1. Zhodnocení platného právního stavu
Kulturní dědictví je v Evropě tradičně chráněno a uchováváno jako odkaz budoucím generacím. Jistý podíl na této ochraně postupně takřka ve všech evropských státech převzal stát, především nad tou jeho částí, která je dnes v zemích Evropské unie nazývána národním pokladem. Národní poklad a jeho jednotlivé kategorie jsou definovány jednotlivými zákony, v nichž je zároveň stanoven režim nakládání s nimi. Národní poklad, resp. národní kulturní bohatství si členské země v souladu s čl. 30 Smlouvy o založení Evropského společenství samy vymezují a stanoví režim jeho ochrany zaručující mimo jiné i navracení těch předmětů, které jsou součástí národního pokladu a které byly nezákonně vyvezeny z některé z těchto zemí.
Povinnost k navrácení kulturních statků v důsledku jejich nezákonného vyvezení z území jednoho státu na území jiného státu již zčásti v právním řádu České republiky zakotvena je. Mezinárodní Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků, ke které Československá socialistická republika přistoupila dne 14.února 1977 a která je uveřejněna ve Sbírce zákonů pod č. 15/1980 Sb. (dále jen ”Úmluva”), zavazuje smluvní státy přijmout opatření, která by zamezovala nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví. Mezi stěžejní patří čl. 3, podle něhož se považuje za nezákonný každý dovoz, vývoz a převod vlastnictví uskutečněný v rozporu s opatřeními přijatými podle této Úmluvy. Čl. 4 definuje kategorie kulturních statků podléhajících Úmluvě, čl. 5 pak zavazuje jednotlivé členské státy zřídit instituce pro ochranu kulturního dědictví, zejména za účelem tvorby právních předpisů na ochranu kulturního dědictví, vytvoření seznamů chráněných statků a podpory rozvoje institucí (muzeí, knihoven, archivů apod.) potřebných pro jejich uchování. Čl. 6 rovněž zavazuje zavést vývozní osvědčení a zakázat vývoz bez těchto povolení. Čl. 7 zavazuje smluvní strany k zákazu dovozu kulturních statků odcizených z muzeí a jim podobných institucí včetně církevních, k součinnosti při navracení těchto kulturních statků zemi původu, a dále zavazuje smluvní strany k tomu, aby nepožadovaly celní nebo jiné poplatky z navrácených kulturních statků. Čl.8 stanoví smluvním stranám povinnost sankcionovat všechny osoby odpovědné za porušení stanovených zákazů. Úmluva se sice problematiky nezákonného dovozu, vývozu či převodu vlastnictví dotýká, avšak samotný proces navracení takovýchto kulturních statků není žádným právním předpisem upraven. Smluvními státy Úmluvy jsou pouze některé členské státy Evropské unie.
Ochranu kulturních statků jako věcí svého druhu rovněž upravují nebo se jí úzce dotýkají tyto právní předpisy:
- Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, který definuje základní pojmy v oboru památkové péče, upravuje zvláštní režim nakládání s kulturními památkami včetně podmínek jejich vývozu a stanoví práva a povinnosti vlastníkům kulturních památek nebo orgánům státní správy.
- Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, kterým se stanoví podmínky ochrany sbírek muzejní povahy, uchovávaných zejména v muzeích a galeriích, podmínky a způsob vedení evidence sbírek muzejní povahy a práva a povinnosti vlastníků sbírek muzejní povahy a režim vývozu.
- Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví zvláštní režim pro nakládání s archiváliemi, včetně jejich vývozu do zahraničí.
- Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, který k vývozu předmětů kulturní hodnoty, vymezených tímto zákonem, vyžaduje vydání osvědčení, že tyto předměty nejsou zapsanou kulturní památkou podle zákona č. 20/1987 Sb., dává zároveň možnost předměty kulturní hodnoty, pro něž je žádáno osvědčení, za kulturní památku prohlásit.
Žádný z uvedených právních předpisů však neobsahuje definici kulturního statku a nestanoví postup pro jeho vyhledávání ani jiné předpoklady umožňující jeho navrácení do země původu.
Navracení nezákonně vyvezených kulturních statků se dotýká rovněž celní a zejména daňové problematiky. V Evropské unii v rámci jednotného vnitřního trhu existuje zákaz ukládání cel a jiných dávek s obdobným účinkem (článek 25 Smlouvy o založení Evropského společenství). Otázky daňové politiky, včetně daně z přidané hodnoty, jsou předmětem neustálých jednání a systémových změn.Vzhledem k navrhované účinnosti zákona však není v současné době možné předjímat úpravu platnou v Evropské unii v době vstupu České republiky do Evropské unie. Z těchto důvodů bude tedy třeba uvedenou problematiku řešit až komplexně s úpravou daňových předpisů.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Záměrem navrhované právní úpravy je začlenit do právního řádu České republiky Směrnici č. 93/7/EEC ze dne 15.března 1993, Ústřední věstník ES č. L074, CELEX č. 393 L0007, o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu, (dále jen ”Směrnice”) a novela její přílohy č. 96/100/EC ze dne 17. února 1997, Ústřední věstník ES č. L060, CELEX 396 L0100. Směrnice totiž představuje potřebný krok ke spolupráci států Evropské unie při uplatňování nároku na navrácení kulturních statků, protože je komplexní úpravou, zahrnující jednak podmínky spolupráce mezi členskými státy Evropské unie při vyhledávání a navracení nezákonně vyvezených kulturních statků, jednak sjednocuje základní pojmy a naznačuje zásady postupů, vedoucích až k případnému vydání rozhodnutí o navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku.
Směrnici začlenily do svých národních právních řádů všechny členské státy Evropské unie, většinou v podobě samostatného zákona. Respektovaly přitom dané definice základních pojmů, postupy vedoucí k navrácení kulturního statku i lhůty pro uplatnění práv. Směrnice v rámci jednotného evropského hospodářského prostoru, v němž se volně pohybuje zboží, zajišťuje ochranu kulturních statků. Na základě článku 30 Smlouvy o založení Evropského společenství si jednotlivé státy mohou prostřednictvím vlastních právních norem určit svůj národní kulturní poklad a přijmout opatření nezbytná k jeho ochraně v oblasti volného pohybu zboží.
