v řadě případů nutné spolupracovat s bezpečnostními sbory v  zahraničí, zejména pokud bude nutné zajišťovat bezpečnost

chráněné osoby přestěhováním mimo území České republiky. Protože však všechny skutečnosti týkající se zvláštní ochrany a pomoci budou utajovány podle zvláštního zákona, spolupráce se zahraničními subjekty by byla vázána na souhlas Národního bezpečnostního úřadu (§ 67 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb.), což by bylo neopodstatněným omezováním policejní činnosti. Vyloučení působnosti Národního bezpečnostního úřadu při poskytování utajovaných skutečností do zahraničí pro policejní účely umožňuje § 67 odst. 9 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K § 20

Zvláštní ochrana a pomoc, byť je vysoce nadstandartním způsobem ochrany bezpečnosti osob, bude poskytována zdarma. Je totiž chápána jako služba státu tomu, kdo, ač to má značně ztížené, plní své právní povinnosti nebo se angažuje ve veřejném zájmu.

K § 21

Účinnost navrhovaného zákona se stanoví v návaznosti na předpokládané trvání legislativního procesu.

V Praze dne 23. srpna 2000

předseda vlády

ministr vnitra

NÁVRH

NAŘÍZENÍ VLÁDY

ze dne....................2000,

kterým se mění nařízení vlády č. 246/1998 Sb., kterým se stanoví seznamy utajovaných skutečností, ve znění nařízení vlády č. 89/1999 Sb. a nařízení vlády č. 152/1999 Sb.

Vláda nařizuje k provedení zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů:

Čl. I

Nařízení vlády č. 246/1998 Sb., kterým se stanoví seznamy utajovaných skutečností, ve znění nařízení vlády č. 89/1999 Sb. a nařízení vlády č. 152/1999 Sb., se mění takto:

1. V příloze 6 se pod nadpis Utajovaná skutečnost doplňuje bod 15. Zvláštní ochrana a pomoc poskytovaná svědkovi a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením podle zvláštního zákona a pod nadpis Stupeň utajení se u Generálního ředitelství a u Vazební věznice a věznice doplňuje „T“.

2. V příloze 7 v pořadovém čísle 23 se pod nadpis Utajovaná skutečnost vkládá nové písmeno b), které zní: „b) zvláštní ochrana a pomoc poskytovaná svědkovi a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením podle zvláštního zákona“ a pod nadpis Stupeň utajení se doplňuje „T“, a to u Resortu, u Policie České republiky a u Útvaru Policie České republiky.

Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno c).

Čl. II

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Důvodová zpráva

V souladu s Plánem legislativních úkolů vlády na 1. pololetí 2000 Ministerstvo vnitra připravilo návrh zákona o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením

Zákon o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením upravuje zvláštní ochranu a pomoc svědkům a dalším osobám, kterým v souvislosti s trestním řízením zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí. Zvláštní ochranu a pomoc podle tohoto zákona poskytuje Policie České republiky (dále jen „policie“) a vykonává-li chráněná osoba vazbu nebo trest odnětí svobody, též Vězeňská služba České republiky ( dále jen „vězeňská služba“). Zvláštní ochrana a pomoc spočívá ve výkonu opatření uvedených v navrhovaném zákoně za podmínek stanovených policií nebo vězeňskou službou. Opatření zahrnují osobní ochranu ohrožené osoby, její přestěhování do nového bydliště a zastírání skutečné totožnosti chráněné osoby. Z povahy těchto opatření je zřejmé, že mají-li být účinná, je třeba všechny skutečnosti týkající se činnosti policie, vězeňské služby a působnosti ministra vnitra, vykonávané v rámci zvláštní ochrany a pomoci utajit ve smyslu zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu zákona č. 148/1998 Sb. lze ovšem utajovat jen ty skutečnosti, které jsou obsaženy v seznamech utajovaných skutečností stanovených nařízením vlády.

Přílohu 6 nařízení vlády č. 246/1998 Sb., kterým se stanoví seznamy utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nařízení vlády) tvoří seznam utajovaných skutečností v působnosti Ministerstva spravedlnosti. V části tohoto seznamu, týkající se působnosti vězeňské služby není ochrana osob jako utajovaná skutečnost zavedena. Protože zvláštní ochranu a pomoc poskytuje vedle policie i vězeňská služba, navrhuje se doplnění seznamu utajovaných skutečností v působnosti Ministerstva spravedlnosti tak, že zvláštní ochrana a pomoc upravená návrhem zákona o ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, bude skutečnost utajovaná stupněm „T“.

Přílohu 7 nařízení vlády tvoří seznam utajovaných skutečností v působnosti Ministerstva vnitra. Pod pořadovým číslem 23 (ochrana osob) je jako utajovaná skutečnost uveden systém ochrany ústavních činitelů a osob, kterým je poskytována osobní ochrana podle mezinárodních dohod ( písm. a) a systém ochrany jiných osob s odkazem na § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, v poznámce pod čarou (písm b). Zvláštní ochrana a pomoc podle navrhovaného zákona je však zcela jiný systém ochrany osob, než je ochrana ústavních činitelů nebo ochrana osob v rámci plnění úkolu policie chránit bezpečnost osob a majetku. Navrhuje se proto zvláštní ochranu a pomoc zařadit do seznamu utajovaných skutečností jako novou utajovanou skutečnost v rámci ochrany osob v působnosti Ministerstva vnitra a policie. Stupeň utajení „T“ je navrhován s ohledem na závažnost možných důsledků vyzrazení skutečností týkajících se poskytování zvláštní ochrany a pomoci.