V roce 1990 byl zákonem č. 173/1990 Sb., zrušen Federálním shromážděním zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy. Absence zákonné normy se ukazuje jako jeden z limitujících faktorů stability a rozvoje sportu v České republice.
Sport má v České republice bohaté tradice, jedná se především o sport organizovaný ve spolcích, který byl vždy vnímán jako specifická součást naší národní kultury. Významná je též úloha sportu pro usměrnění agresivity, rozvoje sociálního vědomí a etického kodexu člověka, zejména v jeho dětství a mládí. Aktivní způsob života patří mezi nejdůležitější a nejefektivnější součásti prevence drogové závislosti, alkoholismu a dalších negativních sociálně patologických jevů. Mnohým občanům se zdravotním postižením napomáhá ve snaze úspěšně se vyrovnat s jejich handicapem a v integraci do společnosti. Sport je i přínosem pro národní hospodářství. Odvodem daní ze sportovního průmyslu a služeb, získává dnes stát více prostředků, než poskytuje na jeho podporu formou dotací. V neposlední řadě nutno zdůraznit přínos sportu zejména v oblasti státní sportovní reprezentace, jejíž výsledky zvyšují prestiž České republiky na mezinárodním poli. Příklady vrcholových světově populárních sportovců se stávají vzorem pro mládež.
V souladu s těmito přístupy je zpracován předložený návrh zákona, který vychází i z Evropské charty sportu, Evropské antidopingové úmluvy a Kodexu sportovní etiky, jejichž principy respektuje většina vlád evropských zemí. Jejich obsah tvoří doporučení vládám členských zemí Rady Evropy v rozhodujících směrech etiky, organizace a podpory sportu. Z 15 států EU má zákon o sportu 8 zemí a ve dvou dalších je tato problematika řešena dílčími zákony, které se týkají dopingu, diváckého násilí (např. Švédsko) nebo ji řeší jednotlivé spolkové země (např. Rakousko).
V návrhu zákona jde, vzhledem k tomu, že sport má průřezový charakter, i o stanovení kompetencí subjektů sportovního prostředí, o jeho ochranu před negativními vlivy a tendencemi v intencích legislativy Evropské unie. Evropská charta sportu uvádí, že „sportem se rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních“. Sportem pro všechny je organizovaný i neorganizovaný sport provozovaný širokým okruhem fyzických osob, jehož hlavním cílem není dosažení výsledků ve sportovní soutěži
Navrhovaná právní úprava je uzavřením procesu systematického přístupu k problematice sportu, sportovního prostředí a hnutí, který byl započat v roce 1999. Vláda postupně projednala Koncepci státní politiky v tělovýchově a sportu (usnesení č.2 ze 6.1. 1999), Zásady komplexního zabezpečení státní sportovní reprezentace, včetně systému výchovy sportovních talentů (usnesení č. 718 ze 14.7. 1999) a Národní program rozvoje sportu pro všechny (usnesení č.17 ze dne 5.1. 2000).
Návrh zákona shrnuje všechny nejdůležitější poznatky dosud vládou projednaných materiálů a stanovuje sport jako veřejně prospěšnou činnost.
Navrhovaná právní úprava nemá žádný hospodářský a finanční dosah, ani nároky na státní rozpočet.
Je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ani s právními akty Evropských společenství.
2.
K §1
Zákon vymezuje postavení sportu jako veřejně prospěšné činnosti a upravuje pravomoci a stanovuje povinnosti orgánů státní správy a samosprávy ve vztahu ke sportu. Oblast sportu v současné době není řešena žádným zákonem, vztahují se na ní pouze obecně platné předpisy.
K §2
Zákon stanoví úkoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve vztahu k zákonu č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně zřizování specializované organizační složky státu pro oblast přípravy sportovních talentů a pro státní sportovní reprezentaci.
K §3
Obdobně jako v §2 se zde vymezují úkoly ministerstev obrany a vnitra ve vazbě na zákon č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně zřizování specializovaných organizačních složek státu pro oblast přípravy sportovních talentů a pro státní sportovní reprezentaci. Ministerstvu zdravotnictví se ukládá zabezpečovat činnost laboratoře dopingové kontroly tak, aby odpovídala požadavkům kladeným na úroveň její práce podle norem a pravidel Mezinárodního olympijského výboru.
K §4
Ustanovení ve vazbě na § 14 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) rozšiřuje a vymezuje samosprávnou působnost krajů v oblasti sportu v odpovídajícím rozsahu.
K §5
Obdobně jako u krajů je zde ve vazbě na § 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) rozšířena a vymezena samosprávná působnost obcí v oblasti sportu v odpovídajícím rozsahu.
K §6
V zákoně č.50/1976 Sb., stavební zákon, v platném znění je v § 111 odst.1 uvedeno, že v případě vyvlastnění se náhrada poskytuje ve finanční podobě, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon o sportu je tímto zvláštním zákonem, který umožňuje náhradu za vyvlastnění výstavbou jiného, srovnatelného zařízení. Smyslem této úpravy je zabránit snižování počtu sportovních zařízení.
V Praze dne 30. srpna 2000
Předseda vlády:
Miloš Z e m a n , v.r.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy:
Eduard Z e m a n, v.r.
1) §22 odst. 1 písm e) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb. a zákona č. 365/1999 Sb.
2) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 137/1982 Sb., zákona č. 103/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 262/1992 Sb., zákona č. 43/1994 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 96/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 95/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.