Navrhovaný zákon tedy v souladu se Směrnicí stanoví, co se rozumí národním kulturním pokladem a které kategorie předmětů jsou kulturními statky a mohou tak být předmětem řízení o navrácení podle zásad stejných pro všechny členské státy Evropské unie. Dále vymezuje pojmy, které zákon používá, stanoví rozsah působnosti a pravomoci ústředního orgánu při navracení nezákonně vyvezeného kulturního statku, upravuje náležitosti návrhu na zahájení soudního řízení o navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku a podmínky rozhodnutí. Ukládá povinnosti vlastníku nebo držiteli kulturního statku, orgánům státní správy, orgánům územní samosprávy, právnickým a fyzickým osobám a za porušení povinností stanoví sankce. Zákon se vztahuje na případy navracení nezákonně vyvezených kulturních statků, kdy je Česká republika jak dožádaným státem, tak i státem žádajícím.
V souladu se zákonem č. 2/1969 Sb. o působnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jsou ústředními orgány pro plnění povinností podle tohoto zákona Ministerstvo kultury a ve věcech archivnictví Ministerstvo vnitra. Zároveň se stanoví jejich povinnosti k orgánům a členským státům Evropské unie. Rozhodování ústředních orgánů se řídí zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, pokud tento zákon nestanoví jinak. Řízení soudní se v případě, kdy je Česká republika dožádaným státem, řídí občanským soudním řádem.
Nezbytnost navrhované právní úpravy v jejím celku
Navrhovaná právní úprava byla zpracována jako úkol uložený vládou České republiky v příloze č. 1 k usnesení vlády ze dne 24. února 1999 č. 158 ke Zprávě o harmonizaci technických předpisů v rámci přípravy České republiky ke vstupu do Evropské unie za účelem transpozice citované Směrnice a na základě Plánu legislativních prací vlády na rok 2000, který vychází z plnění závazků České republiky vyplývajících ze screeningu Evropské unie - kapitola ”Volný pohyb zboží”. Navrhovaná úprava odpovídá věcnému záměru zákona o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků schválenému vládou usnesením ze dne 2. února 2000 č. 119.
Navrhovaný zákon zároveň odpovídá potřebě České republiky zvýšit úroveň zvláštní ochrany předmětů, které dokládají dosaženou civilizační úroveň, a posilují tak nezaměnitelnost jejího specifického charakteru.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem České republiky i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právními akty Evropských společenství
Zajištění navracení kulturních statků v souladu s kritérii ES bude jednou z důležitých oblastí při hodnocení připravenosti České republiky na vstup do Evropské unie. Přijetím zákona bude zajištěna plná slučitelnost právního řádu ČR s právem Evropských společenství v této oblasti.
Projednávání kapitoly „Volný pohyb zboží“ bylo předběžně uzavřeno za předpokladu, že harmonogram legislativních kroků k zajištění transpozice jednotlivých norem ES do legislativy ČR bude v každém případě dodržen. Informaci o plnění harmonogramu harmonizace technických předpisů ČR a EU, jehož součástí je tento návrh zákona, vzala vláda ČR na vědomí dne 23. srpna 2000. Harmonogram je součástí Národního programu přípravy České republiky na členství v Evropské unii ( priority stanovené ČR) i součástí Přístupového partnerství ( priority stanovené Evropskou komisí). Oba dokumenty shrnují úkoly, které musí Česká republika vykonat před vstupem do EU k dosažení kompatibility s právními normami ES.
Dodržení uvedených legislativních kroků a jejich vyhodnocení bude součástí „Pravidelné zprávy Evropské komise o České republice za rok 2000“.
Z těchto důvodů se Poslanecké sněmovně navrhuje, aby ve smyslu ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb., vyslovila s předloženým návrhem zákona souhlas již v prvém čtení.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, nároky na státní rozpočet
Zákonem předpokládaná spolupráce ústředních orgánů s ostatními ústředními orgány členských států a s Evropskou komisí představuje nové náklady (například na zpracování posudků, překladů, poštovného apod.), což znamená požadavek na prostředky státního rozpočtu ve výši přibližně 250 000,- Kč ročně. Výše nákladů spojených s navrácením kulturního statku bude závislá na charakteru jednotlivých případů. Lze předpokládat, že horní hranice nákladů na soudní řízení se bude pohybovat okolo 2 milionů Kč u jednotlivých kulturních statků, je však nutné vzít v úvahu i další možné výdaje z titulu soudního rozhodnutí, které budou stanoveny v návaznosti na hodnotu kulturního statku, kde lze uvažovat rovněž o finanční úrovni v řádu milionů.
II .
K § 1
Ustanovení vymezuje působnost zákona. Zákon upravuje podmínky a postup pro navracení nezákonně vyvezených kulturních statků z území České republiky na území členského státu Evropské unie nebo z území členského státu Evropské unie na území České republiky, zejména práva a povinnosti ústředních orgánů České republiky při navracení nezákonně vyvezených kulturních statků. Působnost zákona se vztahuje pouze na kulturní statky nezákonně vyvezené po stanoveném datu, které vyplývá z čl. 14 transponované Směrnice.
K § 2
V tomto ustanovení jsou vymezeny jednotlivé základní pojmy, které se v návrhu zákona používají a které slouží pro účely tohoto zákona.
Zejména se vymezují pojmy kulturní statek a národní kulturní poklad České republiky. Kulturním statkem je věc, která je ve smyslu článku 30 Smlouvy o založení Evropského společenství součástí národního kulturního pokladu České republiky a jako taková je chráněna zvláštními právními předpisy a která zároveň je buď zahrnuta v příloze č. 1 k návrhu zákona anebo splňuje podmínky podle bodu 2. nebo 3. tohoto ustanovení. Definice kulturního statku odpovídá Směrnici, která se tímto zákonem transponuje do právního řádu České republiky.
Pro potřeby tohoto zákona je zároveň nutné vymezit pojem kulturní statek obecně, neboť jej používá i ve vztahu k jednotlivým členským státům, které jej vymezují vlastními právními předpisy, rovněž vycházejícími z uvedené Směrnice.
Dalším pojmem je národní kulturní poklad České republiky, který je chápán jako právní kategorie zahrnující jednotlivé předměty ochrany vymezené zvláštními právními předpisy, jež jim poskytují určitý stupeň ochrany.
Ustanovení definuje pojem veřejná sbírka České republiky, kterou se rozumí sbírka muzejní povahy ve smyslu § 2 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, a která je zároveň ve vlastnictví státu, územně samosprávného celku nebo právnické osoby zřízené zákonem, popřípadě na základě zákona státem nebo územně samosprávným celkem.
Dále je vymezen pojem nezákonně vyvezený kulturní statek jako kulturní statek, který byl z území České republiky nebo z území členského státu vyvezen v rozporu s právními předpisy, kterými je stanoven způsob jejich ochrany nebo nakládání s nimi. V případě nezákonného vývozu kulturního statku z České republiky se jedná o ty právní předpisy, které vymezují jednotlivé předměty, jež tvoří součást národního kulturního pokladu. Nezákonně vyvezeným kulturním statkem je rovněž takový kulturní statek, který byl sice vyvezen v souladu s těmito předpisy, ovšem z členského státu nebyl navrácen ve stanovené lhůtě. Pro účely tohoto zákona se pojem nezákonně vyvezený kulturní statek používá i pro ty předměty, které jsou vyvezeny z území členského státu v rozporu s jeho předpisy sloužícími k jejich ochraně.
Zákon dále definuje pojmy žádající stát a dožádaný stát.
K § 3
Úkoly vyplývající z tohoto zákona plní zejména ústřední orgán, kterým je pro Českou republiku Ministerstvo vnitra, a to ve věcech archivnictví podle zákona č. 97/1974 Sb., a Ministerstvo kultury v ostatních případech, neboť je jediným orgánem, který je vzhledem k rozsahu svých činností, kompetencí a pravomocí schopen zastřešit celou oblast národního kulturního bohatství. Po přijetí zákona bude nutné do rejstříku Ústředního věstníku ES zaregistrovat Ministerstvo kultury a Ministerstvo vnitra jako odpovědné orgány. Příslušnost ústředních orgánů jednotlivých členských států stanoví právní předpisy těchto států.
Je upravena obecná povinnost ústředního orgánu České republiky spolupracovat s ostatními ústředními orgány členských států při procesu navracení kulturních statků v případech, kdy je Česká republika jak žádajícím, tak i dožádaným státem. Je zde rovněž stanovena povinnost podávat Evropské komisi jednou za tři roky zprávu o postupu podle tohoto zákona; tuto povinnost budou mít v rámci své působnosti oba ústřední orgány. Tříletá lhůta začíná běžet ode dne účinnosti tohoto zákona.
K § 4
Ustanovení upravuje náležitosti žádosti ústředního orgánu žádajícího státu, na základě které je povinen ústřední orgán zahájit vyhledávání nezákonně vyvezeného kulturního statku. Bez uvedených náležitostí by ústřední orgán nemohl účelně vyhledávání provádět.
Zjistí-li ústřední orgán, kde se kulturní statek nalézá, vyrozumí o těchto skutečnostech jak ústřední orgán žádajícího státu, tak i vlastníka kulturního statku nebo jeho držitele; vlastník i držitel jsou povinni umožnit přezkoumání a posouzení, zda jde o kulturní statek, ústředním orgánem žádajícího státu označený jako nezákonně vyvezený z jeho území. V souladu s článkem 4 Směrnice stanoví tento zákon lhůtu 2 měsíce, v níž se má nalezený kulturní statek ohledat. Pokud ústřední orgán žádajícího státu této možnosti nevyužije,
nevzniká ústřednímu orgánu České republiky povinnost přijmout nezbytná opatření k zajištění péče o kulturní statek. V zájmu zachování právní jistoty držitelů je zakotvena povinnost provádět ohledání předmětných kulturních statků ústředním orgánem žádajícího státu, a toza účasti zástupce Ministerstva kultury nebo Ministerstva vnitra prostřednictvím ústředního orgánu dožádaného státu.
K § 5
Stanoví se opatření, která ústřední orgán přijme k fyzické záchraně nebo k ochraně kulturního statku, popřípadě k zachování jeho hmotné podstaty. Kulturní statek lze též na dobu nezbytně nutnou zajistit uložením opatření k odevzdání do úschovy. Rozhodnutí o opatření bude rovněž určovat právnickou osobu nebo organizační složku státu pověřenou k této úschově. Taxativní výčet právnických osob nebo organizačních složek státu, které může ústřední orgán určit, je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
Obdobně může ústřední orgán postupovat i v případě, kdy vlastník nebo držitel kulturního statku neumožní ve stanovené době jeho ohledání. Vzhledem k tomu, že opatření slouží k okamžité realizaci, odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
K § 6
Ústřední orgán působí jako zprostředkovatel při jednáních mezi ústředním orgánem žádajícího státu a vlastníkem kulturního statku, především při jednáních směřujících k dobrovolnému vydání, tedy k mimosoudnímu navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku na území žádajícího státu.
K § 7 a 8
Vzhledem k tomu, že v důsledku ohledání kulturního statku mohou být omezena vlastnická práva vlastníka nebo obdobná práva držitele, je nezbytné poskytnout vlastníkovi, nebo držiteli za toto omezení přiměřenou náhradu.
Úhradu přímých nákladů, které ústřednímu orgánu vznikly v souvislosti s postupem předcházejícím případné soudní řízení, je oprávněn následně žádat po ústředním orgánu žádajícího státu. Jde o náklady vzniklé v souvislosti s opatřeními zajišťujícími péči o kulturní statek.
K § 9 a 10
Ustanovení upravuje možnost ústředního orgánu členského státu podat k soudu proti vlastníkovi kulturního statku nebo jeho držiteli návrh na zahájení řízení a zvláštní náležitosti tohoto návrhu vedle náležitostí stanovených občanským soudním řádem zajišťující důkladnou
identifikaci předmětného statku s podmínkou, že ústřední orgán žádajícího státu předloží důkazy pro svá tvrzení, že se jedná o kulturní statek podle jeho právních předpisů, a že byl z jeho území nezákonně vyvezen.
Podle čl. 6 Směrnice je povinností ústředního orgánu žádajícího státu informovat ústřední orgán dožádaného státu o tom, že byl podán návrh k soudu. Tomu koresponduje následná povinnost ústředního orgánu informovat o podání návrhu příslušné ústřední orgány všech členských států Evropské unie. Evropská komise zveřejňuje seznam ústředních míst členských států Evropské unie podle Směrnice v Ústředním věstníku.
K § 11
Toto ustanovení upravuje lhůty pro uplatnění práva na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku.Zákon rozlišuje subjektivní promlčecí lhůtu, která počíná běžet od okamžiku, kdy se ústřední orgán členského státu dozvěděl o tom, kde se kulturní statek nalézá a kdo je jeho vlastníkem nebo držitelem a končí uplynutím 1 roku. Právo na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku zanikne nejpozději uplynutím 30ti let, nebo uplynutím 75ti let v případě, jedná-li se o kulturní statek zvláštní povahy (sbírkové či církevní) podle právních předpisů členského státu. V těchto případech, kdy je lhůta prodloužena až na 75 let se vychází ze skutečností, že kulturní statky vytržené z určitých souvislostí mají vyšší kulturní hodnotu.
K § 12
Jednoznačně se stanoví, že budou-li splněny zákonné podmínky, rozhodne soud o povinnosti vlastníka nebo držitele nezákonně vyvezený kulturní statek navrátit.Tím bude naplněn účel zákona, tedy uchovávat kulturní statky na území těch států, do jejichž kulturního bohatství náleží.
Soud rozhodne též o přiměřené náhradě, kterou je žádající stát povinen vlastníkovi nebo držiteli kulturního statku uhradit. Tuto náhradu určí soud vzhledem k hodnotě kulturního statku a okolnostem případu.
Navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku zpět na území žádajícího státu nemá vliv na vlastnictví k tomuto kulturnímu statku.
K § 13
Vedle náležitostí žádosti ústředního orgánu o vyhledání nezákonně vyvezeného kulturního statku stanovených právními předpisy dožádaného státu, na jejichž základě lze zahájit ze strany ústředního orgánu dožádaného státu jeho vyhledávání, se upravují též náležitosti, které vycházejí přímo ze Směrnice. Bez uvedených náležitostí by ústřední orgán dožádaného státu nemohl účelně vyhledávání provádět.
Rovněž se zakotvuje povinnost ústředního orgánu na základě vyrozumění ústředního orgánu dožádaného státu kulturní statek ohledat a prověřit, zda se jedná o předmětný statek.
K § 14
Ústřední orgán České republiky je oprávněn podat návrh na zahájení soudního řízení až tehdy, nedošlo-li k dobrovolnému vydání nezákonně vyvezeného kulturního statku vlastníkem nebo držitelem.
V případě podání návrhu se stanoví povinnost informovat o podaném návrhu ústřední orgán dožádaného státu, a to v souladu s čl. 6 Směrnice.
Podaný návrh musí splňovat jak obecné náležitosti, které jsou stanoveny právními předpisy, tak i náležitosti, které jsou uvedeny v čl. 5 Směrnice.
K § 15
Ústřední orgán bude realizovat fyzické navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku nejen v případě, kdy došlo k dobrovolnému vydání kulturního statku, ale rovněž v případě, kdy o navrácení rozhodl soud.
Česká republika ponese náklady, které jí vznikly v souvislosti s navrácením nezákonně vyvezeného kulturního statku zpět do České republiky.
Ústřední orgán České republiky může se zřetelem ke všem okolnostem jednotlivých případů nezákonně vyvezených kulturních statků podat k soudu proti osobě odpovědné za nezákonný vývoz kulturního statku návrh na adekvátní úhradu nákladů, které České republice vznikly v souvislosti s navracením nezákonně vyvezeného kulturního statku. Jedná se o náklady spojené s opatřeními, která dožádaný stát provedl za účelem hmotné ochrany kulturního statku, dále náklady spojené s poskytnutím přiměřené náhrady vlastníku nebo držiteli v případě rozhodnutí o jeho navrácení a náklady vynaložené na fyzické navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku.
K § 16
Ústřední orgán zajistí po navrácení kulturního statku jeho vhodné umístění se zřetelem k vlastnickým právům České republiky, územních samosprávných celků, jiných právnických osob nebo fyzických osob.
K § 17
Je-li Česká republika dožádaným nebo žádajícím státem, může ústřední orgán požadovat po orgánech státní správy a samosprávy poskytnutí součinnosti při činnostech ústředního orgánu souvisejících s postupem podle tohoto zákona. Rozsah působnosti a
pravomoci těchto orgánů stanoví zvláštní právní předpisy. Předpokládá se především úzká spolupráce mezi ústředním orgánem a Policií České republiky.
Zákon stanoví povinnost součinnosti právnických a fyzických osob s ústředním orgánem při činnostech ústředního orgánu souvisejících s postupem podle tohoto zákona.
Tyto povinnosti jsou dány těm osobám, u kterých je důvodný předpoklad, že mají doklady a informace potřebné pro přípravu a provádění řízení ústředním orgánem podle tohoto zákona. Stanoví se výjimky z těchto povinností.
K § 18
Fyzickým a právnickým osobám náleží za poskytnutí součinnosti přiměřená náhrada. Fyzické osoby mají nárok na náhradu nutných výdajů a náhradu ztráty na výdělku, právnické osoby mají nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého zisku.
K § 19
Zákon umožňuje ukládání sankcí za porušení povinností stanovených tímto zákonem. Sankce za samotný nezákonný vývoz upravují zvláštní předpisy. Návrh upravuje pouze správní delikty s objektivní odpovědností a umožňuje uložení pokuty i v případech opakovaného porušení povinnosti. Ukládání, vybírání a vymáhání sankcí provádí ústřední orgán.
K § 20
Ustanovení vymezuje vztah navrhovaného zákona ke správnímu řádu.
K § 21
Stanoví se účinnost zákona. Předpokládá se odložená účinnost zákona, a to ke dni vstupu v platnost smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii. Vzhledem k tomu, aby byla zaručena úplná reciprocita mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie a Českou republikou, nelze stanovit účinnost zákona před vstupem České republiky do Evropské unie.
K příloze č. 1
Návrh zákona o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků vychází ze Směrnice včetně přílohy k ní. Ceny v příloze se předpokládají v EURO.
K příloze č. 2
Stanoví se seznam odborných organizací v působnosti Ministerstva kultury a organizačních složek (archivů) v působnosti Ministerstva vnitra, které budou v případě předání do úschovy o svěřené kulturní statky pečovat.
V Praze dne 23. srpna 2000
předseda vlády:
Ing. Miloš Zeman v.r.
ministr kultury:
Pavel Dostál v.r.
Srovnávací tabulka n
ávrhu předpisu ČR s legislativou ES
|
Navrhovaný předpis ČR |
Odpovídající předpis ES |
|
||||||
Ustanovení (§,odst., písm., bod) |
Zákon o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků |
393L0007 a 396L0100 |
Ustanovení (čl., odst., bod, písm.) |
Směrnice č. 93/7/EEC z 15.3.1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu Evropské unie a Novela k její příloze č. 96/100/EEC ze dne 17.2.1997
|
Hodnocení slučitelnosti |
Poznámka |
|||
§ 1 |
Úvodní ustanovení. Předmět úpravy. Tento zákon stanoví postup při navracení kulturních statků, pokud byly nezákonně vyvezeny na území České republiky z území jiného členského státu Evropské unie ( dále jen ”členský stát” ) nebo z území České republiky na území členského státu po 31. prosinci 1992. |
|
Preambule |
Vysvětluje důvody, proč Rada přijala tuto Směrnici. |
|
|
|||
§ 2 odst. 1 písm.a)
bod 1.
bod 2.
bod 3.
písm.b)
odst.2
odst. 3
odst. 4
odst. 5
odst. 6 |
Vymezení základních pojmů Kulturním statkem je věc, která je součástí národního kulturního pokladu a zároveň náleží alespoň do jedné z kategorií, jejichž výčet je uveden v příloze č. 1 k tomuto zákonu, je součástí veřejných sbírek muzejní povahy, zapsaných v inventářích muzeí, galerií, knihoven nebo archivů, nebo je součástí inventářů církví nebo náboženských společností, popřípadě jejich zařízení, nebo
je součástí národního kulturního pokladu a zároveň kulturním statkem podle právních předpisů členského státu;
Národním kulturním pokladem České republiky jsou věci nebo soubory věcí, které jsou vymezeny zvláštními právními předpisy jako kulturní památky a národní kulturní památky, sbírky muzejní povahy a jednotlivé sbírkové předměty, archiválie, nebo předměty kulturní hodnoty, pokud tyto předměty splňují podmínky pro prohlášení za kulturní památku podle zvláštního právního předpisu
Veřejnou sbírkou České republiky je sbírka muzejní povahy, která je ve vlastnictví České republiky, územního samosprávného celku nebo právnické osoby zřízené zákonem, popřípadě na základě zákona státem nebo územním samosprávným celkem;
Nezákonně vyvezeným kulturním statkem je kulturní statek, který byl z území České republiky na území členského státu nebo z území členského státu na území České republiky vyvezen po 31. prosinci 1992 v rozporu s právními předpisy, kterými je stanoven způsob jeho ochrany a nakládání s ním, nebo nebyl navrácen ve stanovené lhůtě;
Žádajícím státem je členský stát, z jehož území byl kulturní statek nezákonně vyvezen na území České republiky, nebo Česká republika, pokud byl z jejího území kulturní statek nezákonně vyvezen na území jiného členského státu; Dožádaným státem je Česká republika, pokud se na jejím území nachází kulturní statek nezákonně vyvezený z území členského státu, nebo členský stát, na jehož území se nachází kulturní statek nezákonně vyvezený z České republiky. |
|
Článek 1 bod 1
Článek 1 bod 2
Článek 13
Článek 1 bod 3
Článek 1 bod 4 |
Pro účely této směrnice se rozumí : „kulturním statkem“ předmět, který je před neoprávněným vyvezením z území členského státu nebo po něm označen jako „národní kulturní bohatství umělecké, historické nebo archeologické hodnoty“ podle vnitrostátních právních předpisů nebo správního řízení ve smyslu čl. 36 Smlouvy a náleží do jedné z kategorií uvedených v příloze nebo nenáleží do žádné z nich, ale tvoří nedílnou součást:
Pro účely této směrnice se veřejnými sbírkami rozumějí sbírky, které jsou ve vlastnictví členského státu, místního nebo regionálního orgánu uvnitř členského státu nebo subjektu nacházejícího se na území členského státu, který se podle právního řádu členského státu považuje za veřejný, přičemž členský stát nebo místní či regionální orgán je vlastníkem tohoto subjektu nebo ho z velké části financuje. „neoprávněně vyvezenou z území členského státu“ :
Tato směrnice se vztahuje pouze na kulturní statky neoprávněně vyvezené z území členského státu od 1.1.1993. „Žádajícím členským státem“: členský stát, z jehož území byl kulturní statek neoprávněně vyvezen. „Dožádaným členským státem“: členský stát, na jehož území se nachází kulturní statek neoprávněně vyvezený z jiného členského státu. |
PL |
|
|||
§ 3 odst. 1
odst. 2
|
Ústřední orgány. Ústředním orgánem České republiky, který plní úkoly související s navracením nezákonně vyvezených kulturních statků, je Ministerstvo kultury a v případech týkajících se archiválií Ministerstvo vnitra (dále jen „ústřední orgán“) Ústřední orgán při navracení nezákonně vyvezených kulturních statků spolupracuje s ostatními příslušnými ústředními orgány členských států a jednou za 3 roky podává zprávu o postupu podle tohoto zákona Evropské komisi. |
|
Článek 3 odst. 1
Článek 4 věta prvá
Článek 16 odst. 1 |
Každý členský stát jmenuje jeden nebo více ústředních orgánů, k zajištění plnění úkolů vyplývajících z této směrnice. Ústřední orgány členských států vzájemně spolupracují a podporují konzultaci mezi příslušnými vnitrostátními orgány členských států. Členské státy zašlou Komisi každé tři roky, a to poprvé v únoru 1996 zprávu o provádění této směrnice. |
PL
|
|
|||
|
|
|
|
|
|
||||
§ 4
odst. 1
odst. 3 |
Postup ústředního orgánu při vyhledávání a ohledání nezákonně vyvezeného kulturního statku Ústřední orgán zahájí vyhledávání nezákonně vyvezeného kulturního statku na základě písemné žádosti ústředního orgánu žádajícího státu. Žádost musí obsahovat údaje potřebné k identifikaci kulturního statku, zejména jeho podrobný popis, fotodokumentaci, je-li zhotovena, údaj o předpokládaném místě výskytu, popřípadě údaje o osobě, která je vlastníkem kulturního statku nebo jeho držitelem. K žádosti musí být připojeno prohlášení žádajícího státu, že se jedná o kulturní statek nezákonně vyvezený z jeho území a v čem spočívá nezákonnost vývozu.
V případě, že ústřední orgán zjistí místo, kde se nezákonně vyvezený kulturní statek podle odstavce 1 nalézá, popřípadě jeho vlastníka nebo držitele, vyrozumí o této skutečnosti ústřední orgán žádajícího státu. Současně ho vyzve, aby se ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení této výzvy zúčastnil ohledání kulturního statku, které ústřední orgán zprostředkuje a zároveň jej upozorní, že pokud této lhůty nevyužije, nebudou stanovena opatření nezbytná k zajištění péče o kulturní statek (§ 5 odst. 1 a 2).
|
|
Článek 4
bod 1
bod 2
bod 3 |
Ústřední orgány mají splňovat zejména tyto úkoly: Na žádost žádajícího členského státu vyhledají určitý kulturní statek, který byl neoprávněně vyvezen z území tohoto státu, přičemž zjišťují totožnost jejího vlastníka nebo držitele. Žádost musí obsahovat veškeré údaje potřebné k usnadnění jeho hledání, zejména pak údaj o skutečném nebo předpokládaném místě výskytu tohoto statku. Vyrozumí dotyčné členské státy v případě nalezení kulturního statku na jejich území, pokud existují rozumné důvody pro domněnku, že kulturní statek byl neoprávněně vyvezen z území jiného členského státu. Umožní příslušným orgánům žádajícího členského státu, aby přezkoumaly, zda příslušný předmět představuje kulturní statek, za předpokladu, že toto přezkoumání se provede ve lhůtě 2 měsíců od vyrozumění podle odst. 2. Neprovede-li se toto přezkoumání v průběhu stanovené lhůty, ustanovení odst. 4 a 5 se dále nepoužijí. |
PL |
|
|||
§5 odst. 1
odst. 2 |
Opatření k zajištění péče o kulturní statek. Je-li ohrožena hmotná podstata kulturního statku, rozhodne ústřední orgán o opatřeních, která je povinen vlastník učinit k jeho ochraně a zároveň mu určí lhůtu, v níž je povinen tato opatření vykonat; tyto povinnosti má držitel kulturního statku, pokud není ústřednímu orgánu vlastník kulturního statku znám. Neprovede-li vlastník nebo držitel tato opatření ve stanovené lhůtě nebo vyžaduje-li to ochrana kulturního statku, rozhodne ústřední orgán o tom, že je vlastník nebo držitel povinen kulturní statek na dobu nezbytně nutnou odevzdat do úschovy právnické osobě nebo organizační složce státu určené v rozhodnutí. Právnické osoby nebo organizační složky státu, které může ústřední orgán určit v rozhodnutí podle tohoto odstavce jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
|
|
Článek 4 bod 4
Článek 4 bod 5 |
Ústřední orgány přijmou ve spolupráci s dotyčným členským státem nezbytná opatření k hmotnému zachování kulturního statku. Ústřední orgány zabrání prostřednictvím nezbytných předběžných opatření jednání vedoucímu k obcházení řízení při navrácení kulturního statku. |
PL |
|
|||
§ 6 |
Pokud mezi ústředním orgánem žádajícího státu a vlastníkem nezákonně vyvezeného kulturního statku má být uskutečněno jednání směřující k navrácení tohoto kulturního statku, působí ústřední orgán z podnětu ústředního orgánu žádajícího státu nebo vlastníka při tomto jednání jako zprostředkovatel. |
|
Článek 4 bod 6 věta prvá |
Ústřední orgán působí jako zprostředkovatel mezi vlastníkem a/nebo držitelem a žádajícím členským státem v otázkách navracení. |
PL |
|
|||
|
|
|
|
|
|
||||
§ 8 |
Náhradu nákladů, které České republice vznikly v souvislosti s uplatněním opatření podle § 5 odst. 1 a 2 uplatní ústřední orgán u žádajícího státu. |
|
Článek 10 |
Výdaje spojené s výkonem rozhodnutí, kterým se nařizuje navrácení kulturního statku, nese žádající členský stát. Totéž se týká nákladů na opatření uvedená v článku 4 odst. 4. |
PL |
|
|||
§ 9 odst. 1
odst. 2
odst. 3 |
Návrh na zahájení řízení. Ústřední orgán žádajícího státu může podat k soudu České republiky proti vlastníkovi kulturního statku a není-li vlastník znám, proti jeho držiteli návrh na zahájení řízení o navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku. K řízení podle odst. 1 je příslušný obecný soud vlastníka kulturního statku a není-li vlastník znám, obecný soud držitele kulturního statku. Návrh na zahájení řízení musí kromě obecných náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem obsahovat podrobný popis nezákonně vyvezeného kulturního statku a doklady, z nichž vyplývá, že jde o kulturní statek podle právních předpisů žádajícího státu, který byl nezákonně vyvezen z jeho území. |
|
Článek 5 odst. 1
odst. 2 |
Žádající členský stát může proti vlastníku, případně držiteli vznést před příslušným soudem dožádaného členského státu žalobu na navrácení kulturního statku, který byl neoprávněně vyvezen z jeho území. Řízení může být zahájeno pouze tehdy, je-li k žalobě přiložen:
|
PL |
|
|||
§ 10 |
Ústřední orgán poté, co jej vyrozumí ústřední orgán žádajícího státu o podání návrhu k soudu, informuje o zahájeném řízení příslušné ústřední orgány všech ostatních členských států. |
|
Článek 6 odst. 1
odst. 2 |
Ústřední orgán žádajícího členského státu neprodleně uvědomí ústřední orgán dožádaného státu o tom, že soudní řízení bylo zahájeno s cílem zabezpečit navrácení dotyčného statku. Ústřední orgán dožádaného členského státu uvědomí neprodleně ústřední orgány ostatních členských států. |
PL |
|
|||
§ 11 |
Lhůty pro uplatnění práva na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku Právo na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku se promlčí , jestliže nebylo ústředním orgánem žádajícího státu uplatněno u soudu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy se ústřední orgán žádajícího státu dozvěděl, kde se nezákonně vyvezený kulturní statek nalézá a kdo je jeho vlastníkem nebo držitelem; dovolá-li se vlastník nebo držitel kulturního statku promlčení, nelze promlčené právo na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku přiznat. Nejpozději však toto právo zanikne uplynutím 30 let ode dne, kdy byl kulturní statek nezákonně vyvezen z území žádajícího státu a v případě, že se jedná o kulturní statek, který je součástí veřejné sbírky nebo církevním majetkem podle právních předpisů žádajícího státu, toto právo zanikne nejpozději uplynutím 75 let ode dne, kdy byl kulturní statek nezákonně vyvezen z území žádajícího státu. |
|
Článek 7 |
Členské státy zahrnou do svých právních předpisů údaj o tom, že lhůta pro uplatnění nároku na navrácení podle této směrnice uplyne 1 rok ode dne, kdy se žádající členský stát dozvěděl o místě výskytu kulturního statku a o totožnosti jeho vlastníka nebo držitele. V každém případě lhůta pro uplatnění nároku na navrácení uplyne 30 let ode dne, kdy byl kulturní statek neoprávněně vyvezen z území žádajícího členského státu. Jedná-li se však o kulturní statky, které jsou součástí veřejných sbírek ve smyslu článku odst. 1 nebo jsou církevními statky v členských státech, ve kterých podléhají zvláštním úpravám na jejich ochranu podle vnitrostátních právních předpisů, uplyne lhůta pro uplatnění nároku na navrácení po 75 letech s výjimkou členských států, ve kterých je uplatnění nároku na navrácení nepromlčitelné, jakož i v případě dvoustranných smluv mezi členskými státy, v nichž je stanovena promlčecí lhůta přesahující 75 let. |
PL
|
|
|||
§ 12 odst. 1
odst. 2
odst. 3. |
Soud návrhu na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku vyhoví, jestliže byl kulturní statek z území žádajícího státu vyvezen nezákonně.
Soud současně rozhodne o povinnosti žádajícího státu poskytnout vlastníkovi kulturního statku nebo držiteli kulturního statku, není-li vlastník znám, náhradu do výše přiměřené k okolnostem případu za předpokladu, že vlastník nebo držitel spravoval kulturní statek s náležitou péčí.
Rozhodnutími soudu podle odstavců 1 a 2 není dotčeno vlastnické právo k nezákonně vyvezenému kulturnímu statku. |
|
Článek 8
Článek 9 odst. 1
Článek 13
|
S výhradou článku 7 a 13 nařídí navrácení kulturního statku příslušný soud, pokud se prokáže, že se jedná o kulturní statek ve smyslu článku 1 č. 1 a že vyvezení z území bylo neoprávněné. Je-li navrácení kulturního statku nařízeno, příslušný soud dožádaného členského státu zajistí vlastníkovi poskytnutí odškodnění ve výši považované vzhledem k okolnostem případu za přiměřenou, za předpokladu, že vlastník poskytoval kulturnímu statku po dobu nabytí nezbytnou péči. Vlastnictví kulturního statku po jeho navrácení se určí podle práva žádajícího členského státu. |
PL |
|
|||
§ 13
odst. 1
odst.2
§ 14 odst. 1
odst.2
odst. 3.
§ 15 odst. 1
odst. 2
odst.3
§ 16
|
Postup ústředního orgánu při podání žádosti o vyhledání a při ohledání nezákonně vyvezeného kulturního statku V případě, že ústřední orgán zjistí, že byl nezákonně vyvezen kulturní statek, podá písemnou žádost ústřednímu orgánu dožádaného státu o jeho vyhledání. Žádost musí obsahovat kromě náležitostí stanovených právními předpisy dožádaného státu rovněž údaje potřebné ki identifikaci nezákonně vyvezeného kulturního statku, jeho podrobný popis, fotodokumentaci, je-li zhotovena, údaj o předpokládaném místě výskytu, popřípadě údaje o vlastníku kulturního statku nebo jeho držiteli a prohlášení ústředního orgánu, že se jedná o nezákonně vyvezený kulturní statek podle tohoto zákona a v čem spočívá nezákonnost vývozu. Ústřední orgán po obdržení vyrozumění od ústředního orgánu dožádaného státu o tom, že kulturní statek byl nalezen a že je možno jej ohledat, provede ohledání kulturního statku ve lhůtě dohodnuté s středním orgánem dožádaného státu, nejpozději však ve lhůtě 2 měsíců od doručení vyrozumění o možnosti ohledat kulturní statek. Soudní řízení Ústřední orgán je oprávněn podat proti vlastníku nebo držiteli k příslušnému soudu dožádaného státu návrh na zahájení řízení o navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku, pokud jednání mezi ústředním orgánem a vlastníkem kulturního statku, zprostředkované ústředním orgánem dožádaného státu, směřující k navrácení tohoto kulturního statku, není účelné.
Ústřední orgán současně vyrozumí o podání návrhu podle odstavce 1 ústřední orgán dožádaného státu. Návrh podle odst. 1 musí obsahovat náležitosti stanovené právními předpisy dožádaného státu.
Dojde-li mezi ústředním orgánem a vlastníkem kulturního statku k dohodě o navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku, nebo rozhodne-li příslušný soud dožádaného státu o tom, že nezákonně vyvezený kulturní statek má být navrácen na území České republiky, zajistí jeho vrácení ústřední orgán na náklady České republiky.
Česká republika uhradí
Osoba, která zavinila, že kulturní statek byl z území České republiky nezákonně vyvezen, je povinna České republice nahradit náklady, které jí podle odstavců 1 a 2 vznikly.
Po navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku zpět na území České republiky ústřední orgán tento statek vhodně umístí; dbá přitom vlastnických práv České republiky, územních samosprávných celků, jiných právnických osob nebo fyzických osob k těmto kulturním statkům.
|
|
Článek 4
bod 1.
bod 3.
Článek 5 odst. 1
Článek 6 odst.1
Článek 10
Článek 10
Článek 9 odst.1
Článek 11
Článek 12 |
Ústřední orgány mají splňovat zejména tyto úkoly: Na žádost žádajícího členského státu vyhledají určitý kulturní statek, který byl neoprávněně vyvezen z území tohoto státu, přičemž zjišťují totožnost jejího vlastníka nebo držitele. Žádost musí obsahovat veškeré údaje potřebné k usnadnění jeho hledání, zejména pak údaj o skutečném nebo předpokládaném místě výskytu tohoto statku. Umožní příslušným orgánům žádajícího členského státu, aby přezkoumaly, zda příslušný předmět představuje kulturní statek, za předpokladu, že toto přezkoumání se provede ve lhůtě 2 měsíců od vyrozumění podle odst. 2. Neprovede-li se toto přezkoumání v průběhu stanovené lhůty, ustanovení odst. 4 a 5 se dále nepoužijí Žádající členský stát může proti vlastníku, případně držiteli vznést před příslušným soudem dožádaného členského státu žalobu na navrácení kulturního statku, který byl neoprávněně vyvezen z jeho území. Ústřední orgán žádajícího členského státu neprodleně uvědomí ústřední orgán dožádaného členského státu o tom, že soudní řízení bylo zahájeno s cílem zabezpečit navrácení dotyčného statku. Výdaje spojené s výkonem rozhodnutí, kterým se nařizuje navrácení kulturního statku, nese žádající členský stát. Totéž se týká nákladů na opatření uvedená v čl. 4 odst. 4. Výdaje spojené s výkonem rozhodnutí, kterým se nařizuje navrácení kulturního statku, nese žádající členský stát. Totéž se týká nákladů na opatření uvedená v čl. 4 odst. 4. Je-li navrácení kulturního statku nařízeno, příslušný soud dožádaného členského státu zajistí vlastníkovi poskytnutí odškodnění ve výši považované vzhledem k okolnostem případu za přiměřenou, za předpokladu, že vlastník poskytoval kulturnímu statku po dobu nabytí nezbytnou péči. Zaplacení přiměřeného odškodnění podle článku 9 a výdajů podle článku 10 nebrání žádajícímu členskému státu uplatnit právo požadovat uhrazení těchto částek od osob, které jsou odpovědné za neoprávněné vyvezení kulturního statku z jeho území. Vlastnictví kulturního statku po jeho navrácení se určí podle práva žádajícího členského státu. |
PL
PL
PL
PL |
|
|||
|
|
|
|
|
|
||||
1
|
vyčleňuje okruhy předmětů a jejich kvalitativní kriteria pro účely tohoto zákona |
|
2
|
určuje odborné organizace, kde je možno uložit na přechodnou dobu kulturní statek |
|
|
Směrnice neřeší |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Číslo předpisu ES(kódCELEX) |
Název předpisu ES |
393L0007 |
Směrnice č. 93/7/EEC o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu, ze dne 15.3.1993 |
396L0100 |
Novela k příloze Směrnice č. 93/7/EEC, ze dne 17.2.1997 |
Název: PL – plná slučitelnost
|
Předkladatel: PS – převážná slučitelnost
|
Spolupředkladatel: DS – dílčí slučitelnost
|
Datum zpracování : NS – neslučitelnost
|
1 ) Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.
2 ) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.
3 ) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů.
4 ) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona č. 343/1992 Sb. a zákona č. 27/2000 Sb.
5 ) Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty ve znění zákona č. 122/2000 Sb.
6 ) Zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 329/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 2/2000 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb. a zákona č. 30/2000 Sb.
7 ) Zákon č.148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb. a zákona č. 30/2000 Sb.
8 ) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.